14 C 357/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 5 904,97 EUR

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 904,97 EUR do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 105 435,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3.10.2019 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 5 904,97 EUR, a to z titulu odpovědnosti za škodu.

2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 2.10.2017 smlouva o vedení účetnictví a daňové evidence. Na základě této smlouvy žalovaná zpracovávala daňovou agendu žalobkyně, bylo jí řádně předáno účetnictví od předchozího zpracovatele daní v listopadu 2017 a dostala pokyny k uplatnění vratky DPH na Slovensku za rok 2017. Žalovaná byla seznámena s tím, že žádost je nutné podat u příslušného daňového úřadu do 30.9 následujícího kalendářního roku, tedy 30.9.2018. Žalovaná však tuto žádost podala až 15.10.2018, přičemž Daňový úřad v Bratislavě rozhodnutím ze dne 1.2.2019 žádost o vrácení DPH zamítl. Daň z přidané hodnoty žalobkyni nevrátil, žalobkyně má za to, že žalovaná porušila smluvní povinnosti a způsobila žalobkyni škodu ve výši 5 904,97 EUR.

3. Žalobkyně ke své žalobě předložila důkazy, a to smlouvu o vedení účetnictví, žádost o vrácení DPH, rozhodnutí Daňového úřadu v Bratislavě a navrhla výslech svědkyň [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3.1.2020 byla žalobkyně vyzvána podle § 43 odst. 1 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení, zejména uvedla, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena, jaká vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy vyplývají, jaké povinnosti ve zpracování daňové agendy pro žalovanou ze smlouvy vyplývají, z čeho žalobkyně dovozuje povinnost žalované k uplatnění nároku na vrácení DPH, v jakém časovém období žalovaná pro žalobkyni zpracovávala daňovou agendu, jak žalobkyně dospěla k vyčíslení škody, kdy žalovanou uvědomila o vzniku škody.

5. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení podáním ze dne 31,1, 2020, když uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva dne 4.10.2017. Ze smlouvy vyplývají povinnosti žalované spočívající ve zpracování účetnictví a daňové agendy. K proškolení žalované došlo v listopadu 2017. Žalovaná obdržela pokyny k zpracování vratky DPH, jak takovou žádost podat, byla proškolena prostřednictvím svědkyň [příjmení] a [příjmení]. Žádost podala opožděně, proto daňový úřad žádost žalobkyně zamítl a DPH nevrátil, žalovaná zcela nepochybně naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu.

6. Žalobkyně navrhla k důkazům svědky [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a ke čtení předžalobní výzvu, vyjádření, emailovou korespondenci, pojistnou smlouvu.

7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 20.2.2020, když uvedla, že se žalobou nesouhlasí, k žádnému proškolení v listopadu 2017 nedošlo, žádné pokyny ohledně vrácení DPH jí nebyly uděleny, rovněž neobdržela podklady ke zpracování žádosti o vrácení DPH, na paní [příjmení] dostala kontakt až v říjnu 2018, až poté se s ní spojila, žádost zpracovala a pojistnou smlouvu uzavřela na žádost žalobkyně.

8. U prvního jednání ve věci poskytl soud žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení, označení a předložení důkazů, zejména doplnění tvrzení ohledně aktivní a pasivní legitimace účastníků, titulu žalované částky s ohledem na rozpory tvrzení ohledně uzavření smlouvy a předložení více znění předmětné smlouvy o zpracování účetnictví, doplnění tvrzení v tom směru, jaká skutečně byla mezi účastníky smlouva uzavřena, jakého data, jaká práva a povinnosti ze smlouvy pro účastníky vyplývají, doplnění tvrzení k otázce odpovědnosti za škodu, jaká škoda vznikla, kdy, komu, jakého protiprávního jednání se žalovaná měla dopustit, co měla porušit a předpoklady kauzálního nexusu.

9. Žalobkyně po poučení soudu podle §118a odst. 1, 3 o.s.ř. doplnila skutková tvrzení, aktivní a pasivní legitimace účastníků vyplývá ze smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 2.10.2017. Žalovaná částka ve výši 5 904,97 EUR představuje nárok z odpovědnosti za škodu. Žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť žádost o vrácení DPH podala opožděně, nikoliv ve lhůtě do 30.9.2018. Proto daňový úřad z důvodu pozdního podání žádosti této nevyhověl a DPH nevrátil. Mezi účastníky byla uzavřena dne 2.10.2017 smlouva o vedení účetnictví, touto smlouvou se žalovaná zavázala pro žalobkyni za podmínek uvedených ve smlouvě od 1.1.2018 provádět činnosti, zpracovávat účetní agendu a daňovou agendu, povinností žalované bylo komplexní zpracování účetnictví a komplexní zpracování daně, součástí daňové agendy bylo i podání žádosti o vrácení DPH na území [obec] nebo Slovenské republiky, žalované byly opakovaně ze strany žalobkyně od února do července 2018 uděleny pokyny k tomuto vrácení DPH z obchodů žalobkyně se Slovenskou republikou. Žalovaná porušila smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy ze dne 2.10.2017, a to povinnosti řádného a včasného zpracování žádosti o vrácení DPH, když tuto žádost nepodala řádně ve lhůtě do 30.9.2018, ale opožděně až 15.10.2018, opožděná žádost byla příslušným úřadem odmítnuta a DPH nebylo žalobkyni vráceno, proto žalobkyni vznikla škoda ve výši 5 904,97 EUR. Mezi protiprávním jednáním žalované a škodou existuje kauzální nexus.

10. Žalovaná naopak v průběhu celého řízení setrvala na svém procesním stanovisku, žádného protiprávního jednání se nedopustila, žádnou smluvní povinnost neporušila a žádnou škodu nezpůsobila. Pro žalobkyni účetnictví v období od 1.1.2017 do 31.12.2017 zpracovávala účetní p. [příjmení], proto bylo její povinností uplatnění nároku na vrácení DPH na Slovensku, neboť se jedná o vrácení DPH za období v roce 2017. Pokud žalovaná dostala ústní pokyn ke zpracování žádosti o vrácení DPH za rok 2017, tento pokyn obdržela až dodatečně dne 5.10.2018. Po ústním pokynu obdržela SMS zprávu s telefonickým kontaktem na p. [příjmení] a [příjmení], které jí měly se zpracováním takové žádosti výpomoci. Dodala, že smlouva o vedení účetnictví z 2.10.2017 byla uzavřena mezi podnikateli, dle žalované jí žádná povinnost zpracování vratek DPH ze smlouvy nevyplývá, její náplní práce bylo zpracování přiznání daně z DPH. Ze smlouvy vyplývá, že její povinností bylo zpracování daní za příslušné zdaňovací období, tedy od 1.1.2018 do 31.12.2018, žádné podklady pro uplatnění vratky DPH do 30.9.2018 jí nebyly předány, daňová přiznání podávala za žalobkyni samotná žalovaná.

11. U dalšího jednání s ohledem na rozpory v tvrzení a předložených důkazech a s ohledem na nejednoznačnost tvrzení žalobkyně byla žalobkyně opětovně ze strany soudu vyzvána k upřesnění, jakých obchodů se žádost o vrácení DPH měla týkat, a to s přihlédnutím k tomu, že součástí emailové korespondence mezi svědkyní [příjmení] a žalovanou byly faktury týkající se nákupu u spol. [příjmení].

12. K žádosti soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení, že předmětem žádosti o vrácení DPH byly obchody žalobkyně se Slovenskem v roce 2017. Žalobkyně nakupovala u slovenské firmy stavební materiál, za tento materiál uhradila kupní cenu. Žádost o vrácení DPH se týká vrácení DPH ze zaplacené kupní ceny z těchto obchodů. Žalovaná obdržela jak ústní, tak písemné pokyny o vrácení DPH, minimálně se jedná o pokyn ze dne 14.6.2018, předložené kopie faktur z [příjmení] [jméno] jsou pouze vzorové faktury, netýkají se sporu. K žádnému osobnímu předání podkladů pro uplatnění žádosti o vrácení DPH nedošlo, neboť veškeré faktury a účetní doklady jsou součástí účetnictví. Žalovaná měla přístup do systému ESO.

13. Žalovaná zpochybnila tvrzení žalobkyně, znovu zopakovala, že ze smlouvy nevyplývá její povinnost uplatnění vrácení DPH za rok 2017, navíc ona nezpracovávala daně za účetní rok 2017, ale až za rok 2018, žádné pokyny k vrácení DPH před 30.9.2018 neobdržela, předmětný email ze dne 14.6.2018 se týká zcela jiné věci. Pokud by se email ze dne 14.6.2018 týkal vrácení DPH, součástí emailu by nebyly vydané faktury, ale přijaté faktury. Pokud takovou žádost žalovaná dodatečně zpracovala, bylo to proto, že jí o to jednatel firmy [jméno] [příjmení] požádal, avšak dodatečně. Žalovaná v roce 2018 neměla představu o tom, o jaké obchody se Slovenskem se jedná, neboť v roce 2018, kdy pro firmu žalobkyně začala zpracovávat účetnictví a daně, takové obchody již nebyly realizovány, veškeré obchody žalobkyně se Slovenskem se prováděly přes nově založenou firmu na Slovensku. S paní [příjmení] se seznámila až dne 5.10.2018, kdy žalobkyně obdržela kontakt na jmenovanou. Kontaktovala svědkyni [příjmení], iniciativně sama si vyžádala od dodavatele na Slovensku spol. [právnická osoba], předmětné faktury, jichž se vrátka měla týkat. Žádost zpracovala, zkonzultovala ji se svědkyní [příjmení] a žádost zaslala na finanční úřad dne 15.10.2018. Nikdy neobdržela pokyn o tom, že takovou žádost je nutné podat do 30.9.2018. Z účetnictví zaneseného v PC není možné zjistit, o jaké faktury se jedná, v systému nejsou založeny kopie faktur. Účetní i daňovou agendu v roce 2017 pro žalobkyni zpracovávala účetní [právnická osoba], ona spolupracovala se zaměstnancem firmy [příjmení], který jí od předchozího účetního předal veškeré účetnictví dne 21.5.2018.

14. Žalovaná se naposledy k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17.3.2021, upřesnila své námitky a uvedla, že podle smlouvy o vedení účetnictví a daňové agendy ze dne 2.10.2017 bylo její povinností zpracovávat účetní a daňovou agendu, přičemž povinností žalobkyně vyplývající ze smlouvy je, aby žalované řádně předala veškeré podklady ke zpracování účetní a daňové agendy. Ze smlouvy nevyplývá, že by povinností žalované bylo zpracování daňových přiznání za rok 2017 a ze smlouvy ani nevyplývalo zpracování žádosti o vrácení DPH za obchody realizované v roce 2017. Účetní agendu v roce 2017 prováděla pro žalobkyni [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], její jednatelkou je [jméno] [příjmení]. Podle žalované bylo povinností této společnosti žádat o vrácení DPH z obchodů realizovaných v roce 2017. Žalovaná nikdy žádné listiny ani faktury za obchody v roce 2017 neobdržela. Aby takovou žádost mohla zpracovat, musely by jí být listiny a faktury fyzicky předloženy. Z účetního programu ESO nelze tyto informace k fakturám dohledat. Pokud žalovaná obdržela pokyn ke zpracování žádosti o vrácení DPH, obdržela ho až dne 5.10.2017. Pokud za třetí čtvrtletí roku 2017 takovou žádost o vrácení DPH zpracovala svědkyně [příjmení], podle žalované měla zpracovat i žádost o vrácení DPH za poslední čtvrtletí roku 2017. Podle žalované z emailu ze dne 12.3.2018 žádný pokyn ke zpracování vratky DPH za čtvrté čtvrtletí roku 2017 nevyplývá. Závěrem žalovaná zpochybnila věrohodnost všech vyslechnutých svědků, a to svědkyně [příjmení], [příjmení] i [příjmení].

15. Soud ve věci prováděl dokazování účastnickou výpovědí jednatele spol. [právnická osoba] (žalobkyně) Ing. [jméno] [příjmení], svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a čtením listinných důkazů, tedy smlouvou o vedení účetnictví, žádostí o vrácení DPH, rozhodnutím daňového úřadu, předžalobní výzvou, vyjádřením žalované, emailovou korespondencí, kopií pojistné smlouvy, emailovou korespondencí, výpisem z obchodního rejstříku, emailovou korespondencí, kopií faktur, emailovou komunikací mezi žalovanou a p. [příjmení], seznamem zaměstnanců žalobkyně, emailovou korespondencí a potvrzením ESO 9 informačního systému.

16. Pokud jde o další navržené důkazy, právní zástupce žalobkyně u posledního jednání uvedl, že netrvá na svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

17. U posledního jednání právní zástupce žalované uvedl, že netrvá na dotazu soudu ohledně prodejce účetního programu ESO.

18. Jednatel žalobkyně spol. [právnická osoba], Ing. [jméno] [příjmení] ve své účastnické výpovědi uvedl, že žalobkyně se zabývá nákupem a prodejem stavebního materiálu. Na trhu působí 8 let, sídlem společnosti je [část obce], [obec a číslo], [ulice a číslo]. Žalobkyně se žalovanou uzavřela v říjnu 2017 smlouvu o vedení účetnictví a zpracování daňové agendy. Podle smlouvy povinností žalované byla evidence přijatých pravidelných faktur, zpracování mzdy, evidence DPH. Povinností žalované bylo vedení řádného účetnictví a zpracování DPH, a to včetně zpracování a podání žádosti o vrácení DPH. Čtvrtina obchodů žalobkyně probíhala na Slovensku, proto žalobkyně měla právo vzhledem k tomu, že se jedná o obchody mezi členskými zeměmi EU, na vrácení DPH z plateb realizovaných na Slovensku. Předmětem vrácení DPH byly obchody v období od října do prosince 2017. Žádost o vrácení DPH za období 4. čtvrtletí roku 2017 bylo nutné podat v období od 1.1.2018 do 30.9.2018. Žalovaná žádost nepodala, respektive podala ji po lhůtě, proto žádosti nebylo vyhověno a DPH nebylo vráceno. Do 31.12.2017 účetnictví a daně zpracovávala účetní [právnická osoba]. Žalovaná měla přístup do účetního programu [označení] [anonymizováno], kde byly zaevidovány přijaté i vydané faktury. Žalovanou minimálně ve 20 případech telefonicky kontaktoval s tím, jak to vypadá se žádostí o vrácení DPH za období říjen až prosinec 2017. Dotazy stupňoval, v květnu a červnu 2018 žalované předal kontakt na p. [příjmení] z příslušného Daňového úřadu v Bratislavě. Žalovaná ho ubezpečila, že věc vyřídí. Přesto žádost nepodala ve lhůtě.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi před soudem uvedla, že pro žalobkyni pracuje jako obchodní asistentka, žalovanou zná, ví, že pro žalobkyni zpracovávala účetnictví, a to na základě smlouvy z roku 2017, zpracovávala veškeré účetnictví i daň z přidané hodnoty. Daňová přiznání nejen zpracovávala, ale rovněž za žalobkyni podávala. Ona žalovanou neúkolovala, o tom, že žalovaná žádost o vrácení DPH nepodala včas, ví, podala ji zpětně. Pro žalobkyni žalovaná zpracovávala daně již v roce 2017. Žalované dne 14.6.2018 poslala email označený jako žádost o vrácení DPH. Se žalovanou se telefonicky bavila o vrácení DPH, ví, že jednatel ji opakovaně na toto vrácení DPH upozornil. Zda se jednalo o rozhodné období 4. čtvrtletí roku 2017, svědkyně přesně neví.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi před soudem uvedla, že pro žalobkyni zpracovávala účetnictví v roce 2016, na podzim 2017 se seznámila se žalovanou, dne 17.7.2018 ji žalovaná kontaktovala ohledně účetnictví, ona žalované poskytla informaci o tom, jak se podává žádost o vrácení DPH na Slovensku. V tomto směru žalovanou zaškolovala svědkyně [příjmení], která to v minulosti pro žalobkyni dělala. Svědkyně má za to, že žalovaná dostala informaci o vratkách DPH, obdržela pokyny, proč žádost nepodala, svědkyně neví.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi před soudem uvedla, že na základě dohody pro žalobkyni sama zpracovávala účetnictví od roku 2015 do roku 2017. Žalovanou zná, byla jí představena na podzim 2017. K žádnému proškolené žalované z její strany nedošlo, se žalovanou se pouze seznámila s tím, že se žalovaná na ně může kdykoliv obrátit a že jí pomůžou s účetní historií. Svědkyně za žalobkyni žádala o vrácení DPH v září 2017 naposledy, podle svědkyně byla žalovaná povinna podávat žádost o vrácení DPH za rok 2017. Taková žádost se podává přes finanční správu v [obec], součástí žádosti jsou faktury. V roce 2017 svědkyně již neměla přístup do systému, proto jí faktury předával Ing. [příjmení]. V červenci 2018 se se žalovanou setkala v přítomnosti svědkyně [příjmení] na firmě, žalované ukázala, jak se žádost podává. Nechápe, z jakého důvodu žalovaná žádost nepodala řádně a včas. Podle svědkyně si faktury měla žalovaná dohledat sama. Dodala, že žalovanou musela na vrácení DPH upozornit v červenci 2018. I pokud by se se žalovanou setkala v listopadu 2017, není důvodu, aby se na podzim 2018 se žalovanou bavila o vrácení DPH, respektive jí vysvětlovala postup k žádosti o vrácení DPH, neboť taková žádost by byla opožděná. Ona věděla, v jakém časovém limitu je třeba žádost podat, neboť v minulosti takové žádosti zpracovávala a podávala.

22. Ze smlouvy o vedení účetnictví označené razítkem„ kopie souhlasí s originálem“ vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne 2.10.2017 smlouva o vedení účetnictví. Téhož dne smlouva nabyla platnosti a účinnosti. Podle smlouvy se žalovaná zavázala od 1.1.2018 pro žalobkyni zpracovávat účetní agendu, mzdovou agendu a daňovou agendu. V rámci zpracování daňové agendy se žalovaná zavázala pro klienta zpracovávat přiznán k dani z přidané hodnoty za příslušné zdaňovací období s tím, že klient dle odst. 2 čl. 3 je povinen předat podklady pro zpracování daně z přidané hodnoty nejpozději 1 pracovní den před zákonným termínem úhrady daňové povinnosti. Podle čl. 10 účetní neodpovídá klientovi za jakoukoliv škodu.

23. Z pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaná uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění profesní odpovědnosti ze dne 8.1.2019.

24. Předžalobní výzvou ze dne 14.8.2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky.

25. Žalovaná se k předžalobní výzvě vyjádřila podáním ze dne 14.8.2019, když uvedla, že žádnou povinnost neporušila, škodu nezpůsobila, pokud by od žalobkyně obdržela podklady a pokyn ke zpracování žádosti o vrácení DPH včas, tj. do 30.9.2018, žádost by podala řádně a včas.

26. Z emailové korespondence je zřejmé, že dne 5.10.2018 zaslal jednatel žalobkyně pravděpodobně žalované prostřednictvím SMS zprávy kontakt na p. [příjmení] z Daňového úřadu v [obec] [jméno] [příjmení].

27. Dle výpisu z obchodního rejstříku obchodní firma žalobkyně [právnická osoba], byla zapsaná do obchodního rejstříku dne 11.11.2012 se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], právní forma společnost s ručením omezením, předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, jednatelem je Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození].

28. Z emailu ze dne 14.6.2018 je zřejmé, že asistentka jednatele [jméno] [příjmení] zaslala žalované email, jehož předmětem byla žádost o vrácení DPH.

29. Ze záznamu žalobkyně v roce 2017 vyplývá, že svědkyně [příjmení] nebyla zaměstnancem žalobkyně.

30. Z emailové korespondence z 18.5.2018 mezi žalovanou a p. [příjmení] vyplývá, že v květnu 2018 došlo mezi jmenovanými žalovanou a p. [příjmení] k předání účetních dokladů.

31. Z emailové komunikace mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou vyplývá, že dne 12.3.2018 jednatel žalobkyně přeposlal žalované jako účetní informaci o tom, že Daňový úřad v Bratislavě rozhodl k žádosti o vrácení DPH o vyhovění žádosti a rozhodl o vrácení DPH ve výši 49 551,83 EUR za období od 1.7.2017 do 30.9.2017 k žádosti ze dne 13.11.2017. Součástí emailu byla i kopie předmětného rozhodnutí Daňového úřadu v Bratislavě ze dne 19.2.2018.

32. Ze žádosti o vrácení DPH ze dne 15.10.2018 soud zjistil, že žalobkyně spol. [právnická osoba], podala žádost o vrácení DPH na Slovensku za období od 1.10.2017 do 31.12.2017. Žádost podala žalovaná, je o platby dodavateli slovenské firmě [právnická osoba]

33. Z rozhodnutí Daňového úřadu v Bratislavě ze dne 1.2.2019 vyplývá, že tento daňový úřad nevyhověl žádosti žalobkyně o vrácení DPH ze dne 15.10.2018 za období od 1.10.2017 do 31.12.2017, neboť poslední termín pro podání žádosti za rok 2017 bylo datum 30.9.2018. Vzhledem k tomu, že žádost byla podána až 15.10.2018, Daňový úřad v Bratislavě žádosti o vrácení DPH nevyhověl a daně nevrátil, přičemž se jednalo o daň ve výši 5 904,97 EUR.

34. Ze zprávy zástupce spol. ESO 9 international, a.s., vyplývá, že žalovaná [celé jméno žalované] měla aktivní a plný přístup do účetní a logistické aplikace [právnická osoba] provozované v jejich informačním systému ESO 9 Profi, a to v období od října 2017 do září 2020. Do této aplikace měla žalovaná přístup na základě bezpečnostních certifikátů a měla nastaven přístup umožňující práci s veškerými doklady společnosti.

35. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke shodným skutkovým tvrzením dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi účastníky byla dne 2.10.2017 uzavřena smlouva o vedení účetnictví. Na základě této smlouvy se žalovaná pro žalobkyni zavázala zpracovávat účetní, mzdovou a daňovou agendu, a to od 1.1.2018. Zpracování daňové agendy zahrnovalo zejména zpracování daně z přidané hodnoty a dle závěru soudu rovněž nepochybně zpracování žádosti o vrácení DPH. Přesto, že žalovaná byla opakovaně ze strany jednatele firmy upozorněna na nutnost podání žádosti o vrácení DPH, upozorněna rovněž na nejzazší termín podání takové žádosti do 30.9.2018, žádost o vrácení DPH za období 4. čtvrtletí roku 2017, a to z obchodů realizovaných mezi žalobkyní a slovenskou firmou, u příslušného daňového úřadu ve stanovené lhůtě do 30.9.2018 nepodala. Takovou žádost zpracovala a podala až dne 15.10.2018, požádala za žalobkyni o vrácení daně z přidané hodnoty za období od 1.10.2017 do 31.12.2017 ve výši 5 904,97 EUR. Daňový úřad v Bratislavě rozhodnutím ze dne 1.2.2019 [číslo] žádosti o vrácení DPH nevyhověl a daň ve výši 5 904,97 EUR nevrátil z důvodu opožděně podané žádosti. Žalobkyni proto nebyla daň z přidané hodnoty ve výši 5 904,97 EUR vrácena. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 14.8.2019 k zaplacení žalované částky, na to ale žalovaná reagovala vyjádřením ze dne 14.8.2019, když uvedla, že si není vědoma žádného porušení povinností vyplývajících ze smlouvy, žádnou škodu nezpůsobila a ničeho žalobkyni nezaplatí.

36. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud vycházel z předložené smlouvy ze dne 2.10.2017, rovněž z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně [příjmení] [příjmení], jeho výpověď koresponduje s dalšími listinnými důkazy, zejména emailovou korespondencí mezi jednatelem a žalovanou, mezi asistentkou jednatele svědkyní [příjmení] a žalovanou a jeho výpověď koresponduje se svědeckými výpověďmi všech svědkyň, které jednoznačně potvrdily to, že povinností žalované bylo zpracovat a podat žádost o vrácení DPH, že na toto zpracování a podání žádosti byla upozorněna stejně jako na lhůtu, ve které je třeba žádost podat a pokud tak neučinila, respektive žádost podala až 15.10.2018, tedy po lhůtě, porušila své povinnosti řádného zpracování účetnictví a daňové agendy.

37. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že smlouva byla dne 2.10.2017 mezi žalobkyni a žalovanou uzavřena. Rovněž nebylo sporu o tom, že žádost o vrácení DPH u příslušného daňového úřadu byla podána 15.10.2018 a že tato žádost byla rozhodnutím daňového úřadu ze dne 1.2.2019 zamítnuta.

38. Základní námitka a obrana žalované spočívala v tom, že žádnou škodu nezpůsobila a žádného porušení smluvních povinností se nedopustila, ze smlouvy vyplývají konkrétní práva a povinnosti žalované, tedy zpracování účetní, mzdové a daňové agendy, podle žalované zpracování daňové agendy sice zahrnuje zpracování daně z přidané hodnoty, respektive podání daňového přiznání, avšak v žádném případě nezahrnuje zpracování a podání žádosti o vrácení DPH.

39. Soud se velmi pečlivě zabýval touto námitkou žalované, tedy zda povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy ze dne 2.10.2017 je i zpracování a podání žádosti o vrácení DPH či nikoliv. V daném případě soud dospěl k závěru, že zpracování daňové agendy zahrnuje rovněž zpracování a podání žádosti o vrácení DPH. Primárně dle závěru soudu to byla žalovaná, která od 1.1.2018 zpracovávala účetnictví, mzdovou a daňovou agendu pro žalobkyni. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela pro rozhodné období roku 2018 smlouvu o zpracování daňové agendy s jakoukoliv jinou osobu, v jejíž kompetenci by bylo zpracování a podání takové žádosti. Jediným subjektem, který od 1.1.2018 zpracovával daňovou agendu, byla žalovaná. Žalovaná sama potvrdila, že v květnu 2018 převzala veškeré účetnictví od zaměstnance účetní firmy [příjmení] p. [příjmení], dle závěru soudu tedy disponovala účetními doklady z roku 2017. Žalobkyně po celé řízení trvala na tom, že veškerou daňovou agendu zpracovávala žalovaná a žalovaná v průběhu řízení neoznačila nikoho jiného, kdo by toto zpracování daně z přidané hodnoty a současně zpracování žádosti o vrácení DPH ať už na území ČR nebo Slovenské republiky zpracovávala. Pokud ve svém posledním vyjádření žalovaná uvedla, že takové zpracování žádosti o vrácení DPH mohlo být v kompetenci svědkyně [příjmení], žalovaná jednak ke svému tvrzení nepředložila žádné právně relevantní důkazy a zejména své tvrzení zpochybnila dalším tvrzení, pokud uvedla, že se se svědkyní [příjmení] seznámila až na podzim 2018 a jmenovaná svědkyně v roce 2017 nefigurovala mezi zaměstnanci žalobkyně. Žalovaná tudíž nemohla nabýt žádného přesvědčení o tom, že by jmenovaná svědkyně [příjmení] měla jakoukoliv žádost o vrácení DPH zpracovávat. Pokud žalovaná trvala na tom, že případně žádost o vrácení DPH na Slovensku za poslední čtvrtletí roku 2017 měla zpracovat a podat předchozí účetní firma, a to firma, kterou žalovaná označila v posledním podání, tedy spol. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jejíž jednatelkou je [jméno] [příjmení], rovněž toto tvrzení neobstojí. Žalovaná ke svému tvrzení rovněž nepředložila žádné právně relevantní důkazy, zejména toto tvrzení zpochybňuje závěr žalované o tom, že si byla vědoma toho, že jmenovaná společnost uzavřela účetnictví k 31.12.2017 a v květnu 2018 žalované její zaměstnanec předal veškeré účetnictví. Sotva tak žalovaná mohla dovozovat, že žádost o vrácení DPH z obchodu realizovaných se Slovenskem za období od října do prosince 2017 provede někdo jiný, zejména za situace, kdy takovou žádost je třeba podat do 30.9.2018, tedy v období, ve kterém daně a účetnictví zpracovávala právě žalovaná. Pro nedostatek důkazů, kterými by žalovaná podpořila své námitky, i pro vzájemnou rozporuplnost skutkových tvrzení soud neuvěřil obraně žalované v tom směru, že nebylo její povinností zabývat se jakoukoliv žádostí o vrácení DPH, zpracovat a dokonce podat takovou žádost u příslušného daňového úřadu na Slovensku. Tento závěru soudu je podpořen řadou dalších důkazů, zejména účastnickou výpovědí jednatele společnosti, který potvrdil, že žalované udělil pokyn ke zpracování takové žádosti, že opakovaně žalovanou na nutnost podání žádosti upozornil, jeho výpověď koresponduje s dalšími důkazy, a to svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení], [příjmení] i [příjmení]. V neposlední řadě koresponduje tato výpověď s předloženými listinnými důkazy, a to emailovou korespondencí z 14.6.2018, ve kterém svědkyně na pokyn jednatele zasílá žalované email, jehož předmětem je vrácení DPH stejně jako emailovou korespondenci mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou z března 2018. Obsahem tohoto emailu z 12.3.2018 je informace pro žalovanou, že u Daňového úřadu v Bratislavě dne 13.11.2017 za období 3. čtvrtletí, tedy čtvrtletí, které předchází rozhodnému období, které je předmětem tohoto řízení, byla řádně podána žádost o vrácení DPH. Této žádosti bylo rozhodnutím Daňového úřadu v Bratislavě vyhověno, žádost byla podána včas a daňový úřad rozhodl o vrácení DPH ve výši 49 551,83 EUR. Opětovně dle závěru soudu žalované doručením tohoto emailu muselo být známo, že žalobkyně realizuje obchody na Slovensku, hradí kupní ceny, má právo na vrácení DPH, takové žádosti o vrácení DPH v minulosti uplatňovala, z příslušného rozhodnutí daňového úřadu ze dne 19.2.2018, který byl žalované zaslán emailem ze dne 12.3.2018, jednoznačně vyplývá, že se jedná o období od 1.7.2017 do 30.9.2017, že tato žádost byla podána po uplynutí tohoto období v listopadu 2017 a nepochybně jako odborník musela vědět, respektive měla vědět, že obchody jsou realizovány a s vysokou pravděpodobností předpokládat, že v těchto obchodech žalobkyně pokračuje i v období 4. čtvrtletí roku 2017, přičemž za toto období měla být žádost o vrácení DPH podána v období od 1.1.2018 do 30.9.2018.

40. Žalovaná se dále bránila tím, že žádost o vrácení DPH mohla zpracovávat pouze za situace, že jí ze strany žalobkyně byly předány veškeré podklady ke zpracování takové žádosti. Pokud jde o obsah smlouvy, nebylo v řízení rozporováno, že klient (žalobkyně) je povinen pro účely zpracování daně z přidané hodnoty předávat účetní (žalované) písemné podklady. Jak však vyplývá z provedeného dokazování, v tomto směru ve vztahu k vratce DPH nebylo žádného dalšího předání podkladů třeba, neboť nejen že všechny doklady byly v účetní a logistické aplikaci žalobkyně, do které měla žalovaná přístup (zpráva generálního ředitele spol [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba]), ale žalovaná sama v průběhu řízení potvrdila, že účetnictví k dispozici měla, neboť veškeré účetnictví jí od původní účetní firmy předal p. [příjmení] v květnu 2018. Žalovaná se v průběhu řízení nikdy nebránila tím, že by předané účetnictví z května 2018 byl nekompletní a že by nezahrnovalo faktury týkající se obchodů realizovaných ve 4. čtvrtletí roku 2017 mezi žalobkyní a spol. [právnická osoba], jichž se předmětné vrácení DPH mělo týkat. V neposlední řadě má soud za to, že v průběhu řízení, účastnickou výpovědí jednatele, dalšími svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že praxí, která byla zavedena při zpracování účetní mzdové a daňové agendy mezi žalobkyní a žalovanou bylo, že k žádnému faktickému předání faktur a dokladů, případně dalších listin v sídle společnosti, jak vyplývá ze smlouvy, ani nedocházelo, neboť sídlem společnosti je adresa v [část obce] v [obec], žalovaná účetnictví zpracovávala na území města Frýdek [část obce]. Naopak k tomu, že taková praxe mezi účastníky byla zavedena, nasvědčuje i zpráva generálního ředitele spol. [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], ze které vyplývá, že žalovaná jako účetní na základě smlouvy měla přístup do účetní a logistické aplikace [právnická osoba] provozované v jejich informačním systému [právnická osoba] [anonymizováno] v období od října 2017 do září 2020. Zcela nepochybně tak měla přístup k celému účetnictví, které bylo v účetním programu [právnická osoba] [anonymizováno], a to rovněž za rozhodné období 4. čtvrtletí roku 2017. Zcela nepochybně tak bylo v možnostech žalované dohledat předmětné faktury týkající se obchodu žalobkyně se slovenskou společností [právnická osoba], jak konečně žalovaná učinila, avšak až dodatečně po zákonné lhůtě, která vedla k zamítavému rozhodnutí příslušného daňového úřadu. Z důvodů shora uvedených shledal soud námitky žalované zcela nedůvodné.

41. Pokud žalovaná po celé řízení zpochybňovala svou odpovědnost za škodu v důsledku toho, že pokyn k podání žádosti o vrácení DPH dostala až 5.10.2018, má soud za to, že se nejedná o důvodnou námitku, ani právně relevantní námitku zpochybňující závěr soudu o odpovědnosti žalované za vznik škody, neboť řadou jiných důkazů bylo nepochybně v průběhu řízení prokázáno, že žalovaná věděla o nutnosti zpracování žádosti o vrácení DPH, v tomto směru soud odkazuje na emailovou korespondenci z března 2018, z června 2018. V obou emailech se zmiňuje vrácení DPH. Součástí březnové emailové korespondence mezi jednatelem a žalovanou bylo rozhodnutí slovenského daňového úřadu o vrácení DPH za 3. čtvrtletí roku 2017, se kterým byla žalovaná seznámena, zejména z účastnické výpovědi jednatele jednoznačně vyplývá a soud uvěřil této účastnické výpovědi, neboť koresponduje s dalšími důkazy, ať už svědeckými výpověďmi, nebo listinnými důkazy, že jednatel žalobkyně opakovaně upozorňoval žalovanou jako osobu, která zpracovávala pro žalobkyni účetnictví a daňovou agendu, že je třeba řádně zpracovat žádost o vrácení DPH, tuto žádost podat do 30.9.2018. Jeho výpověď potvrdily svědkyně [příjmení], kdy odkázala na emailovou korespondenci ze dne 14.6.2018, jejímž předmětem bylo vrácení DPH, tuto účastnickou výpověď potvrzuje svědkyně [příjmení], [příjmení], obě svědkyně potvrdily, že v létě 2018 řešily se žalovanou žádost o vrácení DPH, že jí poskytly informace, jak se taková žádost zpracovává a jakých podkladů je třeba. Soud neuvěřil tvrzením žalované, že nevěděla o obchodem realizovaných se Slovenskou republikou v období od října do prosince 2017, neboť jak vyplývá ze sdělení generálního ředitele spol. [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], žalovaná měla přístup do účetního programu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v rozhodném období od října 2017 do září 2020. V řadě emailů se objevila informace o podání a zpracování žádosti o vrácení DPH, na vratky DPH ze Slovenska byla upozorněna svědkyní [příjmení], [příjmení], [příjmení] a v neposlední řadě opakovaně ústně i písemně jednatelem žalobkyně [příjmení] [příjmení], který toto ve své účastnické výpovědi potvrdil. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepředložila soudu žádné právně relevantní důkazy, které by podporovaly její stanovisko a tvrzení o tom, že nevěděla o žádných obchodech, nebylo to v její náplni práce, nebyly jí předány podklady, soud jejímu tvrzení neuvěřil, když znovu připomíná, že občanské civilní řízení je ovládáno zásadou projednací, kdy je povinností účastníků, aby předložili soudu důkazy na podporu svých tvrzení a přesvědčili soud o svém skutkovém tvrzení. Žalovaná ničeho na podporu svých skutkových tvrzení soudu nepředložila. Naopak soud v průběhu řízení nabyl přesvědčení, že žalovaná měla povinnost takovou žádost zpracovat, bylo to její náplní práce, musela, případně měla s ohledem na výkon podnikání v tomto oboru vědět, jak takovou žádost zpracovat, tomuto závěru soudu koresponduje skutečnost, že žalovaná na základě posledního pokynu jednatele ze dne 5.10.2018, skutečně žádost vyhotovila, vyžádala si příslušné faktury od slovenské společnosti [právnická osoba], žádost zpracovala a podala u příslušného Daňového úřadu v Bratislavě, žádost ze dne 15.10.2018 doručila daňovému úřadu 18.10.2018, po lhůtě.

42. Pokud žalovaná ve svých námitkách zpochybňovala věrohodnost a pravdivost účastnické výpovědi jednatele společnosti [příjmení] [příjmení], svědeckou výpověď asistentky jednatele [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], vzhledem k tomu, že tyto svědecké výpovědi korespondují sobě navzájem, svědkyně [příjmení] i [příjmení] vzájemně potvrzují, že v létě 2018 hovořily se žalovanou o vrácení DPH, na tuto skutečnost opakovaně žalovanou upozornily, vysvětlily jí, jak má žádost být zpracována, co je součástí takové žádosti, tyto výpovědi korespondují nejen sobě navzájem, ale jsou v souladu i s účastnickou výpovědi Ing. [příjmení] a korespondují i s dalšími předloženými důkazy, emailovou korespondencí, sdělením spol. [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], rozhodnutím daňového úřadu o vyhovění či nevyhovění žádosti o vrácení DPH, korespondují se smlouvou o zpracování účetní a daňové agendy z 2.10.2017, žalovaná sama před soudem potvrdila, že svědkyně [příjmení] nebyla zaměstnancem firmy, sotva tak mohla nabýt žalovaný přesvědčení, že povinností svědkyně [příjmení] bylo podat a zpracovat žádost o vrácení DPH za 4. čtvrtletí roku 2017, přičemž skutečnost, že svědkyně [příjmení] je zaměstnancem žalobkyně, případně že svědkyně pro žalobkyni v minulosti pracovala, nemůže být žádným objektivním důvodem pro zpochybnění věrohodnosti a pravdivosti svědecké výpovědi, když soud znovu připomíná, že svědkyně byly opakovaně soudem upozorněny na trestně právní následky podání křivé svědecké výpovědi.

43. Podle § 2894 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

44. Podle § 2913 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

45. Podle § 2951 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

46. Podle § 2952 obč. zákona č. 89/2012 Sb. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

47. V projednávaném případě po zjištění a vyhodnocení skutkového stavu věci posoudil soud žalobu ze dne 3.10.2019 po právní stránce a ve smyslu shora citovaných ustanovení obč. zákona č. 89/2012 Sb. o odpovědnosti za škodu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V průběhu řízení na základě provedených důkazů bylo nepochybně prokázáno, že škoda ve výši 5 904,97 EUR skutečně žalobkyni vznikla, a to v okamžiku, kdy Daňový úřad v Bratislavě svým rozhodnutím [číslo] ze dne 1.2.2019 nevyhověl žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty ve výši 5 904,97 EUR za zdaňovací období od 1.10.2017 do 31.12.2017, neboť žádost o vrácení daně z DPH ze dne 15.10.2018, doručená daňovému úřadu dne 18.10.2018, byla podána opožděně, jak vyplývá z rozhodnutí daňového úřadu ze dne 1.2.2019, poslední termín pro řádné a včasné podání žádosti za rok 2017 byl datum 30.9.2018. Tato škoda nepochybně vznikla žalobkyni, neboť se jedná o vrácení daně z přidané hodnoty zahrnuté do kupní ceny z obchodů realizovaných mezi žalobkyní a slovenskou společností [právnická osoba], v období od října do prosince 2017. Ze žádosti o vrácení DPH ze dne 15.10.2018 jednoznačně vyplývá, že žadatelem je žalobkyně, tedy spol. [právnická osoba], a to společnost s ručením omezeným se sídlem na území ČR, jejímž jednatelem byl Ing. [obec] a jejíž účetní daňovou a mzdovou agendu v rozhodném období v roce 2018, tedy v době, kdy měla být žádost zpracována a předložena daňovému úřadu, zpracovávala právě žalovaná. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná porušila smluvní povinnosti ve smyslu ust. § 2913 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Bylo v řízení nepochybně prokázáno, že mezi účastníky, tedy žalobkyní spol. [právnická osoba], jako klientem a žalovanou jako účetní byla dne 2.10.2017 uzavřena smlouva o zpracování účetní, daňové a mzdové agendy. V průběhu řízení ani mezi účastníky nebylo sporné, že smlouva byla uzavřena. Sporné bylo po celé řízení to, zda ze smlouvy vyplývá pro žalovanou povinnost kromě zpracování daně z přidané hodnoty rovněž zpracování a podání žádosti o vrácení DPH. Zdejší soud po provedeném dokazování s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, citované důkazy i námitky žalované dospěl k jednoznačnému a přesvědčivému závěru o tom, že součástí zpracování daňové agendy byla rovněž povinnost žalované minimálně zpracovat žádost o vrácení DPH. V rozhodném období nikdo jiný pro společnost jako účetní nepracoval, žalovaná byla smlouvou vázána, tato smlouva nabyla platnosti a účinnosti již 2.10.2017, žalovaná již v tomto období pobírala za zpracování daňové a mzdové agendy mzdu. Žalovaná sama potvrdila, že svědkyně [příjmení] nebyla zaměstnancem firmy, o svědkyni nevěděla, dozvěděla se o ní až na podzim 2018 a sotva tak mohla mít žalovaná dojem, že tato svědkyně je povinna zpracovat takovou žádost o vrácení DPH. Tuto povinnost nemohla mít ani předchozí účetní kancelář p. [příjmení], jak se žalovaná bránila, neboť v rozporu se svým stanoviskem žalovaná opakovaně před soudem potvrdila, že tato společnost prováděla účetnictví a mzdovou agendu do 31.12.2017 a nejpozději v květnu 2018 žalovaná prostřednictvím p. [příjmení] od ní převzala veškeré účetní doklady. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná byla v rozhodném období jedinou osobou, která prováděla zpracování daňové agendy zahrnující nejen zpracování a podání daňového přiznání (daň z přidané hodnoty) ,ale rovněž zahrnuje i zpracování žádosti o vrácení DPH. Žalovaná soudu nepředložila žádné důkazy o tom, kdo jiný by to měl udělat za společnost žalobkyně, navíc z emailové korespondence je zřejmé, že se na ni jednatel společnosti obracel i v otázkách vrácení DPH, komunikoval s ní v březnu 2018, v létě 2018, svědkyně [příjmení] a [příjmení] potvrdily, že se s nimi žalovaná o vrácení DPH bavila, že ji proškolily, jakým způsobem má tyto žádosti uplatnit, jak je má zpracovat, co všechno je k tomu potřeba. Žalované se nepodařilo prokázat, že by neměla podklady pro zpracování takové žádosti. Žalovaná sama potvrdila, že účetní doklady od p. [příjmení] dne 18.5.2018 převzala, z účastnických výpovědí i zprávy účetní firmy je zřejmé, že měla už od října 2017 přístup do celého účetnictví žalobkyně. V neposlední řadě nelze přehlédnout to, že pokud žalovaná obdržela poslední email z 5.10.2018, byla schopna takovou žádost zpracovat, vyhotovit, obstarat si případně další účetní doklady, např. kopie faktur a žádost ze dne 15.10.2018 podat a doručit daňovému úřadu 18.10.2018. Z tohoto počínání, které bylo nepochybně prokázáno na základě shodných skutkových tvrzení, jednoznačně vyplývá, že zpracování a podání žádosti o vrácení DPH bylo v možnostech a schopnostech žalované a proto soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila smluvní povinnosti, tedy porušila povinnosti zpracování daňové agendy vyplývající ze smlouvy o vedení účetnictví ze dne 2.10.2017 (odst. 1 čl. 1, respektive odst. 2 čl. 2 .2.1).

48. Dle závěru soudu nelze přehlédnout ani to, že příslušná smlouva o vedení účetnictví ze dne 2.10.2017 byla uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty, přičemž na počínání žalované je třeba nahlížet i ve světle ust. § 5 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého, kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostmi a pečlivosti, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Žalovaná před soudem potvrdila, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, že v době uzavření smlouvy vystupovala jako podnikatel. Žalovaná je sice ve smlouvě označena rodným číslem, neboť v době uzavření smlouvy jí ještě nebylo přiděleno IČO živnostenským úřadem, k přidělení IČO došlo dodatečně. To, že žalovaná vystupovala jako podnikatel, je zřejmé z předložené kopie pojistné smlouvy, podle které pojistnou smlouvu žalovaná uzavřena dne 8.1.2019 a pojistila svou profesní odpovědnost. Dle závěru soudu v projednávané věci byly naplněny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, výše škody vyplývá z rozhodnutí daňového úřadu ze dne 1.2.2019 [číslo] ve výši 5 904,97 EUR, tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost o vrácení DPH ve výši 5 904,97 EUR za zdaňovací období od 1.10.2017 do 31.12.2017. Tato částka nebyla žalobkyni vyplacena pro opožděnost žádosti, pokud by byla žádost podána včas, ke škodě by nedošlo, neboť DPH by bylo řádně vráceno. Ze žádosti o vrácení DPH ze dne 15.10.2018 vyplývá, že žadatelem byla žalobkyně, škoda vznikla na straně žalobkyně, tato škoda vznikla v důsledku porušení povinností ze smlouvy. Tyto povinnosti porušila žalovaná, která nezpracovávala daňovou agendu řádně, resp. nezpracovala ji vůbec, neboť předmětná žádost o vrácení DPH za poslední čtvrtletí roku 2017 musela být podána nejpozději do 30.9.2018, aby této žádosti mohlo být vyhověno a DPH řádně vráceno. Nepochybně tak žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy ze dne 2.10.2017. Škoda vznikla v důsledku porušení právních povinností na straně žalované a existuje kauzální nexus mezi protiprávním jednáním žalované, tedy nezpracování žádosti o vrácení DPH, případně uplatnění této žádosti u příslušného daňového úřadu a vznikem škody, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že pokud by žádost byla zpracována a podána žalovanou u příslušného daňového úřadu včas, tedy do 30.9.2018, nepochybně by žádosti bylo vyhověno tak, jako v jiných případech a daň by byla vrácena, přičemž základní rozsah pochybení žalované spočívá minimálně v tom, že žádost o vrácení DPH za období 4. čtvrtletí roku 2017 žalovaná nezpracovala. Soud má za to, že zvyklostí mezi žalobkyní a žalovanou bylo také samotné podání takové žádosti u příslušného daňového úřadu, neboť samá žalovaná potvrdila, že v rozporu se smlouvou daňová přiznání podávala za žalobkyni sama, neboť měla přístup do její datové schránky. Obdobně si měla žalovaná počínat i ve vztahu k uplatnění žádosti o vrácení DPH a nejen žádost zpracovat, ale rovněž u příslušného úřadu podat, případně tuto žádost včas a ve lhůtě zpracovanou předat zástupci žalobkyně, tedy jednateli [příjmení] [příjmení], aby případně takovou žádost ve lhůtě uplatnil sám. Nic takového žalovaná neučinila, přes opakovaná upozornění, pokyny i proškolení žalovaná žádost zpracovala a podala až dodatečně dne 15.10.2018, z tohoto důvodu, kdy žádost byla doručena až 18.10.2018, po lhůtě, Daňový úřad v Bratislavě žádosti nevyhověl a žádost v celém rozsahu zamítl a nepřiznal žalobkyni právo na vyplacení vratky DPH ve výši 5 904,97 EUR. Tímto rozhodnutím nepochybně vznikla škoda v této výši, neboť o tuto částku žalobkyně protiprávním počínáním žalované přišla. Z důvodů shora uvedených shledal soud žalobu zcela po právu, má za to, že žalovaná porušila své povinnosti, v důsledku jejího protiprávního jednání vznikla škoda na straně žalobkyně a žalobkyně se zcela po právu domáhá svého nároku z titulu odpovědnosti za škodu na straně žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud dlužnou částku nezaplatila, na předžalobní výzvu nereagovala, shledal soud žalobu po právu a výrokem I. žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

49. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 7 600 Kč, dále 8 úkonů právní pomoci po 7 180 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (tarifní hodnota dle kurzu 1.10.2019 – 152 000 Kč) za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, doplnění žaloby, účast u 4 jednání, a to jednání ze dne 28.7.2020, 8.12.2020, 10.2.2021 a jednání ze dne 24.5.2021 a vyjádření ze dne 10.8.2020, dále 8 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 2 400 Kč, paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč a dále jízdné z [obec] do [obec] a zpět ke 3 jednáním u Okresního soudu ve Frýdku-Místku jedna jízda 372 km (celkem 6 jízd) při průměrné spotřebě dle VTP 5,7 l na 100 km, vyhláškové ceny benzínu v roce 2020 32 Kč na 1 l, opotřebení 4,20 na 1 km dohromady jízdné v roce 2020 - 8 963,60 c roce 2021 vyhláškové ceny 27,80 Kč na 1 l, opotřebení 4,40 na 1 km, celkem jízdné 4 452,60, dohromady jízdné 13 416,20 (náhradu cesty vlakem soud nepřiznal pro absenci podkladů) + náhrada za promeškaný čas na cestě 64 půlhodin po 100 Kč, celkem 6 400 Kč + DPH ve výši 16 979,76 Kč, dohromady 105 435,96 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.