10 C 82/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 209 771,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 185 314,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 456,70 Kč, úroku 15 % ročně z částky 207 790,56 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 207 790,56 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.

III. Žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 1 064 Kč, kterou je povinen zaplatit žalovaný žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 209 771,28 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 207 790,56 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 207 790,56 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení, přičemž žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 207 790,56 Kč a poplatků ve výši 1 980,72 Kč (přičemž se jedná o poplatek za pojištění za měsíc březen 2023 v nezaplacené výši 166,72 Kč a za duben 2023 ve výši 14 Kč, a dva poplatky za upomínky z března a dubna 2023 každá v ceně 900 Kč). Vše výše uvedené žalobce žádá z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s žalovaným dne datum na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 200 000 Kč za účelem konsolidace existujících závazků žalovaného, žalovaný se poskytnuté peníze zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,99 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 929 Kč splatných počínaje říjnem 2022. Žalovaný před zesplatněním úvěru dne 1. 4. 2023 uhradil žalobci částku 13 685,42 Kč a po zesplatnění dále dne 25. 5. 2023 částku 1 000 Kč. Před poskytnutím úvěru měl žalobce ověřit příjmy žalovaného opatřením potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalovaného, dále žalobce žalovaného lustroval v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, výdaje žalovaného ověřil žalobce jednak zjištěním údajů od žalovaného se zahleděním vlastního ekonomického modelu.

2. Potvrzením o příjmu bylo prokázáno, že žalobce před uzavřením smlouvy opatřil od žalovaného potvrzení o tom, že žalovaný je k datu 14. 9. 2022 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba jako profese a není ve výpovědní době, jeho průměrná čistá měsíční mzda za posledních 12 měsíců činila částka.

3. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že dne datum žalobce a žalovaný podepsali listinu, ve které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout 200 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem. Smluvní strany v odstavci 2.2. smlouvy ujednaly, že úvěr je poskytován pouze ke sjednanému účelu, kdy tímto účelem je konsolidace půjček, čímž se rozumí jejich úplné splacení, kdy se mělo jednat o úvěr žalovaného u společnosti právnická osoba, částka určená ke splacení 50 400 Kč a úvěr u společnosti právnická osoba částka určená ke splacení 0 Kč, kdy na konsolidaci úvěrů budou poskytnuty prostředky ve výši 50 400 Kč a zbytek poskytnuté částky může žalovaný užít dle svého uvážení. V článku 2. 4. smlouvy strany sjednaly že žalobce poskytne ujednané prostředky na účty sjednané u konsolidovaných úvěrů dle článku 2.2 a zbylé prostředky poskytne na úvěrový účet č. č. účtu, to vše nejpozději do datum s tím, že podpisem smlouvy dává žalovaný příkaz k tomuto čerpání.

4. Přehledem čerpání bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr tak, že dne datum mu žalobce převedl na účet č. č. účtu částku 149 600 Kč a dne datum částku 50 400 Kč na účet číslo č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol.

5. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný v období od 22. 9. 2022 do 31. 12. 2022 uhradil na úvěrový účet č. č. účtu částku 12 837,88 Kč.

6. Výpisem plateb žalovaného bylo prokázáno, že nad rámec plateb ve výši 12 837,88 Kč jak jsou uvedeny ve výpisu z úvěrového účtu žalovaný uhradil ještě dne 31. 3. 2023 částku 847,54 Kč.

7. Z upomínky ze dne 28. 2. 2023 a podacího archu ze dne 6. 3. 2023 je patrno, že žalobce upomínal žalovaného o zaplacení pohledávky z úvěrového účtu č. č. účtu nejpozději do 1. 4. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru. Dne 6. 3. 2023 byla podána k poštovní přepravě listovní zásilka odeslaná žalobcem a adresovaná žalovanému.

8. Z dopisu žalobce ze dne 1. 4. 2023 a poštovního podacího archu je patrno, že žalobce žalovanému tímto dopisem sdělil, že pro neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu č. č. účtu je ode dne 1. 4. 2023 celá jeho zbývající část splatná. Dne 5. 4. 2023 byla podána k poštovní přepravě listovní zásilka odeslaná žalobcem a adresovaná žalovanému.

9. Předžalobní výzvou s dodejkou bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 6. 12. 2023 k uhrazení dluhu z úvěru č. hodnota nejpozději do 21. 12. 2023, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 8. 12. 2023.

10. Soud neučinil žádná skutková zjištění z ceníku vzhledem k níže uvedeným závěrům o neplatnosti smlouvy.

11. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce před uzavřením smlouvy opatřil od žalovaného potvrzení o tom, že žalovaný je k datu datum zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba jako profese a není ve výpovědní době, a že jeho průměrná čistá měsíční mzda za posledních 12 měsíců činila částka. Žádné další údaje týkajíc se procesu ověření úvěruschopnosti přes výzvu soudu žalobce neprokázal. Účastníci řízení pak dne datum podepsali listinu, v níž se žalobce zavázal žalovanému poskytnout 200 000 Kč a žalovaný se peníze zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem. Smluvní strany v odstavci 2.2. smlouvy ujednaly, že úvěr je poskytován pouze ke sjednanému účelu, kdy tímto účelem je konsolidace půjček, čímž se rozumí jejich úplné splacení, kdy se mělo jednat o úvěr žalovaného u společnosti právnická osoba. ve výši 50 400 Kč a úvěr u společnosti právnická osoba ve výši 0 Kč, kdy na konsolidaci úvěrů budou poskytnuty prostředky ve výši 50 400 Kč a zbytek poskytnuté částky může žalovaný užít dle svého uvážení. V článku 2. 4. smlouvy strany sjednaly že žalobce poskytne ujednané prostředky na účty sjednané u konsolidovaných úvěrů dle článku 2.2 a zbylé prostředky poskytne na úvěrový účet, to vše nejpozději do datum s tím, že podpisem smlouvy dává žalovaný příkaz k tomuto čerpání, žalovanému pak žalobce převedl dne datum částku 149 600 Kč a dne datum částku 50 400 Kč, žalovaný na smlouvu uhradil 14 685,42 Kč, z čehož bylo prokázáno předloženými důkazy 13 685,42 Kč a dále vzal soud za prokázanou platbu žalovaného ze dne 25. 5. 2023 a jedná o tvrzení žalobce učiněné ve prospěch žalovaného. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována dne 8. 12. 2023.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Uvedeného dne se totiž žalobce zavázal poskytnou žalovanému částku 200 000 Kč, k jejímuž čerpání dal žalovaný pokyn a kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným úrokem. Peníze byly žalovanému vyplaceny ve dvou platbách, a to dne datum a dne datum, v celkové sjednané výši. Žalobce před uzavřením smlouvy žalobce ověřil příjmy žalovaného, vůbec však neprokázal, že by jakkoliv ověřoval výdaje žalovaného, a to navzdory výzvě soudu, žalobce však nic nepředložil, ačkoliv § 78 odst. 4 z. s. ú. ukládá povinnost poskytovali spotřebitelského úvěru uchovávat listiny po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, a tato doba v okamžiku zahájení daného soudního řízení ještě neuplynula. Stejně tak žalobce neprokázal, že by ověřoval majetkové poměry lustracemi žalovaného v různých evidencích a rejstřících, což zůstalo pouze v rovině tvrzení. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr) a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 87 z. s. ú. K otázce absolutní neplatnosti smluv a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému 200 000 Kč, z níž žalovaný vrátil 14 685,42 Kč. Žalovaný je tak povinen z vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 185 314,58 Kč dle § 87 z .s. ú.

19. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 185 314,58 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

20. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů nebo poskytovatelům, kteří zanedbali povinnost ověřit úvěruschopnost spotřebitele, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl ve věci úspěšný částečně. Pro stanovení míry úspěchu soud vyčíslil i požadované úroky ke dni vyhlášení rozhodnutí 11. 3. 2025. Žalobce byl úspěšný co do částky 185 314,58 Kč, neúspěšný co do částky 24 456,70 Kč (209 771,28-185 314,58), dále byl neúspěšný co do úroků ve výši 15 % ročně z částky 207 790,56 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení, což činí do dne 11. 3. 2025 částku 60 629,30 Kč, dále byl neúspěšný co do požadovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 207 790,56 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení, což činí do 11. 3. 2025 částku 60 629,30 Kč, celkem tak neúspěch žalobce činí 145 715,30 Kč (24 456,70 + 60 629,30 + 60 629,30). Žalobce byl úspěšný co do 56 %, neúspěšný co do 44 %, proto soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení co do 12 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 8 390 Kč, z něhož byl vrácen přeplatek 127 Kč, tedy na soudním poplatku bylo zaplaceno 8 265 Kč, dále sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, celkem 8 865 Kč, z čehož 12 % činí 1 064 Kč.

22. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebyly shledány důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu Jeseník. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.