11 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované Anonymizováno Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51 380,28 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 51 380,28 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 4. 4. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 31 983,28 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 425,55 Kč, s úrokem ve výši 20,94% ročně z částky 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 397,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 19 397 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 138,69 Kč, s úrokem ve výši 18,36% ročně z částky 12 768,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 416,92 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 768,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (nárok 2). 2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem právnická osoba dvě smlouvy o zápůjčce, když dne 25. 6. 2021 byla uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 20 071 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 12 088 Kč, z částky za zpracování, a další péči o zákazníka ve výši 4 643Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 78 týdnů splátkami v týdenní výši 450 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 23. 12. 2022. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. 3 Dále byla dne 3. 6. 2021 mezi žalovaným a původním věřitelem smlouva č. hodnota, na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 7 735 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 593 Kč a z částky za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 2 582 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázal splácet po dobu 52 týdnů splátkami v týdenní výši 438 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 2. 6. 2022. Žalovaná nesplnila své závazky řádně a včas, když poslední splátka byla z její strany uhrazena 16. 6. 2021. 4 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 5 Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: Dle smlouvy o úvěru č. hodnota byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 25. 6. 2021, kdy předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 17 731 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 12 088 Kč, z odměny za zpracování, úvěru a péči o zákazníka ve výši 5 643 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy zaplatit 72 měsíčních splátek po 450 Kč, kdy poslední splátka činila 421 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 19 499 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 27 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 5 000 Kč bez bližšího určení, interní splátky pak v měsíční výši 1 927 Kč. Dle smlouvy o úvěru č. hodnota byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 3. 6. 2021, kdy předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 6 175 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 593 Kč, z odměny za zpracování, úvěru a péči o zákazníka ve výši 2 582 Kč a doplňkové pojištění 1 560 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy zaplatit 52 měsíčních splátek po 438 Kč, kdy poslední splátka činila 397 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 16 002 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 21 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 8 000 Kč bez bližšího určení. Příjem žalované dosahovaný v období před uzavřením předmětných smluv byl doložen Pracovní smlouvou a výplatními páskami. Nebylo jakkoliv prokázáno, že by byla verifikována výše běžných nákladů na živobytí žalované, když byl předložen doklad o ubytování z Anonymizováno, ze které však není patrné, jaké jsou náklady ubytování. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovanou z obou uvedených úvěrových smluv. Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno přípisem z 29. 9. 2023, přičemž jeho odeslání na adresu žalovaného označenou jím v předmětných smlouvách je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 27. 10. 2023. 7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznických karet vycházela předchůdkyně žalobkyně mimo jiné z dalších příjmů domácnosti žalované, které nebyly jakkoliv specifikovány či doloženy. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 5 000 Kč, resp. 8 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Pochybnosti pak vzbuzuje zejména skutečnost, že byly předloženy dvě zákaznické karty, které byly vyhotoveny s časovým odstupem 22 dnů v rozmezí stejného kalendářního měsíce a přesto se v nich zachycené údaje zásadně liší. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 14 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti. 15 Přes procesní poučení dané straně žalované při ústním jednání pak nebyly navrženy důkazy k prokázání verifikace vstupních údajů při ověřování schopnosti žalované splácet úvěr. Nebyly dále přes poučení navrženy žádné důkazy k prokázání faktické výplaty úvěrů žalované. 16 Vzhledem k uvedenému závěru o neplatnosti úvěrových smluv by bylo možno posoudit věc dle právní úpravy bezdůvodného obohacení, pokud by bylo prokázáno, že na základě neplatných smluv bylo žalované poskytnuto jakékoliv plnění. Tak tomu, ale v daném případě nebylo a soudu proto nezbylo než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout. 17 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně plně úspěšné straně žalované žádné procesní náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve dvou vyhotoveních.