5 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, že žalobce je dědicem ze závěti I. Určuje se, že žalobce, , Jméno žalobce, , narozený dne , Datum narození žalobce, , je dědicem ze závěti, dne , datum, zemřelého , jméno FO, , narozeného dne , datum, , datované dnem , datum, .II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne , datum, domáhá se žalobce určení, že je jediným dědicem pozůstalosti ze závěti po zemřelém , jméno FO, , když mu bylo usnesením soudního komisaře , jméno FO, , notáře v , Anonymizováno, , ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uloženo, podat žalobu proti pozůstalým neteřím zůstavitele (žalované č. 1 a č. 2) na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti. Závěť zůstavitele je datována dnem , datum, . Žalobce je přesvědčen, že závěť je pravá i platná. Zůstavitel mu ji sám předal. Z jejího obsahu vyplývá, že zůstavitel ji tohoto dne vlastnoručně podepsal před 2 svědky, a to , jméno FO, a , jméno FO, , před kterými současně výslovně prohlásil, že obsahuje jeho poslední vůli. Oba tito svědci závěť opatřili vlastnoručními podpisy. U jejich podpisu je současně uvedena doložka „svědek“. Oba také potvrdili před soudním komisařem, v rámci svých výpovědí zaznamenaných v protokolu ze dne , datum, , že zůstavitel byl zcela orientovaný místem i časem, způsobilý pořídit závěť a učinil tak o své vůli, dobrovolně a bez nátlaku. Podle žalobce z jednání zůstavitele ve spojení s výpověďmi uvedených svědků nepochybně vyplývá, že si byl zůstavitel vědom toho, jakou listinu podepisuje, co je jejím obsahem a že tak chce učinit.

2. Žalované navrhly, aby soud žalobu zamítl, neboť listina označená jako „Závěť“ není platnou a pravou závětí. Není pravdou, že by zůstavitel před svědky , jméno FO, a , jméno FO, výslovně prohlásil, že závěť obsahuje jeho poslední vůli, a že by zůstavitel tyto svědky ke svědectví povolal. Z výslechu svědků naopak vyplynulo, že svědek , jméno FO, nebyl zůstavitelem povolán k tomu, aby se stal svědkem závěti, což je podle přesvědčení žalovaných potřeba k tomu, aby mohla být závěť platná. Oba svědci, jak , jméno FO, , tak i , jméno FO, shodně uvedli, že svědka , jméno FO, zůstavitel neoslovil, aby se stal svědkem jeho allografní závěti, nýbrž k podání svědectví byl tento svědek pověřen , jméno FO, . Zároveň se svědek , jméno FO, vyjádřil tak, že před podpisem závěti pana , jméno FO, neznal. Tento svědek ani nebyl schopen zůstavitele při svém výslechu popsat. Je tedy otázkou, jak tento svědek může potvrdit totožnost zůstavitele, tedy že byl osobou, která je v závěti označena za zůstavitele. Druhým důvodem neplatnosti závěti je ta skutečnost, že v rozporu s ustanovením § 1534 občanského zákoníku zůstavitel výslovně neprohlásil při podpisu závěti, že listina, jejímž obsahem byla závěť, obsahuje jeho poslední vůli. Pokud totiž byli svědci výslovně dotazováni na průběh jednání, při němž mělo dojít k podpisu závěti, svědek , jméno FO, uvedl, že po přečtení závěti zůstavitel spolu se svědky závěť podepsal, nicméně k samotnému obsahu listiny se zůstavitel vyjádřil pouze podpisem na důkaz souhlasu. Svědek , jméno FO, uvedl, že po přečtení závěti se závěť podepsala a k obsahu se měl zůstavitel vyjádřit tak, že souhlasí a podepsal ji. Z výslechu svědků tedy nevyplynulo, že by jakýmkoli způsobem zůstavitel výslovně prohlásil, že je o projev jeho poslední vůle. Přitom podmínkou platnosti závěti je právě takové prohlášení, jak plyne z textu ustanovení § 1534 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ). Žalované namítají i nedostatek pravosti závěti, protože podle jejich přesvědčení nejde o pravý podpis zůstavitele na závěti. Důvodem pro tento postoj je skutečnost, že zejména žalovaná , Jméno žalované A, měla se zůstavitelem pevné rodinné vazby, často jej navštěvovala osobně, často byli v telefonickém kontaktu. V rámci těchto kontaktů si zůstavitel posteskl, že žalobce na něj naléhá, aby mu prodal zahradu, což však zůstavitel odmítal. Před žalovanou , Jméno žalované B, se v roce 2021 zůstavitel dokonce vyjádřil, že žádnou závěť nemá a sepisovat ji nehodlá (to bylo již po údajném podpisu závěti dne , datum, ).

3. Účastníci shodně tvrdí, že dne , datum, zemřel pan , jméno FO, , strýc obou žalovaných. Žalobce je syn sestry jeho předemřelé manželky. Řízení o pozůstalosti je vedeno u Okresního soudu v , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . Dne , datum, byla v řízení o pozůstalosti předložena žalobcem listina označená jako závěť, v listině je uvedeno, že zůstavitel odkazuje veškerý svůj majetek nacházející se v jeho výlučném vlastnictví, žalobci.Žalobce uznal závěť za pravou a platnou, 1. a 2. žalovaná sdělily, že závěť nepovažují za pravou a platnou, neboť zůstavitel před svědky výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Závěť předal žalobci zůstavitel.

4. Žalobce předložil závěť soudnímu komisaři dne , datum, (protokol o publikaci závěti). Téhož dne byl za účasti žalobce, jako vypravitele pohřbu, sepsán protokol o předběžném šetření, soudní komisař zjistil základní údaje o příbuzných a majetku zůstavitele: Zůstavitel žil sám, byl bezdětný, jeho jediný bratr předemřel a zanechal dvě dcery – žalované. Pořídil závěť, kterou předložil žalobce (protokol ze dne , datum, ).

5. Ze sporné závěti plyne, že je sepsána na PC (ve spojení s výslechem svědků), je v ní uvedeno datum sepsání , datum, , a obsahuje prohlášení svědků závěti , jméno FO, , a , jméno FO, , že pan , jméno FO, před těmito dvěma současně přítomnými svědky závěť podepsal a výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Oba svědci, po předložení originálu závěti, ve svých výpovědích potvrdili, že listinu vlastnoručně podepsali, že se jedná o jejich podpis. Z protokolů o jednání před soudním komisařem ze dne , datum, , je zřejmé, že oba svědci byli v pozůstalostním řízení vyslechnuti. Z protokolu o výslechu svědka , jméno FO, se podává, že ho , jméno FO, požádal, aby svědčil při sepsání závěti zůstavitele, k sepsání závětí došlo v kanceláři , jméno FO, , byla již připravena v PC, , jméno FO, přečetl, co bylo napsáno v závěti, zůstavitel si ji poté přečetl a podepsal. Osobní údaje byly již v závěti uvedeny, zkontrolovány byly z občanských průkazů, skutečnost, že se jedná o zůstavitele svědek zjistil z občanského průkazu. Souhlas se závětí vyjádřil zůstavitel svým podpisem. Ze svědecké výpovědi pana , jméno FO, , učiněné dne , datum, , plyne, že zůstavitel se vyjádřil, že se závětí souhlasí. Dle protokolu o výslechu svědka , jméno FO, se na něho zůstavitel obrátil s tím, že by chtěl sepsat závěť, , jméno FO, mu sdělil, že sežene svědka pana , jméno FO, , podle údajů, které mu sdělil zůstavitel připravil závěť, pak se sešli v jeho kanceláři, závěť přečetl, zůstavitel si závěť přečetl, řekl, že s ní souhlasí, , jméno FO, ji vytiskl a zůstavitel ji podepsal. Stejný průběh plyne i z výpovědi svědka při jednání dne , datum, .

6. Ze znaleckého posudku, vypracovaného pod číslem , Anonymizováno, , číslo položky , č. účtu, , , jméno FO, , znalcem jmenovaným rozhodnutím Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, č .j. , Anonymizováno, , pro základní obor písmoznalectví - ruční písmo a znalcem jmenovaným rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, pro základní obor kriminalistika – ruční písmo, zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků vedeném Krajským soudem v , adresa, , má soud za prokázané, že Podpis ve znění „, jméno FO, “ vyhotovený na závěti ze dne , datum, , je velmi pravděpodobně vlastnoručním podpisem , jméno FO, , r. č. , RČ, . Stupnice písmoznaleckých závěrů, kterou znalkyně použila, je: kategoricky ano; velmi pravděpodobně ano; pravděpodobně ano; je pravděpodobnější, že ano, než ne; nelze rozhodnout; je pravděpodobnější, že ne, než ano; pravděpodobně ne; velmi pravděpodobně ne; kategoricky ne. Při zkoumání sporného podpisu nebyly nalezeny žádné znaky svědčící pro možnost tzv. „technického padělání“. Kvalita i kvantita srovnávacích vzorků je hodnocena jako vyhovující zkoumání.

7. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům obou stran sporu, vyjma důkazu výslechem žalobce, když byl navržen k tvrzení, které je mezi účastníky nesporné, tedy že závěť předal žalobci zůstavitel. Při činění závěru o skutkovém stavu vzal soud v úvahu skutečnost, že výpovědi svědků přednesené před soudem reagovaly na výtky, které k platnosti závěti vznesly žalované (je tedy zřejmé, že jejich obsah byl svědkům známý) a že některá slovní spojení použitá svědkem , jméno FO, zněla jako naučená. Soud dle ustanovení § 132 o. s. ř. hodnotil důkazy jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti – při zvážení obsahu znaleckého posudku; skutečnosti, že závěť předal žalovanému zůstavitel; a výpovědí svědků učiněných před soudním komisařem; uvěřil soud informacím, které jsou pro rozhodnutí ve věci podstatné (tedy že: svědek závěti , jméno FO, připravil text závěti v PC, tento text za účasti zůstavitele a svědka , jméno FO, přečetl a zůstavitel obsah textu odsouhlasil) a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Dne , datum, zemřel pan , jméno FO, , strýc obou žalovaných. Žalobce je syn sestry jeho předemřelé manželky. Řízení o pozůstalosti je vedeno u Okresního soudu v , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . Dne , datum, byla v řízení o pozůstalosti předložena žalobcem listina označená jako závěť, v listině je uvedeno, že zůstavitel odkazuje veškerý svůj majetek nacházející se v jeho výlučném vlastnictví žalobci. Žalobce uznal závěť za pravou a platnou, 1. a 2. žalovaná sdělily, že závěť nepovažují za pravou a platnou, neboť zůstavitel před svědky výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Závěť předal žalobci zůstavitel. Závěť připravil na PC , jméno FO, , kterého o sepsání zůstavitel požádal, zároveň , jméno FO, působil jako svědek závěti a zajistil, aby byl při sepisování závěti přítomen další svědek, a to pan , jméno FO, . Oba svědci věděli, že plní funkci svědka závěti. Za přítomnosti zůstavitele (pořizovatele) a těchto dvou svědků, , jméno FO, závěť přečetl, zůstavitel sdělil, že s textem souhlasí. Zůstavitel a oba svědci závěť vlastnoručně podepsali.

9. Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem (§ 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanské zákoník – dále jen: „o. z.“). K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího (§ 561 odst. 1 věta první o. z.).Závěť je jednostranný, kdykoli odvolatelný a osobně učiněný projev vůle, kterým zůstavitel pořizuje pro případ své smrti o svém majetku a jehož obligatorní obsahovou náležitostí je ustanovení dědice k pozůstalosti jako celku, nebo k podílu na pozůstalosti (srov. § 1494 odst. 1 o. z.). Závěť, jako projev vůle zůstavitele, musí splňovat obecné náležitosti právního jednání a specifické náležitosti stanovené pro jednotlivé druhy závětí.Závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami (§ 1532 o. z.). Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (§ 1534 o. z.).Pořizovatel závěti nemusí použít v zákoně uvedenou formulaci – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, – „požadavku § 476b ObčZ odpovídá použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Je totiž nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti - bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti - o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (tedy že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli (tedy že jde o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně).“Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. , spisová značka, s tím, že tyto závěry jsou aplikovatelné i pro současnou právní úpravu – „ve znění – v zásadě stejné – předchozí právní úpravy, provedené ustanovením § 476b obč. zák., nebylo možné důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Zákon zde předepisoval pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli výslovně a nikoliv jen konkludentně (mlčky), např. přitakáním hlavou či stiskem ruky. Požadavku ustanovení § 476b obč. zák. odpovídalo použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Bylo totiž nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti – bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti – o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (tedy že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli (tedy že jde o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně) [srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. , hodnota, , ročník 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ]. Na těchto závěrech nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit, neboť jsou i v poměrech současné právní úpravy (srov. znění ust. § 1534 o.z.) aplikovatelné a jako správné mohou být i nadále přijímány.“Dále k tomu srov. názor Š V E S T K A, J ., D V O Ř Á K, J ., F I A L A, J ., Š E Š I N A, M ., W A W E R K A, K . Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-12-28]. ASPI_ID KO89_d2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X:„V tomto směru je inspirující judikát Nejvyššího soudu sp. zn. NS , spisová značka, , z jehož právní věty vyplývá, že „zůstavitelův projev vůle, že listina obsahuje jeho poslední vůli, je učiněn výslovně tehdy, jestliže pomocí jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě i obvyklých znamení, před svědky projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli“.„Projev vůle učiněný zůstavitelem při vyhotovování allografní závěti, podle kterého listina obsahuje jeho vůli, musí být učiněn výslovně; pouhé konkludentní vyjádření ke vzniku platné závěti nepostačuje – rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, .Požadavky ustanovení § 476b obč. zák. (nyní § 1534, § 1539 odst. 1 obč. zák. - pozn. aut.) o tom, že zůstavitel musí závěť podepsat vlastní rukou, že zůstavitel musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že svědci se musí na závěť podepsat, mohou být splněny v době úkonu i v jiném pořadí, než se uvádí v tomto ustanovení.Výslovný projev zůstavitele, učiněný před dvěma svědky současně přítomnými, že listina obsahuje jeho poslední vůli, může být učiněn jak před podepsáním listiny zůstavitelem, tak i po jejím podepsání zůstavitelem, avšak v přímé souvislosti s podepsáním listiny jejími svědky a dříve, než tito svědci listinu podepíší.Zůstavitel může tento projev učinit ústně, písemně, případně i jiným jednoznačným, nesporným a pochyby nevzbuzujícím způsobem, z něhož je zřejmé jeho vědomí skutečnosti, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že s jejím obsahem souhlasí – rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, .Je výslovným prohlášením ve smyslu § 579 obč. zák. (pozn. aut.: nyní § 1534 obč. zák.), odvětil-li zůstavitel na dotaz svědka po přečtení listiny, nadepsané testament, „že jest to správné“ – , adresa, .Jest výslovným prohlášením zůstavitele ve smyslu § 579 obč. zák., odpověděl-li na otázku jednoho ze svědků, jenž vzal připravený spis do ruky, zda to jest jeho poslední vůle a zda ji sám podepsal, slovem »ano« – , adresa, .“K formálním náležitostem, které musí prostá allografní závěť dle ustanovení § 1534 o. z. pod sankcí neplatnosti obsahovat, patří (mimo jiné) vlastnoruční podpis zůstavitele. Dle ustanovení § 1539 o. z. se svědci zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. K tomuto ustanovení se Nejvyšší soud ČR vyjádřil v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, – „dovolacímu soudu nezbývá než shrnout, že dle ustanovení § 1539 o. z. se svědci zúčastní pořizování záti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, přičemž právní teorie i soudní praxe dovozuje, že úkolem svědků allografní závěti, pořízené ve smyslu ustanovení § 1534 o. z., je potvrdit totožnost zůstavitele jako osoby, která závěť pořídila (k tomu srov. např. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. , hodnota, , ročník 2020, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , případně právní názor vyjádřený v Novotný, P., Novotná, M. Nový občanský zákoník. Dědické právo. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014, s. 51, podle kterého svědci buď zůstavitele osobně znají, nebo je jim prokázána jeho totožnost a oni mohou potvrdit, že ta osoba, která pořízení poslední vůle učinila, je skutečně zůstavitelem, jehož totožnost je závětí deklarována, anebo v Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2022, s. 72, podle nějž z povahy věci vyplývá, že musí jít o osoby, které zůstavitele znají, nebo jim zůstavitel musí před zahájením právního jednání svoji totožnost řádně prokázat, například svým občanským průkazem či pasem).“Dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, : „Taktéž je i výslovně stanoveno, že je nezbytné, aby svědci závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Do jisté míry tím dochází ke „snížení“ postavení svědka na úroveň svědka totožnosti. Svědek však může poskytnout i řadu jiných důležitých údajů, o obsahu závěti, o okolnostech jejího sepsání, o stavu, chování a sdělení pořizovatele závěti, místu sepsání, postupu osoby sepisující závěť apod. Svědci nemusí znát obsah závěti, jejich úkol není v kontrole obsahu závěti, nýbrž v potvrzení, že ten, kdo závěť pořídil, je zůstavitelem, který prohlašuje, že listina, na niž poukazuje, obsahuje jeho poslední vůli (k tomu srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV. Praha: Wolters Kluwer, 2014, str. 138, 139). Znamená to, že buď zůstavitele osobně znají, nebo je jim prokázána jeho totožnost a oni mohou potvrdit, že ta osoba, která pořízení poslední vůle učinila, je skutečně zůstavitelem, jehož totožnost je závětí deklarována (srov. právní názor vyjádřený v Novotný, P., Novotná, M. Nový občanský zákoník. Dědické právo. Praha: Grada Publishing, 2014, str. 51).Právní úprava prosté allografní závěti stran „prokázání totožnosti“ zůstavitele vychází z tradiční úpravy obsažené v Obecném zákoníku občanském, vyhlášeném císařským patentem ze dne , datum, č. , hodnota, Sb. z.s., který byl pro území Republiky československé recipován zákonem č. 11/1918 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v rámci níž právní teorie i soudní praxe dovozovala, že svědci nemusí znáti zůstavitele ani obsah posledního pořízení (§ 579 in fine), ale musí býti s to potvrditi, že zůstavitel a osoba, která činí poslední pořízení, jsou osobou jedinou, resp. jsou s to potvrditi, že se nepřihodil v osobě zůstavitelově podvod nebo omyl (§ 585 per anal.) [k tomu srov. např. rozhodnutí Gl. U. 1604 nebo Gl. U. 12.024, uveřejněné v Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému. Díl III., svazek 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 125, 136].“Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí. Určení svědka i jeho souhlas mohou být projeveny i konkludentně – rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .

10. V řízení bylo prokázáno, že zemřelý závěť vlastní rukou podepsal, tzn. - že tato závěť je pravá; zároveň závěť splňuje veškeré výše uvedené zákonné náležitosti (při respektování shora uvedené judikatury a komentářové literatury), je tedy platná, a proto soud žalobě vyhovuje.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, další porada s klientem, účast na jednání dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 120 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při kombinované spotřebě 3,8 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a dále z částky ve výši , částka, uhrazené žalobcem za znalecký posudek znalkyně , jméno FO, na základě faktury ze dne , datum, , zaplacené dle výpisu z účtu dne , datum, (náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku shledává soud jako účelně vynaložené, účtované znalečné odpovídá rozsahu provedené účelně vynaložené práce; dle zkušenosti soudu činí náklady na obdobné znalecké posudky částku ve výši cca , částka, bez DPH).