22 C 125/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 22 704,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 340,05 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 2 704,67 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 704,67 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 782,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 22 704,67 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela na její žádost ze dne datum smlouvu o úvěru číslo, na základě níž žalované umožnila prostřednictvím kreditní karty čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to počínaje dnem datum. Žalovaná se zavázala vyčerpané finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 19,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni v měsíci. Minimální výše těchto splátek činila 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, nejméně však 500 Kč. Před uzavřením této smlouvy žalovaná předložila žalobkyni občanský a řidičský průkaz. K ověření totožnosti žalované pak došlo přímo při uzavření smlouvy za osobního kontaktu žalované s žalobkyní. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla ve stručnosti tolik, že při získávání relevantních údajů o poměrech žalované vycházela zejména z informací sdělených žalovanou. Následně provedla kontrolu sdělených informací lustrací v bankovních a nebankovních registrech, na základě čehož zjistila, že se žalovaná nenachází v prodlení se splácením svých stávajících závazků vůči jiným institucím. Dále žalobkyně prověřila, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení a že s ní není vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Systém žalobkyně pak provedl vyhodnocení schopnosti žalované splácet úvěr na základě porovnání poměru měsíčních úvěrových závazků k měsíčnímu příjmu, přičemž byly dále zohledněny rovněž životní náklady žalované. Žalobkyně pak dospěla k závěru, že platební kapacita žalované je ke splácení úvěru dostačující. Konečně žalobkyně zdůraznila, že je pravidelně kontrolována ze strany České národní banky, která hodnotí její postupy při hodnocení úvěruschopnosti. Své smluvní povinnosti však žalovaná řádně neplnila, neboť se dostala do prodlení se splácením úvěru, v důsledku čehož žalobkyně veškeré pohledávky ze smlouvy zesplatnila ke dni 25. 1. 2019. Žalobkyně pak po žalované požaduje zaplacení částky 22 704,67 Kč na jistině, částky 4 073,93 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 25. 1. 2019 do 22. 10. 2019 tvořeného jednak úrokem ve výši 19,90 % ročně z dlužné jistiny do výše úvěrového limitu a jednak debetním úrokem ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny převyšující úvěrový limit, který je žalobkyně oprávněna požadovat v souladu s oznámením o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů, částky 1 561,45 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 25. 6. 2018 do 22. 10. 2019, dále požaduje zaplacení úroku ve výši 19,90 % ročně z částky odpovídající výši úvěrového limitu, tj. z částky 20 000 Kč, a zaplacení úroku ve výši 30 % ročně z částky převyšující úvěrový limit, tj. z částky 2 704,67 Kč, od 23. 10. 2019 do zaplacení a konečně požaduje s ohledem na prodlení žalované s úhradou také zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 22 704,67 od 23. 10. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka, který jí byl v řízení ustanoven z důvodu neznámého pobytu, navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Primárně namítala, že s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřela a že podpis na smlouvě není její. Dále žalobkyně dle jejího názoru neprokázala, že z její strany došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť v tomto ohledu poskytla pouze obecné informace o svých postupech, přičemž aplikaci svých postupů ve vztahu k žalované ničím neprokázala.

3. Žalobkyně soudu doložila dokument„ Žádost o poskytnutí úvěru“, na základě něhož měla žalovaná žalobkyni požádat o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. V této žádosti bylo pak uvedeno, že žalovaná nepožaduje otevřít nový účet a že úvěr má být čerpán na účet vedený u žalobkyně. Dále zde byly uvedeny rovněž údaje o osobě žalované včetně toho, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 14 500 Kč a že žije u rodičů. K této žádosti žalobkyně doložila výpis ze svého interního systému, z něhož je zřejmé, že předmětná žádost o úvěr byla ze strany žalobkyně schválena po provedeném scoringu zohledňujícím případné riziko nesplácení úvěru ze strany žalované po kontrole osoby žalované v příslušných databázích. Totožnost žalované přitom byla ověřována na podkladě předloženého občanského průkazu a řidičského průkazu, jejichž kopii žalobkyně doložila. Dále žalobkyně doložila smlouvu o úvěru k anonymizována tři slova ze dne datum, v níž žalobkyně vystupovala na straně úvěrující a žalovaná na straně úvěrované a na základě níž měla žalobkyně žalované poskytnout finanční prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná měla poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 19,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, nejméně však ve výši 500 Kč. Obsahem článku 4. smlouvy bylo ujednání o tom, že v případě prodlení žalované s plněním závazků vůči žalobkyni je žalobkyně oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení. Zároveň mělo mezi žalobkyní a žalovanou dojít k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, kterou žalobkyně rovněž doložila včetně potvrzení o převzetí této kreditní karty, prostřednictvím které měla žalovaná úvěr čerpat. K těmto smlouvám žalobkyně doložila také formulář„ Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru – kreditní karta“ a vysvětlení těchto předsmluvních informací. Nedílnou součástí smlouvy byly pak ulice podmínky pro anonymizováno kreditní kartu. Konečně žalobkyně doložila také Sazebník anonymizováno pro fyzické osoby a právnická osoba, dle něhož debetní úroková sazba, tj. úroková sazba sankčního charakteru za smluvně nesjednané čerpání peněžních prostředků na účtu, činila 30 % ročně. Z doložené transakční historie je pak patrné, jakým způsobem měl být žalovanou úvěr čerpán a jak jí byly účtovány úroky a úroky z prodlení. Výzvou ze dne 2. 11. 2018 byla žalovaná upomenuta k úhradě dlužné splátky úvěru. V rámci této výzvy byla žalovaná zároveň upozorněna, že v případě neuhrazení dlužné splátky bude žalobkyně nucena přistoupit k prohlášení všech pohledávek z úvěru za splatné. Dopisem ze dne 27. 1. 2019 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru k 25. 1. 2019. Dle doloženého podacího archu byla žalované dne 1. 11. 2019 zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužných částek z titulu předmětné smlouvy.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného do 31. 11. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 1931 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud se musel vzhledem k námitce žalované vypořádat s otázkou, zda shora uvedené dokumenty, tj. žádost o poskytnutí úvěru, smlouvu o úvěru, smlouvu o vydání kreditní a potvrzení o vydání kreditní karty, skutečně podepsala žalovaná. V této souvislosti třeba konstatovat, že žalobkyně soudu doložila hned dva doklady totožnosti žalované, konkrétně řidičský průkaz a občanský průkaz. Obecně lze připustit, že ze strany jiné osoby může pochopitelně dojít ke zneužití dokladu totožnosti a k uzavření úvěrové smlouvy na jméno osoby, jejíž doklad totožnosti byl za tímto účelem zneužit. Takové riziko však vzniká zpravidla za situace, kdy k podpisu smlouvy nedochází za přímé účasti smluvní stran, nýbrž za pomocí prostředků komunikace na dálku. V daném případě je však zjevné, že ze strany žalované došlo k podpisu předmětných dokumentů za přítomnosti zástupce žalobkyně. Konkrétně v doložené smlouvě o úvěru je uvedeno, že byla podepsána za přítomnosti pracovnice žalobkyně, ve smlouvě o vydání kreditní karty je uvedeno, že byla oběma smluvními stranami podepsána na pobočce žalobkyně, v potvrzení o převzetí karty je uvedeno, že totožnost žalované při převzetí kreditní karty byla ověřena na základě občanského průkazu a konečně i v žádosti o poskytnutí úvěru je uvedeno, že byl podpis na ní ověřen pracovnicí žalobkyně. S ohledem na shora uvedené se jeví jako zcela nepravděpodobné, že by došlo ke zneužití dokladů totožnosti žalované ze strany jiné osoby a že by zaměstnankyně žalobkyně při osobním kontaktu nepoznaly, že nejednají se stejnou osobou, jejíž fotografie se nachází na předloženém občanském průkazu. Nadto je při pohledu na podpis žalované na občanském průkazu zřejmé, že odpovídá podpisu uvedenému na předmětných dokumentech. Tvrzení žalované o tom, že podpis na úvěrové smlouvě a dalších dokumentech není jejím podpisem, nepodporuje ani fakt, že peněžní prostředky z kreditní karty (respektive z účtu, který je s touto kartou propojen, tj. bankovní účet) byli minimálně v jednom případě čerpány ve prospěch účtu č. bankovní účet, který žalovaná uvedla v „ Žádosti o poskytnutí úvěru“ jako svůj účet. Tento účet se objevuje i ve„ Smlouvě o úvěru ke kreditní kartě“ v čl. 3 jako„ účet klienta“, z něhož je žalobkyně oprávněna inkasovat veškeré splatné částky podle této smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že v řetězci výše uvedených nepřímých důkazů neexistují pochybnosti o tom, že žalovaná předmětné dokumenty skutečně podepsala, a tvrzení o opaku se tak jeví jako účelové.

9. Dále se soud musel s ohledem na shora citované ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. a rovněž s ohledem na námitku samotné žalované zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Zde třeba zdůraznit, že v daném případě poskytla žalobkyně žalované úvěr v postavení banky, u níž žalovaná měla zjevně ještě před poskytnutím úvěru veden účet, což lze dovozovat z toho, že v předmětné žádosti tento účet uvedla a nežádala o zřízení nového účtu v souvislosti s uzavřenou smlouvou. Žalobkyně tedy měla na základě peněžních toků na účtu žalované vedeném u žalobkyně ucelený přehled o příjmech a výdajích žalované, které následně podrobila analýze prostřednictvím svého interního systému a nadto lustrací v příslušných registrech prověřila, že žalovaná neměla neuhrazené závazky po splatnosti vůči jiným subjektům. Soud tedy má za to, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované dostála.

10. Na základě provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného limitu 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet společně s úroky v pravidelných dohodnutých splátkách. Dále má soud rovněž za prokázané, že v návaznosti na shora uvedenou smlouvu o úvěru byla mezi účastníky uzavřena smlouva o vydání kreditní karty, kterou žalovaná následně od žalobkyně skutečně převzala a prostřednictvím níž bylo žalované umožněno čerpat finanční prostředky z titulu úvěrové smlouvy, což také činila. Své povinnosti ze smlouvy však žalovaná řádně neplnila, neboť se dostala do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni v souladu se smlouvou oprávnění prohlásit veškeré závazky z úvěru za okamžitě splatné, čehož také využila s účinností k 25. 1. 2019.

11. Soud pak posoudil nárok žalobkyně jako oprávněný co do požadované dlužné jistiny úvěru v částce 22 704,67 Kč, co do kapitalizovaného úroku v částce 4 073,93 Kč, co do úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, co úroku ve výši 30 % ročně z částky 2 704,67 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení a s ohledem na prodlení žalované s úhradou rovněž co do kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 561,45 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 22 704,67 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

12. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 909 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Soud pak právnímu zástupci žalobkyně přiznal odměnu za celkem šest úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, vyjádření ve věci samé – replika k vyjádření žalované, účast u jednání dne 10. 11. 2020 a účast u jednání dne 26. 1. 2021). Za další dvě vyjádření, jež obsahovala doplnění skutkových tvrzení ve věci týkajících se posuzování úvěruschopnosti učiněná k výzvě soudu, soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí samotné žaloby (sám právní zástupce žalobkyně přitom odměnu za tyto dva úkony nepožadoval). Sazba mimosmluvní odměny za první tři úkony učiněné před podáním žaloby (včetně této žaloby) činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně náleží podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Sazba mimosmluvní odměny za další tři úkony učiněné po podání žaloby činí dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu 2 020 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 10 782,60 Kč.

13. V tomto řízení dále vznikly náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., a to v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalované jakožto osobě neznámého pobytu v zahraničí, přičemž tyto náklady je povinna jakožto v řízení neúspěšný účastník hradit žalovaná. Výše těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením poté, co bude rozhodnuto o odměně opatrovníka ustanoveného žalované. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.