17 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B c) Jméno žalobkyně C , narozená Datum narození žalobkyně C bytem Adresa žalobkyně C d) Jméno žalobkyně D , narozená Datum narození žalobkyně D bytem Adresa žalobkyně D všechny zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva I. Určuje se, že pan , jméno FO, , r.č. , hodnota, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a paní , jméno FO, , r.č. , hodnota, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , oba bytem , adresa, , byli k datu 30. 8. 1995 bezpodílovými spoluvlastníky pozemků č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 187 m² a č. parc. , Anonymizováno, o výměře 105 m², zakreslených v geometrickém plánu společnosti , právnická osoba, ., č. plánu , Anonymizováno, - , Anonymizováno, /2022 ze dne 9. 3. 2022, vše v katastrálním území , adresa, , přičemž tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhaly, že se určuje, že pan , jméno FO, , r.č. , hodnota, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a paní , jméno FO, , r.č. , hodnota, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , oba bytem , adresa, , byli k datu 30. 8. 1995 bezpodílovými spoluvlastníky pozemků č. parc. , Anonymizováno, /4 , Anonymizováno, výměře 187 m² a č. parc. , Anonymizováno, o výměře 105 m², zakreslených v geometrickém plánu společnosti , právnická osoba, ., č. plánu , Anonymizováno, - , Anonymizováno, /2022 ze dne 9. 3. 2022, vše v katastrálním území , adresa, , se vůči žalovanému 1) zamítá.III. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobkyním na nákladech řízení částku 293 353 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.IV. Žalobkyně jsou povinny nahradit společně a nerozdílně žalovanému 1) na nákladech řízení částku 99 224 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.V. Žalovaná 2) je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na nákladech řízení částku 117 241 Kč, a to do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Podanou žalobou domáhají se žalobkyně rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jejich rodiče, , jméno FO, a , jméno FO, , byli ke dni 30. 8. 1995 spoluvlastníky pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalobkyně tvrdí, že jejich rodiče nabyli vlastnické právo k uvedeným pozemkům vydržením, neboť tyto pozemky byly od roku 1940 až do roku 2014 fakticky užívány jejich rodinou jako součást zahrady přilehlé k domu č.p. , Anonymizováno, . Tato nemovitost byla původně ve vlastnictví jejich babičky , jméno FO, , která ji v roce 1940 převedla postupní smlouvou na svou dceru a budoucího zetě – rodiče žalobkyň. Od té doby byla zahrada, jejíž součástí byly i nyní sporné pozemky, užívána v přesvědčení, že tvoří součást pozemku parc. č. , hodnota, , který byl oplocen a vymezen v terénu.Žalobkyně uvádějí, že hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byla po desetiletí vymezena oplocením, které bylo respektováno oběma stranami. Toto oplocení bylo podle tvrzení žalobkyň postaveno již v době, kdy nemovitosti sousedící s domem č.p. , Anonymizováno, vlastnila rodina , jméno FO, , a bylo udržováno až do roku 2014, kdy jej žalovaný 1) odstranil. V roce 2016 byl vyhotoven geometrický plán, který nově vymezil pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jež byly následně zapsány ve prospěch žalovaného 1) a později převedeny na žalovanou 2). Žalobkyně tvrdí, že jejich rodiče užívali sporné pozemky v dobré víře, že jsou jejich vlastníky, a to nepřetržitě od roku 1940. V roce 1983 došlo ke změně právní úpravy, která umožnila nabytí vlastnického práva vydržením, a žalobkyně tvrdí, že podmínky pro vydržení byly v jejich případě splněny nejpozději k 1. 4. 1984. Uvádějí, že jejich rodiče pozemky užívali jako vlastní, prováděli na nich úpravy, sázeli stromy, udržovali oplocení a hospodařili s nimi. V žalobě i následném stanovisku žalobkyně dále uvádějí, že v roce 2014 došlo v rámci digitalizace katastrální mapy k chybnému zakreslení hranic, kdy byl dům č.p. , Anonymizováno, (ve vlastnictví žalovaného 1)) zakreslen tak, že zasahoval do pozemku parc. č. , hodnota, . Tím došlo k posunu hranice mezi pozemky a k následnému rozdělení části zahrady na nové parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobkyně se od té doby snažily o opravu údajů v katastru, avšak bez úspěchu, a proto podaly tuto žalobu.Žalobkyně rovněž poukazují na předchozí soudní řízení vedené pod sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v němž se první žalobkyně , Jméno žalobkyně A, domáhala určení vlastnictví ke stejným pozemkům. V tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobkyně nemohla pozemky vydržet, neboť po roce 1996 ztratila dobrou víru. Odvolací soud však připustil, že vydržení mohlo nastat již v době, kdy pozemky užívali rodiče žalobkyň, tedy před rokem 1995. Na základě tohoto závěru se žalobkyně rozhodly podat novou žalobu, kterou se domáhají určení vlastnického práva ve prospěch svých rodičů k datu úmrtí otce, tj. k 30. 8. 1995. Žalobkyně tvrdí, že bez tohoto určení není možné provést opravu v katastru nemovitostí ani projednat dědictví po rodičích. Dále uvádějí, že převod vlastnického práva na žalovanou 2) byl neplatný, neboť žalovaný 1) nebyl oprávněn s pozemky nakládat. Vzhledem k tomu, že stav evidovaný v katastru neodpovídá stavu faktickému a právnímu, mají žalobkyně za to, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasí. Uvádějí, že předmětné řízení navazuje na předchozí spor vedený mezi žalobkyní a) a žalovaným 1) pod sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /2015, který byl pravomocně ukončen odmítnutím dovolání. V tomto řízení bylo rozhodnuto, že žalobkyně a) nemohla pozemky vydržet, neboť nejpozději v roce 1996 ztratila dobrou víru, když si nechala vyhotovit geometrický plán, z něhož bylo zřejmé, že faktický stav neodpovídá stavu evidovanému v katastru. Žalovaní tvrdí, že žalobkyně nyní podaly fakticky totožnou žalobu, pouze s tím rozdílem, že se domáhají určení vlastnictví ve prospěch svých rodičů k datu 30. 8. 1995. Podle žalovaných však ani rodiče žalobkyň nemohli být v dobré víře, neboť byli opakovaně účastni jednání s MNV , adresa, , kde se řešily spory o hranice pozemků, a byli si vědomi skutečného rozsahu svého vlastnictví. Žalovaní předložili řadu listin, včetně geometrických plánů a kupních smluv z let 1975 a 1981, z nichž vyplývá, že rodiče žalobkyň byli seznámeni s přesným vymezením hranic a že pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byly ve vlastnictví rodiny žalovaného 1). Dále žalovaní uvádějí, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vznikly až v roce 2016 na základě geometrického plánu vyhotoveného na podnět žalobkyně a), a to bez souhlasu žalovaného. V době, ke které se žalobkyně domáhají určení vlastnictví, tyto parcely v katastru neexistovaly. Žalovaní zpochybňují i samotné tvrzení o vydržení, neboť podle nich nebyla naplněna podmínka dobré víry ani nepřetržité držby. Oplocení, které mělo vymezovat hranici, bylo podle žalovaných vybudováno až koncem 70. let 20. století z důvodu chovu hospodářských zvířat a nikdy nevymezovalo vlastnickou hranici. Žalovaní rovněž namítají, že žaloba neobsahuje dostatečné tvrzení o pasivní legitimaci žalovaného 1) který v době podání žaloby již nebyl vlastníkem sporných pozemků. Tyto pozemky byly v roce 2020 převedeny na žalovanou 2), která je nabyla v dobré víře, uhradila kupní cenu a zřídila žalovanému 1) věcné břemeno dožití. Žalovaná 2) nebyla účastna předchozího sporu a nebyla si vědoma žádných právních vad převodu. Žalovaní dále poukazují na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byla stabilní a neměnná od doby stabilního katastru. Zpochybňují rovněž tvrzení žalobkyň o historickém užívání pozemků, neboť podle nich nebyly pozemky oploceny a užívány jako součást zahrady před rokem 1980. Tvrdí, že do té doby byly pozemky volně přístupné a nebyly předmětem žádného sporu. Žalovaní taktéž argumentují pravidlem takzvané pravé ruky při zbudování plotu. V neposlední řadě žalovaný 1) poukazuje na to, že umožnil užívání dříve sporné části pozemku předchůdcům žalobkyně a poté žalobkyni a) s tím, že na oplátku až do roku 2014 užíval žalovaný 1) část parcely předchůdců žalobkyně podobné výměře (tj. pozemek pod cestou). Žalovaný 1) dále odkazuje na dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů , jméno FO, a rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví. Uvádí, že oba tyto dokumenty obsahují konkrétní výměry pozemků, kterých si byl žalovaný 1) vědom. Závěrem žalovaní uvádějí, že žalobkyně neunesly důkazní břemeno ohledně existence dobré víry a nepřetržité držby, a navrhují, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení.

3. V průběhu řízení žalobkyně , Anonymizováno, změnu žaloby, kterou soud usnesením ze dne 25. 4. 2022, č. j. 17 , právnická osoba, /, Anonymizováno, -129 připustil. Původní žaloba směřovala k určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Vzhledem ke sloučení těchto parcel v katastru požádaly žalobkyně o vyhotovení nového geometrického plánu, který vymezil nové pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , odpovídající původnímu rozsahu sporu. Žalobkyně následně navrhly změnu žalobního petitu tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu evidence. Soud změnu připustil, neboť dosavadní výsledky řízení zůstaly využitelné.

4. Žalobkyně dále namítaly, že pozemky byly historicky součástí parcely č. , hodnota, , která byla ve vlastnictví jejich rodiny již od roku 1861. Rodina žalobkyň užívala pozemek parc. č. , hodnota, jako oplocenou zahradu, osázenou ovocnými stromy a keři, včetně třešní a ořešáku, jejichž stáří bylo doloženo znaleckým posudkem , jméno FO, . Oplocení mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, bylo v terénu zřetelně vymezeno, udržováno a ukončeno mezníky. Žalobkyně tvrdí, že nikdy nedošlo k rozporu ohledně hranice mezi sousedy až do digitalizace katastru v roce 2014. V roce 2014 došlo k digitalizaci katastrální mapy, při níž byla hranice mezi pozemky posunuta a část zahrady byla nově zakreslena jako součást parc. č. , hodnota, . Žalobkyně tvrdí, že k této chybě došlo v důsledku historického překreslování map bez skutečného zaměření v terénu, přičemž chyba sahá až do reambulace z let 1838–1875. , právnická osoba, uznal možnost chyby, ale odmítl ji opravit bez souhlasu vlastníka sousedního pozemku. Žalobkyně se domnívají, že jejich rodiče vydrželi vlastnické právo k pozemkům nejpozději k 1. 4. 1984, případně již k 1. 1. 1951 podle tehdejší právní úpravy. Vydržení je podle nich doloženo dlouhodobým užíváním, oplocením, výsadbou stromů, svědeckými výpověďmi a historickými mapami z let 1932–1995, které potvrzují, že sporné pozemky byly součástí parc. č. , hodnota, . Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný 1) nikdy nenabyl sporné pozemky platným právním titulem a že převod na žalovanou 2) v roce 2020 byl účelový, aby se vyhnul soudnímu sporu. Žalovaná 2) si byla vědoma spornosti pozemků, což potvrdila i v přestupkovém řízení, v němž byla spolu s žalovaným 1) uznána vinnou z úmyslného poškození majetku žalobkyň (pokácení stromů na pozemku parc. č. , hodnota, ). Žalobkyně předložily rozsáhlý soubor důkazů, včetně historických map, fotografií, svědeckých výpovědí a znaleckých posudků, které podle nich potvrzují historické užívání a chybu v katastru. Zpochybňují znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, jako neúplný a navrhují vypracování nového znaleckého posudku k určení historické hranice.

5. Soud ve věci provedl řadu důkazů - listinných důkazů, výslechy účastníků řízení, výslechy svědků i výslech znalce.

6. Z listinných důkazů zjistil soud následující:- Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 18) prokazující stav evidovaný k datu 9. 3. 2015 – list vlastnictví , Anonymizováno, , soud zjistil že žalovanému 1) svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 317 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , bydlení, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 911 m2, zahrada. Jako nabývací titul je uvedena smlouva o převodu nemovitosti RI , Anonymizováno, /, Anonymizováno, kupní ze dne 15. 1. 1976, rozsudek soudu 7 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -24 ze dne 24. 5. 1994, rozhodnutí o dědictví D , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z 13. 8. 1956 a dohoda o vypořádání BSM ze dne 24. 11. 1992.- Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 19) prokazující stav evidovaný k datu 9. 3. 2015 – list vlastnictví , Anonymizováno, , soud zjistil že žalobkyni a) svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 196 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , bydlení, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 542 m2, zahrada. Jako nabývací titul je uvedena darovací smlouva , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 12. 5. 1995 a kolaudační rozhodnutí , Anonymizováno, /, Anonymizováno, č.j. ST/, Anonymizováno, /A/, Anonymizováno, /Hl ze dne 30. 9. 1996.- Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 8. 1998, č. j. D , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -25 (čl. 20) soud zjistil, že ve věci dědictví po , jméno FO, , zemřelé dne 11. 12. 1997, soud schválil dohodu o vypořádání dědictví, dle které mimo jiné z majetku zůstavitele nabyla žalobkyně a) ideální polovinu pozemků ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, zapsaných v katastru nemovitostí katastrálního úřadu v , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, .- Z usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. D , Anonymizováno, /95-35 (čl. 21) soud zjistil, že ve věci dědictví po , jméno FO, , zemřelém dne 30. 8. 1995, soud schválil dohodu o vypořádání dědictví, dle které mimo jiné z majetku zůstavitele nabyla žalobkyně a) ideální polovinu nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí katastrálního úřadu v , adresa, na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, jako parcely ve zjednodušené evidenci (původní pozemkový katastr) čísel katastrálních , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 o výměře 51 m2, , Anonymizováno, /1 o výměře 2653 m2, , Anonymizováno, o výměře 2 435 m2, , Anonymizováno, /2 o výměře 4 028 m2 a díl „d“ o výměře 101 m2 oddělený na základě geometrického plánu č. zakázky , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -5, Anonymizováno, z p. p. , Anonymizováno, a sloučený do p. p. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .- Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 22) prokazující stav evidovaný k datu 21. 10. 2020 – list vlastnictví , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovanému 1) svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 317 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , bydlení, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 911 m2, zahrada. Jako nabývací titul je uvedena smlouva o převodu nemovitosti RI , Anonymizováno, /1976 kupní ze dne 15. 1. 1976, rozsudek soudu 7 C , Anonymizováno, /93-24 ze dne 24. 5. 1994, rozhodnutí o dědictví D , Anonymizováno, /1956 z 13. 8. 1956 a dohoda o vypořádání BSM ze dne 24. 11. 1992. V oddílu D je zapsána poznámka spornosti ve věci určení vlastnického práva, oprávnění pro žalobkyni a) týkající se povinnosti k parcele: , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parcele: , Anonymizováno, .- Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 24) prokazující stav evidovaný k datu 22. 2. 2021 – list vlastnictví , Anonymizováno, soud zjistil, že žalované 2) svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 212 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , bydlení, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 675 m2, trvalý travní porost, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 o výměře 312 m2, zahrada, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 o výměře 724 m2, zahrada, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /2 o výměře 187 m2, zahrada, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 105 m2, ostatní plocha. Jako nabývací titul je uvedena smlouva kupní, o zřízení věcného břemene - úplatná, o zákazu zcizení a zatížení NZ , Anonymizováno, /2020 ze dne 2. 9. 2020. V oddílu D je zapsána poznámka spornosti ve věci určení vlastnického práva, oprávnění pro žalobkyni a) týkající se povinnosti k parcele: , Anonymizováno, /2 a parcele: , Anonymizováno, .- Z geometrického plánu (čl. 26) ze dne 1. 4. 2016, č. , hodnota, -1087/2016, soud zjistil, že došlo k rozdělení pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, na nové pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /2,, Anonymizováno, přičemž nově vymezený pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 o výměře 724 m² je veden jako zahrada a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 187 m² rovněž jako zahrada. Dále soud zjistil, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, je evidován jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 212 m², přičemž na jeho části se nachází stavba rodinného domu a pozemek parc. č. , hodnota, je evidován jako jiná plocha o výměře 105 m2. Geometrický plán byl ověřen úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, .- Z notářského zápisu (čl. 27) č. NZ , Anonymizováno, /2020, sepsaného dne 2. 9. 2020 jménem , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře v , adresa, , soud zjistil, že mezi prodávajícím žalovaným 1) a kupující žalovanou 2) byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , konkrétně k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /1, , Anonymizováno, /1, , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, . V článku třetím notářského zápisu byla kupující ze strany prodávajícího upozorněna, že o vlastnictví pozemků parc. č. , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, je vedeno soudní řízení a že k těmto pozemkům je nyní v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti ve věci určení vlastnického práva a upozornění na podané dovolání proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 5. 2020, č. j. 20 Co , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -617. V článku desátém notářského zápisu byla zřízena služebnost bytu a užívání ve prospěch žalovaného 1).- Z rozhodnutí , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště , adresa, , (čl. 35) č. j. OR-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -601/12 ze dne 4. 12. 2014, soud zjistil, že žádosti žalobkyně a) o opravu chyby v katastrálním operátu týkající se zákresu vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, nebylo vyhověno. , právnická osoba, po přezkoumání podkladů a dokumentace dospěl k závěru, že geometrické a polohové určení hranic těchto pozemků v digitální katastrální mapě odpovídá údajům převzatým z mapy pozemkového katastru a nebylo zatíženo chybou ve smyslu katastrálního zákona. Úřad konstatoval, že při obnově katastrálního operátu v roce 2014 došlo pouze k přepracování mapy z plastové fólie do digitální podoby bez nového měření v terénu a že zákres hranic byl proveden v souladu s historickými podklady. Kontrolou nebylo zjištěno překročení mezních odchylek stanovených katastrální vyhláškou. , právnická osoba, proto rozhodl, že k opravě údajů v katastru nemovitostí nedojde, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro opravu chyby.- Z rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně (čl. 37) č. j. ZKI , Anonymizováno, -O-5/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 2. 2. 2015, soud zjistil, že odvolání žalobkyně a) proti rozhodnutí , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa, , č. j. OR-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -601-12 ze dne 4. 12. 2014, bylo jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Inspektorát dospěl k závěru, že zákres hranic odpovídá historickým podkladům a nebyla překročena mezní odchylka stanovená katastrální vyhláškou. Dále konstatoval, že katastrální úřad při obnově operátu nepochybil a že případný rozpor mezi evidovaným stavem a skutečností v terénu nelze považovat za chybu ve smyslu § 36 katastrálního zákona. Takový rozpor je možné napravit pouze dohodou vlastníků dotčených pozemků nebo rozhodnutím soudu.- Z oznámení , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště , adresa, (čl. 41), č. j. OR-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -601-3 ze dne 11. 6. 2021, soud zjistil, že návrhu žalobkyně a) na opravu údajů v katastrálním operátu katastrálního území , adresa, nebylo vyhověno. Navrhovatelka se domáhala opravy geometrického a polohového určení hranice pozemku parc. č. , hodnota, a zákresu stavby na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , přičemž tvrdila, že k chybě došlo v roce 1996 v důsledku nesprávného zaměření přístavby domu na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 geodetem , tituly před jménem, , jméno FO, . , právnická osoba, však po přezkoumání historických mapových podkladů, geometrických plánů a výsledků měření dospěl k závěru, že geometrické a polohové určení hranic pozemku parc. č. , hodnota, odpovídá údajům z původních map pozemkového katastru a nebyla překročena mezní odchylka stanovená katastrální vyhláškou. Úřad konstatoval, že nedošlo k chybě ve smyslu katastrálního zákona, a proto opravu neprovedl. Zároveň uvedl, že současný spor o průběh hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, je sporem vlastnickým, který může s konečnou platností rozhodnout pouze soud.- Ze smlouvy trhové ze dne 20. 7. 1932 (čl. 46) soud zjistil, že , jméno FO, jako vlastník usedlosti č.p. , Anonymizováno, ve Věži, nyní domku se stp. čkat. , Anonymizováno, a pozemků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, rolí prodal a odevzdal uvedené nemovitosti se vším příslušenstvím a se všemi právy, v těch mezích a hranicích, jak on sám je až dosud držel a užíval, manželům , jméno FO, a , jméno FO, .- Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 84) prokazující stav evidovaný k datu 6. 12. 2021 – list vlastnictví , Anonymizováno, soud zjistil, že žalované 2) svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. st., Anonymizováno, , Anonymizováno, o výměře 317 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , bydlení, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 675 m2, trvalý travní porost, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 o výměře 312 m2, zahrada a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 o výměře 911 m2, zahrada. Jako nabývací titul je uvedena smlouva kupní, o zřízení věcného břemene - úplatná, o zákazu zcizení a zatížení NZ , Anonymizováno, /2020 ze dne 2. 9. 2020. Nemovitosti jsou zatíženy věcným břemenem bytu a užívání, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného 1), a taktéž věcným břemenem zákazu zcizení a zatížení po dobu života oprávněného. V oddílu D není žádný zápis.- Z e-mailové komunikace (čl. 85) mezi právním zástupcem žalobkyně a) a společností , právnická osoba, . soud zjistil, že v souvislosti se sporem o část zahrady v katastrálním území , adresa, (mezi žalobkyní a) a žalovaným 1), resp. následně žalovanou 2)) společnost byla požadována o aktualizaci geometrického plánu. Původní geometrický plán č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2016, vyhotovený dne 1. 4. 2016, oddělil spornou část zahrady jako nové pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /2. Tyto pozemky byly následně zapsány do katastru nemovitostí a převedeny na žalovanou 2), která později požádala o jejich sloučení s pozemky parc. č. , Anonymizováno, /1 a st. , Anonymizováno, . Vzhledem k pokračujícímu soudnímu sporu o určení vlastnictví k těmto pozemkům požádal právní zástupce žalobkyně a) o vyhotovení nového geometrického plánu, který by opětovně oddělil původní spornou část, a to tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu zápisu v katastru nemovitostí a umožnil samostatný zápis v případě úspěchu ve sporu.- Z ohlášení změny údajů o pozemku (čl. 87) ze dne 20. 10. 2021, podaného žalovanou 2) u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa, , soud zjistil, že ohlašovatelka požádala o zápis změny v katastru nemovitostí týkající se pozemků v katastrálním území , adresa, , konkrétně pozemků parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1, , Anonymizováno, /2, , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, . Změna se týkala druhu pozemku, způsobu jeho využití a způsobu ochrany. V rámci ohlášení bylo uvedeno, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , dosud vedené jako zahrada v zemědělském půdním fondu, byly sloučeny a nově označeny jako parc. č. , hodnota, , přičemž jejich využití zůstalo jako zahrada. Dále bylo uvedeno, že pozemek parc. č. , hodnota, , původně vedený jako zastavěná plocha a nádvoří sestavou rodinného domu č.p. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , hodnota, , původně vedený jako ostatní plocha, budou nově označeny jako pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, b jako zastavěná plocha a nádvoří se stavbou rodinného domu č.p. , Anonymizováno, .- Z protokolu o ústním jednání , právnická osoba, , adresa, (čl. 103), č. j. , Anonymizováno, _OEOM/225, Anonymizováno, 2021/MBR-89 ze dne 31. 5. 2021, soud zjistil, že bylo vedeno správní řízení ve věci přestupku proti majetku, jehož se měli dopustit žalovaní 1) a 2) tím, že dne 28. 10. 2020 v obci , adresa, pokáceli vzrostlou túji a keř buxus zimolez na hranici pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , přičemž mělo dojít ke vzniku škody na straně poškozené, žalobkyně a). Obvinění uvedli, že jednali v domnění, že se nacházejí na svém pozemku, a že jejich cílem bylo vytyčení hranice a příprava pro stavbu oplocení. Obviněná uvedla, že pozemek č. , hodnota, zakoupila od obviněného a že v době zásahu byl tento pozemek v jejím vlastnictví. Poškozená naopak tvrdila, že obvinění věděli, že se jedná o její pozemek, a že jednali úmyslně. V řízení zazněla i svědectví o předchozím vytyčení hranice geodetickou firmou , právnická osoba, . a o existenci kolíků, které však měly být odstraněny. V době zásahu do vegetace (pokácení túje a keře buxusu) byla v katastru nemovitostí u pozemku parc. č. , hodnota, vložena poznámka spornosti. Obviněná připustila, že o této poznámce spornosti věděla, avšak ta ji nijak neomezovala ve výkonu vlastnických práv.- Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, (čl. 111), odboru evidence obyvatel a matrik, č. j. MHB_OEOM/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /MBR-16 ze dne 8. 9. 2021, soud zjistil, že obvinění, žalovaný 1) a žalovaná 2), byli uznáni vinnými ze spáchání přestupku proti majetku, kterého se dopustili dne 28. 10. 2020 v obci , adresa, tím, že společně pokáceli vzrostlou túji na pozemku parc. č. , hodnota, , který náleží k domu č.p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně a). Správní orgán dospěl k závěru, že obvinění jednali s nepřímým úmyslem, neboť si byli vědomi, že se nacházejí na sporném území, a přesto došlo k zásahu do cizího majetku. Ze skutkových zjištění správního orgánu dále vyplynulo, že obvinění prováděli terénní úpravy na pozemku, který byl v katastru nemovitostí označen poznámkou spornosti, a s touto skutečností byli srozuměni.- Z protokolu o vytyčení hranice pozemku (čl. 122) č. , hodnota, -1028/2022, vyhotoveného společností , právnická osoba, . dne 17. 2. 2022, soud zjistil, že na základě žádosti právního zástupce žalobkyně a) bylo v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , provedeno vytyčení tří bodů na vlastnických hranicích mezi pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /1, , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, /9. Vytyčení bylo provedeno na podkladě transformovaného rastrového obrazu mapy pozemkového katastru, digitální katastrální mapy a ZPMZ č. , hodnota, z roku 2016. Souřadnice bodů č. , hodnota, -, Anonymizováno, a 379-, Anonymizováno, byly získány z digitální katastrální mapy, zatímco souřadnice bodu č. , hodnota, byly převzaty ze ZPMZ č. , hodnota, . V terénu byly body vytyčeny polárně z pomocných měřických bodů č. , hodnota, a č. , hodnota, pomocí totální stanice TOPCON DS-101AC a označeny hřebem nebo dřevěným kolíkem. Vlastníci dotčených pozemků byli písemně pozváni k seznámení s výsledky vytyčení, přičemž obec , adresa, se nedostavila, žalovaná 2) odmítla výsledky vytyčení podepsat a vznesla námitku proti trvalé stabilizaci bodů č. , hodnota, -, Anonymizováno, a 3. Odbornou správnost vytyčení ověřil dne 9. 3. 2022 úředně oprávněný zeměměřický inženýr , tituly před jménem, , jméno FO, .- Ze znaleckého posudku (čl. 161) č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /1995, vypracovaného znalcem , jméno FO, dne 3. 5. 1995, soud zjistil, že předmětem ocenění byla nemovitost bývalého hospodářského stavení č.p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v obci , adresa, , včetně příslušenství a pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, . Posudek byl vyhotoven pro účely převodu vlastnických práv mezi občany, konkrétně mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako vlastníky a žalobkyní a) jako nabyvatelkou. Pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 201 m², vedený jako zastavěná plocha, na němž se nachází obytný dům č.p. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 538 m², vedený jako zahrada, tvoří spolu s obytným domem, chlévem, kůlnou, venkovními úpravami a ovocnými dřevinami jeden funkční a vlastnický celek. Pozemek je v posudku popsán jako oplocený - plot ze strojového pletiva - rok 1972, plot dřevěný, laťový s kovovými sloupky - rok 1955, plotová vrátka - rok 1955.- Z oznámení městského úřadu v , adresa, , Stavebního úřadu, ze dne 7. 12. 1995 (čl. 170) soud zjistil, že bylo zahájeno stavební řízení, sloučené s územním řízením k žádosti žalobkyně a) na vydání stavebního povolení na stavbu: přístavba kuchyně a stavební úpravy v domě č.p. , Anonymizováno, , adresa, na pozemku st. pl. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , katastrální území , adresa, . Účastníci řízení byli vyzváni, aby své námitky podali do 15. 12. 1995, jinak k nim nebude přihlédnuto. Účastníkem řízení byl i žalovaný 1).- Z kolaudačního rozhodnutí č. j. ST/, Anonymizováno, /A/96/Hl ze dne 30. 9 1996 (čl. 172), vydaného Městským úřadem v , adresa, , soud zjistil, že žalobkyně a) podala návrh na kolaudaci přístavby a stavebních úprav domu č.p. , Anonymizováno, na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Kolaudační rozhodnutí výslovně povolilo užívání stavby a potvrdilo, že stavba vyhovuje obecným požadavkům na výstavbu a neohrožuje veřejný zájem.- Z protokolů o jednání ve věci sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /2015 vedené u Okresního soudu v , adresa, , sepsaných dne 7. 11. 2016, 22. 8. 2018 a 10. 10. 2018 (čl.173, 179,185), soud zjistil, že účastníci řízení se ve svých výpovědích rozcházeli ohledně existence a významu oplocení mezi spornými pozemky. Žalobkyně a) uváděla, že mezi pozemky její rodiny a žalovaného 1) existovalo oplocení po celá desetiletí, a to ve stejné trase, odpovídající červené linii v geometrickém plánu, plot byl podle ní dřevěný, později kombinovaný s drátěným, s podezdívkou, bez branek, a vnímán jako přirozená a historická hranice. Žalovaný 1) naopak tvrdil, že oplocení bylo budováno kvůli chovu zvířat, vedlo záměrně mimo skutečnou hranici, a že v něm byly branky pro přístup ke zvířatům i sousedům. Zároveň uváděl, že mezi rodiči účastníků existovala dohoda o vzájemném užívání pozemků. Svědci z řad rodiny žalobkyně a) i z okolí (včetně bývalého a současného starosty, sousedů a dalších obyvatel obce) vesměs potvrdili, že mezi pozemky existovalo trvalé oplocení, které bylo vnímáno jako hranice pozemků, a že v něm nebyly žádné branky. Uváděli, že oplocení odpovídalo historickému užívání a že žalovaný 1) ani jeho rodina nikdy neprojevovali nesouhlas s jeho existencí. Naopak svědkové navržení žalovaným 1) připouštěli existenci oplocení, které sloužilo k chovu zvířat a že v něm byly branky umožňující průchod mezi pozemky.- Z oznámení , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , č. j. OR-, Anonymizováno, /2017-601/3 ze dne 16. 1. 2018 (čl. 182), soud zjistil, že žádosti žalobkyně a) o opravu údajné chyby v katastru nemovitostí týkající se hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, nebylo vyhověno, neboť katastrální úřad neshledal existenci zřejmého omylu ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb. Úřad uvedl, že případné chyby vzniklé při překreslování map stabilního katastru do pozemkového katastru nelze napravit postupem podle § 36 katastrálního zákona, neboť nejde o chybu vzniklou při vedení katastru nemovitostí, ale o rozpor mezi evidovaným stavem a skutečností v terénu, který lze řešit pouze dohodou vlastníků nebo rozhodnutím soudu.- Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, , č. j. 20 Co , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -617 ze dne 26. 5. 2020 (čl. 189) soud zjistil, že krajský soud jako soud odvolací rozsudek okresního soudu ze dne 7. 12. 2018, č. j. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -452 změnil a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně a) nemohla být po celou vydržecí dobu v dobré víře, neboť v roce 1996 byl v souvislosti s přístavbou jejího domu vyhotoven geometrický plán, který jasně vymezoval skutečný průběh hranice mezi pozemky. Tento plán byl přiložen k žádosti o zápis stavby do katastru, podepsán manželem žalobkyně a) a žalobkyně byla uvedena jako objednatelka měření. Soud proto uzavřel, že geometrický plán se dostal do sféry žalobkyně a) a jejího manžela, a že žalobkyně a) měla a mohla mít pochybnosti o tom, že užívá cizí pozemek. Tím došlo k objektivní ztrátě dobré víry, a to nejpozději v roce 1996. Krajský soud dále uvedl, že i kdyby došlo k vydržení vlastnického práva rodiči žalobkyně, nemohli jej převést darovací smlouvou v roce 1995, neboť jejím předmětem byly pouze pozemky v ní výslovně uvedené. Vydržením části cizího pozemku nelze rozumět rozšíření hranic sousedního pozemku, ale vznik samostatného vlastnického práva k novému pozemku, který musí být výslovně převeden.- Z usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo , Anonymizováno, /2020, ze dne 28. 4. 2021 (čl. 193) soud zjistil, že žalobkyně a) se domáhala určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. 1035/2 a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, s odkazem na jejich dlouhodobé užívání a držbu v dobré víře. Tvrdila, že pozemky byly připloceny, osázeny a užívány jí a jejími právními předchůdci po desítky let, a že o případném nesouladu s evidenčním stavem se dozvěděla až v roce 2014 v souvislosti s digitalizací katastru. Nejvyšší soud však potvrdil závěr odvolacího soudu, že žalobkyně a) nemohla být po celou vydržecí dobu v dobré víře. Klíčovým momentem byla skutečnost, že v roce 1996 byl v souvislosti s přístavbou jejího domu vyhotoven geometrický plán, který vymezoval skutečný průběh hranice mezi pozemky. Tento plán byl podle zjištění soudu předložen k žádosti o zápis stavby do katastru, podepsán manželem žalobkyně a žalobkyně byla v plánu uvedena jako objednatelka měření. Soud proto uzavřel, že geometrický plán se dostal do sféry žalobkyně a jejího manžela, a že žalobkyně měla a mohla mít pochybnosti o tom, že užívá cizí pozemek. Tím došlo k objektivní ztrátě dobré víry, a to nejpozději v roce 1996. Nejvyšší soud dále konstatoval, že i kdyby došlo k vydržení vlastnického práva rodiči žalobkyně a), nemohli jej převést darovací smlouvou v roce 1995, neboť jejím předmětem byly pouze pozemky v ní výslovně uvedené. Vydržením části cizího pozemku nelze rozumět rozšíření hranic sousedního pozemku, ale vznik samostatného vlastnického práva k novému pozemku, který musí být výslovně převeden.- Z protokolu o místním šetření provedeném ve věci sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /2015 vedené u Okresního soudu v , adresa, , sepsaného dne 22. 8. 2018 (čl. 233) soud zjistil, že místní šetření proběhlo na pozemcích parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v obci , adresa, . Předmětem šetření bylo ohledání sporné hranice mezi uvedenými pozemky a jejího oplocení. Soud zjistil, že žalobkyně a) fakticky užívá část pozemku parc. č. , hodnota, , která je oddělena od části užívané žalovaným 1) řadou vzrostlých tújí. V terénu byly zjištěny znaky dřívějšího oplocení – rýha po mezním sloupku, zbytky podezdívky a drátěného plotu s panty po vrátkách, které dle žalobkyně a) původně oddělovaly dvorek žalovaného od jeho zahrady. Dále soud zjistil, že žalobkyně a) vybudovala pergolu zasahující do sporné části pozemku s tvrzením, že tak učinila se souhlasem žalovaného 1). Žalovaný 1) uvedl, že mezi rodiči účastníků existovala dohoda o vzájemném užívání částí pozemků – žalobkyně a) užívá část jeho pozemku a on část pozemku syna žalobkyně a). Na tomto pozemku má žalovaný 1) zřízeno parkovací stání.- Z dokumentu , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , č. j. PD-, č. účtu, -601/1 ze dne 21. 10. 2021 (čl. 237), soud zjistil, že pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, byl historicky veden v pozemkovém katastru s výměrou 489 m², která byla v roce 1932 změněna na 538 m² a zároveň byla změněna jeho kultura z role na zahradu. V roce 1984 byl tento pozemek zapsán do evidence nemovitostí na list vlastnictví č. , hodnota, pro , jméno FO, a , jméno FO, , a následně v roce 1995 převeden darovací smlouvou na žalobkyni. V roce 1997 byla na základě kolaudačního rozhodnutí a geometrického plánu č. , hodnota, -555/96 provedena oprava geometrického a polohového určení hranic pozemků č. , hodnota, a st. , Anonymizováno, /1, přičemž výměra pozemku č. , hodnota, byla upravena na 542 m², která je evidována dodnes.- Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -452, ze dne 7. 12. 2018 (čl. 239), zjistil, že sporné pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nově oddělené z pozemku žalovaného 1) parc. č. , hodnota, , byly po dlouhá desetiletí fakticky užívány žalobkyní a) a jejími právními předchůdci jako součást jejich zahrady. Oplocení bylo trvalé, historické a vnímané jako hranice mezi pozemky. Žalovaný 1) nikdy do roku 2014, kdy došlo k digitalizaci katastru, neuplatnil k těmto pozemkům žádné vlastnické právo, neprotestoval proti jejich užívání. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a) i její právní předchůdci byli po celou dobu v dobré víře, že sporné pozemky jsou součástí jejich vlastnictví. Žalobkyně a) pozemky nabyla darovací smlouvou od svých rodičů v roce 1995 a po dobu nejméně deseti let je držela jako vlastní. Soud proto uzavřel, že žalobkyně a) splnila podmínky vydržení podle § 134 občanského zákoníku a nabyla tak vlastnické právo k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, vydržením nejpozději ke dni 12. 5. 2005. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.- Z kupní smlouvy č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /76 ze dne 15. 1. 1976 (čl. 253), soud zjistil, že převodkyně , jméno FO, a , jméno FO, , každá jako spoluvlastnice nemovitostí - č.p. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (konkrétně st. parc. č. , hodnota, o ploše 317 m2, parc. č. , hodnota, o výměře 409 m2 a parc. č. , hodnota, o výměře 911 m2), převedly své podíly do bezpodílového spoluvlastnictví manželů žalovaného 1) a , jméno FO, .- Ze zápisu ze dne 7. 12. 1988 (čl. 259), sepsaného v kanceláři MNV , adresa, ve věci stížnosti , jméno FO, , soud zjistil, že stěžovatel mimo jiné namítal, že veřejná cesta vybudovaná nad jeho pozemkem (parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) nemá příkopy a způsobuje zaplavování jeho pozemku, a dále, že část této cesty neoprávněně užívá jiný občan. Šetřením bylo zjištěno, že cesta byla zřízena na základě územního rozhodnutí z roku 1976 jako polní cesta o šířce 3 m, avšak ve skutečnosti má šířku 5 m a je využívána jako příjezdová komunikace. Dále bylo zjištěno, že část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře cca 42 m² byla oplocena a užívána sousedem se souhlasem MNV, aniž by došlo k formálnímu zaměření a uzavření nové dohody o osobním užívání.- Z kopie protokolu (čl. 263) soud zjistil, že soud vynesl rozsudek, kterým se určuje že kupní smlouva uzavřená dne 2. 12. 1975 mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávajícími na straně jedné a Čs. státem-, adresa, národním výborem ve Věži jako kupujícím na straně druhé je v části týkající se prodeje parcely č. kat. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neplatná.- Ze zápisu z jednání MNV ve Věži ze dne 7. 6. 1983 (čl. 267) soud zjistil, že předmětem jednání bylo projednání problému s odtokem vody podél cesty, která vedla v blízkosti pozemku , jméno FO, . Zápis zaznamenává, že bylo rozhodnuto o provedení opatření k zamezení odtoku vody směrem na jeho pozemek. Ze zápisu dále vyplývá, že již v té době byl pozemek oplocen a stěžovatel uváděl, že oplocení bylo zbudováno na základě ústního povolení.- Z sdělení , právnická osoba, ve Věži č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 18. 11. 1983 (čl. 269), soud zjistil, že v rámci jednání konaného dne 7. června 1983 za účasti zástupců odboru dopravy, odboru vodního a lesního hospodářství ONV , adresa, , jméno FO, bylo projednáno odvodnění cesty na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Rada MNV ve Věži vyslovila nesouhlas s vybudováním příkopu, neboť podle jejího názoru mohl , jméno FO, zabránit vtoku vody na svůj pozemek vhodnou konstrukcí oplocení, konkrétně podezdívkou nebo podhrabovou deskou. Dále bylo uvedeno, že , jméno FO, provedl oplocení svévolně, bez řádného povolovacího řízení, a nyní se domáhá nápravy situace na úkor státu.- Ze záznamu , právnická osoba, , adresa, ze dne 19. 1. 1993 a jeho přepisu (čl. 271), soud zjistil, že před podpisem kupní smlouvy ohledně pozemků manželů , jméno FO, proběhlo na místě jejich geometrické odměření za přítomnosti geometra, a to ještě před vyhotovením geometrického plánu. Toto odměření sloužilo jako podklad pro vypracování kupní smlouvy, s jejímž obsahem manželé , jméno FO, souhlasili. Záznam dále uvádí, že geometrický plán byl zpracován až po podpisu smlouvy z důvodu kapacitních omezení geodezie, přičemž již dřívější dopis z 14. 12. 1975 obsahoval konkrétní parcelní čísla a výměry, což by nebylo možné bez předchozího zaměření.- Z usnesení , právnická osoba, , adresa, , č. j. , Anonymizováno, _OEOM/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /MBR ze dne 8. 9 2021 (čl. 272), soud zjistil, že správní řízení vedené proti žalovaným pro přestupek proti majetku spočívající v údajně úmyslném poškození keře buxusu na hranici pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , bylo zastaveno, neboť se nepodařilo prokázat úmysl způsobit škodu.- Z protokolu o místním šetření sepsaný dne 12. 7. 2022 (čl. 286) soud zjistil, že předmětem ohledání byl sporný pozemek vytyčený geometrickým plánem ze dne 9. 3. 2022, který má tvar trojúhelníku a je v současnosti přístupný pouze z pozemku kolem domu č.p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované 2). , adresa, tohoto sporného pozemku, jak byla vytyčena geometrickým plánem, podle vyjádření právních zástupců obou stran odpovídá hranici zanesené v katastru nemovitostí. V terénu byly zjištěny zbytky původního oplocení (včetně podezdívky), které měl zbudovat žalovaný v 70. letech a které kopíruje jednu z hranic sporného pozemku. Dále bylo zjištěno, že horní hranice sporného pozemku je rovněž v souladu s evidencí v katastru.- Z protokolu o místním šetření sepsaného dne 28. 8. 2023 (čl. 350) soud zjistil, že v terénu hranic sporných pozemků je patrná zděná podezdívka, která podle žalobkyně a) pochází z roku 1972 a podle žalované 2) z let 1976–1977 a která je doplněna železným sloupkem se čtyřmi panty, jež podle obou stran sloužily k uchycení branek. Dále byly v trase podezdívky a navazujícího travnatého pásu identifikovány pařezy tújí a pozůstatky jasmínů, které podle žalobkyně a) kopírovaly původní oplocení. Žalobkyně a) rovněž tvrdila, že v místě byl mezní kámen, který měl být žalovaným 1) vykopán, což doložila fotografiemi, žalovaná strana však zpochybnila, že šlo o skutečný mezní kámen. Účastníci se shodli, že od roku 2015 byl v trase podezdívky natažen pletivový plot, který pokračoval až k chovu slepic. Při ohledání tzv. dolního sporného pozemku žalovaná strana tvrdila, že tento pozemek užíval žalovaný 1) výměnou za horní část oplocenou žalobkyní, zatímco žalobkyně to označila za svévolné užívání.- Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 5. 1994, č. j. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /93-24 a dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 24. 11. 1992 (přílohová obálka č., hodnota, ) soud zjistil, že mezi žalovaným 1) a , jméno FO, , existovalo podílové spoluvlastnictví k nemovitostem v obci a katastrálním území , adresa, , konkrétně k domu č.p. , Anonymizováno, a pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , zapsaným na listu vlastnictví č. , hodnota, . Po rozvodu jejich manželství se žalovaný 1) stal vlastníkem 5/8 a , jméno FO, 3/8 uvedených nemovitostí. Následně soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného 1).- Ze žádosti o zápis novostavby do listu vlastnictví včetně geometrického plánu (přílohová obálka č., hodnota, ), že žalobkyně a) podala v roce 1996 žádost o zápis novostavby přístavby rodinného domu na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , přičemž k žádosti přiložila geometrický plán č. , hodnota, -555/96, který zachycoval aktuální stav po přístavbě a vymezoval hranice dotčených pozemků. Tento plán, vyhotovený a potvrzený geodetem, obsahoval přesné zaměření stavby a průběh hranic. Podrobné měření změn bylo provedeno dne 26. 8. 1996 a změny byly potvrzeny katastrálním úřadem.- Z odevzdací listiny Okresního soudu v , jméno FO, ze dne 20. 9. 1926, č. j. D , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -6 (přílohová obálka č., hodnota, ), soud zjistil, že pozůstalost po , jméno FO, byla projednána a odevzdána zákonným dědicům, přičemž zůstavitel zanechal nemovitý majetek sestávající z poloviny usedlosti č.p. , Anonymizováno, ve Věži, zapsané ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy katastrální obce , adresa, , a poloviny role č. kat. , Anonymizováno, , zapsané ve vložce č. , hodnota, téže pozemkové knihy. Dědictví bylo rozděleno mezi zůstalou manželku , jméno FO, (jedna čtvrtina) a nezletilé děti , jméno FO, , , jméno FO, , Boženu a , jméno FO, (tři čtvrtiny). Na základě schválené dědické dohody připadlo celé dědictví manželce , jméno FO, s povinností mimo jiné vyplatit každému z nezletilých dětí částku 1 000 Kč.- Z notářského spisu sepsaného dne 23. 7 1940 pod č. j. 3., Anonymizováno, (přílohová obálka č., hodnota, ), soud zjistil, že paní , jméno FO, postoupila své dceři , jméno FO, a jejímu nastávajícímu manželovi , jméno FO, veškeré nemovitosti, které jí náležely ve vlastnictví podle pozemkové knihy katastrálního území , adresa, , a to konkrétně: ve vložce č. , hodnota, parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (pastvina) a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (role) dle trhové smlouvy z 31. 12. 1931, a ve vložce č. , hodnota, usedlost č.p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, s pozemky dle snímku z notářského spisu z 11. 11. 1912. Vlastnictví nemovitostí přechází na nastupující dnem uzavření manželství, kterým se smlouva stává perfektní. Účastníci výslovně svolili k zápisu vlastnického práva ve prospěch , jméno FO, a , jméno FO, , každého polovinou. Z kopie opisu oddacího listu vystaveného dne 3. 8. 1940 soud zjistil, že dne 27. 7. 1940 uzavřeli , jméno FO, a , jméno FO, manželství.- Z geometrického plánu ze dne 9. 3. 2022, č. , hodnota, -1028/2022 (přílohová obálka č., hodnota, ), ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že došlo ke změně v evidenci pozemků v katastru nemovitostí, konkrétně k přečíslování a úpravě výměr jednotlivých parcel. Dosavadní parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vedená jako zahrada o výměře 911 m², byla rozdělena a část její výměry přešla do nově vzniklé parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , rovněž vedené jako zahrada. Dále byla vymezena zastavěná plocha pod stavbou č.p. , Anonymizováno, , která je evidována jako rodinný dům, a to na parcele č. st. , Anonymizováno, o výměře 212 m² a parcela č. , hodnota, o výměře 105 m2. Vlastníkům pozemků byla poskytnuta možnost seznámit se s průběhem navrhovaných nových hranic v terénu.- Z kupní smlouvy ze dne 2. 12. 1975 uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávajícími a Československým státem, zastoupeným , adresa, národním výborem ve Věži (přílohová obálka č., hodnota, ), soud zjistil, že došlo k převodu vlastnického práva k parcelám č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 3894 m² a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 2806 m² (s výjimkou části o výměře 400 m²) v katastrálním území , adresa, .- Z notářského zápisu sepsaného dne 21. 4. 1981 pod č. j. , Anonymizováno, /81 (přílohová obálka č., hodnota, ), soud zjistil, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, , každý jako podílový spoluvlastník ideální poloviny nemovitostí ve Věži, prodali manželům , jméno FO, a žalobkyni a) nově vzniklé nemovitosti, a to stavební parcelu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 2 o výměře 90 m² se stodolou a pozemkovou parcelu č. , hodnota, – zahradu o výměře 546 m², vše v katastrálním území , adresa, . Vlastnictví mělo přejít na kupující dnem registrace smlouvy, právní účinky registrace nastaly dne 11. 5. 1981.- Z geometrického plánu vyhotoveného dne 12. 6. 1979 pod č. zakázky 6-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -501, ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, (přílohový spis sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /2015), soud zjistil, že na základě měření provedeného dne 31. 5. 1979 byly z původních parcel č. st. , Anonymizováno, , č. , hodnota, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, odděleny díly označené jako „a“, „b“, „d“ a „e“, které byly následně sloučeny do nových parcel. Konkrétně z dílů „e“ a „b“ vznikla nová stavební parcela č. 122/2 o výměře 90 m², na níž byla postavena stodola. Dále z dílů „a“, „d“ a „e“ vznikla nová parcela č. , hodnota, – zahrada o výměře 546 m². Nové hranice byly označeny železnými trubkami.- Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11 2019, č. j. 22 Cdo , Anonymizováno, /2019-546 (přílohový spis sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /2015), soud zjistil, že při právním posouzení otázky vydržení vlastnického práva žalobkyní soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že žalobkyně předmětné pozemky vydržela, neboť je dlouhodobě užívala jako součást oploceného funkčního celku, aniž by byla vyzvána k jejich opuštění, a to nejpozději ke dni 12. 5. 2005. Podle Nejvyššího soudu však odvolací soud při posouzení otázky dobré víry žalobkyně nedostatečně zohlednil skutečnost, že žalobkyně měla v rámci správních řízení k dispozici geometrické plány, ze kterých bylo možné zjistit skutečný průběh hranic pozemků. Dovolací soud konstatoval, že v takovém případě bylo na místě posoudit, zda mohly vyvolat pochybnosti o oprávněnosti její držby. Rozsudek proto zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.- Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20. 4. 2017, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (přílohový spis sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), soud zjistil, že vlastnická hranice mezi pozemkovými parcelami č. , hodnota, a č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, odpovídá průběhu vyznačenému ve vytyčovacím náčrtu č. zak. 404-, Anonymizováno, /2015. , adresa, odpovídá historickému průběhu hranic dle mapy stabilního katastru z roku 1838 a byla zachována i v následujících katastrálních operátech. V důsledku chybného zákresu stavby užívá žalovaný 1) ve skutečnosti 979 m², ačkoliv podle katastru vlastní 1228 m², zatímco žalobkyně a) užívá 1130 m², ačkoliv podle katastru vlastní pouze 868 m². Rozdíly ve výměrách jsou způsobeny tím, že oplocení pozemků neodpovídá přesně vlastnickým hranicím. Znalec při zpracování posudku vycházel z následujících podkladů: císařských povinných otisků mapy stabilního katastru z roku 1838, map bývalého pozemkového katastru a katastru nemovitostí, polního náčrtu z roku 1932, záznamů podrobného měření změn z let 1975, 1979 a 1996, geometrického plánu č. zak. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /2015, protokolu o vytyčení hranice pozemku č. zak. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /2016, digitalizované katastrální mapy a vlastního měření.- Z návrhu na zahájení řízení ze dne 29. 3. 1990, které bylo Okresnímu soudu v , adresa, doručeno dne 5. 4. 1990 (přílohový spis sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), soud zjistil, že navrhovatelé , jméno FO, a , jméno FO, se proti odpůrci Místnímu národnímu výboru , adresa, domáhají, aby soud rozhodl o tom, že kupní smlouva uzavřená dne 2. 12. 1975 mezi navrhovateli a odpůrcem o převodu parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, 5 v kat. úz. , adresa, se ruší. Návrh odůvodnili především tím, že smlouva byla uzavírána za účelem výstavby rodinných domů v době, kdy již na rozhodném místě stály dva rodinné domy. Navrhovatelé se domnívali, že výstavba bude probíhat stejným směrem. V 70. letech však byla výstavba vedena zcela jinak, navíc v předmětných místech byla zřízena ještě jedna cesta, a to bez vědomí navrhovatelů. Navrhovatelé mají za to, že byli odpůrcem uvedeni v omyl. V důsledku zřízení ještě jedné cesty, protizákonně, povrchová voda z ní škodí a zvlhčuje stavení navrhovatelů.- Z notářského zápisu sepsaného dne 10. 11. 2022, č. NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (čl. 331), soud zjistil, že , jméno FO, , narozená , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , učinila čestné prohlášení, ve kterém uvedla, že je celoživotní obyvatelkou obce , adresa, , sousedkou obou rodin a přítelkyní paní , jméno FO, . V minulosti pracovala jako úřednice na , adresa, národním výboru ve Věži, kde byla veřejně vyvěšena mapa obce s vyznačenými pozemky, kterou pan , jméno FO, opakovaně viděl, aniž by kdy zpochybnil vymezení hranic. Dále uvedla, že v období od roku 1940 nebyly mezi domy žádné ploty a pozemky byly volně přístupné. V horní části nad domy se nacházelo , jméno FO, pole a menší pole , jméno FO, , mezi nimiž nebylo žádné oplocení. Až v 70. a 80. letech, po výkupu pozemků MNV , adresa, pro výstavbu nových domů, začaly být budovány ploty. , jméno FO, měl následně spory s MNV ohledně nové cesty nad domem a údajného neoprávněného oplocení. V dolní části pod domy existoval dříve štrajhůlkový plot, který vymezoval užívání pozemků pod obecní cestou – pravou část pod domem , jméno FO, užívali , jméno FO, , levou část pod domem , jméno FO, užívali , jméno FO, . Tento plot však pan , jméno FO, sám odstranil a užívání zůstalo nezměněno až do roku 2014, kdy došlo ke sporu mezi účastníky. Nebyl nikdy žádný společný plot mezi rodinami , jméno FO, a , jméno FO, . Potvrdila, že od matky žalovaného 1) ví, že existovala mezi rodinami dohoda o vzájemném užívání částí pozemků pod i nad cestou, která byla respektována a nebyla předmětem sporů až do nedávné doby.- Z notářského zápisu sepsaného dne 18. 1. 2023, č. N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /2023 (přílohová obálka č., hodnota, ), soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , narozený , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , učinil čestné prohlášení, v němž potvrdil pravdivost své výpovědi učiněné dne 7. 11. 2016 u Okresního soudu v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a tuto výpověď dále doplnil. Ve svém prohlášení uvedl, že si z dětství pamatuje zahradu manželů , jméno FO, ve Věži, která byla oplocena dřevěným plotem rovnoběžným s domem , jméno FO, , bez jakékoli branky. Popsal, že poměry na zahradě se v průběhu let neměnily a že i v roce 1993, kdy byl na zahradě před svatbou svého syna, byl plot stále na stejném místě. Uvedl, že spory o zahradu začaly až po digitalizaci obce , adresa, , přičemž do té doby byl pozemek považován za majetek rodiny žalobkyně a) a nikdo to nezpochybňoval. Z výpovědi jmenovaného ve věci shora zmíněné spisové značky soud zjistil, že žil ve Věži od narození do roku 1960 a bydlel přibližně 350 metrů od pozemků účastníků řízení. Uvedl, že si dobře pamatuje poměry na pozemcích, neboť jeho otec si od otce žalobkyně a) bral plaňky na stavbu stodoly a svědek se v dané lokalitě často pohyboval. Po nahlédnutí do geometrického plánu č. , hodnota, -1087/2016 svědek potvrdil, že hranice mezi pozemky byla vždy taková, jak je v plánu vyznačena červeně, tedy že žalovaný měl pouze menší část a zbytek pozemku užívala žalobkyně. Dále uvedl, že mezi pozemky byl dřevěný plot, který se v průběhu let neměnil a neobsahoval žádné branky. Zastavěná plocha domu žalobkyně se podle jeho vzpomínek neměnila, pouze byla přistavěna stodola. Svědek rovněž potvrdil, že na sporném pozemku rostly ovocné stromy, včetně jabloně a ořechu, které byly přítomny ještě v letech 1995–1996, a že tyto stromy obhospodařovala rodina , jméno FO, . O žádných sporech ohledně hranic mezi pozemky v minulosti neslyšel.

7. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, , Anonymizováno, 2/2024, vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , jmenovaným pro obor geodézie a kartografie, vyplynulo, že předmětem znaleckého zkoumání bylo geometrické určení průběhu sporné hranice mezi pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Znalec při zpracování posudku vycházel z rozsáhlého souboru podkladů, zahrnujícího: archivní mapové podklady (včetně originálu mapy stabilního katastru z roku 1838), výsledky zeměměřických činností od roku 1888 do roku 2022, letecké měřické snímky (LMS) z let 1949–2022, digitální katastrální mapu (KMD), dokumentaci katastrálního pracoviště v , adresa, , vlastní geodetická měření provedená znalcem v roce 2024.

8. Znalec zjistil, že současný stav evidovaný v katastrální mapě (KMD) neodpovídá historickému geometrickému určení hranice mezi pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , resp. , Anonymizováno, . Bylo prokázáno, že původní zákres v mapě stabilního katastru z roku 1838 obsahoval chybu, která se následně přenášela do všech dalších verzí mapových podkladů, aniž by byla korigována. Na základě rekonstrukce výsledku zeměměřické činnosti z roku 1932 (inv. č. -, hodnota, ), který obsahoval číselné údaje o vzdálenostech mezi stavebními objekty a hranicí pozemků, a který byl potvrzen i dalšími výsledky měření z let 1938, 1945 a 1997, znalec určil historický průběh hranice. Tento průběh byl dále potvrzen analýzou LMS, které prokázaly, že od roku 1949 nedošlo ke změně polohy staveb na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, /1 (dříve st. , Anonymizováno, ), a že tyto stavby byly stabilními identifikačními body pro určení hranice. Znalec dále zjistil, že v roce 1997 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a v roce 2022 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) došlo k opravám geometrického a polohového určení staveb na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, , přičemž tyto opravy reflektovaly aktuální fyzický stav, nikoliv však historicky správný průběh hranice. ZPMZ 492 navíc provedl změnu polohového určení parcely st. , Anonymizováno, bez zohlednění historických výsledků měření, čímž došlo k dalšímu odklonu od původního stavu. Znalec provedl vlastní měření v roce 2024, přičemž výsledky byly v souladu s historickými údaji z roku 1932 s odchylkou nepřesahující základní střední souřadnicovou chybu 0,14 m (KK 3). Na základě těchto zjištění znalec určil, že část pozemku, která je v současnosti evidována jako součást parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , náleží dle historického průběhu hranice k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Znalec rovněž konstatoval, že výměry pozemků uvedené v katastru nemovitostí jsou pouze orientační a že případné rozdíly ve výměrách jsou v mezích povolených odchylek dle příslušné legislativy. Vzhledem k tomu, že chybný zákres hranice byl přítomen již v mapě z roku 1838, nelze výměry považovat za určující pro určení vlastnické hranice.

9. Z výpovědi soudního znalce soud zjistil následující:- Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , Cs.c., soudního znalce, soud zjistil, že znalec podrobně vysvětlil metodiku, na jejímž základě byl zpracován znalecký posudek č. , hodnota, -2/2024, a dále rozvedl závěry, které z něj vyplývají. Znalec zdůraznil, že při určování průběhu sporné hranice mezi pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, vycházel z platné legislativy, zejména z vyhlášky č. 357/2013 Sb. a vyhlášky č. 190/1996 Sb., přičemž aplikoval pravidla pro rekonstrukci geometrického a polohového určení nemovitostí. Znalec uvedl, že geometrické určení (tvar a rozměr) a polohové určení (vztah k okolním nemovitostem) jsou klíčové pro určení hranice. V daném případě bylo zjištěno, že původní zákres staveb na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, /1 v mapě stabilního katastru z roku 1838 byl chybný, což se následně promítlo do všech dalších mapových podkladů. Tento chybný zákres nebyl nikdy opraven prostřednictvím číselně doloženého výsledku zeměměřické činnosti (VZČ), ačkoliv již mapa z roku 1902 naznačovala nesoulad. Znalec provedl analýzu všech dostupných VZČ, přičemž klíčovým byl výsledek z roku 1932 (ZPMZ 73), který umožnil rekonstrukci části sporné hranice. Tato rekonstrukce byla potvrzena i výsledky z roku 1979 (ZPMZ 35), kde rozdíl mezi rekonstrukcí z roku 1932 a měřením z roku 1979 činil pouze 11 cm. Znalec dále upozornil, že novodobé VZČ, které se týkaly vytyčení hranic, nemohly mít právní účinky, neboť nebyla doložena souhlasná prohlášení všech dotčených vlastníků. Zásadní význam pro posouzení historického užívání měly letecké měřické snímky (LMS), zejména z let 1949 a 1959. Znalec uvedl, že přesnost vyhodnocení LMS byla ověřena transformačním klíčem s hodnotou střední chyby (M₀) kolem 0,5 m, přičemž v případě LMS z roku 1949 bylo identifikováno devět identických bodů, což zajišťuje vysokou míru spolehlivosti. LMS jednoznačně prokazují, že rozhraní užívání pozemků odpovídalo rekonstrukci z roku 1932 a nikoliv současnému stavu evidovanému v KN. Znalec rovněž uvedl, že v roce 1997 (ZPMZ 148) a v roce 2022 (ZPMZ 492) došlo k opravám zákresu staveb na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, , přičemž tyto opravy reflektovaly fyzický stav, nikoliv však historicky správný průběh hranice. Opravy se týkaly pouze staveb, nikoliv vlastnických hranic mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /1. K existenci oplocení znalec uvedl, že na LMS je patrné rozhraní užívání, které může být interpretováno jako existence oplocení, a to i prostřednictvím stínů vrhaných překážkami. V některých VZČ byly zaznamenány mapové značky pro dřevěné oplocení, avšak jejich výpovědní hodnota je omezená. Znalec dále uvedl, že při obnově katastrálního operátu nebyly využity archivní materiály, a že první rekonstrukce historických VZČ byla provedena až v rámci tohoto znaleckého posudku. Závěrem znalec potvrdil, že jeho závěry jsou podloženy jak historickými měřeními, tak současným stavem v terénu a že rekonstrukce hranice z roku 1932 je geometricky i polohově obhajitelná.

10. Ze svědeckých výpovědí soud zjistil následující:- Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně není v příbuzenském vztahu k účastníkům řízení, ale byla jejich sousedkou od 80. let, kdy se s rodinou nastěhovala do domu ve Věži, kde bydlela nad nimi – po levé straně měl dům pan žalovaný 1), po pravé rodina žalobkyně a). Vzpomíná si, že mezi jejich pozemky byl dřevěný a dále drátěný plot, rovnoběžný s domem žalovaného 1), jehož nákres je založen ve spise. Neví, kdo plot postavil, ale udržoval ho žalovaný 1), který ho natíral. Mezi pozemky nebyl průchod, pouze branka ke slepicím na pozemku žalovaného 1) O zahradu směrem k domu žalobkyně a) se starala její rodina, včetně jejího otce, pana , jméno FO, , který sekal trávu a zaléval ořešák. Nikdy nezaznamenala, že by mezi sousedy existoval spor o pozemky, a nikdo se o tom nezmínil. Ploty byly nepřerušené, nahoře napojené pevným sloupkem a v rohu zakončené kamenným sloupkem. Žalovaný 1) choval zvířata a staral se o plot z jeho strany, zatímco rodina žalobkyně a) sbírala ořechy spadlé na jejich straně. Pod cestou měli pozemky obě rodiny.- Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je příbuzným žalobkyň (sestřenice) a má dlouhodobou osobní znalost poměrů v místě. Uvedl, že nemovitost ve vlastnictví žalobkyně a) byla rodištěm jeho matky a že si od dětství pamatuje existenci oplocení, které vedlo od cesty k domu žalobkyně a), dále mezi domy žalobkyně a) a žalované 2) rovnoběžně s domem žalovaného 1) a pokračovalo nad tímto domem, jak vyznačil v plánku založeném ve spise na č.l.

304. Oplocení bylo dle jeho výpovědi souvislé, bez branky mezi uvedenými domy. K historickému stavu v roce 1940 se nevyjádřil, neboť o něm nemá informace, avšak uvedl, že nikdy neslyšel o jakékoli změně v oplocení ani o existenci sporu ohledně pozemků. Dle jeho názoru byl dřevěný plot ve vlastnictví žalovaného 1) a spornou část zahrady užívala rodina , jméno FO, . Svědek dále uvedl, že si nepamatuje žádné náznaky, že by rodina , jméno FO, užívala cizí pozemek, ani že by se žalovaný 1) o něčem takovém kdy zmínil. V době školní docházky se na místě pohyboval denně a je přesvědčen, že by případného sporu zaznamenal. Popsal, že oplocení bylo tvořeno tmavým prkenným plotem, který se v horní části lomil a pokračoval jako laťkový. Potvrdil, že žalovaný 1) choval holuby. Pozemky pod cestou pod domem rodiny žalobkyně a) užívala její rodina, zatímco pozemky pod domem žalovaného 1) zřejmě užíval žalovaný 1) nebo rodina , Anonymizováno, , přičemž tato část působila zanedbaně. Po ukončení školní docházky již místo nenavštěvoval pravidelně, ale docházel tam přibližně jednou týdně za příbuznými.- Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek není v příbuzenském vztahu k žádnému z účastníků řízení. V letech 1990 až 2014 působil jako starosta obce , adresa, , přičemž v letech 1986–1990 zastával funkci uvolněného tajemníka MNV se zaměřením na technické záležitosti. Uvedl, že si pamatuje oplocení mezi domy žalobkyně a) a žalovaného 1), které bylo situováno rovnoběžně s domem žalovaného 1), jak vyznačil v mapce založené ve spise pod č.l.

305. Pozemek rodiny žalobkyně a) byl dle jeho vzpomínek oplocen i v horní části, u pozemku rodiny žalovaného 1) si tím však není zcela jist, ačkoliv se domnívá, že i ten byl oplocen. Ke skutečnosti, zda se v oplocení nacházela branka, se nedokázal vyjádřit. Spornou část pozemku dle jeho výpovědi užívali nejprve manželé , jméno FO, , později rodina žalobkyně a). Kdo se o oplocení staral, mu není známo. Za dobu svého působení ve funkci starosty od roku 1990 svědek nezaznamenal žádný spor ohledně užívání pozemků mezi sousedy, ani žádné informace o tom, že by manželé , jméno FO, užívali pozemek ve vlastnictví žalovaného 1). Rovněž si nevzpomíná, že by došlo k jakékoli změně v užívání pozemků. Uvedl pouze, že v roce 1970 došlo k prodeji pole nad předmětnými pozemky, kde později probíhala výstavba rodinných domů, což se však netýkalo řešené lokality. V rámci jednání s žalovaným 1) ohledně odprodeje části pozemku pod domem se žalovaný 1) o žádném sporu nezmínil. V obci byl v 70. letech až do roku 1993 podle svědka problém s nedostatkem vody, v důsledku čehož platil zákaz zalévání. Nepamatuje si, že by v této souvislosti došlo k jakémukoli konfliktu s manžely , jméno FO, . Uvedl, že mezi manžely , jméno FO, a obcí probíhal soudní spor týkající se vrácení pozemků, avšak nezaznamenal, že by od nich byly na obecní úřad podány jakékoli písemné stížnosti. K pozemkům pod cestou uvedl, že pod domem rodiny žalobkyně a) je užívali manželé , jméno FO, , zatímco pod domem žalovaného 1) je užíval žalovaný 1). Tyto pozemky nebyly oploceny, nacházelo se zde pouze několik jednotlivých patníků či sloupků podél cesty. Nepamatuje si, že by se v domě žalovaného nacházela studna, kam by si ostatní občané chodili pro vodu.- Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně není v příbuzenském vztahu k žádnému z účastníků řízení. Uvedla, že ve Věži žila od narození, s výjimkou několika let, kdy pobývala v , adresa, , a následně se do obce vrátila. Podle její výpovědi byl plot mezi domem žalobkyně a) a žalovaného 1) situován rovnoběžně s domem žalovaného 1), jak vyznačila v mapě založené ve spise pod č.l.

306. Pozemek nad domem žalovaného 1) byl dle jejího pozorování oplocen, zatímco nad pozemkem žalobkyně a) oplocení nebylo. V oplocení mezi domy se nenacházela žádná branka. Zahradu od oplocení směrem k domu žalobkyně a) užívali její rodiče, manželé , jméno FO, . Kdo se o oplocení staral, jí není známo. Svědkyně si nepamatuje žádný spor ohledně pozemků, ani že by manželé , jméno FO, někdy uváděli, že užívají pozemek žalovaného 1), nebo že by se žalovaný 1) zmiňoval o tom, že jeho pozemek je užíván jinou osobou. Stejně tak si nevzpomíná, že by došlo ke změně v postavení oplocení nebo ve způsobu užívání zahrady. Ani její rodiče či babička se o žádné změně nikdy nezmínili. Podle jejího názoru zahradu vždy užívala rodina , jméno FO, . Svědkyně si pamatuje přítomnost ovocných stromů na zahradě, konkrétně třešně, na kterou jako děti chodily. Domnívá se, že se na zahradě mohla nacházet i zeleninová část, ale přesné uspořádání si nevybavuje. Popsala, že oplocení mezi domy bylo po celé délce dřevěné, v horní části pravděpodobně laťkové. Pod domem žalovaného 1) se nacházela louka, avšak kdo ji užíval, jí není známo. Pozemky pod domy nebyly oploceny.- Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je příbuzným žalobkyň (sestřenice), přičemž jejich matky byly sestry. Svědek celý život žije v obci , adresa, , avšak od dětství pravidelně navštěvoval dům ve Věži, který je nyní ve vlastnictví žalobkyně a), a to v souvislosti s návštěvami své babičky , jméno FO, . Uvedl, že mezi domy žalobkyně a) a žalovaného 1) se nacházel plot, který byl situován rovnoběžně s domem žalovaného 1). Dále uvedl, že pozemek žalovaného 1) byl oplocen i v horní části, zatímco pozemek rodiny , jméno FO, v době jeho dětství oplocen nebyl. Nad domem se nacházela pole, která dle jeho slov původně patřila rodině , jméno FO, . Pozemek od oplocení směrem k domu žalobkyně a) užívala rodina , jméno FO, , a to po celou dobu, kterou si svědek pamatuje. Oplocení bylo dle jeho názoru ve vlastnictví žalovaného 1), přičemž v dolní části bylo dřevěné a v horní části pravděpodobně drátěné. Svědek si nepamatuje, že by kdykoliv v minulosti došlo ke změně v umístění oplocení nebo ve způsobu užívání pozemků, ani že by kdokoliv z účastníků tvrdil, že sporný pozemek užívá neoprávněně. Výslovně uvedl, že nikdy nezaznamenal žádný spor ohledně pozemků, a to ani ze strany manželů , jméno FO, , ani ze strany žalovaného 1), s nímž se osobně znal v souvislosti se společným zájmem o chov holubů. Na doplňující dotazy uvedl, že v oplocení mezi domy se nikdy nenacházela branka a že ani jeho babička, která zemřela, když mu bylo deset let, se nikdy nezmínila o tom, že by rodina užívala pozemek ve vlastnictví žalovaného 1). Svědek uvedl, že oplocení mezi domy bylo po celé délce souvislé a nikde nepřerušené. Pozemek pod domem žalobkyně a) pod cestou užívala dle jeho výpovědi její rodina, k užívání pozemku pod domem žalovaného 1) se nevyjádřil. Uvedl, že si pamatuje existenci oplocení i pod cestou mezi pozemky, které navazovalo na oplocení nad cestou.- Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je sestřenicí žalobkyň, jejichž matky byly sestry. Od konce druhé světové války pravidelně navštěvovala dům ve Věži, který je nyní ve vlastnictví žalobkyně a), a to v souvislosti s návštěvami své babičky. Uvedla, že mezi domem žalobkyně a) a domem žalovaného 1) se nacházel plot, který byl situován rovnoběžně s domem žalovaného 1). Pozemek za domem žalovaného 1) byl oplocen, zatímco pozemek za domem žalobkyně a) v době jejího dětství oplocen nebyl. Oplocení mezi domy bylo zpočátku tvořeno neprůhledným dřevěným plotem, na který navazoval plot laťkový. V tomto oplocení se nenacházela žádná branka. Pozemek od oplocení směrem k domu žalobkyně a) užívala dle její výpovědi její babička, která zde měla vysázené ovocné stromy, včetně třešně, jejíž plody společně zavařovali. O údržbu plotu se staral žalovaný 1). Svědkyně výslovně uvedla, že si nepamatuje žádný spor ohledně pozemků, ani že by její babička či teta, která v domě později žila, někdy tvrdily, že užívají část pozemku žalovaného 1), stejně tak si nevzpomíná, že by žalovaný 1) kdykoliv uvedl, že jeho pozemek je užíván jinou osobou. Rovněž si nepamatuje, že by kdykoliv v minulosti došlo ke změně v užívání zahrady nebo v rozmístění oplocení. Pozemky pod cestou pod domem její babičky užívala její rodina, zatímco k užívání pozemků pod domem žalovaného 1) se nevyjádřila s jistotou, pouze předpokládá, že je užíval žalovaný 1), neboť se nacházely pod jeho domem. Dále uvedla, že i pozemky pod cestou byly odděleny oplocením, které vymezovalo hranici mezi pozemky její babičky a pozemky, jež považuje za pozemky pana žalovaného 1).- Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je starostou obce , adresa, , přičemž žalobkyně a) je obyvatelkou obce a žalovaná přítelkyní žalovaného 1) a současnou obyvatelkou dotčené nemovitosti. Svědek nemá k účastníkům řízení žádný bližší osobní vztah. Uvedl, že dle jeho informací je předmětem sporu posunutí hranice pozemku, přičemž tento spor vznikl až v souvislosti s digitalizací katastru nemovitostí. Svědek se tímto sporem nezabýval, neboť do funkce starosty nastoupil až v roce 2014. Svědek dále uvedl, že si z dřívější doby pamatuje existenci oplocení mezi nemovitostmi, které vedlo podél domu žalovaného 1). Do úrovně garáže se jednalo o dřevěný plot, dále pravděpodobně o pletivo. Tyto skutečnosti vnímal jako běžný obyvatel obce při průchodu kolem, avšak není schopen je časově přesně zařadit. O případných sporech mezi účastníky řízení před digitalizací nemá žádné informace, stejně tak mu není známo, že by si účastníci navzájem obhospodařovali části pozemků. Na nákresu založeném ve spise pod č.l. 326 označil hranici pozemku, jak si ji pamatuje. Podle svědka digitalizace proběhla před jeho nástupem do funkce starosty, a proto nedokáže poskytnout informace o tom, zda účastníci řízení tuto otázku na obecním úřadě řešili. Dále uvedl, že se narodil v roce 1985 a v devadesátých letech navštěvoval své prarodiče v dolní části obce. K pozemku žalovaného 1) pod komunikací uvedl, že se zde nachází odstavné parkoviště, přičemž si nevybavuje, že by zde bylo oplocení. Nacházely se zde pouze kamenné sloupky, které dle jeho názoru vymezovaly přístupovou cestu k domu žalovaného 1).- Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalobkyně a) a od narození pravidelně navštěvovala nemovitost ve Věži, která je předmětem řízení, nejprve v rámci pobytů u prarodičů, později u rodičů. Uvedla, že poměry v místě zná velmi dobře a že spor o hranici pozemku vznikl až v roce 2014. Již jako dítě si pamatuje existenci oplocení mezi nemovitostmi, přičemž v dolní části se jednalo o dřevěný plot, v horní části o plot drátěný, který byl dle jejího názoru vybudován přibližně v roce 1976. Plot byl situován od mezního kamene směrem dolů, přičemž se u mezního kamene sbíhal s jiným oplocením. Dřevěný plot byl ukončen u garáže žalovaného 1), kde se nacházela branka vedoucí na jeho pozemek. Tato branka byla navázána na garáž a sloužila výlučně panu , jméno FO, k přístupu do zadní části jeho pozemku. V samotném oplocení mezi pozemky žádná branka nebyla. Plot měl podezdívku, která je dle svědkyně dosud patrná. Svědkyně dále uvedla, že v dětství došlo k poškození plotu, když při lezení na třešeň ulomila několik latěk. Tuto skutečnost oznámila dědovi, který ji šel oznámit žalovanému 1). Ten reagoval vstřícně a uvedl, že bude plot stejně měnit. Opravu provedl žalovaný 1), přičemž svědkyně výslovně uvedla, že její rodina se na údržbě plotu nikdy nepodílela. Oplocení bylo dle jejího názoru ve vlastnictví žalovaného 1), což dokládá i skutečnost, že jej opravoval výlučně on. , adresa, na pozemku přiléhajícím k domu žalobkyně a) byla dle její výpovědi ovocná, nacházely se zde třešně, rybízy, jabloň, hruška, ořešák, jahody a angrešt. Trávu kosil její dědeček, plody sklízela výlučně jejich rodina. Nikdy nebylo nutné žádat žalovaného 1) o souhlas s užíváním zahrady, neboť ji považovali za svou. Žalovaný 1) se na užívání zahrady nijak nepodílel, a to až do roku 2014, kdy dle její výpovědi pokácel většinu dřevin včetně tújí, které byly vysazeny jejími rodiči. Do té doby byly vztahy mezi rodinami bezproblémové, panovala běžná sousedská komunikace, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně a) a žalovaný 1) spolu chodili do školy. Svědkyně dále uvedla, že v letech 1995–1996 proběhla přístavba kuchyně, která byla řádně povolena stavebním úřadem, přičemž žalovaný 1) byl účastníkem stavebního řízení a nevznesl žádné námitky. Stejně tak nebyly ze strany žalovaného vzneseny námitky při výsadbě tújí a výstavbě pergoly. Uvedla, že při výstavbě garáže žalovaný 1) neopatřil geometrický plán, což dle jejího názoru mohlo předejít pozdějšímu sporu. V roce 2022 žalovaná 2) nechala do katastru nemovitostí zanést garáž a opravit polohu stavby na parcele č. , hodnota, . Svědkyně výslovně popřela, že by mezi rodinami docházelo k jakékoli formě sdílení pozemků či vody. Uvedla, že je absurdní, aby si žalovaný 1) chodil pro vodu na jejich pozemek. Na doplňující dotazy uvedla, že si pamatuje původní plot jako celý dřevěný, bez podezdívky, vedoucí od jednoho mezního kamene ke druhému. V roce 1976 žalovaný 1) vybudoval podezdívku a natáhnul drátěné pletivo směrem ke garáži, přičemž zbytek plotu zůstal dřevěný. Vodorovné nosné prvky plotu byly umístěny ze strany žalovaného 1). Dále uvedla, že žádný spor ohledně užívání spodního pozemku nevznikl, neboť jeho vlastníkem je její bratr, který s žalovaným 1) nikdy žádný spor nevedl. Mezi nimi neproběhla ani žádná písemná komunikace. Svědkyně rovněž uvedla, že své matce pomáhala s přípravou podkladů pro toto řízení, včetně fotodokumentace a jednání na katastrálním úřadě.- Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že svědek je zetěm žalobkyně a), manželem její dcery. Uvedl, že má dlouhodobou znalost místních poměrů, neboť jeho rodina pochází z obce , adresa, a od počátku 70. let 20. století obec pravidelně navštěvoval. V rámci těchto návštěv často procházel kolem rybníka a nemovitostí rodiny , jméno FO, a žalovaného 1). Již jako dítě si povšiml existence hraničních kamenů a oplocení, které však nebylo nijak atypické. S jistotou se k situaci vyjadřuje od roku 1992, kdy navázal vztah se svou nynější manželkou a začal nemovitost pravidelně navštěvovat. Podle svědka oplocení vedlo podél nemovitosti žalovaného 1), téměř až ke garáži, přičemž bylo tvořeno dřevěným plotem, který dále přecházel v pletivo. Plot byl neprůhledný, bez branky či jiného průchozího bodu. O jakémkoli sporu mezi žalovaným 1) a rodinou jeho manželky nemá žádné informace. Užívání pozemku rodinou , jméno FO, považoval za samozřejmé a bezpochybné, přičemž jakékoli pochybnosti vznikly až v souvislosti s digitalizací katastru nemovitostí. O existenci jakékoli dohody mezi žalovaným 1) a rodinou žalobkyně a) o vzájemném obhospodařování pozemků nemá žádné povědomí. Zahradu podle svědka užívala rodina , jméno FO, a později rodina žalobkyně a). Na pozemku se nacházela travnatá plocha, ovocné stromy, keře a později i houpačka zavěšená na třešni. Plody ze stromů sklízela výlučně rodina , jméno FO, a žalobkyně a), přičemž se na sklizni podílel i svědek se svou manželkou. Ze strany žalovaného 1) nikdy nezaznělo, že by pozemek či jeho plody náležely jemu. V době výstavby dřevěného altánu žalovaný 1) nevznesl žádné námitky, a svědek výslovně uvedl, že by nikdo vědomě nebudoval altán tak, aby zasahoval na cizí pozemek. V 70. letech, kdy chodíval svědek k rybníku, nepamatuje si, že by po pravé straně směrem k potoku existovalo oplocení.- Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je manželem žalobkyně a). Žalovanou 2) zná ze sousedství, a to od doby, kdy začala navštěvovat žalovaného 1). Do obce , adresa, docházel již od 60. let, přičemž od roku 1965 pravidelně navštěvoval rodinu , jméno FO, , kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Uvedl, že si situaci ohledně oplocení pamatuje velmi dobře, neboť v domě žalovaného 1) tehdy bydlela jeho sestra s rodinou a svědek se s jejím manželem osobně znal. Podle svědka byla zahrada rodiny , jméno FO, oddělena oplocením, které vedlo podél stodoly a dále pokračovalo kolem dvora a zahrady. Pozemek žalovaného 1) byl rovněž oplocen, přičemž horní část oplocení byla laťková. V 70. letech došlo k úpravě oplocení, které bylo ve vlastnictví žalovaného 1). , adresa, oplocení se neměnilo, měnila se pouze jeho konstrukce – později byla přidána podezdívka. Oplocení bylo vymezeno mezními kameny, které se dle svědka nacházely na místě již více než 150 let. V dolní části, u garáže žalovaného 1), bylo oplocení neprůhledné. Žalovaný 1) si při natírání plotu vyžádal souhlas, aby mohl přejít na pozemek svědkovy rodiny, což svědek vnímá jako potvrzení, že se jednalo o jeho plot, který si sám udržoval. V oplocení se nenacházela žádná branka, pokud se žalovanému 1) například zaběhla slepice, musel celý pozemek obejít přes cestu. Podle svědka mezi žalovaným 1) a rodinou žalobkyně a) nikdy nevznikl žádaný spor ohledně hranice pozemku. Vztahy byly po celou dobu přátelské a za celých 58 let nezaznamenal žádný náznak, že by část oploceného pozemku měla náležet žalovanému 1). Uvedl, že by si žalovaný 1) stěží postavil garáž tak, aby si zatarasil přístup do zadní části pozemku, pokud by měl za garáží ještě další pozemek. O vzájemném obhospodařování pozemků mezi žalovaným 1) a rodinou žalobkyně a) nemá žádné informace. Podle svědka při rozhovorech s manželem sestry žalovaného 1) nikdy nezazněla zmínka o tom, že by část pozemku zasahovala do zahrady , jméno FO, . Na zahradě se nacházely vzrostlé ovocné stromy a zahrádka, kterou obhospodařoval pan , jméno FO, . Plody sklízela výlučně rodina svědka. Kácení stromů probíhalo bez souhlasu žalovaného 1), který se naopak při kácení ořechu nabídl s pomocí. Nikdy nezaznělo, že by se jednalo o strom na cizím pozemku. Při přístavbě kuchyně byl žalovaný 1) účastníkem stavebního řízení a nevznesl žádné námitky. Stejně tak nevznesl žádné výhrady při výstavbě altánu, který svědek realizoval sám. V místě dnešního altánu se dříve nacházela plynová nádrž, k níž bylo vydáno povolení a která vyžadovala bezpečnostní odstup tří metrů. Ani tehdy nebyly vzneseny žádné námitky, že by ochranné pásmo zasahovalo na pozemek žalovaného 1). Dále uvedl, že žalovaný 1) choval zejména holuby a nutrie, chov zvířat však nikoho neobtěžoval, neboť pozemky byly odděleny oplocením. Oplocení pokračovalo i na spodním pozemku, kde se nacházely mezní kameny. Plot byl v minulosti opravován panem , jméno FO, , později však zcela zchátral. , adresa, kámen je na místě stále, byť je poškozený.- Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně byla sousedkou žalobkyně a) po dobu přibližně 50 let. Uvedla, že ona i její tehdejší manžel, žalovaný 1), udržovali se sousedy dobré vztahy. Dále uvedla, že pozemky, které jsou předmětem řízení, považovala za pozemky žalovaného 1), přičemž při rozvodu byla z těchto pozemků vyplacena. Na výzvu k označení konkrétních pozemků na předloženém nákresu odmítla reagovat s odkazem na zdravotní omezení (pooperační stav očí a ruky). Svědkyně uvedla, že se do obce , adresa, přistěhovala v roce 1972, přičemž v té době se na pozemku nenacházelo žádné oplocení. Oplocení bylo dle její výpovědi budováno až následně, přičemž si nepamatuje přítomnost mezních kamenů. O trasování oplocení se nezajímala. Po vybudování oplocení nedošlo k žádným sporům ohledně jeho umístění. Uvedla, že jak rodina , jméno FO, , tak žalovaný 1) užívali pozemky jak v horní, tak i dolní části, a že mezi nimi existovala dohoda o užívání, o jejímž obsahu však nemá bližší informace. Tuto dohodu jí měla sdělit její bývalá tchyně. Na dotaz, proč byla garáž žalovaného 1) postavena v těsné blízkosti oplocení, uvedla, že mezi garáží a plotem je „pořádný kus“, avšak konkrétní vzdálenost nespecifikovala. Podle svědkyně horní zahrada nebyla oplocena, nacházel se zde původně lán pole, který byl později zastavěn. Zvířata (nutrie, slepice) chovali nejprve ve voliéře v dolní části pozemku, později v kotcích ve vyšší části. Uvedla, že sousedé si na chov zvířat nestěžovali. V oplocení se nacházela branka, tzv. „posuvné pole“, která byla umístěna na konci laťkového plotu. Touto brankou dle její výpovědi chodila paní , jméno FO, pro vodu, neboť v obci byl v té době vody nedostatek. Ostatní osoby přicházely přes hlavní vjezdová vrata. Spodní pozemek pod cestou byl dle její výpovědi částečně oplocen panem , jméno FO, , což jim nevadilo, a žádné spory ohledně tohoto oplocení nevznikly. K otázce, proč bylo oplocení vedeno jinak než dle hranice pozemku žalovaného 1), uvedla, že se jednalo o pozemek žalovaného 1) z obou stran, avšak důvod takového vedení plotu nezná. , adresa, byla dle jejího vyjádření zřízena výhradně pro potřeby rodiny , jméno FO, .- Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je celoživotním obyvatelem obce , adresa, , stejně jako účastníci řízení. Uvedl, že si z vlastní zkušenosti pamatuje, že mezi domy žalovaného 1) a rodiny žalobkyně a) původně žádné oplocení nebylo. První oplocení bylo dle jeho výpovědi zbudováno až poté, co se žalovaný 1) vrátil z výkonu vojenské služby, přibližně kolem roku 1969. Do té doby se mezi domy nacházel palouk, kde se pásly husy – husy žalovaného 1) v horní části a husy rodiny , jméno FO, na spodním pozemku. Na pozemku pod cestou se nacházelo oplocení, které dle jeho názoru zřídil pan , jméno FO, . Svědek o existenci mezních kamenů mezi domy nemá žádné informace. V prostoru mezi domy se nacházel ovocný strom, pravděpodobně třešeň, o níž se domnívá, že patřila žalovanému 1). Výslovně uvedl, že mu nejsou známy žádné spory ohledně užívání pozemků mezi žalovaným 1) a rodinou žalobkyně a), a to až do doby nedávného sporu. Rovněž nemá žádné informace o existenci dohody mezi těmito rodinami o vzájemném užívání částí pozemků. K užívání spodního pozemku žalovaným 1) uvedl, že dle jeho vědomosti musel být pozemek upraven a parkovací plocha posunuta. Dále uvedl, že před vybudováním oplocení se v prostoru mezi domy nacházela pouze louka bez jakéhokoli oplocení či zahradní úpravy, a že neví, kdo tehdy kosil trávu.

11. Z účastnických výpovědí zjistil soud následující:- Z výpovědi , Jméno žalobkyně A, , žalobkyně a), soud zjistil, že situaci ohledně oplocení mezi nemovitostmi ve Věži vnímá od roku 1952, tedy přibližně od svých čtyř let. V té době byl od cesty veden plný prkenný plot směrem ke kůlničce žalovaného 1), od níž pokračoval laťkový plot s kamennými sloupky a kulány, zakončený mezním kamenem. Plot byl dle její výpovědi stabilní a neměnný, bez jakýchkoli branek. Vzpomíná si, že jako dítě jednou plot přelezla, aby se pohoupala na houpačce u , jméno FO, , což jí bylo doma vytknuto. Na zahradě rodiny žalobkyně a) se nacházely ovocné stromy, a plot vedl rovnoběžně s domem žalovaného 1). Od sloupku směrem dál měl žalovaný 1) drátěný plot. V sedmdesátých letech žalovaný 1) zbudoval podezdívku a instaloval nové sloupky. Kovové panty na sloupku (foto čl. 375 p.v.) žalobkyně zaznamenala až při místním šetření v srpnu 2023, přičemž uvádí, že dříve na sloupku panty nebyly. Nemovitosti byly v držení rodiny žalobkyně od roku 1861 a až do roku 2014 mezi rodinami žádné spory nevznikaly. Plot udržoval žalovaný 1), dříve jeho rodiče. Při natírání plotu se žalovaný 1) dovoloval manžela žalobkyně a) a prováděl nátěr z jejich strany, přičemž musel obejít plot po cestě. , adresa, kámen si žalobkyně a) vybavuje od svých deseti let. Po digitalizaci katastru zjistila, že hranice pozemku je zakreslena nesprávně – čára vedla na roh jejich domu. Obrátila se na obecní úřad, kde jí bylo sděleno, že takové mapy nemají, a následně na katastrální úřad, kde byla chyba přiznána. Bylo jí doporučeno buď uzavřít dohodu, nebo věc řešit soudní cestou. V době, kdy otec žalovaného 1) bydlel v pronájmu u babičky žalobkyně, a) probíhalo zaměření pozemků. Katastrální mapa z roku 1932 byla jedinou platnou mapou až do roku 2014 a podle ní se všichni řídili. Při konfrontaci s žalovaným 1) ohledně nesprávného zakreslení jeho domu a kůlničky na pozemku žalobkyně, reagoval slovy: „Ať je to, jak chce, tohle to je moje“. Na leteckém snímku (čl. 409) žalobkyně zakreslila trasu plotu a uvedla, že plot nebyl průchozí – žalovaný 1) se na jejich zahradu mohl dostat pouze po cestě. V domě bydlí od narození a při převodu nemovitosti od rodičů nebyla zmíněna žádná dohoda o vzájemném užívání pozemků. Plot nikdy nebyl zpochybňován a žalovaný 1) nevznášel žádné námitky. K tvrzení svědkyně , jméno FO, , že rodina žalobkyně chodila výsuvným polem pro vodu, žalobkyně uvedla, že to není pravda – měli vlastní vodovod a později i veřejný. Při výstavbě altánu, plynového zásobníku a přístavbě kuchyně žalovaný 1) nevznesl žádné námitky, ač byl účastníkem stavebního řízení. , jméno FO, , rozenou Jírovou, žalobkyně nepovažuje za kamarádku své matky, neboť v době, kterou J. , jméno FO, popisuje, jí bylo deset let, zatímco matce žalobkyň dvacet šest a čekala první dítě. Navíc J. , jméno FO, podle žalobkyně a) nebydlela od narození na adrese „V Chalupách“, ale až od roku 1955. Na spodním pozemku pod silnicí byl dle žalobkyně a) plot, který budoval její praděd. Při pohledu z cesty užíval levou část žalovaný 1) a pravou část rodina žalobkyň.- Z výpovědi , Jméno žalobkyně B, , žalobkyně b), soud zjistil, že se narodila za druhé světové války a situaci ohledně oplocení mezi rodinou její a rodinou žalovaného 1) vnímá od svých přibližně 4,5 let. V tomto období, až do jejího odstěhování z obce , adresa, v roce 1962, byl mezi nemovitostmi zřízen prkenný plot, který měl směrem do svahu tyčky. Trasa tohoto plotu se v uvedeném období neměnila. Po odstěhování žalobkyně b) z obce nadále navštěvovala své rodiče a vnímala, že žalovaný 1) plot opravoval, avšak vždy ve stejné trase. V plotě se podle jejího pozorování nikdy nenacházela branka, a panty na sloupku (foto čl. 355) považuje za dodatečně přidělané. Plot dle její výpovědi udržovali rodiče a prarodiče žalovaného 1). Nikdy se v rodině žalobkyň neřešilo, že by část zahrady náležela rodině , jméno FO, . , adresa, byla užívána výlučně rodinou žalobkyň, trávu zde sekal její otec, sklízelo se ovoce, a při kácení stromů nebyl vyžadován souhlas sousedů. , adresa, kámen (foto čl. 375 p.v.) si žalobkyně vybavuje přibližně od svých 15 let, nacházel se za rohem plotu, který měl kamenné sloupky. Plot byl vždy na stejném místě. Na leteckém snímku (čl. 407) zakreslila vedení plotu. Potvrdila, že žalovaný později dodělal podezdívku. Rodiny se vzájemně nenavštěvovaly. Pozemek, který je předmětem sporu, obhospodařovala výlučně rodina žalobkyň. K tvrzení svědkyně , jméno FO, , že rodina žalobkyň chodila pro vodu k , jméno FO, , uvedla, že se nezakládá na pravdě, neboť jejich domácnost měla vlastní vodovod. Žalobkyně b) popřela, že by se její matka, narozená v roce 1914, nekamarádila s J. , jméno FO, , neboť mezi nimi byl věkový rozdíl 16 let, což by si pamatovala. Horní část sporného pozemku nebyla podle žalobkyně b) oplocena a navazovala na pole, kde jsou dnes rodinné domy. Pozemek rodiny , jméno FO, byl oplocen drátěným plotem. V dolní části pod cestou vedl laťkový plot až k potoku. Vpravo pozemek užívala rodina žalobkyň, vlevo rodina žalovaného 1). Plot mezi domy měl kamenné sloupky, a drátěná část byla doplněna žalovaným 1) až v 70. letech.- Z výpovědi , Jméno žalobkyně D, , žalobkyně d), soud zjistil, že situaci ohledně oplocení mezi rodinou její a rodinou žalovaného 1) vnímá přibližně od svých pěti let. Plot byl dle jejího pozorování veden rovnoběžně s chalupou rodiny žalovaného 1). Na leteckém snímku (čl. 408) žalobkyně d) zakreslila trasu plotu. Dle její výpovědi byl plot ve spodní části dřevěný, od stodůlky tvořen tyčkami a v horní části drátěný. Trasa plotu se v průběhu let neměnila a plot byl pravidelně opravován žalovaným 1). Popřela existenci jakékoli branky v plotě a uvádí, že nikdy nezaznamenala, že by žalovaný 1) nebo jiná osoba vznášela nárok na část jejich zahrady, ani že by existovala dohoda o vzájemném užívání pozemků. , adresa, kámen (foto čl. 375 p.v.) si vybavuje od svých deseti let, přičemž se nacházel vedle plotu, nikoli jako jeho součást. Původní plot měl kamenné sloupky s ryglemi, kovové sloupky byly instalovány později. , adresa, byla dle žalobkyně d) výlučně užívána rodinou žalobkyň – trávu sekal otec, sázely se stromy, maminka zde měla květiny a záhony. Žádný souhlas rodiny žalovaného 1) k těmto činnostem nebyl nikdy požadován. K tvrzení svědkyně , jméno FO, , že v roce 1972 mezi pozemky žádný plot nebyl a že rodina žalobkyně využívala posuvné pole k přístupu pro vodu, žalobkyně d) uvedla, že se nezakládá na pravdě. Plot zde dle jejího tvrzení vždy byl a rodina měla vlastní vodovod, jako jedna z prvních v obci. Přístup přes plot nebyl možný, žádná branka zde nebyla, přístup byl možný pouze po cestě. Žalobkyně d) si nevzpomíná, že by její matka, narozená v roce 1914, udržovala přátelský vztah s J. , jméno FO, , neboť mezi nimi byl výrazný věkový rozdíl. Při odchodu žalobkyně d) z obce v roce 1974 byl podle ní na dolním pozemku pod cestou plot, přičemž část vpravo (při pohledu z cesty) užívala jejich rodina a část vlevo rodina žalovaného 1).- Z výpovědi , Jméno žalované A, , žalovaného 1), soud zjistil, že rodinný dům ve Věži obývá od narození, tj. přibližně 76 let. V době jeho dětství nebyly mezi sousedními nemovitostmi zřízeny žádné oplocení. První úpravy pozemku začal provádět po návratu z vojenské služby v roce 1969. V období let 1972–1975 zbudoval dřevěný plot mezi domem své rodiny a domem manželů , jméno FO, , přičemž trasu plotu určil dle vlastní potřeby. V té době nebyly na pozemku vyznačeny mezní kameny. V roce 2005 nebo 2006 žalovaný umístil na pozemek mezní kámen, a to za asistence pana , Anonymizováno, . Tento kámen však nebyl umístěn v souladu s katastrální hranicí, nýbrž z praktických důvodů, aby se v daném místě nehromadil sníh. Plot zůstal po celou dobu na stejném místě až do roku 2014, kdy došlo ke změně trasy v důsledku sporu žalobkyní a), která požadovala podepsání dokumentu stvrzujícího, že stávající oplocení odpovídá hranici pozemků. Žalovaný 1) odmítl s tím, že hranice vede k rohu chalupy rodiny žalobkyně a). Mezi rodiči žalovaného 1) a rodiči žalobkyň existovala ústní dohoda o užívání pozemků, podle níž rodina žalovaného 1) užívala dolní část pozemku a rodina , jméno FO, horní část. K žádnému převodu vlastnického práva nedošlo. Žalovaný 1) uvádí, že při výstavbě garáže v minulosti neřešil souhlas sousedů, neboť stavba byla situována uprostřed pozemku. V rámci oplocení existovalo tzv. výsuvné pole, které žalovaný 1) využíval k údržbě plotu z druhé strany. V devadesátých letech, při majetkovém vypořádání s bývalou manželkou, byl přizván znalec, který pozemek ohodnotil, přičemž nijak nekomentoval stávající oplocení. Žalovaný 1) dále uvádí, že v době před oplocením pozemky užívaly obě rodiny – jejich husy se pásly na různých částech pozemku, přičemž dolní část byla oplocena pouze směrem k potoku. Horní část se začala oplocovat až v osmdesátých letech. Vodovod byl do obce zaváděn postupně v letech 1975–1980, do té doby sousedé využívali studnu žalovaného 1). V roce 2015 se žalovaný 1) seznámil s výsledky digitalizace katastru, které byly vyvěšeny na úřední desce. Přestože si byl vědom, že mezní kámen neodpovídá skutečné hranici, situaci neřešil, neboť považoval užívání pozemků za vyvážené a v souladu s historickou dohodou mezi rodinami.- Z výpovědi , Jméno žalované B, , žalované 2), soud zjistil, že se stala vlastnicí veškerého majetku žalovaného 1) dne 2. 9. 2000, a to po právní moci rozhodnutí ve sporu , adresa, vs. , jméno FO, , kdy žaloba byla zamítnuta a ústavní stížnost odmítnuta. Následně byla z katastru odstraněna poznámka spornosti. Od roku 2000 žalovaná 2) dojíždí do obce , adresa, . V době převzetí majetku byl plot mezi nemovitostmi tvořen dřevěnou částí s podezdívkou, která byla zalomená, a drátěnou částí vedoucí od garáže, která se za holubníky stáčela doprava. Trasa plotu se dle jejího vnímání od roku 2000 do roku 2015 nezměnila, měnilo se pouze rozmístění branek. Dřevěný plot ztrouchnivěl kolem roku 2015–2016 a nebyl obnoven. V letech 2014–2015 byl odstraněn i drátěný plot, a to z iniciativy žalovaného 1), který si nechal pozemek zaměřit a chtěl uvést stav do souladu s právním stavem. Žalovaná 2) uvádí, že žalovaný 1) se o plot staral z obou stran a nikoho se nedovoloval. Od roku 2003 opakovaně slyšela jeho rozhovory s matkou, která ho od řešení situace ohledně hranic pozemku zrazovala. Sama si nepamatuje konkrétní rozhovor s žalovaným 1) ohledně hranic, ale principiálně dohodu mezi rodinami účastníků chápala tak, že žalovaný 1) umožňoval přístup, avšak nevýhradně, s ohledem na polohu domu žalobkyně a). K tzv. vysunovacímu poli žalovaná 2) uvádí, že se nacházelo v místě dnešní vinné révy a bylo využíváno do doby, než plot zanikl. Na železném sloupku s panty (foto čl. 355) byla malá branka, která byla součástí podezdívky již v roce 2000. Zda byla branka využívána, žalovaná 2) neví. Vysunovací pole sloužilo k údržbě plotu, žalovaný 1) jej využíval i při přenášení ořechů. Žalovaná 2) dále uvádí, že žalovaný 1) využíval spodní pozemek pod cestou, ale v menším rozsahu než nyní. Vysadil zde ovocné dřeviny a choval holuby, psy a slepice. Výstavba nového oplocení probíhala od podzimu 2020, kdy žalovaná 2) oslovila stavební firmu a řešila odstup od silnice s obcí. Nabídla žalobkyni a) dohodu o rozdělení pozemku, ta však nabídku odmítla. Nový plot byl vybudován kolem června 2021, a to 25 cm od skutečné hranice pozemku, přičemž pozemek byl znovu zaměřen v září 2020. Oplocení je vedeno 1,75 m od rohu domu paní , jméno FO, . Žalovaná uvádí, že oplocení pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, je posunuto o 25 cm do jejího pozemku. K výstavbě pergoly, výsadbě tújí a květin žalovaná uvádí, že v té době nebyl pozemek zaměřen a žalovaný 1) pravděpodobně nevěděl, že se jedná o jeho pozemek. Toleroval to, patrně z důvodu místních zvyklostí. Sám uváděl, že pergola je na jeho pozemku, stejně jako on měl stání pro auta na pozemku žalobkyně. Ke kamennému sloupku (foto čl. 375 p.v.) žalovaná uvádí, že neviděla, že by jej žalovaný 1) odstraňoval.

12. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť je považoval za nadbytečné, popř. sami účastníci na jejich provedení netrvali. Současně k některým provedeným důkazům nakonec soud nepřihlížel, protože prokazovaly jiné skutečnosti než ty, které se ukázaly být relevantní pro posouzení a rozhodnutí věci.

13. Po skutkové stránce dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

14. Původní vlastnicí usedlosti čp. , Anonymizováno, a přilehlých pozemků byla , jméno FO, , která je nabyla v rámci dědictví po svém manželovi , jméno FO, v roce 1926. V roce 1940 převedla , jméno FO, veškeré své nemovitosti, včetně usedlosti č.p. , Anonymizováno, a pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na svou dceru , jméno FO, a jejího nastávajícího manžela , jméno FO, . Vlastnické právo k těmto nemovitostem přešlo na manžele , jméno FO, dnem uzavření jejich manželství dne 27. 7. 1940. V roce 1981 manželé , jméno FO, a , jméno FO, převedli část svého majetku – konkrétně stavební parcelu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se stodolou a pozemkovou parcelu č. , hodnota, – kupní smlouvou na svou dceru, žalobkyni a), a jejího manžela. Právní účinky převodu nastaly registrací smlouvy dne 11. 5. 1981. Po smrti , jméno FO, († 30. 8. 1995) a , jméno FO, († 11. 12. 1997) nabyla žalobkyně a) v rámci dědických řízení ideální podíly na dalších pozemcích evidovaných ve zjednodušené evidenci, mimo jiné parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, .

15. Původním vlastníkem nemovitostí včetně domu č.p. , Anonymizováno, a pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , adresa, , jméno FO, , který je v roce 1932 prodal manželům , jméno FO, a , jméno FO, . Následně tyto nemovitosti přešly na jejich dědičky – , jméno FO, a , jméno FO, , které je v roce 1976 převedly do bezpodílového spoluvlastnictví manželů – žalovaného 1) a , jméno FO, . Po rozvodu manželství v roce 1992 došlo k vypořádání spoluvlastnictví, přičemž žalovaný 1) nabyl výlučné vlastnictví k uvedeným nemovitostem. V roce 2020 pak žalovaný 1) převedl vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, kupní smlouvou na žalovanou 2), přičemž si zřídil věcné břemeno bytu a zákazu zcizení a zatížení po dobu svého života.

16. K datu 9. 3. 2015 byl jako vlastník pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zapsán žalovaný 1), a k témuž datu byla žalobkyně a) zapsána jako vlastnice pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 2. 9. 2020 došlo na základě kupní smlouvy k převodu vlastnického práva k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, na žalovanou 2), přičemž nemovitosti byly zatíženy věcným břemenem ve prospěch žalovaného 1). V katastru nemovitostí byla současně u pozemků parc. č. 1035/2 a 1201 zapsána poznámka spornosti ve věci určení vlastnického práva, a to na základě podání žalobkyně a).

17. V roce 1975 uzavřeli manželé , jméno FO, a , jméno FO, kupní smlouvu se státem, zastoupeným MNV , adresa, , jejímž předmětem byl převod pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Před podpisem smlouvy proběhlo na místě geometrické odměření pozemků za přítomnosti geometra, přičemž geometrický plán byl vyhotoven až následně. Obsah smlouvy odpovídal výsledkům tohoto měření a manželé , jméno FO, s ním souhlasili. V následujících letech se ukázalo, že část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /5, Anonymizováno, byla užívána jako cesta, která měla být dle územního rozhodnutí z roku 1976 široká 3 metry, byla ve skutečnosti vybudována v šíři 5 metrů a využívána jako příjezdová komunikace. V roce 1983 a , adresa, , jméno FO, opakovaně obracel na MNV s námitkami proti odtoku vody z této cesty na jeho pozemek. MNV však konstatoval, že oplocení pozemku provedl svévolně a bez povolení, a odmítl provést nápravu, naproti tomu , jméno FO, tvrdil, že oplocení bylo zbudováno na základě ústní dohody. V roce 1990 podali manželé , jméno FO, návrh na zrušení kupní smlouvy z roku 1975, neboť se domnívali, že byli uvedeni v omyl ohledně účelu převodu a rozsahu výstavby. Soud následně rozhodl, že smlouva je v části týkající se parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neplatná.

18. Žalobkyně se v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /2015 domáhala určení, že jí svědčí vlastnické právo k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to na základě jejich dlouhodobé držby a vydržení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně i její právní předchůdci pozemky po desetiletí fakticky užívali jako součást oplocené zahrady, a že žalovaný proti tomuto užívání nikdy nevznesl námitky. Na základě toho soud uznal, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Následně, poté co účastníci řízení využili řádných i mimořádných opravných prostředků, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla být po celou vydržecí dobu v dobré víře, neboť již v roce 1996 měla k dispozici geometrický plán, který vymezoval skutečný průběh hranice mezi pozemky, a který byl přiložen k žádosti o zápis stavby do katastru. Tím došlo k objektivní ztrátě dobré víry na straně žalobkyně a), odvolací soud zmínil možnost vydržení sporných pozemků ze strany rodičů žalobkyně a). Nejvyšší soud následně dovolání žalobkyně zamítl a závěry odvolacího soudu potvrdil.

19. Na sporných pozemcích v katastrálním území , adresa, bylo v průběhu let opakovaně prováděno geodetické měření a zpracovávány geometrické plány, a to jak za účelem vymezení nových parcel, tak i pro potřeby stavebního řízení, kolaudace a řešení vlastnických sporů. Geometrické plány byly vyhotovovány v letech 1979, 1996, 2016 a 2022, přičemž docházelo k dělení, slučování a přečíslování pozemků, jakož i k vytyčování hranic v terénu. Měření byla prováděna oprávněnými zeměměřickými inženýry a výsledky byly využívány v řízeních před katastrálním úřadem i soudem. Podle připojeného geometrického plánu č. , hodnota, -1028/2022 je aktuální označení sporných pozemků mezi domy č.p. , Anonymizováno, a č.p. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, : parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 187 m² (zahrada) a parcela č. , hodnota, o výměře 105 m² (zastavěná plocha a nádvoří). Tyto pozemky byly nově vymezeny v roce 2022 na základě aktualizovaného geometrického plánu a odpovídají původním parcelám č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které byly předmětem předchozího sporu.

20. Sporné pozemky mezi domy č.p. , Anonymizováno, a č.p. , Anonymizováno, byly po desetiletí fakticky užívány rodinou žalobkyň jako součást oplocené zahrady. Oplocení bylo vedeno rovnoběžně s domem č.p. , Anonymizováno, , tvořeno nejprve dřevěným plotem, později doplněno o drátěnou část a podezdívku. Oplocení bylo stabilní, bez branky, jeho trasa se neměnila. Oplocení udržoval žalovaný 1). Na pozemku se nacházely ovocné stromy a zahradní úpravy, o které pečovala výlučně rodina žalobkyň. Spory o hranici vznikly až po digitalizaci katastru v roce 2014. Do té doby nebyly mezi sousedy zaznamenány žádné námitky či spory ohledně užívání pozemků.

21. V současné době se v terénu nacházejí pozůstatky historického oplocení – zděná podezdívka, sloupky s panty, pařezy tújí a zbytky jasmínů, které kopírovaly trasu původního plotu. Ve věci žalovaných bylo vedeno přestupkové řízení pro zásah do vegetace na hranici pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, .

22. Žalobkyně a) se opakovaně v letech 2014, 2015, 2017 a 2021 domáhala opravy údajů v katastru nemovitostí, konkrétně zákresu hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Ve všech případech však katastrální úřad její žádosti nevyhověl s odůvodněním, že se nejedná o chybu ve smyslu § 36 katastrálního zákona, nýbrž o rozpor mezi evidovaným stavem a skutečností v terénu, který lze řešit pouze dohodou vlastníků nebo rozhodnutím soudu. Rozhodnutí katastrálního úřadu byla potvrzena i nadřízeným správním orgánem.

23. Historický průběh hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl v katastru nemovitostí zakreslen chybně. , adresa, mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla historicky v terénu vedena jinak, než jak je zakreslena v současné digitální katastrální mapě a tato chyba se přenášela napříč generacemi katastrálních operátů. Byla provedena rekonstrukce historické hranice na základě výsledků zeměměřické činnosti z roku 1932 (ZPMZ , Anonymizováno, ), přičemž tato rekonstruovaná hranice s mírnou odchylkou odpovídá umístění historického oplocení, které je patrné na LMS z roku 1949 a dalších letech. Žalovaní tak fakticky užívají menší výměru pozemku než tu, kterou podle katastru vlastní žalovaná 2) a žalobkyně a) pak užívá větší výměru pozemku než tu, kterou podle katastru vlastní. Rozdíly ve výměrách jsou způsobeny tím, že oplocení pozemků neodpovídá zakresleným hranicím.

24. Na základě provedeného dokazování a učiněných skutkových závěrů se soud vypořádal s námitkami žalovaných následujícím způsobem:

25. Námitku žalovaných, že se jedná o totožnou žalobu jako v předchozím řízení, soud neshledal důvodnou, neboť v nyní projednávané věci se žalobkyně nedomáhají určení vlastnického práva ve svůj prospěch, nýbrž ve prospěch svých právních předchůdců k jinému rozhodnému datu, a žaloba tak není totožná co do účastníků, předmětu ani právního důvodu. Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení, že by žalovaní byli novou žalobou překvapeni, neboť právní nejistota ohledně vlastnictví sporných pozemků trvala i po skončení předchozího řízení a žalobkyně pouze využily právní závěr odvolacího soudu, který připustil možnost vydržení ve prospěch jejich rodičů, přičemž podání nové žaloby v tomto směru je legitimním a předvídatelným procesním postupem. Konečně námitka dobré víry žalované 2) při nabytí nemovitostí nemůže obstát, neboť žalovaná byla v době uzavření kupní smlouvy výslovně upozorněna na existenci soudního sporu a poznámky spornosti v katastru nemovitostí, následně odvolací soud ve svém rozhodnutí zmínil myšlenku, že je možno posuzovat případ, zda sporné pozemky nevydrželi již rodiče žalobkyně a). I když žalovaná 2) nebyla účastníkem předchozího řízení, je blízkou přítelkyní žalovaného 1) a těžko si představit, že touto informací nedisponovala, především v okamžiku převodu dotčených nemovitých věcí od žalovaného 1).

26. Veškeré námitky žalovaných, které staví na skutečnostech nastalých po roce 1970, nelze pro posouzení důvodnosti žaloby považovat za právně relevantní, neboť podle skutkových zjištění soudu v projednávaném případě vydržecí doba počala běžet nejpozději v roce 1949, kdy byl pořízen první letecký měřický snímek (LMS), dokumentující polohu historického oplocení, a tedy faktické vymezení hranice pozemků. S ohledem na tehdejší právní úpravu (ABGB a následně SZ) byla pro vydržení nemovitosti vyžadována doba trvání držby v délce 30 let, respektive 10 let, přičemž tato doba byla v případě právních předchůdců žalobkyň bezpochyby naplněna již před rokem 1970, a tudíž veškeré skutkové okolnosti, které nastaly po roce 1970 – ať už se jedná o změny oplocení, stavební úpravy, jednání s MNV, nebo pozdější geodetická měření – nemohou mít vliv na právní posouzení otázky vydržení, neboť k nabytí vlastnického práva vydržením došlo již dříve, a pozdější okolnosti nemohou zpětně zpochybnit právní účinky vydržení, které nastaly ex lege uplynutím zákonné lhůty za splnění podmínek držby.

27. Námitky žalovaných, podle nichž právní předchůdci žalobkyň – jejich rodiče – nemohli být v dobré víře ohledně rozsahu svého vlastnického práva, soud neshledal důvodnými. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků a leteckých měřických snímků (LMS) z roku 1949, jednoznačně vyplývá, že pozemky byly již v průběhu 40. let 20. století fakticky užívány jako součást oplocené zahrady přilehlé k domu čp. , Anonymizováno, , a to v přesvědčení, že tvoří součást pozemku parc. č. , hodnota, . Rodiče žalobkyň nabyli nemovitost od své matky, resp. tchyně, v rámci rodinného převodu, což je okolnost, která přirozeně snižuje míru obezřetnosti a podezíravosti ohledně správnosti vymezení hranic. V takových případech je běžné a zcela přirozené, že nabyvatelé spoléhají na faktický stav a tradované užívání, aniž by měli důvod zpochybňovat jeho právní správnost. Pokud jde o tvrzení žalovaných, že žalobkyně neprokázaly užívání pozemků od roku 1940 ani existenci oplocení v této době, soud konstatuje, že žalobkyně unesly důkazní břemeno prostřednictvím řady svědeckých výpovědí, které potvrzují existenci oplocení již v období po druhé světové válce, a dále prostřednictvím LMS z roku 1949, který zachycuje trasu oplocení odpovídající historickému užívání. Tyto důkazy byly navíc podpořeny znaleckým posudkem, jenž rekonstruoval historický průběh hranice na základě výsledků zeměměřických činností z roku 1932.

28. Námitka žalovaných, že oplocení mělo být vedeno podle tzv. pravidla pravé ruky, není důvodná, neboť toto pravidlo nepředstavuje kogentní právní normu, nýbrž toliko praktické doporučení, jehož aplikace závisela na konkrétních okolnostech a vůli vlastníků. Rozhodující pro posouzení vydržení je přitom faktický stav držby, nikoli vedení oplocení podle zvyklostí.

29. Námitky žalovaných směřující proti znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , CS.c., soud neshledal důvodnými. Znalec při zpracování posudku vycházel z rozsáhlého souboru podkladů, zahrnujícího jak archivní mapové podklady (včetně originálu mapy stabilního katastru z roku 1838), tak výsledky zeměměřických činností z let 1932, 1945, 1979, 1996 a 2022, dále letecké měřické snímky (LMS) z let 1949 až 2022, digitální katastrální mapu, dokumentaci katastrálního pracoviště a vlastní geodetická měření provedená v roce 2024. Závěry znalce ohledně průběhu historické hranice byly podpořeny rekonstrukcí hranice mezi pozemky, která s minimální odchylkou odpovídá trase historického oplocení doložené jak v terénu (pozůstatky podezdívky, sloupků a vegetace), tak na LMS z roku 1949. K námitce žalovaných, že LMS jsou nevěrohodné, soud konstatuje, že znalec při výslechu podrobně vysvětlil použitou metodiku – identifikaci identických bodů v terénu a jejich přenesení do LMS pomocí transformačního klíče, v toleranci 0,5 m, což lze považovat za vysoce přesné a spolehlivé. K tvrzení žalovaných, že objektivita znalce byla zpochybněna, soud připomíná, že znalec je vázán znaleckým slibem dle § 5 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by jeho nestrannost nebo odbornost zpochybňovaly. Pokud žalovaní namítají, že specializací znalce není obor archivnictví, je třeba zdůraznit, že posudek byl zpracován v oboru geodézie a kartografie, přičemž práce s archivními mapovými podklady je běžnou součástí znalecké činnosti v tomto oboru. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, tak byl zpracován v souladu se zákonnými požadavky a jeho závěry byly přesvědčivě odůvodněny. Oproti tomu znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , na nějž se žalovaní odvolávají, byl v řízení překonán, neboť nepracoval s takto širokým souborem podkladů, nezohlednil výsledky měření LMS, a jeho závěry nebyly v řízení potvrzeny.

30. Námitka žalovaných o tom, že se žalobkyním nepodařilo prokázat existenci tvrzeného mezního kamene, není důvodná. Skutečnost, že se nepodařilo s absolutní jistotou určit historickou polohu jednoho konkrétního mezního kamene, nemůže zpochybnit závěr o existenci vydržení. Mezní kámen může být jedním z důkazních prostředků, avšak jeho absence či spornost jeho identifikace nemá za následek neprokázání držby. V daném případě byla existence a trasa oplocení doložena dostatečně jinými důkazy, které umožňují spolehlivě určit rozsah držby a její charakter. Rozhodující pro posouzení vydržení je faktický výkon držby v konkrétním rozsahu, který byl v řízení prokázán.

31. Soud se dále zabýval námitkou žalovaných ohledně existence výsuvného pole, dospěl však k závěru, že ani tato skutečnost nemá vliv na právní posouzení věci. I kdyby mezi pozemky existovalo tzv. výsuvné pole (tedy malá branka nebo průchod v oplocení), neznamená to, že by tím byla zpochybněna držba žalobkyň a jejich právních předchůdců. Z provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků a leteckých snímků, vyplývá, že oplocení bylo po desetiletí stabilní, vnímané jako hranice mezi pozemky, a že sporné pozemky byly užívány výlučně rodinou žalobkyň jako součást jejich zahrady.

32. Soud ani námitku žalovaných ohledně vypracování geometrického plánu ze dne 9. 3. 2022 nepovažuje za důvodnou. Je pravdou, že geometrický plán č. , hodnota, -1028/2022 nebyl vyhotoven z podnětu žalobkyně, která jej nechala zpracovat za účelem přesné identifikace sporných pozemků pro potřeby tohoto řízení. Rozsah pozemků vymezený tímto plánem odpovídá výsledkům znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který provedl nezávislou rekonstrukci historického průběhu hranice na základě archivních map, výsledků zeměměřických činností, leteckých snímků a vlastního měření. Znalec potvrdil, že hranice zakreslená v geometrickém plánu z roku 2022 odpovídá historickému užívání pozemků, jak bylo doloženo i svědeckými výpověďmi a pozůstatky oplocení v terénu.

33. Námitky žalovaných směřující proti věrohodnosti svědeckých výpovědí a výpovědí účastníků soud posoudil jednotlivě a komplexně, přičemž zohlednil jak příbuzenský vztah některých svědků k účastníkům řízení, tak i obsahovou konzistenci, konkrétnost a soulad s ostatními důkazy. Je pravdou, že část svědků byla v příbuzenském vztahu k žalobkyním, avšak jejich výpovědi byly detailní, časově ukotvené, opíraly se o osobní zkušenost a byly vnitřně konzistentní i vzájemně souhlasné. Navíc byly podpořeny objektivními důkazy, zejména leteckým měřickým snímkem z roku 1949 a pozůstatky historického oplocení v terénu. Naproti tomu výpovědi některých svědků navržených žalovanými, včetně svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , vykazovaly znaky účelovosti a v některých případech v rozporu s jinými důkazy. Zejména svědkyně , jméno FO, na výzvu soudu odmítla zakreslit průběh hranice mezi pozemky, což výrazně snižuje vypovídací hodnotu jejího svědectví. Tvrzení , jméno FO, o údajné dohodě mezi rodiči účastníků o vzájemné výměně užívání pozemků zůstává svým obsahem osamocené, případně je v souladu pouze s výpověďmi účastníků nebo svědků, jejichž věrohodnost byla v řízení zpochybněna. Jmenovaná popisuje a hodnotí právní vztah uzavření dohody mezi rodiči účastníků řízení v době, kdy ona sama dosahovala dětského věku. Naproti tomu notářské prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , ačkoliv i on byl v době posuzované dítětem, koresponduje s obsahem výpovědí dalších svědků i účastníků řízení, je konkrétní, věcné a v souladu s ostatními důkazy. Významnou roli v hodnocení důkazů sehrály také výpovědi svědků, kteří nejsou v příbuzenském vztahu k žádnému z účastníků a kteří působí jako veřejní činitelé – zejména bývalý starosta obce , jméno FO, , současný starosta , jméno FO, a další svědci z řad sousedů – jejichž výpovědi byly věcné, nezatížené osobním vztahem a podpořily tvrzení žalobkyň o historickém užívání pozemků a existenci oplocení. Soud proto uzavírá, že výpovědi žalobkyň a jejich svědků byly v převážné míře věrohodné, zatímco výpovědi navržené žalovanými nebyly přesvědčivé, konzistentní a nemohou zpochybnit skutkový závěr o historickém užívání pozemků a existenci oplocení.

34. Tvrzení žalovaných, že mezi rodiči účastníků existovala dohoda o vzájemném užívání pozemků, nebylo v řízení prokázáno. Tvrzení nebylo podpořeno žádnou jinou výpovědí svědka či účastníka řízení, přičemž jediným důkazem v tomto směru bylo prohlášení svědkyně , jméno FO, , která sama byla v době, k níž se její výpověď vztahuje, dítětem, a jejíž výpověď tak postrádá potřebnou relevanci a přesvědčivost a výpověď , jméno FO, , která taktéž postrádala potřebný stupeň věrohodnosti, neboť svědkyně odmítla označit trasu, kudy vedlo oplocení, navíc uváděla, jak se posléze ukázalo na základě jiných provedených důkazů, nepravdy týkající se datace výstavby plotu mezi domy účastníků řízení. V tomto smyslu je třeba nazírat i na obsah výpovědi žalovaného 1), který opakovaně tvrdil, že do 70. let nevylo mezi domy účastníků žádné oplocení. Soud proto uzavírá, že existence takové dohody nebyla v řízení osvědčena a nelze ji považovat za skutečnost způsobilou zpochybnit charakter držby právních předchůdců žalobkyň.

35. K námitce žalovaných ohledně nedostatečné protokolace výpovědi žalovaného 1) do protokolu o soudním jednání soud konstatuje, že ta odpovídá svým obsahem podstatným řečeným skutečnostem, které byly následně rozvedeny v přepisu zvukového záznamu. Přestože přepis obsahuje některé doplňující detaily, zejména pokud jde o popis tzv. vysouvacího pole, okolnosti údajné dohody mezi rodiči účastníků a konflikt z roku 2014, tyto skutečnosti byly v protokolu zachyceny v dostatečné míře a jejich absence v plném rozsahu nemá vliv na právní posouzení věci. Rozdíly mezi přepisem a protokolovanou výpovědí se týkají především míry podrobnosti, nikoli věcného obsahu. Z hlediska relevance pro právní posouzení je rozhodující, že tvrzení žalovaného 1) o existenci dohody o vzájemném užívání pozemků zůstalo v řízení osamocené a nebylo dostatečně podpořeno jinými důkazy. Stejně tak skutečnosti, které nastaly v roce 2014, tj. konflikt mezi účastníky, nemají vliv na závěr o vydržení, neboť rozhodné období pro posouzení držby a její právní relevance spadá do období předcházejícího.

36. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

37. Jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je naléhavý právní zájem na tomto určení. Obecně vzato naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto učení stalo jeho právní postavení nejistým. Jde tedy o žaloby, kdy soud svým rozhodnutím vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Žalobou na určení soud rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr existuje či nikoli, přitom svým rozhodnutím soud pouze deklaruje, zda tu právo či právní poměr je nebo není, právo nijakým způsobem neutváří, neboť skutečnost, od které se právo odvíjí, nastala již v minulosti, v době před rozhodnutím soudu. V souzené věci došel soud k závěru, že žalobkyně mají naléhavý právní zájem na podané žalobě, neboť jinak by nemohly zvrátit stav, že jako vlastník sporných pozemků je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná 2) (viz několik sdělení katastrálního úřadu k žádost žalobkyně a) o opravení chyby zápisu).

38. Protože rozhodné skutečnosti pro posouzení tvrzeného vydržení nastaly v roce 1940 (sepsání notářského zápis o přechodu vlastnictví pozemků a usedlosti č.p. 80 ve Věži na rodiče žalobkyň a uzavření manželství rodičů žalobkyň), posoudil soud věc z hlediska hmotného právo podle zák. č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, (dále jen „ABGB“) a zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, (dále jen „SZ“). Přičemž ohledně vydržení platil na českém území do 31. 12. 1950 ABGB, od 1. 1. 1951 pak SZ.

39. Podle § 1453 ABGB každý, kdo je jinak způsobilý k nabývání, může také vlastnictví nebo jiných práv nabýti vydržením.

40. Podle § 1460 ABGB k vydržení je potřebí kromě způsobilosti osoby a předmětu: aby někdo byl ve skutečném držení věci nebo práva, jichž tímto způsobem má nabýti; aby jeho držení bylo pořádné, poctivé a pravé a aby v něm bylo pokračováno po všechen čas, vyměřený zákonem (§ § 309, 316, 326 a 345).

41. Podle § 1461 ABGB každé držení jest pořádné a k vydržení postačující, zakládá-li se na takovém právním důvodu, který by postačil k převzetí vlastnictví, kdyby bylo náleželo převodci. Takové jsou např. odkaz, darování, zápůjčka, koupě a prodej, směna, placení atd.

42. Podle § 1463 ABGB držení musí býti poctivé. Nepoctivost předchozího držitele nevadí však bezelstnému zástupci nebo dědici, aby počal vydržení ode dne jeho držení (§ 1493).

43. Podle § 1464 ABGB držení musí býti pravé. Zmocní-li se někdo věci násilím nebo lstí, nebo se v držení potajmu vplíží, nebo věc jen jako výprosu drží; nemůže ji vydržeti ani on sám, ani jeho dědicové.

44. Podle § 1468 ABGB kde nejsou ještě zavedeny řádné veřejné knihy a nabytí nemovitých věcí jest prokazovati soudními spisy a jinými listinami, nebo není-li věc zapsána na jméno toho, kdo držení práva nad ní vykonává; skoncuje se vydržení teprve po třiceti letech.

45. Podle § 1477 ABGB opírá vydržení o dobu třiceti nebo čtyřicetiletou, nepotřebuje udávati pořádný právní důvod. Vůči němu prokázaná nepoctivost držení vylučuje však vydržení i v této delší době.

46. Podle § 562 SZ ustanoveními tohoto zákona se řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším.

47. Podle § 566 SZ lhůta, která počala běžet před 1. lednem 1951, skončí, určuje-li tento zákon lhůtu kratší, nejpozději uplynutím této kratší lhůty, počítané ode dne 1. ledna 1951; určuje-li lhůtu delší, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet. Totéž platí o době vydržovací a promlčecí.

48. Podle § 115 SZ vydržením lze nabýt vlastnického práva, nejde-li o nezcizitelné věci, které jsou v socialistickém vlastnictví.

49. Podle § 116 SZ práva vlastnického k věci movité nabude, kdo ji drží oprávněně (§ 145) a nepřetržitě po tři léta; jde-li o věc nemovitou, je třeba vydržecí doby desetileté. Kdo nabude oprávněné držby od držitele oprávněného, může si započíst vydržecí dobu předchůdcovu.

50. Vzhledem ke shora uvedeným skutkovým závěrům a zákonným ustanovením soud uzavřel, že žaloba je důvodná.

51. Především je třeba posoudit v dané věci, zda právní předchůdci žalobkyň nabyli vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením, tj. splnili podmínky vydržení požadované zákonem. Soud přitom vychází ze skutečnosti, že právní titul k užívání pozemků vznikl již v roce 1940, avšak za rozhodný okamžik počátku běhu vydržecí doby považuje rok 1949. Tento závěr je podložen nejen výpověďmi žalobkyň a svědeckým prohlášením , tituly před jménem, , jméno FO, , ale především prvním leteckým měřickým snímkem (LMS) z roku 1949, na němž je zřetelně patrné oplocení odpovídající jak pozůstatkům v terénu, tak i geometrickému plánu z roku 2022, jenž byl podkladem tohoto rozhodnutí. Z hlediska hmotného práva je třeba aplikovat ustanovení ABGB, neboť k počátku držby došlo před 1. lednem 1951. Podle § 1460 ABGB je k vydržení vlastnického práva k nemovitosti třeba, aby držba byla řádná (pořádný právní titul – např. převod v rámci rodiny), poctivá (držitel se domnívá, že mu věc náleží), pravá (držba nebyla získána násilím, lstí nebo tajně), a aby trvala po zákonem stanovenou dobu, tj. 30 let. Vzhledem k tomu ale, že dne 1. 1. 1951 nabyl účinnosti SZ, je třeba s ohledem na jeho přechodná ustanovení (§ 562 a § 566) posoudit, zda byly podmínky vydržení naplněny podle této právní úpravy. Podle § 116 odst. 1 tohoto zákona se vlastnické právo k nemovitosti vydrží po deseti letech oprávněné držby, přičemž podle § 145 odst. 1 je držba oprávněná, je-li držitel v dobré víře, že mu věc náleží. Dále podle § 116 odst. 2 lze započíst i držbu právního předchůdce, pokud i ten byl oprávněným držitelem. Z přechodných ustanovení (§ 566) vyplývá, že pokud vydržecí doba započala běžet před účinností SZ a nová právní úprava stanoví dobu kratší, vydržení nastává uplynutím této kratší lhůty. V daném případě tedy, pokud vydržecí doba započala v roce 1949, došlo k jejímu naplnění nejpozději k 1. lednu 1961. Soud nemá pochybnosti o tom, že právní předchůdci žalobkyň byli po celou tuto dobu v dobré víře, že jim sporné pozemky náleží. Tato dobrá víra je podložena nejen dlouhodobým faktickým užíváním pozemků jako součásti oplocené zahrady, ale i okolností, že pozemky byly nabyty v rámci rodiny, což je okolnost, která přirozeně posiluje přesvědčení o oprávněnosti držby. Oplocení, výsadba, údržba a absence jakýchkoli námitek ze strany vlastníků sousedních pozemků po dobu několika desetiletí svědčí o tom, že držba byla nejen poctivá a pravá, ale i navenek vykonávaná jako držba vlastnická. Soud proto uzavírá, že veškeré zákonné podmínky vydržení byly splněny a vlastnické právo k předmětným pozemkům tak přešlo na právní předchůdce žalobkyň. Soud proto žalobě vyhověl, avšak jen vůči žalované 2), a to z důvodů zmíněný níže.

52. V této souvislosti je však zapotřebí zmínit námitku žalovaných ohledně nedostatku pasivní legitimace žalovaného 1) v tomto řízení. Soud se s touto námitkou ztotožňuje a považuje ji za důvodnou, proto bylo žalobě vyhověno pouze proti žalované 2) (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 14. 8. 2007). Z provedeného dokazování je totiž nesporné, že žalovaný 1) převedl předmětné nemovitosti na žalovanou 2) kupní smlouvou v roce 2020, přičemž tato skutečnost je zapsána v katastru nemovitostí a je známa všem účastníkům řízení. V době podání žaloby tak již nebyl vlastníkem sporných pozemků a nemohl být subjektem, vůči němuž by bylo možno uplatnit určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) není zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí, není dán důvod, aby v řízení vystupoval jako žalovaný. Jeho případná znalost skutkového stavu a historických okolností mohla být zjišťována v rámci jeho výslechu jako svědka, nikoliv jako účastníka řízení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

53. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

54. V daném případě jsou to žalobkyně, které byly ve věci zcela úspěšné, a proto jim soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 137 o. s. ř.). Ty představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náklady na notářský zápis ve výši 4 719 Kč (výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, ), vyhotovení geometrického plánu č. , hodnota, -1028/, Anonymizováno, ve výši 10 988 Kč, zálohu na znalecký posudek ve výši 6 000 Kč a odměnu za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“).

55. Pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 byla odměna určena dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 AT, přičemž hodnota jednoho úkonu činila 3 100 Kč, snížená o 20 % při zastupování více osob, tedy 2 480 Kč, což při čtyřech žalobcích činilo 9 920 Kč za jeden úkon. Pro úkony učiněné od 1. 1. 2025 byla odměna stanovena dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 AT, přičemž hodnota jednoho úkonu činila 5 620 Kč, s příslušným snížením při zastupování více osob, tedy celkem 15 736 Kč za jeden úkon.

56. Právní zástupce žalobkyň učinil v průběhu řízení konkrétně následující úkony: 1) dne 5. 8. 2021 převzetí právního zastoupení za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2) dne 6. 8. 2021 podání žaloby k soudu za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3) dne 30. 3. 2022 doplnění žaloby a změna žalobního návrhu za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4) dne 10. 5. 2022 účast u jednání u okresního soudu za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 5) dne 12. 7. 2022 účast u dalšího jednání u okresního soudu za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 6) dne 12. 7. 2022 účast na jednání ve Věži za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 7) dne 30. 9. 2022 účast na dvou úkonech u okresního soudu (8:30–11:25) za odměnu 19 840 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 8) dne 21. 6. 2023 účast na dvou úkonech u okresního soudu (9:00–12:30) za odměnu 19 840 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 9) dne 28. 8. 2023 účast na jednání ve Věži za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 10 )dne 18. 10. 2023 účast na dvou úkonech u okresního soudu (10:00–13:20) za odměnu 19 840 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 11) dne 31. 1. 2024 účast na jednání u okresního soudu za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 12) dne 31. 7. 2024 účast na místním šetření ve Věži za účasti znalce za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 13) dne 16. 10. 2024 vyjádření ke znaleckému posudku za odměnu 9 920 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT,14) dne 26. 2. 2025 účast na dvou úkonech u okresního soudu (10:00–14:00) za odměnu 31 472 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 15) dne 1. 4. 2025 podání závěrečného návrhu za odměnu 15 736 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 16) dne 12. 5. 2025 účast na vyhlášení rozsudku (1/2 úkonu) za odměnu 7 868 Kč podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Odměna advokáta činí celkem , hodnota, Kč.

57. Ke každému úkonu právní služby náleží zástupci žalobkyň náhrada hotových výdajů po 300 Kč, respektive 450 Kč, v závislosti na datu úkonů a účinném znění vyhlášky (§ 13 odst. 3 AT, respektive odst. 4 AT), tj. 16 x 300 Kč= 4 800 Kč a 4 x 450 Kč= 1 800 Kč. Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ze součtu odměn a náhrad, tj. 46 283.

58. Náklady řízení na straně žalobkyň tak činí celkem 293 353 Kč.

59. Naproti tomu byla žaloba proti žalovanému 1) zamítnuta, proto i on má právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to ze strany žalobkyň, neboť, jak je uvedeno výše, soud dovodil, že žalovaný 1) není ve věci pasivně legitimován, tzn. žaloba proti němu neměla vůbec směřovat. Náklady řízení na straně žalovaného 1) tak představují odměna za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) spolu s náhradou hotových výdajů, náhradou za promeškaný čas a cestovným na místo samé.

60. Pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 byla odměna určena dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 AT, přičemž hodnota jednoho úkonu za žalovaného 1) po snížení činila 2 480 Kč. Pro úkony učiněné od 1. 1. 2025 byla odměna stanovena dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 AT, přičemž hodnota jednoho úkonu za žalovaného 1) činila 5 620 Kč.

61. Právní zástupce žalovaného 1) učinil v průběhu řízení konkrétně následující úkony: 1) dne 17. 11. 2021 převzetí právního zastoupení za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2) dne 22. 11. 2021 sepis vyjádření k žalobě za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3) dne 7. 4. 2022 porada s klientem za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 4) dne 19. 4. 2022 doplnění vyjádření ke změně žaloby za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5) dne 10. 5. 2022 účast u jednání u okresního soudu za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 6) dne 3. 6. 2022 doplnění skutkových tvrzení za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 7) dne 12. 7. 2022 účast u jednání u okresního soudu a místní šetření ve Věži za odměnu 4 960 Kč (2 úkony) podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 8) dne 23. 9. 2022 porada s klientem za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 9) dne 30. 9. 2022 účast na dvou úkonech u okresního soudu za odměnu 4 960 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 10) dne 20. 6. 2023 porada s klientem za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 11) dne 21. 6. 2023 účast na dvou úkonech u okresního soudu za odměnu 4 960 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 12) dne 28. 8. 2023 účast na jednání ve Věži za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 13) dne 18. 10. 2023 účast na dvou úkonech u okresního soudu za odměnu 4 960 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 14) dne 9. 10. 2023 porada s klientem za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 15) dne 31. 1. 2024 účast na dvou úkonech u okresního soudu za odměnu 4 960 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 16) dne 31. 7. 2024 účast na místním šetření ve Věži za účasti znalce za odměnu 2 480 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 17) dne 20. 2. 2025 porada s klientem za odměnu 5 620 Kč podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, 18) dne 26. 2. 2025 účast na dvou úkonech u okresního soudu za odměnu 11 240 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 19) dne 31. 3. 2025 sepis závěrečného návrhu na výzvu soudu za odměnu 5 620 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 20) dne 12. 5. 2025 účast na vyhlášení rozsudku (1/2 úkonu) za odměnu 2 810 Kč podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Odměna advokáta činí celkem 77 370 Kč.

62. Ke každému úkonu právní služby náleží zástupci žalovaného 1) poloviční náhrada hotových výdajů po 300 Kč, respektive 450 Kč, v závislosti na datu úkonů a účinném znění vyhlášky (§ 13 odst. 3 AT, respektive odst. 4 AT), tj. 21 x 150 Kč= 3 150 Kč a 5 x 225 Kč= 1 125 Kč. Dále má zástupce žalovaného 1) nárok na poloviční náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1, 3 AT strávený na cestě , adresa, , tam i zpět ve dnech 12. 7. 2022 a 28. 8. 2023 v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tj. z poloviny 200 Kč a cestovné v této souvislosti účtované podle vyhl. č. 475/2024 Sb. taktéž v rozsahu jedné poloviny tj. 158 Kč. Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ze součtu odměn a náhrad, tj. 17 221 Kč.

63. Náklady řízení na straně žalovaného 1) tak činí celkem 99 224 Kč.

64. Soud pro úplnost uvádí, že některé účtované úkony právní služby neshledal jako účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Jedná se zejména o opakované porady s klientem, které probíhaly v časovém odstupu několika dnů či týdnů od ostatních úkonů právního zastoupení. Soud má za to, že v daném období nedošlo ve věci k takové změně skutkového či právního stavu, která by odůvodňovala potřebu dalších konzultací mezi advokátem a klientem. V tomto kontextu soud přihlédl k zásadě účelnosti nákladů řízení, jak ji vykládá ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015.

65. Dále soud postupoval v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalované 2), aby mu nahradila na nákladech řízení částku 117 241 Kč. Tato částka představuje jednak znalečné ve výši 114 997 Kč za vypracovaný znalecký posudek a ve výši 8 243 Kč za účast znalce u jednání soudu. To vše po započtení zálohy na náklady důkazu, kterou státu již zaplatily žalobkyně. Úhradu je třeba provést na účet č. 19-1725521/0710, pod variabilním symbolem 1711005921.

66. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce třiceti dnů a náklady řízení je třeba zaplatit k rukám zástupce účastníků řízení v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.