38 C 204/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 32 360 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 500 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 5. 2021 -zákonný úrok z prodlení ve výši 10% z částky 10 000 Kč od 14. 5. 2020 do 20. 4. 2021 - zákonný úrok z prodlení ve výši 10% z částky 7 500 Kč od 21. 4. 2021 do 19. 5. 2021, b) částku ve výši 10 596,81 Kč -s kapitalizovaným úrokem ke dni 6. 12. 2019 ve výši 7 012,63 Kč -s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 596,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení -se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 596,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to vše v měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných do každého 28. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jedné z nich.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 11 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni 6. 12. 2019 ve výši 3 250,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ke dni 6. 12. 2019 ve výši 9 646,13 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2019 do 13. 5. 2020.

III. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 3 500 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 2 886 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky 34 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že: a) právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce číslo ze dne 23. 2. 2016, na základě které poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje dlužnou částku ve výši 21 100 Kč spolu s příslušenstvím. b) právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce číslo ze dne 6. 12. 2015, na základě které poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje dlužnou částku ve výši 13 760 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce vzal žalobu zpět do částky 2 500 Kč, kterou žalovaná žalobci uhradila po podání žaloby dne 23. 2. 2021. Usnesením soudu ze dne 16. 3.2 021 čj. 38 C 204/2020 -28 soud řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí nároku žalobcem. Žalobce vzal dále podáním ze dne 25. 5. 2021 žalobu částečně zpět do částky 3 500 Kč s tím, že žalovaná mu uhradila dne 20. 4. 2021 částku 2 500 Kč a dne 19. 5. 2021 částku 1 000 Kč. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 6. 12. 2015 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná se zavázala věřiteli vrátit, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč a zaplatit k tomu dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 8 880 Kč (celkem tedy k vrácení 20 880 Kč). Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když uhradila pouze částku 7 120 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že smlouva byla společností právnická osoba postoupena s účinností k 6. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno doporučeným dopisem. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 23. 2. 2016 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná se zavázala věřiteli vrátit, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč a zaplatit k tomu dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 11 100 Kč (celkem tedy k vrácení 26 100 Kč). Žalovaná uhradila žalobci pouze částku 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že smlouva byla společností právnická osoba postoupena s účinností k 6. 12. 2019 na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno doporučeným dopisem. V tomto případě nebylo zjištěno, že by žalobce řádně a s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou, která byla žalované odeslána dne 10. 5. 2020 doporučeným dopisem. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o.z.“, zejména dle ust. § 2390 o.z. a násl. a dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů. Soud shledal platně uzavřenou smlouvu číslo ze dne 6. 12. 2015, neboť v tomto případě žalobce vycházel z reálných podkladů při posouzení úvěruschopnosti žalované příjmení v případě smlouvy o půjčce ze dne 6. 12. 2015 porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky a sjednané poplatky. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit částku 10 596,81 Kč spolu s příslušenstvím. Pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobce v souladu s § 1 895 a násl. o.z. Příslušenství pohledávky činí kapitalizované úroky zákonné a smluvní do data postoupení pohledávky, zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny za období od 7. 12. 2019 do zaplacení (tj. následujícího dne po dni postoupení pohledávky) a smluvní úroky z dlužné jistiny ve výši 23,72 % od 7. 12. 2019 do zaplacení. Prodlení žalované s úhradou dluhu bylo posouzeno dle ust. § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě smlouvy o půjčce ze dne 23. 2. 2016 soud dospěl k závěru, že tato půjčka nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně při jejím uzavření porušila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18 Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném případě týkajícím se smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2016 soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Z údajů, které o svých poměrech uvedla žalovaná, nevyplývá, že bude schopna poskytnutý úvěr splácet. V žádosti o úvěru žalovaná vyplnila svůj měsíční příjem ve výši 12 000, tvořený mzdou žalované. V žádosti o úvěru je dále vyplněn údaj o měsíčním inkasu ve výši 1 000 Kč, výdaje domácnosti 3 000 Kč a splátky úvěru 1 440 Kč. Poskytovatel půjčky a právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost postupovat s odbornou péčí, když měsíční mzda žalované se pohybovala na úrovni minimální mzdy a žalovaná již byla zavázána k hrazení splátek úvěru po 1 440 Kč měsíčně. Poskytnutím další půjčky se žalovaná dostávala do bezvýchodné dluhové pasti a za této situace neměl právní předchůdce žalobce smlouvu s žalovanou vůbec uzavírat. Právní předchůdce žalobce tudíž nesplnil zákonem stanovenou povinnost a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaná přijetím částky 10 000 Kč od žalobce bezdůvodně obohatila. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalovaná dosud uhradila částku 5 000 Kč před podáním žaloby a dále částku 2 500 Kč dne 20. 4. 2021 a částku 1 000 Kč dne 19. 5. 2021. Ke dni rozhodování soudu trvá její bezdůvodné obohacení o částku 6 500 Kč. Soud proto vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 14. 5. 2020 tj. od 4. dne po odeslání předžalobní výzvy, která byla podle podacího lístku odeslána žalované dne 10. 5. 2020. Žalobci tudíž nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení od 12. 4. 2017 do 13. 5.2020. Výše zákonných úroků z prodlení ke dni 14. 5 2020 činila 10% ročně (§ 1 970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 8/2019, o úpravě základních úrokových sazeb) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení platit. Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o.s.ř. Soud neshledal zvláštní důvody, pro které by náhradu nákladů řízení nepřiznal žalobci vůbec. Ve třetím výroku soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil řízení co do částky 3 500 Kč na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne 25. 5. 2021, když žalobce uvedl, že žalovaná uhradila částku 2 500 Kč dne 20. 4. 2021 a částku 1 000 Kč dne 19. 5. 2021 a tuto splátku žalobce započetl na úhradu pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 23. 2. 2016. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok IV.) vychází z ustanovení § 142 odst.2 občanského soudního řádu. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 34 860 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 23 096,81 Kč (6 500 Kč + 10 596,81 Kč + 3 500 Kč + 2 500 Kč). Úspěch žalobce je dán procentem ve výši 32,51%. Žalobce by měl při plném úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 877 Kč (soudní poplatek 1 395 Kč, odměna dle § 14 b advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 500 Kč: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), 3x režijní paušál po 100 Kč, odměna ve výši 2x 2 100 Kč podle § 11 advokátního tarifu za dva úkony právní služby – částečné zpětvzetí žaloby a 2 x režijní paušál po 300 Kč, a DPH 21% z odměny a paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Za situace, kdy jeho úspěch dosahuje pouze 32,51 %, má žalobce právo na náhradu nákladů ve výši 2 886 Kč (tj. 32,51% z částky 8 877 Kč). Soud uložil žalované zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku, kdy s ohledem na dohodu mezi žalobcem a žalovanou soud stanovil delší než třídenní lhůtu k plnění (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí o odvolání je Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.