20 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: jméno FO , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zdržení se zásahů do výkonu vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla povinna bezodkladně zdržet se omezování vlastnického práva žalobkyně k pozemku parcelní číslo , číslo, o výměře 2730 m2 (zahrada) v k.ú. , adresa, a obci , adresa, , a to tím, že bezodkladně zcela odstraní ze svého pozemku parcelní číslo , číslo, o výměře 815 m2 (zahrada) jehličnaté stromy (smrky) nacházející se na hranicích těchto dvou pozemků a dále, že bezodkladně upraví korunu vzrostlého ořešáku nacházejícího se na pozemku parcelní číslo , číslo, o výměře 815 m2 (zahrada) tak, aby nezasahovala na pozemek parcelní číslo , číslo, o výměře 2730 m2 (zahrada), se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala toho, aby žalovaná přestala omezovat její vlastnické právo ve vztahu k pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , a to tak, aby bezodkladně zcela odstranila ze svého sousedního pozemku parc. č. , číslo, jehličnaté stromy (smrky), které se nacházely na hranici obou pozemků a dále bezodkladně upravila korunu vzrostlého stromu ořešák, který se rovněž nachází na hranici obou pozemků, aby koruna stromu nezasahovala na její pozemek. V návrhu uvedla, že zmíněné smrky po delší dobu svými kořeny devastují včelín/kůlnu nacházející se na jejím pozemku, čímž dochází ke škodě na jejím majetku. Ohledně stromu ořešák spatřovala problém v tom, že z jeho koruny zasahující až na její pozemek padají listí, větve a plody, které pozemek nad míru znečišťují. Žalobkyně pak toto musí na svůj náklad uklízet. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k tomu, aby se s okamžitou platností zdržela omezování vlastnického práva žalobkyně odstraněním smrků a ořezání koruny ořešáku. Žalovaná na toto reagovala přípisem z , datum, , že v rámci dobrých sousedských vztahů zkrátí větve jehličnanů a upraví korunu ořešáku, toto však dosud neučinila. Závěrem žalobkyně požadovala úhradu nákladů tohoto řízení.

2. Žalovaná k návrhu uvedla, že je návrhem překvapena. Přerosty jehličnanů je ochotna odstranit a ve vhodném vegetačním období i upravit korunu ořešáku. K tomu však potřebuje zpřístupnit pozemek žalobkyně, kdy žalobkyni písemně za tímto účelem vyzývala, ovšem bez odpovědi ze strany žalobkyně.

3. Zástupce žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedl přípisem z , datum, , že tvrzení žalované ohledně neuděleného přístupu na pozemek mu připadá absurdní, když jsou účastnice sousedky a žalovaná mohla žalobkyni oslovit, což však neučinila. Nicméně žalobkyně je kdykoli připravena pozemek zpřístupnit.

4. Zástupce žalované v následném přípisu ze dne , datum, soudu sdělil, že žalovaná odstranila všechny větve a převisy, které na pozemek žalobkyně zasahovaly. Navrhl proto zástupci žalobkyně, aby žaloba byla vzata zpět, protože již postrádá smysl. Toto doplnil v přípise z , datum, , kdy uvedl, že žalovaná ve dnech , datum, a , datum, jehličnany zcela posekala. Co se týče stromu ořešák, ten má lze dle dendrologů ořezat až v srpnu.

5. Při jednání se zástupce žalobkyně odkázal na žalobní návrh. Zástupce žalované se odkázal na svá vyjádření s tím, že mu celá věc přijde absurdní. Žalovaná splnila, co žalobkyně chtěla a jehličnany odstranila. Ořech se bude ořezávat v době, kdy strom není ve vegetačním klidu – v červenci či srpnu.

6. Zástupce žalobkyně k tomu uvedl, že jehličnany skutečně odstraněny byly, nicméně novým zaměřováním zjistili, že strom ořešák možná částečně zasahuje do pozemku žalobkyně.

7. Žalobkyně při výslechu uvedla, že strom ořech hranici pozemku nikdy netvořil, toto lze vyčíst z dobové mapy katastru nemovitostí. Vadí jí v prvé řadě to, že kořeny stromu významně zasahují na její pozemek. Manžel tam naráží sekačkou do kořenů. Nemůžou kvůli stromu tam postavit ani políčko a ani její dcera nemůže v budoucnu postavit dům, s čímž počítají. Strom tam stíní a nic tam kvůli tomu neroste. Jejich pozemek má 28 arů a s manželem už nejsou nejmladší a platí za sečení trávy a za úklid a každý rok odváží asi 2 káry napadaného listí. Strom je starší než ona.

8. Zástupce žalované k účastnickému výslechu žalobkyně uvedl, že pokud bude na pozemku případná stavba, pak se bude nacházet alespoň tři metry od plotu. V případě stavby jdou také základy aspoň metr do země, kdy v takové situaci se kořeny pochopitelně odstraní.

9. Žalovaná v rámci účastnického výslechu uvedla, že když žádala povolení stavby – garáže, pak z důvodu nesouhlasu žalobkyně toto postupně řešily 4 stavební úřady – , adresa, . Zaměření hranic pozemků proto považuje za přesné. Jediné, co může přesahovat je okap přidaný z popudu žalobkyně. Jehličnany porazila, aby byl klid, ale žalobkyně neustále proti něčemu brojí a je stále nespokojená. Stromy v minulosti řezali, teď se přizná, že u jehličnanů poslední 2 roky zapomněli. Ořešák se naposledy stříhal před 4 lety.

10. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím závěrům. Účastnice vlastní v návrhu specifikované sousedící pozemky. Předchůdkyně žalované nabyla pozemky od předchůdců žalobkyně na základě smlouvy trhové ze dne , datum, . Přípisem ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou o odstranění přesahujících větví ořešáku a jehličnanů. Žalovaná přípisem ze dne , datum, zástupci žalobkyně sdělila, že žalobkyně může přesahující větve šetrným způsobem sama odstranit a pokud trvá na tom, aby toto učinila žalovaná, nechť jí za tímto účelem žalobkyně poskytne přístup na pozemek. Žalovaná po podání žalobního návrhu zcela odstranila jehličnany, jejichž ostříhání žalobkyně požadovala. Ke vhodné době ostříhání ořechu sdělil arboretista , jméno FO, žalované, že práce je vhodné provést v období červenec – srpen, to samé vyplývá i ze žalovanou předloženého odborného článku. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné další okolnosti rozhodné pro toto řízení.

11. Zástupce žalované k listinným důkazům uvedl, že žalobkyně nijak nereagovala na dopis žalované, aby jí bylo umožněn vstup na pozemek žalobkyně za účelem ořezání větví, žalobkyně místo toho podala žalobu. Strom ořešák je 80 let starý strom, který v minulosti tvořil hranici mezi pozemky. Jeho případné pokácení považuje za excesivní.

12. Zástupce žalobkyně k tomu uvedl, že strom hranici nikdy netvořil, pozemek byl prodán předchůdcům žalované v roce 1936. Garáž na pozemku žalovaných nyní tvoří hranici mezi pozemky, ale podle náměru katastru nemovitostí by neměla. Navrhuje provedení místního šetření.

13. Soud dále ve věci provedl důkaz fotodokumentací předloženou účastníky a místním šetřením, během kterého soud rovněž pořídil fotografie o stavu na hranici pozemků účastnic. V rámci místního šetření v návaznosti na fotodokumentaci soud dospěl k následujícím zjištěním. Pozemek žalobkyně je až na několik stromů nacházejících se na okrajích pozemku prázdným pozemkem pole – louka, na kterém se 65 cm od plotu se žalovanou nachází včelín (bez včelstva), který žalobkyni slouží jako kůlna. Hranici pozemků tvoří částečně stavba garáže žalované a částečně pletivový plot s betonovými sloupky, u kterého v minulosti rostly již pokácené jehličnany. Tyto jehličnany v minulosti větvemi zasahovaly cca necelý jeden metr na pozemek žalobkyně. Strom ořešák roste vedle garáže žalované přímo na hranicích mezi pozemky blíže k rohu obou pozemků směrem k silnici, kdy větvemi přesahuje cca 3 metry na pozemek žalobkyně a dále jedním několik centimetrů nad zemí přerůstajícím kořenem zasahuje cca jeden metr na pozemek žalobkyně. Ve fotodokumentaci zachycené kořeny nacházející se okolo včelína dle názoru soudu nepochází ze stromu ořešák, nýbrž z již pořezaných jehličnanů či z v minulosti pokácených ovocných stromů žalobkyně.

14. Zástupce žalované v rámci místního šetření uvedl, že nově provedli výpis z KN, podle kterého by hranice pozemků neměla být tam, kde vede plot, nýbrž od zeleného sloupku plotu (zachyceno na fotodokumentaci). Žalobkyně s tímto nesouhlasila, má navíc za to, že ořešák byl ostříhán před více jak 5 lety.

15. Zástupce žalobkyně závěrem navrhl, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, kdy žádá odstranění celého stromu – ořešáku. Hranice pozemků účastníků jsou vyznačeny betonovými sloupky a nemyslí si, že jsou špatně zaměřeny. Náklady soudu dodatečně vyčíslí.

16. Zástupce žalované závěrem uvedl, že nový občanský zákoník klade důraz na dohodu účastníků. Dohody se snažili uzavřít, bez úspěchu. Strom ořešák je starý asi 80 let. Byl v minulosti ořezán a jsou ochotni jej opět ořezat v době mimo vegetačního klidu. Nevidí důvod k žalobě, protože předmět žaloby již byl splněn a není zde nutno dále jednat. Co se týče plotu a sloupků, ty se stavěly před 40 lety a každý si je v té době stavěl, jak chtěl a podle toho to vypadá. Klíčové jsou údaje v katastru nemovitostí. Navrhl žalobu zamítnout a žalované přiznat náhradu nákladů řízení.

17. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

18. Soud zdůrazňuje, že k uložení povinnosti zdržet se imisí podle § 1013 o. z. může soud rozhodnout pouze tedy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, že a) imise vnikají na pozemek souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň b) podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

19. Podle § 1021 o.z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

20. Pro úplnost soud uvádí, že ve věci nelze aplikovat ustanovení § 1017 o.z. v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, kde konstatoval, že: „(…) úpravu obsaženou v § 1017 odst. 1 o. z. je možné ve vztahu k požadavku na odstranění stromů aplikovat až na stromy vysázené po , datum, . Vzniklý stav založený výsadbou stromů na vlastním pozemku v době, kdy úprava sousedských práv v obč. zák. neumožňovala domáhat se jejich odstranění (tj. do , datum, ), založil princip ochrany důvěry, jenž obstojí v konfrontaci s důsledky nepravé zpětné retroaktivity tím spíše, že úprava obsažená v o. z. neznamená v žádném směru nižší standard ochrany pro vlastníka domáhajícího se ochrany oproti prostředkům ochrany v obč. zák.“ Z provedeného dokazování vyplynulo, že strom byl bezpochyby vysazen před rokem 2014.

21. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

22. V prvé řadě je třeba uvést, že s ohledem na to, že žalovaná splnila, čeho se žalobkyně dožadovala ohledně jehličnanů jejich úplným odstraněním, považuje soud žalobu z této části za úspěšnou. Soud žalobní návrh dále posuzoval ohledně požadavku žalobkyně o zkrácení větví stromu ořešák, kdy nezohledňoval v závěrečném návrhu požadované úplné odstranění stromu, neboť zástupce žalobkyně nepožádal v průběhu řízení o změnu žalobního návrhu. Nicméně i tomuto návrhu by soud logicky s ohledem na zamítnutí původního znění žaloby co do úpravy koruny stromu nevyhověl. Soud v řízení neposuzoval námitku o cca pár desítek centimetrů špatně zaměřené hranice pozemků mezi účastníky, neboť nejsou předmětem tohoto řízení a nadzemní kořen i větve stromu nepochybně zasahují do pozemku žalobkyně i za situace, kdyby se hranice pozemku o tuto vzdálenost posunula.

23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se domáhá ukončení zásahů ze strany žalované na její pozemek, který je de facto téměř zcela prázdný a jedná se o nijak užívané pole – louku. Je tedy otázkou, na kolik je obtěžování imisemi žalovanou zásahem do vlastnického práva žalobkyně, která pozemek neobývá. Ve věci sp. zn. 22 Cdo 3859/2017 Nejvyšší soud uvedl, že: „Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky sousedních pozemků dochází nikoliv výjimečně k tomu, že užívání pozemku některého z vlastníků se projevuje v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové „obtěžování“ však zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo.“24. V daném případě má soud za to, že argument žalobkyně, že strom ořešák větvemi příliš stíní na to, aby se na pozemku dalo zahradničit, s ohledem na rozsah pozemku žalobkyně (dle výpisu z KN výměra 2 730 m2) nemůže obstát. Z místního šetření pořízené fotodokumentace dále vyplývá, že výška stromu nepřesahuje míru přiměřenou místním poměrům, kdy na sousedních pozemcích se nacházejí stromy podobného (i vyššího) vzrůstu. I pokud by snad dospěl k opačnému závěru, nebylo by možné žalobě automaticky vyhovět. Z usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 831/2021 totiž vyplývá, že: „Ze samotné skutečnosti, že vnikání imisí překračuje míru přiměřenou místním poměrům, ještě nevyplývá, že vlastníka sousedního pozemku podstatně omezuje v jeho obvyklém užívání.“ K tomuto závěru soud s ohledem současný stav pozemku žalobkyně nemůže v žádném případě dojít.

25. Dle názoru soudu neobstojí i s odkazem na výše uvedené ani tvrzení žalobkyně, že strom svými kořeny brání případné budoucí výstavbě domku její dcery, kdy dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, obvyklá vzdálenost rodinných domů od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Krom správně vznesené námitky, že v případě stavby zasahují základy obvykle minimálně metr do země a kořeny by pak byly odstraněny soud podotýká, že se s ohledem na rozlohu pozemku jeví přinejmenším velmi zvláštní tvrzení žalobkyně, že by teoretický budoucí rodinný dům její dcera „nalepila“ k hranicím pozemku vedle garáže žalované.

26. Konečně k samotné navrhované povinnosti ořezání koruny stromu soud žalobu zamítl také z následujících dvou důvodů. V prvé řadě má soud za to, že vzhledem k tomu, že žalovaná v reakci k předžalobní výzvě vyslovila souhlas s ořezáním větví ořešáku a požádala žalovanou o umožnění přístupu na pozemek za tímto účelem, kdy žalobkyně na tuto žádost nereagovala, se naopak žalobkyně ocitla v prodlení se zpřístupněním pozemku, které nelze klást k tíži žalované. Žalovaná nemůže podle § 1021 o.z. vstoupit za tímto účelem na pozemek žalobkyně svépomocí. Nadto má soud za to, že v daném případě nejsou splněny kumulativní podmínky uvedené v § 1013 o.z., kdy nemůže být splněna podmínka podstatného omezení obvyklého užívání pozemku žalobkyně, která nyní pozemek de facto neužívá.

27. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že pokud má žalobkyně problém s jedním několik centimetrů nad zemí přesahujícím kořenem stromu při sekání trávy, jeví se jako vhodnější řešení mírné zarovnání půdy v daném místě. Žalované pak soud doporučuje zajistit ořezání větví stromu mimo vegetační období dobrovolně v zájmu předejití budoucích sousedských sporů. Pokud k tomuto nedojde, má žalobkyně v souladu se zněním § 1016 o.z. možnost šetrným způsobem větve ostříhat sama.

28. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele (…) nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

30. Soud v daném případě nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, protože žalobkyně byla úspěšná v jednom ze svých nároků, zatímco ve druhém neuspěla. Soud má krom toho za to, že je v daném případě v rámci umožnění dalšího pokračování (pokud možno kladných) sousedských vztahů za vhodné, aby si každá z účastnic náklady řízení i dle § 150 o.s.ř. nesla každá sama.