21 C 31/2014

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Jméno žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta A Anonymizováno Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta B Anonymizováno Adresa advokáta B pro zaplacení 72 092,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 092,67 Kč s úrokem z úvěru ve výši 39 579,78 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 7,30 % ročně z částky 72 092,67 Kč od 27. 10. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 42 019,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 72 092,67 Kč od 27. 10. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 81 681 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 126 154,56 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z úvěru a úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s původně 1) žalovanou jméno FO, Anonymizováno adresa uzavřela dne 1. 4. 2006 smlouvu o stavebním spoření číslo hodnota a dne 5. 9. 2006 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. hodnota, na jejímž základě byl jméno FO poskytnut úvěr ve výši 166 000 Kč. Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným (dále označen i jako „2) žalovaný“) a původně 3) žalovanou jméno FO smlouvu o přistoupení k závazku jméno FO, kterou se přistoupivší účastníci zavázali splnit za úvěrovou dlužnici dluh podle § 533 občanského zákoníku. Úvěr byl čerpán jednak převodem částky 81 340 Kč a dále částky 83 000 Kč dle dispozice k čerpání potvrzené původně žalovanou 1) a jednak odúčtováním částky 1 660 Kč z poskytnutého meziúvěru na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru. Roční úroková sazba překlenovacího úvěru byla sjednána ve výši 7,30 % p. a. Žalovaní neplnili splátky úvěru ve stanovené výši a žalobkyně proto od smlouvy odstoupila ke dni 31. 5. 2012 a k tomuto dni činila pohledávka na meziúvěrovém účtu částku 177 501 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 166 000 Kč a úroků z poskytnutého úvěru ve výši 11 501 Kč. Dne 9. 7. 2012 žalobkyně zaúčtovala kladný zůstatek a to 54 193 Kč, kdy částku 1 465,84 Kč použila na úhradu úroků z prodlení, částku 1 380,72 Kč na úhradu úroku z úvěru, částku 11 501Kč na úhradu úroků do 31. 5. 2012 a částku 39 845,44 Kč na úhradu jistiny z poskytnutého úvěru. Před podáním žaloby byli žalovaní vyzváni k zaplacení dlužné částky, a to dopisem ze dne 19. 4. 2012. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 126 154,56 Kč, dlužný úrok do 18. 2. 2013 ve výši 5 639,66 Kč a úrok z prodlení do 18. 2. 2013 ve výši 5 987,31 Kč.

2. V průběhu řízení bylo ve vztahu k jméno FO na základě návrhu žalobkyně řízení zastaveno, a to usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka; usnesení nabylo právní moci dne datum.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. V podaném odporu namítl, že žalobkyně po dobu šesti let tolerovala porušování smluvních ujednání a nevyzvala dlužníky k úhradě dluhu, patrně s úmyslem navýšit dluh o úroky a úroky z prodlení. Žalovaný spatřuje takový postup za rozporný s dobrými mravy a navrhl, aby soud žalobkyni nepřiznal příslušenství dluhu. Žalovaný dále namítl promlčení nároku s odůvodněním, že žalobkyně mohla poprvé odstoupit od smlouvy v roce 2006, žalobu podala až dne 25. 2. 2013, tedy po uplynutí promlčecí doby. Pokud pak jde o jméno FO, žalobkyně podala na žalovanou insolvenční návrh, což podle názoru žalovaného znamená, že celkový dluh spadá do zcela jiného faktického a právního režimu; navíc byla zjištěna neshoda ohledně uplatňované jistiny v tomto řízení a v řízení insolvenčním. Žalovaný dále namítal, že by ze strany soudu mělo dojít k posouzení korektivu dobrých mravů při uplatnění práv ze smlouvy o úvěru žalobkyní vůči žalovaným (solidárním dlužníkům) ve světle nálezu Ústavního soudu České republiky, tedy aby mimo jiné bylo posouzeno, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost dlužníků (žalovaných).

4. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že námitka promlčení dluhu není důvodná, neboť dlužníci se dostali do prodlení s placením dluhu až v roce 2012, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy včas - dne 31. 5. 2012, žalobu mohla poprvé podat dne 1. 6. 2012. Žaloba byla podaná dne 25. 2. 2013, a proto není pohledávka žalobkyně promlčená. Žalovaný byl o povinnosti zaplatit dluh informován v odstoupení od smlouvy, které mu bylo v souladu s obchodními podmínkami zasláno na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o přistoupení k závazku. K námitce korektivu dobrých mravů, potažmo posouzení úvěruschopnosti žalovaných má pak žalobkyně za to, že okolnosti týkající se majetkové situace dlužnice i spoludlužníků byly řádně zkoumány a nebyly shledány skutečnosti pro důvodné podezření, že by nebyl úvěr řádně splácen.

5. V pořadí prvním rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, soud ve vztahu k původně žalovaným 1) a 2) zcela vyhověl. K odvolání 2) žalovaného byl však tento rozsudek ve II. výroku o povinnosti žalovaných 1) a 2) k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení zrušen, a to usnesením Anonymizováno Anonymizováno v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Anonymizováno Anonymizováno v odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že má za to, že z rozsudku soudu prvního stupně a jeho výroku II. není zřejmé, kterého z výše uvedených dvou nároků přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice jméno FO se uložená platební povinnost týká, tedy není zřejmé, na kterou konkrétní pohledávku mělo být povinnými plněno. Těmito skutečnostmi se soud prvního stupně nezabýval a neučinil z nich tedy žádná skutková zjištění. V důsledku toho je podle názoru odvolacího soudu výrok II. napadeného rozsudku, pokud jde o uložení platebních povinností jméno FO a 2) žalovanému, při zohlednění povahy společného závazku, kdy bylo určeno, že povinnost žalovaných k zaplacení zanikne v rozsahu plnění poskytnutého žalobkyni v rámci insolvenčního řízení vedeného u Anonymizováno Anonymizováno v adresa pod sp. zn. Anonymizováno spisová značka ve věci dlužníka jméno FO, neurčitý a tedy nepřezkoumatelný. V této části se odvolací soud ztotožnil s námitkami 2) žalovaného, že výrok II. napadeného rozsudku vzbuzuje pochybnosti o tom, v jakém konkrétním a určitém rozsahu je odvolatel solidárně zavázán spolu s jméno FO, a to s ohledem na možný rozsah plnění v insolvenčním řízení, a zda je tedy napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně vůbec vykonatelný. U napadeného rozsudku se rovněž nepodává, že by v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo zjišťováno, jaká částka byla jméno FO v insolvenčním řízení plněna a na kterou ze dvou přihlášených pohledávek se tak případně stalo.

6. V pořadí druhým rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, soud ve výroku I. zastavil řízení ve vztahu k 1) žalované jméno FO, jelikož žalobkyně vzala podáním ze dne 13. 8. 2020 žalobu ve vztahu k uvedené účastnici zcela zpět z důvodu jejího osvobození od placení pohledávek, o němž bylo rozhodnuto insolvenčním soudem, a rovněž částečně zastavil řízení co do částky 54 061,89 Kč, protože v této výši byla pohledávka uspokojena v rámci insolvenčního řízení vedeného s 1) žalovanou jméno FO. Ve výroku II. soud žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl ve vztahu k 2) žalovanému a ve výroku III. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného byl napadený rozsudek ve výroku II. a ve výroku III. zrušen usnesením Anonymizováno Anonymizováno v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka ve vztahu k žalovanému. Odvolací soud v odůvodnění mimo jiné konstatoval, že se soud náležitě zabýval vznesenými námitkami a argumenty 2) žalovaného, vyjma námitky týkající se potřeby posouzení, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy a tedy potřeby uplatnění korektivu dobrých mravů s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne 10. 11. 2020 (dále též „nález Ústavního soudu“). S touto se toliko vypořádal jednou větou a v tomto ohledu absentuje ze strany soudu náležité posouzení, zda nastaly či nenastaly právě skutečnosti, které by vedly k uplatnění korektivu dobrých mravů, respektive se soud blíže nezabýval ve smyslu uvedeného nálezu splnění povinnosti žalobkyně prověřit úvěruschopnost dlužníků.

7. V průběhu řízení došlo ke změně obchodní firmy žalobkyně z původního právnická osoba Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno. na právnická osoba., a to konkrétně k datu 12. 3. 2021, což soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně.

8. V dalším řízení soud v souladu s pokyny odvolacího soudu za účelem zjištění, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost u účastníků před uzavřením úvěrové smlouvy a k vyhodnocení, zda nastaly či nenastaly podmínky pro uplatnění korektivu dobrých mravů, provedl následující důkazy:

9. Ze žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 26. 6. 2006 soud zjistil, že o poskytnutí meziúvěru ve výši 166 000 Kč žádala žalobkyni jméno FO společně s 2) žalovaným, jakožto přistupitelem k závazku a jeho manželkou jméno FO.

10. Z tzv. spisového zrcadla bylo zjištěno, že žalobkyně se zabývala úvěrovou angažovaností jméno FO a přistupitelů k závazku jméno FO a jméno FO, kdy z uvedeného zejména vyplývá, že jméno FO byly v posuzované době při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy poskytnuty již tři úvěry, které řádně splácí a dva z nich byly již téměř zaplaceny. V posuzovanou dobu jí zbývalo na tyto zaplatit 83 474 Kč.

11. Z prohlášení o pravdivosti poskytnutých údajů ze dne 26. 6. 2006 soud zjistil, že jméno FO spolu s 2) žalovaným a jméno FO prohlásili, že všechny údaje, které uvedli v rámci žádosti o poskytnutí meziúvěru včetně dodaných příloh k nim, jsou úplné a pravdivé, což všichni tři zároveň stvrdili svými podpisy na téže listině.

12. Z kontroly příjmů – přistupitel – jméno FO ze dne 13. 3. 2006, zahrnující potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci ze dne 7. 3. 2006 ve vztahu k 2) žalovanému a dále z potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci ze dne 6. 3. 2006 ohledně jméno FO vyplynula majetková situace jmenovaných, přičemž 2) žalovaný je od 1. 3. 2002 zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 12 872 Kč. Co se týče úvěrů, leasingů, pojistného či dalších pravidelných výdajů, tyto 2) žalovaný nevykázal. Jeho manželka jméno FO je poživatelkou Anonymizováno Anonymizováno ve výši částka měsíčně a pravidelně si hradí pojistné ve výši částka měsíčně. Žádné jiné náklady domácnosti či splátky úvěru nebyly uvedeny. Při kontrole příjmů 2) žalovaného a jeho manželky bylo dospěno k závěru, že tyto po odečtení závazků a finanční rezervy činí částka měsíčně a jsou dostatečné.

13. Z výpisu ze sporožirového účtu jméno FO za měsíce listopad a prosinec 2005 soud zjistil, že jmenovaná má pravidelný měsíční příjem v podobě důchodu ve výši částka a výdaj spojený s úhradou pojistného ve výši částka.

14. Z potvrzení o příjmech a údajích o finanční situaci ze dne 26. 6. 2006 ve vztahu k žalovanému jméno FO a jméno FO ze dne 26. 6. 2006 soud zjistil jejich majetkovou situaci. Žalovaný Jméno žalovaného je zaměstnán stále u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou s tím, že jeho průměrný čistý měsíční výdělek za posledních dvanáct měsíců činil částka. jméno FO pobírá invalidní důchod ve výši částka měsíčně. Co se týče závazků, oba vykázali společný závazek v podobě úvěru, přičemž v daném smluvním vztahu vystupují toliko jako přistupitelé k závazku. jméno FO má rovněž závazky v podobě pojistného v měsíční výši částka a dále jí byl poskytnut úvěr, který splácí ve výši částka měsíčně. Z výpisu sporožirového účtu jméno FO za měsíc Anonymizováno Anonymizováno jsou pak patrny tyto příjmy a výdaje.

15. Z kontroly příjmů jméno FO ze dne datum včetně potvrzení příjmu a údajů o finanční situaci z téhož dne soud zjistil, že jmenovaná ke své osobě uvedla, že je Anonymizováno, má Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno (Anonymizováno a Anonymizováno let) a její průměrný měsíční čistý příjem za posledních 12 měsíců byl ve výši částka. Dále je z listiny patrné, že jméno FO má tři závazky v podobě dvou úvěrů a jeden meziúvěr, přičemž se jedná o úvěry ze Anonymizováno Anonymizováno poskytnuté žalobkyní. Z kontroly příjmů jméno FO a přistupitele jméno FO pak vyplývá, že tyto jsou po provedení zavedených propočtů dostatečné.

16. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 17. 1. 2006 pro jméno FO soud zjistil, že od 1. 1. 2006 byly jmenované vypláceny jednotlivé dávky v této výši, a to příspěvek na bydlení ve výši částka měsíčně, sociální příplatek ve výši částka a přídavky na děti v celkové výši částka. Z rozsudku Anonymizováno Anonymizováno v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno pak soud zjistil, že otci nezletilých dětí společných s jméno FO byla uložena povinnost hradit na výživném celkovou částku částka měsíčně, a to s účinností od 1. 12. 2003. Z rozhodnutí právnická osoba adresa o zvýšení opakovaného příspěvku při péči o blízkou osobu pro jméno FO ze dne 18. 1. 2006 včetně dvou poštovních poukázek se podává, že uvedený příspěvek byl od 1. 1. 2006 zvýšen na částku částka.

17. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 5. 9. 2006 uzavřené mezi žalobkyní a jméno FO, z všeobecných úvěrových podmínek a obecných úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout jméno FO úvěr do výše 166 000 Kč, jméno FO se zavázala dluh splácet v měsíčních splátkách, přičemž sjednaný úrok z úvěru činil 7,3 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné úvěrové podmínky účinné od 1. 3. 2006 a obecné úvěrové podmínky žalobkyně účinné od 1. 9. 2006. Podle části IV. písm. J bodu 1 a) a b), je věřitel oprávněn od úvěrové smlouvy odstoupit, pokud dlužník poruší podmínky nebo neplní závazky ze smlouvy či pokud je v prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Z čl. XXI bodu 1) všeobecných úvěrových podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byl sjednán způsob doručování tak, že žalobkyně se zavázala doručovat písemnosti na adresu posledně uvedenou dlužníkem, písemnost je doručena, jakmile ji účastník převezme, právní účinky doručení písemnosti má i odmítnutí převzetí zásilky, doporučené zásilky, pokud nebyly doručeny, se považují za doručené třetím dnem uložení na poště.

18. Z výpisu z účtu jméno FO a ze žádosti o čerpání úvěru ve výši 83 000 Kč a 83 000 Kč soud zjistil, že žalobkyně jméno FO poskytla na její účet částku 81 340 Kč a 1 660 Kč na poplatek a dne 12. 10. 2006 částku 83 000 Kč, což bylo žalované 1) oznámeno dopisy nazvanými jako oznámení o čerpání meziúvěru.

19. Ze smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 11. 9. 2006 soud zjistil, že se žalovaný zavázal splnit společně a nerozdílně s jméno FO za jméno FO dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a jméno FO ve výši 166 000 Kč s příslušenstvím.

20. Z výpisů z účtu jméno FO za roky 2006 až 2011 a z výpisu z meziúvěrového účtu za rok 2012 soud zjistil platební historii splátek, kdy v roce 2007 a 2009 bylo uhrazeno 12 předepsaných splátek, v roce 2008 pak 9 předepsaných splátek, v roce 2010 pak 11 splátek, v roce 2011 bylo hrazeno nepravidelně a v nepravidelné výši a v roce 2012 nebyly hrazeny žádné splátky.

21. Z odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 19. 4. 2012 soud zjistil, že soud vůči jméno FO, jméno FO a žalovanému odstoupil od úvěrové smlouvy a vyzval dlužníky k úhradě celé pohledávky ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství ve výši 177 501 Kč do 31. 5. 2012. Z dodejek právnická osoba soud zjistil, že odstoupení od smlouvy žalobkyně dlužníkům zaslala doporučeně na adresy uvedené v úvěrové smlouvě, resp. ve smlouvě o přistoupení k dluhu.

22. Z přepočtu výše úroků soud zjistil, že ke dni 26. 10. 2016 činila výše zákonných úroků z prodlení částku 8 013,89 Kč a úroky činí částku 7 548,59 Kč (úroky ve výši 7,3 % ročně z dlužné částky 126 154,56 Kč od 1. 1. 2016 do 26. 10. 2016).

23. Z rozsudku Anonymizováno Anonymizováno v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka pak soud zjistil, že žalobkyně se v řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 228,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o stavebním spoření č. hodnota uzavřené mezi jméno FO dne 6. 1. 2006 a dále ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 12. 2. 2006 č. hodnota. Tento rozsudek nabyl právní moci dne datum a stal se vykonatelným dne datum.

24. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

25. Mezi žalobkyní a jméno FO, bytem adresa byla dne 1. 4. 2006 uzavřena smlouva o stavebním spoření a dne 5. 9. 2006 smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 166 000 Kč. Smlouvou o přistoupení k závazku ze dne 1. 9. 2006 se žalovaný zavázal splnit společně a nerozdílně s jméno FO za jméno FO dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a jméno FO ve výši 166 000 Kč s příslušenstvím. Předtím, než bylo přistoupeno k těmto závazkovým vztahům, byly ze strany žalobkyně zkoumány majetkové poměry jak jméno FO, tak i spoludlužníků jméno FO a jméno FO, a to z důvodu posouzení jejich schopnosti dostát v budoucnu svým platebním povinnostem ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobkyně evidovala účastníky sdělené a podložené informace o příjmech, výdajích a závazcích, které se navíc na základě čestného prohlášení zavázali poskytnout pravdivě a úplně. Nicméně jméno FO, jméno FO a žalovaný nespláceli dohodnuté splátky dluhu řádně a včas, v roce 2011 bylo placeno nepravidelně a od roku 2012 přestali dluh splácet. Žalobkyně proto ve vztahu k nim odstoupila od smlouvy a vyzvala dlužníky k úhradě dluhu do 31. 5. 2012.

26. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právní poměry ze smluv uzavřených mezi účastníky, řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem (dále jen „obch. z.“), zákonem č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen „spotřebitelský zákon“), ve znění pozdějších předpisů.

27. Podle ustanovení § 497 obch. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle ustanovení § 504 obch. z., dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

29. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

30. Podle ustanovení § 533 o.z., kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně.

31. Po takto, v intencích odůvodnění odvolacího soudu, doplněném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž v tomto směru soud přihlédl nejen k důkazům, které byly provedeny v rámci dalšího řízení, ale jak je výše uvedeno, jde o doplněné dokazování, kdy v zájmu stručnosti soud odkazuje na ve věci již vydané rozsudky. Z listin předložených žalobkyní soud učinil navazující potřebná skutková zjištění k posouzení otázky zkoumání úvěruschopnosti dlužníků žalobkyní a, tak, ab se vypořádal vázajíc právním názorem odvolacího soudu s námitkou žalovaného ohledně korektivu dobrých mravů ve spojitosti se splněním povinnost žalobkyně zabývat se možností a schopností dlužníků splácet úvěr, zejména pak ve vztahu k žalovanému, a to se zaměřením na závěry učiněné Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne 10. 11. 2020. Korektiv dobrých mravů je pak Ústavním soudem ustálené považován za souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001 sp. zn. II ÚS 544/2000).

32. V posuzované věci byla mezi žalobkyní a jméno FO uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 166 000 Kč. O poskytnutí meziúvěru žádala jméno FO společně se žalovaným a jméno FO. Ve spojitosti s tím soud s odkazem na pokyny odvolacího soudu a vázán úřední povinností, posuzoval, zda žalobkyně jako věřitel řádně posuzovala schopnost dlužníků splácet úvěr, a to i přes skutečnost, že žalobkyně v době uzavření smlouvy (tj. dne 5. 9. 2006) neměla zákonnou povinnost prověřit a posoudit schopnost dlužníků splnit v budoucnu závazek plynoucí z úvěrové smlouvy, neboť jí tuto povinnost shora citovaný spotřebitelský zákon č. 321/2001 Sb. nestanovoval. Přistoupil k tomu zejména s odkazem rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance k otázce zkoumání úvěruschopnosti z úřední povinnosti a dále s ohledem na závěry výše citovaného nálezu ÚS, podle kterého zkoumání úvěruschopnosti lze zahrnout při zvažování uplatnění korektivu dobrých mravů.

33. Soud se proto zaměřil na kritéria vyplývající ze závěrů nálezu Ústavního soudu, která aplikoval na daný případ. Žalobkyně si před samotným uzavřením smlouvy vyžádala od jméno FO a přistoupivších dlužníků žalovaného a jeho manželky jméno FO informace a údaje, týkající se jejich majetkové situace, když od nich žádala uvedení a doložení příjmů, výdajů a závazků, kterým v té době čelili. Tito je řádně zaevidovali do žalobkyní předložených formulářů s tím, že se zároveň na základě čestného prohlášení zavázali uvést všechny rozhodné informace a tyto poskytnout zcela pravdivě. Tvrzené skutečnosti byly dlužníky i řádně doloženy. Žalobkyně tak na základě předestřených informací provedla vyhodnocení se závěrem, že dlužníci jsou schopni úvěr v této výši řádně splatit, a proto jej jméno FO poskytla. jméno FO, tak i jméno FO disponovaly příjmy, ač se nejednalo ani u jedné z nich o příjem ze závislé činnosti či podnikání, ale o příjem vyplácený státem (invalidní důchod, dávky státní sociální podpory), z něhož bylo možné splátky úvěru hradit. Je sice pravdou, že již v době poskytnutí úvěru jméno FO měla tři další závazky v podobě úvěrů, tyto však byly pravidelně hrazeny a dva z nich se již chýlily k úplnému zaplacení. Navíc v jednom z případů se jednalo o úvěr poskytnutý rovněž žalobkyní, kdy v pozici spoludlužníků vystupoval právě žalovaný spolu s jméno FO. jméno FO pak za závazky uvedla toliko úhradu pojistného a splátku úvěru, které však z příjmu bez potíží pokryla. Proto není namístě další závazky jméno FO a spoludlužníků vyhodnotit jako překážku pro poskytnutí předmětného úvěru. Co se týče žalovaného, tento měl příjem v podobě mzdy ze stálého zaměstnání, která v průměru činila částka čistého měsíčně. Zároveň neměl žádné jiné závazky, vyjma již z dříve poskytnutého úvěru jméno FO, k němuž rovněž přistoupil jakožto spoludlužník.

34. Soud má tedy za to, že se žalobkyně náležitě zabývala okolnostmi ohledně schopnosti dlužníků, tj. jak primární dlužnice, tak i přistoupivší dlužníků, úvěr splácet, a to i přesto, že právní úprava jí takovou povinnost výslovně neukládala (k tomu viz závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Rovněž se soud ztotožnil se závěrem žalobkyně, že jméno FO, jméno FO a žalovaný měli po odečtení výdajů na živobytí a závazků dostatečné příjmy k tomu, aby byli schopni řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, tedy dostát svému závazku. Námitka žalovaného v tomto směru nemohla obstát, neboť i on disponoval stálým a postačujícím příjmem. Na tomto místě soud považuje za vhodné zmínit, že žalovanému mělo být jasné, že se jeho práva a povinnosti nevyčerpají pouhým podpisem smlouvy o přistoupení k závazku, na jejímž základě se primárně zavázal splnit společně a nerozdílně s jméno FO dluh ze smlouvy o úvěru za jméno FO, aniž by převzal skutečné riziko za případné nesplácení úvěru. Navíc se jednalo o v pořadí již druhý závazek, který ve vztahu k osobě jméno FO na sebe převzal jakožto spoludlužník, a to v poměrně krátkém časovém údobí. Tudíž se z jeho strany nemohlo jednat o žádný neuvážený krok, respektive si musel být vědom platební morálky jméno FO včetně jejích majetkových poměrů, když se podruhé stal jejím spoludlužníkem a přistoupil k danému smluvnímu vztahu. V tomto ohledu tak nemůže být na újmu žalobkyně, že si přistoupivší dlužník (žalovaný) k primárnímu dlužníku nevyhodnotil s potřebnou mírou obezřetnosti poměry týkající se primárního dlužníka (jméno FO) včetně okolností, za nichž se primární dlužník domáhá poskytnutí úvěru, a i přesto se zavázal k úhradě dluhu, přičemž v případě jeho prodlení a neplnění platebních povinností( primárního dlužníka), tyto pak následně namítá a považuje poměry primárního dlužníka za nedostačující a svědčící v jeho neprospěch.

35. S ohledem na výše uvedené soud v posuzovaném případě neshledal žádné významné skutečností, které by odůvodňovaly podmínky pro uplatnění korektivu dobrých mravů. jméno FO je naznačeno výše, okolnosti uzavření smlouvy o úvěru, potažmo přistoupení žalovaného k závazku plynoucího ze smlouvy o úvěru, nikterak nenasvědčují tomu, že by právo žalobkyně požadovat splnění své pohledávky po žalovaném, jakožto spoludlužníku bylo v jeho případě bezúčelné a extrémně zatěžující. Soud nezjistil žádné takové zvláštní okolnosti. Ba naopak z celé situace vyplynulo, že žalovaný byl od počátku sjednávání úvěru řádně obeznámen o celé situaci, když žalobkyni předával informace o svých majetkových poměrech a tato je prověřovala. Žalovaný mimo jiné i svým podpisem na stěžejních dokumentech týkajících se úvěrové smlouvy stvrdil, že se seznámil s jejich obsahem. Stejně tak musel být seznámen i s majetkovými a sociálními poměry primární dlužnice, když se jednalo již o druhé zajištění jejího závazku z úvěrové smlouvy v průběhu cca půl roku, z čehož plyne jistá důvěra v její platební schopnosti. Vtažení žalovaného do smluvního vztahu bylo zcela na jeho vůli a primární dlužnice jej bezesporu neuvedla v žádný omyl, co do možností úvěr splácet, což ostatně nebylo ani jednou ze stran, respektive žalovaným nikterak namítáno. Soud nabyl dojmu, že si žalovaný uvědomil důsledky zajištění závazku primární dlužnice, byť se nejedná o institut zajištění v ryzím slova smyslu, až v okamžiku, kdy bylo žalobkyní požadováno plnění z jiného dluhu právě toliko po jeho osobě, o čemž vypovídá rovněž vedený soudní spor u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem byl již zmiňovaný prvně poskytnutý úvěr, k jehož plnění se žalovaný zavázal na základě přistoupení k závazku.

36. V případě zamítavého rozhodnutí soudu by z jeho pohledu došlo k zásadnímu zásahu do majetkových práv žalobkyně, neboť tato si počínala při uzavírání smluvního vztahu s primární dlužnicí i ve vztahu ke spoludlužníkům obezřetně. Výkon práv žalobkyně tak dle mínění soudu nevykazuje žádné nadměrně nepříznivé dopady do majetkové či sociální sféry spoludlužníka (žalovaného). Soud posoudil kladně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníků, jelikož z doložených důkazů vyplynulo, že žalobkyně disponovala ověřenými informacemi o příjmech a výdajích dlužníků, které uvedli. S ohledem na uvedené se tak soud neztotožnil s námitkou 2) žalovaného ohledně výkonu práva žalobkyně v rozporu s korektivem dobrých mravů v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 702/20.

37. Soud tedy shledal, že smlouva o úvěru, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 166 000 Kč je z výše uvedených důvodů platná, když se žalobkyně řádně zabývala tzv. úvěruschopností dlužníků. Žalovaný se smlouvou o přistoupení k závazku zavázal splnit společně a nerozdílně s jméno FO za jméno FO dluh ze smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že v roce 2012 přestal být dluh splácen, žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala dlužníky, respektive žalovaného k úhradě dluhu do 31. 5. 2012. Počínaje dnem 1. 6. 2013 je žalovaný v prodlení s plněním dluhu, a kromě jistiny je proto povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši (§ 517 odst. 1 a 2 o. z.). Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu dluhu, úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení z jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti dluhu do zaplacení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kdy tyto jsou kapitalizovány do 18. 2. 2013 a zároveň požadovány od 26. 10. 2016 do zaplacení.

38. V neposlední řadě neobstojí ani námitka žalovaného, že požadavek na zaplacení příslušenství dluhu je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně postupovala s ohledem na prodlení dlužníků v souladu se smluvními ujednáními, přičemž nárok na zaplacení úroků z prodlení je řádným nárokem majícím zákonnou oporu a nárok o zaplacení úroků z úvěru ve výši 7,3 % ročně byl řádně ujednán mezi účastníky. Výše sjednaného úroku z úvěru přitom zdaleka nedosahuje výše, jíž by bylo možné posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, když je ještě nižší než výše úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. - v období od 1.1.2006 do 30. 6 2006 a od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2007 totiž výše úroku z prodlení činila výše úroku z prodlení 9% ročně.

39. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo právo jednak na zaplacení dlužné částky a dále i na zaplacení úroku z úvěru ve výši 7,3 % ročně a zákonného úroku z prodlení z jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti dluhu v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kdy tyto jsou kapitalizovány do 18. 2. 2013 a zároveň nárok na jejich úhradu ode dne 26. 10. 2016 do zaplacení. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení v plné výši. Přiznaná částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 050 Kč, stanovený podle položky 2 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 126 154,56 Kč sestávající z částky 6 180 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k odporu, účast na jednání soudu dne datum, vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 25. 3. 2019, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 13. 8. 2020) a z tarifní hodnoty ve výši 72 092,67 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 18. 10. 2021, účast na jednání dne datum a datum před odvolacím soudem, vyjádření ohledně úvěruschopnosti ze dne 5. 1. 2023, účast na jednání dne datum), paušální náhradu výdajů k jedenácti úkonům právní služby po 300 Kč dle § 13 a. t., cestovní náhradu podle § 13 a. t. v částce 1 514 Kč (šlo o cestovné k jednání soudu dne datum, datum a datum vlakem, a to dne datum a datum z adresa a zpět v celkové výši 896 Kč (4 x 224 Kč), dne datum z adresa a zpět ve výši 618 Kč (2 x 309 Kč)), podle § 14 a. t. náhradu za promeškaný čas v trvání 16 x 30 minut v částce 1 600 Kč (za čas strávený cestou k soudním jednáním; 4 x ½ hodiny za každé jednání) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 62 080 Kč ve výši 13 039 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 81 681 Kč, přičemž jejich splatnost soud určil k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření ve věci ze dne 11. 1. 2021 a 9. 4. 2021, neboť podle jeho názoru se jedná o doplnění, resp. upřesnění podaného částečného zpětvzetí žaloby ze dne 13. 8. 2020, které mělo být učiněno současně s tímto částečným zpětvzetím žaloby a nelze je tak považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Rovněž soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření v rámci odvolacího řízení ze dne 27. 9. 2022, neboť soud toto vyjádření jednak nevyžadoval a jednak obsah tohoto vyjádření mohl zástupce žalobkyně prezentovat na dalším jednání. Co se týče cestovného ve vztahu k jednání konaném dne datum, nebyla ze strany žalobkyně doložena výše vynaložených nákladů na cestu, respektive nárok na tyto žalobkyně ani neuplatnila, a proto tato náhrada nebyla soudem přiznána.

41. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.