17 C 341/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 483 304,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 429 804,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 429 804,50 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 53 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 53 500 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 109 658,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 483 304,50 Kč, představující dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 18.8.2016 mezi žalobkyní a žalovaným, jejíž součástí byly Úvěrové obchodní podmínky (ÚOP), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 361 239 Kč za účelem financování osobního automobilu a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně úroků a poplatků v 60. měsíčních splátkách. Současně žalobkyně téhož dne uzavřela se žalovaným Smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvu o výpůjčce, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětu zajištění – osobnímu automobilu z žalovaného na žalobkyni za účelem zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy s tím, že žalovanému na základě výpůjčky vzniklo právo předmět zajištění po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Žalobkyně žalovanému peněžní prostředky poskytla, žalovaný však nesplácel úvěr řádně, zaplatil 7 splátek v celkové výši 168 644 Kč, poslední dne 27.3.2017, proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni 16.08.2017. Před odstoupením od smlouvy uložila žalobkyně žalovanému celkem 3 smluvní pokuty za nesplnění povinnosti k vrácení vozidla dle Smlouvy o zajišťovacím převodu práva, poslední ve výši 50 000 Kč, která byla žalovanému oznámena fakturou č. [tel. číslo] se splatností 11.7.2017 a opakovaně uvedena ve vyčíslení nároků z 31.5.2019, kterou žalovaný nezaplatil. Žalobkyně využila svého práva ze Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvy o výpůjčce a předmět zajištění žalovanému odebrala a zpeněžila za částku 900 000 Kč, čímž částečně ponížila dluh žalovaného z úvěrové smlouvy ve výši 1 383 304, 50 Kč, který sestával z dlužných splátek ke dni odstoupení ve výši 96 368 Kč, dlužného havarijního pojištění za dobu od 1.6.2017 do 16.8.2017 ve výši 15 411 Kč, úroků z úvěru ve výši 46 103,10 Kč vypočtených z nesplacené části jistiny úvěru (2,39 % z 1 123 688,50 Kč od 18.7.2017 do 28.3.2019 618 dnů), zůstatku nesplacené jistiny ve výši 1 123 688,50 Kč, odškodného ve výši 46 589,20 Kč dle odst. 24 písm. c) ÚOP, úroku z prodlení z dlužných splátek ve výši 5 144,70 Kč (součet penalizačních faktur [číslo] ve výši 289,10 Kč a [číslo] ve výši 4 855,60 Kč), smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč. Celková dlužná částka 1 383 304, 50 Kč byla tedy následně ponížena o realizaci zajištění ve výši 900 000 Kč, proto žalobkyně požadovala částku 483 305,50 Kč (zůstatek jistiny ve výši 381 570,60 Kč, odškodné ve výši 46 589,20 Kč, úrok z dlužných splátek ve výši 5 144,70 Kč, smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč) a zákonný úrok z prodlení 8,05 % p. a. od 1.6.2019 do zaplacení. Současně po vyjádření žalovaného žalobkyně akceptovala námitku žalovaného na započtení částky 3 500 Kč, kterou žalovaný zaplatil za přestupek za žalobkyni v době, kdy vozidlo již měla ve svém držení. Žalovaný za nesporná označil tvrzení ohledně uzavření a obsahu všech smluv, za spornou označil částku 225 500,20 Kč s tím, že zůstatek ve výši 257 804,30 Kč sporný není. Žalobkyně mu vozidlo pro neplacení splátek odebrala dne 1.6.2017 prostřednictvím [právnická osoba] of [značka] cars s.r.o., vykonávající servis tohoto vozidla a žalovaný tímto ztratil jakoukoliv možnost s vozidlem nakládat. Až dopisem z 7.8.2017 žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy, avšak tuto písemnost zaslala žalovanému dne 8.8.2017 do [obec], a to i přes to, že ji žalovaný informoval o změně trvalého pobytu do [obec], rovněž další písemnosti - faktury o vyúčtování smluvní pokuty, odškodného včetně předžalobní upomínky, posílala na nesprávnou adresu v [obec]. Prodlení s odstoupením od smlouvy pak využila k tomu, aby žalovanému vyúčtovala 3. smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč. Dále žalovaný namítal, že odstoupením od smlouvy o úvěru zanikají ustanovení úvěrové smlouvy, jakož i veškeré akcesorické dokumenty, které se vztahují k této úvěrové smlouvě, jako hlavnímu závazku, tedy i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci - vozidlu [značka automobilu] [příjmení] [příjmení] 3,0 V6 34OPS, [registrační značka], proto žalobkyně nemůže požadovat nejen 3. smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč, ale ani odškodné ve výši 46 589,20 Kč. Žalobkyně až po uplynutí více než 3 měsíců ode dne odebrání vozidla nechala vypracovat znalecký posudek ohledně jeho ceny, vozidlo sama užívala, což dokumentuje skutečnost, že dne 21.8.2017 spáchala přestupek, a žalovaný jako provozovatel byl vyzván Městským úřadem Šternberk k uhrazení částky 3 500 Kč, kterou žalovaný dne 23.4.2018 uhradil, ač přestupek spáchala žalobkyně, proto žalovaný uplatnil v rámci tohoto řízení námitku započtení v částce 3 500 Kč jako procesní obranu žalovaného. Žalobkyně k prodeji automobilu přistoupila až po 2 letech, přitom tržní cena vozidla po jeho odběru byla určena znalcem ve výši 1 010 000 Kč, po 2 letech však vozidlo bylo prodáno za 900 000 Kč, z tohoto důvodu považoval žalovaný žalobu také co do částky 110 000 Kč za neoprávněnou s ohledem k tak značnému prodlení s realizací smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k věci movité. Rovněž požadavek na zaplacení havarijního pojištění ve výši 15 411 Kč by měl jít k tíži žalobkyně, neboť v té době vozidlo užívala jako vlastník a provozovatel. Z nesporných tvrzení účastníků a ze Smlouvy o úvěru [číslo] s datem 18.8.2016 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, dle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 361 239 Kč na nákup [značka automobilu] [příjmení] [příjmení] 3,0 V6 34OPS a žalovaný se tento úvěr zavázal žalobkyni splácet včetně úroků ve výši 2,39 % p. a. v 60. měsíčních splátkách po 24 092 Kč vždy k 18. dni v měsíci, počínaje 18.9.2016. Typ vozidla včetně ceny byl zjištěn rovněž ze zálohových faktur prodávající společnosti a z objednávky. Úvěr byl zajištěn převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu na věřitele, přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že zánik jakéhokoliv závazku z úvěrové smlouvy jiným způsobem, než řádným splněním, nemá za následek zánik práv a povinností ze sjednaného zajištění a nemá vliv na zajištění pohledávek věřitele, vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalovaný současně v rámci předmětné smlouvy prohlásil, že souhlasí s úvěrovými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a Smlouvy o výpůjčce s datem 18.8.2016 bylo dále zjištěno, že tato byla uzavřena za účelem zajištění závazků z úvěrové Smlouvy [číslo] kdy převodem vlastnického práva se zajišťuje splacení úvěrových splátek včetně ostatních vedlejších plateb (úroků, závazků, které vzniknout z důsledků porušení smlouvy, s odebráním, úschovou a zpeněžením předmětu zajištění, smluvních pokut, závazků z pojištění, apod.) s tím, že odstoupení od zajišťovací smlouvy ani její výpověď, nemá vliv na zajištění těchto závazků. K zajištění závazků převedl dlužník vlastnické právo k předmětu zajištění na věřitele a bylo dohodnuto, že pokud dlužník neuhradí své splatné závazky věřiteli, je tento oprávněn předmět zajištění zpeněžit a uspokojit se z výtěžku prodeje, přičemž prodej bude buď ve veřejné dražbě, nebo přímý, veškeré náklady spojené se zpeněžením půjdou k tíži dlužníka. Dle smlouvy o výpůjčce přenechala žalobkyně jako věřitel předmětné vozidlo žalovaném do užívání bezplatně, s tím, že tento je povinen vozidlo vrátit mj. v termínu uvedeném věřitelem ve výzvě k vrácení předmětu zajištění, jestliže je dlužník v prodlení s úhradou svých závazků a pokud v tomto termínu své závazky neuhradí. V části 3. odst. XI. smlouvy byla sjednána pro případ neplnění, kterékoliv povinnosti dlužníkem dle smlouvy, smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč za každé jednotlivé porušení povinnosti. Z bodu 11. ÚOP bylo dále zjištěno, že žalovaný se zavázal zajistit škodové pojištění věci po celou dobu trvání smlouvy o úvěru a smlouvy o zajištění s tím, že pokud nepředloží pojistnou smlouvu do 14 dnů od uzavření zajišťovací smlouvy, má se zato, že pojištění nesjednal a pro tento případ věřitel pojistí věc sám a pojistné vyúčtuje (přefakturuje) klientovi, který je povinen toto uhradit. Žalovaný si pojištění nesjednal, proto žalobkyně oznámením z 31.5.2017 sdělila žalovanému, že vozidlo od 1.6.2017 je havarijně pojištěno na částku 73 053 Kč ročně, která bude hrazena čtvrtletně, přičemž toto oznámení si dle podacího lístku převzal žalovaný osobně v [obec]. Skutečnost, že žalovaný vozidlo od 1.6.2017 nepojistil, nebyla mezi stranami sporná. Z daňových dokladů [číslo] z 1.6.2017 a [číslo] z 1.7.2017, bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému škodové pojištění k předmětnému vozidlu ve výši 6 088 Kč se splatností dne 16.6.2017 (za období od 1.6.2017 do 30.6.2017) a ve výši 18 263 Kč se splatností dne 16.7.2017 (za období od 1.7.2017 do 30.9.2017). Z daňového dokladu [číslo] vystaveného žalobkyní žalovanému dne 5.9.2017, označeného jako dobropis, bylo dále zjištěno, že byl vystaven dobropis na pojištění proti škodám ve výši 8 940 Kč se splatností 5.9.2017 těchto dokladů tedy vyplývá, že žalovanému bylo vyúčtováno havarijní pojištění ve výši 15 411 Kč. V bodě 15. ÚOP bylo sjednáno pro případ nesplnění některé splátky úvěru, právo věřitele žádat splacení celého úvěru najednou, a v bodě 22. bylo stanoveno, že smluvní vztah dle úvěrové smlouvy zaniká odstoupením od smlouvy, a to v případě, že dlužník je více než 15 dnů v prodlení s platební povinností dle smlouvy. Odstoupení je účinné doručením oznámení o odstoupení a pro tento případ je dlužník povinen zaplatit sjednané úroky od poskytnutí až do vrácení peněžních prostředků, vrátit nesplacenou jistinu, zaplatit odškodné, úroky z prodlení včetně smluvních pokut, a náklady spojené s odstoupením od smlouvy a pro případ porušení čl. 3, 7., 8., 10, 12. ÚOP byla mezi stranami sjednána smluvní pokutu 50 000 Kč za každé jednotlivé porušení smlouvy. Ohledně doručování písemností bylo ujednáno, že tyto budou doručovány na adresu uvedenou v záhlaví úvěrové smlouvě ([obec]), ledaže bude oznámena změna adresy. Mezi stranami nebylo sporné, že poslední splátku žalovaný zaplatil v [číslo]. Ze sdělení [právnická osoba] of [anonymizována dvě slova] s.r.o, emailu žalobkyně s datem 1.6.2017 a z protokolu o odebrání předmětu zajištění z 21.8.2017 bylo dále zjištěno, že na žádost žalobkyně servis předmětné vozidlo žalovaného zajistil (žalovaný předal vozidlo na servisní prohlídku dne 22.5.2017), a následně předal žalobkyni dne 21.8.2017. Z dopisu s datem 7.8.2017 bylo dále zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy pro prodlení žalovaného s platebními povinnostmi dle úvěrové smlouvy trvající déle než 15 dnů, přičemž tento dopis byl doručován na adresu do [obec], o čemž svědčí doručenka s datem 8.8.2017, s poznámkou na doručence, že 9.8.2017 byla zásilka připravena k vyzvednutí a dne 16.8.2017 vrácena žalobkyni zpět bez vyzvednutí. Z emailové korespondence mezi žalobkyní a žalovaným z března a června 2019 bylo dále zjištěno, že žalovaný žádal o odkup vozidla od žalobkyně za cenu 1 250 000 Kč ve splátkách, současně žádal žalobkyni, aby písemnosti, které mu byly zasílány na korespondenční adresu v [obec], mu byly doručovány na adresu trvalého pobytu v [obec]. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z 2.10.2017 byla zjištěna obvyklá cena předmětného vozidla v částce 1 010 000 Kč. Ze spisu Městského úřadu Štenberk sp. zn. OVV27807 [číslo] bylo dále zjištěno, že rozhodnutím z 23.2.2018 byla žalovanému uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč za přestupek předmětného vozidla dne 21.8.2017 ve [název obce]. Z kupní smlouvy s datem 28.3.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně předmětné vozidlo prodala za částku 900 000 Kč. Z vyčíslení nároků z 31.5.2019, včetně doručenek na adresy žalovaného v [obec] i v [obec], které si žalovaný nepřevzal, bylo dále zjištěno, že žalovanému bylo zasláno vyúčtování nároků po prodeji předmětného vozidla s tím, že po prodeji vozidla dluží žalovaný žalobkyni částku 483 304,60 Kč, přičemž jednotlivé položky v tomto vyúčtování korespondují s tvrzeními v žalobě. Z předžalobní upomínky s datem 25.7.2019 včetně podacího archu pošty, která byla doručována žalovanému na adresu v [obec], bylo dále zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 489 167,05 Kč do 15 dnů od doručení této výzvy s poučením o následcích případného soudního vymáhání. Ze sdělení Magistrátu města Třinec bylo dále zjištěno, že po dobu od 25.8.2016 do 17.4.2019 bylo předmětné vozidlo v Centrálním registru vozidel evidováno na žalovaného. Z penalizační faktury [číslo] z 13.3.2017 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována za každý den prodlení z částky 24 092 Kč od [číslo] do 30.11.2016, tj. 12 dnů prodlení částka ve výši 289,10 Kč se splatností 12.4.2017 a současně fakturou [číslo] z 21.6.2017 byla vyúčtována z opožděných plateb splátek za období od 18.12.2016 do 27.3.2017 částka v celkové výši 4 855,60 Kč, přičemž dle vyúčtování se jednalo o úroky z prodlení z dlužných splátek za období [číslo]. Z faktury č. [tel. číslo] s datem 4.7.2017 a se splatností 11.7.2017 bylo zjištěno, že je vyúčtována žalovanému dle čl. XI. smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva za nedodržení povinnosti přistavit předmět zajištění smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč bez další specifikace. Předchozí 2 smluvní pokuty, které však nebyly předmětem této žaloby, byly žalobkyní požadovány rovněž pro nepřistavení vozidla dle výzev žalobkyně s daty 8.11.2016 a 16.2.2017, ve kterých byly stanoveny konkrétní termíny a časy pro přistavení vozidel a následně pro nesplnění těchto povinností, byly žalovanému doručeny 2 výzvy k zaplacení 2 smluvních pokut po 50 000 Kč, což bylo zjištěno z dopisů žalobkyně žalovanému s daty 8.11.2016, 16.2.2017 včetně Karty partnera. Z výše uvedených zjištění dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 18.8.2016 úvěrová smlouva [číslo] dle které žalobkyně poskytla žalovanému za účelem financování kupní ceny [značka automobilu] [příjmení] [příjmení] 3,0 V6 34OPS úvěr ve výši 1 361 239 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splácet včetně úroků ve výši 2,39 % p. a. v 60. měsíčních splátkách po 24 092 Kč vždy k 18. dni v měsíci, počínaje 18.9.2016, přičemž pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou jakéhokoli splátky žalobkyně měla právo žádat zaplacení celého úvěru najednou. Závazky žalovaného z úvěrové smlouvy pak byly zajištěny zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve prospěch žalobkyně, a to na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnických práv z 18.8.2016, kdy však žalovaný předmět zajištění užíval na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené v rámci téže smlouvy se žalobkyní. Protože žalovaný neplnil své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas, když poslední splátku uhradil v [číslo] (zaplatil pouze 7 splátek), žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem s datem 7.8.2017 a žalovaného vyzvala, aby jí uhradil nesplacené části úvěru ze smlouvy [číslo] spolu s úroky včetně dalších plnění, současně byl upozorněn na možnost zpeněžení předmětu zajištění. Už před tímto odstoupením žalobkyně zajistila pro dluhy žalovaného předmětné vozidlo prostřednictvím servisu, kde žalovaný odevzdal vozidlo 22.5.2017 k běžnému servisu, vozidlo si od servisu převzala žalobkyně 21.8.2017. Také z důvodu nevrácení vozidla vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč dne 4.7.2017 se splatností 11.7.2017. Následně dne 2.10.2017 byla znalcem určena obvyklá cenu vozidla v částce 1 010 000 Kč a dne 28.3.2019 bylo vozidlo prodáno za 900 000 Kč, když nikdo jiný neprojevil zájem o zakoupení vozidla za vyšší cenu, vyjma žalovaného, jehož nabídka pro splácení vozidla ve splátkách již nebyla žalobkyní akceptována. Po vyčíslení nároků k úvěrové smlouvě po odstoupení od smlouvy představoval celkový dluh žalovaného částku 1 383 304,50 Kč (dlužné splátky ke dni zesplatnění 96 368 Kč, havarijní pojištění 15 411 Kč, sjednaný úrok z úvěru 46 103,10 K, zůstatek jistiny 1 123 688,50 Kč, úrok z dlužných splátek 5 144,70 Kč, odškodné ve výši 46 589,20 Kč, smluvní pokuta 50 000 Kč), a po odpočtu výnosu dosaženého prodejem ve výši 900 000 Kč, částku 483 304,50 Kč, kterou žalovaný nezaplatil. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2040 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Dle § 2044 odst. 1 občanského zákoníku není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po vyhodnocení skutkového stavu věci soud posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 18.8. 2016 uzavřena platná úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout a skutečně poskytla žalovanému pro účely financování kupní ceny osobního automobilu úvěr ve výši 1 361 239 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků ve výši 2,39 % p. a. v 60. měsíčních splátkách po 24 092 Kč vždy k 18. dni v měsíci, počínaje 18.9.2016. Současně žalobkyně téhož dne uzavřela se žalovaným Smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvu o výpůjčce, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětu zajištění – osobnímu automobilu z žalovaného na žalobkyni za účelem zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy s tím, že žalovanému na základě výpůjčky vzniklo právo předmět zajištění po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Žalovaný své závazky z úvěrové smlouvy neplnil řádně a včas, když poslední splátku uhradil v [číslo] (zaplatil celkem 7 splátek), žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 7.8.2017 a žalovaného vyzvala, aby jí uhradil nesplacené části úvěru spolu s úroky včetně dalších plnění a současně byl upozorněn na možnost zpeněžení předmětu zajištění, přičemž tento dopis poslala žalobkyně dne 8.8.2017 na adresu v [obec], dle smlouvy měl být zaslán na adresu v [obec], pokud nebude oznámena jiná adresa, přičemž písemnosti určené žalovanému byly do roku 2019 zasílány na jeho korespondenční adresu v [obec], o čemž žalovaný věděl. Soud má však za to, že i přesto je doručení odstoupení účinné, neboť už z emailové korespondence mezi účastníky z roku 2019 je patrné, že písemnosti k žádosti žalovaného byly zasílány na adresu v [obec] a žalovaný žádal, aby mu byly zasílány zpětně na adresu v [obec], s tím, že žalovaný věděl o tom, že žalobkyně mu písemnosti zasílala nadále na korespondenční adresu, žalovaný měl tedy možnost se s obsahem této listiny seznámit. Možnost odstoupení byla mezi stranami sjednána pro případ prodlení s placením splátek delší než 15 dnů. Žalovaný byl v prodlení s placením od [číslo], tedy podmínka pro odstoupení byla naplněna a žalobkyně v souladu se smlouvou od smlouvy platně odstoupila. Odstoupením vznikla žalovanému dle ÚOP, jež byly součástí úvěrové smlouvy, povinnost zaplatit sjednané úroky od poskytnutí až do vrácení peněžních prostředků, vrátit nesplacenou jistinu, zaplatit odškodné, úroky z prodlení včetně smluvních pokut, a náklady spojené s odstoupením od smlouvy.Nárok žalobkyně na zaplacení zůstatku jistiny ve výši 1 123 688,50 Kč, dlužných splátek do odstoupení ve výši 96 368 Kč ([číslo]), odškodného ve výši 46 589,20 Kč a smluvních úroků z nesplacené jistiny ve výši 46 103 Kč, včetně úroků z prodlení z dlužných splátek ve výši 5 144,70 Kč byl po právu a v souladu s ujednáními ve smlouvě o úvěru. Stejně tak nárok na pojištění za dobu od 1.6.2017 do 16.8.2017 ve výši 15 411 Kč žalobkyni náleží, neboť žalovaný se zavázal k placení pojištění předmětného vozidla pro případ, že vozidlo nepojistí sám, a to až do ukončení smlouvy, vždy na základě faktur žalobkyně k úhradě pojistného. Žalobkyně pojistné žalovanému vyúčtovala výše uvedenými fakturami, žalovaný částku pojistného ve výši 15 411 Kč nezaplatil, proto žalobkyně má právo rovněž na toto plnění, když žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že pojištění měl sjednáno až do ukončení smluvního vztahu. Naproti tomu však nárok na zaplacení žalované smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč, která byla mezi stranami sjednána pro případ nepřistavení vozidla žalobkyni, nevznikl, když z faktury, kterou měl být žalovaný vyzván k její zaplacení, není zřejmé, za jaké konkrétní nepřistavení vozidla měla být tato pokuta uložena. Žalovaný při předchozích 2 smluvních pokutách, které však nebyly předmětem žaloby, byl vždy vyzván k přistavení vozidla v konkrétní den a čas, avšak uložení žalované pokuty žádná výzva nepředcházela, smluvní pokuta byla zcela neurčitá, nebylo z ní zřejmé, jakého konkrétního porušení povinnosti se měl žalovaný dopustit, proto tento nárok žalobkyně soud nepovažoval za důvodný. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně po odstoupení od smlouvy měla právo na zaplacení částky 1 333 304,50 Kč (částka snížená o 50 000 Kč). Pohledávka žalobkyně z úvěru nebyla řádně a včas splněna a zajišťovací převod práva k předmětnému vozidlu se stal nepodmíněným. Zajištění bylo realizováno prostřednictvím servisu, kde žalovaný vozidlo předal. Poté žalobkyně vozidlo dle ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnických práv zpeněžila, aby z výnosu takto dosaženého uspokojila část své pohledávky z úvěru. Po započtení 900 000 Kč, jako částky získané zpeněžením, pohledávka žalobkyně z úvěrové smlouvy za žalovaným představuje částku 433 304,50 Kč. Námitka žalovaného ohledně liknavého postupu žalobkyně ve vztahu k odstoupení a prodeji předmětu zajištění není důvodná, neboť mezi stranami nebyly sjednány žádné lhůty k realizaci těchto úkonů, žalobkyně mohla předmět zajištění prodat kdykoliv po odstoupení od smlouvy za tržní cenu, když prodej žalobkyní si strany sjednaly ve smlouvě, a žalovaný netvrdil a neprokázal, že by žalobkyně prodala předmět zajištění za jinou částku, přitom žalobkyně sice měla cenu předmětu zajištění určenou o 110 000 Kč vyšší, za tuto částku však vozidlo prodáno nebylo, přitom podle smlouvy až výtěžek z prodeje mohl být použit na úhradu dluhů žalovaného. V rámci řízení žalovaný uplatnil k započtení částku 3 500 Kč, kterou za žalobkyni zaplatil v rámci přestupkového řízení, přičemž žalobkyně tuto námitku akceptovala, proto byla částka 433 304,50 Kč ponížena o částku 3 500 Kč. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě vyhověno v částce 429 804,50 Kč a to včetně příslušenství, neboť žalovaný byl vyzván k úhradě všech závazků dopisem, v němž žalobkyně odstoupila od smlouvy, žalovaný nic nezaplatil, k 1.6.2019 byl tedy žalovaný v prodlení s celou žalovanou částkou, proto žalobkyně má právo i na zákonný úrok z prodlení z této části (§ 1968 ve spojení s § 1970 občanského zákoníku), a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění pak vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 89 %, neboť z původně žalované částky 483 304,50 Kč, bylo žalobkyni vyhověno v částce 429 804,50 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 11 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 78 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při 100 % úspěchu tyto náklady představují celkovou částku 140 587,70 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 21 603 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 118 984,70 Kč (tj. za 9 úkonů právní pomoci po 10 260 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva, vyjádření k odporu, ústní jednání dne 5.3.2020 a 9.9.2020 obě přesahující dvě hodiny, ústní jednání dne 16.7.2021 dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. a), d), g) vyhl. 177/1996 Sb. (za odpovědi na výzvy soudu z 18.11.2019, 17.12.2019 a 30.3.2020 soud náklady nepřiznal, když v nich doplněná tvrzení měla být již součástí žaloby), dále 2 700 Kč jako 9 režijních paušálů po 300 Kč za výše uvedené úkony dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, a cestovné k jednáním dne 5.3.2020 a 9.9.2020 ve výši 683,20 Kč za každé ústní jednání z [obec] do F-M a zpět, ujeto 2 x 110 km, při spotřebě 6 l na 100 km benzín 95 a ceně 32 Kč za 1 l, a základní náhradě 4,20 Kč za 1 km, vše dle vyhl. 358/2019 Sb.), cestovné k jednání dne 16.7.2021 ve výši 748,10 Kč z [obec] do F-M a zpět, ujeto 112 km, při spotřebě 8,2 l na 100 km benzín 95 a ceně 27,80 Kč za 1 l, a základní náhradě 4,40 Kč za 1 km, vše dle vyhl. 589/2020 Sb.), náhradu za ztrátu času při cestě k těmto třem jednáním za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 téže vyhlášky), to vše včetně 21 % DPH ve výši 20 650,25 Kč 78 % z částky 140 587,70 Kč představuje částku 109 658,40 Kč Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.