13 C 166/2017

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Tiché a přísedících Jarmily Gennertové a Mgr. Jany Hladíkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru <b>I. Žaloba na určení, že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 3. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2017, je neplatné, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 25 228,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobce se domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi udělené žalobci dne 24. 2. 2017 s odůvodněním, že ji dne 24. 2. 2017 obdržel od žalovaného, kdy mu byla dána výpověď ve smyslu ustanovení 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu údajného závažného porušení pracovních povinností, kdy se měl dopustit závažného porušení pracovních povinností tím, že měl od společnosti [právnická osoba] dne 2. 2. 2017 vyzvednout paletu ve [právnická osoba] [obec]. Objednávka byla žalobcem přijata v 10:57 hodin. Až cca po třech hodinách oznámil, že paletu nevyzvedne, protože se mu nevejde do auta. Smluvní partner žalovaného vyslovil na základě přístupu žalobce nespokojenost s tím, že o výběru zásilky věděl žalobce několik hodin předem a mohl situaci řešit před vlastním výběrem. Dále je toho názoru, že nedostatek místa pro tuto paletu nebyl dán objektivně, ale neschopností žalobce uspořádat si nákladový prostor vozu a na závěr konstatoval, že žalobce projevuje dlouhodobou neochotu řídit se pokyny depa při nakládce a nepřeje si, aby žalobce dál vykonával funkci kurýra pro jejich společnost. Žalobce s touto výpovědí nesouhlasil, což oznámil žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 28. 2. 2017 s odůvodněním, že tuto výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ho žalovaný dále zaměstnával. Žalobce potvrdil, že dne 2. 2. 2017 nedošlo z jeho strany k naložení palety ve [právnická osoba] [obec], stalo se tak však z kapacitních důvodů, kdy předmětná paleta se do vozidla nevešla. Ze strany žalovaného mu nebyla počínaje dnem 13. 2. 2017 přidělována práce. Žalobce se vždy dostavil na začátek směny v 10:00 hodin na své pracoviště, následně pro nepřidělení práce, pracoviště opustil. Dne 20. 2. 2017 zaslal žalovanému výzvu k přidělování práce v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou, kterou pro nečinnost žalovaného opakoval dne 28. 2. 2017. Dopisem právního zástupce žalovaného ze dne 17. 3. 2017, doručeným právnímu zástupci žalobce dne 18. 3. 2017, byl žalobce vyzván k nástupu do zaměstnání dne 21. 3. 2017 v 8:00 hodin s tím, že nová pracovní doba bude denně od pondělí do pátku od 6:00 hodin do 14:00 hodin. Žalobce s ohledem na skutečnost, že považoval tento postup a stanovení pracovní doby za rozporné se zákonem (§ 84 zákoníku práce), výzvy neuposlechl, když rozvržení jeho pracovní doby nebylo provedeno v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Dne 3. 4. 2017 obdržel žalobce okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvených absencí dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, na základě kterého byl zrušen pracovní poměr. Dopisem ze dne 7. 4. 2017 sdělil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. 2 Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalovaný dal žalobci výpověď v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení pracovní kázně, když žalobce nezajistil vyzvednutí palety zboží ve [právnická osoba] [obec], kdy při odpovědné práci byla situace řešitelná (ať už okamžitým avízem při přijetí zakázky, či řádným uspořádáním nákladového prostoru). Protože u žalobce se nejednalo o první, ale o opakovaný problém zaměstnance se smluvním partnerem žalovaného, dal žalovanému smluvní partner jednoznačně najevo, že si žalobce nadále nepřeje jako kurýra. Žalovanému vznikl velký problém, neboť nebyl okamžitě schopen přidělovat žalobci práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou a vznikla tak překážka na straně zaměstnavatele. Žalovaný nepřiděloval žalobci práci od 2. 2. 2017 do 25. 2. 2017. Dne 24. 2. 2017 proběhla schůzka žalobce se žalovaným a dalšími dvěma pracovníky, panem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kde byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru a dále mu bylo oznámeno, že překážka na straně zaměstnavatele je od pondělí 27. 2. 2017 odstraněna, protože bude přidělován jako kurýr – řidič ke druhému smluvnímu partnerovi, firmě [právnická osoba], že má novou pracovní dobu od 6 hodin do 14 hodin pondělí až pátek a má se dostavit v pondělí 27. 2. 2017 na pracoviště. Z tohoto důvodu nemohla být dodržena lhůta 14 dnů k seznámení se se změnou pracovní doby. Předání výpovědi žalobce odmítl potvrdit s tím, že se nejdříve poradí s právníkem a následně se ozve. V pondělí 27. 2. 2017 se na pracoviště nedostavil, kdy 26. 2. 2017 zaslal SMS zprávu žalovanému, že nenastoupí následující den, když má jednání s právníkem na inspektorátu práce a stanovisko zašle během dne. Od 27. 2. 2017 dosud se žalobce na pracoviště nedostavoval. Dopisem ze dne 28. 2. 2017, který převzal žalovaný dne 9. 3. 2017, právní zástupce žalobce oznámil žalovanému, že považuje podanou výpověď za neplatnou a zároveň jménem žalobce oznámil, že v souladu s § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 17. 3. 2017 navrhl osobní schůzku právních zástupců a zároveň vyzval žalobce, aby začal neprodleně plnit své pracovní povinnosti, tj. aby se dostavil na pracoviště, a mohla mu být přidělována práce v souladu s pracovní smlouvou. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. Naposledy byl žalobce žalovaným vyzván k neprodlenému nástupu do zaměstnání e-mailem ze dne 21. 3. 2017, rovněž bezúspěšně. Od 25. 2. 2017 se žalobce nedostavoval přes opakované výzvy do zaměstnání, a proto dospěl žalovaný k tomu, že jsou splněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a dopisem ze dne 31. 3. 2017 zrušil žalobci pracovní poměr s okamžitou platností s tím, že pracovní poměr skončí okamžikem doručení tohoto oznámení. Dále žalovaný namítal, že o rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel a nesplnění lhůty s jejím oznámením nemůže být důvodem k trvalé absenci, když v mezidobí byla dvoutýdenní lhůta naplněna. Připomíná, že o změně rozvrhu rozhodl žalovaný na základě jednání žalobce jako zaměstnance, když smluvní partner odmítl se žalobcem jako zaměstnancem žalovaného spolupracovat a žalovanému jako zaměstnavateli vznikla zákonná překážka, neboť nebyl okamžitě schopen přidělovat žalobci práci v souladu s pracovní smlouvou a podmínky k opětovnému přidělování práce řidiče vytvořil žalovaný již v průběhu 11 dnů. 3 Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2018, č. j. 13 C 166/2017–97, bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi udělené žalobci dne 24. 4. 2017 je neplatné (výrok I.). Výrokem II. byla žaloba v části, kde se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 3. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2017 je neplatné, zamítnuta a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrad nákladů řízení. Výrok I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2018, č. j. 13 C 166/2017–97, nabyl právní moci dne 29. 3. 2018. 4 Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2018, č. j. 20 Co 175/2018–120, byl k odvolání žalobce rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I. potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 5 Na základě dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 21 Cdo 631/2019–147, dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. února 2018, č. j. 13 C 166/2017–97 ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, odmítl. Dále rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. února 2018, č. j. 13 C 166/2017–97, v části, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradě nákladů řízení, byly zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uvedl, že povinnost zaměstnavatele vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s jeho změnou zaměstnance ve stanovené (dohodnuté) době před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, je stanovena na ochranu zaměstnance. Účelem je, aby nové rozvržení pracovní doby bylo jednoznačné a nezpochybnitelné a zaměstnanec měl dostatečný časový prostor přizpůsobit mu úpravu svých osobních a rodinných poměrů. Je-li rozvrh týdenní pracovní doby učiněn součástí pracovního řádu nebo jiného vnitřního předpisu, popřípadě ve formě písemného pokynu zaměstnavatele, s nímž má zaměstnanec možnost se seznámit, postačí, je-li mu podána informace, že některým z uvedených způsobů ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby došlo. Je třeba splnit obě podmínky stanovené § 84 zákoníku práce, jinak ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby nedochází a zaměstnanec se nevykonáním práce v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době nemůže ani dopustit neomluveného zameškání práce. 6 Soud před zrušením rozsudku dovolacím soudem provedl tyto důkazy: 7 Z pracovní smlouvy žalobce uzavřené dne 22. 1. 2014 se žalovaným soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného na pozici řidiče skupiny B se dnem nástupu do zaměstnání 3. 1. 2014 a bude vykonávat práci pro žalovaného, který je smluvním dopravcem expresní přepravní služby [právnická osoba] se sídlem v [obec], na dobu neurčitou. 8 Dopisem ze dne 21. 2. 2017 byla dána žalobci žalovaným výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností v souladu s § 52 písm. g) zákoníku práce s odůvodněním, že se měl dopustit závažného porušení pracovních povinností tím, že měl od společnosti [právnická osoba] dne 2. 2. 2017 vyzvednout paletu ve [právnická osoba] [obec], objednávka byla žalobcem přijata v 10:57 hodin. Až cca po třech hodinách oznámil, že paletu nevyzvedne, protože se mu nevejde do auta. Smluvní partner žalovaného vyslovil na základě přístupu žalobce nespokojenost s tím, že o výběru zásilky věděl žalobce několik hodin předem a mohl situaci řešit před vlastním výběrem, a dále je toho názoru, že nedostatek místa pro tuto paletu nebyl dán objektivně, ale neschopností žalobce uspořádat si nákladový prostor vozu. Na závěr konstatoval, že žalobce projevuje dlouhodobou neochotu řídit se pokyny depa při nakládce a nepřeje si, aby žalobce dál vykonával funkci kurýra pro jejich společnost. 9 Dopisem ze dne 28. 2. 2017 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil žalovanému, že dle jeho názoru je výpověď neplatná a oznámil žalovanému, že trvá na tom, aby ho žalovaný dále zaměstnával. Dopis byl doručen žalovanému do vlastních rukou dne 9. 3. 2017. 10 Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 17. 3. 2017 sdělil zástupci žalobce, že by bylo vhodné se kompromisně dohodnout. Zároveň vyzval žalobce, aby začal neprodleně plnit své pracovní povinnosti, tj. aby se dostavil na pracoviště a mohla mu být přidělována práce v souladu s pracovní smlouvou. 11 Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu absence dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze dne 31. 3. 2017 soud zjistil, že se žalobcem byl okamžitě zrušen pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, pro jednání spočívající v tom, že z důvodu nespokojenosti s výkonem práce žalobce odmítl smluvní partner žalovaného nadále využívat služby žalovaného prostřednictvím žalobce. Proto žalobci nebyla od 13. 2. 2017 do 25. 2. 2017 přidělována práce z důvodu překážky na straně zaměstnavatele. Dne 24. 2. 2017 byl žalobce za přítomnosti dalších dvou pracovníků vyzván k nástupu do práce od pondělí 27. 2. 2017 jako řidič, avšak pro smluvního partnera [právnická osoba] s pracovní dobou od 6:00 do 14:00 hodin, když žalovaný předmětnou překážku vyřešil. Je pravdou, že zároveň žalovaný předal žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že tuto výpověď žalobce převzal a její převzetí odmítl potvrdit s tím, že se ozve. V pondělí 27. 2. 2016 se na pracoviště nedostavil a zaslal pouze SMS zprávu, že v 6:00 hodin ráno nenastoupí, od 7:00 hodin ráno má jednání na inspektorátu práce a stanovisko a vyjádření zašle během dne. Od tohoto dne se žalobce na pracoviště nedostavoval. Naposledy žalovaný vyzval žalobce k neprodlenému nástupu do práce e-mailem z 21. 3. 2017. Žalovaný tedy v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ruší žalobci pracovní poměr s okamžitou platností, neboť žalobce porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jemu vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť se dle pokynu zaměstnavatele nedostavil 27. 2. 2017 do práce, nereagoval ani na opakované výzvy k nástupu do práce a ke dni výpovědi má neomluvenou absenci po dobu 25 pracovních dnů. 12 Dopisem ze dne 7. 4. 2017 sdělil právní zástupce žalobce, že 3. 4. 2017 obdržel žalobce okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvené absence, což považuje za neplatné a oznámil, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Uvedl, že žalobce se několik pracovních dnů dostavoval na své pracoviště, kdy mu však nebyla přidělena žádná práce. Poukázal na rozpor s původní pracovní dobou a následně stanovenou pracovní dobou ze strany žalovaného, když k této změně došlo v rozporu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. 13 Z e-mailové korespondence od [jméno] [příjmení], [právnická osoba] ze dne 2. 2. 2017, adresované žalovanému, bylo zjištěno, že dopravce oznámil žalovanému, že žalobce cca ve 14:00 hodin oznámil hradeckému dispečinku, že se mu do auta nevejde k vyzvednutí paleta ve [právnická osoba] [obec], na kterou přijal objednávku v 10:57 hodin s tím, že tuto situaci mohl řešit dávno před vlastním výběrem, dále, že nedostatek místa pro tuto paletu je dán pouze neschopností žalobce uspořádat si nákladový prostor vozidla a jeho dlouhodobou neochotou řídit se pokyny depa při nakládce a sdělil, že si nepřeje, aby žalobce vykonával pro jejich společnost funkci kurýra. 14 Dopisem ze dne 21. 2. 2017 žalobce vyzval žalovaného k přidělování práce dle pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2014, na což mu žalovaný odpověděl dopisem ze dne 2. 3. 2017, že překážka na straně zaměstnavatele k přidělování práce žalobci vznikla z důvodu závažného porušení povinností na jeho straně a smluvní partner odmítl žalobce pro funkci kurýra jejich společnosti, a z toho důvodu žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru. Nicméně, žalovaný je připraven od 27. 2. 2017 přidělovat žalobci práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou s tím, že od tohoto dne se na pracoviště bez jakékoliv omluvy žalobce nedostavuje a porušuje ve smyslu § 55 zákoníku práce své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, což opravňuje žalovaného k okamžitému zrušení pracovního poměru, což také žalovaný učiní. 15 E-mailem ze dne 21. 3. 2017 žalovaný opětovně vyzval žalobce k neprodlenému nástupu do zaměstnání s tím, že od 27. 2. 2017 si žalobce neplní své povinnosti v souladu s pracovní smlouvou a nedoložil žalovanému žádný oprávněný důvod ke své absenci. 16 Ze záznamu o jednání, předání a převzetí výpovědi ze dne 28. 2. 2017 podepsaného žalovaným, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl proveden záznam o tom, že dne 24. 2. 2017 v 10:02 hodin se dostavil na pracoviště žalobce, kterému žalovaný osobně předal před oběma svědky výpověď z pracovního poměru. Žalobce si výpověď převzal a přečetl, převzetí odmítl svým podpisem potvrdit s tím, že se nejdříve poradí se svým právním zástupcem. Žalobci žalovaný sdělil, že problém s překážkou na straně zaměstnavatele vyřešil tím, že bude žalobce od pondělí 27. 2. 2017 přidělován jako řidič ke druhému smluvnímu partnerovi [právnická osoba] s pracovní dobou od 6:00 do 14:00 hodin (pondělí až pátek) a vyzval žalobce, aby se dostavil na pracoviště v pondělí 27. 2. 2017 v 6:00 hodin. Žalobce uvedl, že se musí poradit s právníkem a následně se v průběhu dne ozve. Žalobce se v pondělí 27. 2. 2017 na pracoviště nedostavil. V neděli 26. 2. 2017 v 19:22 hodin zaslal žalovanému [příjmení] zprávu s textem:„ Zítra v 6 hod. ráno na [anonymizováno] nenastoupím, od 7 hod. mám jednání s právníkem na inspektorátu práce. Stanovisko a vyjádření zašleme během dne.“. 17 Žalobce doložil e-mail ze dne 6. 2. 2017, kdy podal stížnost vedení společnosti [právnická osoba] na jednání dispečinku společnosti [právnická osoba], kdy ze strany pana [příjmení] byl zaslán e-mail jeho zaměstnavateli, aby s ním rozvázal pracovní poměr pro nenaložení jedné palety. Dále upozorňoval na nevhodné chování celého dispečinku ve vztahu k jeho osobě. 18 Žalobce doložil zprávu Státního úřadu inspekce práce ze dne 31. 5. 2017, kdy žalobce podal podnět k provedení kontroly u žalovaného. Inspekce zjistila pochybení žalovaného jako zaměstnavatele, kdy žalobce neměl v pracovní smlouvě ze dne 22. 1. 2014 uvedeno místo výkonu práce, nebylo mu vypláceno zaměstnavatelem stravné a dále bylo zjištěno, že žalovaný, který není agenturou práce, žalobce přiděloval k dalšímu zaměstnavateli. Současně byl žalobce upozorněn, že orgány inspekce práce nedisponují oprávněními, která by jim umožňovala vymáhat individuální nároky jednotlivých zaměstnanců a lze se jich domáhat pouze soudní cestou. 19 Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že pracoval u žalovaného jako kurýr pro [právnická osoba]. Měl dohodnutý nástup do zaměstnání od 10:00 hodin, a to z toho důvodu, že má děti ve střídavé péči a ráno je vozí do školy. Dne 2. 2. 2017 nastoupil do zaměstnání v 10:00 hodin. Vyjel v 11:30 hodin. Nabíral a odevzdával zásilky ve [obec], [obec], [obec] a [obec] Poslední zastávka byla v [obec] u dopravce, kam dojel kolem 14:00 hodin. Po celou tuto dobu skládal a vykládal zásilky s tím, že nikdy nevěděl, jestli se zásilky vejdou nebo ne. Teprve v [obec] zjistil, že se mu tam paleta nevejde, o čemž informoval dispečink, který mu nedal žádné informace. Pokračoval dál na trase. Když přijel, bylo to ve čtvrtek, nikdo mu nic neřekl. V pátek byl v práci. V pondělí mu bylo řečeno žalovaným, aby si vyklidil auto, že skončil. Auto vyklidil a šel na inspektorát práce, který zjistil nějaké pochybení. Do 25. 2. chodil každý den do zaměstnání. Nikdo si ho nevšiml. Protože mu smluvní partner zakázal jezdit, domluvili se s p. [celé jméno žalovaného], že si vezme týden dovolenou, a to od 6. 2. do 11.

2. Dne 24. 2. mu bylo oznámeno, že se mění rozvrh pracovní doby, že bude jezdit pro jiného dopravce, a to od 6:00 hodin ráno. Následně vznikla korespondence mezi právními zástupci. Žalobce navrhoval okamžité zrušení pracovního poměru, ale chtěl odstupné, protože se nedopustil žádného hrubého porušení pracovní kázně. První výpověď byla dohodou, ale tu nepřijal. Výpověď ze dne 21. 2. 2017 převzal dne 24. 2. 2017 a okamžité zrušení pracovního poměru převzal dne 3. 4. 2017. Neměl problémy se [právnická osoba], ale namítal tam pozdní příjezd ranního speciálu s tím, že nestíhali včas nakládat. V té společnosti mluvil s p. [příjmení]. Žalobce u [právnická osoba] před dvěma lety jezdil jako jejich dopravce, takže p. [celé jméno žalovaného] je převzal jako zaměstnance a nástup do zaměstnání byl dán již dávno předtím, než je převzal žalovaný. Pokud se týká jednání dne 24. 2. 2017, tam mu byla předána některá z těch tří výpovědí a bylo mu nabídnuto, že bude jezdit pro jiného smluvního partnera, a to [anonymizováno], s nástupem od 6:00 hodin ráno. Protože má děti ve střídavé péči, nesouhlasil s přemístěním na jiné pracoviště a tu výpověď nepřevzal. Věděl o tom, že [anonymizováno] nechce, aby pro ně dělal kurýra. Proto navrhl p. [celé jméno žalovaného], že okamžitě zruší pracovní poměr s tím, že dostane tříměsíční odstupné. Dne 24. 2. 2017 byl vyzván zaměstnavatelem, aby dne 27. 2. 2017 v 6:00 hodin ráno nastoupil na [anonymizováno], což řešil se svým právním zástupcem. Chtěl po zaměstnavateli, aby mu písemně zaslal rozvrh pracovní doby a platový výměr, kdy mu žalovaný řekl, že dojde ke snížení platu. Od 27. 2. 2017 do práce nechodil. Byl tam asi dvakrát, ale soukromě, kdy vezl nějaké věci klukům a vzal si své věci. Jinak do 24. 2. 2017 do práce chodil každý den. 20 Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že na žalobce byly neustále nějaké stížnosti, co se týká komunikace s dispečinkem, a to od dispečerů a vedoucího p. [příjmení], kdy p. [celé jméno žalobce] neustále napadal pokyny dispečinku, který domluvil nějaké časy a p. [celé jméno žalobce] sdělil, že nemůže zásilku vyzvednout, že to nestíhá, ale pomocí GPS, tedy sledování vozidla na trase, to jeho tvrzení nebylo pravdivé. Dne 24. 2. 2017 se žalobce zastavil, aby se domluvili. Žalobce se chtěl dohodnout a trval na odstupném. Žalovaný nevěděl, že má žalobce děti ve střídavé péči. Od 27. 2. 2017 se u něj žalobce nehlásil, a to ani na dispečinku, ale na depu byl viděn. Nedostatky v práci vytýkal žalobci vždy ústně. Řekl mu, že nesmí jezdit pro [právnická osoba]. Protože neměl jinou možnost, musel žalobce přesunout ke druhému smluvnímu dopravci – [anonymizováno], s pracovní dobou od 6:00 hodin, protože má jen tyto dvě společnosti. Kdyby věděl, že má žalobce děti ve střídavé péči, možná by se dohodli, ale ze strany žalobce žádná snaha o domluvu nebyla. 21 Svědek [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že pracuje jako dispečer u [anonymizováno]. Žalovaný je u nich dopravcem a žalobce pro něj pracoval. Svědek potvrdil, že byl v kontaktu se žalobcem. Uvedl, že se žalobcem byly problémy. Zastavoval tam, kde neměl, jezdil dlouho, neuměl si naložit auto, argumentoval tím, že je příliš vytěžován. Dne 2. 2. 2017 žalobce odmítnul naložit zásilku. Pokud se týká konkrétně dne 2. 2. 2017, tak dle názoru svědka neměl žalobce tolik naloženo, aby se mu zásilka do auta nevešla. Jeho jednání bylo poslední kapkou k oznámení, že jejich společnost s ním nechce spolupracovat. Po tom 2. 2. 2017 všichni dispečeři včetně p. [příjmení] oznámili žalovanému, že nechtějí, aby žalobce pro jejich společnost jezdil. 22 Svědek [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že pracuje na pobočce [anonymizováno] v [obec] jako provozní vedoucí. Zná p. [celé jméno žalovaného], který je jejich dodavatelem pro rozvoz a svoz zásilek a žalobce pro něj pracuje. Komunikace mezi svědkem a žalobcem, vzhledem k tomu, že občas dispečuje, probíhala. Byly problémy se žalobcem, jakožto s řidičem, který prováděl věci, které nebyly úplně v pořádku. Např. jeho komunikace k lidem v depu byla nepříjemná. Na trase byly problémy v jeho dojezdech. Konkrétně lidé, kteří s ním byli v denním kontaktu jako dispečeři, si stěžovali na jeho chování k nim. Pokud se týkalo jeho výkonu práce, stalo se, že zapomenutou zásilku pohodil druhý den, což však bylo dohledatelné. I přesto tvrdil, že to neudělal. Řešili to s ním, avšak nezásadně, protože měli nedostatek lidí. Na trase dělal žalobce nesmyslné přestávky, dojížděl pozdě, ale byl schopen na druhé straně, když spěchal, místo v 18:30 hodin přijet v 16:00 hodin. Dne 2. 2. 2017 žalobce ve 13:55 hodin zavolal na dispečink, že není schopen naložit paletu u zákazníka, protože se mu ta paleta nevejde do auta. Přitom o té zásilce věděl od rána. Podívali se, co má na autě a přišlo jim, že je nesmysl, aby se mu ta paleta nevešla do auta. To byla poslední kapka, proto informovali p. [celé jméno žalovaného], že už nechtějí, aby pro ně žalobce jezdil. Nedostatky v práci, které měli se žalobcem, řešili ústně, a to jak s p. [celé jméno žalovaného], tak i s p. [celé jméno žalobce]. 23 Svědek [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že pracuje u p. [celé jméno žalovaného] jako administrativní pracovník na základě pracovní smlouvy od června 2015. Zná i žalobce. Býval zaměstnancem p. [celé jméno žalovaného]. Svědek částečně zodpovídal za provoz. V náplni práce měl zajišťování provozu po personální stránce, dále obsazení vytíženosti tras a účetnictví. Do února 2017, kdy žalobce pracoval u žalovaného, s ním byly problémy, které může zdokladovat. Prováděli doručení zásilek a vyzvednutí pro [právnická osoba], což muselo být v určité kvalitě. Obdrželi od této společnosti penalizaci proti žalobci, a to celkem v pěti případech. Jednalo se o to, že žalobce třeba nedoručil všechny zásilky, které měl, nebo vyzvedl jinou zásilku, nebo nevyzvedl fakturu k zásilce, nebo neoznačil na přepravním listě převzetí hotovosti. K tomu svědek předložil jednotlivé listiny. Dále řešili problémy se žalobcem ústní formou za přítomnosti p. [celé jméno žalovaného], protože měl informace od účetní, že žalobce má finanční problémy, kdy řešili jeho exekuce. Žalobci konkrétně vytýkali jeho styl práce. Jednalo se o jeho komunikaci k nim. Svědek uvedl, že podával vyjádření v řízení o rozvod manželství žalobce s tím, že není schopen přijímat výtky, reaguje výbušně, negativně. Dále řešili společně s p. [celé jméno žalovaného] kvalitu práce žalobce za přítomnosti žalobce, kdy mimo těch pokut, které uváděl, řešili domluvou jeho styl chování na silnicích. Za období 2016 – 2017 došlo asi k 50 pochybením, konkrétně překročení rychlosti, a to v obci o 20 km/hod. a mimo obec o 30 km/hod. Dále uvedl, že dne 2. 2. 2017 se mělo jednat o nějakou záležitost s depem. Zpětně ví od pracovníků depa, že byly problémy s naložením zásilky žalobcem od klienta v [obec] a depo muselo vyslat speciální auto pro svoz, čímž vznikly vícenáklady. Dne 24. 2. 2017 byl v kanceláři s p. [celé jméno žalovaného] a p. [příjmení]. Byli domluveni s p. [celé jméno žalobce], aby dořešili stav, který vznikl. Žalobce informovali o tom, že [právnická osoba] neumožňuje dále žalobci, aby pro ně působil jako kurýr. Z toho důvodu bylo nutné žalobci přidělit nějakou náhradní práci, a to pro druhého smluvního partnera – [anonymizováno]. Nástup byl následující týden v pondělí od 6:00 hodin nebo byla možnost vše vyřešit jinou formou po domluvě obou stran. Při tomto jednání se žalobce o svých dětech vůbec nezmínil. Žalobce byl překvapený, odmítl veškerá navrhovaná řešení s tím, že se musí poradit s právníkem. Svědek potvrdil, že žalobce od 27. 2. nechodil do práce. Svědek sdílí kancelář s p. [celé jméno žalovaného]. Pokud se týká rozvržení pracovní doby, používají rozpis směn, který vyhotovuje svědek i p. [příjmení], kdy plánují celý měsíc dopředu. Rozvržení pracovní doby u [právnická osoba] bylo od 10:00 do 18:00 hodin, u [právnická osoba] měli dvě směny: od 6:00 do 14:00 hodin a od 14:00 do 17:00 hodin dle požadavků depa. Svědek neví nic o tom, že by někdy ohledně rozvržení pracovní doby u jiných řidičů byly pracovní problémy. Většinou to bylo vždy po domluvě a nepřítomnost byla z důvodu dovolené, nemoci a darování krve. Nabídka pro žalobce byla na zajišťování rozvozu u [právnická osoba] s tím, že prvotní nabídka byla na dobu od 6:00 do 14:00 hodin. 24 Svědek [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že pracuje u žalovaného jako řidič a dispečer. Žalovaný je jeho zaměstnavatelem. Žalobce zná z práce, kde pracoval jako řidič. Záznam o jednání založený ve spise na čísle listu 31 podepsal. Dne 24. 2. 2017 byl v kanceláři p. [celé jméno žalovaného] on, p. [celé jméno žalovaného], p. [příjmení] a p. [celé jméno žalobce]. Probírali výpověď z práce. P. [celé jméno žalobce] řekl, že to nepodepíše, že se musí poradit s právníkem. Probírali to, že by měl ukončit pracovní poměr dohodou a na dva měsíce by nastoupil do [právnická osoba]. Dále svědek uvedl, že většinu práce vykonával na pozici dispečera. Jako řidič působil v době, kdy zaskakoval za jiné řidiče. Jako dispečer potvrdil, že se žalobcem byly problémy. Podněty dostávali od [právnická osoba], kdy se řešily problémy se žalobcem, jako špatně doručené balíky, že stál na místě, na kterém neměl stát, hodně překračoval rychlost. Ví o tom, že od [právnická osoba] přicházely nějaké smluvní pokuty, které se týkaly žalobce. 25 Soud provedl důkaz listinami předloženými svědkem [jméno] [příjmení], kterými dokládal pravdivost svých tvrzení, a to konkrétně kopiemi listin ohledně dat o počtu ujetých kilometrů a výši rychlosti (ve spisu pod číslem listu 65 – 68), ze kterých bylo zjištěno, že dosahované rychlosti jsou od 112 km/h do 137 km/h mimo obec. Dále svědek doložil počet exekucí žalobce (ve spisu pod číslem listu 69), celková dlužná částka činí 1 074 257 Kč. Svědek předložil udělení pokut žalobci udělených [právnická osoba] za hrubé chyby při obsluze, konkrétně za chybějící poznámku na přepravním listu (pozn. CASH), za nevyzvednutou fakturu k zásilce mimo EU, za vyzvednutí úplně jiné zásilky, za falešný update zásilky – Gmail (ve spisu pod číslem listu 71 – 74). Z Gmailu ze dne 2. 2. 2017, objednávka [číslo] (ve spisu pod číslem listu 75) bylo zjištěno, že svědek [příjmení] potvrdil termín vyzvednutí zásilky, avšak řidič se na přistavění nedostavil, ač měl informaci. 26 Oba zástupci učinili nespornou tu skutečnost, že žalovaný má pouze dva smluvní partnery, a dále, že pro společnost [právnická osoba] je pracovní doba od 10:00 hodin a pro [právnická osoba] [anonymizováno] je pracovní doba od 6:00 hodin. 27 Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným v písemném podání ze dne 13. 10. 2017 doručeném soudu dne 7. 11. 2017, když tyto důkazy žalovaný navrhl po soudem stanovené lhůtě ke koncentraci řízení. 28 Dle pokynu Nejvyššího soudu České republiky soud vyzval žalovaného k doložení, zda žalovaný vypracoval písemný rozvrh týdenní pracovní doby, podle kterého měl žalobce nadále vykonávat práci ve směnách od 6:00 do 14:00 hodin. 29 Po této výzvě soudu žalovaný doložil Předpis pracovní doby pro zaměstnance ze dne 12. 9. 2014 (ve spisu na čísle listu 170) podle jednotlivých pracovišť a to: a) [právnická osoba] – pondělí až pátek 9:30 hodin – 18:00 hodin b) [právnická osoba] - pondělí až pátek 6:00 hodin – 14:30 hodin c) [anonymizována dvě slova] - pondělí až pátek 8:00 hodin – 16:30 hodin 30 Žalobce doložil písemnou výzvu k přidělování práce ze dne 21. 2. 2017, kdy vyzval žalovaného, aby mu přiděloval práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou. 31 Žalovaný doložil odpověď na písemnou výzvu žalobce ohledně přidělování práce ze dne 2. 3. 2017, ve které uvedl, že jeho výzvu k přidělování práce obdržel dne 25. 2. 2017 a že byl připraven od 27. 2. 2017 žalobci přidělovat práci v souladu s uzavřenou písemnou pracovní smlouvou, když však od 27. 2. 2017 se žalobce na pracoviště nedostavuje. E-mailem ze dne 21. 3. 2017 vyzval žalovaný žalobce k neprodlenému nástupu do zaměstnání (ve spisu na čísle listu 175). 32 Z provedených důkazů okresní soud učinil následující skutkový závěr: Z pracovní smlouvy ze dne 22. 1. 2014 vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl pracovní poměr, žalobce byl zaměstnán na pozici řidiče skupiny B se dnem nástupu do zaměstnání 3. 1. 2014 a bude vykonávat práci pro žalovaného, který je smluvním dopravcem expresní přepravní služby [právnická osoba] se sídlem v [obec]. Žalovaný dal žalobci výpověď v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení pracovní kázně z důvodu, že žalobce nezajistil vyzvednutí palety zboží ve [právnická osoba] [obec], kdy při odpovědné práci byla situace řešitelná, ať už okamžitým avízem při přijetí zakázky, či řádným uspořádáním nákladového prostoru. U žalobce se nejednalo o první, ale opakovaný problém zaměstnance se smluvním partnerem žalovaného, jak bylo potvrzeno výpověďmi svědků, a to konkrétně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a obsah těchto výpovědí je podložen i listinnými důkazy předloženými svědkem [jméno] [příjmení] ohledně problémového chování žalobce (viz udělení pokut žalobci společností [právnická osoba] za hrubé chyby při obsluze a překračování povolení rychlosti). V souvislosti s oznámením smluvního partnera žalovaného, a to společnosti [právnická osoba], který oznámil žalovanému, že si nadále nepřeje, aby žalobce vykonával funkci kurýra pro jejich společnost (viz e-mail ze dne 14. 2. 2017), vznikl žalovanému problém, kdy nebyl schopen přidělovat žalobci práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou a vznikla tak překážka na straně zaměstnavatele. Bylo prokázáno, že žalovaný nepřiděloval žalobci práci od 2. 2. 2017 do 25. 2. 2017, a to účastnickou výpovědí žalobce i žalovaného. 33 Dne 24. 2. 2017 proběhla schůzka žalobce se žalovaným a dalšími dvěma pracovníky, panem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kde byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru a dále mu bylo oznámeno, že překážka na straně zaměstnavatele je od pondělí 27. 2. 2017 odstraněna, protože bude přidělován jako kurýr – řidič ke druhému smluvnímu partnerovi, firmě [právnická osoba], a že má novou pracovní dobu od 6:00 hodin do 14:00 hodin pondělí až pátek, a má se dostavit v pondělí 27. 2. 2017 na pracoviště. Žalovaný měl pouze dva smluvní partnery, pro které vykonával kurýrní služby, a to pro společnost [právnická osoba], kde byla pracovní doba od 10:00 hodin, a pro [právnická osoba] [anonymizováno], kde byla pracovní doba od 6:00 hodin, což účastníci učinili nesporným. Předání výpovědi žalobce odmítl potvrdit s tím, že se nejdříve poradí s právníkem a následně se ozve. V pondělí 27. 2. 2017 se na pracoviště nedostavil, kdy 26. 2. 2017 zaslal SMS zprávu žalovanému, že nenastoupí následující den, když má jednání s právníkem na inspektorátu práce a stanovisko zašle během dne. Od 27. 2. 2017 dosud se žalobce na pracoviště nedostavoval, což potvrdil ve své účastnické výpovědi sám žalobce. Dopisem ze dne 28. 2. 2017, který převzal žalovaný dne 9. 3. 2017, právní zástupce žalobce oznámil žalovanému, že považuje podanou výpověď za neplatnou a zároveň jménem žalobce oznámil, že v souladu s § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 17. 3. 2017 navrhl osobní schůzku právních zástupců a zároveň vyzval žalobce, aby začal neprodleně plnit své pracovní povinnosti, tj. aby se dostavil na pracoviště a mohla mu být přidělována práce v souladu s pracovní smlouvou. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. Naposledy byl žalobce žalovaným vyzván k neprodlenému nástupu do zaměstnání e-mailem ze dne 21. 3. 2017, rovněž bezúspěšně. 34 Bylo tedy prokázáno, že do roku 2014 žalovaný poskytoval dopravní služby pouze [právnická osoba] [anonymizováno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. V roce 2014 rozšířil svoje služby o společnost [právnická osoba], [ulice] ulice [číslo], [PSČ] [obec], když v této souvislosti převzal i jejich zaměstnance včetně žalobce, což sám žalobce potvrdil ve své výpovědi při jednání soudu dne 4. 10. 2017. Jelikož pracovní doba u těchto společností byla rozdílná, vydal žalovaný dne 12. 9. 2014 předpis pracovní doby pro zaměstnance podle jednotlivých pracovišť a to: a) [právnická osoba] – pondělí až pátek 9:30 hodin – 18:00 hodin b) [právnická osoba] - pondělí až pátek 6:00 hodin – 14:30 hodin c) [anonymizována dvě slova] - pondělí až pátek 8:00 hodin – 16:30 hodin 35 Žalobce sám ve své účastnické výpovědi potvrdil, že dne 24. 2. mu bylo oznámeno, že se mění rozvrh pracovní doby, tedy že bude jezdit pro jiného dopravce, a to od 6:00 hodin ráno. Soud vzal za prokázané, že žalobce věděl o tom, že žalovaný poskytoval dopravní služby pouze pro dva dopravce s rozdílnou pracovní dobou, když svědecky bylo prokázáno, že s rozpisem pracovní doby pro tyto dopravní společnosti byli zaměstnanci seznámeni při nástupu do zaměstnání a následně byl tento rozpis pracovní doby volně a veřejně přístupný v kanceláři zaměstnavatele. Ostatně, tuto skutečnost od počátku měli oba účastníci za nespornou. Výslovně o změně pracovní doby byl pak žalobce informován dne 24. 2. 2017 (což sám i potvrdil). 36 S rozvržením pracovní doby shora uvedeným byli seznámeni všichni zaměstnanci jednak při nástupu do zaměstnání, dále byl tento vnitřní předpis umístěn na veřejně přístupném místě, a to na nástěnce zaměstnavatele depa v kanceláři žalovaného, která je veřejně přístupná po celou pracovní dobu. 37 Po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem České republiky v dalším řízení byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří potvrdili, že všichni řidiči věděli o dvou pracovních dobách, když se jezdilo pouze pro dvě společnosti. Soud uvěřil výpovědím těchto svědků, neboť jejich výpovědi částečně korespondují i s výpověďmi ostatních svědků a nebyl prokázán opak jejich výpovědí. Soud má těmito důkazy za prokázané, že s tímto rozvržením pracovní doby u dvou obchodních společností, pro které žalovaný vykonával kurýrní služby, byl seznámen i žalobce. 38 Žalovaný opětovně k důkazu předložil Záznam o jednání, předání a převzetí výpovědi ze dne 28. 2. 2017, ze kterého bylo zjištěno, že je podepsán žalovaným a svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tímto záznamem bylo potvrzeno, že dne 24. 2. 2017 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru, což žalobce při své účastnické výpovědi rovněž potvrdil. Při tomto jednání byl žalobce seznámen i s novou úpravou pracovní doby, což následně potvrdili ve svých svědeckých výpovědích svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Potvrdili i tu skutečnost, že všichni zaměstnanci byli seznámeni s rozvrhem pracovní doby, kdy žalovaný měl pouze dva smluvní partnery. Tento rozpis pracovní doby visel na nástěnce a byl veřejně přístupný zaměstnancům. Soud uvěřil výpovědím těchto svědků, neboť jejich výpovědi korespondují i s výpověďmi ostatních svědků a nebyl prokázán opak jejich výpovědí. Žalobce potvrdil na dokladu o doručení ze dne 3. 3. 2017, že se jedná o jeho podpis. Soud má tedy za prokázané, že nejenom žalobce byl seznámen s novou úpravou pracovní doby ústně při jednání dne 24. 2. 2017. Zároveň má za prokázané, že tento písemný záznam žalobce převzal dne 3. 3. 2017, když nebyl prokázán opak a žalobce potvrdil, že se jedná o jeho podpis při převzetí zásilky. Následovala tedy 14 denní lhůta, kdy žalobce měl nejdéle dne 13. 3. 2017 nastoupit do zaměstnání v nově rozvržené pracovní době. 39 Od 25. 2. 2017 se žalobce nedostavoval přes opakované výzvy do zaměstnání, poslední výzva byla e-mailem ze dne 21. 3. 2017. Žalobce doložil písemnou výzvu k přidělování práce ze dne 21. 2. 2017, kdy vyzval žalovaného, aby mu přiděloval práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou. Na tuto výzvu žalovaný reagoval písemně dopisem ze dne 2. 3. 2017, ve kterém uvedl, že výzvu žalobce k přidělování práce obdržel 25. 2. 2017 a že byl připraven od 27. 2. 2017 žalobci přidělovat práci v souladu s uzavřenou písemnou pracovní smlouvou, když však od 27. 2. 2017 se žalobce na pracoviště nedostavuje. 40 V řízení bylo prokázáno, že pouze zaviněním žalobce (viz sdělení [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] z čísla listu 23) byl žalovaný nucen situaci řešit tím, že žalobce bude jezdit jako kurýr pro zbývající společnost. Obě strany se snažily vzniklou situaci řešit, když společnost, pro kterou žalobce jezdil jako kurýr, jeho služby odmítla z důvodu nespokojenosti s výkonem práce žalobce. Žalobce byl rovněž ochoten okamžitě skončit u žalovaného pracovní poměr dohodou, ovšem za podmínky vyplacení odstupného. Žalovaný následně respektoval tuto skutečnost při vědomí toho, že jediné možné řešení je pouze výkon práce pro druhého smluvního partnera, což žalobci muselo být a bylo známé, když soud vzal za prokázané, že s písemným rozvrhem týdenní práce byl žalobce seznámen již v roce 2014 při nástupu do zaměstnání, a nadále tento písemný rozvrh práce byl volně přístupný v kanceláři jednatele žalovaného. Žalovaný nepřiděloval žalobci od 13. 2. 2017 do 25. 2. 2017 práci z důvodu překážky na straně zaměstnavatele. Dne 24. 2. 2017 byl žalobce seznámen s týdenním rozvrhem práce a vyzván, aby se dostavil dne 27. 2. 2017 do zaměstnání, na což žalobce žalovanému odpověděl SMS zprávou, že tohoto dne v 6:00 hodin ráno nenastoupí. Od této doby se žalobce na pracoviště nedostavoval. S ohledem na tyto skutečnosti následně žalovaný dospěl k závěru, že jsou splněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a dopisem ze dne 31. 3. 2017 zrušil žalobci pracovní poměr s okamžitou platností s tím, že pracovní poměr skončí okamžikem doručení tohoto oznámení. 41 Souhrnně řečeno, žalovaný již v roce 2014 vydal předpis pracovní doby pro zaměstnance jednotlivých pracovišť. Všichni zaměstnanci byli s tímto předpisem rozvrhu pracovní doby seznámeni, což všichni shora uvedení svědci hodnověrně potvrdili. Tento předpis rozvrhu pracovní doby byl i na veřejném místě a byl všem zaměstnancům přístupný. Žalobci byla změna rozvržení pracovní doby oznámena ústně při jednání dne 24. 2. 2017, což bylo rovněž svědecky prokázáno. Následně mu záznam z tohoto jednání byl doručen, žalobce jej převzal dne 3. 3. 2017. Od té doby se do zaměstnání nedostavoval. Dne 2. 3. 2017 byl žalobce vyzván žalovaným, aby se dostavil neprodleně do zaměstnání, že je připraven přidělovat mu práci v souladu s pracovní smlouvou. Žalobce od 25. 2. 2017 do zaměstnání nechodil, což sám ve své účastnické výpovědi potvrdil. 42 Soud po právní stránce posoudil vznik pracovního poměru dle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, v tehdy platném znění, a sice dle § 27 – 35, jako platný, a ve zbytku dle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (v souladu s přechodným ustanovením § 364 odst. 1 tohoto zákona) ve znění pozdějších předpisů účinném do 30. 6. 2017 (dále jen zákoník práce). 43 Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 44 Dle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 45 V dané věci bylo prokázáno, že žaloba na neplatnost výpovědi udělené žalobci dne 24. 2. 2017 a žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 3. 2017, byla podána včas ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, neboť ke skončení pracovního poměru na základě výpovědi by došlo ke dni 30. 4. 2017 a na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ke dni 3. 4. 2017, když žaloba byla podána u soudu dne 1. 6. 2017. 46 Pokud se týká určení neplatnosti výpovědi žalobci ze dne 21. 2. 2017, kterou dostal žalobce v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení pracovní kázně, když žalobce nezajistil vyzvednutí palety zboží ve [právnická osoba] [obec], kdy při odpovědné práci byla situace řešitelná, ať už okamžitým avízem při přijetí zakázky, či řádným uspořádáním nákladového prostoru, soud shledal tuto výpověď jako neplatnou, i když bylo prokázáno, že žalobce se opakovaně dopouštěl porušení pracovní kázně. Rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi je již v právní moci. 47 Dle § 84 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh pracovní doby a seznámit s ním nebo jeho změnou zaměstnance nejpozději dva týdny, a v případě konta pracovní doby jeden týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. 48 Pokud se týká okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvené absence dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze dne 31. 3. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2017, bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl vyzván k nástupu do práce při jednání dne 24. 2. 2017, což bylo potvrzeno svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a výpovědí žalovaného i žalobce, kdy bylo rovněž prokázáno, že žalobce byl seznámen s rozvrhem týdenní pracovní doby a jeho změnou. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 631/2019–147 dle § 84 zákoníku práce způsob a formu seznámení zaměstnance zákoník práce nestanoví. Ze zákonného požadavku, podle kterého je zaměstnavatel povinen vypracovat rozvrh týdenní pracovní doby písemně, nelze dovozovat, že i seznámení nutně vyžaduje, aby zaměstnavatel rozvržení týdenní pracovní doby (jeho změnu) vždy zaměstnanci předal v písemné podobě. Je-li tedy proto rozvrh týdenní pracovní doby učiněn součástí pracovního řádu, jako tomu bylo v tomto konkrétním případě, který byl všem zaměstnancům přístupný, postačí, je-li zaměstnanec, v tomto případě žalobce, s nimi seznámen (§ 37 odst. 5 a § 305 odst. 4 věta první zákoníku práce). Žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil, že od 27. 2. 2017 do práce nechodil, v zaměstnání byl asi dvakrát, ale pouze soukromě. Tedy bylo prokázáno, že od 27. 2. 2017 žalobce do práce nechodil. Žalobce byl vyzván k nástupu do práce při jednání dne 24. 2. 2017 s tím, že překážka na straně žalovaného byla odstraněna a žalobci byla v souladu s jeho pracovním zařazením zajištěna i nadále práce řidiče u druhého smluvního partnera, tedy [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobci bylo sděleno, že v tomto případě jeho pracovní doba bude od 6:00 hodin do 14:00 hodin po celý pracovní týden, tedy od pondělí do pátku, a zároveň při jednání dne 24. 2. 2017 byl žalobce vyzván, aby nastoupil do práce dne 27. 2. 2017. Žalobce při tomto jednání neprojevil vůli, zda skutečně do práce nastoupí, či nikoliv, zároveň ani nevznesl námitku, že nová pracovní doba je pro něj nevyhovující z důvodu střídavé péče o děti. Tuto námitku uplatnil až v rámci tohoto řízení ve své účastnické výpovědi dne 4. 10. 2017, když do té doby nikdo z jeho okolí v zaměstnání nevěděl o tom, že by mu v rozvržení pracovní doby od 6:00 do 14:00 hodin měla bránit střídavá péče o děti. To bylo potvrzeno výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který vypracovával stanovisko zaměstnavatele pro řízení žalobce ve věci péče o děti, kdy žalobce nepožadoval od zaměstnavatele žádnou úlevu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jezdil pouze pro dvě společnosti, a protože společnost [právnická osoba] se žalobcem odmítla spolupracovat pro jeho závadové jednání pro tuto společnost, bylo žalobci zřejmé, že nadále může v rámci své pracovní smlouvy jezdit pouze pro druhou společnost, a to [právnická osoba], kde je pracovní doba od 6:00 do 14:00 hodin. Žalobce chtěl pracovní poměr u žalovaného ukončit, požadoval však odstupné. Žalobce věděl o změně týdenního rozvrhu práce (viz zjištěný skutkový stav shora), byl s touto změnou seznámen, aniž by mu tato změna týdenního rozvrhu práce musela být předána písemně. Jednalo se o změnu vynucenou závažným porušením pracovních povinností žalobce, na jehož základě musel být žalobce přeřazen na jiné pracoviště a k jinému smluvnímu partnerovi. Žalobce se do práce od 27. 2. 2017 nedostavoval, což i sám potvrdil. Lhůta dva týdny od oznámení nového rozvrhu pracovní doby uplynula dnem 10. 3. 2017 a žalobce měl nejpozději dne 13. 3. 2017 nastoupit do práce. Žalobce byl opakovaně písemně vyzván k nástupu do práce. Žalobce ale sám svým jednáním směřoval k ukončení pracovního poměru u žalovaného (požadoval však zaplacení odstupného, čímž ukončení pracovního poměru podmiňoval), když odmítl do práce nastoupit, i když mu byl znám týdenní rozvrh práce a uplynula lhůta k jeho seznámení se s ním. Žalobce nadále nijak žalovaného nekontaktoval. Tedy od 13. 3. 2017 do doby skončení pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru (tedy do 31. 3. 2017) ze strany žalobce došlo k závažnému porušení pracovní kázně, když žalobce se dlouhodobě nedostavoval do zaměstnání, ačkoliv k tomu byl žalovaným jako zaměstnavatelem vyzván a neuvedl ani žádný důvod, pro který by nemohl chodit do práce. Pokud se žalobce bránil tím, že neobdržel písemně změnu rozvržení pracovní doby, soud jeho jednání považuje za obcházení zákona, když bylo prokázáno, že žalobce velmi dobře věděl, že existují pouze dva rozvrhy týdenní pracovní doby, a když pouze jeho zaviněním byl žalovaný nucen přistoupit ke změně rozvržení pracovní doby (viz zjištěný skutkový stav v řízení před zrušením rozsudku). Ze všech těchto důvodů soud posoudil okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 31. 3. 2017 jako platné, a proto byla žaloba na určení neplatnosti této výpovědi jako nedůvodná zamítnuta. 49 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy žalovaný měl ve věci úspěch a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny jeho advokáta za sedm úkonů právní služby (sepis vyjádření a účast u jednání odvolacího řízení, písemné stanovisko z 23. 3. 2021, účast na jednání 12. 5. 2021, 14. 7. 2021 a 1. 9. 2021, písemný závěrečný návrh) po částce 2 500 Kč (§ 7 a § 9 odst. 3 advokátního tarifu) a za jeden úkon právní služby (účast u vyhlášení rozhodnutí u odvolacího soudu) v částce 1 250 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu), celkem tedy 18 750 Kč. K těmto úkonům právní služby má advokát žalovaného právo na paušální náhradu výdajů po částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) v celkové výši 2 100 Kč a DPH ve výši 21 % v částce 4 378,50 Kč. Celkové náklady žalovaného činí 25 228,50 Kč a žalobce je povinen tyto náklady řízení nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).