22 C 245/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o zaplacení 61 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 61 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 500 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 44 756,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , , tituly za jménem 1. Žalobce jakožto podnikající fyzická osoba se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 61 500 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že dne , datum, způsobila žalovaná dopravní nehodu, při které vznikla žalobci škoda na vozidle tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (dále též jen „poškozené vozidlo“), v důsledku níž bylo vozidlo neschopno provozu. Žalobce, který vozidlo využíval ke své podnikatelské činnosti, si musel pronajmout vozidlo náhradní, kdy náklady na pronájem činily 106 500 Kč bez DPH (128 865 Kč včetně DPH). Vedlejší účastník na straně žalované – , Jméno účastníka, ., IČO , IČO účastníka, , sídlem , adresa, (dále též jen „vedlejší účastník“) měla s žalovanou uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nicméně fakturu na výše uvedenou částku zaplatil pouze částečně; co do 61 500 Kč odmítl cenu za pronájem náhradního vozidla uhradit, neboť na základě předložené dokumentace a zjištěného rozsahu poškození vozidla měl za to, že na opravu postačovalo 30 dnů. Prodloužení doby opravy poškozeného vozidla však bylo způsobeno objektivní nedostupností náhradních dílů (z důvodu pandemie COVID-19, války na Ukrajině i přechodu na elektromobilitu a konsekventním útlumem výroby dílů pro automobily s klasickým pohonem) a žalobce tuto dobu nemohl nijak ovlivnit; trval tedy na tom, že náklady na pronájem náhradního vozidla vynaložil účelně, a to už jen s ohledem na to, že náhradní vozidlo potřeboval k výkonu své samostatné výdělečné činnosti. Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá po žalované úhrady toho, co za ni odmítl uhradit vedlejší účastník. Žalovaná navzdory předžalobní výzvě dosud zažalovanou částku žalobci neuhradila.

2. Žalovaná nárok ani částečně neuznala. Namítala především, že žaloba je příliš stroze formulovaná a nevyplývá z ní příčinná souvislost mezi vznikem a následkem škodné události.

3. Vedlejší účastník podpořil argumentaci žalované a nad její rámec trval na tom, že doba potřebná k opravě poškozeného vozidla činí i při zohlednění obvyklých čekacích lhůt pro dodání náhradních dílů obvykle 15 dnů, maximálně 30 dnů; pokud tedy žalobce požaduje náhradu nákladů za použití náhradního vozidla za období přesahující oněch 30 dnů (tj. dalších 41 dnů), chybí zde příčinná souvislost mezi jednáním žalované a škodlivým následkem. Při nařízeném jednání dále poukázal na to, že faktická délka opravy činila pouhé 3 pracovní dny (což vyplynulo z kalkulace ze systému oprávce).

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne , datum, skutečně došlo k dopravní nehodě, kterou zavinila žalovaná, jedoucí ve vozidle , Anonymizováno, , RZ , SPZ, . Rovněž žádný z účastníků nezpochybňoval, že žalovaná a vedlejší účastník uzavřeli pojistnou smlouvu č. , hodnota, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (to potvrzuje též předložený „Návrh pojistné smlouvy č. , hodnota, “). Nesporné bylo též to, že vedlejší účastník vyplatil žalobci z pojistného plnění pouze 45 000 Kč za pronájem náhradního vozidla a že co do 61 500 Kč tyto náklady neuznal (to vyplývá též z dokumentu s názvem „Seznámení s výší pojistného plnění“ ze dne 24. 5. 2023). Konečně žalovaná a vedlejší účastník nezpochybňovali ani to, že poškozené vozidlo sloužilo k výkonu samostatné výdělečné činnosti žalobce [samostatná výdělečná činnost žalobce v oboru „silniční motorová doprava – nákladní (…)“ vyplývá z veřejně dostupných údajů v živnostenském rejstříku].

5. Účastníci se však nebyli schopni shodnout na tom, zda délka opravy vozidla byla přiměřená a odůvodněná, a konsekventně, zda pronájem náhradního vozidla po celkových 71 dnů byl účelně vynaloženým nákladem. V rámci této hlavní argumentační linie pak žalovaná spolu s vedlejším účastníkem předestřela tezi, že nedostatek náhradních dílů (byl-li skutečně důvodem prodlevy s opravou poškozeného vozidla) nelze klást žalované či vedlejšímu účastníku k tíži. Žalobce však rovněž zastával názor, že objektivní nedostupnost náhradních dílů nelze klást ani k tíži jeho, navíc zdůrazňoval, že pokud by si náhradní vozidlo nepronajal, škoda (v podobě ušlého zisku) by byla s největší pravděpodobností ještě vyšší, sloužilo-li poškozené vozidlo k jeho podnikatelské činnosti.

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že opravu poškozeného vozidla prováděl autoservis , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , , adresa, (dále též jen „autoservis“), který k věci poskytl své vyjádření nazvané jako „Oprava vozu , jméno FO, Sprinter 514 FG – SPZ , SPZ, “. V tomto vyjádření autoservis uvedl, že oprava poškozeného vozidla probíhala ve dnech 9. 2. 2023 do 25. 4. 2023 včetně, kdy vůz byl do autoservisu odtažen z důvodu nepojízdnosti a nebyl tedy zařazen v řádném harmonogramu oprav. Čekací doba jakkoli poškozených vozů je minimálně 60 kalendářních dnů a s ohledem na profesionalitu neupřednostňuje autoservis žádné klienty, a proto má za to, že délka opravy byla v dané době zcela běžná a započala v okamžiku uvolnění (plánované) kapacity, dle metodických pokynů výrobce, kdy použití (tehdy nedostupných) originálních náhradních dílů a provedení karosářských a lakýrnických prací podle metodiky výrobce je nezbytnou součástí garance kvality. Co se týče poškozených náhradních dílů a důvodů jejich nedostupnosti, vyjádřil se autoservis v tom smyslu, že nedokáže již určit, jaké konkrétní díly byly nedostupné, neboť tímto způsobem nevede evidenci (náhradní díly se objednávají v blocích pro více vozidel). Autoservis dále uvedl, že s ohledem na rozsah poškození byl k posouzení výše škody přizván vedlejší účastník, který však neučinil směrem k autoservisu žádný dotaz na stav opravy.

7. Informace o nedostupnosti náhradních dílů vyplývají z článků publikovaných dne 20. 1. 2023 a 27. 5. 2023 na http://tn.nova.cz.

8. Daňovým dokladem (fakturou) č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023, splatnou ke dni 17. 5. 2023, vyúčtoval dodavatel , jméno FO, Autodoprava, IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , žalobci jakožto odběrateli částku 128 865 Kč včetně DPH (106 500 Kč bez DPH) za pronájem , Anonymizováno, vozidla , jméno FO, Sprinter 511, RZ , SPZ, , a to za 71 dní po 1 500 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2023, podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení této výzvy; ta se však vrátila žalobci zpět jako nedoručená.

10. Generální klauzuli občanskoprávní prevence představuje § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „občanský zákoník“), který stanoví, že „[v]yžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného“. Odpovědnost za škodu pak lze vymezit jako zvláštní závazkový vztah mezi škůdcem a poškozeným, který vyplývá z předchozího porušení právní povinnosti ze strany škůdce (závazek z deliktu), a jenž je založen na povinnosti škůdce nahradit poškozenému takto způsobenou škodu, a tomu odpovídající právo poškozeného tuto náhradu po škůdci žádat a případně se jí domáhat i u soudu. Obecnými předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy jsou zaprvé objektivní stránka, tedy porušení právní povinnosti (delikt, protiprávní čin nebo stav), zadruhé vznik újmy ve sféře poškozeného (ať již ve formě materiální škody, či nemajetkové újmy), zatřetí příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy (tzv. kauzální nexus), a konečně začtvrté (s výhradou toho, co bude uvedeno dále) subjektivní stránka, tedy zavinění buď ve formě úmyslu, nebo ve formě nedbalosti.

11. V souzené věci nebylo sporu o tom, že k poškození vozidla žalobce došlo dne , datum, při autonehodě, kterou zavinila žalovaná. Podle § 2927 odst. 1 věta první občanského zákoníku, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Provoz vozidel je častým zdrojem kolizí a z nich plynoucích škod, a proto tuto oblast pokrývá též úprava povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Zvláštní úprava povinnosti k náhradě újmy způsobené provozem dopravy či dopravního prostředku přitom není založena na porušení právní povinnosti (srov. § 2910 občanského zákoníku, který stanoví, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.), ani nepočítá se zaviněním (jak obecně vyplývá z § 2895 občanského zákoníku, který říká, že škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.); je tedy konstruována jako odpovědnost objektivní. Podmínky vzniku odpovědnosti žalované za poškození žalobcova vozidla tedy má soud, na podkladě nesporných tvrzení účastníků, za splněné, včetně příčinné souvislosti mezi jednáním žalované (autonehodou) a vznikem nákladů za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy vozidla poškozeného.

12. Z § 2894 občanského zákoníku vyplývá, že „[p]ovinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“. Možné způsoby této náhrady upravuje § 2951 téhož zákona, podle něhož se „[š]koda (…) nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.“. Upřednostněna je tedy forma naturální restituce (uvedení v předešlý stav; v daném případě oprava vozidla), a pouze v případě, že navrácení v předešlý stav není z povahy věci možné či není hospodárné, přichází na řadu subsidiárně náhrada ve formě peněžitého plnění (v tomto řízení ztělesněná náhradou nákladů za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy vozidla poškozeného). Mezi účastníky přitom byl sporný rozsah škody za naposledy zmíněný pronájem náhradního vozidla, kdy každý z nich měl jinou představu o účelnosti délky opravy, potažmo pronájmu. Zatímco žalobce tvrdil, že nemohl ovlivnit délku opravy autoservisem, a navíc, kdyby si po dobu opravy poškozeného vozidla nepronajal náhradní vozidlo, zisk, který by mu jako podnikateli ušel, by s největší pravděpodobností přesahoval náklady za pronájem náhradního vozidla, žalovaná a (zejména) vedlejší účastník vycházeli z předpokladu, že doba opravy v délce maximálně třicet dní je dostačující a to, co jde nad rámec této lhůty, již nelze žalované a vedlejšímu účastníku klást k tíži (jakožto svého druhu „těžší následek“). Tento rozdílný náhled účastníků odráží dikci § 2952 věty první občanského zákoníku, podle kterého se hradí „(…) skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk)“.

13. Soud přitom uvěřil tvrzení žalobce, podpořenému prohlášením autoservisu, který vysvětlil okolnosti, za nichž oprava probíhala (čekání na nedostupné originální náhradní díly a na uvolnění kapacity v harmonogramu oprav), včetně sdělení, že doba opravy byla v dané době standardní. Dále neměl ve světle žalobcem předložených tiskových zpráv důvod pochybovat ani o objektivním nedostatku náhradních dílů na trhu v rozhodné době. Soud uznává, že slabinou prohlášení autoservisu je neschopnost zpětné identifikace konkrétních dílů, které nebyly k dispozici, nicméně má za to, že i přes tento nedostatek (respektive dílčí důkazní nouzi) se lze překlenout a přijmout závěr, že autoservis nemohl opravu poškozeného vozidla provést v dřívějším termínu. Ostatně, ani po podaném poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kterého se žalované dostalo při nařízeném jednání dne 18. 1. 2024, žalovaná (spolu s vedlejším účastníkem) nepředložila a ani neoznačila žádné důkazy k prokázání kontradiktorního tvrzení, že standardní délka opravy poškozeného vozidla mohla činila maximálně 30 dnů; současně v řízení nebyl předložen ani žádný interní dokument vedlejšího účastníka, na který se tvrzení o standardní délce oprav a její opodstatněnosti odkazovalo.

14. Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007) je ustálena v názoru, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu (zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno); tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Cena pronájmu přitom nebyla žalovanou a vedlejším účastníkem zpochybňována; otázkou tedy je, jakým způsobem zohlednit fakt, že poškozené vozidlo mohlo být opravováno teprve poté, co autoservis obdržel náhradní díly a co se mu uvolnilo místo v naplánovaném harmonogramu oprav. Soud má za to, že nedostupnost náhradních dílů a plná kapacita autoservisu jsou objektivní okolnosti, které nemohl ovlivnit ani žalobce, a podle všeho ani samotný autoservis. Lze plně souhlasit s argumentem, že ovlivnit shora uvedené okolnosti nemohla ani žalovaná či vedlejší účastník, nicméně nelze zapomínat na skutečnost, že to byla žalovaná, kdo poškození žalobcova vozidla způsobil; kdyby k autonehodě nedošlo, nebylo by (ani hypoteticky) třeba diskutovat o délce a účelnosti opravy, potažmo pronájmu náhradního vozidla (viz závěry o prokázané existenci kauzálního nexu). Ostatně, propůjčí-li si soud pro „nadlimitní“ či „nestandardní“ délku opravy poškozeného vozidla pojem „těžší následek“ z terminologie trestního práva, pak ke vzniku odpovědnosti za těžší následek postačuje i jen nedbalost [srov. § 17 písm. a) trestního zákoníku]; jak již ale bylo předestřeno výše, ustanovení § 2927 odst. 1 věta první občanského zákoníku není konstruováno na principu zavinění a jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti. Použití liberačního důvodu, který je definován v § 2927 odst. 2 větě druhé občanského zákoníku požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti, je omezeno podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Pod poněkud nejasný pojem „okolností majících původ v provozu“ (které liberaci vylučují) zahrnuje dosavadní judikatura příkladmo selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu, nedostatky nebo vady materiálu, a to i technický stav dopravního prostředku. S ohledem na takto vysvětlenou konstrukci odpovědnosti za provoz vozidla tedy má soud za to, že škůdci (při absenci liberačních důvodů) jde k tíži i onen (zjednodušeně a analogicky) nazvaný „těžší následek“, tj. v souzené věci délka opravy poškozeného vozidla přesahující 30 dnů (pojímaných vedlejším účastníkem jako „standardní doba opravy“), měla-li původ v objektivních okolnostech (zde nedostupnost náhradních dílů a obsazená kapacita autoservisu).

15. Účelnost nákladů vynaložených na pronájem náhradního vozidla přitom soud dovodil rovněž z již vícekrát zdůrazněné potřeby žalobce užívat vozidlo každodenně k podnikatelské činnosti; soud proto souhlasí v obecné rovině s názorem žalobce, že případný ušlý zisk či (jak doplňuje soud) škoda způsobená porušením smluvních povinností žalobce by skutečně mohla být vyšší než škoda ve formě nákladů za pronájem náhradního vozidla. Vyslovil-li v této souvislosti vedlejší účastník podezření na záměrné protahování délky opravy poškozeného vozidla autoservisem, pak se soudu tato domněnka nejeví jako příliš pravděpodobná, vezme-li v úvahu, že pronajímatelem vozidla byl jiný subjekt než autoservis.

16. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky 61 500 Kč.

17. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalovaná se dostala do prodlení poté, co jí marně uplynula dodatečná sedmidenní lhůta stanovená v předžalobní výzvě, která jí byla marně doručována dne 7. 6. 2023 (poté byla vrácena odesilateli zpět); poslední den lhůty k plnění tedy připadl na 14. 6. 2023.

18. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 075 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci osm úkonů právní služby [§ 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, vyjádření k odporu proti platebního rozkazu, dvojí porada s klientem a dvojí účast u jednání dne 18. 1. 2024 v trvání 37 minut a dne 19. 3. 2024 v trvání 39 minut]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 advokátního tarifu 3 580 Kč (celkem 28 640 Kč), a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů (celkem 2 400 Kč). Soud zástupci žalobce přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 6 hodin (tj. 12 započatých půlhodin) v souhrnné výši 1 200 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a to v souvislosti s dvojí cestou na jednání soudu ve výši 3 405,16 Kč [dvakrát cesta vozem VOLKSWAGEN Passat, RZ , SPZ, ze , adresa, a zpět o celkové délce 140 km, při cenách motorové nafty 38,70 Kč/l, průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a základní náhradě ve výši 5,60 Kč/km]. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 7 233,95 Kč) činí částku 44 756,26 Kč; tu je povinna žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Soud nicméně jako úkon právní služby neuznal podání ze dne 5. 2. 2024 (doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů na výzvu soudu), neboť úkon (žaloba) má být učiněn jako perfektní hned napoprvé.