112 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Cejpka a přísedících Mgr. Gabriely Látové a Ivany Kimlíčkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 66 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 66 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 18 000 Kč od 14. 6. 2021 do zaplacení, z částky 18 000 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, z částky 18 000 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení a z částky 4 000 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 71 509,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Okresní soud v Jihlavě rozhodoval opětovně po zrušení původního rozsudku usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2025, č. j. , spisová značka, . V návaznosti na pokyn odvolacího soudu v desátém odstavci kasačního rozhodnutí soud prvního stupně v důsledku změny v osobě předsedy senátu sdělil dosavadní obsah přednesů a dále obsah provedených důkazů.

2. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 66 000 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že byl u žalované zaměstnán od 1. 7. 2012 jako lékař. Dne 1. 9. 2012 byl jmenován primářem Oblastního střediska , adresa, . Žalobci byl přiznán osobní příplatek ve výši 18 000 Kč naposledy platovým výměrem ze dne 31. 12. 2020 s účinností od 1. 1. 2021. Dne 30. 4. 2021 proběhl hodnotící pohovor a žalovaná rozhodla o odebrání osobního příplatku žalobci od 1. 5. 2021, přičemž žalobce nesouhlasil s hodnocením zaměstnavatele. Žalobce vyzval žalovanou ke zrušení rozhodnutí o odebrání osobního příplatku výzvou ze dne 17. 5. 2021, což žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2021 odmítla. Dne 11. 6. 2021 byl žalobce odvolán z funkce primáře. Následně mu žalovaná přiznala s účinností od 1. 8. 2021 osobní příplatek ve výši 14 000 Kč měsíčně. Žalobce považuje odebrání osobního příplatku za nerovné zacházení zaměstnavatele, šikanu a diskriminaci. Žalobce nevykonával funkci primáře v horší kvalitě než dříve. Rozhodnutí zaměstnavatele o odebrání příplatku je vágní a nepřezkoumatelné, navíc v rozporu s vnitřní směrnicí žalované. Jde o libovůli protistrany. Žalobce odmítnul, že by se dopustil vyhrocení vztahů na pracovišti či dokonce šikany podřízených. Žalobce nesl odpovědnost za kvalitu zdravotnické péče ve své oblasti a po podřízených požadoval oprávněně řádné plnění úkolů. Dále žalobce namítal, že způsob přiznání osobního příplatku na dobu určitou je nezákonný. Žalobce se také bránil, že žalovaná nijak konkrétně nezdůvodnila žalobci rozhodnutí o odebrání příplatku. Žalobce tedy v tomto řízení požaduje zaplacení osobního příplatku ve výši 18 000 Kč za období od května do července 2021, následně ve výši 4 000 Kč od srpna do října 2021. Osobní příplatek byl splatný vždy k 13. dni následujícího měsíce a žalovaná se nevyplacením vždy od 14. dne dostala do prodlení, a proto žalobce požadoval úroky z prodlení v zákonné výši z osobního příplatku za každý měsíc uvedeného období. Nově žalobce namítal, že záznam o hodnotícím pohovoru neobsahoval pouze výtky, ale také pozitivní hodnocení práce žalobce. Dále se výhrady žalované vztahovaly k situaci jen na některých základnách, nikoliv na všech základnách, které měl žalobce na starosti. Žalovaná tedy nebyla oprávněna snížit osobní příplatek na nulu, nýbrž měla žalobci příspěvek zachovat alespoň v určité poměrné výši. Za druhé žalobce namítal, že pro něho byl krok žalované naprosto překvapivý a žalovaná mu nedala žádnou možnost zareagovat na výhrady.

3. Žalovaná uvedla, že každý zaměstnanec absolvuje jednou ročně pohovor týkající se zhodnocení pracovního výkonu podle kritérií stanovených ve vnitřním předpise žalované. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od ledna do dubna 2021, a proto proběhl hodnotící pohovor v jeho případě až 30. 4. 2021. Pohovor hodnotil uplynulý rok 2020, kdy v oblastním středisku řízeném žalobcem došlo k prudkému zhoršení pracovní atmosféry a rozvrácení vztahů. Zaměstnanci z výjezdové základny ve , Anonymizováno, , adresa, popsaly despekt žalobce, ponižující chování, vyhledávání sebemenší chyby žalobcem. Dále šlo o nevhodné šikanózní chování žalobce vůči zaměstnankyni paní , jméno FO, v souvislosti se zásahem do osobních údajů. Stejně tak se žalobce choval neadekvátně ke zdravotnické záchranářce , jméno FO, . Část lékařů a záchranářů tehdy kvůli jednání žalobce zvažovala ukončení pracovního poměru a odchod kvůli vytvoření této neúnosné atmosféry. Vedení žalované se tedy snažilo najít smírné řešení situace, ovšem po skupinové supervizi se zaměstnanci nezbylo než žalobce z funkce primáře odvolat. Žalobci jakožto řadovému lékaři byl nicméně od srpna 2021 opět přiznán osobní příplatek ve výši 14 000 Kč měsíčně. Nově žalovaná k argumentaci žalobce uvedla, že žalobce byl negativně hodnocen v devíti z jedenácti bodů. Žalobce byl pozitivně hodnocen pouze z hlediska své lékařské odbornosti. Pro žalobce výsledek hodnotícího pohovoru nemohl být překvapením, když nastalou situaci řešil před tím s náměstkem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, .

4. Z pracovní smlouvy ze dne 26. 6. 2012 bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako lékař od 1. 7. 2012 na dobu neurčitou. Z dohody o změně pracovního poměru bylo zjištěno, že s účinností od 1. 9. 2012 byl žalobce zaměstnán u žalované jako primář Oblastního střediska , adresa, .Z platového výměru ze dne 31. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná žalobci přiznala s účinností od 1. 1. 2021 osobní příplatek ve výši 18 000 Kč.Ze záznamu o hodnotícím pohovoru ze dne 30. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná vytkla žalobci manažerské selhání při vedení výjezdové základny v , adresa, a ve , Anonymizováno, , adresa, , kde žalobce vytvořil špatnou pracovní atmosféru a špatně vyhodnotil situaci, nevhodně předával zkušenosti a vzdělával personál. Dále měla žalovaná výhrady k jednání žalobce vůči části zaměstnanců, což hodnotila žalovaná jako porušení pracovního řádu žalované. Další výhrady se týkaly podrývání autority nadřízených, poškození dobrého jména žalované tím, že došlo k podání trestního oznámení a podnětu k inspektorátu práce. Závěrem žalovaná odebrala osobní ohodnocení a uložila žalobci, aby stabilizoval personálně a organizačně oblast v , adresa, v následujících 3 měsících. Žalobce pod záznam dopsal svůj nesouhlas a podepsal se. Z listiny přiznání osobního příplatku ze dne 30. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná žalobci odebrala osobní příplatek ve výši 18 000 Kč s účinností od 1. 5. 2021.Z výzvy zástupkyně žalobce ze dne 17. 5. 2021 bylo zjištěno, že se žalobce ohradil proti kritice vedení ze strany žalované a požadoval přiznání osobního příplatku v původní výši.Z vyjádření žalované ze dne 20. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná odkazuje na své stanovisko sdělené žalobci při osobním jednání dne 30. 4. 2021, kdy osobní příplatek byl žalobci odebrán z toho důvodu, že ve své oblasti vytvořil pracovní atmosféru nesnesitelnou pro lékaře a záchranáře, kteří se žalobcem odmítli dále pracovat a zvažovali odchod. Důvodem byl neúnosný tlak žalobce, systém vzdělání a kontrola pracovních úkolů podřízených jako šikana ze strany žalobce. Tuto situaci vylíčili zaměstnanci výjezdové základy ve , Anonymizováno, , adresa, na skupinové supervizi. Žalovaná setrvala na tom, že po třech měsících zhodnotí situaci a zda došlo k nápravě.Z odvolání z funkce primáře ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná oznámila žalobci jeho odvolání z funkce primáře. Žalobce toto oznámení přijal dne 11. 6. 2021, což potvrdil svým podpisem.Z přiznání osobního příplatku ze dne 17. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná žalobci přiznala osobní příplatek ve výši 14 000 Kč s účinností od 1. 8. 2021.Z předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 21. 10. 2021 bylo zjištěno, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 62 000 Kč, a to nejpozději do 3. 11. 2021. Výzva byla odeslána žalované poštou dne 21. 10. 2021.Z odpovědi žalované ze dne 21. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná odkázala na své předchozí rozhodnutí, které nepřehodnotila.Z kolektivních smluv pro roky 2019, 2020, 2021 bylo zjištěno, že žalovaná hodnotí zaměstnance jednou ročně zpravidla za období od 1. 3. do 28. 2. následujícího roku a na základě hodnocení zaměstnanci přizná na dobu jednoho roku osobní příplatek.Z kritérií hodnocení zaměstnanců ze dne 5. 10. 2018 bylo zjištěno, že 8 kritérií uvedených v odstavci 2 jsou určující pro stanovení osobního příplatku, mj. podíl na týmové práci v kolektivu a zachování dobré pracovní atmosféry, šíření dobrého jména organizace, schopnost řešit pracovní problémy a navrhovat řešení, schopnost předávat zkušenosti, učit a nechat se učit.Ze zápisu z provozní schůzky výjezdové základny ve , Anonymizováno, , adresa, ze dne 12. 3. 2021 bylo zjištěno, že zaměstnanci sdělili ředitelce žalované své výhrady k nepřátelskému chování žalobce. Problém vznikl s přechodem na rychlou zdravotnickou pomoc od srpna 2020, eventuálně již od dubna 2020. Zaměstnanci se ohradili proti způsobu vzdělávání, které ze strany primáře -žalobce považovali za ponižující, nátlak a manipulaci.Z výstupu týmové supervize ze dne 10. 6. 2021 bylo zjištěno, že supervizi se zaměstnanci výjezdové základny ve , Anonymizováno, , adresa, vedl , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Dotyční vyhodnotili, že na pracovišti chybí vzájemné porozumění, nefunguje nefinanční složka motivace, chybí respekt a důvěra. Na pracovišti panuje atmosféra strachu a podceňování podřízených ze strany vedení.Ze záznamu o hodnotícím pohovoru ze dne 17. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná přiznala žalobci jako lékaři osobní příplatek 14 000 Kč.Ze záznamu o hodnotícím pohovoru žalobce ze dne 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že zaměstnavatel mj. oceňoval jeho přístup k řešení a předcházení problémů, zapojení do předávání zkušeností a školení, šíření dobrého jména. Totéž lze zjistit z hodnotícího pohovoru žalobce ze dne 6. 1. 2020. Podle rozhodnutí o přiznání osobních příplatků ze dne 6. 1. 2020 bylo žalobci v kontextu hodnocení přiznán příplatek ve výši 18 000 Kč.Z výpovědi z pracovního poměru dané , jméno FO, dne 26. 10. 2020 bylo zjištěno, že tato zaměstnankyně pracovala jako uklízečka u žalované od roku 2005. Dotyčná popsala, že důvodem rozvázání pracovního poměru je zastrašování a šikana ze strany nadřízených.Z výpovědi z pracovního poměru dané , jméno FO, , zdravotnickou záchranářkou zaměstnané u žalované od roku 1994 bylo zjištěno, že důvodem rozvázání pracovního poměru je rovněž zastrašování a šikana ze strany nadřízených. Obě výpovědi z pracovního poměru jsou obsahově totožné.Ze spisu Policie ČR, ÚO , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že došlo k odložení trestní věci podezření ze spáchání neoprávněného přístupu k počítačovému systému a přečinu porušení tajemství dopravovaných zpráv. Toto řízení se týkalo nabourání se do systému , Anonymizováno, a , jméno FO, a zpřístupnění obsahu zpráv kolegům dotyčné. Z podkladů policie vyplynulo, že na pracovním počítači si dotyčná otevřela soukromou komunikaci na , Anonymizováno, , kterou ostatní záchranáři měli možnost si přečíst. Nebylo však prokázáno, že by komunikaci dotyčné úmyslně prolomila jiná osoba nebo že by informace šířila taková osoba.Ze zápisu o jednání v , adresa, ze dne 10. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se svědkyní , jméno FO, řešil kouření při výjezdu záchranné služby dne 6. 11. 2019. Dotyčná kouření odmítla. Žalobce poučil přítomné o striktním zákazu takového jednání.Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že rok 2020 byl specifický kvůli epidemii onemocnění Covid-19. V důsledku toho došlo k uzavření výcvikového střediska nutného pro přípravu záchranářů. Současně se žalobce potýkal s nedostatkem lékařů ve výjezdových skupinách a připravoval výjezdovou základnu ve , Anonymizováno, , adresa, na změnu ve způsobu práce spočívající v absenci lékaře u zásahu. Žalobce vnímal přesun odpovědnosti za správnost zásahu na záchranáře, a proto se snažil záchranářům vyjít vstříc jednak při dostudování potřebných znalostí a jednak při rozborech jejich zásahů. Dotazy potom ověřoval připravenost záchranářů, aniž by je stigmatizoval či zamýšlel kázeňsky trestal v případě projevené neznalosti. Záchranáři z , adresa, podle žalobce nebyli dobře připraveni, a to například v porovnání s kolegy z , adresa, . Tuto informaci žalobce předal opakovaně náměstkovi žalované, ten mu však nedoporučil, jak má postupovat dále. Náměstek žalované žalobci pouze v roce 2020 vytknul obecně nevhodnou formu vzdělávání. Žalobce se dále ohradil proti tomu, že kritizoval (podle něho) oprávněně nákup monitorů do sanitek a požadavek na to, aby záchranář zapisoval čísla redukčních ventilů. Žalobce potvrdil, že byl v pracovní neschopnosti od ledna 2021 do 29. 4. 2021. K výpovědi z pracovního poměru paní , jméno FO, uvedl, že nebyla jeho podřízenou, nicméně vzpomněl si na incident, kdy dotyčná použila pracovní počítač pro své soukromé záležitosti. Žalobce podotkl, že paní , jméno FO, psala nelichotivé komentáře na záchranáře a následně mezi těmito zaměstnanci došlo ke konfrontaci. Žalobce tak byl následně u podání vysvětlení na policii. K výpovědi z pracovního poměru dané paní , jméno FO, uvedl, že dotyčná si v minulosti stěžovala na špatnou práci doktora, který zasahoval při infarktu jejího manžela. Žalobce řešil s dotyčnou ještě to, že měla mezi zásahy záchranné služby kouřit. Situaci s ní vyřídil domluvou. Zápis o jednání dne 30. 4. 2021 tedy neodpovídal realitě. Supervizi svolanou zaměstnavatelem dne 10. 6. 2021 považoval žalobce za nestandartní a vedenou jednostranně proti němu. Žalobce uvedl, že výše osobního příplatku pro lékaře činila od 12 do 18 000 Kč, tedy stejně jako pro primáře. Žalobce podotknul, že jeho pracovní úvazek byl rozdělen v rozsahu 20 % na manažerské záležitosti primáře, za což měl příplatek za vedení ve výši 5 000 Kč, a v rozsahu 80 % na lékařské povinnosti.Z výslechu svědka , tituly před jménem, , právnická osoba, bylo zjištěno, že u žalované pracuje jako náměstek a byl nadřízeným žalobce. Svědek trval na tom, že žalobce selhal při vedení základny ve , Anonymizováno, , adresa, , neboť mu sdělili tři lékaři (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ) a další záchranáři, že zvažují odchod. Dále žalobce nezvládnul vedení základny v , adresa, , kde šikanoval zaměstnance. Žalobce tedy rozložil ve složité době epidemie Covidu hned dvě základny. Žalobce se choval arogantně k nelékařskému personálu, při vzdělávání zvolil nepřátelskou formu „klacku na lidi“. Svědek oproti žalobci nepozoroval rozdíl v hloubce znalostí mezi záchranáři ve , Anonymizováno, , adresa, a na ostatních základnách. Svědek potvrdil, že se záchranářkou , jméno FO, měl žalobce konflikt v roce 2019. Svědek nevěděl, jaký konflikt vznikl mezi žalobcem a paní , jméno FO, . Žalobci byl přiznán osobní příplatek ve výši 14 000 Kč za práci lékaře, ke které svědek a zaměstnavatel neměl výhrady. Primářův osobní příplatek je odměnou za více úkolů řídící povahy, a proto byl příplatek ve výši 18 000 Kč, přičemž 0,8 úvazku primáře je jeho lékařská práce a 0,2 úvazku práce primáře.Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že pracuje u žalované jako primář pro oblast , Anonymizováno, . Svědek byl přítomen hodnotícího pohovoru žalobce dne 30. 4. 2021. Pohovor probíhal podle svědka korektně. Žalobce měl možnost vyjádřit se k jednotlivým bodům. Nesouhlasil však s kritikou vedení žalované, tedy že ponižoval ze své pozice nelékařské zaměstnance. Svědek podotknul, že problematický přechod na rychlou zdravotnickou pomoc řešil v minulosti také a tato změna znamená pro záchranáře velký stres kvůli vyšší odpovědnosti za správný zásah záchranné služby. Primář nese odpovědnost za odbornost svého personálu. Svědek přípravu záchranářů při přechodu na jiný režim řešil ve své oblasti jednak rozbory výjezdů se záchranáři a jednak nácvikem zásahů.Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že pracovala u žalované jako uklízečka na základně v , adresa, . V úvodu výslechu sdělila, že k žalobci má negativní vztah, protože se ho bojí. Nikdy se jí totiž nezeptal, jak se má. Svědkyně podle svého názoru byla pro žalobce „jen uklízečka“. Svědkyně následně popsala jednání v létě 2020, kdy jí primář sdělil, aby nepoužívala pracovní počítač, až bude zase pomlouvat kolegy. Svědkyně uvedené osočení odmítla. Svědkyně pak měla pocit, že se proti ní celý kolektiv na základně spiknul-sestry, záchranáři, byť s nimi dříve měla dobré vztahy. Svědkyně měla pocit, že se při jednání se žalobcem nemohla obhájit.Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že u žalované pracovala jako záchranářka a k žalobci má negativní vztah, protože jí způsobil psychické trauma. Nejprve na ni v květnu 2018 křičel kvůli stížnosti podané na záchrannou službu za zásah v případě infarktu manžela svědkyně a následně jí žalobce osočil, že kouří v době výjezdu, což svědkyně odmítala. Svědkyně opakovaně hovořila o tom, že to byla vrchní sestra , Anonymizováno, , kdo zneužil její důvěru.Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že je psycholožkou a zúčastnila se supervize u žalované s , tituly před jménem, , jméno FO, . Nevzpomněla si, o jakou záchrannou stanici přesně tehdy šlo. Vylíčila, že si pamatuje ze supervize hlavně pocity nedocenění zaměstnanců od vedení, dále napjatou atmosféru a nepohodu u zaměstnanců.Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že je zaměstnána u žalované na základně ve , Anonymizováno, , adresa, a žalobce byl jejím nadřízeným. Do poloviny roku 2020 na této základně nedocházelo ke konfliktním situacím. Následně došlo k narušení vztahů mezi vedením na jedné straně a záchranáři a řidiči na druhé straně. Žalobce zavedl nové vzdělávací postupy a záchranáři se dozvídali, že pro svou práci nemají znalosti a jsou nejslabší z celé oblasti. Podle svědkyně byli záchranáři zatlačeni do úzkých. Svědkyně na uvedené upozornila opakovaně žalobce, což přineslo pouze konflikty s ním. Svědkyně měla po dvaceti letech práce na záchranné službě pocit, že nechce na základně ve , Anonymizováno, , adresa, dále působit a musí z takového prostředí odejít. Svědkyně nesouhlasila s tím, že by záchranáři z , adresa, svou práci nezvládali a že by měli být horší než kolegové z , adresa, nebo z , adresa, . Dříve měli záchranáři žalobce jako svého primáře rádi. Od uvedeného okamžiku nevěděli, proč u něho najednou došlo k takovému despektu, a cítili tlak, který jinde nebyl. Svědkyně uvedla příkladmo při svém výslechu jmenovitě tři záchranáře a jednoho řidiče, kteří se cítili jednáním žalobce zdeptaní. Svědkyně měla v době, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti, plnit jako zástupce primáře jeho pokyny, s nimiž nesouhlasila, proto se této funkce raději vzdala.Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že je u žalované zaměstnán jako záchranář na základně ve , Anonymizováno, , adresa, . Svědek pociťoval ve svém zaměstnání změnu od nástupu vrchní sestry , Anonymizováno, . Najednou se pro něho práce stala stresující. Žalobce jako nadřízený svědka ho považoval a také další záchranáře za spodinu, odpad. Stalo se to v době epidemie, kdy veřejnost zdravotníky podporovala. Svědek paradoxně v zaměstnání po 9 letech zažíval v té době nejhorší chvíle a uvažoval o změně práce. Svědek ke změně režimu práce uvedl, že měl již z minulosti zkušenost s takovými zásahy, kdy v posádce nebyl lékař z jiných základen. Svědek podotknul, že vzdělávání záchranářů probíhalo i dříve, náhle však od uvedeného okamžiku žalobce zavedl písemné anonymní testy, pak podepsané testy a ústní přezkoušení, kdy žalobce byl schopen záchranáře vyzkoušet i večer a zkoušení trvalo například i dvě hodiny v covidovém obleku po pátém výjezdu během služby. Jindy při výjezdu žalobce svědka před příbuznými pacienta, u něhož zasahovali, ponížil slovy, aby lék tentokrát nespletl. Nebo při jiném výjezdu za pacientem s mrtvicí žalobce svědka, který řídil sanitku, zkoušel z toho, co o mrtvici ví. Žalobce jindy záchranáře varoval, že na základnu přijede někdo z vedení, a proto by si měli dávat dobrý pozor na to, co říkají nebo dělají. Svědek uvedl, že neví o nikom, kdo by byl v uvedené době ve , Anonymizováno, , adresa, pod vedením žalobce spokojen.Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že jako lékař pracoval pod vedením žalobce v oblasti , adresa, a výjimečně ve , Anonymizováno, , adresa, . Z doslechu věděl o nespokojenosti záchranářů ve , Anonymizováno, , adresa, . V této oblasti jezdila posádka vždy s lékařem. Oproti oblasti , právnická osoba, svědek považoval tyto záchranáře za méně zručné a s horší reakcí. Důvodem zřejmě je, že v , adresa, jsou záchranáři, kteří působí také jako lektoři. Svědek ovšem podotknul, že i přes řečené záchranáři pracující ve , Anonymizováno, , adresa, podávají standardní výkony a nesetkal se u nich s nedostatečnou kvalitou práce. V době epidemie Covid neprobíhalo u žalované centrální vzdělávání, a proto šlo o záležitost jednotlivých základen. K žalobci jako svému nadřízenému neměl svědek jedinou výhradu a jeho chování považoval za naprosto korektní.Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že jako lékařka je zaměstnána u žalované na základně ve , Anonymizováno, , adresa, na krátký úvazek 0,15. Konfliktní situaci a napětí na této základně vnímala od záchranářů kvůli vzdělávání. Svědkyně se ovšem přímo atmosféra netýkala, neboť sloužila služby většinou v noci a o víkendu a s dalšími lékaři se prakticky nepotkávala. V práci záchranářů na uvedené základně nepozorovala nedostatky a práci bez lékaře podle svědkyně záchranáři zvládli kompetentně. O ukončení své práce ve Velkém , adresa, sice uvažovala, nikoli ovšem kvůli dusné atmosféře. Spolupráci se žalobcem hodnotila jako bezproblémovou.Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že jako lékařka pracovala u žalované kromě základny v , adresa, také ve , Anonymizováno, , adresa, , a to zhruba dvakrát až pětkrát měsíčně. Mrzelo jí, že ve , Anonymizováno, , adresa, bylo mezi kolegy napětí a nechápala důvod. Svědkyně nespatřovala mezi záchranáři z , adresa, kvalitativní rozdíl. Základnu v , adresa, svědkyně považovala za svou domovskou a postupně zcela přestala do , adresa, jezdit. K žalobci a jeho vedení neměla výhrady.Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že jako řidič pracoval u žalované v , adresa, a ve , Anonymizováno, , adresa, . V době epidemie absolvoval školení a neměl pocit, že by si žalobce něco dokazoval. Svědka se žádný konflikt na základně netýkal. Někteří záchranáři byli chytří a někteří slabší, rozhodně je však svědek nepovažoval za hloupé. Svědek se zúčastnil společné supervize a šlo o výměnu názorů, které si pamatoval již málo.Z důvodu nadbytečnosti nebyly proveden výslechy , adresa, , , jméno FO, , neboť situace týkající se vedení základny ve , Anonymizováno, , adresa, byla prokázána dostatečně především výslechy svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, .

5. Pro rozhodnutí tohoto sporu tedy byly zásadní výpovědi uvedených dvou svědků, neboť šlo o lékařku a záchranáře pracující na základně záchranné služby ve , Anonymizováno, , adresa, v roce 2020. Chování žalobce se těchto svědků týkalo přímo a nejvíce. Tito svědci vypověděli uceleně, konkrétně a logicky, jakým způsobem žalobce uvedenou základnu řídil. Jejich výpovědi pak korespondovaly se zjištěním z listin, a to ze zápisu z provozní schůzky dne 12. 3. 2021 a výstupem z týmové supervize z 10. 6. 2021, dále se zjištěním z dalších svědeckých výpovědí lékařek pracujících na základně ve , Anonymizováno, , adresa, , a to , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, . Lze dodat, že uvedené lékařky a svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který také na základně ve , Anonymizováno, , adresa, pracoval, považovali záchranáře z této základny za dostatečně kompetentní a poskytující zdravotnické služby ve standardu srovnatelném se záchranáři z ostatních základen v oblasti. Lze proto uvěřit tomu, jak líčil situaci ve , Anonymizováno, , adresa, nadřízený žalobce náměstek , tituly před jménem, , jméno FO, . Naopak výpovědi svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, byly , právnická osoba, ovlivněny záští vůči žalobci. Ke svědkyni , jméno FO, je třeba poznamenat, že z prověřování Policie ČR ve věci sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že to bylo jednání svědkyně, které u dalších zaměstnanců vyvolalo averzi. Své pochybení se tak svědkyně snažila použít proti záchranné službě a tehdejšímu primáři. Uvedené platí obdobně i v případě svědkyně , jméno FO, . Za prvé bylo časově významné, že incident žalobce v souvislosti se stížností svědkyně na záchrannou službu se odehrál v roce 2018, za druhé kouření svědkyně žalobce podle zápisu řešil v roce 2019, ovšem v tomto sporu bylo zásadní to, jak žalobce řídil oblast , adresa, , včetně základny v , adresa, v průběhu roku 2020. Ke svědkyni , jméno FO, lze ještě podotknout, že se jí podle výpovědi negativně dotýkal spíše vztah k vrchní sestře , tituly před jménem, , jméno FO, , než k žalobci-primáři. Předložené výpovědi z pracovních poměrů daných oběma svědkyněmi jsou formulačně totožné a neadresné („šikanózní chování nadřízených pracovníků“), a proto nelze v těchto případech svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, vůbec uvažovat o selhání žalobce. Soud nevyšel při zjištění skutkového stavu z výpovědi svědka řidiče , jméno FO, , neboť se jednalo o zaměstnance, který hovořil obecně s tím, že se ho celá situace jako řidiče netýkala a již si nic bližšího nepamatoval. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, hovořil pouze o hodnotícím pohovoru dne 30. 4. 2021 a jeho svědectvím bylo prokázáno, že zaměstnavatel žalobci vysvětlil důvody, proč mu odebral osobní příplatek. Hodnocení žalované bylo korektní, nikoli zaujaté, diskriminační či šikanózní, jak líčí žalobce. Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynula ještě jedna zajímavá informace, která však pro rozhodnutí neměla zásadní přínos. Svědek hovořil o zavedení systému rychlé zdravotnické pomoci ve své oblasti a úskalích, tj. stresu a vyšší odpovědnosti pro záchranáře. Pro základnu ve , Anonymizováno, , adresa, šlo tedy problematickou změnu, ke které navíc došlo v krátkém čase a ke všemu ještě ve vypjatém období epidemie Covid-19 a v době uzavření školícího střediska žalované. Nelze upřít žalobci snahu zaškolit a připravit své záchranáře. Za jejich odbornost také nesl odpovědnost. Ovšem cesta, kterou zvolil a kterou popsal svědek , jméno FO, , správná nebyla, zvláště ne s přihlédnutím k úskalím popsaným v předchozích větách. Výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, byla obecná bezobsažná. Svědkyně si průběh supervize nepamatovala a pro rozhodnutí bylo svědectví bez přínosu.

6. Na základě dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce byl zaměstnaný u žalované jako primář od 1. 9. 2012 do 11. 6. 2021. Žalobci jako primáři byl žalovanou opakovaně po hodnotících pohovorech přiznáván osobní příplatek ve výši 18 000 Kč. Při hodnotícím pohovoru za rok 2020 sdělila žalovaná žalobci výhrady k vedení výjezdové základny ve , Anonymizováno, , adresa, spočívající v tom, že svým přístupem při vzdělávání záchranářů zapříčinil narušení vztahů a špatnou atmosféru, která vygradovala až k tendenci zdravotnických zaměstnanců, a to jak záchranářů, tak lékařů, tuto základnu opustit. Tato kritika žalobce ze strany zaměstnavatele byla důvodná. Žalovaná dále vytknula žalobci neadekvátní jednání k zaměstnancům v , adresa, a poškození dobrého jména žalované v důsledku trestního oznámení a šetření inspektorátu práce. Tyto výhrady byly spojené s výpovědí z pracovního poměru dané svědkyněmi , jméno FO, a , jméno FO, . V jejich případě však nebylo prokázáno, že by se žalobce něčeho závadného v posuzovaném období roku 2020 dopustil. Podání trestního oznámení vyvolala svědkyně , jméno FO, a výsledkem bylo naopak prokázání jejího protiprávního jednání na pracovišti. Incident žalobce vůči svědkyni , jméno FO, se nestal v hodnoceném roce 2020. A postup žalobce v roce 2019, kdy řešil zákaz kouření, byl správný, alespoň pokud jde o průběh zachycený v zápise ze dne 10. 12. 2019 (podepsaný kromě žalobce a , tituly před jménem, , jméno FO, dále řidičem , Anonymizováno, a pověřeným , jméno FO, ). Shrnuto závěrem žalobce v roce 2020 při vedení základny ve , Anonymizováno, , adresa, nezvolil správný způsob vzdělání svých zaměstnanců a jejich přípravu na práci v režimu rychlé zdravotnické pomoci. Žalovaná proto důvodně rozhodnula o odnětí osobního příplatku žalobci v pozici primáře.

7. Soud nárok žalobce posuzoval s ohledem na žalované období od května do října 2021 podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2021, tzn. ve znění zákoníku práce naposledy novelizovaném zákonem č. 248/2021 Sb.Podle § 131 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.

8. V tomto sporu žalobce namítal, že úprava přiznání osobního příplatku žalovanou vždy na dobu jednoho roku je neplatná. Je třeba konstatovat, že ujednání v kolektivní smlouvě (čl. III) je třeba vyložit s ohledem na listinami dokumentovanou praxi, která u žalované byla. Žalovaná vždy hodnotila výkon svých zaměstnanců za období jednoho roku a uvedená lhůta se tedy vztahovala k tomu, za jak dlouho zpravidla proběhne další hodnotící pohovor spíše než, že by po uplynutí jednoho roku žalovaná přestala zaměstnancům přiznaný osobní příplatek poskytovat. Uvedené bylo prokázáno rozhodnutím žalované o přiznání osobního příplatku žalobci ze dne 23. 2. 2021 s účinností od 1. 3. 2021 (č.l. 58), kdy se žalobce v důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti zúčastnil hodnotícího pohovoru teprve následně až dne 30. 4. 2021. O pravidelném opakování hodnotících pohovorů svědčí dřívější záznamy ze dne 16. 1. 2019, 6. 1. 2020. Kritéria pro hodnocení byla transparentní a zaměstnancům známa minimálně od roku 2018 (viz čl. 29).

9. Zaměstnavatel hodnotil výkon žalobce v pozici primáře opakovaně velmi kladně, jak vyplývá ze záznamů o hodnotících pohovorech z let 2019 a 2020. O to patrnější je rozdíl v hodnocení žalobce při pohovoru ze dne 30. 4. 2021. Vedení žalované probralo se žalobcem své výhrady, jak bylo prokázáno výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , a závěrem se žalobce dozvěděl o odebrání osobního příplatku. Žalovaná tedy vysvětlila žalobci nejen ústně, ale také následně písemně v podání ze dne 25. 5. 2021 či ze dne 26. 10. 2021, proč takto rozhodnula. V tomto řízení žalovaná prokázala, že žalobce jako primář v průběhu roku 2020 nezvládl na jedné ze čtyř základen přechod na rychlou zdravotnickou pomoc, s tím související vzdělávání záchranářů a personálně ohrozil základnu ve , Anonymizováno, , adresa, . Tento důvod soud považuje za dostatečně vážný pro rozhodnutí zaměstnavatele o odebrání osobního příplatku žalobci, neboť primář zodpovídal nejen za odbornou přípravu záchranářů, ale také za personální stabilitu jím řízené základny. Žalovaná se tedy nerovného zacházení k žalobci odebráním osobního příplatku nedopustila ani ho nijak nediskriminovala, jak se snaží žalobce tvrdit. Lze dodat, že rozhodnutí o odnětí příplatku náleží zaměstnavateli. Jde o nenárokovou složku mzdy a zaměstnavatel nemusí dávat žalobci pro zjednání nápravy čas. Stejně tak je věcí zaměstnavatele, jakou příplatku zaměstnanci ponechá či zda mu ho odejme zcela. V této souvislosti soud ještě poukazuje na účastnickou výpověď žalobce, který řekl, že náměstek , jméno FO, mu způsob vzdělávání vytýkal. To znamená žalobce měl před hodnotícím pohovorem náznak nespokojenosti svého nadřízeného. Za druhé paralýza jedné ze základen vedených žalobcem je v době covidové epidemie dostatečně závažné pochybení pro suspenzi osobního příplatku.

10. Ve druhé linii odůvodnění tohoto zamítavého rozsudku lze podotknout, že žalobce se domáhal dorovnání osobního příplatku také za období následující po 11. 6. 2021, kdy však byl již z funkce primáře odvolán. Žalovanému byl v minulosti vždy osobní příplatek přiznán za řízení Oblastního střediska v , adresa, (viz jednotlivé body záznamů o hodnotících pohovorech ze dne 16. 1. 2019 a 6. 1. 2020). Jestliže byl tedy žalobce z této řídící funkce odvolán, nutně musí platit také to, že pozbyl právo na osobní příplatek. Za následující období totiž žalovaná hodnotila pracovní výkon žalobce již jako lékaře.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Zastoupení žalované advokátem soud hodnotil jako účelné a vhodné, neboť tento spor se týkal jiné oblasti, než pro kterou je žalovaná zřízena. Náklady žalované sestávají z náhrady odměny advokáta stanovené podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 000 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí zastoupení, 2) vyjádření k žalobě, 3) účast na jednání u mediátora, 4) účast na jednání před soudem dne 25. 10. 2022, 5) vyjádření ze dne 10. 3. 2023, 6)-7) účast na jednání před soudem dne 13. 9. 2023, 8) vyjádření ve věci ze dne 3. 10. 2023, 9)-10) účast na jednání před soudem dne 13. 11. 2023), včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Dále žalované náleží náhrada cestovného zástupce za 2 cesty z , adresa, a zpět v roce v roce 2022 (jednání u mediátora, jednání před soudem dne 25. 10. 2022) ve výši 817,10 Kč a za 2 cesty na téže trase v roce 2023 ve výši 841,36 Kč (jednání před soudem dne 13. 9. 2023 a 13. 11. 2023). Uvedená trasa měřila 50 km, zástupce použil vozidlo, jehož kombinovaná spotřeba činila podle technického průkazu 7,8l na 100km jízdy, náhrada tohoto paliva činila v roce 2022 částku 44,50Kč/1l a náhrada za opotřebení činila 4,7 Kč/1km jízdy podle vyhlášek č. 116/2022 Sb. a č. 237/2022 Sb., tzn. (2 X [(50km X 7,8l X 44,50 Kč /100km) + (50km X 4,7 Kč)]=817,10Kč). V roce 2023 náhrada za pohonné hmoty činila 41,20 Kč/1l a náhrada za opotřebení činila 5,2 Kč/1km podle vyhlášky č. 191/2023 Sb., tzn. (2 X [(50km X 7,8l X 41,20 Kč /100km) + (50km X 5,2 Kč)]=841,36Kč). Dále žalované náleží náhrada promeškaného času zástupce v rozsahu 8 půlhodin ve výši 800 Kč podle § 14 a. t. Dále žalované náleží podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 858,50 Kč ve výši 9 000,30 Kč. Náklady v této fázi řízení činily 51 859 Kč.Dále žalované náleží náhrada nákladů vzniklých v průběhu řízení před odvolacím soudem. Žalované náleží náhrada za dva úkony právní služby jejího zástupce, a to 1) za vyjádření k odvolání a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 2. 2025. Náhrada odměny zástupce tak činila 7 480 Kč. Žalované náleží náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony. Za vyjádření se k odvolání byla žalované přiznána paušální náhrada 300 Kč podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za účast u jednání náhrada ve výši 450 Kč podle uvedeného předpisu v aktuálně účinném znění. Dále zástupci náleží náhrada cestovného z , adresa, a zpět. Uvedená trasa měřila 214 km, zástupce použil vozidlo, jehož kombinovaná spotřeba činila podle technického průkazu 7,8 l benzinu na 100km jízdy, náhrada tohoto paliva činila v roce 2025 částku 35,80Kč/1l benzinu a náhrada za opotřebení činila 5,8 Kč/1km jízdy podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Náhrada za pohonné hmoty tak činila 597,57 Kč (214km X 7,8l X 35,8 Kč : 100) a za opotřebení 1241,20 Kč ( 214km X 5,8 Kč). Žalované náleží také náhrada za promeškaný čas zástupce v rozsahu 8 půlhodin při sazbě 150 Kč za půlhodinu podle § 14 odst. 3 a. t. účinného od 1. 1. 2025, tzn. částka 1 200 Kč. Dále je nutné přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 11 268,77 Kč, tj. částku 2 366,44 Kč. Náklady v této fázi řízení činily 13 635,21 Kč.Dále žalované náleží náhrada nákladů vzniklých v průběhu dalšího řízení před Okresním soudem v Jihlavě: Žalované náleží náhrada za jeden úkon právní služby jejího zástupce, a to za účast na jednání před soudem dne 12. 5. 2025. Náhrada odměny zástupce tak činila 3 740 Kč. Žalované náleží náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 450 Kč. Dále zástupci náleží náhrada cestovného z , adresa, a zpět. Uvedená trasa měřila 56 km, zástupce použil vozidlo, jehož kombinovaná spotřeba činila podle technického průkazu 7,8l benzinu na 100km jízdy, náhrada tohoto paliva činila v roce 2025 částku 35,80 Kč/1l benzinu a náhrada za opotřebení činila 5,8 Kč/1km jízdy podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Náhrada za pohonné hmoty tak činila 156,37 Kč (56 km X 7,8 l X 35,8 Kč : 100km) a za opotřebení 324,80 Kč ( 56 km X 5,8 Kč). Žalované náleží také náhrada za promeškaný čas zástupce v rozsahu 2 půlhodin při sazbě 150 Kč za půlhodinu podle § 14 odst. 3 a. t. účinného od 1. 1. 2025, tzn. částka 300 Kč. Dále je nutné přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 4 971,17 Kč, tj. částku 1 043,95 Kč. Náklady v této fázi řízení činily 6 015,12 Kč.