13 C 88/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 719,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 647,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 072,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 570,11 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 495,40 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 32 719,90 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 23,9 % ročně z částky 30 881,90 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 32 719,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (právnická osoba), dne 2. 9. 2019 smlouvu o půjčce č. RČ, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zápůjčku, spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,90 % ročně, vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1 541 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 17. 4. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na tuto neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy k úhradě. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 30 881,90 Kč a poplatků ve výši 1 838 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje rovněž zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný do zesplatnění úběru, tj. do 17. 4. 2023, uhradil na předmětnou pohledávku celkem 29 352,67 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 2. 9. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč (smlouva o půjčce č. RČ). Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit celkem 86 102,90 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 1 436 Kč. Dopisem ze dne 17. 4. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně zápůjčku zesplatnila, a to z důvodu neplnění splatného dluhu (prohlášení o okamžité splatnosti závazku) a následně úvěrovou pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 28. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 12. 9. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek). Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaný a má příjem ve výši 22 000 Kč měsíčně. Je vyučený, bydlí v družstevním bytě, žije ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami a má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činí 6 100 Kč (z toho 2 100 Kč tvoří splátky úvěrů a 4000 Kč náklady na živobytí). Žalobkyně dále soudu předložila výpisy s účtu žalovaného (vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně), z nichž mimo jiné vyplývá, že v červnu 2019 měl žalovaný na účtu celkový příjem 51 583,04 Kč a celkové výdaje 53 775,76 Kč, v červenci 2019 měl žalovaný na účtu celkový příjem 287 183,20 Kč a celkové výdaje 276 567,58 Kč a v srpnu 2019 měl žalovaný na účtu celkový příjem 93 049,11 Kč a celkové výdaje 93 660,40 Kč. V této souvislosti stojí za zmínku, že významnou část transakci tvoří transakce se sázkovou kanceláří Tipsport, na účet které žalovaný v uvedených měsících převedl celkem 244 420 Kč a naopak na účet mu od uvedené společnosti bylo připsáno celkem 232 000 Kč. Další část příchozích plateb tvoří půjčky od jiných společností např. 21. 6. 2019, 1. 7. 2019, 23. 7. 2019, 6. 8. 2019, 8. 8. 2019, 21. 8. 2019).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, aniž by si dlužníkem uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V tomto směru soud poukazuje především na to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, a pokud by obsah těchto výpisů vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaný v době bezprostředně před podáním žádosti o zápůjčku (tj. min. v době předcházejících třech měsíců) provedl řadu transakci ve prospěch sázkové kanceláře Tipsport, kdy každý měsíc takto prosázel desetitisíce korun. I přesto, že část vsazených prostředků se žalovanému na účet vracela, nelze pominout, že v celkovém součtu byly tyto jeho transakce ztrátové a především, že z hlediska úvěruschopnosti se jedná o rizikové chování. Neméně významnou je skutečnost, že v uvedeném období žalovanému ke konci každého měsíce na účtu zůstával pouze minimální zůstatek, a to navíc jen proto, že žalovaný si část příjmů opatřoval formou zápůjček od dalších subjektů.

13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

14. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 29 352,67 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 20 647,33 Kč proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.

15. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

16. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 719,90 Kč s příslušenstvím, jehož kapitalizovaná výše ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 17 370 Kč (srov. 23 Cdo 2585/2015), přičemž přiznána jí byla pouze částka 20 647,33 Kč. Lze tedy konstatovat, že procesně úspěšnější stranou byl v tomto případě žalovaný (uspěl v rozsahu 58,8 % z předmětu řízení), kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.