6 C 296/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111 sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby výpověď žalovaného jakožto pronajímatele z nájmu žalobce jakožto nájemce nemovitosti, a to stavby , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k.ú. , adresa, ze dne 3. 10. 2023 byla prohlášena za neoprávněnou, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5 011,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 2 829 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby výpověď žalovaného, jakožto pronajímatele, z nájmu žalobce, jakožto nájemce nemovitosti, a to stavby , adresa, , rodinný dům na adrese , adresa, , která je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, (dále jen předmětná nemovitost), ze dne 3. 10. 2023 byla prohlášena za neoprávněnou. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce v postavení nájemce uzavřel dne 1. 9. 2015 nájemní smlouvu s tehdejším pronajímatelem panem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , kdy na základě této nájemní smlouvy byl žalobce jakožto nájemce spolu s členy jeho domácnosti oprávněn k zajištění bytových potřeb užívat předmětnou nemovitost. V době podání žaloby se stal vlastníkem předmětu nájmu žalovaný. Žalovaný jakožto současný pronajímatel podal vůči žalobci výpověď z nájmu dle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. datovanou ke dni 3. 10. 2023. Jako důvod výpovědi žalovaný uvedl „ závažný důvod pro vypovězení nájmu na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době dle ustanovení 2288 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterým jsou okolnosti případu, kdy předmětem nájmu je majetek prokazatelně financovaný ze zdrojů získaných trestnou činností nájemce, v důsledku čehož byl tento majetek zabrán předchozímu vlastníkovi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a připadl do vlastnictví státu“. V rámci této výpovědi byl žalobce poučen, že v souladu s ustanovením § 2286 odst. 2 o.z. má právo vznést proti této výpovědi z nájmu námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi, aby soud přezkoumal její oprávněnost. Žalobce s výpovědí z nájmu nesouhlasí a je přesvědčen, že výpověď není oprávněná. Z tohoto důvodu proto ve stanovené lhůtě podal u zdejšího soudu žalobu. Má za to, že uplatněný výpovědní důvod nebyl naplněn, samotnou výpověď považuje za neplatnou či zdánlivou. Dále žalobce má za to, že výpověď z nájmu je neurčitá, žalovaným specifikovaný výpovědní důvod nenaplňuje předpoklady výpovědního důvodu dle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o.z., jakož i z důvodu formálních nedostatků, kdy výpověď z nájmu nebyla podána vůči manželce žalobce, které svědčí právo společného nájmu k předmětu nájmu, ačkoliv žalobce žalovanému řádně oznámil přípisem ze dne 5. 5. 2023 skutečnost, že manželka žalobce předmět nájmu spolu s žalobcem užívá. I když nejsou dle žalobce námitky proti výpovědi z nájmu nezbytným předpokladem pro podání předmětné žaloby, žalobce je z opatrnosti dne 30. 11. 2023 podal.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí, když uváděl, že námitku žalobce týkající se neurčitosti výpovědi a nenaplnění výpovědního důvodu považuje za irelevantní. Žalovaný je přesvědčen, že ve výpovědi z nájmu byla přesně specifikována jak nájemní smlouva, tak i předmět nájmu, dále byl specifikován i výpovědní důvod, který byl vymezen zcela dostatečně. Navíc žalovaný má za to, že jím vymezený výpovědní důvod, a to že předmětem nájmu je majetek financovaný ze zdrojů získaných trestnou činností nájemce, v důsledku čehož byl tento majetek zabrán předchozímu vlastníkovi a připadl do vlastnictví státu, lze za obdobně závažný výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. jednoznačně považovat. K poslední námitce žalobce pak žalovaný uvedl, že sice obdržel od žalobce přípis ze dne 5. 5. 2023, v němž však bez dalšího žalobce pouze uvádí, že jej chce informovat, že došlo ke zvýšení počtu osob žijících v předmětné nemovitosti, kdy tuto nemovitost s žalobcem sdílí paní , jméno FO, jakožto jeho manželka. Je přesvědčen, že takový přípis nelze považovat za řádnou a průkaznou informaci o vzniku společného nájemního práva manželů ke shora uvedené nemovitosti, neboť žalobce neuvedl identifikaci své manželky ani její korespondenční adresu a nedoložil žádný doklad, který by prokazoval jeho rodinný stav. , jméno FO, není na adrese předmětné nemovitosti přihlášena k trvalému pobytu. Konečně žalovaný uvedl, že má za to, že žaloba o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu nebyla podána oběma manželi, ale pouze samotným žalobcem, byť účastníky řízení o takové žalobě musí být oba manželé.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

4. Dne 1. 9. 2015 byla uzavřena mezi dědečkem žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, (pronajímatelem) a žalobcem (nájemcem) nájemní smlouva, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci a členům jeho domácnosti k zajištění bytových potřeb rodinný dům (předmětnou nemovitost). Nájem byl sjednán na dobu neurčitou počínaje dnem 1. 9. 2015, přičemž nájemné bylo stanoveno dohodou smluvních stran ve výši 100 Kč měsíčně. V nájemném je zahrnuto i užívání zařizovacích předmětů. Součástí nájemného však nejsou úhrady za plnění spojená s užíváním předmětu nájmu nebo s ním související služby. Veškerá plnění spojená s užíváním předmětu nájmu nebo s ním související služby si zajišťuje nájemce sám na své náklady a odpovědnost. Dle nájemní smlouvy nájemce může dát také předmět nájmu do podnájmu a zároveň může v předmětu nájmu i pracovat nebo podnikat. Nájemce má rovněž právo přijímat ve své domácnosti kohokoliv a umožnit komukoliv, aby předmět nájmu užíval společně s nájemcem. Pronajímatel má právo vyhradit si souhlas přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti teprve tehdy, překročí-li počet osob žijících v předmětu nájmu celkem čtyři osoby. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou nebo další případy zvláštního zřetele hodné.

5. Z dopisu ze dne 3. 10. 2023 nazvaného Výpověď z nájmu dle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, adresovaného a doručeného žalobci ze strany žalovaného má soud za zjištěné, že žalovaný sděluje žalobci, že se na základě usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 50 T 4/2017-4511, ze dne 9. 5. 2022, jež nabylo právní moci 11. 10. 2022 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 5 To 39/2022-4545, ze dne 11. 10. 2022 stala vlastníkem zabraného majetku Česká republika, kdy organizační složkou státu příslušnou hospodařit s tímto majetkem je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Předmětnou nemovitost žalobce jako nájemce užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2015. Od 11. 10. 2022 žalovaný vstoupil do práv a povinností na straně pronajímatele. Z titulu pronajímatele proto vypovídá tímto nájem předmětné nemovitosti v zákonné tříměsíční výpovědní době dle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. Důvodem výpovědi je závažný důvod pro vypovězení nájmu na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době, kterým jsou okolnosti případu, kdy předmětem nájmu je majetek prokazatelně financovaný ze zdrojů získaných trestnou činností nájemce, v důsledku čehož byl tento majetek zabrán předchozímu vlastníkovi a připadl do vlastnictví státu. Výpovědní doba je tříměsíční a počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Zároveň byl žalobce poučen, že má právo vznést proti této výpovědi námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi, aby soud přezkoumal její oprávněnost.

6. Dopisem ze dne 30. 11. 2022 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce podal námitky proti předmětné výpovědi z nájmu ze dne 3. 10. 2023, a to zejména z důvodu neurčitosti výpovědi, dále z důvodu, že uvedený výpovědní důvod nenaplňuje předpoklady uplatňovaného výpovědního důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. Proto tedy žalobce podanou výpověď z nájmu považuje za neoprávněnou. Tyto námitky byly žalovanému dne 30. 11. 2023 doručeny.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, má soud za zjištěné, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, rodinný dům. Z výpisu z katastru nemovitostí pak má dále soud za zjištěné, že žalovaný předmětnou nemovitost nabyl na základě rozsudku soudu o zabrání věci dle § 101 trestního zákoníku vydaného Krajským soudem v Brně pod č. j. 50 T 4/2017-4511 ze dne 9. 5. 2022, v právní moci ke dni 11. 10. 2022, a na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 39/2022-4545 ze dne 11. 10. 2022, právní moc ke dni 11. 10. 2022.

8. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze 9. 5. 2022, č.j. 50 T 4/2017-4511 má soud za zjištěné, že v trestní věci vedené proti odsouzenému žalobci bylo rozhodnuto tak, že dle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku byla mimo jiné předmětná nemovitost zabrána. Z odůvodnění tohoto rozsudku, bod 4, vyplývá, že z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že , tituly před jménem, , jméno FO, se stal na základě kupní smlouvy ze dne 6. 3. 2014 vlastníkem předmětné nemovitosti, nicméně rodinný dům stojí na adrese, kde je k trvalému pobytu byl přihlášen žalobce. Pokud jde o finanční prostředky použité na úhradu kupní ceny za nemovitosti (viz bod 13 předmětného rozsudku), které byly ve vlastnictví , jméno FO, , bylo zjištěno, že tyto nepocházely z jeho vlastních zdrojů, ale z podstatné části byly na účet tehdejší prodávající , jméno FO, poukazovány z účtů vedených pro , Anonymizováno, či , Jméno žalobce, , případně přímo z účtu směnárny virtuálních měn. Předmětem kupní smlouvy byl rodinný dům, v němž odsouzený žalobce žil s nejužší rodinou. Naopak nebyl obývaný , jméno FO, a jeho manželkou. Je tak zřejmé, že tímto způsobem za využití prostředků získaných trestnou činností odsouzený žalobce nekupoval nemovitosti dědečkovi, ale rodinný dům si opatřil pro sebe za účelem bydlení. Tomu nasvědčuje i fakt, že původně bylo zvažováno, že nemovitosti budou zakoupeny , jméno FO, (otec žalobce – pozn. soudu), čemuž nasvědčuje existence již zpracované a v listopadu 2013 podepsané kupní smlouvy, kdy jako kupující figuruje právě otec odsouzeného žalobce pan , jméno FO, .

9. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. října 2022, č.j. 5 To 39/2022-4545 má soud za zjištěné, že byla projednána stížnost odsouzeného žalobce a zúčastněných osob , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2022, č. j. 50 T 4/2017-4511, kdy bylo rozhodnuto tak, že se stížnosti odsouzeného žalobce a zúčastněných osob , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a , jméno FO, zamítají. Toto rozhodnutí nabylo dne 11. 10. 2022 právní moci. Z odůvodnění usnesení Vrchního soudu vyplynulo, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 50 T 4/2017 byl odsouzený žalobce uznán vinným a byl mu uložen souhrnný trest v odnětí svobody v trvání 9 let (bod 6 usnesení). Dle bodu 8 předmětného usnesení bylo bezpečně prokázáno, že předmětné nemovitosti byly zaplaceny z výnosu z trestné činnosti, pro něž byl odsouzený žalobce pravomocně uznán vinným.

10. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023 sp.zn. IV. ÚS 17/23 má soud za zjištěné, že Ústavní soud rozhodl o ústavních stížnostech stěžovatelů , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a , jméno FO, do usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2022, č.j. 5 To 39/2022-4545 a výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2022, č.j. 50 T 4/2017-4511 tak, že se ústavní stížnosti odmítají.

11. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ze dne 8. 2. 2024 má soud za zjištěné, že žalovanému sdělil, že k trvalému pobytu na adrese , adresa, je dle agendového informačního systému evidence obyvatel obce , adresa, hlášen pouze žalobce.

12. Dopisem ze dne 5. 5. 2023 odeslaného žalobcem žalovanému má soud za zjištěné, že žalobce žalovanému sdělil, že došlo ke zvýšení počtu osob žijících v předmětné nemovitosti, když tuto nemovitost žalobcem sdílí paní , jméno FO, jakožto jeho manželka.

13. Ze sdělení Masarykovy univerzity v Brně soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, studovala na Fakultě , Anonymizováno, v prezenční formě studia v navazujícím magisterském studijním programu od 29. 12. 2021 do 11. 1. 2024 včetně, kdy studium ukončila závěrečnou zkouškou 11. 1. 2024. Adresa, kterou uvedla, je pouze její trvalé bydliště: , adresa14. Z oddacího listu má soud za zjištěné, že žalobce uzavřel s , jméno FO, dne 3. 12. 2022 ve , adresa, manželství.

15. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR má soud za zjištěné, že manželka žalobce má přihlášen trvalý pobyt v předmětné nemovitosti v evidenci od 25. 4. 2023.

16. Z informace o vyhlášení elektronické aukce na prodej předmětné nemovitosti pak má soud zjištěné, že žalovaný sdělil žalobci, že bude provedena elektronická aukce předmětné nemovitosti a nabídka shora citovaného majetku včetně podmínek prodeje bude od 25. 6. 2024 zveřejněna na webových stránkách žalovaného v sekci elektronické aukce a dále na úřední desce obce , adresa, a na úřední desce ÚZSVM, odboru odloučené pracoviště , adresa, .17. , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, předložil potvrzení ze dne 17. 6. 2024 o placení nájemného žalobcem, v němž uvedl, že žalobce řádně a včas v souladu s předmětnou nájemní smlouvou hradil v dané nájemní smlouvě sjednané nájemné.

18. Z protokolu o veřejném zasedání dne 7. dubna 2022, sp. zn. 50 T 4/2017, konaného u Krajského soudu v Brně pak soud uvádí, že ničeho podstatného ve věci nezjistil. Stejně tak soud ničeho podstatného ve věci nezjistil ze sdělení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2023 ve věci sp. zn. 11 Tdo 324/2023.

19. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , dříve , Anonymizováno, (manželky žalobce), pak má soud za zjištěné, že do České republiky přijela v únoru roku 2022, kdy přišla studovat magisterské studium na Masarykově univerzitě, přičemž toto studium ukončila začátkem roku 2024. Nemá žádné své biologické děti, její manžel má dvě děti z předchozího vztahu. Se svým manželem se seznámila přes schůzkovou aplikaci, a to ještě dříve než přicestovala do České republiky. Poté, co přicestovala do České republiky, čekal na ni žalobce na letišti v Praze a od té doby žijí v partnerském vztahu. Spolu s manželem se svědkyně baví anglicky. Nejprve do konce roku 2022 bydlela v Brně na koleji v , Anonymizováno, , poté bydlela v , adresa, a od dubna roku 2023 doposud žije v , Anonymizováno, . Pracuje v , adresa, . Svědkyně dále uvedla, že je znalá rodinných poměrů žalobce, k tomu soudu ukázala i rodinné fotografie uložené v mobilním telefonu. Uvedla, že s manželem bydlí v předmětné nemovitosti, vede s ním společnou domácnost, nicméně žádné podrobnosti ohledně právních vztahů k předmětné nemovitosti jí nejsou známy.

20. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření předmětného závazkového vztahu (dále o.z.)

21. Dle § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 téhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

22. Dle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Dle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

24. Dle § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle odst. 2 téhož, má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

25. Dle § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

26. Dle § 2190 odst. 1 o.z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

27. Dle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

28. Dle § 2202 odst. 1 o.z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

29. Dle § 2286 odst. 1 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Dle odst. 2 téhož, vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

30. Dle § 2288 odst.1 písm. d) o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Dle odst. 3 téhož, vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odst. 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

31. Dle § 2290 o.z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

32. Ustanovení § 6 o. z. je vyjádřením principu dobré víry a poctivosti jako základních zásad občanskoprávních vztahů. V prvém odstavci tohoto ustanovení se obecně ukládá každému povinnost poctivosti. Druhý odstavec stanoví, že z vlastní nepoctivosti nikdo nemůže mít prospěch. Jednání, jímž se tedy někdo snaží těžit z vlastní nepoctivosti, se počítá mezi případy zneužití práva.

33. Převedeno na náš případ a ve stručnosti shrnuto, v rámci dokazování bylo zjištěno, že se žalobce dopustil závažné trestné činnosti, za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody, a zároveň došlo k zabrání předmětné nemovitosti, neboť tato předmětná nemovitost (sice formálně psaná na dědečka žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, ) byla zakoupena žalobcem z prostředků, jež žalobce získal trestnou činností za účelem zajištění vlastního bydlení. Poté, co byla předmětná nemovitost zakoupena, byla mezi žalobcem a jeho dědečkem uzavřena „nájemní smlouva“, na základě které žalobce nemovitost dosud prakticky zadarmo užívá.

34. Soud je přesvědčen, že právě uvedené lze označit za nepoctivé. Zároveň je třeba zdůraznit, že tomuto nepoctivému jednání, kdy se žalobce snaží těžit ze svého nepoctivého jednání a zneužívá právo, soud nemůže poskytnout ochranu.

35. Dále soud konstatuje, že obsahem právního jednání je vymezení práv a povinností, k jejichž vzniku, změně nebo zániku právní jednání směřuje, včetně podmínek pro vznik či další rozvoj právních vztahů. Obsah právního jednání je vždy předmětem výkladu bez ohledu na to, jakým způsobem bylo právní jednání učiněno. Označení právního jednání zásadně není pro posouzení jeho povahy rozhodující (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 163/2007), při posouzení povahy právního jednání je třeba vycházet z jeho obsahu a právního důvodu jeho vzniku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 288/2009).

36. Disimulované právní jednání je jednáním, které ve skutečnosti chce jednající učinit, avšak má zůstat utajeno třetím osobám, a proto je předstíráno právní jednání jiné.

37. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že „nájemní smlouva“ uzavřená mezi žalobcem a jeho dědečkem 1. září 2015 je simulovaným právním jednáním. Protože však disimulace sama o sobě není protiprávní, je třeba platnost zastřeného úkonu posoudit samostatně. Má-li disimulovaný právní úkon všechny potřebné náležitosti, je třeba jej uznat za platný, přičemž platí zastřené disimulované právní jednání (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2687/2012).

38. Soud má s ohledem na výše uvedené za prokázané, že totiž vůlí stran nebylo uzavřít nájemní smlouvu (z důvodů, které soud níže rozvede), ale že uzavřená nájemní smlouva měla zastřít jiný právní úkon. Typově nejbližší zastřenému jednání se jeví výprosa dle § 2189 a násl. o.z.

39. Výprosa představuje bezformální závazek vzniklý na základě reálné smlouvy, k jehož vzniku je třeba nejen konsenzus o předmětu závazku a povaze plnění, ale musí dojít i k reálnému přenechání věci k užití. Mezi pojmové znaky výprosy patří tedy přenechání věci k užití, bezplatnost a neujednání doby ani účelu užití.

40. Jak již bylo výše řečeno, z provedeného dokazování vyplynulo, že si předmětnou nemovitost fakticky koupil žalobce, a to z finančních prostředků získaných trestnou činností. Aby nabytí předmětné nemovitosti skryl, kupní smlouvu neuzavíral jako kupující on, ale jeho dědeček, na kterého také bylo formálně vlastnické právo k předmětné nemovitosti zapsané. Tyto skutečnosti vyplynuly z doložených listinných důkazů, zejména pak z rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci. O závěrech těchto pravomocných rozhodnutí soud nemá pochyb. Na základě těchto rozhodnutí z důvodů výše uvedených proto také došlo k zabrání předmětné nemovitosti.

41. Protože si však žalobce chtěl zajistit nerušené, bezplatné a trvalé užívání domu, který si sám koupil, uzavřel se svým dědečkem (vlastníkem předmětné nemovitosti) simulovanou nájemní smlouvu, jež měla zastřít skutečnost, že tuto předmětnou nemovitost bude žalobce spolu se svou rodinou užívat jako by ji vlastnil sám, tj. prakticky bezplatně, de facto „napořád“, a způsobem, jakým uzná za vhodné, ale zároveň jako „nájemce“ pro případ neočekávaných událostí bude požívat zákonem dané právní ochrany.

42. O tom, že se jedná o skrytou výprosní smlouvu, soud nemá pochyb, neboť z obsahu smlouvy zcela evidentně plyne, že „nájem“ se sjednává na dobu neurčitou, že „nájemné“ je stanoveno v naprosto symbolické, zanedbatelné a neadekvátní výši ve vztahu k hodnotě předmětné nemovitosti 100 Kč měsíčně, přičemž v „nájemném“ je zahrnuto i užívání zařizovacích předmětů, dále, že žalobce může dát předmět „nájmu“ do „podnájmu“, v předmětu „nájmu“ může pracovat i podnikat, že má právo přijímat ve své domácnosti kohokoliv a komukoliv také umožnit, aby předmět „nájmu“ společně s ním užíval.

43. Pro soud tedy nebylo podstatné, jak byl samotný právní úkon označen, pro soud byl významný samotný obsah závazkového vztahu a skutečná vůle stran závazkového vztahu.

44. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o nájmu představovala simulované právní jednání, kterým mělo být zastřeno jiné disimulované právní jednání, a to výprosní smlouva. V takovém případě tedy platí, že simulované právní jednání je pro nedostatek vážnosti vůle účastníků právního jednání neplatné. Protože však, jak již soud výše uváděl, disimulace sama o sobě není protiprávní, je třeba platnost zastřeného úkonu posoudit samostatně. Vzhledem k tomu, že disimulované právní jednání má všechny potřebné náležitosti výprosní smlouvy, je třeba je uznat za platné, tedy v daném případě platí zastřené (skutečné) disimulované právní jednání (výprosní smlouva).

45. Z výše uvedeného tedy plyne závěr, že samotnou výpověď, kterou žalovaný adresoval žalobci, tudíž nelze vnímat jako výpověď nájemní smlouvy, ale jako výzvu k vrácení věci (vyklizení) dle § 2190 odst. 1 o.z., kdy soud uvádí, že žalovaný poté, co se stal vlastníkem předmětné nemovitosti, vstoupil do práv a povinností půjčitele. Vzhledem k tomu, že žalobce předmětnou nemovitost na základě tady této výzvy nazvané jako Výpověď z nájmu nevyklidil, bylo na žalovaném, aby se případně domáhal vyklizení předmětné nemovitosti žalobou.

46. Soud tedy uzavírá, že v daném případě otázka posouzení oprávněnosti či neoprávněnosti výpovědi z nájmu předmětné nemovitosti byla vzhledem k výše uvedenému zcela bezpředmětná, proto soud žalobu z tohoto důvodu zamítl.

47. Nicméně i v případě, pokud by výše uvedené neplatilo a závazkový vztah byl posuzován jako platně uzavřená nájemní smlouva, pak soud konstatuje, že se plně ztotožňuje s argumentací žalovaného.

48. K otázce určitosti výpovědi z nájmu lze na základě provedeného dokazování uzavřít, že předmět nájmu i samotná nájemní smlouva, na kterou je odkazováno, je zcela přesně ve výpovědi specifikována, a to konkrétní identifikací jak předmětné nemovitosti, tak i nájemní smlouvy. Výpověď nelze tedy považovat za neurčitou.

49. Co se týče výpovědního důvodu, pak soud uvádí, že text výpovědi odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2022, č. j. 50 T 4/2017–4511 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2022, č. j. 5 To 39/2022–4545, když tato rozhodnutí byla žalobci z důvodů výše uvedených známá, neboť žalobce se trestního řízení jako obžalovaný účastnil. V těchto rozhodnutích se velmi detailně popisuje, jakým způsobem byly použity prostředky získané trestnou činností. Výše uvedené soudy dospěly k závěru, že si žalobce za prostředky pocházející z trestné činnosti prostřednictvím svého dědečka opatřil pro sebe rodinný dům.

50. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 791/2021 pak ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a které tak přenechávají soudu, aby dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností.

51. Žalovaný vymezil výpovědní důvod tak, že předmětem nájmu je majetek financovaný ze zdrojů získaných trestnou činností nájemce, v důsledku čehož byl tento majetek předchozímu vlastníkovi zabrán a následně připadl do vlastnictví státu. Soud se domnívá, stejně jako žalovaný, že se jedná o závažný výpovědní důvod, jak vyžaduje ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. Ostatně obdobným způsobem jsou formulovány již jednou citované zásady soukromého práva uvedené v ustanoveních § 6 a § 8 o.z. V opačném případě by totiž paradoxně došlo k tomu, že žalobce by si svým nepoctivým jednáním a zjevným zneužíváním práva zajistil právo doživotního takřka bezplatného bydlení v předmětné nemovitosti, kterou získal použitím finančních prostředků získaných svou závažnou trestnou činností. Dle názoru soudu tento stav nelze akceptovat, proto žalovaným vymezený výpověďní důvod považuje za legitimní.

52. Výpověď z nájmu tak lze s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením upravujícím nájem považovat za platnou, když byla dodržena písemná forma, výpověď byla žalobci doručena, žalovaný jasně a pregnantně vymezil výpověďní důvod a žalobce poučil o jeho právech dle § 2286 odst. 2 o.z.

53. Soud však nerozumí tvrzení žalobce, z jakého důvodu by výpověď z nájmu měla být posuzována jako zdánlivá. Dle ustanovení § 551 a násl. o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby nebo nebyla-li zjevně projevena vážná vůle či nelze-li pro neurčitost a nesrozumitelnost zjistit obsah jednání ani jeho výkladem. Výpověď z nájmu lze považovat za určitou, srozumitelnou, vážně míněnou a žalovaný svou vůli navenek projevil. Tuto námitku soud tedy považuje za nepřiléhavou.

54. Rovněž se soud ztotožňuje s argumentací žalovaného, že žaloba o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu měla být podána oběma manželi, tedy nikoliv pouze žalobcem, ale i jeho manželkou, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5939/2016 se vyžaduje, aby účastníky řízení o takové žalobě byli oba manželé. Neúčastní-li se oba manželé jako společní nájemci řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi, pak nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Je to totiž právě manželka žalobce, která by na skutečnost, že jí výpověď nebyla dána a doručena, měla poukazovat a v tomto smyslu svá práva hájit.

55. Žalovaný vysvětlil, z jakého důvodu nepodal výpověď vůči manželce žalobce. Uvedl, že měl pochybnosti o vzniku společného nájemního práva a manželů, když žalobce ve svém sdělení neuvedl datum narození manželky, její státní příslušnost ani korespondenční adresu a zároveň nedoložil žádný doklad, který by prokazoval jeho rodinný stav. Informaci si žalovaný ověřoval na obecním úřadě, kde zjistil, že v tu dobu manželka žalobce nebyla přihlášena v předmětné nemovitosti k trvalému pobytu. Samotnou skutečnost pak nebyl schopen zjistit ani v registru obyvatel, a to v části, která je žalovanému dostupná.

56. S ohledem na shora řečené by tak tedy soud nebyl žalobě oprávněn vyhovět ani v případě, že by samotná nájemní smlouva byla posouzena jako platná, neboť výpověď z nájmu soud považuje za oprávněnou.

57. Ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát dle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud uvádí, že v dané věci bylo státem vyplaceno svědečné, a to ve výši 514 Kč, a dále tlumočné ve výši 2 315 Kč, tedy celkem částka 2 829 Kč, kterou je žalobce s ohledem na výsledek řízení povinen zaplatit státu.

58. Ve vztahu mezi účastníky řízení pak soud postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. dle kterého to byl žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z cestovného ve výši 2 911,19 Kč ke třem jednáním soudu osobním automobilem , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, ve dnech 7. května 2024, 20. června 2024 a 17. září 2024 při ujetí vždy 138 km z , adresa, a zpět při průměrné spotřebě motorové nafty 3,7 l/ 100 km a za použití vyhlášky č. 398/2023 Sb., a dále z paušální náhrady ve výši 2 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sedm úkonů po 300 Kč ( písemné vyjádření ze dne 5. 3. 2024, 3 x účast při jednání soudu a 3 x příprava účasti na jednání). Veškeré náklady řízení tedy představují částku 5 011,19 Kč, které je žalobce povinen zaplatit žalovanému.