11 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 32 709 Kč / úvěr

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 051 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 051 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení, a dále pak úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 350 Kč od 27. 12. 2022 do 5. 1. 2023, částky 1 466 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 045 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 350 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 135,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 709 Kč s příslušenstvím (dlužná jistina 28 401 Kč, dlužné úroky 1 466 Kč, 300 Kč náklady na upomínky, 1 497 Kč smluvní pokuta za prodlení se splátkami, 1 045 Kč kapitalizovaná smluvní pokuta za prodlení z neuhrazeného zůstatku úvěru) z titulu nesplněných povinností plynoucích žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 24. 6. 2022.

2. Podáním ze dne 19. 6. 2023 doplnila žalobkyně na výzvu soudu tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že v dané věci předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřen dne 24. 6. 2022 s účinností ode dne 7. 7. 2022, kdy úvěr byl žalované schválen. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, tyto zkoumala a telefonicky ověřovala, žalovanou dále prověřovala v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, databáze registru CRIF, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis (posouzení úvěruschopnosti zákazníka [číslo] ze dne 7. 7. 2022). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela zároveň i ze statistických a matematických údajů.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, po celou dobu řízení zůstala nečinná, provedl soud k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 20. 11. 2022 se podává, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 24. 6. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut tak, že bude převeden na účet žalované (v rozsahu zůstatku úvěru po úhradě zprostředkovatelské odměny) a měl být splácen ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně od 20. 7. 2022 po dobu 40 měsíců včetně úroku ve výši 21,05 % ročně. Zprostředkovateli úvěru měla být poskytnuta úvěrujícím částka 2 500 Kč jako provize.

8. Z listiny nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 7. 7. 2022 bylo zjištěno, že je zde uveden čistý měsíční příjem žalované ve výši 22 000 Kč, výdaje na bydlení 9 000 Kč s tím, že žalovaná bydlí v nájmu, rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 13 000 Kč, že žalovaná vyživuje 1+2 osoby včetně manžela. K prokázání příjmů žalované doložila žalobkyně dvě výplatní pásky žalované za měsíce březen a květen 2022 a informaci o příchozí platbě na účet žalované ve výši 20 273 Kč od zaměstnavatele žalované, z nichž se podává příjem ve výši okolo 20 000 Kč měsíčně. K prokázání výdajů žalované za bydlení žalobkyně doložila informaci o platbě z účtu žalované ve výši 9 000 Kč s datem splatnosti 16. 6. 2022 na účet příjemce [příjmení] [jméno]. Dále doložila výpisy z Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru REPI s negativními záznamy.

9. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že dne 7. 7. 2022 zaslala žalobkyně žalované na jí označený účet ve smlouvě č. [bankovní účet] částku ve výši 27 500 Kč a částku ve výši 2 500 Kč (provize za zprostředkování úvěru) na účet zprostředkovatele č. [bankovní účet].

10. Z bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaná uhradil částku v celkové výši 3 150 Kč (tři splátky po 1 050 Kč), další platby již neprovedla a ke dni 26. 12. 2022 došlo k zesplatnění úvěru.

11. Z dopisu ze dne 26. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce oznámila žalované zesplatnění dluhu z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání tohoto oznámení. Zesplatnění bylo odesláno žalované poštou dne 26. 12. 2022.

12. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

13. Důkaz listinami„ statistika rodinných účtů“,„ výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu“,„ výše normativních nákladů na bydlení 2022“ a„ životní minimum 2022 do 1. 7. 2022“ soud neprováděl, neboť obsah těchto listin nepovažoval za určující pro rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalované nejsou podstatné tabulkové, průměrné ani jiné statistické částky bez vazby na reálné výdaje žalované. Důkaz dalšími listinami, které žalobkyně k důkazu označila a soudu předložila, soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tvrzení, jež jimi měla být prokázána, nepovažuje za určující pro rozhodnutí ve věci.

14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala je společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 21,05 % v částce celkem 42 000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce na účet žalobkyně, jakož i uhradit poplatky spojené s poskytnutím úvěru, případně v souvislosti s úvěrem teprve vzniklé, a smluvní pokuty, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

24. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se přitom posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; hodnota majetku se přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pouze v případě, že by z výsledku takového posouzení úvěruschopnosti žalované vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, mohla žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytnout (srov. § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

25. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna řádně splácet. Soud však dospěl k opačnému závěru, a to, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně. Žalobkyně sice prověřovala individuální příjmy žalované, tyto zjišťovala nikoli pouze z informací žalované, ale měla je podloženy také výplatními páskami či informacemi o příchozí platbě na účet žalobkyně za období tří měsíců před poskytnutím úvěru. Co se však týče individuálních výdajů žalované, tyto žalobkyně nezjišťovala řádně, když se spokojila toliko s ověřením platby nájemného za měsíc červen 2022 ve výši 9 000 Kč (aniž by však ověřila nájemní smlouvu). V ostatním vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, případně z tabulkových či jiných statistických částek bez vazby na reálné výdaje žalované. Takto určená částka výdajů je však zcela zjednodušená, nereálná a nemůže ani přibližně odpovídat skutečnosti, když měsíční výdaje žalované může jen stěží představovat pouze úhrada za bydlení. Žalobkyně se žádným způsobem nezabývala a nezohlednila ani tak základní výdaje, jako jsou osobní výdaje (strava, ošacení, doprava apod.) žalované. Stejně tak si žalobkyně nevyžádala od žalované výpisy z jejího účtu za relevantní období, z nichž by vyplývalo, jaké byly konečné měsíční zůstatky, jaké tedy měla žalovaná ve skutečnosti měsíční finanční rezervy. Jen těžko by tedy bylo možné na základě postupu žalobkyně uzavřít, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované dostačuje pro to, aby žalovaná byly schopna splatit spotřebitelský úvěr, když výdajová složka (kromě výdajů na nájemné) nebyla žalobkyní zjištěna, natož ověřena. S ohledem na tyto skutečnosti není relevantní, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované dále vycházela z údajů z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a ze statistických dat, když za situace řádně nezjištěných a neověřených výdajů žalované existovaly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a žalobkyně tak spotřebitelský úvěr neměla poskytnout.

26. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, porušila povinnosti jí uložené § 86 ZoSÚ, jakož i judikaturou (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. To vše má za následek neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní (srov. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 a § 588 o. z.). Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě.

27. Při závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně finanční prostředky ve výši 27 500 Kč a uhradila žalobkyni částku ve výši 3 150 Kč. Žalovaná tedy dluží žalobkyni z titulu plnění poskytnutého bez právního důvodu částku ve výši 24 350 Kč, tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně a toto obohacení je povinna žalobkyni vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 26. 12. 2022. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalované skutečně doručen. Z úřední činnosti soudu je známo (srov. též ustanovení § 573 o. z.), že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 29. 12. 2022 Lhůtu k plnění v délce 10 dnů od odeslání upomínky, jak ji určila žalobkyně, považoval soud za dostatečnou, přičemž tato lhůta k plnění uplynula 5. 1. 2023 a ode dne následujícího, tedy od 6. 1. 2023, se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni tak vůči ní vznikl ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbytku požadovaných částek a příslušenství pak soud žalobu výrokem I. zamítl, když nárok na jejich zaplacení žalobkyni na základě úvěrové smlouvy pro její absolutní neplatnost nevznikl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z větší části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 135,37 Kč, přičemž tato částka představuje 32,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,28 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 309 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 709 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podaná žaloba je tzv. žalobou formulářovou, neboť je podána na ustáleném vzoru, přičemž žalobkyně se u zdejšího soudu skutkově i právně obdobných nároků již dříve domáhala či domáhá. Předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla zároveň přiznána náhrada nákladů řízení, a tudíž jsou splněny veškeré zákonné podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení ve výši podle § 14b a. t., tedy ve výši vypočtené shora.