6 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Vodehnalem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o vzájemném návrhu žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví

I. Návrh žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví se zamítá.

II. Žalované se ukládá zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě zaplatit soudní poplatek ze vzájemného návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u , právnická osoba, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), konkrétně pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , Anonymizováno, zahrada a pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada, se ruší.

IV. Nařizuje se prodej ve veřejné dražbě pozemků zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), konkrétně pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada, s tím, že výtěžek z prodeje se rozdělí mezi účastnice tak, že žalobkyni připadne podíl ve výši ¼ a žalované připadne podíl ve výši ¾.

V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě žalobkyně ani o vzájemném návrhu žalované.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náhradu nákladů řízení ve výši 5 378 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náhradu nákladů řízení ve výši 16 134 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku. Předmět řízení, argumentace účastnic1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u , právnická osoba, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), konkrétně pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada (dále též společně jako „předmětné nemovitosti“).

2. V žalobě a dalších podáních žalobkyně uvedla, že ona vlastní spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem ve výši ¼, žalovaná ve výši ¾. Mezi účastnicemi se nepodařilo dosáhnout dohody ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a společného hospodaření a nakládání s předmětnými nemovitostmi. Žalobkyně nemá zájem nabýt spoluvlastnický podíl žalované do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně proto nejprve požadovala zrušení spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované. Poté, co žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá dostatek finančních prostředků k jednorázovému a bezodkladnému vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, žalobkyně navrhla nařízení prodeje předmětných nemovitostí a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastnice dle výše jejich spoluvlastnických podílů.

3. Žalovaná namítala, že v předmětných nemovitostech bydlí celá její velká rodina, jež se nemá kam přestěhovat. Žalobkyni pravidelně hradí nájemné za část domu, který užívají. Je pro ně nepředstavitelné, aby dům do svého výlučného vlastnictví získala žalobkyně, případně aby se dům prodal. Celou částku na vyplacení vypořádacího podílu žalovaná v tuto chvíli nemá, může však jednorázově a ihned zaplatit žalobkyni 100 000 Kč a poté měsíčně doplácet splátkami ve výši 15 000 Kč. Žalovaná souhlasí se sjednáním zástavního práva ve prospěch žalobkyně nebo jiného omezení vlastnického práva žalované. Současně žalovaná navrhla odklad zrušení spoluvlastnictví. Vypořádání spoluvlastnictví by pro ni bylo v tuto chvíli závažným ohrožením jejího zájmu. S celou rodinou by neměla kam jít. Po dobu odkladu zrušení spoluvlastnictví by si mohla našetřit a poté vyplatit žalobkyni najednou. Dále žalovaná uvedla, že v domě bydlí neslyšící syn, neslyšící nevěsta, mají společně tři děti, a dále dcera žalované s třemi dětmi a dvěma neslyšícími vnuky. Jedna pravnučka je v pěstounské péči žalované a jeden pravnuk se nachází v pěstounské péči dcery žalované. S prodejem předmětných nemovitostí žalovaná důrazně nesouhlasila.Skutková zjištění4. Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl ve výši ¼ a žalovaná ve výši ¾ k předmětným nemovitostem.

5. Ze shodných tvrzení účastnic je zřejmé, že předmětné nemovitosti, resp. zejména rodinný dům, nelze rozdělit na více bytových jednotek.

6. Předžalobní výzvou, dle poštovní stvrzenky odeslanou dne 31. 10. 2024, se žalobkyně pokusila kontaktovat žalovanou s návrhem na prodej spoluvlastnického podílu žalované, popř. na společný prodej předmětných nemovitostí.

7. Ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 11. 8. 2025, č. 1440/2025, je uvedena cena obvyklá předmětných nemovitostí ve výši 2 755 000 Kč. Z posudku rovněž plyne, že se v domě č. p. 71 nachází pouze 1x WC a 1x koupelna, zjevně tedy nepřipadá v úvahu rozdělení domu na více bytových jednotek.Závěr o skutkovém stavu8. Účastnice vlastní předmětné nemovitosti tak, že žalobkyně má spoluvlastnický podíl ve výši ¼ a žalované náleží spoluvlastnický podíl ve výši ¾. Předmětné nemovitosti, zejména rodinný dům, nelze reálně rozdělit (na více bytových jednotek). Účastnice řízení se nebyly schopny dohodnout o vyřešení celé situace. První pokus žalobkyně o mimosoudní řešení přitom proběhl nejpozději na podzim 2024. Cena obvyklá předmětných nemovitostí činí 2 755 000 Kč. Žalovaná je schopna a ochotna zaplatit žalobkyni pouze částku 100 000 Kč jednorázově a dále splácet 15 000 Kč měsíčně.Právní posouzení9. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o. z.).

10. Na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky (§ 1155 odst. 1 o. z.).K návrhu žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví11. Soud se nejprve zabýval návrhem žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví. Ten lze považovat za vzájemný návrh (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4604/2016). Žalovaná namítala, že v předmětných nemovitostech bydlí celá její velká rodina včetně neslyšících rodinných příslušníků.

12. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, vážné ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka odůvodňující odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. může být výjimečně založeno i vážným ohrožením zájmu osoby blízké spoluvlastníku a spočívat v požadavku na realizaci práva na respektování rodinného života. Z téhož rozsudku ovšem současně vyplývá, že ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. je třeba vykládat spíše restriktivně. Za oprávněný zájem některého ze spoluvlastníků je třeba považovat jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu se nejedná o jakýkoliv zájem, nýbrž o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Do úvahy přicházejí obdobně, jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014), důvody dočasného charakteru (v poměrech konkrétního případu například závažné přechodné zdravotní problémy). Oproti důvodům vedoucím k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze nicméně v obecné rovině připustit, že se může jednat i o důvody charakteru trvalého, například dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení apod. Jelikož se však tyto dlouhodobé okolnosti mohou vyskytovat v řadě případů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (například bude-li zrušeno spoluvlastnictví k předmětu, který někteří nebo všichni spoluvlastníci užívají za účelem bydlení), je nutno zdůraznit, že důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Odklad vypořádání spoluvlastnictví by totiž neměl jako takový sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

13. V nyní projednávaném případě soud vážné ohrožení oprávněného zájmu žalované či osoby jí blízké ve smyslu § 1155 odst. 1 o. z. neshledal. Především je třeba zdůraznit, že žalovaná se narodila v roce 1961, její věk (necelých 65 let) tedy lze považovat za nepříliš vysoký. Všechny osoby, které mají být zrušením spoluvlastnictví dotčeny, jsou potomci žalované, popř. partnerka („nevěsta“) jejího syna. Je tedy nabíledni, že všechny nebo přinejmenším téměř všechny osoby, jichž se projednávaná věc týká, jsou nižšího věku než žalovaná. Soud připouští, že některé z těchto osob jsou neslyšící. To však samo o sobě nevede k závěru o nutnosti odložit zrušení spoluvlastnictví, neboť ani žalovaná netvrdila, že by se tyto osoby nemohly kvůli svému handicapu přestěhovat do jiné nemovitosti. Nadto je zřejmé, že i po uplynutí zákonem předvídané maximální doby dvou let, na kterou lze odklad zrušení spoluvlastnictví povolit, bude situace žalované a její rodiny stejná, resp. se změní pouze tak, že všichni zúčastnění budou o dva roky starší. Nelze tedy očekávat, že po uplynutí doby odkladu se situace žalované a její rodiny jakkoliv relevantně změní. V případě vyhovění návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví by tak bylo „ve hře“ opětovné podávání nových návrhů na odklad zrušení spoluvlastnictví vždy po uplynutí předchozí doby odkladu. Zákonem stanovená dvouletá maximální doba odkladu by tak pozbyla svého významu.

14. Ze shora vyložených důvodů soud vzájemnému návrhu žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví nevyhověl (výrok I. rozsudku).

15. Žalovaná vzájemný návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví vznesla až při jednání soudu dne 17. 12. 2025. Při tomto jednání nebyla přítomna žalobkyně. Soud zvažoval, zda jednání odročit, aby se žalobkyně mohla se vzájemným návrhem seznámit a vyjádřit se k němu. K tomu však nepřistoupil, neboť z argumentace žalobkyně, jak vyplývala z jejích několika písemných podání, je zřejmé, že s takovým návrhem by nesouhlasila. Tento postup by tak vedl toliko ke zbytečnému prodloužení řízení, zjevně se stejným výsledkem. Vzájemnému návrhu navíc soud nevyhověl, žalobkyně tak postupem soudu nemohla být zkrácena na svých právech.

16. Žalované soud uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve lhůtě podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který stanovil ve výši dle položky 4 odst. 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona o soudních poplatcích ve výši 5 000 Kč (výrok II. rozsudku).

17. Soud nevyhověl ani žádosti žalované o poskytnutí lhůty k jednání se žalobkyní. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 31. 10. 2024. Dohody mezi účastnicemi se tedy nepodařilo dosáhnout ani za více než rok. I z procesních stanovisek účastnic na konci řízení pak bylo zřejmé, že se rozhodně nepřiblížily k uzavření jakékoliv dohody.K samotnému zrušení a vypořádání spoluvlastnictví18. Rozdělení předmětných nemovitostí (§ 1144 o. z.) nebylo možné.

19. Soud se proto zabýval, zda je možné přikázat předmětné nemovitosti jedné ze spoluvlastnic za přiměřenou náhradu (§ 1147 věta prvá o. z.).

20. Žalobkyně o předmětné nemovitosti zájem neměla. Žalovaná o ně zájem měla, dle svých tvrzení však byla schopna a ochotna zaplatit žalobkyni jednorázově vypořádací podíl 100 000 Kč a dále splátky ve výši 15 000 Kč měsíčně.

21. Ze znaleckého posudku se podává cena obvyklá předmětných nemovitostí ve výši 2 755 000 Kč. Vypořádací podíl pro žalobkyni (¼) by tak činil 688 750 Kč.

22. Ačkoliv z § 1147 o. z. vyplývá toliko jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, tuto podmínku je třeba pojímat šířeji. Vedle zkoumání vůle účastníka zdůraznila je třeba zkoumat také jeho solventnost. Takový postup totiž zajistí, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (ve vztahu k předchozí právní úpravě srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1305/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1340/2014).

23. Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořicím účtu či dluhopisovém listu). Zde se ovšem jedná vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. Nelze totiž na druhého spoluvlastníka, jemuž má připadnout vypořádací podíl, přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03, N 24/36 SbNU 297).

24. V projednávané věci žalovaná svoji solventnost neprokázala, resp. již z jejích tvrzení bylo zřejmé, že dostatek finančních prostředků k bezodkladnému zaplacení odpovídajícího vypořádacího podílu žalobkyni neměla. Ani sama žalovaná netvrdila, že předmětné finanční prostředky v odpovídající době získá. I kdyby žalovaná ihned zaplatila žalobkyni 100 000 Kč a následně splácela 15 000 Kč měsíčně, celý vypořádací podíl by splácela více než tři roky (40 měsíců). Žalobkyně by neměla žádnou jistotu, že se žalované celou částku skutečně podaří zaplatit, a rovněž vymahatelnost jejího nároku by byla sporná, neboť majetková situace žalované se v průběhu času může měnit. Soud přitakal žalobkyni, že nelze odhlédnout ani od nezanedbatelné inflace, která by v průběhu následujících více než tří let po právní moci rozsudku s velkou mírou pravděpodobnosti nastala. I v případě řádného splácení by tak žalobkyně patrně byla žalovanou navrhovaným způsobem splácení vypořádacího podílu poškozena.

25. Ze shora vyložených důvodů soud neshledal žádný výjimečný důvod pro to, aby povolil žalované zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve splátkách. Navrhovala-li žalovaná zřízení zástavního práva na předmětných nemovitostech k zajištění předmětné pohledávky žalobkyně vůči žalované na vypořádací podíl, soud konstatuje, že takový postup mu právní úprava neumožňuje (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

26. Jelikož reálné rozdělení předmětných nemovitostí ani jejich přikázání jedné ze spoluvlastnic za přiměřenou náhradu nepřipadalo v úvahu, soud v souladu s § 1147 větou druhou o. z. rozhodl o prodeji ve veřejné dražbě s tím, že účastnicím bude vyplacen výtěžek z prodeje ve výši odpovídající jejich spoluvlastnickým podílům.

27. Pro úplnost soud podotýká, že neshledal ani žádný výjimečný důvod pro zamítnutí žaloby žalobkyně ve smyslu § 1140 odst. 2 věty druhé o. z. Žalobkyně svoji žalobu nepodala v nevhodnou dobu, neboť ani žalovaná netvrdila, že by se situace jí a její rodiny měla v dohledné době jakkoliv relevantně změnit. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pak nepovede k újmě žalované a její rodiny (přinejmenším většina členů rodiny je pak zjevně mladší než žalovaná, která dosáhla věku necelých 65 let). Žalovaná totiž prodejem ve veřejné dražbě získá relativně vysoký výtěžek (srov. výši jejího případného vypořádacího podílu ve výši přesahující 2 000 000 Kč), který může použít ke koupi nového bydlení, příp. k úhradě nájmu v jiné nemovitosti.Závěr a náklady řízení28. Ze shora vyložených důvodů soud výroky III. a IV. tohoto rozsudku zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem a rozhodl o jejich prodeji ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje se rozdělí mezi účastnice tak, že žalobkyni připadne podíl ve výši ¼ a žalované připadne podíl ve výši ¾. Vzájemný návrh žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví soud výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. Výrokem II. pak soud žalované uložil zaplatit soudní poplatek ze vzájemného návrhu.

29. Náhradu nákladů za řízení o žalobě ani za řízení o vzájemném návrhu žalované soud nepřiznal žádné z účastnic (výrok V. rozsudku), jak ostatně plyne z judikatury sjednocené stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (č. 302/2023 Sb.). Žádné zvláštní důvody pro opačný postup ostatně ani účastnice netvrdily.

30. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Vyřešení sporu je v zájmu obou účastnic, proto se musejí podílet na státu vzniklých nákladech dílem odpovídajícím výši jejich spoluvlastnických podílů. Takové řešení soud považuje za spravedlivé. Pokud by náhradu nákladů řízení státu soud uložil zaplatit účastnicím rovným dílem, žalobkyně s menším spoluvlastnickým podílem by na takové rozhodnutí více doplatila (ad absurdum, nelze uložit rovným dílem všem účastníkům náhradu nákladů řízení státu, pokud spoluvlastnický podíl jednoho účastníka činí pouze např. 1/1000). Stát vynaložil na znalečném částku v celkové výši 21 512 Kč. Podíl ¼ připadající na žalobkyni činí 5 378 Kč (výrok VI. rozsudku), podíl ¾ připadající na žalovanou činí 16 134 Kč (výrok VII. rozsudku).

31. Lhůty ke splnění povinnosti účastnic k náhradě nákladů řízení státu byly v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v přiměřené délce jednoho měsíce od právní moci odpovídajícího výroku rozsudku.