8 C 170/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o rušenou držbu

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zdržet se rušení držby přístupové cesty k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je rekreační stavba parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném u , právnická osoba, Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , k. ú. , adresa, , zabraňováním jejího používání v souvislosti s umístěním zámku na příjezdové bráně k výše uvedeným pozemkům žalované, dále v souvislosti s umístěním plotu v oblasti hraničící s pozemkem žalobkyň a v souvislosti s umísťováním kupek hnijící trávy na přístupové cestě k pozemku žalobkyň a stanovení povinnosti žalované odstranit výše zmíněný zámek, části plotu a hnijící kupky trávy, které ruší držbu žalobkyň jejich přístupové cesty, se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně a), b) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27.6.2024 se domáhaly stanovení povinnosti žalované zdržet se rušení držby přístupové cesty k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , u něhož uvedly, že jeho součástí je rekreační stavba, kterou označily parc. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , a to zabraňováním jejího používání umístěním zámku na příjezdové bráně k výše uvedeným pozemkům, umístěním plotu v oblasti hraničící s pozemkem žalobkyň, umisťováním kupek hnijící trávy na této přístupové cestě a současně se domáhaly odstranění předmětného zámku, částí plotu a kupek hnijící trávy.

2. Žalobu odůvodnily tím, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je rekreační domek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a k těmto pozemkům vede jediná přístupová cesta přes pozemky ve vlastnictví žalované parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , ve vlastnictví pana , Anonymizováno, . Právo držby této přístupové cesty mají žalobkyně od roku 1976 na základě smlouvy mezi tehdejšími majiteli pozemků a toto právo po celou dobu nikdo nezpochybňoval. Dne 20.5.2024 žalobkyně zjistily, že na příjezdové bráně k pozemkům žalované se nachází zámek, který brání žalobkyním v užívání příjezdové cesty. Dále má žalovaná navíc rušit držbu příjezdové cesty tím, že o něco výše, v oblasti hraničící s pozemkem žalobkyň byl umístěn další kus plotu a dále jsou v této oblasti přístupové cesty umísťovány kupky hnijící trávy. Žalobkyním není známo, kdo konkrétně fyzicky tyto překážky na pozemcích žalované umístil, jsou však přesvědčeny, že se jedná o zodpovědnost žalované postarat se o to, aby nebyl rušen pokojný stav. Žalovaná v současné době bydlí v , Anonymizováno, a její nemovitosti v , Anonymizováno, užívá její syn , jméno FO, s manželkou.

3. Ke své žalobě žalobkyně připojily výpisy z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , LV č. , hodnota, , LV č. , hodnota, , dopisy ze dne 11.7.2023 včetně podacích lístků, fotografie zachycující příjezdovou bránu, chatu a oplocení pozemku (čl. 14 – 18), geometrický plán ze dne 6.12.1975, snímek pozemkové mapy z 19.1.1983 a rovněž kopii katastrální mapy v k. ú. , adresa, ze dne 18.6.2024. Z těchto listin zjistil soud, že obě žalobkyně jsou spolu s , jméno FO, podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba sloužící k rodinné rekreaci bez čísla popisného, čísla evidenčního v k.ú. , adresa, , a to od roku 2004. Žalovaná je výlučným vlastníkem mj. pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Dopisem ze dne 11.7.2023 žalobkyně požádaly žalovanou o schůzku k řešení stavu, kterým jsou omezovány ve svém zákonném právu přístupu k jejich pozemkům a požádaly žalovanou o zřízení práva nezbytné cesty přes její pozemek, kdy cesta k pozemku žalobkyň vede z části přes pozemek žalované. Na předmětných fotografiích je zachycena přístupová brána a branka, na které je umístěn řetěz s kódovaným zámkem, který brání otevření předmětné branky. Rovněž je na fotografiích (č. 5 a č. 6) zachyceno oplocení směřující ke kovovému plotovému dílci a také pletivo s kupkami posekané trávy (snímek č. 2). Z fotografií však není zřejmé, na jakém pozemku a v jaké jeho části se brána, oplocení a posekaná tráva nacházejí.

4. Podle § 1003 občanského zákoníku držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

5. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení, žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.

6. Podle § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

7. Z podané žaloby je patrno, že se žalobkyně domáhají ochrany rušené držby ve smyslu § 1003 občanského zákoníku, jejímž smyslem je ochrana posledního stavu držby a jejího navrácení. Ze smyslu stanovení § 176 a následujících o.s.ř. vyplývá, že soud v řízení o žalobě z rušené držby nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou a pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutno prokázat, že žalobci jsou držitelem věci či práva a žalovaná nyní tuto držbu svévolně ruší.

8. Žalobkyně v této žalobě tvrdí, že přístupovou cestu ve formě příchodu a průjezdu na své pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , přes pozemky žalované parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , užívaly od roku 1976 jako jediný možný přístup na svůj pozemek, čímž tvrdí držbu práva přístupové cesty a domáhají se její ochrany před svémocným zásahem za který má odpovídat žalovaná. Žalobu podaly ve lhůtě šesti týdnů (§ 1008 o.z.) od zjištění, že jejich držba je rušena výše uvedenými překážkami. V žalobě však netvrdí, na kterém pozemku či pozemcích se nacházejí příjezdová brána, nyní opatřena zámkem a předmětné ploty a kupky hnijící trávy a zejména uvádí, že nevědí, zda tyto překážky v přístupu umístila žalovaná. S ohledem na toto tvrzení logicky nepředkládají ani nenavrhují žádné důkazy prokazující, že jsou rušeny v držbě právě žalovanou. Ve smyslu ustanovení § 1003 občanského zákoníku má žaloba z rušené držby směřovat proti rušiteli držby, který je ve věci pasivně legitimován, nikoliv obecně proti vlastníkovi pozemků, na kterých jsou umístěny překážky držbu žalobců rušící, pokud tento vlastník současně není faktickým rušitelem držby. Protože žalobkyně netvrdí a v této souvislosti ani ničím neprokazují, že je to žalovaná, která je v jejich držbě ruší, když navíc dle tvrzení žalobkyň své pozemky v současné době ani neužívá, soud tuto žalobu jako nedůvodnou zamítnul pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalované.

9. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních a zejména v navrhovaném výroku neuvádí, na kterých pozemcích jsou překážky rušící jejich držbu přístupové cesty umístěny, což by mělo za následek nevykonatelnost výroku usnesení v případě vyhovění žalobě. S ohledem na omezenou dobu 15 dnů k rozhodnutí soudu o této žalobě a nedůvodnost podané žaloby, soud nepřistoupil k úkonům vedoucím odstranění vad této žaloby.

10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšná a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Součástí tohoto rozhodnutí je stanovení povinnosti žalobkyním zaplatit soudní poplatek za podání této žaloby ve výši 5 000 Kč.