8 C 60/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Orlíkové a soudkyň Ing. Zdeňky Králíčkové a Zuzany Beránkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B . sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 82.167 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41.028 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,5 % z částky 24.007,725 Kč za dobu od 16. 10. 2021 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení 8,5 % z částky 17.020,125 Kč za dobu od 16. 11. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně požadavku na zaplacení další částky 41.139 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.977,275 Kč za dobu od 16. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19.964,875 Kč za dobu od 16. 11. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.217 Kč za dobu od 16. 12. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce i žalovaná jsou povinni každý nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náklady řízení ve výši 4.290 Kč.

1. Dle žalobních tvrzení byl žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2021 zaměstnán u žalované na pozici obchodní ředitel s němčinou. Jako místo výkonu práce a pravidelné pracoviště měl v pracovní smlouvě uveden , adresa, . Žalobce tvrdil, že každý týden od pondělí do čtvrtka vykonával práci v , adresa, v Německu, tedy mimo své pravidelné pracoviště. Žalobci v souvislosti s těmito pracovními cestami náležely cestovní náhrady. S ohledem na četnost pracovních cest si měli účastníci sjednat cestovní náhrady v paušální výši 36.975 Kč (viz příloha ke mzdovému výměru). Cestovní náhrady měly být splatné shodně se mzdou, tj. 15. den v měsíci následujícím po měsíci, v němž vzniklo právo na mzdu. Žalobce tvrdil, že mu žalovaný za září 2021, říjen 2021 a část listopadu 2021 (1. 11. - 8. 11. 2021) cestovní náhrady nevyplatil. Žalobci za uvedené období na cestovních náhradách přitom náležela částka 82.167 Kč (za září 2021 částka 36.975 Kč, za říjen částka 36.975 Kč a za 8 dní v listopadu 2021 částka 8.217 Kč). Protože tu mu žalovaná nevyplatila ani po výzvě, obrátil se se svým nárokem na soud. Žádal, aby ten uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 82.167 Kč se zákonným úrokem z prodlení z cestovních náhrad za jednotlivé měsíce shora počínaje 16. dnem měsíce následujícího, vždy do zaplacení.

1. Žalovaná popřela sjednání paušální výše cestovních náhrad s tím, že listiny, kterými žalobce svá tvrzení dokládá, představovaly pouze vzorový výpočet náhrad. Žalovaná také tvrdila, že v průběhu roku 2021 zjistila, že žalobce na pracovních cestách požíval alkohol. Když to žalobci vytkla, reagoval výpovědí z pracovního poměru doručenou žalované v září 2021. Žalovaná dále uvedla, že od září 2021 žalobce na pracovní cesty nevysílala, žalobce jí ani za období od září do listopadu 2021 žádné podklady pro vyúčtování cestovních náhrad nepředložil.

2. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných tato zjištění:- z pracovní smlouvy datované 31. 5. 2021, že tu uzavřela žalovaná jako zaměstnavatel se žalobcem jako zaměstnancem, druh práce obchodní ředitel s němčinou, den nástupu do práce 1. 6. 2021, místo výkonu práce a pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad , adresa, , pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou (čl. 1. a 2. pracovní smlouvy); zaměstnanec souhlasil s konáním pracovních cest - časově omezeným vysíláním zaměstnance zaměstnavatelem mimo sjednané místo výkonu práce (čl.6. pracovní smlouvy);- dle Mzdového výměru ze dne 31. 5. 2021 stanovila žalovaná žalobci základní měsíční mzdu 60.000 Kč + prémie 0 - 60.000 Kč ve vazbě na výsledky uplynulého měsíce vyplácená měsíčně + mimořádná odměna za nadstandardní výsledek zakázky stanovená a vyplácená individuálně;- z listiny nadepsané „mzdové ohodnocení_kalkulace“, že je v ní uvedeno jméno žalobce, kurz: 25,50 Kč/Euro, mzda v Kč hrubého 60000, náklad zaměstnavatele v Kč 80280, průměrný cesťák v EU 1450, průměrný cesťák v Kč 36975, náklady zaměstnavatele celkem v Kč 117255, mzda čistého 46620;- z Písemné informace pro zaměstnance s datem 31. 5. 2021, že výplatní termín mzdy u žalované byl 15. den následujícího měsíce (čl.4 listiny);- z emailové komunikace, (adresa žalobce: , e-mail, , adresa , jméno FO, : , e-mail, ), že dne 29. 11. 2021 zaslal žalobce , jméno FO, návrh na vyrovnání tak, že na jeho konto bude dne 15. 12. 2021 zaslána výplata 60.000 Kč hrubého a žalobce už na firmu nebude mít žádné nároky; dne 30. 11. 2021 , jméno FO, zasílala žalobci vzor, jak by měl přeformulovat žádost a tu jí v příloze poslat s následujícím textem: „Obracím se na Vás se žádostí o zrušení Dodatku č.1 ke mzdovému výměru platného k 1. 11. 2021 a vyplacení mzdy za měsíc 9/2021 a 10/2021. Prohlašuji, že tímto budou veškeré nároky vzniklé z pracovně právního vztahu zcela vyrovnány.“; žalobce zaslal , jméno FO, email datovaný 5. 12. 2021 s tím, že v příloze zasílá domluvený dokument a žádá o zaslání podkladů pro pracovní úřad, kam se půjde v pondělí přihlásit;- z předžalobní výzvy právního zástupce žalobce adresované žalované, že je datována 25. 2. 2022 a téhož dne byla doručena do datové schránky žalované;- z výpisů z účtu žalobce vedeného u , právnická osoba, ., že žalobce obdržel od žalované dne 21. 7. 2021 částku 37.049 Kč, dne 15. 7. 2021 částku 46.720 Kč, dne 24. 8. 2021 částku 37.010 Kč (platba označena jako cestovní příkaz 7/2021), dne 13. 8. 2021 částku 46.720 Kč, dne 17. 9. 2021 částku 46.720 Kč, dne 20. 10. 2021 částku 26.720 Kč, dne 22. 10. 2021 částku 20.000 Kč, dne 10. 11. 2021 částku 19.702 Kč, dne 23. 11. 2021 částku 46.044 Kč;- z faktury č.2146, kde je žalobce uveden jako dodavatel a žalovaná jako odběratel, že byla vydána 2. 9. 2022 a je v ní uvedeno, že za 8/2021 činilo cestovné – diety žalobce za Německo celkem 37.032 Kč; od této částky byla odečtena částka 17.330 Kč za mobilní telefon, takže žalobci mělo náležet 19.702 Kč; současně na faktuře bylo uvedeno také prohlášení připravené pro žalobce, že stvrzuje podpisem převzetí mobilního telefonu Apple iPhon do osobního vlastnictví; emailem ze dne 9. 11. 2021 pak , jméno FO, (, e-mail, ) žádala žalobce, aby listinu podepsal a poslal zpět s tím, že jde o doklad o tom, že telefon přechází do jeho vlastnictví a bude započten proti cesťáku;- z emailu ze dne 31. 10. 2021, že , jméno FO, (, e-mail, ) žalobce v kontextu pokračování jeho pracovního poměru u žalované 1) žádal, aby se dne 1. 11. 2021 dostavil do sídla společnosti v , adresa, , žalobci sděloval, že 2) není třeba jet na služební cestu do Německa do , Anonymizováno, , neboť v Německu je v pondělí svátek a 3) v , Anonymizováno, spolu proberou a naplánují další činnost žalobce od 1. 11. 2021;- ze mzdových výčetek žalobce vedených u žalované podepsaných , jméno FO, , že v září 2021 žalobce odpracoval 21 dnů (28. 9. byl státní svátek), v říjnu 2021 žalobce odpracoval 15 dnů (do odpracovaných dnů se nepočítala dovolená 6 dnů);- z účastnické výpovědi žalobce, že nastoupil do pracovního poměru k žalované a hned další den s panem , jméno FO, odjížděli do Německa; tam mu předal pracovní pozici jeho předchůdce, nějakou dobu tam pracovali spolu, žalobce ho pak odvezl do jeho bydliště v , Anonymizováno, a auto už si nechal; měl se starat o firmu v Německu, o její obchodní aktivity, o zaměstnance; někteří z nich byli zaměstnanci žalované, někteří byli subdodavatelé; měl knihu jízd; žalobce tvrdil, že se s p., jméno FO, domluvil, že bude najíždět v neděli, ve čtvrtek měl odjíždět a v pátek dělat z domova; uváděl, že na pracovní cesty odjížděl v neděli kolem poledne, cesta tam trvala asi 6 hodin a cíl byl u , Anonymizováno, ; odjíždět měl ve čtvrtek kolem 18.00 hodin; v pátek měl přes homeoffice vyřizovat videokonference a emailovou poštu, měl být normálně dostupný; s p., jméno FO, se také měl dohodnout ohledně financí; p., jméno FO, pracovala na pozici personalistky; žalobce popíral, že by mu předávala cestovní příkazy; žalobce jednal hlavně s p., jméno FO, , ten jezdil do , adresa, či 3x do měsíce včetně měsíců, za které žalobce žádá náhrady; žalobce tvrdil, že dal výpověď, protože začaly být ze strany žalované problémy s vyplácením peněz; pracovní výkazy vyplňovali do počítače, kontrolovala to p., jméno FO, ; žalobce také vyplňoval knihu jízd; jako další zaměstnanci žalované tam byli i pan , jméno FO, , pan , Anonymizováno, a pan , jméno FO, – to byl elektrikář a v podstatě stavbyvedoucí, ty ostatní vedl, a po dobu své nepřítomnosti mu žalobce předával i svou pracovní pozici;- z výpovědi svědka , jméno FO, , že pracoval u žalované v době od září nebo října 2021 do února 2022, kdy dostal od žalované výpověď; poslední půlrok vykonával práci pomocného dělníka elektrikáře; k žalované nastupoval s tím, že bude pracovat v Německu; tam pracovali třeba 3 týdny a pak jeli domů, nebo pracovali dva týdny a jeli domů na víkend; v Německu jim zadával práci p., jméno FO, , byl to v podstatě jejich předák, evidoval jim i docházku; přes týden tam byl s nimi žalobce; ten jim ale práci nepřiděloval, byl to obchoďák; býval tam od pondělí do pátku, v pátek odjížděl; svědek si to pamatoval podle toho, že tam stávalo služební auto, se kterým žalobce jezdil; zaměstnanci zpočátku bydleli v penzionu, od covidu bydleli v domě, který tam měla žalovaná pronajatý; bydlel tam i žalobce; zaměstnanci dostávali diety; výši diet mu počítala účetní; s výplatou diet ale postupně nastaly problémy; že by tam žalobce požíval alkohol svědek nic nevěděl;- z výpovědi svědka , jméno FO, , že u žalované vykonával pomocné práce; pracoval převážně v Německu; nastupoval asi v létě 2021 a končil v únoru 2022; jeho nadřízeným byl p., jméno FO, ; žalobce měl na starosti spíše zakázky a jejich nacenění; vídali se s ním na ubytování; nejezdili každý týden domů, bývali tam třeba 3 týdny nebo měsíc; žalobce tam býval vždycky od pondělí do pátku, v pátek většinou jezdil domů; měl tam k dispozici firemní auto žalované;- z výpovědi svědkyně , jméno FO, , že u žalované pracovala do ledna 2022; byla asistentkou s německým jazykem, spravovala německé odvětví; pracovala v , adresa, a 2x do měsíce jezdila do Německa, stále na stejné místo; do Německa jezdil i p., jméno FO, nebo žalobce - ten pracoval jako obchodní ředitel, sháněl v Německu zakázky; pracovní poměr u žalované končil žalobce dříve než svědkyně; když měla pracovní cestu do Německa, dostávala diety; na papír vyplňovala odpracované hodiny a od kdy do kdy byla mimo území ČR; papír pak dávala paní , jméno FO, ;- z výpovědi svědkyně , jméno FO, , že je u žalované zaměstnána od r.2019, pracuje stále jako office manager; do její pracovní náplně spadají i záležitosti týkající se pracovních cest zaměstnanců; připravuje podklady pro mzdovou účetní jako personalista; když člověk přinese cesťák, svědkyně to srovná s docházkou a předá mzdové účetní; na docházku u žalované existuje excelový soubor a pokud s ním zaměstnanci umějí pracovat, si do něj docházku vyplňují; docházku pak po formální stránce svědkyně zkontroluje a pokud to ona odsouhlasí, docházka se tiskne a předává jako papírový doklad mzdové účetní; pokud mají dělníci nadřízeného, podepisuje jim to on; žalobce byl manažer najatý vyloženě na Německo s tím, že tam i bydlel; jeho docházkový list vypadal stejně, i, Anonymizováno, on si vyplňoval odpracované dny, kdy v zahraničí pracoval; tam to bylo trochu složitější, protože Německo bylo něco jako středisko, a ti, co pracovali v Německu, se obraceli nejprve na , jméno FO, , která jim tady v , adresa, dělala určité zázemí, a ona už to svědkyni předávala zpracované, protože nebylo úplně jednoduché to dát dohromady; pokud svědkyně podepsala docházkové listy, mzdová účetní věděla, že to bylo od svědkyně zkontrolované; výši cestovních náhrad si počítali zaměstnanci, něco jim počítala svědkyně; cestovní náhrady byly podle toho, jak jel do Německa a kdy se vrátil, takže podle toho kolik dnů tam byl; nepaušální jízdné nikdo neměl; žalobce služební auto neplatil, takže měl jen stravné a kapesné; o výši kapesného rozhodoval p., jméno FO, a zaměstnanec ho třeba dostával v případě, že přijel vlastním autem, tak aby se mu trochu refundovaly náklady na auto; žalobci bylo přiznáno kapesné za dobu zkušební lhůty, vycházelo se z toho, že má 3 měsíce, aby se v Německu zorientoval, než začne mít výsledky a prémie, pak by se mu to vzalo, protože už by se dostal do režimu odměňování z odměn a provizí, ale k tomu už nedošlo;- z výpovědi svědka , jméno FO, , že je asi 3 týdny statutárním zástupcem žalované; v období září – listopad 2021 byl u žalované zaměstnán jako manažer, který měl na starosti Německo, měl pracovní smlouvu; zároveň byl statutárním orgánem organizace, pro kterou žalovaná společnost pracovala; byl nadřízený žalobce, dával mu úkoly, byl jeho nadřízený z Česka a žalobce byl šéfem složky žalované v Německu; svědek ho najímal pro to, aby tu německou složku řídil; bralo se, že tam bude pravidelně nějaké dny, mělo to být od pondělí do pátku, po celou pracovní dobu; ve většině případů tam býval od neděle do čtvrtka, ale to bylo proti vůli svědka; homeoffice žalobci povolen nebyl; o víkendech žalobce pracovat nemusel, ale mohl v Německu být, firma tam měla pronajatý dům, který sloužili jako ubytovna i jako kanceláře; v tom domě bydleli manažeři i dělníci; žalobce náhrady dostával, cesťák si asi nevypisoval, všechny tyhle dokumenty dělala , jméno FO, ; cesťák se skládá z cestovného a kapesného; výplata kapesného je na vůli zaměstnavatele, žalobce ho i zpočátku dostával s tím, že si ve firmě mysleli, že pak bude mít nějaké manažerské odměny ze získaných zakázek; na způsob stanovování výše náhrad si svědek nepamatoval; se žádným zaměstnancem nikdy nebyla sjednána výplata náhrad ve stále stejné paušální výši; u docházky si zaměstnanci vyplňovali odpracované hodiny nebo odpracovaný čas, když se dělalo v úkolu; žalobce jako manažer si odpracované hodiny vykazovat nemohl; pracovní poměr žalovaná nakonec skončila se žalobcem dohodou, podle svědka korektně, a také mu vyplatili všechno, co měli, to přesto, že s ním nebyli úplně spokojení; důvodů bylo několik, mimo jiné že žalobce nezískával pro žalovanou v Německu zakázky jak se očekávalo; žalobce dal výpověď, že mu žalovaná neplatila mzdy, žalovaná ale neměla tržby a peníze museli sehnat jinde; pak už firmu vedl svědek a věci si dělal sám; žalobce neměl do konce pracovat a podle svědka ani nepracoval; email na čl.64 psal podle dikce svědek, byla to výzva žalobci, aby přijel a ukončil se pracovní poměr; činnost, kterou žalobce v Německu nevykonával, dělal pan , jméno FO, ; listina na čl.10 „mzdové ohodnocení_kalkulace“ byla asi nabídka, šlo o informační materiál, protože tam je informativně vidět, kolik to stojí firmu, což se občas dělá; žalobce na homeofficu v Čechách mohl telefonovat do Německa, což by ale bylo neekonomické, měl ale hledat zakázky v Německu, což se z Česká dělá špatně.

3. Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů (§ 4 zák.č.262/2006 Sb., zákoník práce).

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v měsících září, říjen a listopad 2021 mezi nimi existoval pracovní poměr, žalobce jako zaměstnanec měl pravidelné pracoviště v , adresa, a býval se svým souhlasem vysílán žalovanou na pracovní cesty do Německa.

5. Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v této části (§ 151 zák.č.262/2006 Sb., zákoník práce).

6. Cestovní náhrady zaměstnance při zahraniční pracovní cestě upravuje § 166 zák.práce. Dle tohoto ustanovení zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163, s výjimkou odstavce 4, a náhradu a) jízdních výdajů, b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, c) výdajů za ubytování, d) stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen "zahraniční stravné"), e) nutných vedlejších výdajů. Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout zaměstnanci i další cestovní náhrady.

7. Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených (§ 170 odst. 1 zák.práce).

8. Při sjednání paušální měsíční nebo denní částky cestovní náhrady, popřípadě při jejím stanovení vnitřním předpisem nebo individuálním písemným určením se vychází z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování cestovních náhrad skupině zaměstnanců nebo zaměstnanci, z výše cestovních náhrad a z očekávaných průměrných výdajů této skupiny zaměstnanců nebo tohoto zaměstnance. Současně se určí způsob krácení paušální částky za dobu, kdy zaměstnanec nevykonává práci (§ 182 odst. 1 zák.práce).

9. Žalobce svůj požadavek opíral o konstrukci, že mezi účastníky byla sjednána paušální výše cestovních náhrad. V žalobě uváděl částku 36.975 Kč, resp. 1450 EUR, vždy měsíčně.

10. Pokud žalobce uvedené tvrdil, bylo na něm, aby svá tvrzení prokázal. Stíhá ho totiž ohledně těchto tvrzení povinnost důkazní ve sm. § 101 odst. 1 písm.b) a § 120 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). O tom byl žalobce soudem poučen.

11. Žalobce jako důkaz soudu nabídl listinu nadepsanou jako „mzdové ohodnocení_kalkulace“ podepsanou žalobcem a , jméno FO, , když jméno žalobce je uvedeno v záhlaví listiny. Z ní, zejména z textu „průměrný cesťák v EU 1450“ a „průměrný cesťák v Kč 36975“ žalobce dovozoval právě ujednání o paušalizované výši cestovních náhrad. Podle soudu však nic takového z textu uvedené listiny dovodit nelze. A verzi žalobce nepodpořili ani vyslechnutí svědci. Z výpovědi žádného z nich nevyplynulo, že by bylo praxí žalované některému ze zaměstnanců sjednat paušální výši cestovních náhrad. Nepotvrdila to svědkyně , jméno FO, uvedené agendě cestovních náhrad se věnující a posuzující vykázanou odpracovanou dobu (u níž by snad mohla být zpochybňována věrohodnost výpovědi s ohledem na přetrvávající zaměstnání u žalované), ale ani svědkyně , jméno FO, (která již u žalované nepracuje a u níž uvedená obava neobstojí).

12. Za takové situace je zřejmé, že žalobci cestovní náhrada náleží, ale nikoli v jím tvrzené výši, nýbrž dle vyhl.č.510/2020 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2021. Dle Přílohy k této vyhlášce činila základní sazba zahraničního stravného pro rok 2021 v Německu 45 EUR.

13. Ze mzdových výčetek žalobce za měsíce září 2021 a říjen 2021 podepsaných , jméno FO, (podpisem stvrzující správnost vykázaných údajů) soud uzavřel, že žalobci náleží:1) v září odpracováno 21 dnů (odečten státní svátek 28. 9. 2021) x 45 EUR x 25,405 Kč kurz k 15. 10. 2021 (splatnost mzdy za září 2021) = 24.007,725 Kč;2) v říjnu odpracováno 15 dnů (odečtena dovolená 6 dnů) x 45 EUR x 25,215 Kč kurz k 15. 11. 2021 (splatnost mzdy za září 2021) = 17.020,125 Kč.

14. Za listopad 2021 dle soudu žalobci náhrada cestovních výdajů nenáleží, když soud uvěřil důkazům žalované prokazujícím tvrzení, že v tomto měsíci již žalobce do Německa nejel (viz výpověď svědka , jméno FO, a zejména pak email z 31. 10. 2021).

15. Pokud žalobce žádal po žalované 82.167 Kč a dle soudu žalobci náleží 41.028 Kč (24.007,725 Kč + 17.020,125 Kč), bylo namístě žalobu ohledně zbývajících 41.139 Kč včetně úroků z prodlení připadajících na částku 12.977,275 Kč (36.975 Kč – 24.007,725 Kč) od 16. 10. 2021, z částky 19.964,875 Kč (36975 Kč – 19.964,875 Kč) od 16. 11. 2021 a z částky 8.217 Kč od 16. 12. 2021, vždy do zaplacení, jako nedůvodnou zamítnout.

16. K částce 41.028 Kč žalobci náleží úrok z prodlení z částky 24.007,725 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a z částky 17.020,125 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, to dle § 1970 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník a § 2 vl.nař.č.351/2013 Sb.

17. Protože žalobce i žalovaná byli každý procesně úspěšný a neúspěšný co do 50 %, soud rozhodl, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznává (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

18. S ohledem na výsledek řízení by každý z účastníků měl uhradit 50 % nákladů řízení státu (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) představovaných svědečným svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (625 Kč + 7.200 Kč + 754 Kč = 8.579 Kč : 2 = 4.290 Kč).

19. Lhůty k plnění povinností soud stanovil účastníkům v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).