8 C 301/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované . sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 68 588,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68 588,25 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 68 588,25 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 130 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Hradci Králové náhradu nákladů řízení ve výši 23 156 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 68 588,25 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobě uvedl, že výzvami č. j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 22. 12. 2017, č. j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2018, č. j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 14. 2. 2018, č. j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 7. 2. 2018 vyzval žalovanou k odstranění nepovoleného reklamního zařízení a odůvodněním, že žalobce jako příslušný silniční správní úřad ve věcech silnic I. třídy podle ust. § 40 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zjistil, že na pozemcích p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , je umístěno v rozporu se zákonem reklamních zařízení, jehož vlastníkem je žalovaná. Žalovaná byla řádně upozorněna, že pokud reklamní zařízení neodstraní, odstraní jej žalobce, a to na náklady žalované. Žalovaná však reklamní zařízení neodstranila, žalobce proto postupoval podle ust. § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kdy zajistil odstranění reklamního zařízení a žalovanou vyzval k úhradě vynaložených nákladů na odstranění nepovoleného reklamního zařízení výzvou ze dne 26. 10. 2018, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná částka představuje náklady vynaložené na odstranění čtyř reklamních zařízení ve vlastnictví žalované, které žalobce vynaložil.

2. Žalovaná nárok uvedený v žalobě neuznala. Namítala, že není pasivně legitimována a dále rozporovala fakt, zdali se vůbec reklamní plochy nacházely v ochranném pásmu předmětné pozemní komunikace. Žalovaná dále namítla, že cenové nabídky, ze kterých žalobce vychází při odstraňování reklamních zařízení, jsou pouze od jednoho dodavatele, neexistuje tedy žádná komparace nabídek ostatních zhotovitelů. Proto má žalovaná za to, že nebylo prokázáno, že by se jednalo o cenu obvyklou za odstranění reklamní plochy. K tomu dále zpochybňovala, že by žalobce postupoval s péčí řádného hospodáře. Žalovaná částka nebyla ponížena o případný výnos z výkupu druhotných surovin obdržený žalobcem; pokud žalobce k výkupu surovin nepřistoupil, nepočínal si jako řádný hospodář.

3. Okresní soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 15. 11. 2021, č. j. 8 C 301/2020 – 161, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 68 588,25 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 26 Co 59/2022-180 ze dne 10. 5. 2022 rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, zejména za účelem zkoumání pasivní věcné legitimace žalované (zda je vlastníkem reklamních zařízení) a následně zabývání se námitkou žalované, že reklamní plochy nebyly umístěny v silničním ochranném pásmu, konečně ke zhodnocení námitky žalované stran vynaložených výše nákladů na odstranění reklamních zařízení. Okresní soud na to rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 27. 2. 2023, č. j. 8 C 301/2020-228 tak, že základ nároku žalobce je proti žalované uplatněn po právu. V tomto rozhodnutí soud uzavřel, že žalovaná je pasivně věcně legitimovaná a že reklamní zařízení se nacházela v silničním ochranném pásmu. K odvolání žalované následně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 10. 2023, č.j. 26 Co 179/2023-256 mezitímní rozsudek okresního soudu potvrdil v části nároku týkajícího se reklamních zařízeních umístěných v k. ú. , adresa, . Rozhodnutí soudu I. stupně zrušil v rozsahu týkajícím se reklamního zařízení v k. ú. , adresa, a věc vrátil k dalšímu řízení a zavázal okresní soud doplnit dokazování o znalecký posudek tak, aby bylo i u tohoto reklamního zařízení postaveno na jisto, kde se nachází zastavěné území obce ve smyslu definice nastíněné odvolacím soudem a zda se reklamní zařízení nacházelo uvnitř či vně tohoto území. Odvolací soud rovněž uzavřel, že vlastníkem všech reklamních zařízení byla žalovaná.

4. Pokud jde tedy o pasivní legitimaci žalované a o umístění reklamních zařízení v k. ú. , adresa, v silničním ochranném pásmu, o těchto věcech již bylo pravomocně rozhodnuto. Aktuální stav řízení vyžadoval doplnění dokazování týkající se reklamního zařízení v k. ú. , adresa, za účelem objasnění i tohoto dílčího nároku; následně zhodnocení námitky žalované stran odstranění a likvidace reklamních zařízení, tj. zda byla realizována za cenu obvyklou a žalobce postupoval s péčí řádného hospodáře a vynaložené náklady lze považovat za náklady přiměřené.

5. Soud níže rekapituluje provedené dokazování týkající se dosud nepravomocně rozhodnuté části nároku a doplňuje nově zjištěné skutečnosti z uvedených důkazů:Krajský úřad , Anonymizováno, , Anonymizováno, výzvami č. j. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 22. 12. 2017, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2018, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 14. 2. 2018, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 7. 2. 2018 vyzval žalovanou k odstranění nepovolených reklamních zařízení, kdy žalobce jako příslušný silniční správní úřad ve věcech silnic I. třídy podle ust. § 40 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zjistil, že na pozemcích p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, bylo umístěno v rozporu se zákonem reklamní zařízení, jehož vlastníkem je žalovaná (viz výzvy a doručenky datových zpráv ze dne 7. 2. 2018, 14. 2. 2018, 22. 12. 2017 a 26. 3. 2018 včetně fotodokumentace, detailů závady č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Dále má soud v řízení za prokázané, že žalovaná byla žalobcem upozorněna, že pokud reklamní zařízení neodstraní žalovaná, bude toto odstraněno a zlikvidováno na její náklady. Žalovaná však reklamní zařízení neodstranila, žalobce tak postupoval podle ust. § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kdy zajistil odstranění reklamního zařízení a žalovanou vyzval k úhradě vynaložených nákladů na odstranění nepovoleného reklamního zařízení výzvou ze dne 26. 10. 2018, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a které představují žalovanou částku, kterou žalobci vyúčtovala , právnická osoba, .Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (č. l. 195 spisu), z dodatku ke znaleckému posudku (č. l. 270) ze dne 8. 2. 2024 a z výslechu znalce u jednání soud zjistil, že znalec identifikoval na ortofotografickém zobrazení publikovaném na portálu katastru nemovitostí polohu reklamního zařízení označeno v tomto řízení jako to na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (nyní parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, – účastníci přečíslování pozemku učinili nesporným na jednání dne 12. 7. 2021). Znalec i u tohoto reklamního zařízení uzavřel, že nebylo umístěno v souvisle zastavěném území obce. Vzdálenost mezi rohy půdorysů budov zakreslených v katastru nemovitostí, při zohlednění možnosti konstruování zastavěného území i napříč komunikací) určil znalec 89,92 m, po započítání i střech a okapů a vzniku zvětšeného konstruovaného obvodu budou č.p. 17 a č.p. 25 je spojnice mezi příslušnými rohy území 75,82 m.Z výpisu z účtu vedeného , právnická osoba, . (č. l. 21) a z faktur č. , hodnota, (č. l. 26), č. , hodnota, (č. l. 26), č. , hodnota, (č. l. 27), č. , hodnota, (č. l. 27), č. , hodnota, (č. l. 28) vyplývá, že žalobce uhradil , právnická osoba, . za odstranění předmětných reklamních ploch částku v souhrnu ve výši 68 588,25 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2020 (č. l. 43) požadoval žalobce po žalované zaplacení žalované částky do 30. 6. 2020 za odstranění předmětných reklamních ploch, kdy tato výzva byla adresována právnímu zástupci žalované. Žalovaná o této skutečnosti byla informována dopisem nazvaným „reakce na vyjádření ze dne 2. 7. 2020“ (č. l. 44), kdy byla vyzvána k doložení svého tvrzení, a v případě že se tak nestane, tak byla informována, že pohledávka bude vymáhána soudní cestou.Z hranic zastavěného území obce , adresa, a k. ú. , adresa, , z informativního výpisu katastru nemovitostí obce , adresa, a katastrální mapy (č. l. 100-103, 134-139) vyplývá, že reklamní plochy byly umístěny v zastavěném území těchto obcí.Z faktur č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (č. l. 117-119) soud zjistil, že žalovaná hradila za likvidaci reklamního zařízení v roce 2019 částku 2 565,20 Kč, v roce 2020 částku 2 032,80 Kč a v roce 2021 částku 2 781 Kč.Z cenových nabídek , právnická osoba, . (č. l. 144-145) a z faktury (č. l. 155), kterou tato společnost vystavila, vyplývá, že za likvidaci reklamního zařízení v obci , adresa, byla nabídka ze strany , právnická osoba, . k 31. 12. 2018 ve výši 13 902,50 Kč, za likvidaci reklamního zařízení v obcích , adresa, byla ke stejnému datu nabídka této společnosti ve výši 13 113,50 Kč, resp. 12 622 Kč. V případě odstranění reklamní plochy v obci , adresa, si tato společnost účtovala částku 13 115,19 Kč. Cenové nabídky se neliší v jednotlivých položkách, které znějí takto: dodávkové vozidlo doprava 22 kč/km, nákladní vozidlo doprava 38 kč/km, traktorbagr 850 Kč/hod., likvidace reklamního zařízení 374,50 Kč/hod., vybourání betonové konstrukce 850 Kč/m3, naložení a odvoz betonových základů do 20 km 481,50 Kč/tuna, skládkovné beton 350 Kč/tuna, řízení provozu a dozor 374,50 kč/hod.Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2021, č. j. 20 C 2019/2020-57 (č. l. 146) bylo zjištěno, že zdejší soud v obdobné věci žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobci částku 13 132,13 Kč za odstranění jednoho reklamního zařízení v ochranném pásmu silnice I, Anonymizováno, , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obci , adresa, . Z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, č. j. 18 Co 118/2020-101, soud zjistil, že soud v obdobné věci žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobci částku 23 280,40 Kč za odstranění dvou reklamních zařízení (2 x 11 640,20 Kč).Ze smlouvy zveřejněné v registru smluv pod ID , Anonymizováno, , datum uzavření dne 13. 2. 2018 mezi , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , soud zjistil, že dle ceníku nákladů na zakrývání, odstraňování, uskladnění a likvidaci nepovoleného reklamního zařízení činily náklady v kategorii „reklamní zařízení velké oboustranné, konstrukce pevně spojená se zemí, reklamní plocha od 1m2 do 12m2“ částku 8 750 Kč, částku 9 450 Kč, částku 6 715 Kč a 7 070 Kč.Ze smlouvy zveřejněné v registru smluv pod ID 4768448, datum uzavření 19. 3. 2018, mezi Jihomoravským krajem a Správou a údržbou silnic Jihomoravského kraje, z ceníku nákladů na zakrývání, odstraňování, uskladnění a likvidaci nepovoleného reklamního zařízení 03/2018 soud zjistil, že doprava byla účtována v částce 42 Kč/km, použití mechanizace za 945 Kč/hod.Ze smlouvy zveřejněné v registru smluv pod ID , Anonymizováno, , datum uzavření 30. 11. 2018, mezi , Anonymizováno, krajem a , právnická osoba, , soud zjistil, že objednávka na zakrytí, odstranění a likvidaci 7 nepovolených reklamních zařízení byla učiněna v částce za max. 100 000 Kč vč. DPH, tj. průměrně za 14 286 Kč na jedno reklamní zařízení.Ze smlouvy zveřejněné v registru smluv pod ID , Anonymizováno, , datum uzavření 13. 12. 2018, mezi , právnická osoba, , a , právnická osoba, , z výkazu prací, který je nedílnou součástí zveřejněné smlouvy o dílo, soud zjistil, že za zakrytí, odstranění a likvidaci 1 m2 plochy reklamního zařízení je ohodnoceno v případě „RZ do 10 m2 plochy s pevnou konstrukcí (kovovou) spojenou pevně se zemí“ částkou 3 360 Kč (bez DPH), k této částce se připočítává doprava, a to v rozmezí 45 – 55 Kč/km dle typu vozidla.Z odpovědi na žádost o informace ze dne 22. 11. 2023 (č. l. 318) soud zjistil, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, sdělil, že v období od 1. 8. 2023 do 30. 9. 2023 bylo , Anonymizováno, , Anonymizováno, odstraněno 38 ks reklamních zařízení společností , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , celkové náklady na odstranění činily 349 691,72 Kč vč. DPH, přičemž tyto náklady byly již uvedeny po započítání odhadovaného výnosu z prodeje druhotných surovin za 38 ks reklamních zařízení ve výši 61 180 Kč bez DPH.

6. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

7. O skutkovém stavu soud učinil závěr, že žalobce jako příslušný silniční správní úřad ve věcech silnic I. třídy podle ust. § 40 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zjistil, že na pozemcích p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , bylo umístěno v rozporu se zákonem reklamní zařízení. Žalovaná byla řádně upozorněna, že pokud reklamní zařízení neodstraní, bude toto odstraněno a zlikvidováno na její náklady. Žalovaná tato zařízení neodstranila, proto je na její náklady odstranil žalobce. Žalobou požadovaná částka představuje náklady vynaložené za odstranění a likvidaci reklamních zařízení.

8. Po právní stránce byla věc posouzena podle následujících ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích:

9. Podle § 30 odst. 1 věty první slouží k ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí silniční ochranná pásma.

10. Podle § 30 odst. 2 písm. c) se silničním ochranným pásmem pro účely tohoto zákona rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy.

11. Podle § 30 odst. 3 je souvisle zastavěným územím obce (dále jen "území") pro účely určení silničního ochranného pásma podle tohoto zákona území, které splňuje tyto podmínky: na území je postaveno pět a více budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí (písm. a/), mezi jednotlivými budovami, jejichž půdorys se pro tyto účely zvětší po celém obvodu o 5 m, nebude spojnice delší než 75 m. Spojnice tvoří rohy zvětšeného půdorysu jednotlivých budov (u oblouků se použijí tečny). Spojnice mezi zvětšenými půdorysy budov, spolu se stranami upravených půdorysů budov, tvoří území. Ochranné pásmo může být zřízeno s ohledem na stanovené podmínky pouze po jedné straně dálnice, silnice nebo místní komunikace I. a II. třídy (písm. b/citovaného ustanovení).

12. Podle § 31 odst. 1 zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení. Podle § 31 odst. 9 je silniční správní úřad povinen do 7 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o zřízení nebo existenci reklamního zařízení umístěného v rozporu s odstavcem 2, 3 nebo 5 v silničním ochranném pásmu bez povolení vydaného příslušným silničním správním úřadem podle odstavce 1, vyzvat vlastníka reklamního zařízení k jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je povinen reklamní zařízení neprodleně, nejdéle do pěti pracovních dnů po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu, odstranit. Neučiní-li tak, silniční správní úřad zajistí do 15 pracovních dnů zakrytí reklamy a následně zajistí odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka tohoto zařízení. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.

13. Náhrada škody je upravena v § 2894 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník, způsob náhrady škody je pak řešen v ustanovení § 2951. Dále dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, popř. tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V předchozím řízení bylo konstatováno, že nelze dovodit, že ochranné pásmo může být zřízeno pouze po jedné straně silnice (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne sp. zn. 30 A 46/2019). Rovněž dle metodické příručky Ministerstva dopravy ČR (č. l. 208–217 spisu), konkrétně bodu 6.5, dle něhož „pro účely identifikace, kde se v dané lokalitě nachází souvisle zastavěné území, je nutné zohlednit i ty spojnice mezi rohy zvětšených půdorysů jednotlivých budov podle § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, které vedou napříč pozemní komunikací, nejsou-li delší než 75 m“.

15. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že se reklamní zařízení, umístěné na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , nacházelo mimo souvisle zastavěné území (ve smyslu výše vymezeném), tedy se v důsledku toho nacházelo v ochranném pásmu silnice I/37, a nárok žalobce je co do základu dán i u tohoto reklamního zařízení. Aby se jednalo o souvisle zastavěné území obce, musí být splněny následující podmínky: na území je postaveno pět a více budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí a mezi jednotlivými budovami, jejichž půdorys se pro tyto účely zvětší po celém obvodu o 5 m, nebude spojnice delší než 75 m. Spojnice tvoří rohy zvětšeného půdorysu jednotlivých budov. Minimálně druhý podmínka pak není v případě posuzovaného reklamního zařízení splněna. To plyne především ze zákresu do ortofotomapy na č. l. 249, zákresu do katastrální mapy č. l. 107, především pak z dodatku č. , hodnota, ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . V nákresech jsou vyznačeny budovy s číslem popisným 16, 17 nacházející se nejblíže předmětnému reklamnímu zařízení, a dále budova s číslem popisným 25 ležící na protější straně silnice; uvedené budovy netvoří souvisle zastavěné území, neboť spojnice mezi rohy zvětšených půdorysů jsou delší než 75 metrů. Znalec při zpracování dodatku posudku č. , hodnota, řídil výkladem zastavěného území připouštějící konstrukci souvisle zastavěného území napříč pozemní komunikací, přičemž změřil, že spojnice mezi zvětšenými půdorysy budov č.p. 17 a č.p. 25 (tj. nejbližších rohů budov) je 75,82 m. Zákon přitom pro zastavěné území vyžaduje, aby tato spojnice nebyla větší, než 75 metrů. Soud si je vědom velmi těsného výsledku měření, nicméně z části 4. dodatku č. , hodnota, , kde znalec uvádí postup měření, dále i z výpovědi znalce u jednání má soud za dostatečné prokázané, že toto měření bylo provedeno opakovaně s totožným výsledkem, vylučujícím odchylku, která by byla s to způsobit naměřenou vzdálenost v takovém rozsahu, že by to mělo vliv na právní závěry soudu. Jak zmínil i odvolací soud (ve svém usnesení č.j. 21 Co329/20224-295 ze dne 2. 9. 2024, kterým potvrdil přiznání odměny znalce za zpracování dodatku č., hodnota, ke znaleckému posudku), z dodatku č. , hodnota, lze s naprostou určitostí, logicky a přezkoumatelně zjistit nejen jednoznačný výsledek odpovědi znalce, ale i tomu předcházející odborný postup znalce. Ani po výslechu znalce nebyly jeho písemné závěry zpochybněny.

16. S ohledem na předchozí řízení a po doplnění dalšího dokazování soud uzavřel, že všechna reklamní zařízení, o něž se v tomto sporu jedná, se v době vydání výzev nacházela v silničním ochranném pásmu a nikoli v souvisle zastavěném území obce. Základ celého nároku žalobce je uplatněn po právu.

17. Pokud jde o výši nároku představující náklady na odstranění a likvidaci reklamních zařízení, soud se zabýval námitkou žalované, že náklady nepředstavují cenu obvyklou. Přestože žalovaná opakovaně zdůrazňovala, že důkazní břemeno leží na žalobkyni, je nutné zdůraznit, že žalovaná byla nejprve povinna tvrdit a dostatečně prokázat pochybnosti, proč se o cenu obvyklou nejedná. Žalovaná doložila pouze vlastní faktury na podstatně nižší částky, avšak žádné srovnatelné (nižší) náklady na odstranění reklamních zařízení vynaložené například jiným správním úřadem v podobných věcech. Soud nicméně v rámci hospodárnosti řízení žalobkyni i tak poučil a vyzval, nechť cenu obvyklou doloží, přestože žalovaná nepředložila její dostatečné zpochybnění.Soud musí přisvědčit žalobkyni, že nelze odhlédnout od toho, že neexistuje standardizovaný postup na tvorbu cenové nabídky a rozložení ceny do jednotlivých položek. To je patrné i z toho, že např. ve smlouvě , Anonymizováno, kraje je účtována i položka „uvedení pozemku do původního stavu“, která v cenové nabídce žalobce vyúčtována není, byť nelze pochybovat o tom, že k uvedení pozemku do původního stavu došlo. Stejně tak někteří zhotovitelé účtují odstraňování zařízení v jednotkách ks, někteří v jednotkách hod práce. Ani sama skutečnost, že žalobce nepřistoupil nejdříve k samostatnému zakrytí neznehodnocuje využití předložených položkových nabídek v jiných krajích.

18. Za srovnatelný ukazatel vzal soud položky, které budou zpravidla vynaloženy vždy. Soud proto porovnal v konkrétních cenových nabídkách předložených žalobcem (účtované , právnická osoba, , Anonymizováno, kraje, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s, Anonymizováno, ) a nabídkách získaných jinými krajskými úřady např. cenu za nákladní vozidlo. Ta je v cenových nabídkách pro žalobce stanovena na 38 Kč/km, ve smlouvě , právnická osoba, nabízí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, tuto položku za 45 Kč/km, ve smlouvě , Anonymizováno, kraje pak Správa a údržba silnic , Anonymizováno, kraje nabízí shodnou položku za 42 Kč/km. Soud vzal dále v potaz i rozhodovací činnost soudů v obdobných věcech, kde byly ceny za odstranění reklamního zařízení účtovány (resp. žalovány jako náklad) v částkách 11 640,20 Kč a 13 132,13 Kč. Žalobce hradil za užití traktorbagru 850 Kč/hod., , Anonymizováno, kraj dle smlouvy hradil za užití mechanizace 945 Kč/hod. Dále , Anonymizováno, kraj hradil průměrně 14 286 Kč za jedno reklamní zařízení.

19. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že reklamní zařízení jsou různého typu, přičemž odstraňovány mohou být plastové bannery o velikosti 2x3 metry nebo kovové cedule připevněné na ocelových konstrukcích o velikosti např. 10x15 metrů. Z veřejně dostupných zdrojů soud seznal, že obvyklá cena za odstranění reklamního zařízení může být nízké jednotky tisíc, stejně tak jako vyšší desítky tisíc. Soud proto obvyklost ceny neposuzoval pouze podle „průměru“ za odstranění reklamního zařízení v daném roce (jak bylo nastíněno v odpovědi na žádost o informace), či podle nákladů žalované za odstranění jiného reklamního zařízení, pokud k takovým fakturám nebyla přiložena fotografie ztotožňující velikost likvidovaného reklamního zařízení.

20. Soud k námitce žalované dále odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 69/2016-39, kde soud mimo jiné konstatoval, že „Ke zpřísnění regulace reklamy v silničním ochranném pásmu totiž došlo pozměňovacími návrhy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny k novele č. 102/2000 Sb., přičemž ani poslanecká rozprava neposkytuje k této otázce podrobnější vysvětlení. Záměr zákonodárce je nicméně zjevný z konstrukce lhůt v § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích“. Proto stanovil-li zákonodárce pro odstraňování reklamních zařízení lhůty počítané v jednotkách dní, lze se důvodně domnívat, že absence formalizovaného postupu odráží požadavek, aby byla ochrana veřejného zájmu spočívajícího v odstranění překážek, které brání bezpečnosti a plynulosti silničního provozu zajištěna, co možná nejrychleji. Soud se zároveň plně ztotožňuje i se závěry Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích, rozsudku č. j. 18 Co 118/2020-101 ze dne 29. 6. 2020, kde tento soud uvedl, že „Právní úprava pro případ, že vlastník reklamního zařízení nedbá výzvy silničního správního úřadu k jeho odstranění ve stanovené lhůtě, ukládá jeho „odstranění a likvidaci“ na náklady vlastníka. Neobsahuje žádné ustanovení o tom, že by silniční úřad měl povinnost při zajištění odstranění nepovoleného reklamního zařízení na náklady vlastníka (tedy v praktickém pohledu prostřednictvím odborné firmy) realizovat výběrová řízení či jiné výběrové postupy (například cenové nabídky). Tím by se neprodlené odstranění zařízení předvídané zákonem nedalo ani realizovat.“Přestože nebyla lhůta stanovená zákonem v této věci žalobcem dodržena, nic to nemění na tom, že i pokud je odstranění reklamních zařízení provedeno za vyšší cenu, než kterou by vynaložil vlastník, jde pak k tíži vlastníka, čehož si musel být nerespektováním zákona vědom. Žalované nic nebránilo, aby reklamní zařízení včas odstranila, pokud měla k dispozici zprostředkovatele této služby, který by učinil práci levněji. Nebylo na žalobci, aby vynakládal úsilí s prioritou šetřit co nejvíce majetkovou sféru vlastníka reklamních zařízení, jejím úkolem bylo odstranit reklamní zařízení za cenu obvyklou, což učinila. Soud nevedl dokazování k tomu, zda se v tomto případě jedná o cenu nejnižší možnou, neboť to nebylo povinností žalobce.Ze smluv a cenových nabídek poskytovaných jiným krajům, jak bylo prokázáno různými smlouvami uveřejněnými v registru smluv, je zřejmé, že cena vynaložená žalobcem na odstranění reklamních zařízení se nikterak neodchyluje od standardních nákladů na tyto služby, resp. nevybočuje z cenové hladiny tak, aby bylo možné hovořit o ceně nikoliv obvyklé. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že cena vynaložená za žalobkyní při odstranění reklamních zařízení nikterak nevybočovala z průměrné cenové hladiny za obdobné práce. V rozpočtu odůvodňujícím tuto cenu nebyly žádné nadstandardní položky nebo nedůvodně vynaložené náklady.Pokud jde o námitku žalované, že žalobce nepostupoval s péčí řádného hospodáře, pak taková zjištění soud z provedených důkazů neučinil. Žalobce vyžádal cenovou nabídku od poskytovatele služby, cena byla řádně vyúčtována podle jednotlivých položek vynaložených na odstranění a likvidaci zařízení, přičemž tyto částky korelují s částkami účtovanými za jednotlivé položky jinými subjekty v jiných krajích, či se jedná i o částky nižší.Žalovaná dále namítala, že žalobce reklamní zařízení dále zlikvidoval s výnosem z prodeje druhotných surovin a že o tuto částku nebyl žalobní nárok ponížen. K tomu soud uvádí, že se jednalo o námitku vznesenou po koncentraci řízení, nevztahující se k tomu, k čemu byla žalovaná vyzvána (tedy k doložení tvrzení a důkazů k ceně obvyklé a postupu řádného hospodáře). Námitku, že měl být žalobní nárok ponížen o tuto položku, mohla žalovaná vznést již na počátku řízení.Pokud žalovaná při posledním jednání namítala, že postup v rozporu s péčí řádného hospodáře spatřuje právě v tom, že žalobce (dle jeho tvrzení) v roce 2018 nepřistupoval ke zpeněžení druhotných surovin, pak soud tento názor nesdílí. Zpochybnění skutečnosti, jak správní orgán nakládá s druhotnou surovinou, nepředstavuje uplatnění subjektivního práva žalobce vyplývající z práva soukromého. Touto námitkou se žalovaná snaží procesní cestou civilněprávního soudnictví dosáhnout nápravy jí tvrzených nedostatků v postupu orgánů územně samosprávného celku při hospodaření s obecním majetkem, a suplovat tak veřejnou kontrolu rozhodovací činnosti orgánů obce v její samostatné působnosti. Jde však o činnost, která je projevem výkonu práva na samosprávu a která je regulována především předpisy práva veřejného. Takovou kontrolu nelze činit prostřednictvím soukromoprávních žalob v civilním soudním řízení. Ke kontrole, kterou svými podněty mohou iniciovat obyvatelé obce, slouží jiné právní nástroje (např. cestou zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím či v rámci dozoru nad výkonem samostatné působnosti obce ve smyslu § 124 zákona č. 128/2000 Sb.). Shodně tak uzavřel například Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4365/2009. Žalovaná částka v právě projednávané věci představuje náklady vynaložené správním orgánem na odstranění reklamních zařízení, které ani po výzvě jejich vlastník na své náklady neodstraní. Zákon nepředpokládá, že do těchto nákladů budou zohledňovány další úkony se získaným reklamním zařízením.Lze tedy uzavřít, že náklady vynaložené žalobcem nejsou nikterak vybočující z ceny obvyklé, rozpor s péčí řádného hospodáře nebyl v daném případě prokázán, proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.Žalobce má proto právo na náhradu těch nákladů, které vynaložil v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného (resp. opomenutí jednat tam, kde mu to příslušný silniční správní úřad uložil) – dle § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích ve spojení s § 2991 o. z. O prodlení žalované, resp. o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. č. 89/2012 Sb. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.Výrokem II. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobci náleží náhrada za úkon ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za celkem 19 úkonů (výzva k plnění, podání žaloby, 8 vyjádření, 9 jednání soudu – vč. 1 odvolacího), tedy 5 700 Kč. Náklady tvoří dále i zaplacený soudní poplatek ve výši 3 430 Kč. Celkem proto soud zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 9 130 Kč.Výrokem III. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení České republiky sestávající se z odměny znalci ve výši 11 193 Kč (usnesení č. l. 233 ze dne 30. 3. 2023), 10 286 Kč (usnesení č. l. 283 ze dne 9. 7. 2024) a 1 677 Kč (usnesení č. l. 312 ze dne 11. 2. 2025). Celkem tedy znalečné, resp. náklady státu činí 23 156 Kč a soud jejich náhradu státu uložil žalované dle § 148 odst. 1 o.s.ř.