15 C 211/2019

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Dariou Vaňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemkům č. parc. st. 44 a č. parc. [číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] se zrušuje.

II. Pozemky č. parc. st. [anonymizováno] a č. parc. [číslo], vše v obci [obec], katastrální území Ronov nad Sázavou, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádací podíl částku 22.875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 34.820 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení ve výši 10.807 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům č. parc. st. [anonymizováno] a pozemku č. parc. [číslo] obou v obci [obec], [katastrální uzemí] s tím, aby byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Vylíčil, že žalovaný je spoluvlastníkem ideálních ¾ nemovitostí, on sám je spoluvlastníkem zbývajících id. ¼. Na pozemku č. parc. st. [anonymizováno] stojí stavba bez čp/če bez zápisu o vlastnictví; na pozemku č. parc. [číslo] stojí stavba bez čp/če, která není zapsaná v katastru nemovitostí. Žalobce je vlastníkem uvedených staveb, neboť je obě postavil na své náklady dle řádného povolení. Dne [datum] vydal Městský národní výbor – komise pro výstavbu, [obec] pod č. j. 917/327/1973 k jeho žádosti ze dne [datum] rozhodnutí o přípustnosti stavby, a to zděného dřevníku na parcele č. kat. [číslo] a [číslo] v k. ú. [anonymizováno]. Dne [datum] ohlásil drobnou stavbu – přístavbu dřevníku 5,70 x 2,80 m na pozemku č. parc. st. a [číslo] v k. ú. [část obce] Odbor výstavby [stát. instituce] mu sdělením ze dne 19. 1. 1993 pod č. j. výst. 51/332/1993 PK, ZH sdělil, že proti provedení stavebních úprav nemá námitek. K pozemkům, na nichž stavbu zřídil, měl právo osobního užívání na základě rozhodnutí finančního odboru ONV v [obec] ze dne 2. 9. 1968 č. j. fin. 

3. Oú [číslo] a následně uzavřené dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] Tyto pozemky ve vlastnictví státu spravoval Místní národní výbor v [obec], pak přešly do vlastnictví [územní celek] a následně byly vydány rodině žalovaného.

2. Žalovaný naopak navrhl, aby nemovitosti byly přikázány jemu, neboť je většinovým vlastníkem. Uvedl, že jeho rodina byla historicky vlastníkem pozemků v [anonymizováno], a to zámku, lesů, ovocných sadů. Ke všem pozemkům má rodový vztah, cítí závazek, aby všechny nemovitosti zůstaly ve vlastnictví rodiny [příjmení]. Současně namítl, že obě stavby, které žalovaný postavil, mají charakter nedovolených staveb. U zděného dřevníku postaveného v roce 1973 žalobce porušil podmínky stavebního povolení – nedodržel vzdálenost 80 cm od hranice pozemku. Část staveb přesahovala do vedlejšího pozemku. Žalobce nedodržel podmínku výstavby drobné stavby – nejedná se o stavbu dřevníku, ale třípodlažní objekt, který jako dřevník neslouží. Žalovaný rovněž namítl, že žalobce má k sousední stavbě pouze právo doživotního užívání na dobu 50 let, jeho smrtí právo užívat sousední nemovitost zanikne.

3. Soud provedl dokazování a učinil dále uvedená skutková zjištění:

4. Výpisem z katastru nemovitostí – listem vlastnictví [číslo] vzal soud za prokázané, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez čp/če, a pozemku č. parc. [číslo], zahrada, v obci [obec], k. ú. [část obce], a to tak, že žalovaný je vlastníkem id. ¾ ve vztahu k celku, žalobce vlastníkem id. ¼ ve vztahu k celku. Žalovaný svůj spoluvlastnický podíl nabyl na základě usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] o schválení dědické dohody a smlouvou kupní ze dne [datum]. Žalobce svůj spoluvlastnický podíl nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobci dle výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], k. ú. [část obce], svědčí věcné břemeno spočívající v právu užívání a požívání pozemků č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku č. parc. [číslo], a to na dobu 50 let od účinnosti smlouvy (uzavřené dne [datum]).

5. V polovině října 2018 na základě výzvy katastrálního úřadu k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí poprvé žalobce žalovaného oslovil ve věci zápisu staveb postavených na předmětných pozemcích do katastru nemovitostí. V lednu 2019 žalobce požádal žalovaného o prodej jeho spoluvlastnického podílu. V červenci 2019 informoval žalovaného o nabytí spoluvlastnického podílu od [jméno] [celé jméno žalovaného], opětovně požádal o odkoupení jeho spoluvlastnického podílu a pro případ, že by k tomu nedošlo, avizoval podání žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Takto vyzýval žalobce žalovaného do konce října 2019.

6. Provedeným šetřením na místě samém a znaleckým posudkem [celé jméno znalce] vzal soud za prokázané, že oba pozemky se nacházejí ve svažitém terénu v bezprostřední blízkosti domu [adresa] v [část obce]. Nachází se na nich velký přístřešek na dřevo, malá zděná budova (dle žalobce postavená v roce 1973), na niž navazuje novější budova (dle sdělení žalobce postavená v roce 1993). Žalovaný nesporoval, že žalobce je vlastníkem staveb, avšak označil je za nelegální.

7. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že jedna stavba vznikla v roce 1973, druhá (tzv. zděná přístavba) v roce 1993. Pokud by mu byl pozemek přikázán, horní stavbu by byl ochoten nechat žalobci za nájemné, neboť žalobce nemá na její odstranění peníze ani sílu. Pokud by se žalobce reálně postavil ke svým záborům a prohřeškům, netrval by na odstranění dřevníku – dílny. Žalovaný rovněž vypověděl, že by pozemky učinil součástí bývalého velkého parku. Z jeho účastnické výpovědi dále vyplynulo, že mezi účastníky existují i další spory týkající se užívání pozemků v jeho spoluvlastnictví žalovaným. Žádné kroky k nápravě nebyly učiněny.

8. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že předmětné pozemky má v držení od září 1968; má tam dřevník, srovnané dříví, které používá na topení v domě. Vedle je rodinný dům a zahrada. V rodinném domě bydlí s manželkou. [příjmení] domu je jeho dcera, má právo doživotního užívání. Jiné nemovitosti než sporné nemá.

9. Dohodou datovanou [datum] bylo ve prospěch žalobce zřízeno právo osobního užívání pozemku č. kat. [číslo] o výměře 800 m2 pro stavbu rodinného domu. Žalobce drobné stavby ohlásil tehdejšímu [stát. instituce]; žádost o povolení stavby zděného dřevníku na parcele č. kat. [číslo] a č. kat. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] dle rozhodnutí o přípustnosti stavby vydaného MěNV [obec] [číslo jednací] podal v srpnu 1973. Dne [datum] žalobce ohlásil drobnou stavbu dřevníku na pozemcích č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v [část obce]; se situací stavby byli seznámeni otec a bratr žalovaného. Dle dohody ze dne [datum] uzavřené mezi MěÚ [obec] a syny původního vlastníka [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. [číslo], dle zákona o mimosoudních rehabilitacích (mimo jiné) o vydání pozemků nově označených jako č. parc. [číslo] a st. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], byly pozemky vydány Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 1909, a JUDr. [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 1916.

10. Znalec [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku [číslo] 2021 z [datum] určil obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí k červnu 2021 částkou 30.500 Kč. Obě procesní strany navrhly, aby bylo při rozhodování o výši částky k vypořádání vycházeno ze závěru znalce i přesto, že znalec vypověděl, že se od doby vypracování posudku mohla cena nemovitostí zvýšit.

11. Za účelem vypořádání podílového spoluvlastnictví složil žalobce u svého právního zástupce hotovost ve výši 22.875 Kč. Žalovaný prokázal zůstatek na svém běžném účtu k [datum] bezmála 481 tis. Kč.

12. Z hlediska práva hmotného soud věc posoudil dne níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“).

13. Dle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

14. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 2 věta první o. z.). Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 věta druhá o. z.)

15. Jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné (§ 1142 odst. 1 o. z.).

16. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.).

17. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (§ 1147 věta první o. z.).

18. Mezi žalobcem a žalovaným bylo nesporné, že jsou ve shora uvedeném rozsahu podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. st. [anonymizováno] a pozemku č. parc. [číslo], obou v obci [obec], [katastrální uzemí] Ani jeden z nich nechce ve spoluvlastnictví dále setrvávat. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že ani jeden z pozemků nelze rozdělit, když pozemek č. parc. st. [anonymizováno] je celý zastavěný a pozemek č. par. [číslo] je zastavěný z převážné části, což ostatně vyplynulo z provedeného šetření na místě samém. Každý z účastníků navrhl, aby po zrušení podílového spoluvlastnictví byly nemovitosti přikázány právě jemu.

19. Soud v posuzovaném případě aplikoval rozhodnutí Nevyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, v němž dovolací soud uvedl:„ Spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní. Přichází-li do úvahy přikázání věci více dosavadním spoluvlastníkům, musí soud rozhodnout o tom, komu společnou věc přikáže, přičemž musí vzít do úvahy veškerá rozhodná kritéria. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.). Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. U nemovitostí sloužících k bydlení či k podnikání je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. Je třeba přihlížet i k likviditě, tedy schopnosti a včasnosti zaplacení vypořádacího podílu (přiměřené náhrady). Stejně tak lze za zohlednitelné kritérium považovat, že spoluvlastník navrhne zaplacení vyšší finanční náhrady dalším spoluvlastníkům, neboť i to vyjadřuje jeho vztah k věci. Lze přihlédnout i k historické rodinné vazbě na společnou věc.“ 20. Mezi účastníky řízení panovala shoda ohledně obecné ceny nemovitostí stanovené znaleckým posudkem a navrhli, aby z ní bylo vycházeno pro účely určení výše vypořádacího podílu. Žalobce i žalovaný prokázali dostatek finančních prostředků k včasnému zaplacení vypořádacího podílu druhému z nich.

21. Soud při rozhodování o tom, komu budou nemovitosti přikázány, sice měl na paměti, že žalovaný je majoritním spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, nicméně tyto nemovitosti jsou cca 50 let užívány žalobcem a jeho rodinou, o jejich nabytí usiluje od začátku roku 2019. Oba pozemky jsou v bezprostřední blízkosti domu obývaného žalobcem a jsou s tímto domem užívány jako jeden celek. Žalobce již sice není vlastníkem rodinného domu [adresa] v [část obce], nicméně mu svědčí právo jeho užívání. V daném případě tedy kritérium účelného využití věci žalobcem jednoznačně převážilo nad kritériem majority podílu svědčící ve prospěch žalovaného. Opačné rozhodnutí (zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání společné věci žalovanému by s ohledem na existenci staveb žalobce na společných pozemcích nepochybně znamenalo založení dalších sporů mezi účastníky řízení). Kromě toho postoj žalovaného k dalšímu využití nemovitostí byl spíše rozporuplný (současně uvedl, že by pozemky pronajal žalobci, resp. učinil by je součástí parku). Žalovaný sice uvedl, že v předchozích dnech podal podnět k odstranění staveb, ale do té doby byl v této věci pasivní a odstranění staveb, které považuje za neoprávněné, nijak aktivně neřešil, k čemuž soud při svém rozhodování rovněž přihlédl.

22. Soud tedy na základě shora uvedených závěrů přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce a uložil mu povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl částku 22.875 Kč odpovídající ¾ z celkové obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí ve výši 30.500 Kč.

23. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva vůči žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o.s.ř.) Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.000 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast při jednání soudu [datum] od 12:30 do 14:10 hodin, sepis vyjádření z [datum], účast při jednání soudu [datum] od 09:30 do 10:47 hodin, jednání na místě samém [datum], účast při šetření znalce [datum], jednání u soudu [datum] 12:30 – 13:30 hodin, jednání u soudu [datum] 13:00 – 14:05 hodin - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu) po 2.020 Kč, za 1 úkon právní služby (sepis jednoduché výzvy k plnění - § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) za 1.010 Kč dle § 1 odst. 2, § 8 odst. 5 (vycházeje z částky 22.875 Kč), § 7 bodu 5. advokátního tarifu, dále 9 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas advokáta za dvě cesty z [obec] do [anonymizováno] a zpět za 2 x 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 2 x 201 Kč při použití osobního automobilu [registrační značka] při průměrné spotřebě 3,8 l na 100 km nafty při ujeté vzdálenosti 37 km k jednání na místě samém a šetření znalce při základní sazbě náhrady 4,40 Kč a ceně 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty (vyhláška č. 589/2020 Sb.), navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o. s. ř. (4.828 Kč), celkem 34.820 Kč.

24. Soud uložil neúspěšnému žalovanému nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení vzniklé státu v souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem a výslechem znalce (§ 148 o. s. ř.) v celkové výši 10.807 Kč.

25. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce tří dnů.