21 C 153/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení bytu a o vzájemném návrhu na zřízení věcného břemene bydlení

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku č. 119/112 nacházející se v budově č. p. 119 v obci , adresa, a vyklizenou ji předat žalobci ve lhůtě 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalované, kterým se domáhala, aby soud zřídil žalované v její prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení v bytové jednotce uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku do doby, než budou nezletilé děti účastníků schopny se samy živit, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 825 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku vyklidit nemovitost ve výlučném vlastnictví žalobce, a to bytovou jednotku č. 119/122 nacházející se v budově č. p. 119 v obci , adresa, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 823/4966 na společných částech budovy č. p. 119, stojící na pozemku parc. č. st. 370/7 (dále též „bytová jednotka“). Tvrdil, že žalovaná jako jeho bývalá manželka po rozvodu užívá bytovou jednotku bezúplatně, zatímco on byl nucen se vystěhovat a svou bytovou situaci řešit přespáváním v domě své přítelkyně, ke kterému však nemá žádný užívací titul. Uvedl, že žalované několikrát nabízel uzavření nájemní smlouvy, avšak bezúspěšně, žalovaná na žádnou z jeho nabídek nepřistoupila. Sama žalovaná přislíbila, že vypracuje nájemní smlouvu dle svých představ, což rovněž neučinila. Bytová jednotka je proto žalovanou užívána bez právního důvodu a žalobce vyzval žalovanou k dobrovolnému vyklizení.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a současně vznesla vzájemný návrh, aby soud v její prospěch zřídil právo odpovídající věcnému břemenu bydlení v bytové jednotce do doby, než budou nezletilé děti žalobce a žalované schopny se samy živit. Uvedla, že nezletilé děti účastníků byly svěřeny rozsudkem ze dne 17. 9. 2024 do její péče, žalovaná o děti osobně pečuje, bydlí s nimi v bytové jednotce, děti bydlí v této bytové jednotce již od narození a mají zde vytvořeny veškeré vazby, změnu by těžce nesly. Starší syn chodí v místě do školy, mladší syn chodí do školky v obci , adresa, , avšak hodlá nastoupit do školy v Kosičkách. Nucené vystěhování by mělo za důsledek destabilizaci jejich zázemí, jejich zájem proto převáží nad vlastnickým právem žalobce. Žalovaná pracuje v Kosičkách, nemůže si dovolit pořídit si vlastní bydlení a žádné obdobné nájemní bydlení v Kosičkách ani v okruhu 10 km od Kosiček se sehnat nedá. Dále uvedla, že se finančně podílela na pořízení bytové jednotky, když od měsíce listopadu 2008 do dubna 2016 hradila splátky hypotečního úvěru, žalovaná měla za to, že byt je společný, když účastníci před uzavřením manželství v roce 2008 společně koupili členský podíl v bytovém družstvu. I pokud by byt právně náležel žalobci, tak z morálního hlediska je třeba k těmto okolnostem přihlédnout. Žalovaná odmítla návrh žalobce na uzavření nájemní smlouvy, neboť tato obsahovala pro ni nepřijatelné podmínky, například, že by musela žádat pronajímatele o svolení, pokud by chtěla byt užívat s další (byť i blízkou) osobou. Žalovaná chtěla o nájemních podmínkách jednat za současného uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, žaloba však byla podána dříve, než její právní zástupce stihl oslovit zástupkyni žalobce. Dále uvedla, že to, že bude žalovaná obývat byt se syny, je výsledek dohody účastníků v opatrovnickém řízení, z dohody též vyplynuto, že otec bude platit příspěvek do SVJ a tato povinnost žalobce byla zohledněna při úpravě poměrů nezletilých, zejména při stanovení výživného žalobci. Žalovaná potvrdila, že má dluhy, nyní je v oddlužení. V minulosti hrála poker, ale již jej nehraje, úvěry si brala i na uspokojování potřeb rodiny, když příjmy jí nestačily. Žalobce dle žalované nemá v úmyslu bytovou jednotku sám užívat, jedná se z jeho strany pouze o osobní mstu zapříčiněnou vzájemně rozvrácenými vztahy, nadto má bytové potřeby zajištěny, neboť bydlí v domě se svou přítelkyní.

3. Žalobce navrhl vzájemný návrh žalované na zřízení věcného práva k bytové jednotce zamítnout. Uvedl, že má zájem bytovou jednotku sám užívat a jeho vlastnické právo je právem silnějším, neboť žalovaná byt pouze užívala na základě práva bydlení manželů. Případné rozhodnutí o zřízení věcného břemene bydlení má nadto být vázáno na úplatu srovnatelnou s obvyklým nájemným, o což se žalobce pokoušel i prostřednictvím návrhů na uzavření nájemní smlouvy, avšak žalovaná odmítla. Pokud je žalovaná připravena za bydlení hradit úplatu srovnatelnou s nájemným v obvyklé výši, pak je zcela jistě v jejích silách opatřit si jiné nájemní bydlení za obdobných podmínek, bez nuceného omezení žalobcova vlastnického práva. Dále uvedl, že v době, kdy mezi účastníky probíhala komunikace ohledně nájemního vztahu, plně respektoval potřeby synů, což žalovaná přezírala, je přesvědčen, že by konfliktní situace mezi účastníky do budoucna pouze eskalovala.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti významné pro právní závěry v projednávané věci:

5. Mezi účastníky bylo po skutkové stránce nesporné, že v bytové jednotce měli žalobce a žalovaná rodinnou domácnost. Manželství účastníků uzavřené dne 14. 6. 2014 bylo rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. ledna 2024 č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 28. 2. 2024, rozvedeno. K vypořádání společného jmění manželů dosud nedošlo. Žalovaná bytovou jednotku dále fakticky užívá k zajištění bytových potřeb sebe a dvou společných nezletilých dětí.

6. Z informace o jednotce a informace o stavbě ve spojení se smlouvou o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 12. 12. 2011 soud zjistil, že bytová jednotka č. 119/122 nacházející se v budově č. p. 119 v katastrálním území a obci , adresa, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 823/4966 na společných částech budovy č. p. 119, stojící na pozemku parc. č. st. 370/7, je ve výlučném vlastnictví žalobce.

7. Ze smlouvy o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a z dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ve spojení s nesporným prohlášením účastníků soud zjistil, že oba účastníci před uzavřením manželství uzavřeli nejprve dne 13. 10. 2008 dohodu o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a následně oba účastníci uzavřeli dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, kupní cena byla hrazena z hypotečního úvěru, splátky úvěru splácela od listopadu 2008 do září 2013 žalovaná, přičemž další splátky hradila žalovaná ze svého účtu i v roce 2014 až 2016.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána žalobcem k vyklizení bytové jednotky, pokud nebude žalobci platit tržní nájemné za užívání bytu.

9. Z dohody rodičů schválené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 17. září 2024 soud zjistil, že obě nezletilé děti žalobce a žalované byly svěřeny do péče žalované. Žalobci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého , Anonymizováno, částkou 6 000 Kč a na výživu nezletilého , Anonymizováno, částkou 5 000 Kč měsíčně.

10. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce vyjma bytové jednotky nevlastní žádnou jinou nemovitost k bydlení, ani neužívá žádnou nemovitost na základě nájemní či jiné obdobné smlouvy. Jeho čistý měsíční výdělek činí cca 40 tis. Kč. Žalobce se s ohledem na rozvod manželství a rozpory mezi účastníky z bytové jednotky odstěhoval a přechodně bydlí u své současné přítelkyně v jejím domě. Žalobce v minulosti za žalovanou uhradil částku ve výši cca 350 tis. Kč na její dluhy u různých úvěrových společností, z toho 140 tis. Kč prostřednictvím půjčky, kterou dosud splácí splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně.

11. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že žalovaná žalobci za užívání bytové jednotky nic neplatí, hradí však sama náklady na elektřinu, internet, televizi, svoz komunálního odpadu a vytápění pevnými palivy. Její čistý měsíční výdělek činí cca 25 tis. Kč. Starší z nezletilých dětí chodí do základní školy v obci , adresa, , kde se však nachází pouze první stupeň, proto bude od září 2025 nastupovat do základní školy v , adresa, . Mladší z nezletilých dětí chodí do školky v obci , adresa, , od září 2025 má nastoupit do základní školy v , Anonymizováno, . Žalovaná je dlužnicí v insolvenčním řízení, bylo jí schváleno oddlužení, celková výše pohledávek přihlášených do oddlužení činí cca 1 mil. Kč. Dluhy vznikly převážně půjčováním na běžný chod domácnosti, výlety, nábytek atd., avšak žalovaná připustila, že určitý obnos peněz prohrála hazardními hrami (pokerem). Některé půjčky si žalovaná brala bez vědomí žalobce v době, kdy byli ještě manželé, některé až po rozvodu. Žalovaná nemá žádné úspory a není vlastníkem žádné nemovité věci.

12. Ze telefonních zpráv mezi účastníky řízení a z vyrozumění , právnická osoba, (č.l. 26) bylo zjištěno, že vztahy mezi účastníky jsou v současné době vyhrocené, účastníci mezi sebou komunikují často vulgárně, žalovaná byla dokonce odsouzena za přestupek proti občanskému soužití z důvodu zasílání výhružných anonymních zpráv žalobci.

13. Z výše uvedeného byl zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

14. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

15. Podle § 769 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „OZ“) zanikloli manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

16. Podle § 767 odst. 2 OZ je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

17. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na vyklizení bytové jednotky je dán.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky, neboť bytovou jednotku nabyl na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva uzavřené dne 13. 12. 2011, návrh na vklad vlastnického práva byl podán dne 8. 3. 2012. Žalobce jako člen družstva nabyl bytovou jednotku ještě před uzavřením manželství účastníků (uzavřeno dne 14. 6. 2014), tedy bytová jednotka není součástí společného jmění manželů. Na vlastnickém právu žalobce nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná splácela společný úvěr účastníků na zaplacení kupní ceny za převod členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Tato skutečnost může mít význam až při vypořádání společného jmění účastníků jako manželů, příp. při dalším finančním vypořádání mezi účastníky. Mezi účastníky bylo nesporné, že manželé měli v bytové jednotce rodinnou domácnost. Manželství účastníků zaniklo rozvodem dne 28. 2. 2024 a manželé se o dalším bydlení manželky nedohodli, o čemž svědčí jak předžalobní výzva žalobce, tak i vzájemná komunikace účastníků prostřednictvím telefonických zpráv. V řízení nebylo nijak prokázáno, že by se manželé o užívání bytové jednotky žalovanou nějak dohodli, taková skutečnost nevyplývá ani z rozhodnutí ve věci péče a výživy nezletilých synů. Právo žalované v bytové jednotce bydlet bylo odvozeno od existence manželství, které však zaniklo rozvodem. Žalovaná tak po rozvodu užívala bytovou jednotku pouze na základě souhlasu žalobce, který však byl odebrán nejpozději ve chvíli, kdy žalobce vyzval žalovanou k vystěhování. Žalovaná žádný jiný právní důvod užívání bytové jednotky netvrdila ani neprokázala, rovněž neprokázala, že by se účastníci dohodli na tom, že bytovou jednotku může do budoucna užívat. Vzhledem k prokázanému silnějšímu – vlastnickému - právu žalobce k bytové jednotce jsou dány předpoklady pro aplikaci § 769 OZ a soud proto žalobě výrokem I. vyhověl a žalované uložil povinnost bytovou jednotku vyklidit.

19. Ve vztahu k vzájemnému návrhu žalované na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu bydlení soud dospěl k závěru, že tento návrh není důvodný.

20. Soud má za to, že k aplikaci § 767 odst. 2 OZ je třeba přistupovat zdrženlivě, neboť zřízení věcného břemene proti vůli vlastníka vždy představuje zásadní omezení jeho vlastnického práva. V projednávané věci nejsou dle názoru soudu dány výjimečné skutečnosti takové intenzity, která by zřízení věcného břemene odůvodňovala. Vzhledem ke skutečnosti, že věcné břemeno dle § 767 odst. 2 OZ je možno zřídit za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým, nemůže být relevantní argument žalované, že si jiné nájemní bydlení nemůže finančně dovolit. Soud rovněž nepřisvědčil argumentu žalované, že v obci , adresa, není žádné jiné nájemní bydlení k dostání, neboť žalovaná není při výběru omezena pouze na tuto obec, nýbrž je možné vzít v potaz širší okolí. Starší nezletilý syn účastníků bude od září 2025 žákem druhého stupně základní školy v , adresa, , tedy v jiné obci, než se nachází bytová jednotka a mladší nezletilý syn dosud navštěvuje mateřskou školu v , adresa, , tedy rovněž v jiné obci. Vazby nezletilých tedy neodůvodňují nemožnost přestěhování mimo obec , adresa, .

21. Zřízení věcného břemene se rovněž jeví nepřiměřeným za stavu, kdy sám žalobce nemá své bytové potřeby zajištěny. K tomu soud uvádí, že přechodné zdržování se v domě třetí osoby bez právního titulu vyjma jejího souhlasu nemůže vést k závěru, že bytové potřeby žalobce jsou zajištěny. Žalobce by byl, v případě odebrání souhlasu k užívání, nucen nemovitost opustit, přičemž k odebrání souhlasu může dojít prakticky kdykoliv.

22. Jako důvod zvláštního zřetele hodný nelze, ve vztahu ke zřízení věcného břemene, uvažovat ani současné neutěšené majetkové poměry žalované, neboť tyto si žalovaná přivodila převážně vlastním zaviněním, bez vědomí a přičinění žalobce. Žalovaná sama uvedla, že hrála hazardní hry a půjčovala si finanční částky za trvání manželství bez vědomí a souhlasu žalobce. Navíc žalovaná by i při zřízení věcného břemene byla povinna platit žalobci úplatu ve výši obvyklého nájemného. Žalovaná má navíc možnost získání dalších finančních prostředků v rámci vypořádání společného jmění, tam mohou být případně zohledněny i částky uhrazené na výlučný majetek žalobce, tj. splátky hypotečního úvěru uhrazené žalovanou. Soud vzal při rozhodnutí v úvahu, že žalované byly svěřeny do výlučné péče dvě nezletilé děti, jejich bytové potřeby však mohou být dostatečně zajištěny i mimo nemovitost ve vlastnictví žalobce, tato skutečnost proto bez dalšího není dostatečným důvodem k vyhovění návrhu. Konečně je důvodem nevyhovění vzájemnému návrhu i skutečnost, že vztahy mezi účastníky jsou již v současné době velmi napjaté a vyhrocené a za situace, kdy by žalovaná v bytě nadále bydlela a bydlení v bytě by se nutně neobešlo bez komunikace mezi účastníky týkající se údržby, příp. investic do bytu, mohly by se vztahy mezi účastníky nadále zhoršovat. To by se jistě promítlo do již tak narušených vztahů žalobce a nezletilých dětí.

23. Soud proto ze shora uvedených důvodů vzájemný návrh žalované na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu bydlení v bytové jednotce výrokem II. zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 3 a § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) výrokem III. tohoto rozsudku. Žalobce byl úspěšný se žalobou a vzájemný návrh byl zamítnut, neúspěch žalobce byl jen v nepatné části týkající se lhůty k plnění vyklizení, měl by proto v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud však v souladu s § 150 o.s.ř. žalovanou zavázal úhradou pouze poloviny nákladů řízení, neboť má za to, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele. Vzhledem k nepříznivým majetkovým poměrům a probíhajícímu insolvenčnímu řízení žalované má soud za to, že úhrada nákladů řízení v plné výši by se mohla nepříznivě promítnout do poměrů nezletilých dětí svěřených do její péče, vůči kterým je ostatně žalobce zavázán vyživovací povinností. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení pouze ve výši ½, tj. ve výši 14 825 Kč.

25. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč, a dále z mimosmluvní odměny advokáta za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 7 a 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Jde o odměnu za 3 úkony právní služby, konkrétně převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem dne 11. 9. 2024 a návrh na zahájení řízení dne 10. 10. 2024, při ceně 1 500 Kč za jeden úkon (tarifní hodnota za žalobu na vyklizení 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024), celkem tedy 4 500 Kč. Dále jde o odměnu za jeden úkon právní služby, konkrétně vyjádření ke vzájemnému návrhu žalované dne 11. 11. 2024, při ceně 2 900 Kč (dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu sečtená tarifní hodnota ve výši 10 000 Kč a 35 000 Kč za žalobu na vyklizení a vzájemný návrh na zřízení věcného břemene dle § 9 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024). Dále jde o mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby, konkrétně účast na jednání u soudu v rozsahu do 2 hodin dne 29. 1. 2025 a účast na jednání u soudu v rozsahu přes 2 hodiny dne 9. 4. 2025, cena 4 900 Kč za jeden úkon (dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu sečtená tarifní hodnota ve výši 30 000 Kč a 65 000 Kč za žalobu na vyklizení a vzájemný návrh na zřízení věcného břemene dle § 9 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem tedy 14 700 Kč. Dále náklady řízení sestávají z režijního paušálu za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem 2 550 Kč.

26. Celkem tak jsou náklady řízení žalobce představovány částkou 29 650 Kč, polovina splatná k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) potom činí 14 825 Kč.

27. Lhůta k vyklizení bytové jednotky byla ve výroku I. tohoto rozsudku stanovena na jeden rok, ve smyslu § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř. Při stanovení delší než běžné lhůty k vyklizení soud přihlédl zejména ke skutečnosti, že žalovaná pečuje o dvě nezletilé děti a její majetková situace je vzhledem k probíhajícímu oddlužení a souvisejícím srážkám ze mzdy obtížnější. Delší lhůta k vyklizení proto umožní žalované nalézt vhodné podmínky pro bydlení nezletilých dětí tak, aby pro ně změna prostředí nebyla nadbytečně zatěžující, a současně umožní žalované zajistit si dostatek prostředků např. pro složení jistoty v nájemním vztahu. Ze stejných důvodů byla žalované stanovena i delší lhůta k úhradě nákladů řízení dle výroku III. rozsudku, a to celkem tři měsíce.