22 C 51/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. , hodnota, (vodní plocha), k pozemku parc. č. , hodnota, (zahrada) a k pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), vše v obci a katastrálním území , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, evidovaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , se zrušuje.

II. Žalované se přikazují do jejího výlučného vlastnictví pozemek parc. č. , hodnota, (vodní plocha), pozemek parc. č. , hodnota, (zahrada) a pozemek parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), vše v obci a katastrálním území , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, evidovaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnictví částku 1 030 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Návrh, aby žalobkyně zaplatila žalované v rámci vypořádání spoluvlastnictví částku 816 514,04 Kč, se zamítá.

V. Řízení se co do částky 22 028,46 Kč zastavuje.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 60 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně 1 044 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně částku 81 028 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s žalovanou, a to k pozemku parc. č. , hodnota, (vodní plocha), k pozemku parc. č. , hodnota, (zahrada) a k pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), vše v obci a katastrálním území , adresa, (pozn.: není-li dále v textu uvedeno u parcelního čísla pozemku katastrální území, má se na mysli katastrální území , adresa, ), vše zapsané na LV č. , hodnota, evidovaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, (dále jen „nemovitosti“). Účastnice se dlouhodobě nemohou shodnout ani na společném užívání, kdy žalovaná žalobkyni cca od roku 2007 brání v přístupu do nemovitosti a v nemovitosti prováděla bez jejího souhlasu stavební úpravy, ani na způsobu vypořádání, neboť návrhy žalované byly pro žalovanou zcela nepřijatelné. Za této situace navrhuje žalobkyně, aby po zrušení spoluvlastnictví byly nemovitosti přikázány žalované do jejího výlučného vlastnictví, za současné povinnosti žalované vyplatit žalobkyni vypořádací podíl, jehož výši nechť určí znalecký posudek.

2. Žalovaná v reakci na žalobu navrhovala její zamítnutí do doby, než žalobkyně vyrovná přesně nevyčíslený dluh vůči její osobě. Odmítala nařčení, že by žalobkyni bránila v přístupu do nemovitostí a naopak poukazovala na to, že měla možnost si vyžádat klíče, ale neučinila tak dodnes. V průběhu řízení svůj postoj transformovala v návrh na tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví ve smyslu § 1148 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), v rámci něhož se nejprve domáhala po žalobkyni uhrazení částky 838 542,50 Kč, avšak v závěru řízení po precizaci návrhu ustanoveným právním zástupcem ji redukovala na 816 514,04 Kč. Tato částka v sobě na prvním místě zahrnuje náhradu škody ve výši 92 210 Kč způsobenou , právnická osoba, . (respektive společností , právnická osoba, .) při realizaci stavby „, Anonymizováno, “, k níž došlo v důsledku pochybení žalobkyně. Dále se v žalovaná v rámci širšího vypořádání domáhá poloviny nákladů na opravu střechy ve výši 95 259,50 Kč, náhrady nákladů řízení, které vedla matka účastnic proti žalobkyni a jejím dcerám v celkové výši 258 175 Kč, úhrady poloviny nákladů na drobnější rekonstrukce vypořádávané nemovitosti (opravy radiátorů, oken, vrat, zárubní, atd.) v souhrnné výši 57 354,50 Kč a poloviny dalších nákladů vynaložených na nezbytnou údržbu, správu a rekonstrukci nemovitosti ve výši 118 468 Kč. V rámci širšího vypořádání vznesla též nárok na úhradu poloviny nákladů na svépomocnou údržbu zahrady a vinohradu (typu okopávání, rytí, apod.) ve výši 185 500 Kč a poloviny nákladů spojených s pohřbem matky účastnic ve výši 12 547 Kč. V průběhu řízení žalovaná též požadovala, aby soud žalobkyni v rámci tohoto řízení zavázal k úhradě částky 1 721 160 Kč, která má představovat odměnu za péči o nesoběstačnou matku účastnic vykonávanou ze strany žalované, nicméně později od tohoto návrhu ustoupila.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že jsou spoluvlastnicemi pozemku parc. č. , hodnota, (vodní plocha), k pozemku parc. č. , hodnota, (zahrada) a k pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), vše v obci a katastrálním území , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, evidovaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , a to o velikosti podílů id. ½ celku; to potvrzují i výpisy z katastru nemovitostí. Dále nebylo mezi účastnicemi sporu o tom, jakým způsobem má k vypořádání spoluvlastnictví dojít; žalovaná tedy nijak neoponovala návrhu, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví, za současného vyplacení vypořádacího podílu, jehož výše bude znalecky posouzena, a sama s jinou variantou způsobu vypořádání nepřišla. Účastnice řízení nebrojily ani vůči závěrům znaleckého posouzení stran ceny obvyklé vypořádávaných nemovitostí.

4. Mezi účastnicemi nicméně zůstalo předmětem sporu tzv. širší vypořádání, kdy žalobkyně neuznala žádný z nároků vznesených žalovanou. Kromě námitky promlčení většiny žalovanou uplatněných nároků je rozporovala také pro absenci předchozího souhlasu k provedení oprav či investic z její strany, či proto, že u některých nároků nespatřovala jakoukoli věcnou souvislost s vypořádávanou nemovitostí.

5. Soud provedl k důkazu následující listiny, z nichž zjistil tento skutkový stav:

6. Provedené dokazování plně podporuje shodné tvrzení obou stran, že vzájemné vztahy účastnic jsou dlouhodobě vypjaté, což dokresluje i přístup žalované k vyřešení celé záležitosti před zahájením řízení i v jeho průběhu. Dopisem ze dne 6. 11. 2018 požádala žalobkyně žalovanou o sdělení stanoviska k návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem v té podobě, že by po zrušení spoluvlastnictví byly nemovitosti přikázány žalované do jejího výlučného vlastnictví, za současné povinnosti žalované vyplatit žalobkyni vypořádací podíl, jehož výše by byla odborně posouzena. Na tento návrh reagovala žalovaná dopisem ze dne 14. 12. 2018 veskrze odmítavě a po výpočtu nákladů spojených se stavebními úpravami v nemovitosti, s užíváním nemovitosti (vodné a stočné), s pohřbem matky účastnic a péči o ni za jejího života v době, kdy již nebyla soběstačná, s vyklizením garáže a s úhradou náhrady škody způsobené firmou , právnická osoba, ., navrhla nejen to, aby nemovitost připadla do jejího výlučného vlastnictví bez jakékoli náhrady žalobkyni, ale to byla navíc žalobkyně, kdo k jejím rukám uhradí částku 92 210 Kč. Animozitu účastnic ilustruje rovněž rozhodnutí komise pro projednávání přestupků , adresa, ze dne 24. 6. 2009, č. j. , č. účtu, , kterým bylo žalované uloženo napomenutí za přestupek proti občanskému soužití ve smyslu § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (podle tohoto rozhodnutí žalovaná křičela na žalobkyni v místě jejího pracoviště a narušovala a zdržovala tak chod zubní ordinace), podpůrně též obsah ručně psané korespondence mezi matkou účastnic a dalšími rodinnými příslušníky ze dne 9. 5. 2007 a 18. 6. 2007.

7. Pokud jde o samotné vypořádání spoluvlastnictví, znalecký posudek znaleckého ústavu , právnická osoba, . ze dne 25. 6. 2020, č. , hodnota, vyloučil na straně 15 možnost reálného rozdělení nemovitostí, neboť nelze splnit ani základní podmínky pro reálné rozdělení staveb (svislá dělící rovina, vznik dvou samostatných staveb, požární hledisko, instalace) a pozemků. Ani vymezení samostatných jednotek není reálně proveditelné a efektivní, neboť případná investice by neodpovídala reálnému zvýšení hodnoty majetku.

8. Obvyklou cenu nemovitých věcí znalecký ústav ve výše uvedeném posudku stanovil na 2 060 000 Kč, a to za použití metod věcné a porovnávací hodnoty a na základě analýzy v příslušné lokalitě pro daný trh s nemovitostmi, s přihlédnutím k dalším cenotvorným faktorům, které mají na tržní hodnotu vliv, včetně ocenění slabých a silných stránek a celkového působení majetku.

9. Co se týče konkrétních nároků, které učinila žalovaná předmětem širšího vypořádání, stran náhrady škody způsobené při realizaci stavby „, Anonymizováno, “, se žalovaná dopisem ze dne 10. 1. 2018 obrátila na , právnická osoba, . s nárokem na náhradu škody způsobené společností , právnická osoba, ., která prováděla během roku 2016 úpravu vodního toku na pozemcích ve spoluvlastnictví účastnic a na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Tuto škodu žalovaná vyčíslila na celkových 92 210 Kč, kdy tato částka zahrnovala zejména náhradu za ořezání vzrostlých stromů, za zničení užitkových a okrasných rostlin, plotu a zámku, a dále náklady na vyčištění zahrady a její trojí zorání. Podle sdělení , právnická osoba, . ze dne 29. 1. 2018, však žalovaná za přítomnosti policie bránila společnosti , právnická osoba, . v přístupu na pozemek parc. č. , hodnota, a ve vybudování betonových patek pro nové oplocení, a v důsledku toho nemohly být provedeny veškeré práce spojené s úpravou vodního toku; nadto k ořezání hrušky na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve výlučném vlastnictví žalobkyně došlo na pokyn samotné žalované. S realizací (opravou) oplocení v návaznosti na stavbu „, Anonymizováno, “ souvisí dodací list (faktura) č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2016 na částku 25 950 Kč, vystavená na jméno žalované dodavatelem , Anonymizováno, , jméno FO, ; tuto částku žalovaná uhradila dne 14. 11. 2016 (viz příjmový doklad z téhož dne). Dále v téže souvislosti žalovaná uhradila Střednímu odbornému učilišti , adresa, , příspěvkové organizaci za „rekonstrukci oplocení – zakázku č. , Anonymizováno, /“ celkem 750 Kč (viz příjmový pokladní doklad na tuto částku ze dne 10. 4. 2017, ve spojení s fakturou č. , hodnota, ze dne 3. 4. 2017 na částku 900 Kč).

10. Žalovaná dále uhradila za opravu střechy celkem 190 519,08 Kč, jak je patrné z faktury č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2012, ve spojení s příjmovými pokladními doklady ze dne 31. 3. 2012 na částku 140 519 Kč a ze dne 25. 4. 2012 na částku 50 000 Kč.

11. Žalovaná v řízení předložila rovněž vyúčtování odměny advokáta , Jméno advokáta A, , který zastupoval žalobkyni jakožto úspěšného účastníka ve sporu proti matce účastnic, který ji vyzval k úhradě částky 228 600 Kč dopisem ze dne 12. 11. 2013, jehož přílohou byla tabulka nazvaná jako „Vyúčtování smluvní odměny za poskytnuté právní služby (…)“ za období let 2008 až 2012 (viz rozsudky , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a část protokolu z jednání dne 16. 3. 2009).

12. Stran nákladů na rekonstrukce a opravy oken, radiátorů, zárubní a vrat, které žalovaná vyčíslila na celkových 114 709 Kč a po žalobkyni požadovala polovinu této částky (tj. 57 354,50 Kč), z předložených faktur vyplývá, že za malířské a natěračské práce si , právnická osoba, , se sídlem , adresa, vyúčtoval dne 16. 9. 2011 fakturou č. , hodnota, částku 17 432 Kč (nátěr oken), dne 7. 7. 2012 fakturou č. , hodnota, částku 26 000 Kč (nátěr radiátorů) a dne 24. 8. 2012 fakturou č. , hodnota, částku 4 920 Kč (nátěr vrat, židlí a stolu). Konečně žalované vystavila dne 7. 12. 2017 fakturu č. , hodnota, na částku 20 700 Kč a dne 24. 4. 2018 fakturu č. , hodnota, na částku 45 657 Kč též firma , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , a to za dodání a montáž izolačních skel, okapnic a silikonového těsnění.

13. Co se týče dalších drobnějších oprav, rekonstrukcí, údržby a správy domu, v prvé řadě je evidentní, že společnost , právnická osoba, . zaslala žalované dopisem ze dne 6. 11. 2015 návrh smlouvy o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod v odběrném místě č. , hodnota, na adrese , adresa, ; jedno vyhotovení této smlouvy měla žalovaná zaslat odesilateli zpět s úředně ověřeným podpisem. Na podkladě této smlouvy pak uhradila žalovaná za vodné a stočné částku 751 Kč (viz faktura č. , IBAN, , ve spojení s příjmovým pokladním dokladem ze dne 12. 2. 2018). Dále uhradila žalovaná za zemní plyn společnosti , právnická osoba, . částku 1 612 Kč (viz faktura č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2018) a za elektřinu částku 8 548 Kč (viz faktura č. , hodnota, ze dne 29. 3. 2018). Velkoobchodě , právnická osoba, – , jméno FO, zakoupila žalovaná dne 2. 5. 2012 sanitární zboží do koupelny v celkové hodnotě 23 835 Kč (viz faktura č. , hodnota, s potvrzením o úhradě v hotovosti) a dne 14. 6. 2012 na tomtéž místě uhradila částku 5 100 Kč za blíže neidentifikované zboží. Dne 11. 5. 2012, 18. 5. 2012 a 11. 6. 2012 zakoupila materiál v prodejně , jméno FO, v ceně 360 Kč, 410 Kč a 570 Kč; , jméno FO, vystavil na vrub žalované též faktury č. , Anonymizováno, ze dne 28. 7. 2012 na 8 751 Kč, č. 437/2012 ze dne 7. 6. 2012 na 3 412 Kč za materiál do koupelny. Společnost , právnická osoba, vystavila žalované fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 10. 7. 2012 na 9 300 Kč, fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 15. 5. 2012 na 2 057 Kč (obě uhrazené v hotovosti) a fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 18. 3. 2019 na 13 897 Kč za montáž kamen v předmětné nemovitosti (taktéž uhrazenou v hotovosti). Podle pokladních dokladů ze dne 11. 12. 2009 a 12. 12. 2009 vynaložila žalovaná 7 350 Kč a 200 Kč za revizi kouřovodů, 1 520 Kč za opravu vodoinstalace ve sklepě (viz doklad ze dne 17. 12. 2009), dne 6. 11. 2009 zakoupila sifon, roháček, WC hadici a koleno v celkové hodnotě 260 Kč, dne 18. 12. 2009 zakoupila blíže neurčené zboží v hodnotě 775 Kč (viz doklad z téhož dne vydaný společností , právnická osoba, ), dále vynaložila 13. 11. 2009 částku 754 Kč za výrobky do koupelny a jejich montáž, dne 12. 11. 2009 vydala částku 2 327 Kč za dodání materiálu a opravy plynového sporáku, dne 7. 10. 2010 a dne 30. 12. 2010 vynaložila částky 5 200 Kč a 500 Kč za nátěr nábytku (viz faktura č. , hodnota, a 12 vystavená , jméno FO, ), dne 8. 1. 2010 zaplatila částku 280 Kč za výměnu plynového ventilu (viz pokladní doklad z téhož dne vystavený panem , jméno FO, ), a dále dne 19. 8. 2011, 12. 10. 2013 a 11. 2. 2013 uhradila za malířské a natěračské práce částky 8 372 Kč, 8 350 Kč a 1 800 Kč (viz faktury č. , hodnota, , 9 a vystavené , jméno FO, , s potvrzením o osobním převzetí hotovosti). Žalovaná kromě toho dne 21. 9. 2010 zakoupila jídelní židli za 2 796 Kč (viz zakázkový list z téhož dne vydaný prodejnou ASKO nábytek), dne 3. 10. 2011 a 4. 10. 2011 součástky pro opravu skříně v prodejně , právnická osoba, . v hodnotách 840 Kč a 3 039 Kč, dne 29. 8. 2011 utratila za položení koberců částku 6 498 Kč dodavateli KOBERCE TREND, dne 15. 7. 2012 vynaložila částku 20 Kč v prodejně , právnická osoba, za blíže neidentifikované zboží, dne 30. 8. 2012 zaplatila 510 Kč v prodejně barev Petr Poučný, dne 11. 6. 2012 částku 885 Kč v prodejně , právnická osoba, ., dne 29. 8. 2012 částku 614 Kč v prodejně COLORBETAFINIS, dne 8. 6. 2012 částku 236 Kč v prodejně , právnická osoba, . (za blíže neurčené zboží). Dále v prodejně , právnická osoba, . zakoupila dne 4. 6. 2012 , právnická osoba, v hodnotě 1 360 Kč (viz účtenka č. , hodnota, ), v prodejně SIKO dne 15. 5. 2012 a 18. 6. 2012 , právnická osoba, v hodnotě 10 209 Kč a 2 909 Kč (viz faktura č. , hodnota, a č. , hodnota, ), v prodejně AKLO – SKLENÁŘSTVÍ koupila dne 2. 10. 2013 zrcadlo v hodnotě 340 Kč, v prodejně D-5 NÁBYTEK 01 blíže neurčené zboží v hodnotě 3 760 Kč (viz pokladní doklad ze dne 13. 9. 2013), dne 16. 9. 2016 v prodejně , právnická osoba, vydala částku 229 Kč za blíže neurčené zboží, a dne 4. 2. 2014 koupila sanitární výrobky v prodejně , právnická osoba, . v celkové ceně 1 092 Kč a 1 425 Kč. Podle příjmových pokladních dokladů ze dne 27. 7. 2012 zaplatila žalovaná částky 4 547 Kč a 2 611 Kč za elektroinstalace. Dále byla na vrub žalované vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 11. 6. 2019 na částku 11 648 Kč za natěračské práce provedené , jméno FO, (uhrazeno v hotovosti podle příjmového pokladního dokladu z téhož dne). Konečně žalované vydal ručně psané potvrzení o ceně stěhovacích prací též , adresa, , a to dne 15. 8. 2011 a 31. 8. 2011 na částky 600 Kč a 800 Kč, , jméno FO, za stavební úpravy v koupelně a dodávku materiálu dne 5. 7. 2012 ve výši 27 954 Kč, , jméno FO, za vodo-topo práce dne 13. 7. 2012 v částce 4 800 Kč, a „, právnická osoba, “ za renovaci skříní dne 29. 8. 2011 na částku 2 150 Kč.

14. K údržbě zahrady a vinohradu žalovaná žádné listinné důkazy, které by prokazovaly tvrzenou cenu vykonávaných udržovacích a obhospodařovacích prací, nedoložila.

15. Za stěhování matky účastnic vynaložila žalovaná částku 7 544 Kč, jak vyplývá z dokumentu s názvem „Alonž – záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku“ ze dne 14. 11. 2009. Za uskutečnění pohřbu matky účastnic zaplatila žalovaná 1 580 Kč za fotopráce (viz daňový doklad č. , Anonymizováno, ze dne 23. 2. 2018), 3 000 Kč za smuteční věnec (viz daňový doklad č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2018), 2 580 Kč za provedení nápisu na náhrobku (viz faktura č. , hodnota, ), 14 934 Kč za samotný pohřeb (viz faktura č. , Anonymizováno, ze dne 22. 1. 2018, ve spojení s daňovým dokladem č. , Anonymizováno, ze dne 22. 1. 2018 na tutéž částku) a 3 000 Kč za vykopání a zahrabání hrobu; celkem tedy za pohřeb uhradila 25 094 Kč. Kromě toho vydal , jméno FO, žalované ručně psané potvrzení ze dne 5. 9. 2011 o opravě pomníku v celkové hodnotě 13 350 Kč.

16. Závěrem soud k procesu dokazování dodává, že z následujících listin neučinil žádná skutková zjištění, neboť neměly s projednávanou věcí žádnou souvislost: „Záznam požadavku klienta o kontakt“ ze dne 3. 5. 2019 (reklamace zásilky , Anonymizováno, ), notářský zápis ze dne 26. 2. 1973, č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s „Dotazníkem a čestným prohlášením“ ze dne 11. 1. 1973, doručenkami ze dne 30. 3. 1973 a 15. 5. 1973, rozhodnutím o vyměření notářských poplatků ze dne 26. 4. 1973, záznamy o úhradě notářských poplatků ze dne 26. 4. 1973, sdělení Geodézie n. p. , adresa, ze dne 10. 11. 1975 a „Oznámením o zahájení stavebního řízení (…)“ ze strany , právnická osoba, – odboru výstavby , adresa, ze dne 8. 10. 1985 (vztahují se k darovací smlouvě k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jejž nabyla do svého výlučného vlastnictví žalobkyně a jenž není předmětem tohoto řízení), německy psaná listina s názvem „Bescheid“ ze dne 28. 9. 1993, vysokoškolský diplom , právnická osoba, – Filozofické fakulty (jedná se v obou případech o listiny týkající se kvalifikace dosažené žalovanou), lékařská zpráva , podezřelý výraz, ze dne 29. 5. 2015 (podle jeho obsahu trpěla žalovaná , podezřelý výraz, , avšak není zřejmé, jak tato diagnóza souvisí s vypořádávanou věcí) a daňový doklad vydaný společností , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2019 na částku 94 Kč a ze dne 18. 9. 2019 na částku 96 Kč za kopírování (podle všeho jde pouze o doklady o výši vynaložených nákladů žalované v tomto soudním řízení). S projednávanou věcí bezprostředně nesouvisí ani „Sdělení , právnická osoba, , adresa, , stavebního úřadu“ ze dne 11. 11. 2019, č. j. , Anonymizováno, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje – Odboru stavebního a územního plánování a stavebního řádu ze dne 15. 10. 2019, č. j. , č. účtu, , neboť ta se primárně týkají pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Soud neprovedl k důkazu ani „Vyrozumění účastníka správního řízení“ vydané Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou v Brně ze dne 26. 2. 2018, č. j. , č. účtu, /, Anonymizováno, , a rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 5. 2015, č. j. , Anonymizováno, , které se týkají příspěvku na péči pro matku účastnic.

17. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto:

18. V souzené věci je již ze samotného faktu, že došlo k zahájení řízení o vypořádání spoluvlastnictví, zřejmé, že účastníci nechtějí ve spoluvlastnictví setrvat, ale současně nejsou schopni se dohodnout, jakým způsobem toto vypořádání provedou. Nastala tak situace předvídaná § 1143 občanského zákoníku, podle kterého „[n]edohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.“.

19. Občanský zákoník obsahuje algoritmus tohoto vypořádání, kdy na prvním místě předpokládá, že se nemovitosti mezi spoluvlastníky rozdělí (viz § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „[j]e-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.“). V daném konkrétním případě znalecký ústav možnost rozdělení nemovitosti kategoricky vyloučil. Ostatně, ani samotní účastníci k této variantě nezaujímali vstřícný postoj. Je-li tedy možnost reálného rozdělení nemovitostí vyloučena, jako dalším v úvahu přicházejícím způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví je aplikace § 1147 občanského zákoníku, podle kterého „[n]ení-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.“. Ze znění věty druhé § 1147 občanského zákoníku vyplývá, že věc je možno přikázat pouze tomu, kdo o ni má zájem. Z povahy věci je nutno dále dovodit, že zájemce musí být zároveň dostatečně solventní a být schopen vyplatit ostatním spoluvlastníkům náhradu za odnětí jejich vlastnického práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). O tom v souzené věci nebylo mezi účastníky sporu; žalovaná se k navrhované variantě, že bude věc přikázána do jejího výlučného vlastnictví, stavěla kladně, a žalobkyně její solventnost nijak nezpochybňovala. Všechny tyto úvahy se následně promítly do výroků I. a II. rozsudku.

20. Co se týče výše vypořádacího podílu, účastnice řízení byly ochotny akceptovat obvyklou cenu nemovitostí tak, jak byla odhadnuta posudkem znaleckého ústavu , právnická osoba, . ze dne 25. 6. 2020, č. , hodnota, , tedy 2 060 000 Kč. Vypořádací podíl, který je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, činí 1 030 000 Kč, což se projevilo ve výroku III. tohoto rozsudku. Vzhledem k výši této částky se soud odklonil od obecného pravidla stanoveného v § 160 odst. 1 větě před středníkem o. s. ř., podle kterého „uložil-li (…) v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a v duchu (viz § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) určil žalované lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku. Tu považuje za dostačující k tomu, aby žalovaná zvážila své další kroky směřující k obstarání finančních prostředků k vypořádání žalobkyně.

21. Podstata tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví je zakotvena v § 1148 občanského zákoníku, kdy při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci „(…) vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.“. V rámci vypořádání spoluvlastnictví tak „každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví“ (§ 1148 odst. 2 téhož zákona). Z dikce zvolené zákonodárcem vyplývá, že i když jde o normu dispozitivní (účastníky nelze nutit, aby ji využili), při zrušení spoluvlastnictví by mělo dojít k širšímu vypořádání vždy, neboť smyslem této úpravy je předcházet následně dalším sporům, které by souvisely s vypořádáním dluhů a pohledávek vzniklých za trvání spoluvlastnictví. To, že zákon sleduje tento cíl, se podává i z § 1148 odst. 3 občanského zákoníku, který žádá, aby pohledávky, které jsou jinak předmětem tzv. širšího vypořádání, byly v případě prodeje společné věci uspokojeny ještě před rozdělením výtěžku. Pod tyto pohledávky a dluhy lze podřadit nároky spoluvlastníků vztahující se k nákladům vynaloženým na společnou věc (například nároky na náhradu nákladů vynaložených k záchraně společné věci či investice do společné věci), dále společné závazky spoluvlastníků vůči třetím osobám, jež mají ke společné věci přímý vztah (například závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru, pokud takto získané finanční prostředky byly užity k zakoupení nebo užívání společné věci) a v neposlední řadě sem spadají také nároky, jež mají k výkonu spoluvlastnických práv přímý vztah (např. rozdělení plodů a užitků ze společné věci).

22. Pokud jde o jednotlivé nároky, v prvé řadě se soud zabýval tvrzenou pohledávkou z titulu náhrady škody způsobené žalované společností , právnická osoba, . (respektive , právnická osoba, .) při realizaci stavby „, Anonymizováno, “. Dlužno dodat, že se žalované dostalo při jednání konaném dne poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (tedy poučení o povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy), ve spojení s § 101 odst. 1 písm. a) a b) téhož zákona (zakotvujícími povinnost účastníka tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost), aby bylo zřejmé, z jakého důvodu, kdy a komu tuto částku vynaložila a proč zaplacení žádá právě po žalobkyni v rámci tohoto řízení; na toto poučení reagovala žalovaná (respektive jí ustanovený právní zástupce) teprve po uplynutí třicetidenní lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř., kdy s odkazem na předložené listiny pouze stroze konstatovala, že škoda nastala v důsledku „pochybení na straně žalobkyně, která potvrdila převzetí pozemků po dokončení stavby, byť došlo ke značnému poškození pozemků, pokácení dřevin, a tím pádem ztrátě úrody, to vše v hodnotě 92 210 Kč“. Opomene-li soud skutečnost, že za takto popsaného skutkového stavu je stále nejasné, kdo vlastně škodu způsobil (případně na čí pokyn a jakého znění), komu a jak, obsah předložených listin nasvědčuje dokonce tomu, že k některým škodám došlo i v důsledku chování a rozhodnutí samotné žalované (ať již proto, že při realizaci uvedené stavby postupovala obstrukčně, tak proto, že sama dala pokyn k ořezání hrušky stojící na pozemku ve výhradním vlastnictví žalobkyně) a že se , právnická osoba, . necítí za údajnou škodu odpovědné. Předložené listiny tak plně nepodporují verzi reality tak, jak ji podává žalovaná, a nadto je očividné, že částka 92 210 Kč je z velké části pouhým subjektivním odhadem vzniklých škod (zejména pokud jde o onu „ztracenou úrodu“, která navíc striktně vzato z poloviny náleží žalobkyni). Ze strany žalované prokazatelně došlo pouze k výdaji částky 26 850 Kč za materiál ke stavbě plotu (tj. částky 25 950 Kč společnosti , Anonymizováno, na základě faktury č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2016 a částky 900 Kč Střednímu odbornému učilišti , adresa, na základě faktury č. , hodnota, ze dne 3. 4. 2017), avšak s tím, že z těchto listiny přímo nevyplývá, že k realizaci plotu došlo přímo na vypořádávané nemovitosti (některém z pozemků) a především, že se tak stalo v souvislosti s realizací stavby „, Anonymizováno, “ a z ní údajně vzniklých škod, tím méně právě a výhradně „v důsledku pochybení žalobkyně“.

23. Jako nedůvodný shledal soud i nárok na úhradu poloviny nákladů vynaložených na opravu střechy rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Ačkoli v tomto případě žalovaná vynaložení částky 190 519,08 Kč prokázala pokladními doklady ze dne 31. 3. 2012 a 25. 4. 2012, ve vztahu k ní uplatnila žalobkyně námitku promlčení ve smyslu § 609 občanského zákoníku: „Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže se platně dovolávat vrácení toho, co plnil.“. Promlčují se přitom všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem (§ 611 věta první občanského zákoníku). Jelikož promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku) a jelikož žalovaná vynaložila peněžní prostředky na opravu střechy již v roce 2012, zatímco návrh na širší vypořádání uplatnila teprve v podání doručeném soudu osobně dne 7. 5. 2019, soud námitce promlčení přitakal. Z výše uvedeného důvodu se již nezabýval otázkou, zda oprava střechy spadala pod tzv. běžnou správu společné věci (§ 1128 občanského zákoníku), či zda se jednalo o rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci (§ 1129 téhož zákona); konsekventně tedy neřešil ani otázku, zda o opravě střechy rozhodly obě spoluvlastnice společně a navíc ještě potřebným poměrem hlasů (v případě běžné správy prostou většinou hlasů, v případě významné záležitosti dvoutřetinovou většinou hlasů).

24. Zcela nedůvodný byl nárok žalované na úhradu nákladů řízení před , Anonymizováno, a , Anonymizováno, o určení vlastnictví ve prospěch matky účastnic, a to jednak ke spoluvlastnickému podílu žalobkyně na nyní vypořádávaných nemovitostech, jednak k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , které žalobkyně od své matky nabyla darem. Zaprvé (jak již bylo řečeno), v těchto řízeních vystupovala v pozici strany žalující matka účastnic a žalobkyně byla v těchto řízeních v pozici strany žalované společně se svými dvěma dcerami; sama žalovaná účastníkem těchto řízení nebyla vůbec, a to ani účastníkem vedlejším. Zadruhé, matka účastnic byla stran své žaloby neúspěšná, a proto byla také k úhradě nákladů řízení, které žalobkyni a jejím dcerám vznikly, zavázána. Ačkoli tedy má žalovaná jinou subjektivní představu o tom, jak mělo toto řízení skončit, pravomocná soudní rozhodnutí staví na jisto, že žalobkyně se vůči matce účastnic nedopustila žádného jednání či chování, které by soud kvalifikoval jako hrubé porušení dobrých mravů a konsekventně jako důvod pro vrácení daru. Pokud snad na pozadí celého sporu stála i žalovaná, podporující svou matku ve vedení sporu finančně či jinak, činila tak ze své vůle a na vlastní riziko. Soud tak neshledal jakýkoli důvod pro závěr, že by měly náklady jmenovaného sporu jít k tíži strany, která jej nevyvolala a která v něm byla nakonec úspěšná.

25. Co se týče požadavku na úhradu poloviny nákladů na opravu oken, radiátorů, zárubní a vrat ve výši 57 354,50 Kč, předložené listiny (faktury) dokládají pouze tu skutečnost, že , právnická osoba, a společnost , právnická osoba, . vyúčtovali shora uvedené částky, nikoli však, že tyto částky žalovaná skutečně uhradila. Pouze v případě faktury č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2018 je uvedeno v textu „Uhrazeno hotově!“, tedy lze připustit, že se tak stalo, avšak označení dodávky pouze textem „Fakturujeme Vám za dodání a montáž izolačních skel, Al. okapnic a silikonového těsnění“ samo o sobě nepotvrzuje, že dodávka a montáž proběhla právě ve vypořádávané nemovitosti (respektive v rodinném domě č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ).

26. Co se týče dalších drobnějších oprav, rekonstrukcí, údržby a správy domu, předložila žalovaná řadu dokladů z let 2009 až 2019, avšak tvrzení, ke kterým se mají tyto doklady upínat, dostatečně nespecifikovala, a ani za pomoci ustanoveného právního zástupce nedošlo k jejich dostatečné precizaci. Nedbalým pojetím této části návrhu se fakticky pokoušela přenést povinnost unést břemeno tvrzení na soud, od něhož očekávala, že za ni nedostatečná tvrzení vycizeluje sám z předložených důkazů, což je však nepřípustné. V některých případech navíc nebylo možné z předložených pokladních dokladů vůbec pochopit, jaké konkrétní zboží žalovaná zakoupila či jaké služby přijala, tím méně, zda se jednalo o zboží zakoupené do vypořádávané nemovitosti či o služby s ní související (to dopadlo jmenovitě na pokladní doklad ze dne 16. 9. 2016 z prodejny , právnická osoba, znějící na částku 229 Kč za blíže neurčené zboží). Soud se proto k této části návrhu staví se shodnou mírou preciznosti a souhrnně k této části návrhu konstatuje, že veškeré výdaje uskutečněné do data 6. 5. 2016 považuje s ohledem na námitku strany žalující za promlčené podle § 609 občanského zákoníku (k tomu blíže viz předchozí pasáž odůvodnění tohoto rozsudku). Z nepromlčených nároků tak zbývá pouze úhrada za vodné a stočné ve výši 751 Kč (viz faktura č. , IBAN, , ve spojení s příjmovým pokladním dokladem ze dne 12. 2. 2018), za dodávku zemního plynu ve výši 1 612 Kč (viz faktura č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2018) a za elektřinu ve výši 8 548 Kč (viz faktura č. , hodnota, ze dne 29. 3. 2018). Ve vztahu k nim však soud neshledal důvod, proč by je měla byť i jen z poloviny hradit žalobkyně, když vypořádávané nemovitosti neužívala k bydlení, a tedy vodu, plyn a elektřinu od dodavatelů neodebírala. Dále, byla-li na vrub žalované vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 11. 6. 2019 na částku 11 648 Kč za natěračské práce provedené , jméno FO, (uhrazeno v hotovosti podle příjmového pokladního dokladu z téhož dne), opomene-li soud, že se v něm hovoří pouze obecně o provedení natěračských prací v „rodinném domku v , adresa, “ bez uvedení čísla popisného, není zřejmé (a žalovaná to ani netvrdila), že by tento výdaj vynaložila s předchozím souhlasem žalobkyně. Podstatné nicméně je, že v dané době nemovitost užívala k bydlení sama, a tedy nátěr oken činila za účelem zlepšení podmínek bydlení a užívání rodinného domu, z nějž těžila opět pouze ona sama. To samé platí o zakoupení a montáži kamen (viz faktura č. , Anonymizováno, ze dne 18. 3. 2019 na 13 897 Kč).

27. Soud musel jako nedůvodný odmítnout rovněž požadavek žalované na úhradu částky 185 500 Kč, kterou vyčíslila jako svou odměnu za údržbu zahrady a vinohradu. Zde je na prvním místě třeba uvést, že odhad takové odměny je založen na zcela subjektivním názoru žalované a není o nic relevantního opřen. Zadruhé, i kdyby to skutečně byla veskrze žalovaná, kdo tuto údržbu prováděl (čemuž je soud ochoten uvěřit, vezme-li v úvahu tvrzení strany žalující, že do vypořádávané nemovitosti nemá žalobkyně přístup, což žalovaná rozporovala fakticky jen konstatováním, že jí nikdo nebránil získat nové klíče), je to opět ona, kdo z této činnosti těží plody.

28. Ve vztahu k nárokům na úhradu poloviny nákladů za drobnější opravy či úpravy a údržbu zahrady a vinohradu tak soud souhrnně uzavírá, že žalobkyně uplatila v obecné rovině jako kompenzační námitku (co do výše nespecifikovaný) nárok na bezdůvodné obohacení na straně žalované, která užívá nemovitosti nad rámec svého vlastnického podílu, aniž by to jakkoli žalobkyni vynahrazovala (nájemným, plody a užitky, atp.). Soud její argumentaci přisvědčuje a považoval by za rozporné s obecně vyjádřeným principem zákazu těžit z nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 1 občanského zákoníku), aby žalobkyně žalované náklady běžné údržby (bez ohledu na to, zda se týkají užívání domu či užívání zahrady) kompenzovala, pokud ani jí dosud žalovaná recipročně nevynahrazovala užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu.

29. Konečně pokud jde o náhradu nákladů na stěhování ve výši 7 544 Kč, na ty opět plně dopadá námitka promlčení, neboť k vynaložení této částky došlo již v roce 2009. To samé platí o opravě pomníku v ceně 13 350 Kč, o němž vydal , jméno FO, ručně psané potvrzení taktéž již v roce 2011. Včas uplatněnými by tak mohly být pouze náklady spojené s pohřbem matky účastnic, které činí podle předložených dokladů v souhrnu částku 25 094 Kč, ty však nemají jakoukoli věcnou návaznost na vypořádávanou nemovitost.

30. Zároveň soud pro úplnost poznamenává, že obsah podání žalované, kterým se domáhala tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví, byl značně chaotický a nepřehledný (ač ne nutně přímo neprojednatelný). Ačkoli se tyto nedostatky v podstatné míře podařilo překlenout ustanoveným právním zástupcem, v určitém směru přetrvávaly nadále, zejména pokud šlo o vyčíslení jednotlivých nároků (a jmenovitě té části, která se vztahovala k sérii výdajů za drobné opravy, úpravy a běžnou správu nemovitosti). V závěru řízení tak byl spíše náhodně odhalen rozpor mezi částkou, ke které dospěla vlastními výpočty sama žalovaná, a částkou, k níž dospěla po úpravě návrhu spolu s ustanoveným právním zástupcem; žalovaná totiž nejprve požadovala na tzv. širším vypořádání částku 838 542,50 Kč, posléze však částku redukovala na 816 514,04 Kč. Tento rozpor soud posoudil jako částečné zpětvzetí návrhu ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., které promítl do výroku V. tohoto rozsudku, kterým řízení co do částky 22 028,46 Kč (rozdílu) zastavil; co do částky 816 514,04 Kč pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok IV. rozsudku).

31. Při rozhodování o nákladech řízení je třeba konstatovat, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v tom ohledu, že bylo vyhověno jejímu návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví, nicméně žalovaná navrhovanému způsobu nijak neoponovala a navíc nerozporovala ani výši vypořádacího podílu určeného znaleckým ústavem. Za tohoto stavu věcí má soud za to, že čistě ve vztahu k vypořádání spoluvlastnictví jako takovému je prakticky nemožné jednoznačně určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, respektive je namístě dovodit, že tento poměr je na obou stranách stejný, nadto závislý na odborném posouzení. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, v němž soud dospěl k závěru, že „v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.“ Vzhledem k výše uvedenému proto soud rozhodl o nákladech řízení týkajících se vypořádání spoluvlastnictví tak, že v intencích § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

32. Pokud však jde o náhradu nákladů řízení souvisejících s tzv. širším vypořádáním spoluvlastnictví, zde byla žalovaná zcela neúspěšná a úspěšným účastníkem byla žalobkyně. Ohledně nákladů řízení proto rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení sestávají z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci pět úkonů právní služby [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu na širší vypořádání ze dne 16. 2. 2021, doplněné vyjádření k precizovanému návrhu ze dne 25. 3. 2021, účast u jednání konaných dne 17. 12. 2020 v délce 1 hodiny a dne 20. 4. 2021 v délce 50 minut]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 advokátního tarifu 11 660 Kč (celkem 58 300 Kč) a dále mu podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů (celkem 1 500 Kč). Soud zástupci žalobkyně přiznal rovněž náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 4 hodiny (tj. 8 započatých půlhodin), v souhrnné výši 800 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu), a dále náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 1 561,26 Kč [cesta z , adresa, a zpět dvakrát vozem TOYOTA AX1T RZ , SPZ, (o celkové délce 143,6 km, při ceně benzínu 32 Kč/l do 31. 12. 2020 a 27,80 Kč/l od 1. 1. 2021, průměrné spotřebě 3,8 l/100 km a základní náhradě na 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč/km do 31. 12. 2020 a 4,40 Kč/km od 1. 1. 2021)]. Celkem tedy náklady žalobkyně činí po zaokrouhlení 60 600 Kč (výrok VI. tohoto rozsudku).

33. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl povinnosti účastníků k náhradě nákladů, které vznikly státu. Jedná se v prvé řadě o odměnu advokáta ustanoveného žalované, které činí celkem 71 984 Kč, neboť žalovaná byla v řízení neúspěšná a s ohledem na konstrukci odměny ustanoveného advokáta (viz § 12a advokátního tarifu) nelze oddělit ty úkony, které se týkaly vypořádání spoluvlastnictví (v nichž byl poměr úspěchu a neúspěchu účastnic totožný), od těch, které se týkaly tzv. širšího vypořádání (v němž byla zcela úspěšná žalobkyně). Je nicméně evidentní, že pokud by žalovaná neuplatnila návrh na tzv. širší vypořádání, nebylo by ustanovení zástupce čistě jen pro vypořádání spoluvlastnictví nezbytné, neboť v tomto směru přijala řešení navržené stranou žalující prakticky bez výhrad. Dále státu vznikly náklady za vyhotovení znaleckého posudku ve výši 18 088 Kč; ty soud přikázal uhradit oběma účastnicím rovným dílem (opět s poukazem na totožný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci). Soud tak každou z účastnic zavázal k úhradě 9 044 Kč s tím, že žalobkyně již soudu uhradila zálohu ve výši 8 000 Kč (zbývá jí tak uhradit 1 044 Kč). Žalobkyně je proto povinna státu uhradit celkem 1 044 Kč (výrok VII. rozsudku), žalovaná celkem 81 028 Kč (výrok VIII. rozsudku).