117 C 8/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 065 Kč s příslušenstvím a 19 702,50 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 065 Kč od , datum, do zaplacení, částku 19 702,50 Kč, úrok ve výši 63,07 % ročně z částky 37 809,35 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 61 767 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 001 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v 48 měsíčních splátkách po 2 299 Kč. Žalovaný nesplácel dohodnutým způsobem a dostal se tak do prodlení. Nesplacená jistina činí 41 767,24 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 298 Kč a 19 702,50 Kč, úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud u ústního jednání konaného dne , datum, provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní, a to Předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího archu, výpisem z registru SOLUS a NRKI, Dokladem o vyplacení úvěru, Prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího, Pracovní smlouvou žalovaného a výplatními lístky za , datum, Výpisem z účtu žalovaného, Hodnocením klienta, Předsmluvním formulářem, Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , Oznámením o schválení úvěru, Kartou klienta, Smluvním ujednáním smlouvy o revolvingovém úvěru, Dodejkou ze dne , datum, , Splátkovým kalendářem, Žádostí o úpravu splátkového kalendáře, Dohodnou o rozvázání pracovního poměru, Dopisem žalobkyně ze dne , datum, a Výzvou k zaplacení ze dne , datum, , z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 001 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úroky v 48 měsíčních splátkách po 2 299 Kč, celkem tedy 110 352 Kč. Žalobkyně převedla na účet žalovaného č. účtu , č. účtu, dne , datum, částku 40 001 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil dosud 20 691 Kč (uvedeno v žalobě, ve vyjádření ze dne , datum, uvádí částku 14 515 Kč) a vymoženo bylo ještě dalších 57 354,20 Kč. Minimálně tak bylo žalovaným uhrazeno 71 869,20 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016 (dále jen „ZSU“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatele.

8. Podle § 9 odst. 1 ZSU věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 001 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

10. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně ve smyslu výše uvedeného § 9 spotřebitelského zákona posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Zároveň je namístě zmínit závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterých „věřitel neobstojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informace dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka…“11. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalobkyně tvrdila, že lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích SOLUS a NRKI, a příjmy dále ověřovala z pracovní smlouvy a výplatních lístků žalovaného za , datum, . Z těchto sice vyplývá čistý příjem cca 16 000 Kč, z toho však zhruba třetina činí proměnlivé složky mzdy – příplatek za práci přesčas, za práci ve svátek, zvláštní příplatek či osobní hodnocení. Základní čistý měsíční příjem žalovaného dle těchto výplatních lístků je toliko 10 900 Kč a 8 305 Kč. K výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že tyto činí 12 499 Kč, z Hodnocení klienta pak vyplývá, že z toho částka 4 000 Kč činí nájemné a inkaso, druh bydlení pronájem. K tomu pak nebyla doložena nájemní smlouva či jiný doklad, který by osvědčoval výši nájemného, přičemž při uvedení nájemného v takto nízké výši měla žalobkyně tvrzení žalovaného náležitě ověřit. Pokud dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období , datum, , pak z nich lze vyčíst, že například za měsíc listopad , rok, jsou výdaje žalovaného přes 35 000 Kč, z výpisu z účtu například i vyplývá, že žalovanému byl vyplacen příspěvek na bydlení a přídavky na dítě. Tyto rozpory s prohlášením žalovaného měla žalobkyně prověřit. Na základě toho nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostačující a správné, a proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 9 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU.

12. Z těchto důvodů má soud za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnosti žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, a je tedy nutno dovodit absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce sjednané mezi účastníky. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah účastníků vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 40 001 Kč a že na smlouvu žalobkyně obdržela od žalovaného plnění ve výši minimálně 71 869,20 Kč. Žalovaný tak již uhradil více než kolik mu žalobkyně poskytla. Z toho důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítnul, a to i pokud jde o smluvní pokutu, která vzhledem k neplatnosti smlouvy je taktéž neplatně sjednána.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci procesně úspěšným účastníkem, avšak žalovanému s tímto řízením, jak vyplývá ze spisu, žádné náklady nevznikly.