3 C 95/2019

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne datum soudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro určení vlastnictví k nemovitostem

I. Žaloba na určení, že žalobkyně celé jméno žalobkyně, datum narození, je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo stavební číslo o výměře výměra zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné číslo, a dále pozemku parcelní číslo stavební číslo o výměře výměra zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného, jiná stavba, to vše v katastrální uzemí, územní celek, evidované na listu vlastnickém číslo Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, pracoviště obec, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 478 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. MUDr. jméno příjmení, advokátky, se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích dne datum domáhá určení vlastnictví k nemovitostem, a to stavbě rodinného domu adresa na pozemku parcelní číslo stavební číslo, k pozemku číslo k pozemku parcelní číslo stavební číslo, vše evidováno na listu vlastnickém číslo pro katastrální území a územní celek úřadem pro Plzeňský kraj, pracoviště v obec, v důsledku odvolání daru. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná je její dcerou, která byla obdarována označenými nemovitostmi po částech, a to smlouvou ze dne datum společně žalobkyní a tehdejším manželem žalobkyně, a to ¼ nemovitostí, dále smlouvou ze dne datum darovaných nemovitostí žalobkyní a tehdejším manželem rovněž ¼ a konečně pak smlouvou ze dne datum pouze žalobkyní v rozsahu ideální poloviny. Žalovaná se tak stala vlastníkem označených nemovitostí jako celku, když žalobkyně tvrdí, že před uzavřením darovací smlouvy, týkající se poloviny nemovitostí, se zdržoval bratr žalované v zahraničí a žalovaná lstivě přesvědčila žalobkyni o tom, že nelze převést nemovitost na bratra pro jeho četné dluhy, pro které by mohla být pak nemovitost postižena exekučně. Kromě toho si bratr žalované pořídil psa stafordširského teriéra pojmenovaného jméno psa, k němuž si vytvořili, jak bratr žalované, tak i žalobkyně, silné citové pouto, považovali ho za právoplatného člena rodiny, avšak žalovaná bez souhlasu a vědomí žalobkyně či bratra žalované zmíněného psa odvezla datum k veterináři a nechala ho utratit. Proto bylo podáno trestní oznámení. Zároveň měla žalovaná před nabytím části nemovitostí od žalobkyně vysloveně přislíbit žalobkyni, že se bude po převodu nemovitosti o nemovitost starat, podílet se na údržbě a nákladech spojených s užíváním nemovitosti nebo hradit náklady na dodávku vody, elektřiny, plynu, svoz komunálního odpadu. Žalovaná však žalobkyni nijak s tímto závazkem nepomáhala. Žalobkyně proto vyhodnotila chování žalované jako nevděk, když utracením psa jméno psa ublížila žalobkyni i bratrovi žalované, jako majiteli, a proto darování odvolala písemně datum. Žalovaná byla vyzvána k vydání nemovitostí zpět žalobkyni, což neučinila, a na odvolání daru reagovala písemně datum, kdy veškeré důvody pro odvolání daru popřela. Následně pak žalovaná opět využila lsti, psychického nátlaku a pokročilého věku žalobkyně a přiměla ji podepsat dokumenty, které svědčí ve prospěch žalované. Žalobkyně však neměla vůli souhlasit se zpětvzetím odvolání darů. Nároky žalobkyně dokládá řadou důkazů tak, jak budou dále uvedené.

2. Mezi účastníky jsou tvrzení žalobkyně, týkající se postupných darování nemovitosti v obec tak, jak jsou již shora označené, nesporné. Nesporné je rovněž to, že došlo k utracení psa jméno psa dne datum, dále k odvolání daru žalobkyní písemně dne datum, kdy žalovaná nezpochybňuje, že toto odvolání daru obdržela, neboť na ně reagovala a obě strany pak uzavřely dohodu o narovnání dne datum. Za 7 měsíců podává žalobkyně dne datum žalobu, v níž uvádí shodné okolnosti, jako v odvolání daru ze dne datum. Nabývací tituly k daru žalované, odvolání daru písemně a dohoda o narovnání byly doložené. Eutanazie psa je zřejmá z přestupkových řízení, zejména PŘ spisová značka rok územní celek.

3. V této souvislosti je nutno upozornit na to, že u Okresního soudu v Domažlicích se vedlo řízení o určení neplatnosti dohody o narovnání uzavřené 27. 9. 2018 pod sp. zn. spisová značka, které po odvolacím řízení skončilo zamítnutím žaloby podané žalobkyní prakticky z formálních důvodů, tedy proto, že pro určení neplatnosti dohody o narovnání není splněna podmínka naléhavosti právního zájmu, jestliže lze žalovat na plnění. Tohoto plnění se tedy domáhá žalobkyně touto žalobou, takže věcné důvody neplatnosti dohody o narovnání a žaloby na určení vlastnického práva pro odvolání daru splývají. Je tedy třeba posoudit, zda důvody tvrzené žalobkyní naplňují předpoklady právní úpravy pro odvolání daru.

4. Vzhledem k tomu, že nemovitost byla darovaná žalované postupně, 2x ¼ v prosinci 2000 a polovina v roce 2014, dopadá na vrácení daru ustanovení § 630 občanského zákona pokud jde o 2 ¼ darované v roce 2000 a nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 pokud jde o ustanovení darovanou polovinu nemovitostí shora označených v § 2072 nového občanského zákona. Ustanovení § 630 zákona č. 40/64 Sb. umožnilo dárci domáhat se vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Ustanovení § 2072 platného občanského zákona vychází z toho, že ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

5. Ve vztahu k předchozí právní úpravě by se mělo týkat vrácení daru celé nemovitosti, když ovšem nelze pominout, že dárcem v roce 2000 byl vedle žalobkyně též její manžel a otec žalované. Žalobkyně tedy byla spoluvlastníkem poloviny nemovitostí výše označených spolu s žalovanou a tuto další polovinu žalované darovala v roce 2014, tedy po 14 letech od předchozího darování. Od této doby žalovaná vlastní celou nemovitost a smlouvou ze dne datum nemovitosti převádí kupní smlouvou manželům příjmení poté, co žalobkyně vzala odvolání daru zpět smlouvou o narovnání ze dne datum tj. po dalším půlroce. Žaloba došla soudu datum.

6. Podle § 2075 občanského zákona může dárce dar odvolat pro nevděk do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Vzhledem k tomu, že v roce 2014 žalobkyně daruje své dceři – žalované – polovinu nemovitostí, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vrácení daru ve smyslu § 630 občanského zákona, tedy k tomu, že by se do této doby chovala žalovaná k dárcům, tedy oběma svým rodičům nemravně nebo že by se nemravně chovala vůči členům rodiny. Proto má soud za to, že posuzovat otázku odvolání daru ve smyslu § 630 občanského zákona před novou právní úpravou není adekvátní tvrzenému důvodu lsti a způsobení citové újmy utracením jméno psa. Významné proto je ustanovení § 2072 a § 2075 občanského zákona.

7. Žalobkyně tvrdí, že ji žalovaná ublížila lstí, když žalobkyni zradila od úmyslu převést nemovitost na bratra žalované s tvrzením, že je v exekucích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně převedla polovinu nemovitosti v roce 2014, přichází s tvrzením o lsti až v květnu 2018, a to po situaci, která se vyhrotila utracením psa jméno psa. Do té doby žalobkyně darování neodvolala, ačkoliv lsti se měla žalovaná dopustit již předtím, než došlo k darování poloviny majetku vlastněného žalobkyní. Tento argument je zcela nelogický právě v časové souslednosti, když od roku 2014 až do května 2018 se o žádnou nemravnost založenou na lsti při darování žalobkyně neopírá. Nelze přehlédnout ani to, že pokud se o nějakou,,lest,, jednalo tzn. měl-li bratr žalované nějaké exekuce, a proto nebyl spolehlivou osobou vhodnou pro to, aby byl obdarován, měla žalobkyně již v době takto tvrzené lsti možnost se o exekucích každého svého syna přesvědčit. V průběhu řízení pak žalobkyně ani s žádnými argumenty a důkazy na prokázání této okolnosti nepřichází. Víceméně vypovídá jako účastnice ohledně utracení psa a následně podepsané dohody o narovnání. Pokud jde tedy o žalobkyní uváděný důvod lsti, obsažený v odvolání daru ze dne datum, pak nelze dovodit, že by se žalovaná dopouštěla lstivého jednání vůči žalobkyni přesvědčováním, že má darovat polovinu nemovitosti žalované pro to, že bratr má exekuce a nemovitost by mohla být v exekucích zabavena. Obecně lze připustit, že pokud by žalovaná takovou okolnost žalobkyni sdělila, pak se nejedná o lest, ale možnost, které jsou s exekucemi spojené, tedy že je zabavován nemovitý majetek. Skutečnost, že bratr žalované je v exekuci či nikoliv, si mohla žalobkyně ověřit a nemusela polovinu nemovitosti převádět na žalovanou. Toto mohla zjistit žalobkyně již v době uzavírané darovací smlouvy a pokud by taková tvrzení žalované o exekucích bratra byla pravdivá, bylo pouze na rozhodnutí žalobkyně, zda svou část nemovitostí daruje a komu, když se jednalo o okolnosti rozhodné pro převod nemovitosti v roce 2014 a již tehdy se mohla žalobkyně o„ riskantním jednání bratra žalované“ dozvědět. Lhůta jednoho roku by pak plynula do datum Lhůta jednoho roku uvedená v ustanovení § 2075 občanského zákona kde dni odvolání daru již dávno uplynula.

8. Další tvrzení žalobkyně, související s „ nemravným chováním žalované“, které mělo spočívat v tom, že od té doby žalovaná působila na bratry, aby opustili nemovitost, kterou vlastnila, nelze chápat jako nemravné jednání, protože v řízení vyšlo najevo, že jméno příjmení, bratr žalované, v nemovitosti nebydlí, do nemovitosti chodil žalobkyni pouze navštěvovat na krátké chvíle případně pro nějaké nářadí, které tam míval otec, a bratr jméno příjmení po určitou dobu žil v zahraničí, posléze v zahraničí začal i pracovat a u matky pouze přespával a ponechal ji na starost svého psa jménem jméno psa. Tvrzení, že žalovaná se snažila působit na své bratry, aby nemovitost vyklidili a opustili, jako důvod k odvolání daru je s ohledem na faktické chování členů rodiny i právní předpoklady vrácení daru pro nevděk, zejména tedy pro naplnění zjevného porušení dobrých mravů, nedostačující. Rozhodně pak nelze vycházet z toho, že by se žalovaná chovala vůči žalobkyni jako dárkyni úmyslně nebo hrubou nedbalostí tak, že by zjevně porušila dobré mravy, jestliže jako vlastnice nemovitosti vyzývala svého bratra, zejména jméno příjmení, aby se postaral o svého psa a uklidil nepořádek na pozemku a v dílně. Takové výzvy nelze považovat na porušení dobrých mravů vyvolané úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Ostatně nepříliš pozitivní vazby mezi žalovanou a dvěma bratry tak, jak byly popisovány v rámci řízení výpovědí žalované nebo bratrů jako svědků či manžela žalované a jméno příjmení, slyšených jako svědci, trvaly v rodině řadu let, ale vyhrotily se až v souvislosti s utracením psa jméno psa, který patřil jméno příjmení. Až potud nelze považovat odvolání daru žalobkyní za důvodné ve smyslu § 2072 a 2075 nového občanského zákona ani ve smyslu § 630 občanského zákona před novou úpravou, protože výzvy žalované, jako jediné vlastnice, k tomu, aby se sourozenci chovali v nemovitosti řádně, vyklidili si své věci a nedělali nepořádek na pozemku, nejsou hrubým porušením dobrých mravů ani podle úpravy zákona č. 40/64 Sb. ani podle zákona č. 89/2012 Sb.

9. Odvolání daru je však třeba posoudit ještě s ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaná nechala bez jejího souhlasu i bez souhlasu syna jméno příjmení stafordširského teriéra jménem jméno psa utratit, k čemuž došlo datum. Vlastníkem psa byl jméno příjmení, o čemž svědčí předložená kupní smlouva, když i vlastník psa, slyšený v tomto řízení jako svědek, potvrdil, že pes byl jeho, ale žil v nemovitosti s matkou, tedy žalobkyní, zatímco jméno příjmení se převážně zdržoval v zahraničí a u matky tj. v domě žalované, kde matka měla vyhrazené bydlení v přízemí, užíval jméno příjmení jednu místnost. Spolu s žalobkyní tam žil i pes, který nebyl poslušný, byl špatně socializovaný, byl konfliktní a žalobkyně péči o psa nezvládala. Tímto způsobem se vyjadřuje žalovaná písemně i ve své účastnické výpovědi, a proto navrhuje zamítnutí žaloby.

10. Žalovaná poukazovala na to, že žalobkyně je ve svých názorech a postojích ovlivňována oběma bratry žalované, zejména jméno příjmení, když ani jednomu nezáleželo na tom, jak žalobkyně žije, že psa nezvládá, že pes ničí byt v přízemí domu adresa, kde žalobkyně žila, neboť žalobkyně již nebyla schopna psa zvládat ani udržovat byt v pořádku. Navíc pes utíkal, sousedé si stěžovali, dokonce byl odveden do útulku, kde si ho pak vyzvedl bratr žalované. Při jiné příležitosti utíkal za žalobkyní, když si šla nakoupit, pes pak pokousal jiného psa, který musel být utracen a nakonec zavinil pád žalobkyně, a to tak, že si zlomila nohu, když ji ležící našla žalovaná a zajistila lékařské ošetření. Stejně tak žalovaná pečovala o nemovitost, dokud v ní bydleli, tedy asi do roku 2014, ale pak se museli pro neshody s bratry žalované odstěhovat na jinou adresu v obec. Poté, co žalovaná vyzývala bratra, aby se o psa postaral a vystěhoval se z nemovitosti, došlo k tomu, že žalobkyně byla po pádu hospitalizována a nebyl nikdo, kdo by se o psa postaral. Útulek psa odmítl vzít, a proto žalovaná nechala psa usmrtit, jelikož byl nezvladatelný. Tato situace vyvolala nenávistnou mediální kampaň proti žalované, na základě které se musela rodina žalované přestěhovat až do obec.

11. O tom, jakým způsobem se příbuzní a veřejnost médii ovlivněná k žalované chovali, svědčí i přestupková řízení. Pokud pak jde o utracení psa jméno psa, bylo zahájeno na základě podnětu jméno příjmení vyšetřování okolností, za kterých k usmrcení došlo a v přestupkovém řízení, zahájeném z moci úřední, přestupková komise územní celek pod sp. zn. PŘ spisová značka rok rozhodla usnesením ze dne datum tak, že řízení se zastavuje, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila přestupku, neboť k utracení psa mělo dojít na žádost celé jméno žalobkyně, žalobkyně. V tomto přestupkovém řízení bylo zjištěno, že k vlastnictví psa se hlásí jméno příjmení, že za něj zaplatil 5 000 Kč, a proto také byl odkázán s nárokem na náhradu škody na soudní řízení, když žalobkyně v tomto přestupkovém řízení popřela, že souhlas k utracení psa udělila.

12. Svědkyně jméno příjmení, dcera žalované a vnučka žalobkyně, uvedla, že v obec ve ulice ulici v domě adresa bydlela ještě po té, co se matka s manželem a polorodým bratrem svědkyně odstěhovali v roce 2014. Sama tedy v domě bydlela s žalobkyní ještě v roce 2016, možná 2017. Popisovala, jakým způsobem se chovali sourozenci v rodině, když bratrům žalované vadilo to, že žalovaná vlastní celou nemovitost. V jakém prostředí a jak žije žalobkyně je nezajímalo, naopak nechali psa na starosti žalobkyni resp. jméno příjmení a oba bratři žalované útočili na žalobkyni, že nemovitost darovala právě žalované. Svědkyně popisovala i situace, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně s ohledem na svůj věk byla sice soběstačná, starala se o zahradu, ale psa nezvládala. Dále pak svědkyně popisovala situace týkající se chování psa a majitele, který přes týden se v domě nezdržoval, ale psu se věnoval pouze o víkendech, a to„ tvrdou výchovou“, když žalobkyně měla svědkyni sdělit, že se bojí synovi jméno říci, aby psa dal pryč. Svědkyně pak potvrdila, že za žalobkyní, která zůstala v domě sama, chodil na návštěvu druhý syn žalobkyně jméno příjmení, ovšem pouze na chvíli, zdržoval se na zahradě nebo něco dělal v garáži, ale o potřeby žalobkyně se nijak nezajímal. Žalobkyně se cítila osamělá a a začala pochybovat, zda neměla nemovitost rozdělit, ale zda to nebylo pod vlivem bratrů žalované svědkyně nedokáže zhodnotit. Žalovaná za žalobkyní chodila i poté, co se odstěhovali, ale nebylo to denně. Snažila se vyhnout setkání s bratry. 13. jméno příjmení, bratr žalované a syn žalobkyně, uvedl, že v domě adresa ve ulice ulici v obec bydlel do vojny, potom do nemovitosti docházel za matkou nebo za bratrem. Protože jezdí do zahraničí s kamionem, tak odtamtud vozí nějaké potraviny, které dával matce, když bydlela v bytě sama. Potvrdil, že od té doby, co byl pes utracen, se s žalovanou nestýká. Připustil, že v rodině jsou špatné vztahy, že manželovi žalované vyčetl, že žalobkyni okradli a matku do té doby, než se odstěhovala do obec, tak v obec navštěvoval jednou týdně nebo jednou za 14 dnů. O tom, že darovala polovinu nemovitosti žalované, svědek nevěděl, dokud mu to nesdělil bratr jméno. Svědek připustil, že měl nějaká přestupková řízení, kdy byl stíhán. Dále pak připustil, že měl exekuční řízení pro nezaplacené sociální a zdravotní pojištění O finančním příspěvku žalované na dražbu nemovitosti v obec, kterou získal, nic neví. Potvrdil, že bratr jméno trénoval psa na dvoře povely – sedni, lehni apod. 14. jméno příjmení jako svědek vypovídal, že pes jménem jméno psa plemeno stafordširský teriér byl jeho, což bylo doloženo kupní smlouvou i v přestupkovém řízení. Očkovací průkaz však nechal napsat na matku a stejně tak psa zaevidoval pod jejím jménem na městském úřadě, protože jako důchodkyně platila nižší poplatky. Pokud šlo o vlastnictví nemovitosti, zjistil to svědek až v průběhu času, že veškerý majetek byl převeden na žalovanou. Sám pak popisoval to, že získal stodolu, a to proto, že při vycestování do Ameriky, musel prokazovat existenci majetku, aby byl na území země vpuštěn. Také potvrdil, že se zdržoval nějakou dobu v země, potom, když se vrátil, tak nemovitost vrátil a začal pracovat v země, kde pracuje i v současné době. Psa si pořídil v roce 2015, kdy dlouhodobě marodil, ale v dalším roce již začal pracovat a psa ponechal na starost matce. Svědek tvrdí, že u pádu matky, kdy ji porazil pes, nebyl, ale našel ji na zemi u domu a pak volal záchranku. Dále svědek připustil, že po usmrcení psa, vypukla na facebooku kampaň proti žalované a svědek s touto nenávistnou kampaní souhlasí. U žalobkyně předpokládá důchod částka až částka, jinak sám jí nijak ničím nepřispívá, protože si matka nikdy o nic neřekla. Dveře v bytě jsou podle svědka pouze poškrábané. Dále připustil, že na pozemku u domu adresa je automobil, který sice zdědila matka, ale nakládá s ním svědek.

15. Svědek jméno příjmení, manžel žalované, uvedl, že on sám začal bydlet v obec v domě adresa v roce 2005, i v té době tam bydleli ještě dva psi, švagr jméno příjmení se vrátil v roce 2006 ze zahraničního pobytu, v roce 2009 – 2010, kdy se rozvedl, začal bydlet v bytě v přízemí u rodičů, když tchán zemřel v roce rok. Po smrti tchána se vztahy mezi sourozenci zhoršily, ze strany obou bratrů vůči žalované byla patrna nevraživost, ta se projevovala i ve vztahu ke svědkovi. Když svědek s manželkou vyměnili v nemovitosti kotel, tak byl svědek napaden švagrem s tím, že kotel ukradli, a že z toho bude soudní řízení. Ze strany švagrů šlo o nenávist, která se projevovala i verbálně. Těmto situacím byl přítomen syn žalované a svědka, takže rodina svědka se rozhodla nepříznivou situaci v rodině řešit tím, že se v roce 2014 přestěhovali. Přesto však žalovaná do adresa docházela, o žalobkyni se starala, zvala žalobkyni na všechny svátky, Vánoce, narozeniny vnuka.

16. Ve spise jsou založeny SMS zprávy či sdělení na facebooku, která byla zasílána žalované a svědčí o nenávisti rozdmýchané proti žalované po té, co došlo k utracení psa jméno psa.

17. Přestupková řízení, která s touto mediální kampaní souvisela, jsou neadekvátní situaci a příčinám, proč k usmrcení psa došlo. Právě tyto okolnosti tvoří základ pro vyhrocení vztahů v rodině i pro odvolání daru žalobkyní, tedy pro posouzení předpokladů § 630 občanského zákona před novou úpravou a rovněž podle § 2072 platného občanského zákona Jde o situaci, zda utracení psa, k němuž došlo datum, je zjevným porušením dobrých mravů a zda vzniklo na základě úmyslného jednání žalované či z hrubé nedbalosti a je ve vztahu k žalobkyni evidentním nevděkem.

18. Především je nutné hodnotit příčiny, které k utracení psa vedly. Soud pak odkazuje na judikát 21 Co 218/2017 a na komentář k občanskému zákonu díl VI., kdy nevděkem není jen chování v rozporu s dobrými mravy, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které by žalobkyni ublížilo, když nelze přehlédnout subjektivní kritérium na straně žalované jako obdarované. I ustanovení § 630 občanského zákona před r. 2014 vycházelo z chování obdarované takovým způsobem, aby bylo hrubým porušením mravů vůči dárkyni či členům její rodiny, aby naplnilo odvolání daru.

19. V tomto případě je třeba vycházet z toho, že žalovaná byla jedinou vlastnicí celé nemovitosti adresa ve ulice ulici v obec, ve které bydlela do roku 2014 a kterou do určité míry do tohoto období i rekonstruovala (viz výpovědi svědka příjmení). Poté, co se žalovaná odstěhovala, v domě zůstala bydlet žalobkyně v přízemním bytě, v bytě v patře ještě nějakou dobu bydlela jméno příjmení. Syn žalobkyně jméno příjmení si v roce 2015 pořídil stafordširského teriéra, kterého zaevidoval na matku, ačkoliv se považoval za jeho vlastníka, jak dokládal kupní smlouvou a jak uvedl rovněž ve svědecké výpovědi. Tomuto psu se věnoval pouze nárazově, jinak péči přenechával na žalobkyni, která ji nezvládala. Žalovaná, jako vlastnice nemovitosti, pak vyzývala svého bratra jméno příjmení, aby nemovitost vyklidil a o psa se řádně staral. Jestliže bratr žalované nebyl ochoten zajistit jinou péči o psa a na jiném místě, navíc se jednalo o psa těžko zvladatelného, se kterým byly problémy dlouhodobě (viz výpověď jméno příjmení), pes utíkal, pokousal jiného psa, který musel být utracen, byl zdrojem pokut, které byly uložené žalobkyni (viz přestupkový spis PŘ číslo rok s uložením pokuty žalobkyni), předmětem stížnosti sousedů, příčinou pádu žalobkyně a jejího zranění (jak vyplývá z přestupkových spisů) nelze rozhodnutí žalované zbavit se psa považovat za úmysl poškodit žalobkyni nebo jí způsobit citovou újmu a ani toto řešení žalovanou realizované nelze podřadit pod hrubou nedbalost, která by znamenala porušení dobrých mravů. To nelze dovozovat ani ve vztahu k bratrovi jméno příjmení, který neměl souhlas žalované s užíváním nemovitosti, ani k bydlení ani chovu psa a to způsobem z jeho strany zanedbávajícím. Bylo především chybou jméno příjmení, jako vlastníka psa, aby se o něho řádně postaral a neponechával péči na matce, která ji evidentně dlouhodobě nezvládala a navíc její zdravotní stav vyžadoval daleko větší ohledy, které jméno příjmení jako vlastník psa nebyl schopen respektovat. V protokolu o projednání přestupku územní celek sp. zn. PŘ číslo rok ze dne datum jméno příjmení uvádí, že pro to, aby pes neutíkal, zavedl elektrický ohradník, psa necvičil, protože na něj neměl čas a na dotaz, proč po napadení žalobkyně syna nekontaktovala a nesdělila mu, že ho chce nechat utratit, jméno příjmení odpověděl, že se spolu nebaví. I to nasvědčuje tomu, že na žalobkyni přenesl péči o psa, který nebyl dostatečně socializován a žalovaná nebyla svolná s tím, aby pes žil v jejím domě. Nelze proto přenášet odpovědnost za nedostatečnou výchovu psa a nedostatečnou péči jeho majitele na jiné osoby a činit je odpovědné za to, že pes někoho dalšího ohrožuje, když utíká nebo škodí.

20. Soudu se jeví také nezodpovědné chování samotné žalobkyně, která podle výpovědi žalované i výpovědi jméno příjmení, poté, co ji pes povalil a způsobila si tak zranění, dala najevo svůj nesouhlas s jakoukoliv další péčí o psa, když měla prohlásit, že je nejlepší psa utratit a že se bojí to jméno příjmení sdělit a naopak do přestupkového sporu pak napsala prohlášení, že si utracení psa nepřála a nedala k tomu pokyn. Je sice možné připustit, že žalobkyně měla svým způsobem jméno psa ráda, měla k němu citové pouto a že jí bylo usmrceného psa líto, nicméně to byla žalobkyně, která svou nedůsledností a nezodpovědností ve vztahu k majiteli psa sama zavdala příčinu k tomu, že žalovaná přijala řešení utracením psa. Rozhodně však se nedá eutanázie psa zajištěná žalovanou s ohledem na nezodpovědné chování jeho majitele i samotné dárkyně považovat za zjevné porušení dobrých mravů a ve vztahu k dárkyni jako nevděk. Naopak smyslem tohoto řešení bylo zajistit, aby žalobkyně byla ušetřena problémů s nezvladatelným psem, když nikdo z rodiny nebyl schopen jakoukoliv další péči nesocializovaného psa zabezpečit, především však sám jeho vlastník. Následky vadné výchovy psa je třeba připsat na vrub majitele psa, který přenechal péči na žalobkyni, osobě, která s ohledem na věk a zdravotní důvody nebyla schopna psa socializovat a ve vztahu k žalované majitel psa ignoroval veškeré její požadavky jako výlučné vlastnice nemovitosti na vyklizení a zajištění pořádku. Ze strany žalované nelze její chování hodnotit jako hrubé porušení kázně a rozhodně ne jako úmysl žalobkyni škodit. Naopak o hrubou nedbalost jde ze strany jméno příjmení jako majitele psa, o kterého sám se staral minimálně.

21. V této souvislosti je třeba ještě poukázat na zdravotní stav žalobkyně, dokládaný lékařskými zprávami název nemocnice a MUDr. jméno jméno, praktického lékaře, z nichž vyplývá, že žalobkyně trpí řadou onemocnění, pro některé byla vyšetřována či hospitalizována, ale žádná z těchto nemocí nemá psychiatrický podklad. Praktický lékař pak uvádí, že osobnostní povahové rysy nejsou nemocí.

22. V tomto řízení byly prováděné obsáhlé svědecké výpovědi i řada dalších důkazů, včetně přestupkových spisů, které souvisely s chováním účastníků nebo bratra žalované nebo i veterináře, který provedl uspání jméno psa, a z nich lze dovozovat pouze to, že žalobkyně je nestálá ve svých názorech, podléhá momentálním citovým vlivům a manipulaci rodinnými příslušníky. Pokud pak jde o její důvody pro odvolání daru, i syn jméno příjmení potvrdil, že měl nějaké exekuce pro neuhrazené sociální a zdravotní pojištění, takže pokud žalovaná argumentovala tím, že by mohl být majetek zabaven, kdyby ho převedla žalobkyně na bratra žalované, pak to nebylo nepravdivé nebo lstivé tvrzení, když to svědek sám připustil. Ostatně, jak už řečeno výše, žalobkyně si mohla situaci ověřit. Také žádný z bratrů žalované neprokázal, jakým způsobem se o matku od otcovy smrti starali, kromě toho, že syn jméno příjmení ji navštěvoval jednou za týden nebo jednou za 14 dní a přivezl jí nějaké potraviny nakoupené v země, kdy je předal a s matkou si popovídal při kávě a zase odjel. Bratr jméno příjmení pak se zdržoval po otcově smrti pracovně v zahraničí a u matky bydlel pouze o víkendech a na starost ji nechal psa, který nebyl vychovaný a jehož výchovu matka nezvládala. Dokonce tento svědek uvedl v přestupkovém řízení, že se s matkou nebavil. Žádnými finančními částkami jí nepřispíval, protože si o ně matka neřekla. V porovnání s chováním žalované, která doprovázela matku k lékařům nebo ji brala do keramického kroužku popř. jí platila obědy a posléze, po dohodě o narovnání, se zavázala jí přispívat i finanční částkou a zajistila jí náhradní bydlení v penzionu v obec, se nedá chování žalované hodnotit jako nevděk. Nelze také dovozovat, že by žalobkyně nevěděla, jaké úkony činí, těch si je dobře vědoma, ať už se jedná o právní služby, které zajistila žalovaná v době převodu nemovitosti nebo o právní služby, které zajišťují bratři žalované v souvislosti s tímto sporem.

23. Žalobkyní je však tvrzený důvod odvolání daru především tvrzené usmrcení psa jméno psa. Lze připustit, že k němu měla žalobkyně citovou vazbu, že ho považovala za člena rodiny, ovšem jednalo se o člena nezvladatelného, jehož usmrcení nebylo úmyslným chováním žalované způsobit duševní či citovou újmu žalobkyni nebo bratrovi, ale rozhodnutím v zájmu jejího zdraví, nejspíše i s jejím svolením, které žalobkyně v přestupkovém řízení i v odvolání daru popírá. Proto také lítost, kterou žalobkyně cítila, si uvědomovala jako citovou újmu, se kterou se však smířila podepsáním dohody o narovnání. V této dohodě o narovnání žalobkyně prohlašuje, že se k ní žalovaná, jako dcera, vždy chovala velmi hezky, že jí pomáhala s vedením domácnosti, se zahradou. Také připouští, že pes byl nezvladatelný a poté, kdy ji porazil a žalobkyně si zlomila lýtkovou kost, ji našla dcera ve špatném zdravotním stavu. Z tohoto prohlášení vyplývá, že se o ni žalovaná starala a rozhodně jí nezařídil hospitalizaci a záchranku jméno příjmení, jak sám jako svědek uvedl. Smlouva včetně tohoto prohlášení obsahuje notářsky ověřené podpisy. Pokud žalobkyně ve sporu o neplatnost této dohody o narovnání argumentovala s tím, že absentovala vůle žalobkyně, protože je manipulovatelná, pak by bylo nutné vycházet z toho, že žalobkyně pro manipulovatelnost nebyla schopna ani podat žalobu o 8 měsíců později, neboť je zřejmé, že právní zastoupení obstarává syn žalobkyně, jak jako svědek rovněž potvrdil. Soud má za to, že na dohodu o narovnání je třeba se dívat jako na úkon platný pro stejné závěry, jaké platí ohledně vrácení daru pro nevděk.

24. Na stejných argumentech i důkazech bylo založeno tvrzení o neplatnosti dohody o narovnání. Protože soud nemůže nezodpovědné chování vlastníka psa přisuzovat jako nemravné chování žalované a pro stejné závěry nelze dovozovat dohodu o narovnání za neplatný úkon, ale za úkon, kterým se žalobkyně vyrovnala se změnou životní situace tak, by mohla žalovaná se svým vlastnictvím nakládat, zajistit žalobkyni jiné bydlení a finančně jí přispívat. Rozhodně toto žalobkyní stvrzené chování žalované v dohodě o narovnání není nedostatkem vážné vůle žalobkyně. Nelze proto mluvit o neplatnosti ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákona. Podle něho je neplatným právním jednáním takové jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 574 občanského zákona je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné, než jako neplatné. To, že řízení o určení neplatnosti této dohody o narovnání, které soud nyní posuzuje v podstatě jako předběžnou otázku pro odvolání daru pro nevděk, bylo vyvoláno až po podání žaloby o určení vlastnického práva z důvodu vrácení daru pro nevděk, ačkoliv vlastní smlouva o narovnání byla podepsána s notářsky ověřenými podpisy několik měsíců před podáním vlastní žaloby, svědčí o manipulaci s míněním žalobkyně s ohledem na majetkové poměry v rodině, ale nikoliv o tom, že by nebyla schopna si význam projevené vůle uvědomit. Žalobkyně není nesvéprávná a musela si být dobře vědoma toho, že odvolání daru pro uvedené důvody lsti a utracení psa nelze považovat za nevděk žalované vůči dárkyni. O manipulaci žalobkyní spíše svědčí podání žaloby na vrácení daru resp. určení vlastnického práva. Soud však pro vyhovění žalobě neshledal důvody tak, jak je uvedeno shora. Z toho důvodu je žaloba zamítána.

25. Úspěšná žalovaná má ve sporu právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, jedná se o náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu dle §§ 7 a 9 a 11 advokátního tarifu, dále o režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu, náhradu cestovného rovněž ve smyslu § 13 advokátního tarifu a nárok na ztrátu času právního zástupce při cestě ze sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět, vždy 100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.. K tomu pak náleží DPH ve výši 21 % dle osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. Odměnu za právní zastoupení přiznává soud za 17 úkonů, a to přípravu a převzetí zastoupení datum, dále za jednání před soudem datum trvajícím více než dvě hodiny, dále jednání datum, dále vyjádření žalované ze dne datum, dále za jednání datum trvající déle než dvě hodiny, dále jednání datum, dále závěrečný návrh žalované datum, dále jednání datum, jednání datum, jednání datum trvající déle než dvě hodiny, jednání datum trvající déle než dvě hodiny, jednání datum trvající déle než dvě hodiny. Při hodnotě odměny vychází soud z ustanovení § 7 bod 6, kdy hodnota úkonu činí 22 300 Kč, a to s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 3, podle něhož se za tarifní hodnotu považuje částka 35 000 Kč pouze tehdy, jde-li o určení právního vztahu či práva k věci penězi neocenitelné. V daném případě se jedná o předmět řízení penězi ocenitelný, jak vyplývá z uzavřené kupní smlouvy mezi žalovanou a manželi příjmení, kdy cena nemovitosti, k níž má být vlastnické právo určeno, je stanovena ve výši 3 500 000 Kč. To je tedy základ, z něhož se odměna počítá a soud přiznává 17 úkonů tak, jak je shora vyčíslil a k tomu náleží 17 režijních paušálů po 300 Kč, takže se jedná o odměnu s režijními paušály ve výši 384 200 Kč. Dále pak má žalovaná právo na náhradu za ztrátu času právního zástupce, a to za dobu probíhajících jednání tak, jak jsou shora uvedena, vždy při jedné cestě 3 půlhodiny, takže ke každému jednání se jedná o ztrátu času ve výši 600 Kč, při 9 jednáních jde o částku 5 400 Kč. Pokud pak jde o jízdné ve smyslu § 13 advokátního tarifu, je uvažováno s prováděcími předpisy, určujícími cenu paliva a cenu náhrady za použití osobního vozidla registrační značka, s průměrnou spotřebou 5,1 litrů na 100 km při ujetí každé cesty k jednání a zpět 109 km. Výše výpočtu se liší s ohledem na prováděcí předpis určující výši náhrady 4,10 Kč, 4,20 Kč, 4,70 Kč v jednotlivých rocích, kdy jednání probíhala. Stejně tak je třeba přihlížet k ceně paliva stanoveného pro jednotlivá období. Cestovné celkem představuje 6 102 Kč Náklady právního zastoupení tedy spočívají v odměně, v režijním paušálu, v cestovném, v náhradě za ztrátu času a k tomu pak náleží DPH ve výši 21 % Celkem činí tyto náklady 478 800 Kč (zaokrouhleno). Náhradu v této výši je povinna zaplatit žalobkyně žalované dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a § 149 odst. 1 občanského soudního řádu k rukám advokáta. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo soudního exekutora.