115 C 22/2019

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Dariou Vaňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 175.397 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 175.397 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se ohledně zbývajícího požadavku žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky 24.603 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.603 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 200.000 Kč za den 31. 10. 2016, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 115.801 Kč k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 21. 8. 2019 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím. Vylíčil, že na základě smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne [datum] zapůjčil žalovanému jakožto vydlužiteli částku ve výši 200.000 Kč s tím, že vydlužitel v uvedené smlouvě potvrdil, že uvedená částka mu byla vyplacena v hotovosti k jeho rukám dne 30. 10. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit peněžitou zápůjčku ve výši 200.000 Kč žalobci nejpozději do 30. 10. 2016.

2. Žalovaný nečinil sporným, že by mu žalobce zapůjčil finanční částku ve výši 200.000 Kč. Bylo to na zahájení jeho podnikání na základě ústní smlouvy, kdy se strany dohodly, že žalovaný vrátí žalobci finanční částku, jakmile žalovaný vydělá svým podnikáním dostatek financí na to, aby mohl žalobci vrátit zápůjčku v celé výši. Ke konci roku 2016 za ním přišel žalobce s první stranou peněžité smlouvy o zápůjčce a řekl mu, že se na podmínkách ujednaných mezi nimi ústně nic nemění, ale aby to pro jistotu podepsal. Smlouvu nečetl. Žalovaný po podpisu vyhotovení„ smlouvy“ nikdy neobdržel, žalobce se na smlouvu nepodepsal. Dle sdělení žalobce se mělo jednat o uznání dluhu z důvodu právní jistoty, kdy smlouva o zápůjčce měla být uzavřena ústně, a to již v roce 2015, kdy mu žalobce peníze skutečně zapůjčil. Namítl, že podpis na druhé straně není jeho pravým podpisem. Podepsal pouze první stranu smlouvy. Žalobce ho ujistil, že všechny podmínky sjednané ústně v roce 2015 zůstávají stejné. Následně žalobce k prvnímu listu smlouvy přiložil druhý, který nikdy neviděl, a na kterém žalobce u data a místa podpisu padělal jeho podpis. Byl jednáním žalobce uveden v podstatný omyl v právním jednání, který byl v něm vyvolán lstí. Namítl proto neplatnost smlouvy. Kdyby věděl, k čemu se podpisem zavazuje, nikdy by první stranu smlouvy nepodepsal. Žalobce u něj svým jednáním vyvolal pocit viny, že má stále zapůjčeny jeho peníze, a pod psychickým nátlakem se rozhodl potvrdit svůj dluh a tuto svou vůli projevil podpisem na první straně smlouvy. Dále namítl ústní započtení pohledávek z neuhrazených faktur č. 145 (na částku 41.670 Kč se splatností 12. 9. 2016), č. 178 (na částku 57.104 Kč se splatností 28. 10. 2016), č. 345 (na částku 51.803 Kč se splatností 17. 3. 2017), č. 346 (na částku 24.820 Kč se splatností 30. 3. 2017), č. 452 (na částku 18.241 Kč) a částečně faktury č. 501 (na částku 54.450 Kč se splatností 7. 9. 2017) za opravy vozidel, když k započtení došlo koncem srpna 2019 (při jednání pak tvrdil, že k započtení jednotlivých faktur došlo v den jejich vystavení).

3. Žalobce naopak tvrdil, že faktury za opravy vozidel byly beze zbytku zaplaceny, a to v hotovosti v den uskutečnění zdanitelného plnění uvedeného ve fakturách. Dále namítl, že by se jednalo o vzájemně nezapočitatelné pohledávky, když pohledávka žalobce je ze smlouvy o zápůjčce jako ze soukromoprávního vztahu dvou fyzických osob, žalovaným tvrzená pohledávka by vznikla event. z obchodněprávního vztahu dvou podnikatelských subjektů. Současně vznesl námitku promlčení pohledávek z faktur č. 145, 178, 345 a 346. Upozornil na to, že o zaplacení faktur jej žalovaný nikdy neupomínal.

4. Žalovaný v podání ze dne [datum] doplnil, že dluh se stal splatným koncem léta 2019, kdy došlo k naplnění podmínky sjednané v ústní dohodě, tj. žalovaný vydělal dostatek financí, které nemusel investovat do dalšího zařízení, a mohl žalobci dluh vrátit v celé výši. Dopisem ze dne [datum] z opatrnosti oznámil žalobci započtení ještě písemně. Znovu namítl, že mezi ním a žalobcem neexistuje písemná smlouva. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že byl dluh splatný na výzvu, vznesl námitku promlčení (promlčecí lhůta začala běžet nejpozději 27. 12. 2015, neboť žalovaný tvrdil, že zápůjčku obdržel před Vánoci v prosinci 2015; konec promlčecí lhůty připadl na 27. 12. 2018).

5. Účastníci prohlásili za nesporné, že žalobce v průběhu roku 2015 zapůjčil žalovanému částku 200.000 Kč.

6. Soud provedl dokazování a učinil níže uvedená skutková zjištění: - listinou nazvanou jako smlouva o peněžité zápůjčce datovanou [datum], že žalobce přenechal žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 200.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 30. 10. 2016. Listina byla v rámci trestního řízení podrobena zkoumání Kriminalistického ústavu policie České republiky jako znaleckého ústavu zapsaného v oboru kriminalistika, elektrotechnika, chemie, písmoznalectví a strojírenství, který uzavřel, že tisk obou listů smlouvy byl pravděpodobně proveden na jedné a téže tiskárně. Zkoumáním nebylo možné zjistit, zda k napsání podpisu na prvním a druhém listu bylo použito stejného psacího prostředku. Bylo zjištěno, že na druhém listu sporné smlouvy se nachází protlačený podpis v předpokládaném znění„ [celé jméno žalovaného]“ z prvního listu sporné smlouvy. - žalovaný žalobci vyúčtoval žalobci za opravy automobilů dále uvedené částky: fakturou č. 145 vystavenou dne 10. 9. 2016 částku 41.670 Kč se splatností 12. 9. 2016, fakturou č. 178 vystavenou dne 28. 10. 2016 částku 57.104 Kč se splatností 28. 10. 2016, fakturou [číslo] vystavenou dne 17. 3. 2017 částku 51.803 Kč se splatností 17. 3. 2017, fakturou č. 346 vystavenou dne 30. 3. 2017 částku 24.820 Kč se splatností 30. 3. 2017, fakturou č. 452 vystavenou dne 24. 8. 2017 částku 18.241 Kč se splatností 24. 8. 2017, - dopisem ze dne 10. 8. 2020 oznámil žalovaný žalobci započtení pohledávky z faktur č. 145, č. 178, č. 345, č. 346, č. 452 a do výše 6.362 Kč) oproti peněžité zápůjčce ve výši 200.000 Kč - žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že mu žalobce půjčoval nadvakrát nebo třikrát; první částka byla 60 tisíc korun v září 2015, koncová částka byla 50.000 Kč někdy v prosinci 2015 před Vánoci. Mezi tím mu dal asi dvě částky. Listinu nazvanou jako smlouva o peněžité zápůjčce podepisoval na první straně začátkem léta 2016. Žalobce za ním přišel v době, kdy odjížděl ze servisu, řekl mu, aby to podepsal. Učinil tak na volantu auta. Druhou stranu smlouvy nepodepisoval. Podepisoval to tím způsobem, že měl dva papíry na sobě a podepsal je vždy dole v rohu (roh odklopil a podepsal druhý papír). Neměl možnost přečíst si to, protože odjížděl a spěchal. Žalobce mu vyloženě nebránil, aby si to přečetl. Původně (v srpnu nebo září 2015) byli dohodnuti, že žalobci peníze vrátí, až vydělá peníze a dá mu to najednou. Jeho firma sousedila s firmou žalobce, opravoval auta a faktury se začaly započítávat, na čemž se dohodli v době, kdy vystavil žalobci první fakturu. Žalobce si vždy fakturu odnesl a tím to bylo vyřízeno. - žalobce jako účastník řízení vypověděl, že částku dával žalovanému nadvakrát. Nepamatoval si přesně, kdy mu peníze půjčoval, bylo to někdy v říjnu 2015. Jedna částka byla vyšší, jedna nižší. Domluvili se, že mu peníze vrátí. Několikrát žalovaného kontaktoval, aby mu peníze vrátil, ale říkal, že nemá, že nevydělává. Když ty peníze žalovaný měl, šel za ním, aby mu podepsal„ papír“ a měl nějakou jistotu. Smlouvu žalovaný podepisoval u nich„ na palce“ na volantu. Podepisoval jedno vyhotovení na jedné i druhé straně. Udělal fotokopii a žalovanému ji předal. Žalovaný to„ prolétl očima“, neměl žádné otázky. Listina byla podepisována někdy na podzim. Pokud se týká započtení, dával žalovanému opravovat auta; říkal žalovanému, že to odečtou z dlužné částky, ale žalovaný říkal, že potřebuje peníze. Žalovaný vystavil fakturu, on mu ji zaplatil; pokladní doklad o úhradě nedostal, neboť to do účetnictví není potřeba. Byli domluveni na tom, že mu žalovaný peníze do roka vrátí. V době podpisu smlouvy už byla částka 200.000 Kč u žalovaného. Podmínky smlouvy sjednávali týden nebo 14 dní před podpisem smlouvy. - dle čestného prohlášení ze dne 7. 10. 2020 [jméno] [příjmení] prohlásil, že se koncem února 2020 bavil s žalovaným, který mu při jejich přátelském rozhovoru řekl, že žalobci stále dluží peníze, které mu půjčil na rozjezd autoservisu. - žalobce jako obviněný před policejním orgánem v trestním řízení vypověděl, že žalovanému zapůjčil peněžní prostředky, které žalovaný utratil za rozjezd autodílny. Potvrdil, že pro něj žalovaný prováděl opravy jeho tehdejšího vozového parku, vystavoval mu faktury, které byly placeny v hotovosti u něj v provozovně. Trval na tom, že žalovaný podepsal smlouvu na obou listech. Listiny mu podal, on si je přečetl a na volantu podepsal. - žalovaný předložil účetní doklady, jejichž součástí byly příjmové pokladní doklady o úhradě faktur č. 145 na částku 41.670 Kč a č. 178 na částku 57.104 Kč (doklady sice neobsahují podpis příjemce, ale byly součástí účetnictví žalovaného, které sám soudu předložil) - svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce poskytl žalovanému částku 200.000 Kč - svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovanému pomáhá s daňovým přiznáním k dani z příjmu, jednou za měsíc s ním dělá DPH. Žalovaný si účetnictví dělá sám. Co se týká evidence pohledávek, žalovaný jí pouze pro účely daně z příjmu vyznačí, jaké faktury jsou neuhrazené; pokladnu a výpisy z banky si dělá sám. K věci samé uvedla, že žalobce zapůjčil žalovanému 200.000 Kč. Půjčka byla v účetnictví evidována, avšak nikoliv jako zdanitelný příjem. Byla na straně příjmů a započítávaly se dlužné faktury oproti dluhu. O úhradách faktur (za opravy automobilů) byla informována žalovaným, dostala informaci o úhradě formou zápočtu, tedy byly evidovány jako uhrazené. Pokud by pohledávky žalovaného vůči žalobci nebyly uhrazeny, byly by v daňovém přiznání. Všechny faktury, které žalovaný žalobci vystavil, byly evidovány jako uhrazené. - svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že pro žalobce dělá daňové přiznání k dani z příjmů, DPH apod. V účetnictví byly nějaké faktury na jméno [celé jméno žalovaného]. Když bylo na faktuře napsáno„ forma úhrady v hotovosti“, brala to jako zaplacené, nevyžadovala např. potvrzení o přijetí hotovosti. Žalobce by jí určitě řekl, že faktura byla zaplacena zápočtem. Nic zvláštního jí žalobce k fakturám neříkal. - dle daňových přiznání k dani z příjmu fyzických osob za roky 2016 – 2019 žalovaný neevidoval pohledávky z nezaplacených faktur vystavených žalobci; žalovaný předložil výpisy pohledávek za stejné období, avšak nebylo z nich patrné (i s ohledem na údaje v daňových přiznáních), které byly uhrazeny a které nikoliv - svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že na vystavených fakturách bývá uvedeno, jak má být placeno – bankou nebo hotově. Pokud dostala od žalovaného vystavenou fakturu, dala ji do účetnictví; pokud tam byla forma úhrady v hotovosti, zaevidovala, že ji má uhrazenou, ale skutečnost nezjišťovala. Pokud na faktuře byla forma úhrady v hotovosti, mohla být zaplacena v den vystavení nebo až do dne splatnosti uvedeného na faktuře. Pro žalovaného dělala účetnictví, resp. vedla daňovou evidenci od října 2015 do července 2016. Nikdy nebyla u jednání účastníků. - dopisem ze dne 28. 6. 2019 byl žalovaný předžalobní upomínkou vyzván k plnění a upozorněn na možný soudní spor; písemnost byla dle vrácené dodejky doručena žalovanému 3. 7. 2019.

7. Další důkazy soud neprováděl, resp. již nehodnotil (byť byly provedeny), neboť s ohledem na zjištěný skutkový stav a právní hodnocení věci toto bylo již nadbytečné.

8. Soud z hlediska hmotného práva aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. K uzavření smlouvy o zápůjčce je nezbytné přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 350/2003 ze dne 24. 3. 2004 dostupný na [webová adresa] použitelný i pro shora uvedenou právní úpravu).

9. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla v průběhu podzimu 2015 (patrně v září nebo říjnu 2015) uzavřena smlouva o zápůjčce, jíž žalobce žalovanému přenechal částku 200.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit. Skutečnost, že žalobce uvedenou částku žalovanému přenechal, resp. závazek žalovanému k jejímu vrácení byla mezi účastníky nesporná.

10. Spornou se stala otázka splatnosti zápůjčky. Žalovaný namítl, že byli s žalobcem dohodnuti na vrácení finančních prostředků, jakmile žalovaný vydělá svým podnikáním dostatek financí na to, aby mohl žalobci vrátit zápůjčku v celé výši. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že byli s žalovaným domluveni na tom, že mu žalovaný peníze vrátí do roka. Žalobce žalovaného kontaktoval, aby mu peníze vrátil; ten však tvrdil, že firma nevydělává a peníze nemá. Proto žalobce zcela logicky nechal zpracovat v zájmu právní jistoty listinu nazvanou jako smlouvu o peněžité zápůjčce. Listina je sice datována 30. 10. 2015, nicméně v řízení bylo prokázáno, že v době, kdy byla podepisována, byly již finanční prostředky v dispozici žalovaného. Listina tedy byla stran poskytnutí zápůjčky spíše jen potvrzením existence dluhu. Současně si však účastníci sjednali pevný termín vrácení zápůjčky, tj. do 30. 10. 2016.

11. Žalovaný namítl, že žalobce zfalšoval jeho podpis na druhém listě smlouvy. Bylo však nesporné, že žalovaný podepsal minimálně tu část smlouvy, která obsahovala zmíněné potvrzení o přijetí předmětu zápůjčky a její výši, ujednání o splatnosti a smluvní pokutě. Odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu ČR bylo prokázáno, že v době podpisu první strany (resp. prvního listu) smlouvy měl žalovaný k dispozici i druhý list, neboť na něm byl propsán (nesporný) podpis žalovaného z listu prvního. Žalovaný tedy zcela vědomě potvrdil existenci zápůjčky, souhlasil s termínem splatnosti i s ujednáním o smluvní pokutě.

12. Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že je smlouva neplatná pro právní omyl žalovaného vyvolaného lstí ve smyslu § 584 odst. 2 o. z. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že smlouvu podepisoval ve spěchu, kvůli čemuž neměl možnost listinu si přečíst. Současně uvedl, že mu žalobce v tom, aby se s jejím obsahem seznámil, nijak nebránil.

13. Dle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může očekávat. Pokud se tedy žalovaný ze své vůle s listinou řádně neseznámil, ač k tomu měl objektivně možnost, nemělo by to jít k tíži žalobce, ale k tíži jemu samému. Z toho důvodu je vyloučeno, že by žalovaný jednal v omylu vyvolaného lstí žalobce. Žalovaný v rámci své procesní obrany uvedl, že ho žalobce ujistil, že všechny podmínky sjednané ústně v roce 2015 zůstávají stejné. Pokud tedy zápůjčka byla poskytnuta v září nebo říjnu 2015 a měla být dle žalobce do roka vrácena, pak písemné ujednání o splatnosti (do 30. 10. 2016) s takovou dohodou víceméně koresponduje.

14. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Jak je uvedeno shora, soud uzavřel, že účastníky byla platně ujednána doba splatnosti, resp. žalovaný byl povinen předmět zápůjčky vrátit do 30. 10. 2016. Žalobce se proto od 1. 11. 2016 mohl domáhat svého práva u soudu (§ 619 o. z.), konec tříleté promlčecí lhůty (§ 629 o. z.) tedy připadl na 1. 11. 2019. Protože byla žaloba podána 21. 8. 2019, nebylo možné k námitce promlčení přihlédnout, resp. byla shledána jako nedůvodná.

15. V rámci své procesní obrany žalovaný rovněž namítl započtení pohledávky žalobce oproti jeho pohledávce vůči žalobci za opravy motorových vozidel vyúčtovaných fakturami, a to č. 145 ze dne 10. 9. 2016 znějící na částku 41.670 Kč se splatností 12. 9. 2016, č. 178 ze dne 28. 10. 2016 znějící na částku 57.104 Kč se splatností 28. 10. 2016, č. 345 ze dne 17. 3. 2017 znějící na částku 51.803 Kč se splatností 17. 3. 2017, č. 346 ze dne 30. 3. 2017 znějící na částku 24.820 Kč se splatností 30. 3. 2017, č. 452 ze dne 24. 8. 2017 znějící na částku 18.241 Kč se splatností 24. 8. 2017, č. 501 ze dne 7. 9. 2017 znějící na částku 54.450 Kč se splatností 7. 9. 2017 (a to do výše 6.362 Kč). Žalovaný prokázal svoji vůli směřující k započtení dopisem ze dne 10. 8. 2020 (s jehož obsahem se tento den při jednání soudu žalobce seznámil).

16. Dle § 1982 odst. 1 o. z. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

17. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. § 1982 odst. 2 o. z.

18. Žalobce však namítl promlčení pohledávek z faktur č. 145, č. 178, č. 345 a č. 346.

19. Žalovaný se mohl svého práva z faktury č. 145 domáhat u soudu 13. 9. 2016, konec tříleté promlčecí lhůty (§ 629 o. z.) tedy připadl na 13. 9. 2019, u faktury č. 178 připadl konec tříleté promlčecí lhůty na 29. 10. 2019, u faktury č. 345 na 18. 3. 2020, u faktury č. 346 na 31. 3. 2020. Protože žalovaný učinil, resp. prokázal svou vůli směřující k započtení až 10. 8. 2020, byl žalobce s námitkou promlčení započítávaného nároku co do částky 175.397 Kč úspěšný. Současně příjmovými doklady bylo prokázáno, že faktury č. 145 a č. 178 žalovanému zaplatil (byť příjmové doklady nebyly podepsány žalovaným jako příjemcem platby, byly zahrnuty v jeho účetnictví a připojeny k příslušným fakturám). Co se týká faktury č. 452 znějící na 18.241 Kč a faktury č. 501 v části 6.362 Kč, žalobce neprokázal jejich úhradu. Samotná okolnost, že zmíněné faktury nebyly žalovaným v účetnictví vedeny jako neuhrazené, nezakládají bez dalšího důvod pro závěr, že uhrazeny skutečně byly. I žalobce si měl v tomto smyslu počínat více obezřetně a při tvrzených úhradách žádat (a uchovat) doklad o zaplacení. Pokud tak neučinil, musí nést procesní důsledky (tj. neunesení důkazního břemene o zániku pohledávky žalovaného splněním dluhu - § 1908 odst. 1 o. z.).

20. Soud proto žalobě co do částky 175.397 Kč vyhověl včetně požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky dle uzavřené dohody. Co do zbývající částky 24.603 Kč s příslušenstvím a požadavku na zaplacení úroku z prodlení za neexistující den (31. 10. 2016) soud žalobu zamítl.

21. Žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobce byl úspěšný v 87,7 %, žalovaný v 12,3 %, tedy čistý úspěch žalobce je 75,4 % Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10.000 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 29. 5. 2020, jednání u soudu dne [datum] od 12:35 do 16.03 hodin, sepis vyjádření a návrhu na provedení důkazu ze dne 8. 9. 2020, jednání u soudu dne [datum] od 12:15 do 14:27 hodin, jednání u soudu dne [datum] od 12:30 do 14:39 hodin, doplnění skutkových tvrzení ze dne 27. 9. 2021, jednání dne [datum] od 12:30 do 13:22 hodin - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu) po 9.100 Kč dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění - § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) za 4.550 Kč, dále 13 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas advokáta za cestu z [obec] do [obec] a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 613 Kč při použití osobního automobilu [registrační značka] při průměrné spotřebě 5,66 l na 100 km benzínu automobilového při ujeté vzdálenosti 2 x 51 km při základní sazbě náhrady 4,20 Kč a ceně 32 Kč za 1 litr benzínu (vyhláška č. 358/2019 Sb.), navýšené o DPH ve výši 21 % (24.919 Kč) z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř., celkem 153.582 Kč x 0,754 = 115.801 Kč.

22. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

23. Soud nehonoroval převzetí a přípravu zastoupení dalším právním zástupcem žalovaného, když rozhodnutí žalobce o změně právního zástupce nemůže jít k tíži žalovaného. Soud dále nehonoroval podání žalobce ze dne 2. 6. 2021, neboť toliko reaguje na výzvu soudu s ohledem na neúplný důkazní návrh. Stejně tak soud nepřiznal odměnu za podání ze dne 5. 8. 2021, neboť bylo učiněno v rozporu s poučením dle § 118b odst. 1 o. s. ř.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.