10 C 189/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 15 315,01 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 728,09 Kč a částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 586,52 Kč a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 10 043,34 Kč od 10. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 15 315, 01 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne 22. 12. 2023 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 4 821,75 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, smluvní pokuty a poplatku. Žalovaný uhradil celkem částku 5 271,91 Kč.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:A) Smlouvou o úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne 22. 12. 2023 [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě 3 měsíčních splátek po 4 821,75 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, smluvní pokuty a poplatku.B) Předžalobní upomínkou z 21. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.C) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 5 271,91 Kč.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný (společně se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč a poplatkem za přijetí a posouzení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč) zavázal splatit třemi měsíčními splátkami stanovenými smlouvou; účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, smluvní pokutu pro případ marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení ve výši 50% z celkové dlužné částky a poplatek za každou jednotlivou SMS upomínku ve výši 50 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, když uhradil celkem částku 5 271,91 Kč.

14. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se soud i bez návrhu zabýval platností tvrzené smlouvy o úvěru z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 (vydaném ve věci, v níž byla mezi podnikateli sjednána sazba úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky), přijal a odůvodnil závěr, dle kterého i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv tedy zjevně lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.

15. V rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněném pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud ČR dovodil mimo jiné následující závěry:„ Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.)“16. V posuzované smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, za což sjednali účastníci poplatek ve výši 4 465,25 Kč a dále poplatek za přijetí a posouzení žádosti ve výši 300 Kč. Žalovaný měl tedy za poskytnutí úvěru na dobu tří měsíců zaplatit poplatek ve výši 4 765,25 Kč, což odpovídá 47,65 % z poskytnutého úvěru, a to v kombinaci se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (tedy nejen z jistiny, ale i z poplatku) do zaplacení (což odpovídá sazbě 182,5 % ročně), smluvní pokutou ve výši 50 % z celkové dlužné částky účtovanou po 15 dnech prodlení, a s celou řadou smluvních poplatků za úkony, jejichž jediným smyslem je navýšení dlužné částky (např. paušálním poplatkem ve výši 500 Kč za každou odeslanou doporučenou upomínku či poplatkem 1 000 Kč za předání pohledávky inkasní agentuře), přičemž všechna uvedená ujednání mají dle názoru soudu jediný účel, a to maximálně navýšit částku následně požadovanou po žalovaném. Pro srovnání uvádí soud, že výše zákonného úroku z prodlení v době uzavření smlouvy o úvěru činila 15 % ročně, a smluvní úrok z prodlení tak překračuje výši toho zákonného více než dvanáctinásobně, přičemž současně byla mezi účastníky sjednána i další sankce za prodlení (smluvní pokuta ve výši 50% dlužné částky). Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva se příčí dobrým mravů a je nutno na ni nahlížet jako na neplatnou.

17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Protože žalovaný uhradil částku 5 271,91 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 10 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (10 000 Kč - 5 271,91 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 přiznal soud dále žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky. Ve zbytku požadovaného plnění byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.