10 C 251/2022

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Radky Hnátnické a přísedících Mgr. Jany Kocábové a Jarmily Gennertové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 126 814 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady mzdy ve výši 126 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 16. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 76 908 Kč, a to k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení náhrady mzdy ve výši 126 814 Kč. V žalobě zejména uvedl, že 27. 3. 2017 uzavřel žalobce jako zaměstnanec s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu ve znění dodatku č. 1 ze dne 24. 7. 2017 a mzdových výměrů č. 1 – č. 3, žalobce byl zaměstnán na pracovní pozici – druh práce: montér TZB. Za tuto práci mu náležela základní měsíční mzda ve výši 19 000 Kč a maximální variabilní složka ve výši 33 000 Kč. Za měsíc březen 2021 byla žalobci vyplacena mzda pouze ve výši 34 394 Kč, ačkoliv splnil veškeré podmínky pro přiznání maximální variabilní složky mzdy. Z výplatní pásky zjistil, že žalovaná z neznámého důvodu zaevidovala u žalobce bez jeho vědomí neplacené volno v rozsahu tří dnů. S tímto žalobce nesouhlasil a žádal žalovanou o doplacení mzdy. Žalovaná ani po opakovaných výzvách dlužnou mzdu žalobci neuhradila, proto žalobce s žalovanou rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno 28. 5. 2021 v 9:20 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb s tím, že nejprve se žalobce snažil listinu předat svému nadřízenému, který její převzetí odmítl. Pro úplnost byla daná listina zaslána i prostřednictvím e-mailu adresovaného na adresu , e-mail, . V důsledku rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru vznikla žalované povinnost zaplatit žalobci podle § 56 odst. 2 zákoníku práce náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby – 2 měsíce, kdy celková náhrada mzdy (hrubý výdělek) představuje částku ve výši 126 814 Kč. Protože žalovaná tuto svou povinnost nesplnila a žalobci náhradu mzdy nevyplatila ve lhůtě, dostala se do prodlení a žalobce požaduje též zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaná uplatněný nárok žalobce neuznala ani zčásti, a to zejména z důvodu, že měla za to, že pracovní poměr nebyl ze strany žalobce rozvázán, neboť okamžité zrušení pracovního poměru nebylo žalované řádně doručeno. Žalovaná tvrdila, že okamžité zrušení pracovního poměru jí bylo doručeno pouze e-mailem na adresu , e-mail, , což není účinné doručení, pokud s ním zaměstnavatel nesouhlasil a nepotvrdil zaměstnanci přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem nebo zapečetěnou svou uznávanou elektronickou pečetí. Co se týká tvrzeného doručení písemnosti prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, tak toto doručení žalovaná neeviduje. K předložené doručence k zásilce , Anonymizováno, uvedla, že písemnost měla převzít paní , jméno FO, , avšak podpis na doručence není jejím podpisem. Závěrem žalovaná rekapitulovala, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobcem jí nikdy nebylo doručeno způsobem požadovaným platnou právní úpravou, a nemohly tak nastat účinky okamžitého zrušení pracovního poměru. Proto navrhla žalobu zamítnout a přiznat žalované náklady řízení.

3. Okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2023 č. j. 10 C 251/2022-69 tak, že žalobě zcela vyhověl, když uzavřel, že žalobce žalované okamžité zrušení pracovního poměru doručil prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, resp. minimálně se pokusil doručit. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce na poště v místě svého bydliště (PSČ , adresa, ) zaslal žalované na adresu jejího sídla zásilku, která jí dle informací o zásilce i dle dokumentu sledování zásilek byla dodána. Námitky žalované, že tuto písemnost neeviduje, že na doručence není podpis její zaměstnankyně, nejsou relevantní. Soud měl za to, že postačí, byla-li zásilka doručována na adresu sídla žalované a dostala se tak objektivně vzato do její dispozice. Pokud se fakticky písemnost ztratila, nemůže to být přičítáno k tíži žalobce, jakožto zaměstnance, který učinil všechno proto, aby se žalovaná s písemností seznámila a aby jí byla řádně doručena. Písemnost zaslal prostřednictvím České pošty, která ho informovala o dodání zásilky a též e-mailem. Žalovaná se prokazatelně seznámila s okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance, o čemž vypovídá i skutečnost, že na tento postup žalobce reagovala a vyslovila s ním svůj nesouhlas. Pravdou je, že žalovaná reagovala na e-mailové podání, které žalobce zaslal, nicméně proti formě nevznesla žalovaná jedinou námitku. Žalobce byl v dobré víře, že se žalovaná s dokumentem seznámila, a protože žalovaná nepodala žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, měl za to, že tento poměr ke dni 28. 5. 2021 skončil. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že okamžité zrušení ze strany zaměstnance – žalobce, bylo účinné a pracovní poměr skončil ke dni 28. 5. 2021. Protože nedošlo k podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru v prekluzivní lhůtě, je presumována platnost okamžitého zrušení pracovního poměru a žalobci tak dle názoru soudu vznikl nárok na náhradu mzdy.

4. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 6. 2023 č. j. 19 Co 78/2020-106 rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud doplnil dokazování o výslech poštovního doručovatele pana , jméno FO, , který měl zásilku doručovat dne 28. 5. 2021. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyla předložena doručenka, která by měla charakter veřejné listiny, tudíž je na žalobci, aby prokázal, že se okamžité zrušení pracovního poměru, které zasílal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (České pošty, s. p.), skutečně dostalo do dispozice žalované. K tomu odvolací soud uložil okresnímu soudu doplnit dokazování s tím, že závěr o řádném doručení nelze učinit z e-mailové pošty, která byla žalované zaslána, neboť nejde o řádné (zákonné) doručení podle § 337 odst. 2 ZP.

5. Protože došlo ke změně v obsazení senátu, soud zopakoval podstatný obsah dokazování a zároveň doplnil dokazování dle pokynu odvolacího soudu.

6. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byla uzavřena pracovní smlouva ve znění dodatku č. 1, jejíž nedílnou součástí byly též mzdové výměry. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, jakého průměrného výdělku žalobce dosahoval.

7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru soud zjistil, že žalobce rozvázal pracovní poměr z důvodu, že mu dne 15. 4. 2021 byla vyplacena mzda za měsíc březen pouze ve výši 34 394 Kč, ačkoliv splnil veškeré podmínky pro přiznání maximální variabilní složky mzdy, nicméně žalovaná jakožto zaměstnavatel mu bez jeho souhlasu poskytla 3 dny neplaceného pracovního volna. Jelikož ani po opakovaných výzvách k doplacení části mzdy žalovaná nevyhověla a dlužnou část mzdy nedoplatila, přistoupil žalobce k okamžitému zrušení pracovního poměru a zároveň vyzval žalovanou k doplacení mzdy za měsíc březen, poskytnutí náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby – 2 měsíce a doplacení mzdy za měsíc duben. Ze sdělení o odmítnutí okamžitého zrušení pracovního poměru bylo zjištěno, že žalovaná s tímto rozvázáním pracovního poměru nesouhlasí, neboť nenastaly žádné skutečnosti, na základě kterých by mohl zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, žalobce požadoval doplacení variabilní složky mzdy, přičemž tato je však nenároková, navíc žalobce nesplnil podmínky pro její výplatu, když měl opakované absence a neúčastnil se na povinném antigenním testování na přítomnost viru SARS-COV 2 a neodevzdával pravidelné samotesty. Z informace o zásilce , Anonymizováno, soud zjistil, že zásilka byla odeslána z pošty PSČ , adresa, , adresátem byla žalovaná a k doručení došlo 28. 5. 2021 v 9:

20. Z dokumentu sledování zásilek bylo zjištěno, že 26. 5. 2021 byla předána zásilka k přepravě na poště PSČ , adresa, , 28. 5. 2021 byla zásilka doručována a dodána, o čemž byl odesílatel informován SMS zprávou.

8. Ze sdělení České pošty, s. p. soud zjistil, že předmětnou zásilku doručoval dne 27. 5. 2021 balíkový doručovatel pan , jméno FO, , v provozních dokladech pošty byla zásilka vyúčtována jako nedoručená. Dne 28. 5. 2021 bylo na žádost adresáta provedeno opakované doručení, které provedl balíkový doručovatel pan , jméno FO, . Tímto sdělením byl odstraněn rozpor mezi dřívějšími podáními České pošty, která nejprve k dotazu zástupce žalobce uvedla, že zásilku doručoval dne 28. 5. 2021 pan , jméno FO, a následně k dotazu odvolacího soudu uvedla, že zásilku doručoval 28. 5. 2021 pan , jméno FO, .

9. Z výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že je zaměstnaná ve firmě, která pro žalovanou spravuje administrativní záležitosti. V době, kdy mělo být žalované doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, pracovala na recepci a měla na starosti pokladny, přebírala balíky, třídila poštu, zásilky adresované firmě otevírala, poštu evidovala v programu. Konkrétní přebírání pošty v květnu 2021 si nepamatovala, nicméně uvedla, že pokud bylo něco doručováno Českou poštou, tak vždy podepisovala papírové doručenky, nevybavuje si, že by podepisovala elektronické zařízení. Po nahlédnutí do spisu na doručenku uvedla, že takovou doručenku nikdy neviděla a podpis není její, nadto 28. 5. 2021 měla dovolenou a neví, zda ji v době její nepřítomnosti někdo zastupoval.

10. Z výpovědi paní , jméno FO, soud zjistil, že pracovala u žalované, měla na starosti montéry, nářadí, auta a sklad. O konci pracovního poměru žalobce u žalované uvedla, že někdy v dubnu nebo květnu za ní přišel pan , jméno FO, , nadřízený technik, požádal ji, aby vytiskla osobní kartu žalobce, který končí a bude vracet všechny věci. Žalobce odevzdal i auto, pamatuje si to, protože ho vezla s manželem na vlak.

11. Z výpovědi , jméno FO, bylo zjištěno, že pracuje u žalované na pozici technika realizace zakázek, nevzpomínal si, že by s žalobcem řešil okamžité zrušení jeho pracovního poměru. Potvrdil, že paní , jméno FO, dával pokyny týkající se aut, nářadí apod., nebylo to nic neobvyklého, neboť žalobce měnil auta, nevybavil si však konkrétní pokyn v době skončení pracovního poměru, ale je obvyklé, že se při skončení pracovního poměru vracely pracovní pomůcky paní , jméno FO, .

12. Z výslechu žalobce soud zjistil, že u žalované pracoval několik let, několik měsíců před skončením pracovního poměru mu žalovaná bezdůvodně strhávala peníze z výplaty, čímž se ho snažila dotlačit do kouta a donutit ho podepsat výpověď. Okamžité zrušení pracovního poměru se snažil doručit panu , jméno FO, , který dokument odmítl převzít a doporučil mu, aby ho poslal poštou, což žalobce učinil.

13. Po skutkové stránce soud uzavírá, že mezi žalobcem a žalobkyní byla uzavřena pracovní smlouva, na jejímž základě byl žalobce zaměstnán na pozici montér TZB. Mzdové podmínky byly upraveny pracovní smlouvou a mzdovými výměry. Ze strany žalobce jakožto zaměstnance došlo ke zrušení pracovního poměru z důvodu, že mu nebyla vyplacena maximální výše variabilní složky, ačkoliv splnil všechny zákonné podmínky. Mezi účastníky bylo sporné, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobcem řádně doručeno žalované.

14. Podle § 337 zákoníku práce:(1) Zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit.(2) Jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací na elektronickou adresu, kterou zaměstnavatel pro tento účel zaměstnanci oznámil; písemnost určená zaměstnavateli musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance.(3) Doručení písemnosti určené zaměstnavateli je splněno, jakmile ji zaměstnavatel převzal. Jestliže zaměstnavatel odmítne převzít písemnost, neposkytne součinnost nebo jinak znemožní doručení písemnosti v místě sídla nebo v místě podnikání zaměstnavatele, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy k takové skutečnosti došlo.(4) Písemnost určená zaměstnavateli doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy její převzetí potvrdí zaměstnavatel zaměstnanci datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem nebo zapečetěnou svou uznávanou elektronickou pečetí.(5) Doručení písemnosti určené zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu zaměstnavatele vrátila zaměstnanci jako nedoručitelná nebo jestliže zaměstnavatel do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnanci její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem nebo zapečetěnou svou uznávanou elektronickou pečetí.(6) Jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky. Písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky je doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky. Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužijí.

15. Primárním způsobem doručování písemností zaměstnance zaměstnavateli je osobní předání v místě sídla zaměstnavatele, a to buď statutárnímu orgánu zaměstnavatele, k tomu určenému zaměstnanci, popřípadě každému vedoucímu zaměstnanci, který je nadřízen zaměstnanci, o jehož písemnost jde. Pokud tento způsob doručení není možný, pak lze písemnost doručit i jakýmkoliv jiným způsobem, kterým se rovněž dostane písemnost do sféry dispozice zaměstnavatele, například prostřednictvím držitele poštovní licence (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. 21 Cdo 833/2021). Podle ustálené judikatury je písemnost doručena druhému účastníkovi tehdy, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování (srov. usnesení NS ČR ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 4523/2017).

16. Okresní soud je vázán právním názorem odvolacího soudu dle § 226 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že v řízení nebyla předložena doručenka, která by měla charakter veřejné listiny a je tudíž na žalobci, aby prokázal, že se okamžité zrušení pracovního poměru dostalo do dispozice žalované. Závěr o řádném doručení pak nelze učinit z e-mailové pošty, která byla žalované zaslána, neboť nejde o řádné (zákonné) doručení. S ohledem na tento právní závěr doplnil dokazování, provedl všechny důkazy navržené účastníky a po takto doplněném dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobce doručil okamžité zrušení pracovního poměru žalované řádně, tedy zákonným způsobem. Žalobcem předložené doručenky a listiny nejsou důkazem, který by svědčil o řádném doručení. Z výpovědí svědků se toto doručení také nepodařilo prokázat, když všichni předvolaní svědci uvedli, že si okolnosti skončení pracovního poměru žalobce u žalované nepamatují. , jméno FO, , která měla na starosti přebírání pošty, měla v den, kdy se zásilka měla doručovat, dovolenou a neví, zda ji někdo zastupoval, každopádně podpis na předložené doručence není její a takovou doručenku nikdy neviděla. , jméno FO, si pamatovala, že žalobce vracel veškeré pracovní pomůcky i auto, nevěděla však, jak došlo ke skončení pracovního poměru a kdy konkrétně to bylo. , jméno FO, , kterému se žalobce měl pokusit předat okamžité zrušení pracovního poměru, toto popřel, uvedl, že si nevybavuje, že by s žalobcem probíral skončení jeho pracovního poměru. Ze všech těchto důvodů okresní soud uzavírá, že žalobce nepředložil takové důkazy, kterými by prokázal, že okamžité zrušení pracovního poměru žalované řádně doručil, proto okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce nebylo účinné a žalobci tak nevznikl nárok na náhradu mzdy.

17. Nad rámec soud ještě uvádí, že žalobce předložil nahrávku, kterou mělo být prokázáno, že jednal s panem , jméno FO, ohledně skončení pracovního poměru. Soud úryvek nahrávky přehrál při svědecké výpovědi pana , jméno FO, . Ten k tomu uvedl, že svůj hlas na nahrávce nepoznává, není si vědom, že by takové jednání mezi ním a žalobcem probíhalo. Žalovaná se pak k tomuto důkaznímu prostředku vyjádřila tak, že z nahrávky není zřejmé, kdy byla pořízena, kdo se jednání účastnil, komu mělo být předáno okamžité zrušení pracovního poměru, nadto když si pan , jméno FO, nevybavil, že by takové jednání mezi ním a žalobcem proběhlo. Namítala také to, že nahrávka byla předložena až poté, co celá věc byla po odvolacím řízení vrácena okresnímu soudu, má tedy pochybnosti o tom, zda nahrávka byla skutečně pořízena dne 24. 5. 2021, když byla předložena až nyní. Soud s ohledem na tyto námitky žalované, i z důvodu, že nahrávka byla předložena až po koncentraci řízení v rozporu s § 118b k tomuto důkazu nepřihlížel. Nebylo tedy ani prokázáno, že by k doručení došlo fikcí podle § 337 odst. 3 ZP, když osoba, u které se žalobce pokusil o doručení, toto popřela a žalobce sám uvedl, že na recepci, případně u jiné osoby u žalované okamžité zrušení pracovního poměru nezanechal.

18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšné žalované vůči žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalované soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady žalované jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 341 Kč za odvolání, odměnou advokáta za 9 úkonů po 6 180 Kč (9 x 6 180 Kč = 55 620 Kč) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 AT (převzetí věci, odpor, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 9. 2. 2023, odvolání (včetně doplnění), účast při jednání odvolacího soudu dne 27. 6. 2023, vyjádření k výzvě soudu, účast při jednání dne 26. 10. 2023, závěrečný návrh) a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč (9 x 300 Kč = 2 700 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů byly dále zvýšeny o náhradu za DPH, které je zástupce žalované plátcem. Celkem náklady řízení činí 76 908 Kč, k jejichž zaplacení byl žalobce zavázán v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud při vyčíslení nákladů řízení vycházel z obsahu spisu, přičemž žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za výše specifikované úkony právní služby, přičemž odvolání a doplnění odvolání soud považuje za jeden úkon právní služby.