10 C 294/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vlacha, Ph.D. a soudkyň přísedících Mgr. Zuzany Peštové a Bc. Jany Šalšové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 562 365 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 187 455 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši11,75% ročně z částky 10 763,30 Kč od 1.3.2022 do 14.6.202311,75% ročně z částky 10 290,60 Kč od 1.4.2022 do 14.6.202311,75% ročně z částky 11 708 Kč od 1.5.2022 do 14.6.202311,75% ročně z částky 10 763,30 Kč od 1.6.2022 do 14.6.202311,75% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.7.2022 do 14.6.202311,75% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.8.2022 do 14.6.202315% ročně z částky 10 769,30 Kč od 1.9.2022 do zaplacení15% ročně z částky 11 708 Kč od 1.10.2022 do zaplacení15% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.11.2022 do zaplacení15% ročně z částky 10 763,30 Kč od 1.12.2022 do zaplacení15% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.1.2023 do zaplacení15% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.2.2023 do zaplacení15% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.3.2023 do zaplacení15% ročně z částky 10 290,60 Kč od 1.4.2023 do zaplacení15% ročně z částky 11 708 Kč od 1.5.2023 do zaplacení15% ročně z částky 10 290,60 Kč od 1.6.2023 do zaplacení15% ročně z částky 11 235,60 Kč od 1.7.2023 do zaplacení15% ročně z částky 24 476 Kč od 1.7.2023 do zaplaceníto vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci dalších 374 910 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované jednu třetinu nákladů řízení ve výši 25 275 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení 562.365 Kč s příslušenstvím s tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 17.6.2016 jako pedagogický pracovník dle aprobace, poslední platový výměr účinný od 1.1.2021 byl na 37.800 Kč. Dne 19.10.20210 byla žalovanému předána výpověď, se kterou žalovaný nesouhlasil, bránil se proti ní soudně a rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.9.2022, č.j. 9 C 31/2022-113 byla tato výpověď určena jako neplatná, což bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu v Liberci č.j. 29 Co 336/2022-148 ze dne 30.3.2023. Žalobci po dobu sporosti platnosti výpovědi nebyla přidělována žalovanou práce a nebyl umožněn její výkon. Žalobce dopisem ze dne 30.5.2023 přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy mu nebyla vyplacena náhrada platu, na kterou mu ode dne 1.1.2022 vznikl nárok dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce zároveň uplatnil nárok na náhradu platu za dobu odpovídající výpovědní době, tedy dvou měsíců. Stejný den žalobce doručil žalované písemně výzvu ke sjednání nápravy, uplatnil nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného platu za období od 1.1.2022 do skončení pracovního poměru dne 30.5.2023 dle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že nebude brojit proti okamžitému zrušení pracovního poměru, dále že uhradila náhradu platu dle § 69 odst. 1,2 ZP v rozsahu šestinásobku s tím, že nad rámec toho nepovažuje tvrzený nárok žalobce za oprávněný a spravedlivý. Takto žalobce obdržel dne 14.6.2023 platbu ve výši 235.085 Kč čistého odpovídající částce 336.656 Kč hrubého podle výplatního lístku č. 7205, šlo o dvojnásobek platu a šestinásobek platu. Žalovaná použila pro výpočet náhrady výdělek 42.082 Kč měsíčně. Takto nebyl uspokojen celý nárok žalobce na náhradě platu a nebyla mu vyplacena náhrada platu za nevyčerpanou dovolenou. Tyto nároky žalobce vyčíslil na 595.032 Kč. Žalovaná se vyjádřila, že toto neuznává ani z části. Žalobci tak nezbývá, než se obrátit na soud. Požaduje náhradu platu dle § 69 odst. 1 ZP za období od 1.1.2022 do 30.5.2023, tedy za 17 měsíců x průměrný plat žalobce. Žalovaná žalobci vyplatila náhradu za šest měsíců, žalobce tak požaduje náhradu za 11 měsíců, po které pracovní poměr trval a nebyla mu přidělována práce. Žalobce vycházel z průměrného příjmu 42.082 Kč. Jde o náhradu ve výši 455.248 Kč. Dále žalobci náležela náhrada platu ve výši dvojnásobku průměrného výdělku v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 56 odst. 2 ZP, jedná se o částku 84.164 Kč hrubého (2 x 42.082), což žalovaná žalobci vyplatila. Žalobci dále náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou za období od 1.1.2022 do 30.5.2023. Toto právo vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 25.6.2020 ve spojených věcech C-762/18 a C 37/19, dále dne 12.10.2023 byl šestým senátem SDEU vydán rozsudek C-57/22, jehož předmětem byla žádost Nejvyššího soudu ČR o rozhodnutí předběžné otázky, kterým bylo rozhodnuto stejně, tedy že čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4.11.2003 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, podle níž pracovník, který byl protiprávně propuštěn ze zaměstnání a poté do něj opět přijat v souladu s vnitrostátním právem v návaznosti na soudní rozhodnutí o zrušení jeho propuštění, nemá nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok za období od data propuštění ze zaměstnání do dne, kdy do něj byl znovu přijat, z důvodu, že tento pracovník během této doby pro zaměstnavatele skutečně nepracoval, jelikož mu zaměstnavatel nepřiděloval práci, a že v souladu s vnitrostátním právem už mu za uvedené období přísluší náhrada mzdy nebo platu. Žalobci tak svědčí nárok na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou za celý kalendářní rok 2022 a za 5 měsíců roku 2023, jde celkem o 56 dnů, což odpovídá 448 hodinám. Náhrada platu za tuto nevyčerpanou dovolenou činí 107.117 Kč hrubého. Pro výpočet byl použit průměrný hodinový výdělek 239,10 Kč. Celkový nárok žalobce představuje částku 562.365 Kč hrubého a dále požaduje úroky z prodlení, když plat za daný měsíc musí být vyplacen nejpozději do konce měsíce následujícího (§ 141 ZP), pracovní poměr skončil ke dni 30.5.2023, náhrada za dovolenou měla být vyplacena nejpozději do 30.6.2023. K důkazu žalobce přiložil pracovní smlouvu, výpověď z pracovního poměru, platový výměr, dopis ze dne 26.10.2021, e-mail ze dne 26.10.2021, rozsudky, okamžité zrušení pracovního poměru, výzvu žalobce ke zjednání nápravy, e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, , výplatní lístek č. 7205bankovní výpis žalobce, kalkulaci průměrného výdělku, seznam mezd za období od ledna 2022 do května 2023, výpočty za jednotlivé měsíce, rozsudek SEDU a předžalobní výzvu.2 V dalších podáních a před soudem žalobce (jeho zástupkyně) uvedl, že trvá na žalobě, nebyli osloveni žalovanou s návrhem nějakého jednání. Pokud jde o výpočty a výplatnice na č.l. 33-36 tak se jedná o teoretický výpočet, kolik by žalobce bral u žalované, kdyby nedošlo ke zrušení pracovního poměru. Nejsou to výdělky z nového pracoviště. Předložili pracovní smlouvu a dodatek k pracovní smlouvě u nového zaměstnavatele žalobce. Platový výměr nepředložili, ale žalobce byl odměňován v podstatě stejně jako v , předchozím zaměstnání, , jednalo se o stejný tabulkový plat. Nejednalo se však o rovnocenné zaměstnání. Žalobce ztratil práci u žalované v průběhu školního roku a začal si hledat novou práci, tuto nesehnal v , jméno obce, ani v , jméno obce, kraji, ale až v , jméno obce, , pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do konce školního roku a následně na další školní rok. U nového zaměstnavatele využíval jen aprobaci na angličtinu a nikoliv i na ekonomiku, v , předchozím zaměstnání, využíval obojí. Dále musel do , jméno obce, dojíždět, což je finančně i časově náročnější. Do toho postavení, ve kterém žalobce byl, ho dostala žalovaná neplatnou výpovědí. Žalobce reagoval ihned tím, že s výpovědí nesouhlasí a požaduje další zaměstnávání, žalovaná mu však žádnou práci nepřidělovala a nepožadovala a trvala na výpovědi, samozřejmě během výpovědní doby mu práce byla přidělována. Žalobce podal žalobu na neplatnost výpovědi. Je možné že dle mapy.cz je časově cesta delší o 11 minut, ale jde o vyšší finanční náročnost. Rozhodně se nejednalo o rovnocennou ani srovnatelnou práci, je zcela v intencích dosavadních rozhodnutí přiznání plné náhrady. Došlo ke zvýšení tarifu u učitelů, v době, kdy pracoval u žalované, tak byla tarifní mzda 37.800 Kč a pak došlo k navýšení na 38.560 Kč. Kdyby tedy žalobce zůstal u žalované, došlo by taktéž ke zvýšení mzdy. První půlrok, tedy od ledna do června 2022, měl plný úvazek v , jméno obce, a od září měl zvýšený úvazek, jednalo se asi o dvě či tři hodiny týdně více, než měl u žalované. Může se však stát, že se ty hodiny navíc neodučí, to je tehdy, když např. jsou studenti na nějakém výletě či exkurzi nebo na praxi. V žalobě a v replice upozorňovala na rozhodnutí SDEU, dle kterého požadují proplacení dovolené, nyní dohledala rozhodnutí NS ČR ze dne 13.12.2023, sp. zn. 21 Cdo 2124/2021, které již zohledňuje rozhodnutí SDEU. V petitu žaloby jsou uvedeny požadované částky v čisté mzdě, přičemž za prvních šest měsíců roku 2022 požaduje jen úroky z prodlení, protože náhrada mzdy za prvních 6 měsíců byla vyplacena. Poslední řádek ve výši 73.428 Kč odpovídá náhradě dovolené v čistém.3 Žalobce jako účastník řízení před soudem vypověděl, že sehnat si práci během školní roku je téměř nemožné, neboť změny ve školách se dělají v květnu či červnu na celý následující školní rok. Podařilo se mu sehnat práci v , jméno obce, , bylo to na plný úvazek, ale v , jméno obce, měl nad úvazek, takže tam v , jméno obce, měl vyšší příjmy než v , jméno obce, . Dojíždění bylo náročné, bylo to v období, kdy byly benzín a nafta velmi drahé a také má starší vozidlo, tak volil dojíždění MHD. Musel jet buď z , adresa, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, nebo do , Anonymizováno, a odtamtud do , adresa, , tam ho to dovezlo do centra a on to měl ještě dva kilometry pěšky na to učiliště. To samé samozřejmě zpátky. Škola mu vyšla velmi vstříc, když mu nedávala odpolední vyučování ani hodiny od 7, případně nemusel chodit na ranní porady. Úvazek na dobu určitou je přece jenom takový nejistý, v , jméno obce, měl dobu neurčitou. Samozřejmě měl zákonný nárok na dovolenou i v , jméno obce, .4 Závěrem zástupkyně žalobce uvedla, že se žalobou domáhá nároků na náhradu platu za období, kdy mu ze strany žalované jakožto zaměstnavatele nebyla po uplynutí výpovědní doby k podání neplatné výpovědi dne 19.10.2021 přidělována práce. Žalobce se tedy domáhá náhrady platu podle § 69 odst. 1 zák. práce, a to za období od 1.1.2022 až do platného ukončení pracovního poměru dne 30.5.2023. Žalobce splnil podmínky pro vznik tohoto nároku, neboť již dne 26.10.2021 písemně oznámil žalované, že výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání. Zdejší soud pak rozsudkem č.j. 9 C 31/2022 dne 2.9.2022 určil, že výpověď daná žalovanou žalobci dne 19.10.2021 je neplatná a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Obě strany učinily při minulém jednání nesporným, že výše průměrného hodinového výdělku pro náhradu platu činila částku 239,10 Kč s fondem pracovní doby tak, jak je požadováno v žalobě. Žalovaná uhradila žalobci pouze část náhrady platu, a to za období od ledna 2022 do června 2022, nezaplatila však žalobci zbývající období od 1.7.2022 do 30.5.2023. Tuto částku pak žalobce vyčísluje při použití uvedeného průměru na částku 455.248 Kč hrubého. Má za to, že zde není žádný prostor pro úplné nepřiznání náhrady platu, kdy toto vyplývá přímo z jazykového výkladu příslušného ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce a dále pak z rozsáhlé komentářové literatury k tomuto ustanovení a judikatury NS ČR. Soud sice může náhradu platu přiměřeně snížit v případě, že celková doba, za kterou by měla náhrada platu zaměstnanci náležet, přesahuje 6 měsíců, ale je nutno, aby při posouzení podmínek bylo postupováno v intencích judikatury, a to zejména rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1103/2003, 21 Cdo 2525/2009, 21 Cdo 3338/2020, ze kterých se podává, že soud může ke snížení náhrady platu přistoupit jen tehdy, jeli po zhodnocení případu možné dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle původní pracovní smlouvy, kdyby žalovaná plnila svou povinnost přidělovat mu práci. Při tomto musí soud posuzovat všechny aspekty toho srovnávaného pracovního poměru, zejména pak místo výkonu práce, druh práce, ohodnocení a dobu, na kterou byl pracovní poměr uzavřen. V tomto posuzovaném případě bylo v rámci soudního řízení prokázáno, že zařazení žalobce u nového zaměstnavatele SOŠ a SOU v , adresa, nesplňovalo to, že by se jednalo rovnocenné nebo dokonce výhodnější podmínky. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že šlo o práci pro žalobce méně výhodnou, a to zejména pokud jde o stabilitu pracovního poměru, který byl ve srovnání s původním zaměstnáním uzavřen na dobu určitou, dále také je realitou, že žalobce již o tuto práci přišel právě uplynutím doby určité a aktuálně je bez zaměstnání. Toto místo bylo méně výhodné i pokud jde o místo výkonu práce, kdy byl nucen dojíždět do , jméno obce, , což bylo pro něho jak časově, tak finančně náročnější a pokud zde žalovaná argumentovala dojezdovou vzdáleností a časovou náročností podle Mapy.CZ, tak je to zavádějící, protože pochopitelně toto srovnání předpokládá automaticky, že by žalobce pracující jako učitel musel na denní bázi dojíždět automobilem, což samozřejmě představuje vyšší finanční náročnost. Zde si dovoluje podotknout, že nehovoří o manažerské pozici, kde je běžné dojíždět automobilem. Pokud to shrne, tak má za to, že nejsou splněny podmínky pro jakékoliv snížení náhrady platu, na tož její nepřiznání tak, jak uvádí žalovaná a soud by neměl návrhu žalované vyhovět. Pokud se týče další části nároku, v něm se žalobce domáhá zaplacení náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou, tak odkazuje na již citovaná rozhodnutí SDEUC-57/22 a dnes citované rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 2124/2021 ze dne 13.12.2023, o které lze nárok na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou opřít. Tento nárok je dán za období od 1.1.2022 do 30.5.2023, a to ve výši tak, jak je kalkulován v žalobě, a to v částce 107.117 KČ hrubého, kde byl použit shodný hodinový výdělek. S ohledem na uvedené se domnívá, že žalobce má nárok na náhradu platu v částce 562.365 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení tak, jak je vyčísleno v petitu žaloby. Navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu a aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.5 Žalovaná v písemném vyjádření a před soudem uvedla, že činí nesporným že žalobce byl u žalované zaměstnán jako pedagogický pracovník, listinou ze dne 19.10.2021 dala žalovaná žalobci výpověď, žalobce uvedl, že s výpovědí nesouhlasí a požaduje další zaměstnávání, rozsudky soudů byla výpověď shledána neplatnou, pracovní poměr byl ukončen na základě okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem ke dni 30.5.2023, žalobci byla ve výplatním termínu za květen 2023 vyplacena náhrada dle ustanovení § 56 odst. 2 ZP za dva měsíce výpovědní doby ve výši 84.164 Kč a za šest měsíců dle § 69 odst. 1,2 ZP v částce 252.492 Kč. Pokud jde o další nároky žalobce na náhradu platu za období přesahující šest měsíců, tak poukazuje na ustanovení § 69 odst. 2 ZP, dle kterého může soud přistoupit k moderaci právě v souvislosti s tím, že soudy o (ne)platnost výpovědi trvají delší dobu a zejména pokud si zaměstnanec v mezidobí najde jinou práci, nelze zaměstnavateli klást zcela k tíži případnou délku soudního sporu. Jako nepřekročitelnou dobu pro plnou náhradu zákon určuje šest měsíců, za toto období musí být plat zaměstnanci nahrazen, nad tuto hranici zákon umožňuje moderaci nároků. Žalobce u žalované pracoval jako pedagog a vyučoval anglický jazyk a ekonomiku v souladu s jeho aprobací, místem výkonu byl , jméno obce, , měl plný úvazek, plat byl určen platovým výměrem, byl ve 12. platové třídě a v 5 stupni, tarifní mzda 37.800 Kč hrubého. Žalobce nastoupil do pracovního poměru u Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v , adresa, . Pokud jde o požadavek na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, tak odkazuje na ustálenou judikaturu soudů v ČR, dle které nelze nárok na náhradu mzdy či platu za nevyčerpanou dovolenou přiznat, pokud není nárok podložen faktickým výkonem práce. Žalované je znám rozsudek SDEU, ale ta je v rozporu s právním řádem ČR. Pokud by soud přistoupil k náhradě za nevyčerpanou dovolenou, měla by být použita moderaci nároku stejně jako u náhrady platu. Dovolená na zotavenou má sloužit k zotavení zaměstnance po vykonané práci. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil okamžitým zrušením pracovního poměru, které dle žalované bylo neplatné, ale žalovaná neměla zájem na tom, aby žalobce byl u ní zaměstnán, proto toto zrušení uznala. Před tím žalovaná dne 2.5.2023 vyzvala k nástupu do práce (po určení výpovědi neplatnou), ale žalobce uvedl, že nastoupit nemůže, respektive může tak učinit až od 1.9.2023. Žalobce v tu dobu již pracoval jinde. Mezi účastníky byla sjednána schůzka k vyřešení situace na 31.5.2023, avšak dne 30.5.2023 žalobce okamžitě ruší pracovní poměr. Žalobce nikdy neměl opravdový zájem k návratu do zaměstnání k žalované, v tomto směru se choval nečestně, což by mělo mít vliv na nárok žalobce dle zákoníku práce. Škola nemá prostředky na případné zaplacení nároků žalobce, musí žádat krajský úřad a ten čeká na rozhodnutí soudu. Má za to, že nebyl takový problém sehnat nový pracovní poměr, pracovní smlouvu má žalobce od 1.1.2022. Původní výpověď byla z 19.10.2021, takže dvouměsíční výpovědní doba končila 31.12.2021 a již od 1.1.2022 má žalobce nový pracovní poměr. Je jasné, že , jméno obce, je vzdálenější než , jméno obce, , ale dle mapy.cz časově trvá cesta o 11 minut déle, je samozřejmé, že finančně je náročnější. Uzavírání smluv na dobu určitou je ve školství běžné. Aprobace dnes již nejsou, buď je to učitel způsobilý nebo nezpůsobilý k výkonu té pedagogické činnosti. Judikatura hovoří o tom, zda nový pracovní poměr je nebo není v zásadě stejný, nikoliv rovnocenný. Soud může přistoupit k moderaci, dokonce je možná moderace taková, že by bylo přiznáno jen těch 6 měsíců, které již vyplatili. Chápe zvýšené náklady s dojížděním. Pokud jde o výši platu, tak souhlasí s tím, že by i u žalované došlo k navýšení platu, ale žalobce měl v té , jméno obce, méně přímé pedagogické činnosti než u žalované, lze tedy říci, že ta práce byla méně náročná. Má za to, že žalobci již vyplatili prvních 6 měsíců, takže se nejedná o případ, že by navrhovali, aby žalobci byla vyplacena 0, ale aby mu nebyly zaplaceny další následující měsíce, přesahujících těch 6 měsíců. Návrh žalované tedy je, aby žalobci nebyla přiznána žádná další náhrada přesahujících těch 6 měsíců.6 V závěrečném návrhu žalovaná (právní zástupce) uvedla, že pokud jde o stranu žalovanou, tak ta považuje podanou žalobu za nedůvodnou. Předně si dovolí uvést některé skutečnosti, které strana žalující zcela opomíjí. Má za nutné uvést, že důvodem výpovědi z pracovního poměru, která se nakonec ukázala jako neplatná, bylo porušení povinností na straně zaměstnance, kdy se tento nedostavil na dvě vyučovací hodiny a po výtce ředitele školy školu svévolně opustil, byť měl v ten den vykonávat dozor. V neprospěch školy pak toto nebylo hodnoceno jako závažné porušení povinností, ale toliko jako méně závažné, proto byla výpověď neplatná. Pracovní poměr pak byl rozvázán okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobce 30.5.2023, a to údajně pro nesplnění finančních povinností zaměstnavatele, které jsou předmětem tohoto řízení. Zde musí poukázat na to, a plyne to i ze založených důkazů, že byť zaměstnavatel považoval okamžité zrušení za neplatné, tak se proti němu nebránil, neboť ve výsledku nechtěl dosáhnout toho, že žalobce i nadále zůstane zaměstnancem. Z tohoto důvodu pracovní poměr skončil okamžitým zrušením a žalobci byl již v té době vyplacen další nárok ve výši dvojnásobku průměrného výdělku z titulu okamžitého zrušení. Dále je třeba poukázat na to, že žalobce byl vyzván, aby od 2.5.2023 nastoupil zpět do zaměstnání, na což však reagoval tím, že může nastoupit až od září. Z pohledu strany žalované je tak absurdní, aby byly žalovány nároky i za květen 2023, kdy žalobce sám a svévolně neplnil své základní povinnosti zaměstnance. Nesporným bylo v dané věci učiněno to, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce činil 42.082 Kč. K tomuto uvádí, že žalobce do školy v , jméno obce, jezdil z , adresa, , Anonymizováno, osobním automobilem. Pokud jde o nárok na náhradu platu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce má za to, že je na místě uplatnit moderační právo soudu dle odstavce 2 téhož ustanovení. Nárok na náhradu mzdy dle ust. § 69 zákoníku práce není svým účelem trestem pro zaměstnavatele, že si dovolil dát zaměstnanci neplatnou výpověď a současně ani není náhradou údajných duševních útrap nebo jiné nemajetkové újmy na straně zaměstnance. Účelem naopak je nahradit majetkovou újmu na straně zaměstnance spočívající v tom, že zaměstnanci vypadl jeho příjem. Zákoník práce zde ukládá nezbytné minimum ve formě 6 měsíců, za které je zaměstnavatel povinen mzdu nebo plat nahradit. Cokoliv nad rámec 6 měsíců pak lze soudním rozhodnutím moderovat. Strana žalující zde citovala judikaturu, v níž jsou uvedeny principy, za nichž lze či nelze moderaci provést. Základním principem je to, zda zaměstnanec v dané době fakticky našel nebo mohl nalézt v zásadě rovnocenné zaměstnání. Judikatura tak nehovoří o tom, že by se muselo jednat výhradně o shodnou práci a její podmínky, ale hovoří o tom, že tyto podmínky by měly být v zásadě rovnocenné. Při srovnání původního a nového pracovního poměru žalobce lze konstatovat, že žalobce novou práci sehnal již od 1.1.2022, tedy ihned po uplynutí výpovědní doby, a dokonce přibližně o 1,5 měsíce dříve, než vůbec napadl výpověď u soudu. Žalobce tak neměl ve svém příjmu žádný výpadek a dokonce prvních 6 měsíců byl tabulkově placen z obou pracovního poměrů. Platové podmínky žalobce v novém zaměstnání byly zcela srovnatelné, ne-li lepší, když za podobný plat měl povinnost odučit méně přímé pedagogické činnosti. Nová pracovní smlouva byla původně uzavřena na dobu určitou, avšak následně byla dodatkem prodloužena, kdy z tohoto má žalovaný za zjevné, že delší trvání nového pracovního poměru nebyl problém. Žalobce v rámci nového pracovního poměru učil na plný úvazek Angličtinu stejně jako v původním pracovním poměru. Jako drobně nevýhodnou se může jevit skutečnost, že dojezd z bydliště žalobce do sídla nového zaměstnavatele byl o 10-11 minut delší. I to však lze dle názoru žalovaného považovat za podmínku v zásadě rovnocennou, popř. za podmínku, kterou lze vyřešit způsobem jakým soud částečně aplikuje moderační právo. K tomuto nároku si proto dovolí shrnout, že žalobce byl po dobu 6 měsíců tabulkově placen od 2 zaměstnavatelů, a navíc by dostal náhradu mzdy ve výši dalšího dvojnásobku v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru, byť s tímto žalovaný právně nesouhlasil. Strana žalovaná proto primárně navrhuje, aby soud nárok na náhradu mzdy moderovat do povinného základu 6 měsíců, popř. žalovaný nárok moderoval tak, aby jím spravedlivě byla vyvážena rozdílná délka dojezdu u původního a nového zaměstnavatele. Pokud jde o nárok na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, pak i straně žalované je známa současná evropská judikatura. I přesto však strana žalovaná namítá, že přiznání náhrady za nevyčerpanou dovolenou u původního zaměstnavatele je nespravedlivě nevyvážené. Z listin založených ve spise plyne, že žalobce byl po celou dobu bez jakéhokoliv výpadku zaměstnán u jiného zaměstnavatele, kde dovolenou řádně čerpal a čerpaná dovolená mu byla řádně proplacena. Nespravedlivé by proto dle žalovaného bylo to, aby stejný nárok měl žalobce i u původního zaměstnavatele, kdyby se jednalo o nárok jednak zdvojený, a současně i nepodložený jakýmkoliv faktickým výkonem práce. Žalovaný proto navrhuje v tomto rozsahu žalobu zamítnout. Žalovaný požaduje náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci.7 Účastníci shodně uvedli, že se shodují v tom, pokud jde o výpočet výše požadované částky žalobcem, zejména tedy, pokud jde o částku 239,10 Kč za hodinu a za fond pracovní doby tak, jak uváděl žalobce v žalobě.8 Ze zprávy Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v , jméno obce, soud zjistil, že žalobce zde v období od 1.1.2021 do 31.12.2021 dosáhl čistého průměrného výdělku 44.600 Kč měsíčně, tarifní mzda 38.560 Kč a úvazek 100 %. V období od 1.1.2023 do 31.8.2023 dosáhl čistého průměrného výdělku 42.800 Kč měsíčně, tarifní mzda 38.560 Kč a úvazek 100 %.9 Dle § 69 odst. 1 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.10 Dle § 69 odst. 2 ZP přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.11 Účastníci učinili řadu tvrzení nespornými, takto je nesporné, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako pedagogický pracovník, listinou ze dne 19.10.2021 dala žalovaná žalobci výpověď, žalobce uvedl, že s výpovědí nesouhlasí a požaduje další zaměstnávání, rozsudky soudů byla výpověď shledána neplatnou, pracovní poměr byl ukončen na základě okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem ke dni 30.5.2023, žalobci byla ve výplatním termínu za květen 2023 vyplacena náhrada dle ustanovení § 56 odst. 2 ZP za dva měsíce výpovědní doby ve výši 84.164 Kč a za šest měsíců dle § 69 odst. 1,2 ZP v částce 252.492 Kč. Není sporu ani v tom, pokud jde o výpočet výše požadované částky žalobcem, zejména tedy, pokud jde o částku 239,10 Kč za hodinu a za fond pracovní doby tak, jak uváděl žalobce v žalobě.12 Dle ustálené judikatury základními hledisky, které soud bere v úvahu při rozhodování o snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst.2 zákoníku práce, jsou zejména skutečnosti, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon práce (například v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například místo v obci bezprostředně sousedící s obcí bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce denně dojíždí), anebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například v jiné obci nebo kraji), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci, která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu za vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. Ke snížení nebo k nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst.2 zákoníku práce může soud přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci.13 Je možno uvést, že uvedený judikát NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1103/2003 je ze dne 17.12.2003, vynesený tedy dle úpravy zákona č. 65/1965 Sb., tedy předcházejícího zákoníku práce, který obdobnou problematiku upravoval v § 61, ale soud má za to, že daná hlediska lze uplatnit i za účinnosti § 69 odst. 2 zákoníku práce č. 262/2006 Sb.14 Soud tak vzal v úvahu, že se žalobce od 1.1.2021 zapojil do práce u jiného zaměstnavatele, pokud jde o místo výkonu práce, tak dříve byl nucen dojíždět z , adresa, , Anonymizováno, do , adresa, , kde jde o kratší trasu a větší hustotu spojení než při dojíždění z , adresa, nad Nisou do , adresa, . Jde o delší cestu a spojení hromadnou dopravou není tak časté jako do , jméno FO, . , adresa, je podstatně menší město než , adresa, , takže i z autobusové zastávky je do školy blíže v , jméno FO, než v , adresa, , kde musel žalobce urazit ještě významnou část cesty. Pokud jde o druh práce, který žalobce vykonával, tak jde o srovnatelnou práci, jedná se o výkon pedagogické činnosti na středním stupni vzdělávání, oboje na plný úvazek a oboje v oboru Angličtina a za srovnatelnou mzdu. Rozdíl je v tom, že u žalované měl žalobce i úvazek na ekonomiku, což v , jméno obce, neměl a lze uvažovat, že v tomto směru se odborně nerozvíjel a částečně snad i ztrácel schopnost v tomto oboru učit. Dále u žalované měl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, v , jméno obce, na dobu určitou, což přeci jen může vést k nejistotě co bude, až sjednaná doba určitá uplyne.15 Vzhledem k uvedeným úvahám soud přistoupil ke snížení výše náhrady platu dle § 69 odst. 2 ZP kterou žalobce požaduje a jejíž vypočtenou výši žalovaná nerozporuje tak, že soud provedl snížení na 1/3.16 Pokud jde o náhradu za nevyčerpanou dovolenou, tak dříve by soud rozhodl tak, že na ní nárok nemá, když práci pro žalovanou nevykonával, ale ve světle judikatury SDEU a recentní judikatury, tedy rozhodnutí NS ČR ze dne 13.12.2023, sp. zn. 21 Cdo 2124/2021, které již zohledňuje rozhodnutí SDEU soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za období roku 2022 a ledna až května 2023, přičemž výše výpočtu této náhrady není žalovanou sporována. Soud ze stejných principů, jaké popsal v bodě 14 tohoto odůvodnění, vycházel i při náhradě za dovolenou, a také ji krátil na 1/3.17 Soud tak přiznal žalobci 187.455 Kč se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. s tím že do prodlení se žalovaná dostala vždy dnem následujícím po ukončení měsíce následujícího po měsíci, za který měla být mzda vyplacena, u náhrady za dovolenou jde o 30.6.2023, v prodlení tak je od 1.7.2023.18 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.19 Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení žalovaná, která měla ve věci převažující úspěch, a to do 2/3, takže má nárok na náhradu 1/3 nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení za převzetí zastoupení, za vyjádření k žalobě, za nahlížení do spisu dne 2.9.2024, za jednání před soudem 17.3.2024, za nahlížení do spisu 30.10.2024, za jednání před soudem 5.11.2024, které přesáhlo dvě hodiny, tedy za 7 úkonů po 10.380 Kč a 7 x režijní paušál po 300 Kč a jízdné z , adresa, , Anonymizováno, a zpět k nahlížení do spisu a k jednání, vždy jde o vzdálenost 30 km. Průměrná spotřeba je 5,7 litru nafty, její cena 38,70 Kč jde o 264 Kč, když zástupce žalované nepožaduje amortizaci a náhrada za promeškaný čas za celkem 8 půlhodin po 100 Kč a zástupce žalované není plátcem DPH. Celkem tak jde o 75.824 Kč, jedna třetina je 25.275 Kč.