12 C 210/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro žaloba na vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa, jehož součástí je doposud Anonymizováno stavba Anonymizováno domu, evidovaný u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro obec adresa a katastrální území adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 35 260 Kč , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem AK adresa. 1 Tvrzení účastníků řízení Žalobou soudu doručenou dne datum se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parcelní číslo Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa, jehož součástí je dosud Anonymizováno stavba Anonymizováno domu (dále jen „RD“), evidovaný na LV číslo hodnota. Tvrdí, že uvedené nemovitosti jsou v jejím výlučném vlastnictví, neboť je výlučnou vlastnicí pozemku a výstavba rodinného domu na jejím pozemku započala po uzavření manželství (tj. po datum) - územní rozhodnutí nabylo právní moci datum a stavební povolení datum. Po rozvodu manželství účastníků, tedy po datum (po právní moci rozsudku Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, č. j. spisová značka) žalovaný nadále uvedené nemovitosti užívá, přestože byl opakovaně k vyklizení vyzván, na druhou výzvu ze dne datum, reagoval tak, že bez dalšího vyklizení odmítl. 2 Z vyjádření žalovaného k žalobě vyplývá, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, navrhuje zamítnutí žaloby, neboť je přesvědčen, že rodinný dům se nachází v zaniklém společném jmění manželů – účastníků řízení, ohledně jehož vypořádání (nezkolaudované stavby rodinného domu nacházející se na pozemku parcelní číslo Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa) podal žalovaný dne datum žalobu, řízení je vedeno u Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pod sp. zn. spisová značka. právnická osoba budovali účastníci řízení společně v souladu s dohodou, že bude součástí SJM a že tak bude zapsána do katastru nemovitostí. Navrhl, aby soud přerušil řízení do doby, než uvedené řízení o vypořádání pravomocně skončí. 3 Soud návrhu na přerušení řízení vyhověl, jeho usnesení však bylo odvolacím soudem zrušeno s odůvodněním, že sice bude v obou věcech nutno řešit stejnou předběžnou otázku – zda předmětný rodinný dům je ve smyslu § 506 odst. 1 o.z. součástí pozemku a jako takový je ve vlastnictví žalobkyně nebo se jedná o samostatnou nemovitou věc v SJM– ale okresní soud přehlédl, že je shodně v obou řízeních tvrzeno, že rodinný dům byl vystaven během manželství účastníků, za účinnosti o.z., z čehož jednoznačně plyne, že by měl být primárně nahlížen dle § 506 odst. 1 oz jako součást tohoto pozemku, tj. rovněž ve vlastnictví žalobkyně. Zároveň z tvrzení účastníků ani ze spisu nevyplývá, že by mohl být učiněn závěr o existenci takového právního titulu, který by (výjimečně), založil samostatnost domu jako nemovité věci, jež se vystavěním (do fáze, kdy byla zřejmou dispozice prvního nadzemního podlaží), stala součástí SJM, když takovým titulem bez dalšího nemůže být žalovaným dosud blíže nepopsaná „dohoda“ manželů, že dům bude společný. 4 Soud proto za účelem konkretizace tvrzené dohody vyzval žalovaného k doplnění žalobních tvrzení. Z něj vyplynulo, že dohoda o tom, že nezkolaudovaná stavba bude součástí SJM, a takto bude zanesena do katastru nemovitostí, byla uzavřena ústně mezi žalobkyní a žalovaným v Anonymizováno Anonymizováno, ještě před uzavřením manželství, když spolu měly Anonymizováno nezletilé děti, s tím, že budují společnou domácnost. Výstavba nezkolaudované stavby byla financována z prostředků získaných smlouvou o hypotečním úvěru v Anonymizováno Anonymizováno, výstavbu zajišťoval zejména žalovaný, svépomocí, a žalovaný také splácí do dnešního dne úvěr. Dále žalovaný tvrdí, že uvedené nemovitosti začal užívat s konkludentním souhlasem žalobkyně, tedy dle mínění žalovaného mezi účastníky řízení vznikl konkludentně smluvní vztah, a to výprosa či výpůjčka, respektive spíše výpůjčka, neboť bylo zřejmé, že užívání bude dočasného charakteru – do doby vypořádání SJM. S tím, že takovýto smluvní vztah nebyl nikdy řádně ze strany žalobkyně ukončen. S ohledem na všechny tyto skutečnosti se mu současné jednání žalobkyně jeví jako rozporné s dobrými mravy. 5 Dokazování, skutkový závěr: Rozsudkem Anonymizováno soudu v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka má soud za prokázané, že manželství účastníků uzavřené dne datum bylo pravomocně rozvedeno ke dni datum. Z provedeného dokazování (výpisem z katastru nemovitostí, územním rozhodnutím z datum, stavebním povolením z datum) soud učinil závěr, že na pozemku parcelní číslo Anonymizováno/Anonymizováno, v k.ú. adresa ve výlučném vlastnictví žalobkyně, byla v průběhu manželství účastníků vystavena dosud Anonymizováno stavba Anonymizováno domu. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum podané k poštovní přepravě téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k vyklizení uvedených nemovitostí již datum a následně – pro neúspěch pokusu vyřešit věc smírně – dne datum. 6 Právní posouzení, právní závěr. Podle ustanovení § 769 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník. (dále jen „o.z.“ ) zaniklo-li manželství rozvodem a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má, k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat, ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně. 7 Protože o povinnosti druhého manžela se vystěhovat soud rozhodne tehdy, pokud manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, byla v tomto řízení rozhodná skutečnost, zda jsou uvedené nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, či zda – jak tvrdí žalovaný, – se rodinný dům nachází v zaniklém SJM účastníku řízení. 8 Podle ustanovení § 506 odst. 1 občanského zákoníku, součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“ ) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Občanský zákoník nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014 a z uvedeného ustanovení vyplývá, že stavba, která byla zřízena po datum, se stává součástí pozemku. Protože k výstavbě rodinného domu došlo za účinnosti o.z., stala se součástí pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně, tudíž je rovněž ve vlastnictví žalobkyně. 9 K tvrzené existenci dohody, že Anonymizováno stavba bude součástí SJM, uzavřené ústně mezi žalobkyní a žalovaným v Anonymizováno Anonymizováno soud uvádí: Podle názoru soudu není existence tvrzené dohody rozhodnou skutečností, neboť i kdyby tvrzení o dohodě byla prokázána, nemohl by být soudem učiněn závěr o existenci takového právního titulu, který by (výjimečně) založil samostatnost domu jako nemovité věci, jež se vystavením (do fáze, kdy byla zřejmou dispozice prvního nadzemního podlaží) stala součástí SJM. A to z následujících důvodů. Podle ustanovení § 3055 odst. 1, stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku, nebo jsou- li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. Podle ustanovení § 3055 odst. 2, odst. 1 platí obdobně pro stavbu, která má být zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 10 Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2216/2023 vyplývá, že význam odst. 2 spočívá v tom, že umožňuje zachování samostatného právního režimu stavbě, která byla zřízena po 1.1. 2014, ale na základě práva vzniklého před tímto datem, tj. buď tak, že byla zahájena před 1.1. 2014 a do dne účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník jako věc v právním smyslu nevznikla, anebo byla zahájena až po 1. 1. 2014. Protože žalovaný tvrdí, že dohoda byla uzavřena v datum, učinil závěr, že žalobkyně je výlučnou vlastníci předmětné stavby rodinného domu. 11 K tvrzení žalovaného, že uvedené nemovitosti začal užívat s konkludentním souhlasem žalobkyně, tedy dle mínění žalovaného mezi účastníky řízení vznikl konkludentně smluvní vztah, a to výprosa či výpůjčka, respektive spíše výpůjčka. 12 Podle názoru soudu nejsou tato tvrzení ve věci rozhodná, neboť při závěru soudu o tom, že jsou uvedené nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, je ve věci dále rozhodné, že se účastníci nedohodli o dalším bydlení žalovaného, který měl v domě pouze právo bydlet. V tomto řízení soud rozhoduje o návrhu žalobkyně, která má k domu vlastnické právo, o povinnosti žalovaného se vystěhovat. Jak bylo prokázáno, žalobkyně podala návrh poté, co nebyla úspěšná snaha o smírné řešení sporu, když dopisem právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k vyklizení uvedených nemovitostí již datum a znovu datum. 13 K tvrzení žalovaného, že jednání žalobkyně se mu jeví (vzhledem k výše konstatovaným, doplněným tvrzením žalovaného) jako rozporné s dobrými mravy. Toto tvrzení soud neshledal opodstatněným, neboť je nutné přihlédnout k tomu, že žalobkyně jako vlastnice uvedených nemovitostí má právo na ochranu proti tomu, kdo do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahuje. A to je podle právní úpravy obsažené v o.z. účinném od datum. Pokud by tato ochrana žalobkyni měla být odepřena, tak pouze za zcela výjimečných okolností, které by byly zjištěny. Protože soud bere v úvahu žalovaným tvrzené okolnosti případu, pak i kdyby byly prokázány, tak nejsou takového charakteru, aby žalobkyni byla upřena ochrana jejího vlastnického práva, případně aby jeho výkon byl hodnocen v rozporu s dobrými mravy. Případné nároky žalovaného plynoucí z okolností případu je třeba ( při závěru soudu o výlučném vlastnictví žalobkyně) řešit v jiném řízení. 14 Protože žalobkyně prokázala, že má k domu vlastnické právo a prokázala i ostatní rozhodné skutečnosti (manželství zaniklo rozvodem a rozvedení manželé se nedohodli o dalším bydlení žalovaného, který má v domě pouze právo bydlet a předžalobní výzvou, byl žalovaný, jehož manželství se žalobkyní zaniklo, dne datum, vyzván k vystěhování z uvedených nemovitostí), nezbylo soudu, než rozhodnout o povinnosti žalovaného se vystěhovat a žalobě vyhovět. 15 Protože se další žalovaným navrhované důkazy týkaly prokázání ve věci nerozhodných skutečností, soud je neprovedl. Soud není povinen provést důkazy, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které nejsou významné pro posouzení uplatněného nároku. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. je to soud, kdo rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede. 16 Pokud soud v řízení provedl další listinné důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé. 17 Ve věci úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náleží jí tak náhrada nákladů řízení v plné výši. 18 Náklady řízení sestávají dále z náhrady nákladů právního zastoupení stanovené podle ust. § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s ust. § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif), z tarifní hodnoty 50 000 Kč za tyto úkony § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 3 100 Kč za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 advokátního tarifu ve znění účinném do datum): - převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, - sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - sepis žaloby na vyklizení dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - sepis odvolání do usnesení o přerušení řízení (1/2 úkon) dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, a dále za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 5 620 Kč za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 advokátního tarifu ve znění účinném od datum): - účast při jednání soudu dne datum dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, - sepis podání ve věci samé – vyjádření k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů žalovaným dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - účast při jednání soudu dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. 19 Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 4 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do datum po 300 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. v platném znění po 450 Kč za uvedené úkony právní služby, tedy celkem paušální náhrady ve výši 2 550 Kč. 20 K tomu soud přiznal 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Celkem tedy soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 35 260 Kč. 21 Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 22 Lhůta k úhradě náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.