27 C 319/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, .

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , jsou ve společném jmění manželů , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, , obou bytem , adresa, .

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3 755 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaným na LV č. , hodnota, ve prospěch žalovaného 1) - , Anonymizováno, – , právnická osoba, a určení vlastnictví ve vztahu k pozemkům parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , zapsaným na LV č. , hodnota, ve prospěch žalovaného 2) - , Anonymizováno, – , právnická osoba, . Žalovaný 2) následně převedl vlastnictví – právo hospodaření ohledně svých pozemků na žalovaného 1). Soud proto usnesením ze dne 10. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , řízení ve vztahu k žalovanému 2) zastavil a rozhodl, že ve vztahu mezi těmito účastníky nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení, pročež v řízení bylo pokračováno jen s žalovaným 1) - dále jen „žalovaný“. Soud na jednání dne 4. 6. 2025 připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně nově domáhala primárně určení, že je vlastnicí předmětných pozemků a eventuelně určení, že tyto pozemky jsou ve společném jmění manželů , jméno FO, a , jméno FO, .

2. Žalobkyně svou žalobu zprvu postavila na tvrzení, že vydržela vlastnické právo ke všem pozemkům, které užívá od září 2021. Žalobkyně uzavřela dne 24. 9. 2021 s , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, kupní smlouvu, kterou nabyla vlastnictví k budově , adresa, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, . Tuto chatu vystavěli v 70. letech 20. století manželé , jméno FO, a užívali ji i s okolními zažalovanými pozemky, které tvoří s chatou jeden funkční celek. Sporné pozemky před jejich nabytím , Anonymizováno, byly v podílovém spoluvlastnictví předků , jméno FO, , a to jejího dědečka , jméno FO, a jeho sourozenců , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Užívání pozemků manžely , jméno FO, nebylo nikdy nikým rozporováno, jiní rodinní příslušníci na ně nevznášeli nárok, navíc řada z nich žije mimo území republiky a jsou nekontaktní. V září 2021 se žalobkyně ujala držby těchto pozemků nikoliv v nepoctivém úmyslu, tedy v přesvědčení, že tím nikomu nepůsobí újmu. Ani její držba nebyla nikým zpochybňována, a přitom plynule navázala na poctivou držbu jejích právních předchůdců. Zákonná dvacetiletá lhůta pro mimořádné vydržení vlastnického práva žalobkyně tedy již uplynula. Žalobkyně po změně žalobního petitu doplnila, že pokud sama nemohla nemovitosti vydržet, mohla je nabýt do vlastnictví jiným způsobem, a sice smlouvou. Dne 21. 2. 2025 uzavřela ohledně všech pozemků darovací smlouvu s manžely , jméno FO, . Ti nabyli vlastnictví originárním způsobem po uplynutí zákonné vydržecí doby. Převodu vlastnického práva nebrání, že manželé , jméno FO, nejsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci. Vkladovou listinou může být pravomocné rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva žalobkyně, jímž bude dosaženo souladu faktického a právní stavu věci. K věci dále uvedla, že v kupní smlouvě bylo nepřesně uvedeno, že prodávající z kupní smlouvy užívali pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , pozemky ovšem užívali jen manželé , jméno FO, . , jméno FO, ani , jméno FO, chatu ani pozemky nikdy neužívali, spoluvlastnictví k chatě nabyli po sestře , jméno FO, , která byla zapsána jako spoluvlastnice na přání matky , jméno FO, . Jako eventuální petit žalobkyně navrhla určení, že sporné pozemky jsou ve společném jmění manželů , jméno FO, , kteří je mimořádně vydrželi ke dni 1. 1. 2019. Žalobkyně se může domáhat určení vlastnického práva třetí osoby za podmínky, že se v důsledku požadovaného určení stane vlastníkem věci nebo jí vznikne právo na převedení věci do jejího vlastnictví. Tímto postupem „nevnucuje“ vlastnické právo na řízení nezúčastněného subjektu. Pokud rozhodne soud o vlastnictví manželů , jméno FO, , kteří tak budou zapsáni v katastru nemovitostí, pak může dojít ke vkladu vlastnického práva žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne 21. 2. 2025.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout ve vztahu k oběma uplatněným petitům. V kupní smlouvě je uvedeno, že prodávající s chatou užívali pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , což je v rozporu s tvrzením žalobkyně, že všech sedm pozemků užívali pouze manželé , jméno FO, . Nebylo postaveno najisto, kdo, od kdy a v jakém rozsahu předmětné pozemky držel a užíval a že se jedná o funkční celek. Do držby žalobkyně nelze započíst držbu jejích právních předchůdců. Pokud by manželé , jméno FO, drželi pozemky od r. 1970 do září roku 2021, a pokud by jejich držba za splnění zákonných podmínek byla řádně prokázána, byli by to oni, kteří by pozemky ke dni 1. 1. 2019 mimořádně vydrželi, pročež do držby žalobkyně by nebylo možné započíst dobu jejich držby. Žalobkyně pozemky drží pouze tři roky, vydržecí doba tudíž u ní neuběhla. Věc nelze zhojit dodatečnou darovací smlouvou, jelikož nedošlo ke kvalifikovanému dokončení nabytí včetně zápisu do katastru nemovitostí. Žalovaný neuznal nárok žalobkyně ani ve vztahu k určení, že manželé , jméno FO, mají předmětné pozemky ve společném jmění manželů. Na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žaloba by musela být podána přímo ze strany manželů , jméno FO, . Vedle toho ani u nich nebyly splněny zákonné podmínky pro vznik vlastnického práva mimořádným vydržení, pozemky nedrželi v nikoliv nepoctivém úmyslu. Nebylo doloženo, na základě jakého titulu začali pozemky užívat. Po celá dlouhá léta pozemky v tichosti bezplatně užívali, aniž by učinili nějaký úkon směřující k legalizaci jejich vlastnictví. Při rozumu průměrného člověka jim muselo být zřejmé, že jejich jednání není zcela po právu, což jednání v poctivém úmyslu vylučuje. Pokud manželé , jméno FO, začali užívat pozemky o celkové výměře 3 128 m2 s vědomím, že jsou vlastnictvím jiných osob, absentovala na jejich straně držební vůle, jako jeden z předpokladů držby.

4. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy a svědeckými důkazy. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně coby kupující a , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, coby prodávající z pozice podílových spoluvlastníků sjednali dne 24. 9. 2025 kupní smlouvu ohledně budovy , adresa, , , Anonymizováno, , nacházející se na pozemku jiného vlastníka, parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která je zapsána na LV , Anonymizováno, . V bodě. IV. smlouvy bylo uvedeno, že strany společně konstatují, že s předmětem koupě tvoří funkční celek pozemky , Anonymizováno, , které jsou evidovány na jiné vlastníky. Prodávající spolu s předmětem koupě užívali pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , což je i záměrem kupující. Dohodnutá kupní cena zohledňuje i jmenované pozemky, byť jejich zapsaný stav v katastru nemovitostí je co do otázky vlastnictví nejistý. Kupující předpokládá, že se může jednat o právní předchůdce prodávajících a hodlá v tomto směru podniknout právní kroky a prodávající se zavazují poskytnout k tomu součinnost. Pro právní jistotu, ujednání o vyjmenovaných pozemcích se považuje za smlouvu o budoucí smlouvě kupní s tím, že kupní cena je již uhrazena v rámci této kupní smlouvy.

6. V průběhu řízení, dne 21. 2 2025 žalobkyně coby obdarovaná uzavřela s , jméno FO, a , jméno FO, coby dárci darovací smlouvu, kterou na žalobkyni bezúplatně převedli předmětné pozemky. Ve smlouvě je uvedeno, že do 1. 1. 2024 byly knihovními vlastníky předci , jméno FO, , přičemž manželé užívali pozemky od roku 1970 do roku 2021. Dále dárci prohlásili, že ke dni 1. 1. 2019 mimořádně vydrželi vlastnické právo k těmto pozemkům, které v nikoliv nepoctivém úmyslu drželi alespoň 20 let. Jejich vlastnickému právu není na škodu, že nejsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci. Vlastnictví nabyli originálním způsobem, a proto se zde neuplatní § 1102 občanského zákoníku. Současně bylo v darovací smlouvě uvedeno, že bude předložena v tomto soudním řízení s odkazem na závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021.

7. Výpisy z katastru nemovitostí pro LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že všechny žalobou projednávané pozemky jsou aktuálně ve vlastnictví žalovaného. Podle informací o parcelách pro k. ú. , adresa, byly předmětné pozemky ke dni 31. 12. 2023 v podílovém spoluvlastnictví , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kdy každý vlastnil podíl o velikosti 1/5 vzhledem k celku.

8. Byl doložen rodný a křestní list , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, . Jejím otcem je , jméno FO, a dědečkem , jméno FO, . Z oddacího listu manželů , jméno FO, plyne, že uzavřeli manželství dne , datum, .9. , jméno FO, v čestném prohlášení ze dne 8. 11. 2023, uvedla, že zažalované pozemky užívala s manželem , jméno FO, od roku 1970 do září 2021 spolu s , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, . Pozemky stovky let sloužily rodině , jméno FO, , tyto tvoří jeden funkční z celek. Ani jeden ze zapsaných spoluvlastníků nebyl v katastru nemovitostí dodatečně identifikován. Řada potomků navíc žije trvale mimo ČR a nejsou kontaktní.10. , jméno FO, coby svědkyně vypověděla, že souzené pozemky jsou jejího dědečka , jméno FO, a jeho sourozenců. , jméno FO, byla , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , viděla ji jednou. , Anonymizováno, měl své pozemky v blízkosti zažalovaných pozemků, o , jméno FO, a , jméno FO, nic bližšího neví. Nevybavila si, že by se otec nebo dědeček vyjadřoval k vlastnictví pozemků. , jméno FO, se o pozemky staral asi se souhlasem dalších sourozenců. Poté předal , Anonymizováno, otci svědkyně. Jednalo se o ústní dohodu v rámci rodiny, kterou nikdo nezpochybňoval. Každé z dědečkových pěti dětí něco dostalo. Ani ji nenapadlo, že by užíváním pozemků mohla někomu způsobit újmu. Naopak, respektovala přání rodiny. Nikdo z katastrálních vlastníků a jejich potomků o pozemky neprojevil zájem. To, že pozemky jsou i manžela, který se o ně začal starat po svatbě, považuje za samozřejmé. Chata se začala stavět v roce 1969 či 1970 bez stavebního povolení, řešili až dodatečné povolení, vlastnictví pozemků se v této souvislosti neřešilo. Pozemky považovali za své, stejně jako její otec, i když věděla, že v katastru je zapsána jiná osoba. Na úřadě ve , adresa, jim řekli, že to nejde řešit a ať to ani neřeší, když pozemky stejně nikdo jiný neužívá. Věděla, že do konce roku 2023 bylo možné tuto situaci řešit, ale i advokátka jim řekla, že s tím nejde nic dělat. Těžko by se řešilo i spoluvlastnictví k jedné pětině. S manželem si při prodeji chaty řekli, ať vlastnictví řeší nový vlastník. Má za to, že k převodu veškerých pozemků došlo již kupní smlouvou. Svědkyně v dané oblasti nevlastní jiné pozemky, pozemky zde nejsou oploceny.11. , jméno FO, v čestném prohlášení z 8. 11. 2024 sdělil, že pozemky užíval nepřetržitě od roku 1970. Pozemky tvořily jeden funkční celek s budovou , Anonymizováno, a stovky let sloužily pro osobní potřebu rodiny jeho manželky. Při své svědecké výpovědi uvedl, že do rodiny se přiženil v roce , Anonymizováno, . Na pozemcích byl , Anonymizováno, , pozemky zdědil manželčin otec. O pozemky se celou dobu staral s manželkou, nikdo jiný o ně neměl zájem. Věděl, že pozemky jsou psány na stařečka , jméno FO, a jeho sourozence. Tchán se to snažil řešit, ale na okresním úřadě jim řekli, že to nebude jednoduché, protože teta byla v , Anonymizováno, a další v , Anonymizováno, . Dodatečné povolení stavby chaty řešil tchán, vlastnictví pozemků se při tom neřešilo. Za vlastníka považoval tchána, sám se za vlastníka nepovažoval. Tchán jim pozemky předal s tím, ať se o ně dále starají a takto je považovali za své. Má za to, že pozemky přešly na manželku dědictvím a on je považoval za své z důvodu manželství. Kupní smlouvou na chatu hodlal převést i pozemky, už je nechtěli mít v dispozici. Užíváním pozemků nikomu nepůsobil újmu ani nechtěl působit.12. , jméno FO, v čestném prohlášení ze dne 21. 2. 2025 prohlásila, že od roku 1989 do března roku 2024 vlastnila sousední pozemky a potvrdila, že zažalované pozemky nejméně v letech 1989 do září 2021 užívali manželé , jméno FO, . , jméno FO, a její manžel , jméno FO, v čestných prohlášeních ze dne 21. 2. 2025 uvedli, že vlastní pozemky v těsné blízkosti a mohou potvrdit, že manželé , jméno FO, v letech 2003 až do září 2021 užívali zažalované pozemky.

13. Žalovaný předložil jím vydanou publikaci „Nedostatečně identifikovaní vlastníci“, v níž je obsažen návod, jak mají zájemci postupovat v případě zájmu o nabytí (spolu)vlastnictví k pozemkům s nedostatečně identifikovanými (spolu)vlastníky.

14. Při právním posouzení věci vycházel soud zejména z § 1089 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém si jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

15. Předmětem řízení žalobkyně učinila otázku určení svého vlastnického práva k zažalovaným pozemkům, eventuelně určení vlastnictví manželů , jméno FO, v režimu společného jmění manželů. V obou případech se jednalo o určovací žalobu. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak a dále v případech, kdy lze jejím prostřednictvím dosáhnout odvrácení budoucích sporů účastníků, pročež požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu.

16. Soud se nejprve zabýval důvodností navrhovaného primárního petitu, kterým se žalobkyně domáhala vůči žalovanému určení svého vlastnického práva. Jelikož je žalovaný v katastru nemovitostí evidován jako vlastník všech sporovaných nemovitostí, přičemž žalobkyně prostřednictvím primárního petitu tvrdí, že jejich výlučným vlastníkem je ona, je zde dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva, neboť bez tohoto určení by v případě úspěchu žaloby nemohlo být vlastnické právo žalobkyně zapsáno do katastru nemovitostí.

17. Předně a pro úplnost třeba uvést, že žalobkyně nemohla nabýt ani odvozovat vlastnictví k předmětným pozemkům na základě samotné kupní smlouvy z r. 2021, kterou došlo k převodu vlastnictví pouze stavby chaty na jednom z pozemků. Ačkoliv manželé , jméno FO, uvedli (a to, aniž by byl , jméno FO, vůbec smluvní stranou), že pozemky převedli již kupní smlouvu, předmětem koupě nebyl ani pozemek pod chatou ani další související pozemky. V této smlouvě je uvedeno, že s touto stavbou byly užívány (pouze) pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a současně, že předmět koupě tvoří funkční celek se všemi sedmi zažalovanými pozemky. Ve vztahu k nim bylo výslovně řečeno, že jsou ve vlastnictví jiných osob, proto žalobkyni muselo být jasné, že kupní smlouvou nemůže dojít k řádnému převodu vlastnictví i pozemků. Z této smlouvy navíc nelze dovodit, že by (faktickou ani katastrální) vlastnicí pozemků měla být , jméno FO, a ani to, že by se za jejich vlastnici považovala, když je zde deklarována její vědomost o jiných katastrálních vlastnících. Právní účinky nemohlo vyvolat ani smluvní ujednání, že kupní smlouva má současně sloužit jako smlouva o budoucí smlouvě kupní, a to v situaci, kdy ani nebylo tvrzeno, že by prodávající (tedy nejenom , jméno FO, , ale i , jméno FO, a , jméno FO, ) mohli s předmětem budoucí koupě jakkoliv nakládat nebo, že by toto bylo možné do budoucna (ve smlouvě nespecifikované době) očekávat. Z dané smlouvy nikterak neplyne ani není deklarován vlastnický ani jiný užívací titul , jméno FO, .

18. Žalobkyně sama předmětné pozemky nevydržela. Vydržení vlastnického práva pro sebe mohla namítat jedině v případě, že by prokázala svou řádnou a poctivou držbu trvající 10 let, případně pro mimořádné vydržení držbu po dobu 20 let, což však v daném případě splněno nepochybně nebylo s ohledem na tvrzenou dobu ujmutí se držby v r. 2021. Netvrdila ani, že by zde existoval jakýkoliv titul, z něhož by dovozovala řádné vydržení pozemků. Svou argumentaci založila na tom, že pozemky mimořádně vydrželi její právní předchůdci. Těmito předchůdci nemohli být prodávající , jméno FO, , , jméno FO, ani jejich matka, neboť tito předmětné pozemky nikdy neužívali ani je zjevně nikdy nepovažovaly za své. Kupní smlouvou ani jiným úkonem tedy ani nemohly žalobkyni předat pozemky do užívání a umožnit jí s nimi nakládat. To mohla, bez hodnocení vlivu na právní účinnost takového jednání, v r. 2021 učinit pouze , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, přitom prokazatelně učinil vůči žalobkyni první, nikoliv jen konkludentní, úkon týkající se možnosti nakládat s pozemky až v darovací smlouvě z února 2025. Žalobkyně nicméně nemůže do doby své držby započíst dobu držby svých právních předchůdců manželů , jméno FO, , čehož se žalobkyně původně domáhala. Soud poukazuje na v řízení opakovaně zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, podle kterého do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Je tedy zjevné, že neobstojí původní argumentace žalobkyně, která svou argumentaci založila právě na započtení doby držby jejích předchůdců po dobu 50 let. Přitom platí, že pokud by pozemky vydrželi opravdu manželé , jméno FO, , pak by je nemohla vydržet znovu žalobkyně při započtení doby držby těchto svých předchůdců.

19. V uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu je dále uvedeno, že nabytí vlastnictví k takové věci je podmíněno tím, že sporná vydržená věc byla učiněna předmětem převodu. Žalobkyně v reakci na žalovaným uplatněné námitky proti žalobě změnila svou žalobní argumentaci, a v průběhu řízení sjednala s manžely , jméno FO, darovací smlouvu a současně uplatnila coby eventuální petit žalobu na určení, že pozemky jsou ve společném jmění manželů , jméno FO, . Níže uvedená argumentace týkající se toho, že ani manželé , jméno FO, pozemky nemohli vydržet se pak týká jak primárního, tak i obiter dictum petitu sekundárního.

20. Žalobkyně se nemohla domáhat určení svého vlastnického práva ani na základě darovací smlouvy. K ní je předně uvést, že ji žalobkyně uzavřela s manžely , jméno FO, zjevně v reakci na žalovaným uplatněnou argumentaci, a to při vědomí, že v předchozí kupní smlouvě v r. 2021 , jméno FO, a zbylí 2 spoluvlastníci , Anonymizováno, poukazovali na skutečnost, že pozemky se nachází ve vlastnictví jich osob. , jméno FO, i , jméno FO, , jak vyplynulo z jejich výslechu, si byli vědomi, že nejsou katastrálními vlastníky daných pozemků. K řádnému převodu pozemků darovací smlouvou by bylo zapotřebí, aby dárci byli jako vlastníci zapsáni také v katastru nemovitostí, neboť s ohledem na § 1105 o. z. se vlastnické právo k nemovitostem nabývá až zápisem do veřejného seznamu. Zápis vlastnického práva podléhá tzv. intabulačnímu principu, který má dvě fáze. První je uzavření převodní smlouvy, na jejímž základě nastávají obligační účinky smlouvy, a to výlučně mezi dárcem a obdarovaným. Druhou fází je zápis práva ve veřejném seznamu, čímž nabývá smlouva i věcněprávních účinků, které pak působí i ve vztahu ke třetím osobám. Jinými slovy, darovací smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem jeho převodu, aniž by sama o sobě převod způsobila (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2841/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4097/2019). I když tedy byla posléze mezi žalobkyní a manžely , jméno FO, uzavřena darovací smlouva, jíž mělo dojít k převodu zažalovaných pozemků na žalobkyni, nemá to pro možnost určení vlastnického práva žalobkyně dosud žádný zásadní právní význam, neboť nenastaly poukazované potřebné věcněprávní účinky uzavřené převodní smlouvy. S ohledem na skutečnost, že v katastru nemovitostí nebyli manželé , jméno FO, jakožto vlastníci nikdy zapsáni a jak vyplynulo z jejich svědeckých výpovědí, o toto se dostatečně konkrétním způsobem ani nepokusili, daná darovací smlouva nebyla do katastru nemovitostí zapsána ani předložena k zápisu. Nenabyla tak věcněprávních účinků a ani nemohla vést ke vzniku vlastnického práva nejenom manželů , jméno FO, , ale ani žalobkyně samotné za současného zániku vlastnictví manželů , jméno FO, .

21. K tomu soud shrnuje a současně poukazuje na neoprávněnost sekundárního petitu, že pokud manželé , jméno FO, v době uzavření darovací smlouvy byli vlastníky zažalovaných pozemků (respektive se za vlastníky považovali v důsledku vydržení), pak se měli a mohli domáhat zapsání svého vlastnického práva v katastru nemovitostí, popřípadě podat žalobu na určení svého vlastnického práva k těmto nemovitostem vůči žalovanému a teprve poté, co by byli jako vlastníci těchto pozemků zapsáni ve veřejném seznamu, mohli je převést na žalobkyni. Pokud nebyl tento postup dodržen a nebyl povolen vklad vlastnického práva manželů , jméno FO, , nenastaly ani poukazované věcněprávní účinky, které manželům , jméno FO, brání k účinném a platnému dalšímu převodu vlastnického práva na žalobkyni. Vydržení vlastnického práva je originárním způsobem nabytí vlastnictví a jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, dojde sice ke vzniku vlastnického práva v okamžiku uplynutí zákonem stanovené doby, nicméně v rámci principu materiální publicity musí ještě dojít k zápisu tohoto práva do katastru nemovitostí, který při nabývaní vlastnictví nerozlišuje mezi originárním a derivativním nabytím vlastnictví (převodem a přechodem vlastnického práva).

22. Je třeba rozlišovat mezi věcnou legitimací účastníků a naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Soud přitom účastníky nemůže poučovat o tom, kdo koho má žalovat.

23. Soud v poměrech posuzované věci neshledal titul - legitimaci žalobkyně, k tomu, aby se sama mohla domáhat určení vlastnictví manželů , jméno FO, k okamžiku rozhodování soudu. K žalobě na určení vlastnictví manželů , jméno FO, proti zapsanému katastrálnímu vlastníkovi není aktivně legitimovaná, navíc v situaci, kdy se manželé , jméno FO, řízení o určení vlastnictví neúčastní ani z pozice žalobců (případně vedlejších účastníků) nebo žalovaných (dali-li by najevo, že se určení svého vlastnictví nehodlají domáhat). Soud si je vědom, že v některých případech judikatura nevylučuje, aby se osoba domáhala určení vlastnického práva třetí osoby, která není účastníkem daného řízení. Podle soudu toto ovšem není posuzovaný případ a dané pravidlo je třeba vykládat restriktivně. Pro posouzení existence naléhavého právního zájmu nevlastníka a osoby nezapsané v katastru nemovitostí je významná i skutečnost, zda zde neexistuje „příhodnější“ způsob, kterým by se tvrzený vlastník mohl domoci určení svého vlastnictví. Za situace, kdy manželé , jméno FO, mají plnou procesní způsobilost, současně tvrdí nabytí vlastnického práva vydržením (tedy své vlastnictví nepopírají), pak podle soudu bylo třeba, aby se sami aktivně domáhali vůči žalovanému určení svého vlastnictví. V poměrech posuzované věci má proto soud za vyloučené, aby mohl závazně rozhodnout o vlastnickém právu osob, které se tohoto řízení účastní toliko z pozice svědků.

24. Z procesní opatrnosti, ve snaze předejít množení dalších soudních sporů, soud nicméně obiter dictum, sděluje, že by žalobu zamítl, i kdyby sekundární petit posuzoval meritorně. Pro tento závěr přitom v řízení učinil dostatečná skutková zjištění. K předpokladu mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. je zapotřebí uplynutí vydržecí doby, které byla v dané věci splněna a dále, aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Je třeba aby se jednalo o držbu v přesvědčení, že se jí nikomu nepůsobí újma. Nepoctivým je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou dle § 993 o. z. Nepoctivý držitel od počátku „ví“, že vykonává právo, které mu nenáleží. V tomto rozsahu se tedy držba v nepoctivém úmyslu a držba nepoctivá překrývají. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování, tím mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek. Při posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ nelze tento úmysl zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl, anebo – při splnění předpokladu dle § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka– vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu (k předpokladům mimořádného vydržení viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024, ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, či ze dne 28. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 647/2023).

25. Touto optikou soud považuje za zásadní, že z provedeného dokazování vyplynulo, že manželé , jméno FO, si byli po celou dobu užívání vědomi, že veškeré pozemky byly do doby jejich přechodu na , Anonymizováno, v podílovém spoluvlastnictví jiných pěti osob. Věděli jednak, že se chopili držby sedmi pozemků, které vlastnicky stále patří jejímu dědečkovi a jeho dalším čtyřem sourozencům, a jednak, že tyto nemovitosti neobdrželi darem, koupí či směnou a ani dědictvím. Toliko je fakticky „převzali“ od otce , jméno FO, , který je zase v celém rozsahu převzal od jednoho ze spoluvlastníků. Žádným zákonem uznávaným způsobem, byť jen domnělým či neplatným, tedy nedošlo k převodu vlastnictví, nebo alespoň podílového spoluvlastnictví, na otce , jméno FO, a potom na ni a jejího manžela. Nejednalo se zde ani o nedbalost při „střežení“ si rozsahu svého vlastnictví. , jméno FO, ani otec , jméno FO, nevlastnili v dané oblasti další jiné (sousední, připlocené či neoplocené) pozemky, u nichž by se mohli při chopení se držby mylně domnívat, že tvoří součást jejich vlastnictví. Tato skutečnost vylučuje omyl ve vlastnictví předmětných pozemků. Rovněž bylo zjištěno, že si na jednom ze sporných pozemků, jenž nebyl v jejich vlastnictví, postavili , Anonymizováno, , a to bez stavebního povolení, byť tato byla dodatečně legalizována.26. , jméno FO, začal užívat pozemky nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Mohlo tomu být po ústní či konkludentní dohodě s některými jeho sourozenci, když někteří žili v zahraničí. Nebylo ale tvrzeno ani prokázáno, že by mezi zapsanými katastrálními spoluvlastníky existovala dohoda o určení doby a účelu užívání pozemků a ani skutečná smlouva o trvalém přenechání spoluvlastnictví, dle které by se jediným vlastníkem pozemků stal nebo měl stát jen , jméno FO, . Pokud dědeček , jméno FO, přenechal užívání veškerých pozemků značného rozsahu svému synovi, který následně přenechal užívání své dceři a jejímu manželovi, pak si manželé , jméno FO, museli být vědomi, že se nejedná o jejich vlastnictví ani spoluvlastnictví. Nelze dovodit ani to, že by manželé , jméno FO, mohli nabýt přesvědčení, že nabyli celé vlastnictví z titulu toho, že dědeček vlastnil podíl o velikosti 1/5, když nedošlo ani k převodu vlastnictví (byť by se tak stalo na základě neplatného titulu) ani projednávání dědictví. To současně za situace, kdy z výslechu , jméno FO, vyplynulo, že jen její dědeček měl 5 dětí, a proto zde bylo zjevně větší množství potencionálních dědiců. Pokud tedy manželé , jméno FO, pozemky užívali s vědomím, že jsou vlastnictvím jiných osob, absentovala na jejich straně rovněž držební vůle (animus possidendi) potřebná i k mimořádnému vydržení, a to i v případě, že byli přesvědčeni o tom, že mají na převod pozemků nárok a fakticky o ně pečovali, jako by byly jejich vlastní (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3903/2023).

27. Skutkové okolnosti přezkoumávané věci podle soudu odpovídají závěru, že mezi , jméno FO, a jeho sourozenci, resp. alespoň některými, mohla být sjednána výprosa – prekarium dle § 974 obecného zákoníku občanského vyhlášeného císařským patentem č. 946/1811 Sb., zákoníku soudního, podle kterého „nebyla-li určena ani doba ani účel užívání, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa (prekarium) a půjčitel může žádati za vrácení věci půjčené, kdy je mu libo.“ I když pozdější právní úpravy, do doby nabytí účinnosti o. z., výprosu výslovně neupravovaly, zásada vyslovená ve zmíněném ustanovení platila dle níže poukazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu i nadále. Následně došlo k faktickému předání užívání na otce , jméno FO, a ten potom přenechal pozemky k užívání , jméno FO, a jejímu manželovi, aniž by mu k tomu svědčil legitimní právní titul, a aniž by to bylo právně ošetřeno. Pokud tedy základ a podstata užívání spočívala ve výprose, pro kterou postačuje i ústní i konkludentní jednání, pak existenci tohoto volného a nezávazného užívacího vztahu nemůže žalobkyně proměnit ve vlastnické právo manželů , jméno FO, vzniklé vydržením (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 22 Cdo 15/2006 a ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001).

28. To, že manželé považovali pozemky za své, jak bylo opakovaně tvrzeno, nelze podle soudu ztotožňovat s jejich vědomím o jakémkoliv legitimním a zákonem aprobovaném vlastnickém titulu. Zjevně vykonávali právo, o kterém věděli, že jim nenáleží. Měli si být vědomi toho, že takové jednání může způsobit újmu dalším spoluvlastníkům, resp. jejich potomkům., příp. si tyto skutečnosti alespoň uvědomovat jako reálně možné. Tím zde byla naplněna podstata nepoctivého úmyslu ve smyslu § 1095 o. z. Tento závěr lze podle soudu učinit i v situaci, kdy nechtěli užíváním pozemků nikomu záměrně (zákeřně) úmyslně ublížit. Tento tvrzený vnitřní stav s ohledem na shora uvedené nevylučuje naplnění znaků držby v nepoctivém úmyslu. Zde lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, podle kterého, pokud i průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností od samého počátku poznat, že se ujímá držby pozemku, o němž ví, že mu nepatří (zákonem aprobovaným způsobem), pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nabytí vlastnického práva nemohla v dané věci pak založit ani skutečnost, že se ostatní příbuzní z řad zapsaných vlastníků o pozemky dlouhodobě nezajímali, nesnažili se je užívat a nijak se o své vlastnictví nestarali (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1796/2022).

29. Toliko na okraj lze poukázat, že manželé , jméno FO, či otec paní , jméno FO, mohli kupř. iniciovat řízení o prohlášení za mrtvého či o určení data úmrtí a následně iniciovat projednání dědictví, případně se obrátit na žalovanou s dalším postupem. Na snahu získat předmětné pozemky do svého vlastnictví zjevně rezignovali při vědomí náročnosti takového procesu. Dané nebylo možné zhojit tímto soudním řízením.

30. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žaloba je ve vztahu k oběma nárokům nedůvodná.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl úspěšný žalovaný, který má nárok na náhradu nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů učiněných dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud přiznal žalovanému, a to dle obsahu spisu i předloženého vyúčtování, odměnu za šest úkonů, a to za vyjádření k žalobě ze dne 13. 1. 2025 a 28. 5. 2025, za účast u jednání soudu dne 4. 6. 2025 a 9. 7. 2025 a dále za přípravu účasti na těchto jednáních. Soud účelnými shledal rovněž vynaložené cestovní výdaje žalovaného za použití vozidla k cestám k soudnímu jednání, a to při předchozím souhlasu soudu, stanovené dle vyhl. č. 475/2024 Sb. ve výši 1 955 Kč (2 x 977,5 Kč) za dvě cesty na trase , adresa, a zpět, 2 x celkem , hodnota, km, při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem ES 3,7 litrů na 100 km, při ceně 34,7 Kč za litr paliva a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla. Dohromady přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3 755 Kč. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.