4 C 234/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: nahrazení prohlášení vůle podle § 161 odst. 3 o. s. ř.

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného spočívající v udělení souhlasu vlastníka dle ustanovení § 184a) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu k umístění stavebního záměru týkající se montážního ocelového nosníku procházejícího přibližně středem garáže, který je osazen na jedné straně ve společné zdi žalobce a žalovaného, ležící z části na pozemku p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] a to dle výzvy [stát. instituce], Odboru stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [příjmení] [číslo].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 160,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je požadavek žalobce na nahrazení projevu vůle žalovaného s odůvodněním, že jsou sousedé, když žalobce má na pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] postavenou garáž a žalovaný má svoji garáž na pozemku vedlejším p. č. st. [číslo]. Garáže mají společnou středovou zeď. [ulice] úřad [stát. instituce] žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby garáže vyzval, aby doložil k žádosti souhlas žalovaného s umístěním stavebního záměru týkajícího se montážního ocelového nosníku procházejícího středem garáže, který je osazen na jedné straně ve společné zdi žalobce a žalovaného se sousední garáží. Dle žalobce se jedná o společnou zeď, neboť hranice obou pozemků vedou pod zdí. Žalovaný mu však souhlas odmítá vydat.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznává, žalovanému povinnost nevyplývá ze žádného právního předpisu ani smlouvy a vlastníka nelze nutit proti jeho vůli k souhlasu. Hranice obou pozemků vede vnější stranou zdi a zeď je tak ve vlastnictví žalovaného.

3. Mezi účastníky je nesporné tvrzení o tom, že obě garáže stavěl žalovaný, s tím, že i montážní ocelový nosník, který je umístěn v garáži žalobce, tam umístil žalovaný při stavbě garáží.

4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba bez čp/če – garáž a žalovaný je evidován jako vlastník sousedního pozemku p. č. st. [číslo], na němž stojí stavba rodinného domu, která je součástí pozemku st. [číslo] (výpis z katastru nemovitostí, Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], LV [číslo]). V řízení o dodatečném povolení stavby zahájeném žalobcem dne [datum] před [stát. instituce] odborem stavebního úřadu na pozemku pč. st. [číslo] v [katastrální uzemí] byl žalobce vyzván k doplnění„ souhlasu k umístění stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona týkající se montážního ocelového nosníku procházejícího přibližně středem garáže. Tento montážní ocelový nosník jen na jedné straně osazen ve společné zdi se sousední garáží. Tato společná zeď je ve vlastnictví stavebníka pana [celé jméno žalovaného]“ (výzva ze dne [datum] sp. zn. [příjmení] [číslo]). Žalovaný však odmítl souhlas podepsat, přestože byl k tomu žalobcem vyzván (formulář souhlasu vlastníka, přípis ze dne [datum], zápis jednání ze dne [datum]). Již v minulosti chtěl žalobce dodatečně povolit stavbu garáže, řízení však bylo [stát. instituce] - stavebním úřadem zastaveno, když bylo zjištěno, že žádost nemá předepsané náležitosti a neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení stavby. Z odůvodnění rozhodnutí Stavebního úřadu vyplývá, že dne [datum] proběhlo místní šetření na místě stavby a po zaměření garáže dle předloženého geometrického plánu bylo mimo jiné zjištěno, že celá střední zeď garáží je umístěna na pozemku pč. st. [číslo] ve vlastnictví žalovaného (usnesení MÚ [obec], stavebního úřadu o zastavení řízení ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). Podkladem byl geometrický plán [číslo] ze dne [datum].

5. Žalobce proto nechal vypracovat nový geometrický plán [číslo] ze dne [datum], z něhož je zřejmé, že garáž žalobce stojící na pozemku p. č. st. [číslo] má s garáží žalovaného stojící na pozemku p. č. st. [číslo] a [číslo] společnou zeď, která je z části umístěna na hranici pozemků. K objasnění výsledku měření z tohoto geometrického plánu soud provedl výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], zeměměřického inženýra, který geometrický plán ověřil. Z jeho výpovědi bylo zjištěno, že vypracoval geometrický plán, přičemž zakreslil hranici mezi jednotlivými garážemi tak, že šla středem společné zdi, přičemž, než se začalo stavět, šla hranice přesně úhlopříčně. Svědek dále uvedl, že je schopen přesně určit polohu zdi a v daném případě zeď stojí na obou pozemcích (geometrický plán ze dne [datum] a výpověď svědka [příjmení]). Jeho výpověď soud považuje za věrohodnou a odborně způsobilou, byť geometrický plán zhotovil na objednávku žalobce.

6. Garáž stojící na pozemku žalobce stavěl žalovaný na základě dohody obou účastníků řízení. Uzavřeli totiž mezi sebou smlouvu označenou jako smlouva o zřízení práva stavby, na základě které žalobce zřídil pro žalovaného právo stavby na pozemku žalobce, a to do [datum]. Stavba měla být provedena do [datum]. Právo stavby mělo vzniknout vkladem do katastru nemovitostí. Podpisy na smlouvě jsou opatřeny doložkou o legalizaci. Právo stavby do katastru nemovitostí zapsáno nebylo (smlouva ze dne [datum], [list vlastnictví], odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování stavebního řádu ze dne [datum]).

7. Na základě učiněných zjištění po provedeném dokazování, poté co soud důkazy hodnotil, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 o. s. ř., kdy dospěl k závěru, že všechny provedené důkazy jsou zcela věrohodné, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci řízení mají ve vlastnictví pozemky, které spolu sousedí, na nichž jsou postaveny jejich garáže k sobě přiléhající, mající uprostřed pouze jednu zeď. Obě garáže stavěl žalovaný. Montážní ocelový nosník, který je umístěn ve společné zdi v garáži žalobce, tam umístil žalovaný při stavbě garáže. Žalobce potřebuje pro dodatečné povolení stavby garáže souhlas žalovaného s umístěním předmětného montážního ocelového nosníku, žalovaný mu však tento souhlas pro stavební úřad odmítá vydat. Zeď mezi oběma garážemi uvede úhlopříčně na hranici pozemků pod garážemi.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”) a ze zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona. Podle § 184a stavebního zákona:„ Není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo“. Předmětné ustanovení bylo do stavebního zákona vloženo novelou stavebního zákona číslo 225/2017 Sb. z účinností od 1. 1. 2018. Podle § 2 odstavce 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 980 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1024 o. z. má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné. Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části. Podle § 161 odst. 3 o. s. ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobce je vlastníkem garáže stojící na jeho pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] a žalovaný je vlastníkem sousední garáže na sousedním pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] ve smyslu § 1012. Oba jsou jako vlastníci řádně evidováni v katastru nemovitostí dle § 980 o. z. žalobce v rámci řízení o dodatečném povolení stavby garáže před příslušným stavebním úřadem potřebuje pro svůj úspěch v tomto řízení mimo jiné i souhlas vlastníka sousední garáže, tedy žalovaného, s umístěním ocelového nosníku v garáži žalobce, ale zakotveného ve zdi, která je mezi oběma garážemi dle § 184a stavebního zákona, neboť řízení o dodatečném povolení stavby zahájil až za účinnosti tohoto ustanovení ve stavebním zákoně, přestože samotná garáž byla dokončena před účinností tohoto ustanovení. Stavební úřad žalobci bez tohoto souhlasu dodatečně stavbu nepovolí. Žalovaný mu však tento souhlas odmítá vydat. Soud má za to, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany podle § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť předmětný ocelový montážní nosník, o něhož ve sporu jde, umístil ve stavbě sám žalovaný, když obě garáže stavěl. Dodatečně pak tvrdit, že se umístěním ocelového nosníku žalovaný nesouhlasí, čímž žalobci brání v dodatečném povolení stavby garáže, vnímá soud jako zcela rozporné s dobrými mravy, neboť bez souhlasu žalovaného, s ohledem na výzvu stavebního úřadu, nemůže být žalobce v řízení před stavebním úřadem úspěšný. To vše dokresluje i důvod pro odmítnutí udělení souhlasu, který žalovaný při jednání uvedl, spočívající v tom, že„ v jiných věcech žalobce žalovanému brání, např. nadstavit si zeď o 20 cm“. Je tak zřejmé, že žalovaný žádný relevantní důvod, pro který by měl odmítnout udělit souhlas s umístěním ocelového nosníku, který sám do garáže umístil, není a jeho jednání je spíše obstrukčního charakteru za účelem donutit žalobce k jiným sousedským ústupkům. Proto soud žalobě vyhověl a projev vůle žalovaného nahradil ve smyslu § 161 odst. 3 o. s. ř.

10. V řízení je navíc nutno konstatovat že, vzhledem k tomu, že mezi oběma garážemi je pouze jedna zeď, která se nachází na hranici sousedních pozemků pod nimi, přičemž hranice vede úhlopříčně pod zdí, jedná se o zeď společnou, tzv. rozhradu podle § 1024 o. z. Tuto společnou zeď tedy může užívat žalobce na své straně až do poloviny její tloušťky podle § 1024 odst. 2 o. z. I v tomto směru tedy není důvod, aby žalovaný žalobci souhlas s umístěním nosníku nedal, vzhledem k tomu, že nebylo v řízení tvrzeno, že by umístění nosníku zeď ohrozilo nebo sousedovi překáželo v užívání jeho části (§ 1024 odst. 2 in fine o. z.). Vzhledem ke shora uvedenému, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Pokud žalovaný argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1564/2019, jehož právní věta uvádí, že:„ Výklad, podle kterého by odepření souhlasu s jednáním osoby, která žádá o souhlas s určitým způsobem výkonu vlastnického práva, založil neoprávněný zásah do vlastnického práva ve smyslu § 1042 o. z., aniž by k takovému souhlasu existovala právní povinnost, je nepřijatelný.“, nejedná se o argumentaci přiléhavou, neboť řešený případ nedopadá na tuto věc. V případě řešeném Nejvyšším soudem se jednalo o nahrazení souhlasu k dodatečnému povolení stavebních úprav, přičemž se jednalo o stavbu na cizím pozemku ve vlastnictví třetí osoby. Nejvyšší soud konstatoval, že z principu autonomie vůle plyne, že vlastníka pozemku nelze nutit k uzavření smlouvy a k souhlasu se stavebními pracemi, když v daném případě žalovaní nesouhlasili se stavebními úpravami, které žalobkyně provedla bez stavebního povolení. V tomto případě, je situace odlišná v tom, že jednak do garáže žalovaný sám nosník instaloval a jednak je instalován ve společné zdi, tedy nikoliv ve zdi ve vlastnictví žalovaného. Protože však stavební úřad souhlas žalovaného vyžaduje (rozhodnutí prošlo i odvolacím řízením) a protože žalovaný bezdůvodně tento souhlas odmítá udělit, to za situace, kdy udělením souhlasu nebude sféra žalovaného nijak dotčena, nezbylo žalobci, než domáhat se nahrazení projevu vůle touto žalobou, když jinou možnost nemá.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 160,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 7. 2021, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 10. 2021, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 3. 2022 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 3. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 050 Kč ve výši 2 110,50 Kč.