5 C 1/2019

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zmocněnkyní příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky 255 470 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 217 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 217 770 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení zastavuje.

II. Žalobci se vrací soudní poplatek za žalobu ve výši 6 968 Kč.

III. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 37 700 Kč od 6. 12. 2018 do 8. 4. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 37 700 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 37 700 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, která byla soudu doručena dne 6. 12. 2018, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 255 470 Kč s příslušenstvím s tím, že základ žalované částky představuje náhrada podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vodní zákon“), za omezení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] nacházejících se v k. ú. [obec], a pozemku parc. č. 2001, ležícím v k. ú. [obec] u [obec] (dále jen„ dotčené pozemky“), k němuž dochází tím, že na jejich částech je situována stavba vodního díla – jezu, který je ve vlastnictví žalovaného a který byl zbudován před 1. 1. 2002, že dotčené pozemky jsou ve vlastnictví státu, k nimž mu svědčí právo hospodařit, že výše náhrady byla určena podle znaleckého posudku č. 12474-172/2018 ze dne 5. 7. 2018, jehož autorem je KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o., a že žalovaný ji odmítl uhradit, proto je požadován i úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaný nesouhlasil s žalobou a svou obranu založil na tom, že byl nesprávně označen jako fyzická osoba, ačkoli vodní dílo mu náleží coby fyzické podnikající osobě, že nebylo doloženo, že žalobce má k dotčeným pozemkům právo hospodařit a odkdy mu svědčí, že žalobce se k němu chová v rozporu s dobrými mravy, což vyplývá z jeho požadavku na úhradu smyšlené výše náhrady a příslušenství, které však požadovat nemůže, když doposud nebylo soudně rozhodnuto o přiznání náhrady, proto nemůže být v prodlení, a z jeho postupu, který předcházel zahájení tohoto řízení a kterým byla žaloba podána k soudu. Zevrubně se vyjadřoval k okolnostem, které by měly být promítnuty do určení výše náhrady, a oponoval výši náhrady, jak ji stanovil Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku č. j. 47 Co 7/2021-652 ze dne 23. 2. 2021 (dále jen„ rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové“). Nedůvodnost žaloby spatřoval i v tom, že uplatněný nárok je promlčen s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 ze dne 24. 11. 2020, neboť žalobci náleží náhrada nikoli podle § 59a, nýbrž podle § 50 písm. c) vodního zákona. Právo na náhradu podle tohoto ustanovení vzniklo již dnem 1. 1. 2002, kdy vstoupil v účinnost vodní zákon, a promlčecí lhůta počala běžet tímto dnem a k promlčení došlo dne 1. 1. 2005.

3. Podáním ze dne 7. 5. 2021 vzal žalobce žalobu co do částky 217 770 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení zpět a navrhoval, aby v řízení bylo pokračováno pro náhradu ve výši 37 700 Kč, jak byla určena v samostatném řízení na návrh žalovaného v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Řízení bylo zčásti za použití § 96 o. s. ř. zastaveno. Žalobci vzniklo právo na vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 968 Kč (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSP“)). Na předmět řízení, jenž odpadl, připadl soudní poplatek ve výši 8 711 Kč, který bylo třeba ponížit o 20%, tj. o částku 1 743 Kč (§ 13 odst. 2 ZSP, § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). I když bylo řízení zčásti zastaveno až po 1. jednání, neměla tato skutečnost vliv na vrácení soudního poplatku, jelikož k dispozičnímu úkonu žalobce došlo před zahájením tohoto jednání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 254/05 ze dne 20. 10. 2005).

4. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že vlastnické právo k dotčeným pozemkům je zapsáno pro Českou republiku a právo s nimi hospodařit je svěřeno žalobci. Společně se vyznačují druhem: vodní plocha a způsobem využití: koryto vodního toku přirozené nebo upravené.

6. Předžalobní komunikace, která se odehrála mezi účastníky řízení a která sestává ze sdělení žalobce ze dne 21. 8. 2018, zprávy žalovaného ze dne 21. 9. 2018, sdělení žalobce ze dne 9. 10. 2018 a 27. 11. 2018 a zprávy žalovaného ze dne 29. 11. 2018, dokumentovala, že žalovaný byl vyzván k uzavření dohody o jednorázové finanční náhradě za omezení vlastnického práva podle § 59a vodního zákona k dotčeným pozemkům. Žalovaný nesouhlasil s navrhovanou dohodou a uvedl, že znalecký posudek od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o., obsahuje nezhojitelné vady, že jej nelze uplatnit pro stanovení výše specifikovaných finančních závazků, že nebere v potaz vodní díla srovnatelného charakteru, cenu v místě a čase obvyklou a že mezi návrhy vůči jednotlivým subjektům jsou činěny nedůvodné rozdíly, proto je návrh vůči němu finančně nesprávný a úkorný. Projevil však zájem na vyřešení věci a požádal o osobní setkání. K schůzce mezi účastníky řízení došlo dne 17. 10. 2018. Žalobce následně setrval na znaleckých závěrech s tím, že způsob výpočtu byl již použitý u několika desítek obdobných vodních děl a je zřejmé, že stanovená výše náhrady je ve výši ceny obvyklé, a vyzval žalovaného k úhradě náhrady ve výši 255 470 Kč ve stanovené lhůtě. Žalovaný na výzvu k plnění reagoval nesouhlasně a informoval žalobce, že byla ve věci podána žaloba.

7. V řízení o žalobě na určení výše náhrady za omezení vlastnického práva k nemovitým věcem, které bylo zahájeno žalovaným dne 28. 11. 2018 a kde účastníci tohoto řízení vystupovali v obráceném procesním postavení, bylo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 12 C 231/2018-617 ze dne 2. 10. 2020 (dále jen„ rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové“) ve výroku I. rozhodnuto, že finanční náhrada za omezení vlastnického práva žalovaného k 866 m2 pozemku parc. [číslo] – vodní plochy v katastrálním území Jesenný a k pozemku parc. č. 2001 – vodní plochy v [katastrální uzemí] Brodu, ke kterému dochází stavbou jezového tělesa ve vlastnictví žalobce, činí 3 770 Kč. Následujícími výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu. V odůvodnění bylo popsáno, že žalobce se domáhal určení finanční náhrady podle § 59a vodního zákona, že následně měl za to, že se toto ustanovení na daný případ nevztahuje a měl by se použít § 50 písm. c) téhož předpisu a že nárok žalovaného je v rozporu s dobrými mravy. Po provedeném dokazování, v rámci něhož byl proveden znalecký posudek č. 12474-172/2018 od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r.o., ze dne 5. 7. 2018, který určil tržní cenu dotčených pozemků na částku 505 538 Kč a odhad simulovaného nájemného 10% ročně, tj. 50 553,75 Kč, znalecký posudek č. 3364-144/2019 od ústavu Grant Thorton Valuations, a. s., ze dne 17. 10. 2019, jenž určil tržní hodnotu dotčených pozemků částkou 26 300 Kč a simulované nájemné 6,4%, tj. po zaokrouhlení 1 700 Kč ročně, a znalecký posudek od Ing. Václava [příjmení] č. 8972/2019 ze dne 14. 6. 2019, který zjistil obvyklou cenu dotčených pozemků na částku 8 660 Kč a hodnotu věcného břemene na částku 3 770 Kč, a právním posouzení věci při rozboru relevantní právy úpravy ve vodním zákonu byla náhrada podle § 59a vodního zákona stanovena ve výši shora, přičemž její přiznání nebylo považováno za rozporné s dobrými mravy. K znaleckému posudku od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o. ze dne 5. 7. 2018 se soud vyjádřil tak, že znalecký ústav v důsledku pokynu žalovaného při stanovení hodnoty pozemků a obvyklého nájemného zkoumal výkonový potenciál polohy, a to navíc v době, kdy je malá vodní elektrárna v provozu. Tento potenciální zisk a z něho odvozovaná cena pozemků a obvyklého nájemného byly pro účely stanovení náhrady nepoužitelné.

8. O odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2021, tak, že výrokem I. byl napadený rozsudek změněn tak, že finanční náhrada za omezení vlastnického práva činí 37 700 Kč. Navazujícími výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu. Odvolací soud uvedl, že předpoklady pro určení náhrady za existenci jezu zbudovaného na pozemcích žalovaného byly splněny (čl. LV zákona č. 303/2013 Sb.), avšak soudem 1. stupně určenou výši náhrady považoval za nízkou. Nepřisvědčil názoru žalovaného, že by měl být při stanovení náhrady brán v potaz tzv. výkonový potenciál polohy. Je tomu tak proto, že jez je na pozemcích žalovaného již zbudován a stejně tak již existuje malé vodní elektrárna na přilehlých pozemcích žalobce. Žádná nová elektrárna v daném místě již vybudována být nemůže. Takovou perspektivu pozemky žalovaného nemají. Nelze s nimi spojovat potenciál zbudování jezu a elektrárny, který by zvyšoval jejich cenu.

9. Sdělením ze dne 23. 3. 2021 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě náhrady ve výši 37 700 Kč za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům ve smyslu § 59a vodního zákona podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a to do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu. V případě zaplacení náhrady žalobce počítal s podáním návrhu na zastavení řízení, které je v této věci vedeno.

10. Reakční zprávou ze dne 29. 3. 2021 žalovaný uvedl, že rozsudek odvolacího soudu není řádným platebním titulem, neboť předmětem řízení byla žaloba na určení výše náhrady, která je toliko předběžnou otázku pro řízení o žalobě na plnění, a že výzva k úhradě není právně dostatečným titulem pro plnění. Poukázal na možné promlčení přiznané náhrady a na možnost žalobce podat dovolání.

11. U jednání dne 14. 5. 2021 žalobce souhlasil s tím, že jeho sdělení ze dne 23. 3. 2021 bylo žalovanému doručeno nejpozději dne 29. 3. 2021.

12. Mezi účastníky řízení pokračovala komunikace, kdy sdělením ze dne 7. 4. 2021 žalobce oznámil žalovanému, že bylo rozhodnuto o nepodání dovolání, nicméně změnu názoru nelze garantovat, že bude respektováno, pokud bude náhrada v určené výši uhrazena až po uplynutí lhůty pro podání dovolání. Žalovaný na to odpověděl zprávou ze dne 25. 4. 2021, v níž navrhl žalobci dohodu o promlčení náhrady za dotčené pozemky, že námitku promlčení vznesl již před soudy v [obec], avšak z formálních důvodů k ní nemohlo být přihlédnuto, přičemž aktuální judikatura svědčí o promlčení této náhrady. Sdělením ze dne 4. 5. 2021 žalobce uvedl, že dovolání podáváno nebude, že je jim známo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 ze dne 24. 11. 2020 o vyloučení aplikace § 59a vodního zákona na vodní díla v korytech toků, že s tímto názorem nesouhlasí a lze očekávat, že bude revidován.

13. Vzhledem k tomu, že již bylo o výši náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům pravomocně rozhodnuto, tato otázka je již definitivně vyřešena a pro toto řízení o žalobě na plnění je takto stanovená výše náhrady určující a závazná (srov. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2327/2020-165 ze dne 15. 9. 2020). Nebyl tudíž důvod rozšiřovat dokazování o účastníky řízení nabídnuté důkazy, které se upínaly k řešení otázky, jak bylo uvedeno výše, zejm. znalecký posudek od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o., č. 12474-172/2018 ze dne 5. 7. 2018, a na něj navazující odborné zákresy, fragment znaleckého posudku od Ing. Václava [příjmení] [číslo] ze dne 14. 6. 2019 a společnosti G Thorton č. 3364-144/2019 ze dne 17. 10. 2019, dohodu o finanční náhradě za omezení vlastnického práva k pozemkům č. O994180230. Výhrada žalovaného proti výši náhrady, jak byla určena v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, je opožděná. Pakliže považoval jeho závěry za nesprávné, mohl se proti nim dovolat, nicméně tuto možnost nevyužil. Proveden nebyl ani spis Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 231/2018 a v něm uložené listiny, když pro soud byla stěžejní pouze konečná rozhodnutí, která k důkazu provedl. Zbývající důkazní návrhy nebyly provedeny pro jejich nadbytečnost nebo pro to, že by nemohly přispět k zjištění relevantního skutkového stavu. Dokazování nebylo směřováno ani k tomu, zda je uložení povinnosti k úhradě náhrady v rozporu s dobrými mravy, jelikož se jedná o argumentaci, která měla být uplatněna a řešena v předchozím řízení. Tam soudy žádný rozpor s dobrými mravy při rozhodování o stanovení výše náhrady neshledaly.

14. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav:

15. Vlastnické právo k dotčeným pozemkům je zapsáno pro Českou republiku a právo s nimi hospodařit je svěřeno žalobci. Společně se vyznačují druhem: vodní plocha a způsobem využití: koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Před zahájením tohoto řízení a řízení před Okresním soudem v Hradci Králové, kde se projednávala žaloba na stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům, byla mezi účastníky řízení vedena písemná a ústní komunikace o vyřešení věci, ale bezúspěšně. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, který nebyl právní moci dne 22. 3. 2021, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, byla finanční náhrada za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům podle § 59a vodního zákona stanovena ve výši 37 700 Kč. Sdělením žalobce ze dne 23. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě této náhrady ve lhůtě do deseti dnů po jeho obdržení. K jeho doručení došlo nejpozději ke dni 29. 3. 2021, když tohoto dne žalovaný vyjádřil nesouhlas s plněním, který se ani poté nezměnil.

16. Podle § 59a vodního zákona, vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

17. Podle čl. LV – přechodná ustanovení - zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud.

18. Podle § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Soud dospěl po právním posouzení věci k těmto závěrům. Mezi Českou republikou (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) vznikl závazkový právní vztah z titulu omezení vlastnického práva věřitele k dotčeným pozemkům, na nichž se nachází stavba vodního díla, které náleží žalovanému a které bylo zbudováno před 1. 1. 2002 (§ 59a vodního zákona) (§ 1721 a násl. o. z.). Žalobce byl nadán aktivní věcnou legitimací k podání žaloby na plnění, protože tím, že mu bylo svěřeno právo hospodařit s dotčenými pozemky, je nositelem oprávnění jednat vlastním jménem v záležitostech, které se jich týkají (§ 1 odst. 2 zákona č. 305/2000 Sb., o povodích, a § 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku). Za situace, kdy bylo o výši náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, rozhodovalo se v tomto řízení již pouze o uložení povinnosti tuto náhradu zaplatit (srov. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2327/2020-165 ze dne 15. 9. 2020). Žalovaný zaujímal názor, že jsou zde okolnosti, pro něž nelze žalobě vyhovět. Za stěžejní argument považoval námitku promlčení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 ze dne 24. 11. 2020. V tomto rozhodnutí se dovolací soud zabýval vztahem § 50 písm. c) a § 59a vodního zákona. Vysvětlil, že v obou případech vzniká vlastníkovi vodního díla povinnost nahradit vlastníkovi pozemku omezení jeho vlastnických práv, a to formou jednorázové kompenzace – v případě § 59a tak zákon stanoví výslovně, kdežto v případě § 50 písm. c) právo na náhradu za omezení vlastnického práva vyplývá z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. V případě § 50 písm. c) jsou účinky právní normy omezeny na vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 a nacházející se v korytě vodního toku, naproti tomu norma obsažená v § 59a své účinky vztahuje na všechna vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002, a dopadá na širší okruh situací (i na vodní díla, která se v korytě vodního toku přímo nenacházejí). Jinými slovy lze říct, že tytéž účinky, které pro všechna vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 nastaly na základě § 59a vodního zákona k 1. 1. 2014 (kdy nastala účinnost uvedeného ustanovení), nastaly pro vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 v korytě vodního toku již účinností § 50 písm. c) vodního zákona (tj. již k 1. 1. 2002). Je proto nutné uzavřít, že mezi těmito právními normami je dán vztah speciality (§ 50 psím. c) vodního zákona) a obecnosti (§ 59a vodního zákona). K těmto závěrům soud uvádí, že v poměrech tohoto případu nejsou aplikovatelné. Byť se vodní dílo žalovaného nachází na pozemcích věřitele, které jsou vedeny jako koryto vodního toku, nelze pominout, že výše náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům byla již pravomocně stanovena podle § 59a vodního zákona, čímž se okolnosti tohoto případu výrazně odlišují od těch, které bral do úvahy Nejvyšší soud. Pravomocná rozhodnutí soudů v Hradci Králové jsou konečná a je vyloučeno přezkoumávat nebo prověřovat jejich věcnou správnost. Soud měl proto za to, že pro posouzení uplatněné námitky promlčení je podstatné, jakému ustanovení ve vodním zákonu byl právní vztah mezi účastníky řízení v předchozím řízení o stanovení výše náhrady podřízen (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2431/2010 ze dne 19. 10. 2011). S ohledem na řečené bylo třeba námitku promlčení posoudit ve vazbě na § 59a, nikoli § 50 písm. c) vodního zákona.

22. Článek LV – přechodných ustanovení – zákona č. 303/2013 Sb. ve spojení s § 59a vodního zákona umožňoval vlastníku pozemku omezeného vodním dílem žalovat nejen na stanovení výše náhrady, ale též na plnění, a vlastníku vodního díla žalovat pouze na stanovení výše náhrady, pročež je zapotřebí rozlišovat běh promlčecí lhůty pro podání žaloby na určení výše náhrady soudem a pro následné plnění podle tohoto rozhodnutí. Promlčecí lhůta v délce tří let v prvním případě počala běžet dnem 1. 2. 2016, kdy byla založena pravomoc soudu rozhodnout spor o výši náhrady (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1911/16 ze dne 6. 9. 2016) a skončila dnem 1. 1. 2019. V druhém případě počíná promlčecí lhůta v stejném rozsahu běžet od právní moci rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o výši náhrady, aniž by jím byla uložena povinnost plnit. Popsané se týká těch situací, kde se postupně vedou řízení o stanovení výše náhrady a řízení na plnění. Jestliže by vlastník pozemku, na němž se vodní dílo nachází, žaloval rovnou na plnění, posuzovala by se námitka promlčení toliko stran práva na stanovení výše náhrady. Pokud by bylo toto právo promlčeno, nebylo by možné uložit povinnost k plnění. V posuzované kauze bylo již o výši náhrady pravomocně rozhodnuto, tudíž se nelze bránit promlčením práva na stanovení výše náhrady, nýbrž promlčením práva na plnění. Promlčecí lhůta ve vztahu k právu na plnění počala běžet dnem následujícím, kdy rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nabyl právní moci (22. 3. 2021), a skončila dnem 22. 3. 2024. Poněvadž byla žaloba na plnění uplatněna před touto dobou (6. 12. 2018), není právo na zaplacení částky 37 700 Kč promlčeno.

23. Důvodnou nebyla shledána ani námitka žalovaného, že byl nesprávně označen jako fyzická osoba, ačkoli vodní dílo mu náleží coby fyzické podnikající osobě. Ze žaloby bylo patrné, že směřovala proti němu jako vlastníkovi vodního díla a zároveň podnikateli, což vyplývá z toho, že byly požadovány i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen„ nařízení vlády“). Nic na tom nemůže změnit ani to, že u žalovaného nebylo uvedeno IČO. Podáním žalobce ze dne 23. 1. 2019 bylo jeho označení o tento údaj doplněno.

24. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům částku 37 700 Kč, neboť nebyly zjištěny žádné důvody, které by tomu měly zabránit. Z této částky byl žalobci přisouzen úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně od 9. 4. 2021 do zaplacení (§ 2 nařízení vlády), protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Žalovaný byl názoru, že se v prodlení ocitnout nemohl. Soud uvádí, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové nebyla určena lhůta k plnění, jde-li o stanovenou výši náhrady. Dopisem žalobce ze dne 23. 3. 2021, který byl doručen žalovanému dne 29. 3. 2021, byl žalovaný vyzván k plnění do deseti dnů od jeho obdržení. Jednalo se o zesplatňující výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.) Lhůta k plnění počala běžet dnem 30. 3. 2021 a skončila dnem 8. 4. 2021, přičemž jejím uplynutím se žalovaný dostal do prodlení. Před tímto datem žalovaný neměl povinnost plnit. Žalobě tudíž nemohlo být vyhověno v části úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 37 700 Kč od 6. 12. 2018 do 8. 4. 2021. Zamítnuta byla i co do úroku z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 37 700 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, když v tomto rozsahu úrok z prodlení překračoval zákonnou výši k okamžiku prodlení žalovaného.

25. Žalobou byly nárokovány i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády, kde je upraveno, že takové náklady lze požadovat mj. tehdy, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů. I když není vzájemný podnikatelský závazek blíže specifikován, má soud za to, že se vztahuje k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, jak se lze vyvodit z další části předmětného ustanovení, a z obsahu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, konkrétně z jejího článku 1, 2 a 6, jejíž transpozice se promítla do znění § 3 nařízení vlády. Vzájemný závazek mezi účastníky řízení nemá původ v této podnikatelské činnosti, ale vychází z § 59a vodního zákona a čl. LV – přechodných ustanovení – zákona č. 303/2013 Sb. Tento vztah tak stojí mimo právní rámec § 3 nařízení vlády. Žaloba byla ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky zamítnuta.

26. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

28. Při rozhodování o nákladech byl brán v potaz nejenom předmět řízení, který byl meritorně projednán, ale rovněž zpětvzatý předmět řízení, který se do této fáze nedostal (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1706/2014 ze dne 25. 6. 2014). Nejprve se soud zabýval tím, kdo nese zavinění na částečném zastavení řízení, resp. zda zavinění lze klást k tíži žalobce, či nikoli, jelikož se žalovaný ani zčásti podle žaloby nezachoval. Původně byla žalobou požadována náhrada ve výši 255 470 Kč, která vycházela ze znaleckého posudku KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o. V návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové žalobce přistoupil k omezení náhrady o částku 217 770 Kč. Byť tyto okolnosti mohou svádět k závěru, že ani žalobce částečné zastavení řízení nezavinil, v řízení byly zjištěny další skutečnosti, které svědčí o opaku. Před zahájením řízení o určení výše náhrady a řízení na plnění probíhala mezi účastníky řízení komunikace, při níž žalovaný vyslovil nesouhlas s náhradou ve výši 255 470 Kč a brojil proti odborným výstupům, k nimž dospěl znalecký ústav, jehož zaúkoloval žalobce. Žalovaný projevil ochotu na vypořádání vztahů podle § 59a vodního zákona a za tím účelem vyvolal osobní schůzku s žalobcem, která však k ničemu nevedla, protože žalobce odmítl slevit z výše náhrady a trval na znaleckém posudku, aniž by se pokusil prověřit jeho správnost. Žalovaný na to reagoval tak, že před zahájením tohoto řízení inicioval řízení o stanovení výše náhrady před Okresním soudem v Hradci Králové. Pro potřeby řízení před tímto soudem byly zpracovány odborné posudky od ústavu Grant Thorton Valuations, a. s., a od Ing. Václava [příjmení], v nichž bylo dospěno k naprosto odlišným závěrům, než jaké byly přijaty KOPPREA – znaleckým ústavem, spol. s r. o. Nejenom Okresní soud v Hradci Králové, ale i Krajský soud v Hradci Králové nepovažovali znalecký posudek od posledně zmíněného subjektu za správný, když pracoval s výkonovým potenciálem polohy. Ani 1 z těchto soudů se při svém rozhodnutí nepřiblížil k náhradě ve výši 255 470 Kč Krajský soud v Hradci Králové stanovil náhradu ve výši 37 700 Kč, tj. 14,80% z částky, kterou původně požadoval žalobce. Z jeho strany se jednalo o značně nadhodnocenou náhradu, a to s ohledem na chybně zadané parametry znaleckému ústavu. Žalovaný na chyby odborného posudku upozorňoval, kdy následně mu bylo dáno zapravdu, nicméně žalobce jeho námitky nevyslyšel. Přestože výši náhrady za omezení vlastnického práva podle § 59a vodního zákona nelze určit znaleckým posudkem, ale toliko úvahou soudu podle § 136 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5820/2016 ze dne 1. 9. 2017), žalobcem původně požadovaná výše náhrady byla excesivní. Úvahy soudu se přiměřeně odvíjely od názoru vyjádřeného v usnesení Nevyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5183/2014 ze dne 6. 10. 2015. Jelikož žalobce zavinil, že řízení bylo co do částky 217 770 Kč zastaveno, nese zavinění i ohledně úroku z prodlení ve výši 9% z této částky od 6. 12. 2018 do zaplacení. Ke dni částečného zpětvzetí žaloby se jednalo o částku 47 414 Kč. Do úvahy nebyl brán úrok z prodlení od dispozičního úkonu žalobce do doby, kdy bylo řízení zčásti zastaveno, neboť to žalobce ovlivnit nemohl. V dalších úvahách soud vycházel ze závěrů v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a příslušenství vyčísloval ke dni vyhlášení rozsudku. V meritu žalobce neuspěl co do úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 37 700 Kč od 6. 12. 2018 do 8. 4. 2021, tj. 7 939 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,75% ročně ze stejné částky od 9. 4. 2021 do 18. 5. 2021, tj. 30 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobce byl v řízení neúspěšný v rozsahu částky 274 353 Kč. Úspěšný byl naopak v částce 38 041 Kč, sestávající z částky 37 700 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 9. 4. 2021 do 18. 5. 2021, tj. 341 Kč. Celkovým předmětem řízení byla částka ve výši 312 394 Kč. Žalovaný byl v řízení úspěšný z 87,80% a žalobce z 12,20%. Žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení v poměru 75,60%, ale jelikož v závěrečné řeči uvedl, že ať soud rozhodne jakkoli, nechť žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení, bylo rozhodnuto podle jeho projevu.

29. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.