8 C 311/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení vyživovací povinnosti

I. Výživné žalovaného ve prospěch žalobkyně stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, částkou 3 500 Kč měsíčně se s účinností od 11. 8. 2021 zvyšuje na částku 5 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2024 na částku 6 500 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od 11. 8. 2021 do 31. 10. 2024 v celkové výši 87 355 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni tak, že částku 30 000 Kč je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku a zbývající částku 57 355 Kč je povinen žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč počínaje 15. 12. 2024 do úplného zaplacení s tím, že poslední dvacátá splátka bude činit 355 Kč.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zvýšení výživného od 11. 8. 2021 do 31. 12. 2023 nad částku 5 500 Kč měsíčně a od 1. 1. 2024 nad částku 6 500 Kč měsíčně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 55 063 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady státu v rozsahu 72 % celkových nákladů s tím, že konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně, která je zletilou dcerou žalovaného, se proti žalovanému domáhá zvýšení výživného, stanoveného naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, částkou 3 500 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč měsíčně, počínaje dnem podání návrhu a uhrazení nedoplatku na výživném za dobu ode dne podání žaloby do dne nabytí právní moci rozhodnutí o této žalobě. Žalobu odůvodnila tím, že v době posledního rozhodování soudu o výživném (před více než 16 lety) byly její potřeby výrazně nižší, než jsou v současné době. V mezidobí žalobkyně absolvovala střední školu, následně studovala 1. ročník studijního programu ekonomika a management podniku na škole , právnická osoba, . a v roce 2021 byla přijata na , Anonymizováno, , což mělo za následek další nárůst nákladů a odůvodněných potřeb žalobkyně, zejména v souvislosti se zakoupením odborné literatury apod. Žalobkyně žije ve společné domácnosti s matkou , jméno FO, , která hradí většinu nákladů spojených s chodem domácnosti a zajišťováním potřeb zletilé. Ta pobírá od žalovaného pouze výživné ve výši 3 500 Kč, nemá žádný vlastní stálý příjem, pouze nepravidelný z brigád, kterých se účastní ve snaze pomoct částečně spolufinancovat své náklady. Je tedy zcela odkázána na pomoc matky, která jí pomáhala s úhradou veškerých výdajů spojených se studiem a zdravotním stavem, tedy i s úhradami školného, poplatků za přihlášky na vysokou školu apod. Žalovaný s žalobkyní nijak nekomunikuje a žalobkyně proto nemá žádné informace o jeho příjmech. Její matka jako OSVČ dosahuje průměrného měsíčního příjmu okolo 20 433 Kč měsíčně.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že jako OSVČ je provozovatelem hostinského zařízení ve , adresa, , avšak restaurace se potýká s finančními obtížemi a negeneruje žádný zisk. Z toho důvodu si nemůže dovolit žalované přispívat větší částkou na její potřeby. Vzhledem ke zdravotnímu stavu nemůže vykonávat žádné fyzicky náročné zaměstnání, neboť po úraze napadá na jednu nohu. V pracovním poměru pracoval naposledy u , právnická osoba, jako provozní elektrikář, kde s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr. Následně jezdil s, Anonymizováno, cirkusem, žil z úspor a občasné podpory přátel a před čtyřmi lety začal podnikat, provozoval restauraci po dobu jedné sezony, poté živnost přerušil a opět ji zahájil v březnu 2021. Z tohoto provozování nemá v zásadě žádný příjem. Pro výkon práce provozní elektrikář již nemá kvalifikační předpoklady, neboť nemá ověřenu státní zkoušku, kterou neabsolvoval od ukončení pracovního poměru. Výkon této práce mu neumožňuje ani jeho zdravotní stav, neboť trpí cukrovkou, vysokým krevním tlakem a po úraze napadá na jednu nohu. Není proto schopen stát po dobu např. dvou hodin, což mu brání práci vykonávat. Invalidní není, stejně tak není ani osobou se ztíženou pracovní schopností. Nevlastní v podstatě žádný majetek, tedy ani nemovitost, ani hodnotnější movité věci, případně motorový prostředek. Na účtu nemá žádné prostředky, když tento účet je zablokován v souvislosti s exekucí, která je proti němu vedena pro dlužné výživné na žalobkyni. Není ženatý, žije sám v nájemním bytě, kde platí za nájem a služby spojené s užíváním bytu měsíčně 8 900 Kč. Později doplnil, že od března 2024 je zaměstnancem , právnická osoba, kde pracuje jako kuchař s průměrným výdělkem okolo 25 000 Kč čistého měsíčně.

3. Rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byla žaloba zamítnuta. Na základě odvolání žalobkyně byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, zrušen a vrácen zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení, s vyslovením závazného právního názoru, odlišného od soudu prvého stupně, že žalovaný neztratil odbornou způsobilost k výkonu profese provozního elektrikáře, případně si tuto odbornou způsobilost mohl kdykoliv nahradit a mohl při výkonu této práce dosahovat výdělků obvyklých pro tuto profesi. S ohledem na tento názor se soud zabýval i zdravotní způsobilostí žalovaného tuto práci vykonávat a předpokládanou mzdou, kterou mohl v této profesi dosahovat.

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo zjištěno, že tímto rozsudkem bylo naposledy rozhodováno o výživném žalovaného pro tehdy nezletilou žalobkyni, které bylo stanoveno částkou 3 500 Kč. V té době žalobkyně navštěvovala mateřskou školu. Pokud jde o příjmy žalovaného, soud při tehdejším rozhodování vycházel ze skutečnosti, že žalovaný byl do 2. 3. 2003 veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a dle nabídky úřadu práce měl možnost pracovat v pracovním poměru v řadě míst pro nevyučené pracovníky, kde mohl dosahovat výdělku až 18 000 Kč hrubého měsíčně. Soud tehdy neznal bydliště ani skutečné příjmy žalovaného. Matka žalobkyně v té době podnikala v oboru grafiky a reklamy a za rok 2003 vykázala základ daně ve výši 87 367 Kč.

5. Z rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 4. 5. 2021 a oznámení o ukončení studia ze dne 6. 5. 2021 zjistil soud, že žalobkyně byla přijata na , Anonymizováno, v akademickém roce 2021/2022 ke studiu bakalářského studijního programu produkce v prezenční formě a ve studiu nadále řádně pokračuje. Z toho důvodu ukončila studium na , adresa, ., a to 1. ročníku studijního programu ekonomika a management podniku ke dni 3. 5. 2021.

6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 2. 12. 2021 a ze dne 22. 7. 2024 zjistil soud, že žalovaný byl zaměstnancem této společnosti v době od 15. 5. 1993 do 23. 11. 2000 v pozici provozní elektrikář, kdy pracovní poměr s ním byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru. V roce 2021 by v této pozici (u dceřiné společnosti , právnická osoba, .) jeho základní hrubý příjem dosahoval cca 35 000 Kč měsíčně, v roce 2022 by dosahoval částky 35 100 Kč hrubého měsíčně (28 543 Kč čistá mzda), v roce 2023 částky 37 500 Kč hrubého měsíčně (30 319 Kč čistá mzda) a v roce 2024 částky 42 700 hrubého měsíčně (33 911 Kč čistá mzda).

7. Z výpisu ze spolkového rejstříku vedeného , adresa, , odd. L, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaný je předsedou výboru , právnická osoba, – spolku pro umění a filozofii. Dle sdělení spolku , Anonymizováno, , právnická osoba, ze dne 5. 5. 2022 (čl. 49) žalovaný nikdy za svou činnost v tomto spolku nepobíral žádnou odměnu.

8. Z daňového přiznání žalovaného pro rok 2021 zjistil soud, že žalovaný za zdaňovací období roku 2021 vykázal záporný dílčí základ daně z příjmu. Daňové přiznání za další období žalovaný přes výzvu nepředložil.

9. Ze sdělení Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 5. 5. 2022 a 6. 5. 2022 zjistil soud, že žalovaný dle centrálního registru silničních motorových vozidel nemá evidováno silniční motorové vozidlo a ani v posledních třech letech neměl, stejně jako společnost , právnická osoba, – spolek pro umění a filozofii.

10. Ze sdělení Úřadu práce ČR ze dne 1. 9. 2022 a ze dne 22. 7. 2024 včetně příloh zjistil soud, že Úřadu práce ve Frýdku-Místku eviduje širokou nabídku volných pracovních míst pro nevyučené uchazeče, u kterých se v roce 2021 pohybovala nabízena hrubá mzda od 15 200 Kč a v roce 2022 od 16 200 Kč. Aktuální nabídka pro vyučené elektrikáře v sobě obsahoval rozpětí mzdy od 21 800 Kč do 42 000 Kč a v roce 2024 od 25 109 Kč do 40 000 Kč, přičemž v nabídce volných míst pro tuto profesi se vyžaduje odborná kvalifikace v oboru a ve většině případů odborná způsobilost podle vyhlášky č. 50/1978 Sb.

11. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný nezaměstnává žádné zaměstnance.

12. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, z 29. 7. 2024, včetně pracovní smlouvy z 1. 3. 2024, jejího dodatku, mzdových výměrů a přehledu výdělků zjistil soud, že od 1. 3. 2024 je žalovaný zaměstnancem této společnosti v pozici kuchař a v období do 30. 6. 2024 zde dosahoval čisté mzdy v rozpětí od 18 481 Kč do 23 114 Kč.

13. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství , tituly před jménem, , jméno FO, a její výpovědi zjistil soud, že žalobce je s ohledem na svůj zdravotní stav schopen výkonu práce provozního elektrikáře, a to jak obecně, tak i za podmínek za jakých je tato profese vykonávána u , právnická osoba, . (její dceřiné společnosti). Znalkyně vycházela z lékařské dokumentace žalovaného i údajů PRE a.s. o podmínkách práce provozního elektrikáře, včetně doplnění z 21. 8. 2024. Znalkyně tento závěr přiléhavě odůvodnila i ve své výpovědi, ve které se vypořádala i s námitkami žalovaného.

14. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování rozhodoval soud na základě zjištěného skutkového stavu, dle kterého je žalobkyně zletilou dcerou žalovaného. Účastníci se nestýkají a o výživném pro žalobkyni ze strany žalovaného bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým bylo stanoveno výživné ve výši 3 500 Kč. V době tohoto rozhodování žalobkyně navštěvovala mateřskou školu a žalovaný byl bez zaměstnání. Soud při svém rozhodování v roce 2004 vycházel z příjmu, kterého žalovaný mohl dosahovat v případě, že by přijal některou z nabídek volných pracovních míst, nabízených Úřadem práce hl. města Prahy, tedy z částky 18 000 Kč hrubého měsíčně. Žalovaný byl v předchozí době v zaměstnaneckém poměru u , právnická osoba, . v době od 15. 5. 1993 do 23. 11. 2000, v pracovní pozici provozní elektrikář a pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Pokud by pokračoval ve výkonu této profese u původního zaměstnavatele, přičemž zdravotní stav mu tento výkon práce umožňuje, mohl by v roce 2021 a 2022 dosáhnout hrubé mzdy 35 000 Kč (28 500 Kč v čisté mzdě), v roce 2023 čisté měsíční mzdy ve výši 30 319 Kč a v roce 2024 čisté mzdy ve výši 33 911 Kč. Žalobkyně v mezidobí absolvovala základní a střední školu, v akademickém roce 2020/2021 studovala 1. ročník , adresa, ve studijním programu ekonomika a management podniku, který ukončila 3. 5. 2021 poté, co byla přijata v akademickém roce 2021/2022 na divadelní fakultu , Anonymizováno, ke studiu studijního programu produkce, a to v prezenční formě. V tomto studiu pokračuje dosud. Žalovaný naopak po ukončení pracovního poměru v dalším v pracovním poměru po řadu let nepokračoval, nevykonával praxi elektrikáře a před čtyřmi lety začal podnikat v oblasti provozování restaurace. Po přerušení živnosti tuto zahájil opět v březnu 2021, avšak toto podnikání mu v roce 2021 nepřineslo žádný příjem, když rozdíl mezi příjmy a výdaji představovaly mínusovou částku 6 748 Kč. Dne 1. 3. 2024 nastoupil do zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, jako kuchař a v době do 30. 6. 2024 zde dosahoval měsíční čisté mzdy ve výši od 18 481 Kč do 23 114 Kč. Žalovaný nemá žádný majetek, bydlí sám v nájemním bytě. Rovněž matka žalobkyně je OSVČ, stejně jako v době posledního rozhodování o výživném žalobkyně a její měsíční příjem dle žalobních tvrzení činí okolo 20 433 Kč.

15. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

16. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb. (dále OZ) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Dle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

18. Podle § 913 odst. 2 OZ (první věta) při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

19. Žalobkyně se domáhá změny rozsudku, kterým bylo v roce 2004 rozhodováno o jejím výživném. Je nepochybné, že od tohoto posledního rozhodování se podstatně změnily okolnosti na straně žalobkyně, zejména se zvýšily výrazně její potřeby, neboť v době posledního rozhodování navštěvovala mateřskou školu, nyní je zletilá, tedy má potřeby odpovídající dospělému člověku s náklady, které sebou běžně nese studium vysoké školy. V době posledního rozhodování byl žalovaný bez zaměstnání, přičemž v předchozí době pracoval u , právnická osoba, . jako provozní elektrikář v době od roku 1993 do listopadu roku 2000, kdy s ním tehdejší zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr. V současné době je žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou, ze svého podnikání negeneroval žádný zisk a v roce 2021 skončil ve ztrátě. Od 1. 3. 2024 je zaměstnán jako kuchař, s průměrným čistým výdělkem okolo 21 000 Kč měsíčně.

20. Ve smyslu ustanovení § 913 odst. 2 OZ se soud při hodnocení majetkových poměrů zabýval otázkou, zda se žalovaný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Z výše uvedeného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný více než sedm let byl zaměstnancem , právnická osoba, . a jeho pracovní poměr skončil okamžitým zrušením dle § 55 zákoníku práce. Byl to tedy žalovaný, který svým jednáním způsobil, že jeho pracovní poměr byl zrušen a nebýt toho, mohl by nadále tuto profesi vykonávat, a to i s ohledem na jeho současný zdravotní stav. U tohoto zaměstnavatele mohl v roce 2021 a 2022 dosahovat čisté mzdy ve výši 28 500 Kč, v roce 2023 ve výši 30 319 Kč a v roce 2024 ve výši 33 911 Kč. Mzdy v maximální výši 40 000 Kč měsíčně v tzv. hrubém vyjádření mohl dosahovat na pozici elektrikáře i u zaměstnavatelů, nabízejících volná místa u Úřadu práce ve Frýdku-Místku, tedy v tomto regionu. Ve skutečnosti do 1. 3. 2024 žádný příjem neměl a od uvedeného data pobírá mzdu výrazně nižší. Je tedy možno uzavřít, že žalovaný se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání u , právnická osoba, . (později její dceřiné společnosti) a proto soud při hodnocení jeho majetkových poměrů vycházel z příjmů, kterých mohl u tohoto zaměstnavatele dosahovat. Tyto příjmy by žalovanému umožňovaly platit na výživu žalované v letech 2021 až 2023 částku 5 500 Kč a od roku 2024 ve výši 6 500 Kč, i když odůvodněné potřeby žalobkyně jsou nepochybně vyšší. S ohledem na výše uvedenou změnu poměrů na straně žalobkyně od posledního rozhodování soudu o výživném pro žalobkyni, jejíž potřeby se výrazně zvýšily, soud v souladu s ustanovením § 163 o.s.ř. toto rozhodnutí změnil a výživné zvýšil s ohledem na možnosti a schopnosti žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. Protože žalovaný dosud hradil výživné v původně stanovené výši 3 500 Kč a ke zvýšení výživného došlo zpětně od 11. 8. 2021, vzniknul žalovanému na výživném dluh v celkové výši 87 355 Kč za dobu do 31. 10. 2024. Tento dluh byl s ohledem na své majetkové poměry zavázán zaplatit tak, že částku 30 000 Kč zaplatí do tří dnů od právní moci rozsudku a zbývající část ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje 15. 12. 2024 do úplného zaplacení.

22. Protože byla žalobkyně ve sporu úspěšná v rozsahu 72 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tedy v rozsahu 44 % celkových nákladů. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za osm úkonů právní služby po 9 140 Kč, vycházeje z pětiletého plnění, když předmětem žaloby bylo zvýšení výživného o 3 500 Kč měsíčně (60 měsíců x 3 500 Kč), osm režijních paušálů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou advokáta z , adresa, a zpět (722 km) ke třem jednáním a z , adresa, (712 km) k jednomu jednání celkem , hodnota, x 19 započatých půlhodin po 100 Kč (7 600 Kč), cestovní náklady za cestu z , adresa, a zpět k jednání 10. 1. 2022 ve výši 4 670,50 Kč (při užití vozidla s kombinovanou spotřebou 4,9 l/100 km nafty motorové s vyhláškovou cenou 36,10 Kč za jeden litr a paušální sazbou 4,70 Kč/km), za tutéž cestu k jednání 8. 11. 2022 ve výši 5 059,70 Kč (při užití téhož vozidla, vyhláškové ceně 47,10 Kč/l a paušální sazbě 4,70 Kč/km) za cestu z , adresa, a zpět 4. 5. 2023 ve výši 5 241 Kč (při užití stejného vozidla, vyhláškové ceně 44,10 Kč/l a paušální sazbě 5,20 Kč/km) a za cestu z , adresa, a zpět k jednání 24. 10. 2024 ve výši 5 413 Kč (při užití stejného vozidla, vyhláškové ceně 38,70 Kč/l a paušální sazbě 5,60 Kč/km). Po navýšení o DPH činí celkové náklady 125 143,33 Kč, z čehož 44 % představuje částku 55 063 Kč.

23. S ohledem na výsledek sporu byl žalovaný dle § 148 o.s.ř. zavázán zaplatit státu náklady řízení ve rozsahu 72 % celkových nákladů, kdy konkrétní částka bude po pravomocném přiznání znalečného uvedena v samostatném usnesení. Žalobkyně, u které jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nebyla k placení nákladů státu zavázána.