11 C 426/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 332 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 332 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 332 210 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 87 023,98 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně s proti žalovanému domáhala zaplacení částky 332 210 Kč s úrokem z prodlení jako náhrady škody. Uvedla, že žalovaný s ní prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele , jméno FO, uzavřel smlouvu č. , hodnota, o životním pojištění s počátkem pojištění 1. 11. 2011. Písemně pak uplatnil nárok na výplatu pojistného plnění za úraz, konkrétně pravého kolene, ke kterému mělo dojít 8. 4. 2012. , adresa, byl lékařem , tituly před jménem, , jméno FO, zveličen, kvůli čemuž žalobkyně vyplatila žalovanému pojistné plnění 46 810 Kč, ačkoliv skutečnému úrazu by odpovídalo jen plnění 20 000 Kč. Tím žalovaný poškodil žalobkyni o částku 26 810 Kč (pojistná událost č. , hodnota, ). Současně bylo žalovanému předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , za tento úraz vyplaceno pojistné plnění 226 200 Kč, ačkoliv žalovanému náleželo pouze 40 600 Kč. Tím byla předchůdkyně žalobkyně poškozena o částku 185 400 Kč (pojistná událost č. , hodnota, ). Obdobně žalovaný požádal o pojistné plnění pro úraz ze dne 7. 1. 2013, kdy mělo dojít k distorzi levého kolene a parciální ruptuře postranního vazu levého kolene. Úraz byl , tituly před jménem, , jméno FO, zveličen, kvůli čemuž bylo žalovanému ke škodě žalobkyně vyplaceno celé pojistné plnění 70 000 Kč (pojistná událost č. , hodnota, ). Dále dne 29. 4. 2013 mělo dojít k distorzi levého hlezna s poraněním vazů. Po zveličení úrazu , tituly před jménem, , jméno FO, bylo žalovanému vyplaceno pojistné plnění 50 000 Kč ke škodě žalobkyně (pojistná událost č. , hodnota, )). V souhrnu žalobkyně žádala od žalovaného náhradu škody 332 210 Kč, a to případně i jako náhradu bezdůvodného obohacení. Plnění bylo žalovanému vyplaceno na účet, který si zvolil. Žalobkyně se o okolnostech odpovědnosti za škodu či bezdůvodné obohacení dozvěděla 5. 11. 2020, kdy jí bylo policií doručeno poučení poškozeného. Běh promlčecí lhůty byl pozastaven 18. 11. 2020, kdy se žalobkyně připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Promlčecí lhůta pokračovala od 15. 6. 2022, kdy byl vydán proti žalovanému trestní příkaz. V době podání žaloby nedošlo podle žalobkyně k uplynutí objektivní ani subjektivní promlčecí lhůty.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že se pojistným plněním neobohatil, neboť plnění neobdržel a pojistná plnění byla poukázána na účet , jméno FO, . Dále proti nároku žalobkyně uplatnila námitku promlčení. Žalobkyně podala oznámení o trestném činu již dne 7. 5. 2013, policie požádala žalobkyni dne 6. 1. 2014 o zprávu a informaci k pojistné smlouvě a hlášení úrazu, dne pak 11. 2. 2014 žalobkyně policii odpověděla a dne 11. 3. 2014 podala další oznámení o podezření ze spáchání trestné činnosti se stejnými znaky. Podstatné skutečnosti se žalobkyně podle žalovaného dozvěděla již 6. 1. 2014 ze žádosti policie nebo nejpozději 11. 3. 2014, kdy oznamovala další podezření.

3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný měl se žalobkyní sjednáno životní pojištění, uplatňoval žalobkyní tvrzené pojistné události, byla vyplacena tvrzená pojistná plněná na účet , jméno FO, , zatímco nárok na ně nebyl nebo byl nižší a v součtu činil rozdíl 332 210 Kč.

4. K objasnění dalších skutkových otázek provedl soud v nezbytném rozsahu důkazy označené účastníky.

5. Ze žádosti Policie ČR ze dne 6. 1. 2014 soud zjistil, že žalobkyně byla požádána o informace k případům pojistných smluv a žádostí o pojistná plnění vyřizovaných prostřednictvím , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobkyni bylo sděleno, že policie má již informace o pojistných událostech žalovaného z 8. 4. 2012 a 7. 3. 2013.

6. Dopisem z 11. 2. 2014 žalobkyně sdělila policii evidované údaje o , jméno FO, .

7. Dopisem ze 17. 2. 2014 žalobkyně předala policii dokumentaci k pojistným událostem hlášeným prostřednictvím , jméno FO, .

8. Dopisem z 11. 3. 2014 žalobkyně předala policii další dokumentaci k pojistným událostem.

9. Z trestního oznámení ze dne 7. 5. 2013 soud zjistil, že žalobkyně oznámila skutečnosti k některým pojistným událostem zpracovávaným , jméno FO, . Tyto události se netýkaly žalovaného.

10. Z přípisu Policie ČR ze dne 5. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně byla vyrozuměna o zveličení úrazů žalovaného, ke kterým mělo dojít 8. 4. 2012, 7. 1. 2013 a 29. 4. 2013, a byla požádána o vyjádření, jakou výši mělo mít pojistné plnění za skutečných okolností.

11. Z poučení žalobkyně jako poškozené v trestním řízení ze dne 5. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně byla poučena o možnosti připojit se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, čehož žalovaná na téže listině využila a uplatnila škodu v souvislosti s pojistnými událostmi č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 622 400 Kč.

12. Z dopisu žalobkyně ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně pro policii vyčíslila vyplacené pojistné plnění a potenciální plnění při méně závažných následcích úrazů.

13. Z trestního příkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne 15. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že neoprávněně od žalobkyně vylákal pojistná plnění popsaná výše v tvrzeních žalobkyně, resp. v případě částky 185 400 Kč šlo o plnění od předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . Trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 7. 2022.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že jmění společnosti , právnická osoba, , přešlo v důsledku fúze na žalobkyni.

15. Hodnocením učiněných zjištění, dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla od roku 2013 povědomí o tom, že na pojištěních žalovaného mohlo docházet k neoprávněným hlášení pojistných událostí, kterými se zabývá policie. Žalobkyně však neměla informace, kterých pojistných událostí se podezření týká a v jakých ohledech byla hlášení pojistných událostí nepravdivá. Trestní řízení, kde policie vyslýchala svědky bylo neveřejné, žalobkyně pouze poskytovala informace, které měla. Šlo o informace o tom, jaké pojištění měl žalovaný sjednané, a jaké uplatňoval pojistné události, nikoliv o informace, nakolik byla hlášení pojistných událostí nepravdivá. Jaké byly skutečné okolnosti hlášených pojistných událostí, žalobkyně neměla a zjišťovala je až policie během vyšetřování. Žalobkyně se poprvé dozvěděla o tom, které pojistné události byly hlášeny nepravdivě z přípisu policie z 5. 11. 2020. Téhož dne se žalobkyně připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody vycházející mj. z pojistných událostí č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Trestní řízení skončilo právní moci trestního příkazu dne 12. 7. 2022. Jelikož byla žalobkyně s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, podala žalobkyně žalobu dne 24. 11. 2022.

16. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen „s. o. z.“), právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

18. Podle § 106 odst. 1 s. o. z. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

19. Podle § 106 odst. 1 s. o. z. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

20. Podle § 112 s. o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

21. Podle § 420 odst. 1 s. o. z. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

22. Podle § 442 s. o. z. (1) hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). (2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

23. V posuzovaném případě je snížení majetku žalobkyně v důsledku vylákání pojistného plnění žalovaným škodou. Žalovaný porušil svou implicitní povinnost nehlásit nepravdivě pojistné události. Naopak s úmyslem poškodit žalovanou pojistné plnění protiprávně vylákal, byť z něj nemusel mít plný prospěch. Snížení majetku žalobkyně je tedy škodou, nikoliv pouze bezdůvodným obohacením. Škodu žalovaný způsobil v přímém úmyslu.

24. Ke vzniku škody žalobkyni došlo 24. 9. 2012, kdy bylo žalovanému na jím zvolený účet vyplaceno první pojistné plnění. Od té doby začala plynout tzv. objektivní promlčení doba v délce 10 let podle § 106 odst. 1 s. o. z. Žalobce však v době vzniku škody o škodě nevěděl.

25. Právo na náhradu škody se v případech, které se řídí s. o. z. promlčuje za 2 doky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tzv. subjektivní promlčecí lhůta). Zde se žalobkyně o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla 5. 11. 2020, kdy dostala informaci, které pojistné události byly hlášeny nepravdivě, a jaké byly pravé skutečnosti.

26. Tím, že se žalobkyně již 5. 11. 2020 připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, došlo ke stavení promlčecí doby podle § 112 s. o. z. Po dobu trestního stíhání žalovaného je třeba o žalobkyni uvažovat, že řádně pokračovala v řízení o svém nároku na náhradu škody. Promlčecí lhůta byla tímto zastavena do 12. 7. 2022, kdy nabyl právní moci trestní příkaz, kterým právo na náhradu škody nebylo přiznáno. Promlčecí doba tedy neběžela po dobu více než 20 měsíců. Objektivní promlčecí lhůta pak měla skončit v květnu 2024 a subjektivní promlčecí lhůta v červenci 2024.

27. Jestliže žalobkyně své právo uplatnila nyní posuzovanou žalobou dne 24. 11. 2022, učinila tak před skončením objektivní i subjektivní promlčecí lhůty.

28. K námitce promlčení je třeba rovněž uvést, že účelem institutu promlčení je zamezit otálení s uplatněním pohledávky, a to jak kvůli oslabování zájmu na uspokojení práva plynutím času, tak kvůli snižovaní kvality důkazů, které právo mohou prokazovat. Žalobkyně v tomto případě uplatnění svého práva neoddalovala. Své právo uplatňovala aktivně, avšak nemá vyšetřovací pravomoci, jaké mají orgány činné v trestním řízení. Žalobkyně se tedy předtím, než získala výstupy trestního stíhání, nemohla dozvědět podstatné okolnosti, které nutně potřebovala k podání žaloby. Závěr o neopodstatněnosti námitky promlčení je tedy i v souladu se zájmy, které institut promlčení chrání.

29. Jelikož žalobkyni způsobil žalovaný škodu ve výši 332 210 Kč a toto právo není promlčeno, vyhověl soud žalobě a žalovanému uložil náhradu škody v této výši zaplatit. Spolu s náhradou uložil soud žalovanému povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 s. o. z. ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a to ode dne 22. 11. 2022, kdy se žalovaný po výzvě k plnění dostal do prodlení, do zaplacení náhrady.

30. Žalobkyni, která měla v řízení úspěch, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 57 960 Kč (tj. 9 660 Kč za každý se šesti úkonů právní služby dle § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (tj. 300 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky), cestového 378 Kč (dvě cesty autobusem po 169 Kč), náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč (za 8 půlhodin promeškaných cestováním dle § 14 vyhlášky), DPH ve výši 12 796,98 Kč a zaplaceného soudního poplatku 13 289 Kč. Náhrada celkem činí 87 023,98 Kč.