106 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 52 775 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 52 775 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 34 116,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.1.2024 domáhala vůči žalovaným zaplacení částky 52 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky 52 755 Kč za dobu od 25.4.2023 do zaplacení, kterou by byli žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně. Návrh odůvodnila tím, že v období od 8.3.2021 do 4.12.2022 byla vlastníkem pozemku parc. č. 1436/1 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalovaní jsou vlastníky stavby č.p. , Anonymizováno, , která je postavena na shora uvedeném pozemku. Tvrdila, že žalovaní užívali její pozemek v rozsahu zastavěné plochy domem č.p. 175 ve výměře 200 m 2 a dále v části pozemku pro přístup z , Anonymizováno, ulice v rozsahu 24 m2. Žalovaní tak celkem užívali pozemek v době od 8.3.2021 do 4.12.2022 pro svou minimální potřebu v rozsahu 224 m2. Uvedla, že k užívání pozemku nesvědčil žalovaným žádný právní důvod. Doplnila, že žalovaným bylo předchozím vlastníkem pozemku navrženo uzavření nájemní smlouvy, což však žalovaní odmítali. Dopisem ze dne 18.4.2023 žalovaným oznámila, že užívali část jejího pozemku bez právního důvodu a za toto užívání neplatili žádnou úhradu. Má za to, že žalovaní se na její úkor obohatili, když užívali cizí věc bez právního důvodu a bez úplaty, ačkoliv měli vědomost o této skutečnosti. Za mezi stranami nespornou považuje cenu za užívání pozemku ve výši 135 Kč/1m2/rok užívání a z této výše odvozuje rovněž výši žalobního nároku. Žalovaní její nárok v rámci předsoudní komunikace, kdy měli zaplatit nejpozději do 24.4.2023, odmítli.

2. Ve věci byl dne 24.1.2024 pod č.j. 106 C 1/2024-15 vydán platební rozkaz, který byl žalovanému 1) doručen dne 24.1.2024 a žalované 2) dne 29.1.2024. Žalovaní dne 7.2.2024 podali vůči platebnímu rozkazu včasný odpor, který podáním ze dne 16.2.2024 odůvodnili. Uvedli, že žalobkyně nabyla do svého výlučného vlastnictví pozemek p.č. 1436/1, zastavěná plocha a nádvoří, tehdy zapsaný na LV č. , hodnota, , zapsaný pro k.ú. , Anonymizováno, nad Nisou, kupní smlouvou uzavřenou dne 11.11.2020 s prodávající obchodní korporací , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, . Obchodní korporace , právnická osoba, byla „rodinnou firmou“, kdy jejími jednateli byla žalobkyně, dcera žalobkyně , jméno FO, a manžel žalobkyně , jméno FO, . Uvedli, že jako majitelé stavby č.p. , Anonymizováno, stojící na pozemku p.č. , Anonymizováno, /1 měli předkupní právo k pozemku p.č. , Anonymizováno, /1 ve smyslu § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Žalovaní o záměru předkupní právo realizovat opakovaně informovali prodávajícího, obchodní korporaci , právnická osoba, také v době před podpisem kupní smlouvy ze dne 11.11.2020. Dále tvrdili, že vedli o možnosti odkupu pozemku p.č. 1436/1 jednání prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, s , Jméno advokáta A, , právním zástupce obchodní korporace , právnická osoba, Žalovaní se s , právnická osoba, nedohodli na odkupu, neboť se nedohodli v otázce ceny. Z tohoto důvodu byl právnímu zástupci , právnická osoba, , Jméno advokáta A, dne 1.6.2020 doručen e-mail, kterým žalovaní vyzvali obchodní korporaci , právnická osoba, , aby je v případě prodeje dotčeného pozemku třetí osobě řádně vyzvala k uplatnění zákonného předkupního práva, a to ohlášením všech podmínek koupě tak, aby mohli žalovaní svého předkupního práva případně řádně využít. Uvedli, že následně obdrželi od právního zástupce , právnická osoba, výzvu ve věci uplatnění předkupního práva ze dne 24.11.2020, kterou byli vyzváni k uplatnění předkupního práva s tím, že k výzvě byla připojena nepodepsaná verze kupní smlouvy, kde uplatnění předkupního práva bylo nově vázáno i na koupi druhého pozemku p.č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, s odůvodněním, že tyto pozemky tvoří jeden celek, kdy jeden pozemek bez druhého je nevyužitelný. Tato výzva k uplatnění předkupního práva však nebyla výzvou řádnou, jelikož žalovaným nebyla předložena kupní smlouva ve znění, ve kterém byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalobkyní. Obdrželi kupní smlouvu pozměněného a neúplného obsahu, kdy zejména chyběla identifikace osoby správce úschovy s uvedením jeho bankovního účtu, jakož i splatnost a způsob úhrady kupní ceny, tj. informace, které si žalovaní výslovně vymínili sdělit, a současně žalovaným nebyl oznámen ani obsah smlouvy o advokátní úschově, na kterou kupní smlouva z 11.11.2020 odkazuje. Další vadu výše uvedené výzvy shledávali v tom, že prodávající nově vázala uplatnění předkupního práva na koupi také dalšího pozemku p.č. 1435/1, kdy nově tvrdila, že tyto pozemky tvoří celek. Toto stanovisko se nezakládalo na skutečnosti, protože oba pozemky byly okrajové a volně přístupné z komunikace na , adresa, , oba měly vlastní parcelní číslo a v katastru nemovitostí byly evidovány jako samostatné pozemky. Z výše uvedených důvodů nebylo žalovaným umožněno svoje předkupní právo řádně a platně uplatnit a vlastnické právo k pozemku p.č. , Anonymizováno, /1 přešlo na žalobkyni na základě kupní smlouvy ze dne 11.11.2020. Dále uvedli, že předkupní právo žalovaným však zůstalo z důvodu nezákonného postupu , právnická osoba, zachováno, a proto žalovaní zaslali žalobkyni předžalobní výzvu ze dne 7.9.2021, kterou uplatnili předkupní právo vůči žalobkyni, a sice s výzvou k uzavření kupní smlouvy obsahově korespondující s textem kupní smlouvy ze dne 11.11.2020. Žalobkyně odmítla dobrovolně výše uvedenou kupní smlouvu uzavřít, a proto se žalovaní domáhali svého práva žalobou na nahrazení projevu vůle ze dne 14.10.2021. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10.8.2022, č.j. 9 C 220/2021-124, bylo žalobě žalovaných vyhověno a byl nahrazen projev vůle žalobkyně k uzavření kupní smlouvy na pozemek p.č. 1436/1 za kupní cenu ve výši 2 300 000 Kč, tj. za stejných podmínek, za jakých žalobkyně předmětný pozemek koupila od obchodní korporace , právnická osoba, na základě kupní smlouvy ze dne 11.11.2020. Žalovaní mají za, to že žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 52 775 Kč žalobkyni nepřísluší pro rozpor s dobrými mravy, protože žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p.č. 1436/1 žalovanými za období od 8.3.2021 do 4.12.2022, tj. za dobu, kdy by majiteli předmětného pozemku byli žalovaní, pokud by , právnická osoba, , jejíž byla žalobkyně v rozhodné době jednatelkou, respektovala ustanovení občanského zákoníku o zákonném předkupním právu. Doplnili, že to byla žalobkyně jako jednatelka tehdejší prodávající , právnická osoba, na straně jedné a současně i jako kupující na straně druhé, kdo v rozporu s § 3056 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2147 odst. 1 o.z. neumožnila žalovaným řádné uplatnění jejich předkupního práva, kdy pozemek p.č. 1436/1 koupila od prodávající obchodní korporace , právnická osoba, , jejíž byla žalobkyně jednatelkou, byla si tedy předkupního práva žalovaných vědoma a de facto v této věci stála v pozici prodávající i kupující. Žalobkyně tedy byla v období od 8.3.2021 do 4.12.2022 vlastníkem dotčeného pozemku pouze z důvodu svého jednání v rozporu s výše uvedenými ustanoveními občanského zákoníku a z těchto důvodů by přiznat žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení bylo v rozporu s dobrými mravy a soukromoprávní zásadou z bezpráví právo nevznikne (ius ex iniuria non oritur). Žalovaní mají za to, že žalobkyně se podanou žalobou snaží o zjevné zneužití práva, které dle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany a žaloba by proto měla být zamítnuta.

3. Žalobkyně v replice ze dne 18.4.2024 uvedla, že ve věci možného odkupu pozemku účastníci jednali, ale k dohodě nedošlo. Má za to, že žádnou povinnost mezi ní a žalovanými neporušila, pouze hájila své vlastnické právo na vlastnictví pozemku z uzavřené kupní smlouvy. Nesouhlasí s tím, že nárok na úhradu za užívání pozemku je v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že sami žalovaní po celou dobu užívání pozemku neprojevili zájem hradit za toto užívání pozemku úhradu, a to, jak minulému vlastníkovi, tak ani žalobkyni. Žalovaní přitom měli vědomost o tom, že užívají pozemek bez právního důvodu. Má za to, že nelze přihlédnout k námitce dobrých mravů vznesené žalovanými v situaci, kdy oni sami nikdy neprojevili snahu, svůj závazek náhrady za užívání pozemku vyrovnat. Mimo vyvolané spory, kdy v průběhu doby vedl bývalý vlastník s žalovanými soudní při o úhradu za užívání pozemku, žalovaní nikdy za užívání pozemku ničeho nehradili. Pokud se sami dovolávají dobrých mravů, nelze přitom odhlédnout od stavu, kdy se nezajímají, jak mají uhradit dobu, kdy pozemek užívali a nic za toto užívání nehradili. Nárok považuje za oprávněný.

4. Žalovaní reagovali podáním ze dne 23.5.2024. Uvedli, že pokud žalobkyně tvrdí, že o odkupu předmětného pozemku bylo mezi žalobkyní a žalovanými jednáno, ale k dohodě nedošlo, neodpovídá takové tvrzení skutečnosti, neboť žalovaní nejednali o odkupu předmětného pozemku s žalobkyní, ale s obchodní korporací , právnická osoba, , jíž je žalobkyně jednatelkou. Odmítli rovněž tvrzení žalobkyně, že žalovaní po celou dobu užívání předmětného pozemku neprojevili zájem hradit nájem za toto užívání. O hrazení nájemného za užívání předmětného pozemku vznikl spor již mezi obchodní korporací , právnická osoba, a žalovanými. Obchodní korporace , právnická osoba, si nechala vypracovat znalecký posudek č. , hodnota, -437-2019 ze dne 8.11.2019, zpracovaný znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , kterým byla stanovena výše obvyklého nájemného za užívání dotčeného pozemku ve výši 180 Kč/m2/rok. Žalovaní nechali zpracovat vlastní znalecký posudek č. 2822/022/2020 ze dne 5.10.2020, vypracovaný znalcem , jméno FO, , kterým byla stanovena výše obvyklého nájemného za předmětný pozemek ve výši 91 Kč/m2/rok. Obchodní korporace , právnická osoba, se domáhala svého nároku na uhrazení dlužného nájemného vůči žalovaným žalobou na vydání bezdůvodného obohacení podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, který žalobě částečně vyhověl rozsudkem ze dne 26.5.2023, č.j. 105 C 9/2021-189. V rámci tohoto řízení soud ustanovil pro odstranění rozporu mezi výše uvedenými znaleckými posudky znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , jež ve znaleckém posudku č. , hodnota, –16/2022 ze dne 18. 11.2022 dospěla k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 100 Kč/m2/rok. Následně na jednání dne 14. 3. 2023 učinili účastníci shodná tvrzení, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla v rozhodném období 135 Kč/m2/rok. Dále namítali, že i přes neshodu o výši nájemného a absenci písemné nájemní smlouvy se pokoušeli obchodní korporaci , právnická osoba, nájemné ve výši, jaké oni považovali za oprávněné, uhradit, a to opakovaně v období od 22.1.2020 do 5.1.2023, a to ve výši 91 Kč/m2/rok (dle znaleckého posudku vypracovaného znalcem , jméno FO, ), tj. 18 200 Kč ročně. Obchodní korporace , právnická osoba, ovšem všechny platby žalovaným vrátila s tím, že bez písemné nájemní smlouvy nemají platbu k čemu přiřadit. Žalobkyně dále sdělila žalovaným dopisem ze dne 24.5.2021, že je ode dne 8.3.2021 vlastníkem dotčeného pozemku a od tohoto data vzniká žalovaným povinnost platit nájemné za užívání pozemku v rozsahu 207 m2, přičemž nájemné mělo být stanoveno na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 180 Kč/m2/rok. Žalovaní ovšem nesouhlasili s výší nájemného. Přesto dopisem ze dne 15.7.2021 vyzvali žalobkyni ke sdělení čísla účtu, na který měli posílat „nájemné“ za předmětný pozemek. Žalobkyně dopisem ze dne 27.7.2021 odmítla žalovaným číslo účtu sdělit s tím, že mezi žalobkyní a žalovanými nebyla dosud uzavřena nájemní smlouva a bez ní nelze nájemné platit. Právní zástupce žalobkyně následně zaslal žalovaným dopisem ze dne 10.8.2021 návrh nájemní smlouvy, ve které předmětem nájmu měla být zastavěná plocha o rozloze 200 m2 a výše nájmu měla činit 180 Kč/m2/rok, tj. 36 000 Kč ročně. S touto výší ale žalovaní nesouhlasili a k uzavření nájemní smlouvy proto nedošlo. Tím, že žalobkyně odmítla sdělit žalovaným bankovní účet k hrazení nájemného, znemožnila žalovaným hradit nájemné i ve výši jimi uznané tak, jak se to pokoušeli činit vůči právnímu předchůdci žalobkyně, obchodní korporaci , právnická osoba, Žalovaní se tedy úhradu za užívání pozemku, v rozporu s tvrzením žalobkyně, hradit pokusili, ale žalobkyně sama jakoukoliv platbu bez nájemní smlouvy odmítala. V dalším odkázali na odůvodnění odporu, kdy žalobkyně vědomě porušila předkupní právo žalovaných, neboť vystupovala de facto na obou stranách kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a obchodní korporací , právnická osoba, Poté, co byl předmětný pozemek převeden do vlastnictví žalobkyně, žalovaní upozornili žalobkyni Uplatněním předkupního práva, výzva k uzavření kupní smlouvy s výzvou podle § 142a odst. 1 o.s.ř. ze dne 7.9.2021, že bylo porušeno jejich předkupní právo a vyzvali žalobkyni k podpisu kupní smlouvy stejného obsahu jako byla kupní smlouva, kterou žalobkyně uzavřela ohledně předmětného pozemku s obchodní korporací , právnická osoba, , s tím, že předmětem koupě bude pouze a výhradně předmětný pozemek za kupní cenu ve výši 2 300 000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně výzvě žalovaných nevyhověla a prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 13.9.2021 žalované informovala, že má za to, že žalovaní své předkupní právo nevyužili. Z tohoto důvodu se žalovaní museli svého předkupního práva domáhat soudní cestou. Nevyhověním výše uvedené výzvě žalovaných žalobkyně výrazně prodloužila právní stav, při kterém by jí vznikal nárok na uhrazení „nájemného“ žalovanými, a to minimálně na dobu ode dne uplynutí výše uvedené sedmidenní lhůty do dne 4.12.2022. Žalovaní mají za to, že výše uvedeným protiprávním jednáním způsobila žalobkyně žalovaným škodu, která spočívá v údajném dluhu žalovaných vůči žalobkyni ve výši 52 775 Kč. Z těchto důvodů, pro případ, že se soud neztotožní s argumentací žalovaných, že žalobou uplatněný nárok žalobkyni nepřísluší pro rozpor s dobrými mravy, žalovaní navrhují, aby jejich nárok na náhradu škody byl započten vůči žalobou uplatněnému nároku žalobkyně.

5. Soud vzal podle § 120 odst. 3 o.s.ř. za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalobkyně byla v období od 8.3.2021 do 4.12.2022 vlastníkem pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, , a že žalovaní byli v dotčeném období vlastníky stavby č.p. , Anonymizováno, , která je postavena na pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, . Nespornou byla rovněž částka ve výši 135 Kč za 1 m2 a rok užívání dotčeného pozemku a dále skutečnosti, že předchozím vlastníkem pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, byla společnost , právnická osoba, , a že jednatelkou této společnosti je žalobkyně od 1.8.2019. Nesporným učinili účastníci rovněž předkupní právo žalovaných k pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, .

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 10.4.2023 soud zjistil, že tímto žalobkyně po žalovaných požadovala úhradu nájemného za užívání dotčeného pozemku za období od 8.3.2021 do 4.12.2022 v částce 52 775 Kč na tam uvedené číslo účtu, a to do 5 dnů od obdržení výzvy.

7. Z dopisu žalovaných ze dne 19.4.2023 soud zjistil, že tímto žalovaní reagují na shora uvedenou výzvu. Tzv. nájemné hradit odmítají, a to z důvodu porušení jejich předkupního práva, kdy žalobkyně zavinila, že k převodu vlastnického práva k pozemku došlo teprve na základě soudního rozhodnutí – rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10.8.2022, č.j. 9 C 220/2021-124.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, , soud zjistil, že k pozemku svědčí vlastnické právo žalovaným, kdy tento je v režimu společného jmění manželů – žalovaných. Dále soud zjistil, že součástí pozemku je stavba č.p. , Anonymizováno, . Jako nabývací titul je uvedena smlouva kupní ze dne 5.5.2005 s právnímu účinky vkladu práva ke dni 23.5.2005 a dále smlouva kupní – Rozsudek soudu o nahrazení projevu vůle č.j. 9 C 220/2021-124 ze dne 10.8.2022, právní moc dne 19.10.2022 a právní účinky zápisu ke dni 5.12.2022.

9. Z e-mailové korespondence z dubna 2020 až června 2020 mezi právním zástupem žalobkyně a právní zástupkyní žalovaných soud zjistil, že žalovaní projevili zájem na odkupu dotčeného pozemku, avšak nedošlo k dohodě o jeho ceně. Dále soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně (e-mail ze dne 27.5.2020) rovněž sděluje, že vlastník pozemku (tehdy společnost , právnická osoba, ) bere na vědomí předkupní právo žalovaných a projevuje zájem pozemek prodat.

10. Z dopisu ze dne 24.11.2020 soud zjistil, že jeho obsahem je nabídka společnosti , právnická osoba, k uplatnění předkupního práva pro převod dvou pozemků – pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 a parc. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, na LV č. , hodnota, . Adresován je žalovaným z titulu vlastnictví (společného jmění manželů) stavby č.p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1. Je zde uvedeno, že pozemky tvoří celek, kdy jeden bez druhého jsou nevyužitelné a neprodejné. Z tohoto důvodu se prodej týká obou těchto pozemků. Jako podstatná podmínka smlouvy je mimo jiné uvedena koupě celku, tedy obou označených pozemků. Dále je uváděn podstatný obsah kupní smlouvy s koupěchtivým, ve které , právnická osoba, vystupuje jako prodávající a žalobkyně jako kupující, a kdy ve smlouvě je mimo jiné uvedeno, že prodávající a kupující se dohodli, že oba předmětné pozemky se prodávají pouze společně, jednotlivě nelze pozemky prodat. Z předložené kupní smlouvy pak plyne, že byla uzavřena dne 11.11.2020.

11. Z informací o pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, , soud zjistil, že ke dni 14.10.2021 svědčilo vlastnické právo k pozemku žalobkyni.

12. Z informací o pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, , soud zjistil, že ke dni 14.10.2021 svědčilo vlastnické právo k pozemku žalobkyni.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10.8.2022, č.j. 9 C 220/2021-124, v právní moci dne 19.10.2022, soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo vyhověno žalobě podané žalovanými dne 14.10.2021 a byl nahrazen projev vůle žalobkyně (v citovaném řízení v procesním postavené žalované) uzavřít s žalovanými (v citovaném řízení v procesním postavené žalobců) kupní smlouvu o tam uvedeném obsahu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, , na žalované jako kupující. Z odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné podává, že předchozím vlastníkem pozemku parc č. , Anonymizováno, /1 a parc.č. , Anonymizováno, /1 byla společnost , právnická osoba, , jejímž jednateli jsou žalobkyně , Jméno žalobkyně, , její manžel , jméno FO, a jejich dcera , jméno FO, , a že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaným svědčilo předkupní právo k pozemku parc č. , Anonymizováno, /1 ve smyslu § 3056 odst. 1 o.z., jako vlastníkům stavby, která je na pozemku zřízena. Stejně tak nebylo sporu o tom, že výzva k uplatnění předkupního práva byla žalovaným učiněna. Soud však uzavřel, že nabídka předkupního práva (ze dne 24.11.2020) zahrnující kromě pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, na který mají žalobci ze zákona předkupní právo, i pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1, byla učiněna v rozporu s § 2 149 odst. 2 o.z. a předkupní právo žalovaných tedy bylo porušeno.

14. Z výpisů z účtu žalovaného 1) č. , hodnota, za období od 22.11.2020 do 5.1.2023 soud zjistil, že platby zasílané žalovaným označené jako nájem za pozemek pod domem , adresa, byly ze strany společnosti , právnická osoba, vraceny s odůvodněním, že nebyla uzavřena nájemní smlouva.

15. Z dopisu žalované 2) ze dne 15.7.2021 soud zjistil, že je adresován žalobkyni a je žádáno o písemné sdělení čísla účtu za účelem zasílání nájemného za pozemek pod jejich domem v Jablonci nad Nisou , adresa, .

16. Z dopisu žalobkyně ze dne 27.7.2021 soud zjistil, že žalobkyně v reakci na výzvu ke sdělení čísla učtu uvádí, že bez uzavření nájemní smlouvy nelze nájemné platit s tím, že návrh nájemní smlouvy bude žalovaným zaslán do jednoho měsíce.

17. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 10.8.2021 soud zjistil, že je tímto žalovaným zasílán návrh nájemní smlouvy, jejíž uzavření by právně upravilo poměry při užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, . Nájemné je stanoveno na částku 36 000 Kč za jeden rok užívání 200 m2.

18. Z dopisu právního zástupce žalovaných ze dne 7.9.2021 soud zjistil, že jeho obsahem jsou námitky vůči výzvě k uplatnění předkupního práva ze dne 24.11.2020, z čehož žalovaní dovozují že tato výzva ze dne 24.11.2020 není řádnou výzvou pro uplatnění předkupního práva a žalovaným tak zůstala zachována stejná práva, jako by jim výzva nebyla doručena, tzn. mohou se domáhat uplatnění předkupního práva a podpisu kupní smlouvy po novém vlastníku, tzn. žalobkyni. Následně je žalobkyně vyzývána k podpisu smlouvy kupní stejného obsahu jako smlouva kupní ze dne 11.11.2020 s tím, že předmětem koupě bude pouze předmětný pozemek (parc. č. , Anonymizováno, /1) za kupní cenu 2 300 000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy. V opačném případě, nechť žalobkyně považuje tuto výzvu jako výzvu předžalobní ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána dne 7.9.2021.

19. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 13.9.2021 soud zjistil, že v reakci na dopis žalovaných ze dne 7.9.2021 žalobkyně odkázala na nabídku předkupního práva ze dne 24.11.2020, kdy má za to, že předkupní právo ze strany žalovaných nebylo ve lhůtě z jejich strany využito.

20. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , soud zjistil, že jednatelkou této společnosti je od 18.7.2019 žalobkyně.

21. Z dopisu žalobkyně ze dne 24.5.2021 soud zjistil, že je adresován žalovaným, a že žalobkyně tímto sděluje žalovaným, že je od 8.3.2021 vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, . Oznamuje, že od tohoto data vzniká žalovaným povinnost platit nájemné za užívání pozemku na základě nájemní smlouvy, vč. inflační doložky, kdy celková plocha pronájmu činí 207 m2. K sepsání nájemní smlouvy budou žalovaní vyzváni právním zástupcem žalobkyně.

22. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění relevantní pro své rozhodnutí. Další návrhy na doplnění dokazování (týkající se výměry dotčeného pozemku užívané žalovanými a kompenzační námitky stran škody vzniklé žalovaným) soud pro nadbytečnost zamítl.

23. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

24. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně byla v období od 8.3.2021 do 4.12.2022 vlastnicí pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, a žalovaní byli v dotčeném období vlastníky stavby č.p. , Anonymizováno, , která je postavena na pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, . Předchozím vlastníkem pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, byla společnost , právnická osoba, , kdy její jednatelkou je žalobkyně od 18.7.2019. Žalovaným, jako vlastníkům stavby na cizím pozemku, svědčilo zákonné předkupní právo k pozemku par. č. 1436/1 v k.ú. , adresa, . Předkupní právo jim zůstalo zachováno i vůči žalobkyni, jako nabyvatelce dotčeného pozemku od společnosti , právnická osoba, na základě kupní smlouvy ze dne 11.11.2020, neboť výzva k uplatnění předkupního práva ze dne 24.11.2020 zahrnující kromě pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, na který mají žalobci ze zákona předkupní právo, i pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1, byla učiněna v rozporu s § 2 149 odst. 2 o.z. a předkupní právo žalovaných bylo porušeno, o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10.8.2022, č.j. 9 C 220/2021-124, v právní moci dne 19.10.2022, kterým byl nahrazen projev vůle žalobkyně uzavřít s žalovanými kupní smlouvu o převodu dotčeného pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 k.ú. , adresa, . Na podkladu tohoto soudního rozhodnutí se žalovaní staly vlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, , s právními účinky zápisu ke dni 5.12.2022.

27. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba vznesená žalobkyní představuje zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o.z.

28. Soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla činná jako jednatelka předchozího vlastníka pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, k.ú. , adresa, , společnosti , právnická osoba, od 18.7.2019. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaným svědčilo zákonné předkupní právo k pozemku par. č. , Anonymizováno, /1 v k.ú. , adresa, . Za podstatné soud považuje, že nejpozději od právní moci rozsudku zdejšího soudu ze dne 10.8.2022, č.j. 9 C 220/2021-124, o nahrazení projevu vůle, tj. od 19.10.2022, žalobkyně věděla, že nabídka společnosti , právnická osoba, k uplatnění předkupního práva pouze na koupi obou pozemků ze dne 24.11.2020 nebyla řádná, a že předkupní právo žalovaných bylo porušeno, přesto dne 15.1.2024 podává projednávanou žalobu za období, ve kterém vlastnila dotčený pozemek při porušení předkupního práva svědčícího žalovaným. V projednávané věci se tak dle názoru soudu uplatní zásada „nemo turpitudinem suam allegare potest“, tj. zásada, podle níž nemůže nikdo mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti. Zjištěný skutkový stav dovoluje uzavřít, že porušení předkupního práva ze strany společnosti , právnická osoba, výzvou ze dne 24.11.2020, učiněnou v době, kdy žalobkyně byla jednatelkou této společnosti a od které, jako předchozího vlastníka, dotčený pozemek nabyla, vedlo k oddálení nabytí vlastnického práva k tomuto pozemku žalovanými, a to ačkoliv žalovaní o převod pozemku projevovali během dubna 2020 až června 2020 zájem, byť k dohodě na převodu kvůli odlišným stanoviskům stran ceny pozemku nakonec nedošlo. Ačkoliv k porušení předkupního práva žalovaných došlo ze strany společnosti , právnická osoba, , nelze toto porušení, vzhledem k postavení žalobkyně jako statutárního orgánu této společnosti, nepřičítat i k tíži žalobkyně, která o tomto porušení musela mít (měla mít) povědomí nejpozději po autoritativním rozhodnutí soudu.

29. Za dané situace, vzhledem k výše uvedenému závěru soudu, bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami žalovaných (co do námitky započtení stran vzniklé škody). Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně argumentovala tím, že nelze přihlížet k dovolávání se dobrých mravů žalovanými v situaci, kdy sami žalovaní po celou dobu užívání pozemku neprojevili zájem hradit za toto užívání úhradu, jak minulému vlastníku, tak žalobkyni, byla tato námitka provedeným dokazováním vyvrácena. Z předložených výpisů z účtu žalovaného 1) za období od 22.11.2020 do 5.1.2023 (tedy za období pokrývající dobu, ve které byl dotčený pozemek vlastněn žalobkyní) plyne, že žalovaný 1) zasílal opakovaně platby označené jako nájem pozemku pod domem, ale tyto byly ze strany společnosti , právnická osoba, vraceny s odůvodněním, že nebyla uzavřena nájemní smlouva. Stejně tak sama žalobkyně dopisem ze dne 27.7.2021 sdělila, že bez uzavření nájemní smlouvy nelze nájemné platit, a to k výzvě ze strany žalovaných stran sdělení čísla účtu za účelem zasílání nájemného za pozemek pod jejich domem. Z uvedeného nelze dojít k závěru, že by žalovaní neprojevovali zájem za užívání cizí věci hradit úplatu. Nadto, že by z tohoto důvodu neměla být námitce dobrých mravů přiznána relevance.

30. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

31. Soud přiznal žalovaným, jako procesně zcela úspěšné straně, právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) v celkové výši 34 116,92 Kč, sestávající z odměny zástupce obou žalovaných za čtyři úkony právní služby po 5 152 Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 a. t., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis odporu a odůvodnění odporu, sepis vyjádření ze dne 15.5.2024 a účast na jednání dne 24.7.2024), tj. celkem 20 608 Kč, náhrady hotových výdajů zástupce žalovaných za tytéž čtyři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. celkem 1 200 Kč. Dále náhrada cestovného na trase , adresa, a zpět dne 24.7.2024, celkem 612 km při průměrné spotřebě vozidla tov. zn. Škoda, RZ , SPZ, , 6,6 litru/100 km a při ceně motorové nafty 38,70 Kč/litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., k tomu základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,60 Kč/km, tj. celkem 4 987,80 Kč. Náhrada za promeškaný čas v délce 14 půlhodin za cestu , adresa, a zpět činí 1 400 Kč dle § 14 odst. 3 a.t. Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad byla přiznána ve výši 5 921,12 Kč, a sice z částky 28 195,80 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.