11 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 19 344 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 19 344 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 344 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.</b> <b>I. Stručná rekapitulace obsahu žaloby a průběhu řízení</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] na žalované domáhala zaplacení částky 19 344 Kč z titulu odstupného, a to ve výši 80 % z ceny zájezdu ujednané mezi účastnicemi řízení ve smlouvě o zájezdu ze dne [datum].

2. Ve věci zdejší soud vydal dne [datum] platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala dne [datum] odpor, v jehož následném odůvodnění namítla, že při sjednání smlouvy nebyla upozorněna na skutečnost, že by případně měla platit nějaké storno poplatky; miniaturní text ve smlouvě nečetla a žádné všeobecné podmínky jí předloženy nebyly. Podle žalované přitom jsou v současnosti na internetových stránkách žalobkyně všeobecné podmínky účinné od 13. 12. 2021, přičemž nelze zjistit, v jakém znění existovaly tyto podmínky v roce 2018. Žalovaná, jež od smlouvy odstoupila striktně z důvodu onemocnění syna, tak má za to, že ji nemohou k ničemu zavazovat všeobecné podmínky, které jsou toliko umístěny na internetu, a jež může žalobkyně kdykoliv svévolně měnit. Vzhledem k tomu, že cena zájezdu měla být zaplacena dne [datum], vznesla žalovaná námitku promlčení.

3. Při jednání konaném dne [datum] vznesla žalovaná opětovně námitku promlčení. Žalobkyně v návaznosti na to namítla, že promlčecí lhůta v daném případě nemohla začít běžet dne [datum], neboť žalobkyně nevznáší nárok z titulu dlužné ceny zájezdu, nýbrž z titulu odstupného, přičemž na odstupné vzniklo žalobkyni právo až na základě odstoupení žalované od smlouvy dne [datum], přičemž podle ustanovení § 2536a občanského zákoníku nastává splatnost odstupného až 14. den od odstoupení od smlouvy. Při tomto jednání soud provedl níže uvedené listinné důkazy a současně z dále pojednaných důvodů zamítl důkazní návrhy obou stran; poté poskytl účastnicím řízení lhůtu k podání písemných závěrečných návrhů, přičemž předtím je seznámil s předběžným právním názorem, podle kterého je namístě žalobu zamítnout.

4. V závěrečném návrhu žalobkyně zdůraznila, že jí nárok na odstupné ve smyslu ustanovení § 2533 odst. 2 občanského zákoníku vznikl ex lege, a rovněž připomněla, že povinný údaj o tom, že zákazník může odstoupit kdykoliv od smlouvy, může být součástí všeobecných obchodních podmínek, respektive že je běžnou praxí, že tento povinný údaj není obsažen přímo ve smlouvě, ale ve všeobecných obchodních podmínkách. Nadto žalobkyně poukázala na nedbalost a nepoctivost žalované, jež sama připouští, že smlouvu nečetla pozorně a že ji nečetla celou. Podle žalobkyně by tudíž bylo v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, pakliže by takovému jednání žalované byla poskytnuta právní ochrana, respektive by rozhodnutí, kterým by soud jednání žalované poskytl právní ochranu, bylo v rozporu s jednou ze základních občanskoprávních zásad, vyjádřenou v ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku. V závěru pak žalobkyně opětovně vyjádřila s odkazem na ustanovení § 2536a občanského zákoníku přesvědčení, že námitka promlčení není důvodná. Z rekapitulovaných důvodů žalobkyně v závěrečném návrhu požádala, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. <b>II. Dokazování</b> 5. Soud provedl toliko účastnicemi předložené listinné důkazy, neboť tyto důkazy považoval za dostatečný základ pro níže přijaté skutkové a právní závěry.

6. Ze Smlouvy o zájezdu [číslo] (na č. l. 8; v čitelnější podobě pak na č. l. 56-57) se podává, že účastnice řízení uzavřely dne [datum] smlouvu, podle které měla žalovaná za zájezd do Egypta, kterého se měla ve dne [datum] – [datum] účastnit se synem, zaplatit částku 25 060 Kč (a to včetně cestovního pojištění ve výši 880 Kč). Ujednanou cenu měla žalovaná zaplatit dne [datum]. Pod velkým písmem označené ceny je výrazně menším – modrým – písmem uvedeno:„ Celková cena je definována ve všeobecných smluvních podmínkách, které jsou nedílnou součástí této smlouvy“. Ještě o něco menším písmem (jež je v kopii již prakticky nečitelné) je potom mj. uvedeno, že se žalovaná seznámila s všeobecnými smluvními podmínkami žalobkyně a že jí tyto všeobecné podmínky byly předány. Současně je zde uvedeno, že žalovaná souhlasí„ s nárokem na odstupné“„ ve výši a za podmínek uvedených v čl. 6“ všeobecných smluvních podmínek.

7. Ve Všeobecných smluvních podmínkách [právnická osoba] pro kamenný prodej (na č. l. 9-15), účinných od [datum], je pod bodem 6.2 uvedeno, že„ v případě odstoupení od smlouvy o zájezdu nejpozději 14 dnů (včetně) před zahájením čerpání služeb uvedených ve smlouvě o zájezdu“ vzniká žalobkyni nárok na odstupné ve výši nejméně 80 % z celkové ceny zájezdu. Pod bodem 6.1 je pak uvedeno, že odstoupení od smlouvy„ musí být provedeno písemnou formou“, přičemž„ musí vždy být podepsáno osobou, která jako zákazník platně uzavřela smlouvu o zájezdu“.

8. Z vytištěného e-mailu žalované ze dne [datum] (na č. l. 7) vyplývá, že žalovaná„ žádá odstoupení od smlouvy“.

9. Z přepisu e-mailové komunikace (na č. l. 45-45) se pak podává, že na„ žádost odstoupení od smlouvy“ odpověděla zaměstnankyně žalobkyně sdělením žalované, že„ odstoupení od smlouvy má určité náležitosti a je třeba kontaktovat místo, kde“ žalovaná„ sepisovala smlouvu o zájezdu“, přičemž tam s ní cestovní agentura„ sepíše odstoupení od smlouvy a následně nám zašle podepsané odstoupení od smlouvy. Na základě odstoupení od smlouvy vystavíme storno fakturu, která Vám dorazí poštou a s tou pak půjdete na pojišťovnu“.

10. V Předžalobní výzvě k uhrazení dlužné částky (na č. l. 6), datované dne [datum] (nicméně z kontextu je zjevné, že šlo o [datum]) je uvedeno, že žalovaná byla„ mnohokrát telefonicky i prostřednictvím e-mailu urgována k zaplacení“ částky 20 224 Kč; na úhradu dluhu přitom žalobkyně poskytla žalované lhůtu do [datum]. <b>II. a) Důvod neprovedení některých navržených důkazů</b> 11. Pro nadbytečnost soud neprovedl následující navrhované důkazy. Jelikož soud dospěl k dále uvedeným právním závěrům, nepovažoval za potřebné provést důkaz svědeckou výpovědí pana [jméno] [příjmení], jenž měl potvrdit tvrzení žalobkyně, že při podpisu smlouvy došlo rovněž k předání všeobecných smluvních podmínek žalované, a to ve verzi, která je obsahem spisu. Pomine-li soud skutečnost, že není příliš pravděpodobné, že by si svědek s odstupem více než tří let mohl s jistotou pamatovat, že skutečně žalované byly předány rovněž smluvní podmínky, je namístě úsudek, že ani případné prokázání této skutečnosti by nemohlo změnit níže přijaté skutkové a právní závěry. Za dané procesní situace by bylo obdobně nadbytečné, aby naopak žalovaná v účastnické výpovědi (po) tvrdila, že jí žádné všeobecné smluvní podmínky předány nebyly. <b>III. Skutkové závěry</b> 12. Na základě provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, je možno konstatovat, že účastnice řízení uzavřely dne [datum] smlouvu, podle které měla žalovaná téhož dne zaplatit ujednanou cenu 25 060 Kč (a to včetně cestovního pojištění ve výši 880 Kč), a to za zájezd do Egypta, kterého se měla ve dnech [datum] – [datum] účastnit se svým synem. Z deklarovaného důvodu onemocnění syna pak žalovaná prostřednictvím e-mailu dne [datum] požádala o odstoupení od smlouvy, na tento její e-mail ovšem reagovala pracovnice žalobkyně sdělením, že tímto způsobem není možno od smlouvy odstoupit, přičemž ji odkázala na postup, který víceméně koresponduje s postupem popsaným v bodu 6.1 Všeobecných smluvních podmínek. Přesto žalobkyně původní odstoupení žalované, provedené e-mailem, následně v přesně nezjištěné době akceptovala, neboť v předžalobní výzvě ze dne [datum] konstatuje, že žalovaná od smlouvy odstoupila dne [datum]. <b>IV. Právní závěry - důvody zamítnutí žaloby (ratio decidendi)</b> 13. Jelikož žalovaná opakovaně v řízení vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku, musel se soud touto námitkou zabývat, přičemž ji z dále uvedených důvodů shledal důvodnou. Podepsaný soud si je nicméně vědom toho, že závěr o promlčení nároku není závěrem nezpochybnitelným, a proto níže uvádí rovněž důvody, pro které je nutno mít za to, že žalobkyní uplatněný nárok by nepožíval právní ochrany ani za předpokladu, že by závěr o promlčení nároku byl závěrem nesprávným. <b>IV. a) Promlčení nároku</b> 14. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že podle předmětné smlouvy měla být ujednaná cena zájezdu (včetně pojistného) zaplacena dne [datum]; následujícího dne tudíž začala běžet promlčecí lhůta, která (marně) uplynula dne [datum]. Podala-li žalobkyně žalobu (až) dne [datum], učinila tak zjevně po uplynutí promlčecí lhůty.

15. Žalobkyně však namítla, že se jí uplatněný nárok v žádném případě neodvíjí od nároku na zaplacení ceny zájezdu, nýbrž„ toliko“ od nároku na zaplacení odstupného, přičemž nárok na zaplacení odstupného vzniká přímo ze zákona a jeho splatnost nastává čtrnáctý den po ukončení závazku ze smlouvy. Žalovaná byla podle žalobkyně vyzvána k úhradě odstupného nejpozději do [datum], námitka promlčení tak podle žalobkyně důvodná není.

16. Žalobkyně svůj právní názor odůvodňuje odkazem na ustanovení § 2536a občanského zákoníku, poněkud však přehlíží následující textaci odkazovaného ustanovení:„ Při odstoupení od smlouvy pořadatel vrátí bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, v případech stanovených tímto zákonem pak snížené o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy.“ Striktně vzato je tak zjevné, že podle žalobkyní dovolávaného ustanovení by měla žalobkyně žalované v hypotetické situaci ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů“ vrátit veškeré platby snížené o vyúčtované odstupné, toto ustanovení však zjevně nepředvídá situaci, kdy zákazník žádnou„ zálohovou platbu“ neprovede. Podle mínění podepsaného soudu tak z ustanovení § 2536a občanského zákoníku bez dalšího nevyplývá splatnost odstupného, a tím pádem není možno ani určit počátek běhu promlčecí lhůty, během které by došlo k promlčení nároku žalobkyně na vyúčtované odstupné, zvláště když v dané věci ani není zjevné, kdy k tomuto vyúčtování došlo (rovněž viz níže), pakliže žalobkyně ještě v předžalobní výzvě požaduje zaplacení odstupného ve výši 20 224 Kč. 17. [příjmení] výše uvedené má soud dále za to, že jsou namístě důvodné pochybnosti o tom, zda bylo v daném případě řádně odstoupeno od smlouvy. Žalobkyně sice v závěrečném návrhu zdůrazňuje, že otázka odstoupení od smlouvy není mezi stranami sporná, právní hodnocení platnosti takového právního jednání je ovšem výlučně na posouzení soudu. Jediným důkazem, doloženým k žalobě, o odstoupení od smlouvy, je výše uvedený e-mail žalované ze dne [datum]. I kdyby soud pominul skutečnost, že žalovaná o odstoupení od smlouvy toliko„ požádala“, nelze již přehlížet skutečnost, že žalobkyně prostřednictvím své zaměstnankyně v následném e-mailu žalobkyni informovala o tom, že odstoupení od smlouvy je třeba učinit písemně na konkrétním místě. V této souvislosti je vhodné připomenout, že část doktríny zastává názor, že i v daném případě by bylo nutné zachovat písemnou formu (srov. komentář k ustanovení § 564 občanského zákoníku, in: Petrov, Výtisk, Beran a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017). Jakkoli podepsaný soud vychází z předpokladu, že jednání učiněné žalovanou e-mailem ze dne [datum] splňuje náležitosti písemného jednání (neboť e-mail byl prokazatelně odeslán z e-mailové adresy žalované označené v předmětné smlouvě), nelze ani ztrácet ze zřetele, že část doktríny požaduje, aby elektronická komunikace byla opatřena potřebným elektronickým podpisem (srov. komentář k ustanovení § 562 občanského zákoníku in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022).

18. Z uvedených důvodů je možno usoudit, že žalovaná řádně od smlouvy neodstoupila, zvláště když žalobkyně v řízení nepředložila důkaz o tom, že žalovaná v souladu s jí dovolanými všeobecnými smluvními podmínkami podepsala písemné odstoupení od smlouvy, a na tomto závěru sama o sobě nic nemění skutečnost, že žalobkyně posléze (neznámo kdy přesně) odstoupení žalované od smlouvy akceptovala. Oproti obsahu na odstoupení (je-li vůbec možno akceptovat žalobkyní zvolenou formulaci v případě zákonem předvídaného jednostranného jednání) reagujícího e-mailu pracovnice žalobkyně pak žalobkyně v řízení nedoložila, že by žalované někdy vystavila nějakou„ fakturu“. Za této situace pak nelze spolehlivě určit okamžik, od kterého by měla začít běžet promlčecí lhůta. Podle mínění podepsaného soudu je tak nutno mít za to, že promlčecí lhůta počala běžet již dne [datum], neboť v daném kontextu není smysluplné, aby se svou povahou akcesorický nárok žalobkyně promlčel později než nárok založený na primárním závazku účastnic řízení; žalovanou vznesenou námitku promlčení proto shledal soud důvodnou, zvláště když žalobkyně adresovala žalované předžalobní výzvu více než dva a půl roku předtím, než žalobu skutečně podala, přičemž v řízení nevyšla najevo žádná relevantní skutečnost, pro kterou žalobkyně s podáním žaloby„ otálela“ až do okamžiku, se kterým je možno důvodně spojovat závěr o promlčení (když v pochybnostech je třeba zvolit výklad pro spotřebitele výhodnější). <b>IV. b) Nedůvodnost nároku z důvodu neplatnosti ujednání o odstupném</b> 19. Z výše předestřených důvodů považuje soud za vhodné uvést rovněž skutečnosti, jež by měly vést k závěru o nedůvodnosti žaloby i v případě, že by závěr o promlčení nároku byl závěrem (zjevně) nesprávným.

20. Podepsaný soud totiž na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyní dovolávané všeobecné smluvní podmínky se nestaly součástí předmětné smlouvy o zájezdu. Na základě přiměřené aplikace ustanovení § 1800 odst. 1 občanského zákoníku a závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 (N 183/71 SbNU 201) totiž dospěl k jednoznačnému závěru, že veškerá„ ujednání“, vyjádřená slovně (resp. textem) v předmětné smlouvě nedůvodně malým (a posléze doslova miniaturním) písmem, je nutno považovat za neplatná. V důsledku tohoto se součástí smlouvy nestala ani ta část všeobecných smluvních podmínek, od kterých žalobkyně odvíjí nárok za odstupné ve výši 19 344 Kč.

21. Přečtení inkriminované části textu vyžaduje„ nepřiměřenou kognitivní zátěž“ (srov. komentář k ustanovení § 1800 občanského zákoníku, in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014), přičemž z celkového rozložení textu, kdy na předmětné dvoustránkové smlouvě zbývá volná většina druhé strany, je možno usuzovat, že zmenšení písma je zcela záměrné, a to právě s cílem maximálním možným způsobem ztížit čitelnost této části smlouvy, respektive a priori odradit spotřebitele od možné snahy tuto část smlouvy vůbec číst. Namítá-li tudíž žalobkyně, že by bylo v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku, pokud by soud„ bonifikoval“ žalovanou za to, že smlouvu nečetla celou, je namístě zdůraznit, že právě žalobkyně jakožto oferent smlouvy uzavřené adhezním způsobem musí nést odpovědnost za to, že jí navržená smlouva obsahuje„ nečitelné“ klauzule, které v důsledku tohoto občanský zákoník sankcionuje jejich neplatností, neboť žalovaná jakožto adherent neměla žádnou reálnou možnost tuto skutečnost jakkoli ovlivnit.

22. Současně nelze přehlížet, že podle ustanovení § 2528 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku musí tzv. potvrzení o zájezdu obsahovat i údaj o tom, že zákazník může odstoupit od smlouvy kdykoli před zahájením zájezdu proti zaplacení přiměřeného odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy, případně odstupného stanoveného pořadatelem v souladu se zákonem upravujícím některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu. Jakkoli tedy výše odstupného nemusí být uvedena přímo ve smlouvě, musí tzv. potvrzení o zájezdu obsahovat citovanou náležitost (srov. komentář k ustanovení § 2533 občanského zákoníku v systému ASPI). Z výše diskutovaného důvodu nečitelnosti inkriminovaných pasáží smlouvy je přitom nutno přijmout závěr, že předmětná smlouva tuto obligatorní náležitost neobsahuje.

23. Ztrácet ze zřetele konečně nelze ustanovení § 9a odst. 2 písm. g) zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, neboť právě toto ustanovení prodejci zájezdu ukládá povinnost, aby zákazníkovi poskytl informaci o výši odstupného; že by žalované byla tato informace poskytnuta přitom žalobkyně v řízení ani netvrdila (a tudíž toto absentující tvrzení nemohlo být prokázáno ani navrhovanou svědeckou výpovědí).

24. Z uvedených důvodů má soud za to, že předmětná smlouva neobsahuje – platné – ujednání o odstupném, a proto – i kdyby nárok žalobkyně nebyl promlčen – by nebylo možno žalobě vyhovět. <b>IV. Stručná sumarizace</b> 25. Soud považuje za vhodné závěrem uvést, že v žádném případě nepřehlédl skutečnost, že nárok na zaplacení přiměřeného odstupného je podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2018, nárokem vyplývajícím přímo ze zákona, nikoliv toliko ze smluvního ujednání.

26. Ze shora rekapitulovaných důvodů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvního odstupného žalobkyni nikdy nevznikl, respektive byl promlčen. Žalobkyně by tak hypoteticky mohla mít nárok pouze na zaplacení„ přiměřeného odstupného“, předvídaného v ustanovení § 2533 odst. 2 občanského zákoníku, odpovídajícího výši ceny zájezdu„ snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu“. I když tudíž soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevzniklo (resp. zaniklo) právo na zaplacení smluvního odstupného, mohlo by jí svědčit právo na zaplacení„ zákonného odstupného“; to by nicméně žalobkyně musela tvrdit, žalobkyně však přes to, že ji soud seznámil s předběžným právním názorem, že ujednání o odstupném nepovažuje za platné, setrvala na stanovisku, že jí svědčí právo (nárok) právě v rozsahu ujednaného odstupného. Za této procesní situace tudíž nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

27. Podle mínění podepsaného soudu však nelze zcela ztrácet ze zřetele, že plně svéprávná osoba průměrného rozumu má (měla by mít) potřebné povědomí o tom, že odstoupení od smlouvy o zájezdu, ke kterému přikročí v relativně krátkém předstihu před zahájením takového zájezdu, bývá zpravidla spojeno s povinností uhradit určitý„ stornopoplatek“. Svým postojem tudíž žalovaná podle názoru soudu v určitém rozsahu„ spoluzavinila“, že došlo k podání předmětné žaloby, soud proto tuto skutečnost zohlednil tím, že přikročil k mimořádné aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu, jež umožňuje soudu v případě důvodů hodných zvláštního zřetele částečně nepřiznat procesně úspěšnému účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení (viz dále). Celkové okolnosti souzené věci totiž podle mínění soudu představují dostatečné zákonem předvídané„ důvody zvláštního zřetele“, zvláště když Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zdůrazňuje, že obecné soudy musí dospět pokud možno ke komplexně spravedlivému řešení (srov. mutatis mutandis např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 3168/09 (N 158/58 SbNU 345)). <b>V. Náklady řízení</b> 28. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 150 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované nárok na poloviční náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifu), z tarifní hodnoty ve výši 19 344 Kč, tedy odměny ve výši 1 900 Kč za každý ze tří a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu, účast na jednání a účast na vyhlášení rozsudku), paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč, náhrada doložených cestovních výdajů ve výši 319 Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalované včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 369 Kč představují částku 10 126 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 063 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované, a to v zákonem předvídané lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.