12 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o 390 000 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 390 000 Kč úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 7. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 18. 3. 2024 do 6. 2. 2025, ve výši 2,75 % od 7. 2. 2025 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 120 000 Kč od 12. 4. 2022 do 6. 2. 2025, ve výši 11,75 % ročně z částky 170 000 Kč od 22. 4. 2022 do 6. 2. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení v částce 30 735,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 390 000 Kč s přísl., která v součtu představuje kupní cenu ve výši 220 000 Kč a kupní cenu 170 000 Kč za nemovitosti, které žalobkyně koupila na základě kupních smluv ze dne 17. 3. 2022 a ze dne 25. 4. 2022 od , jméno FO, . V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 448/2022 vyšlo najevo, že právní jednání jako prodávající neuskutečnil , právnická osoba, , nýbrž žalovaný, který se za něho pouze vydával. Soud v rámci řešení předběžné otázky považoval obě kupní smlouvy za neplatné a určil, že , právnická osoba, je vlastníkem nemovitostí uvedených v obou kupních smlouvách. Žalobkyně se proto domáhala vrácení zaplacených kupních cen na žalovaném, který disponoval s účtem na jméno , jméno FO, , který účet za zneužití identity , jméno FO, založil, a na který byly kupní ceny žalobkyní vyjma částky 100 000 Kč zaplaceny. Posledně uvedenou částku převzal žalovaný od žalobkyně v hotovosti.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, bránil se tím, že je zřejmě osobou s omezenou svéprávností, což plyne ze znaleckého posudku , jméno FO, ze dne 26. 11. 2024. Žalovaný trpí paranoidní schizofrenií s procesuální změnou osobnosti a s oslabením kognitivních funkcí. Žalovaný není s největší pravděpodobností schopen chápat smysl a účel uzavírání smluv ani jejich právní následky, není schopen právně jednat. Žalovaný se dále brání tím, že žalovanou částku neobdržel ani s touto nikterak nehospodařil a stal se obětí podvodu.

3. Mezi účastníky jsou nesporné níže uvedené skutečnosti, které soud podle ust. § 120 odst. 3 o z. vzal za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci. Žalobce jako kupující uzavřel s bratrem žalovaného , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , jako prodávajícím, za nějž se žalovaný vydával, kupní smlouvu ze dne 17. 3. 2022, jejímž předmětem byly nemovitosti: pozemky v , specifikace nemovitosti, dále spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemcích v , specifikace nemovitosti, , a to za kupní cenu 250 000 Kč, následně dodatkem č. 1 ze dne 7. 4. 2022 změněnou na částku 220 000 Kč. Kupní cenu ve výši 220 000 Kč zaplatila žalobkyně tak, že částku 100 000 Kč předala v hotovosti žalovanému a částku 120 000 Kč složila na účet č. , č. účtu, , uvedený v kupní smlouvě, a to dne 11. 4. 2022. Žalobce jako kupující uzavřel s bratrem žalovaného , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , jako prodávajícím, za nějž se žalovaný vydával, kupní smlouvu ze dne 25. 4. 2022, jejímž předmětem byly nemovitosti: , specifikace nemovitosti, a to za kupní cenu 200 000 Kč, následně dodatkem č. 1 ze dne 25. 4. 2022 změněnou na částku 170 000 Kč. Kupní cenu ve výši 170 000 Kč zaplatila žalobkyně tak, že ji složila na účet č. , č. účtu, , uvedený v kupní smlouvě, a to dne 21. 4. 2022. Dne 4. 4. 2022 uzavřeli , právnická osoba, a , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , za nějž se žalovaný vydával, smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě které byl zřízen bankovní účet č. , č. účtu, s elektronickým přístupem (tzn. internetové bankovnictví) a současně uzavřeli smlouvu o vydání platební karty k tomuto účtu. Právo nakládat s účtem měl pouze , právnická osoba, , nar. , Datum narození žalovaného, Varech ze dne 17. 10. 2024, č. j. 13 C 448/2022-185 bylo určeno vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem uvedeným výše. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se vydával za své dvojče, a to bratra , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , jehož jménem podepsal kupní smlouvy a dodatky uvedené výše uvedené. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 9. 2025, č. j. 2 T 56/2025-557, byl , jméno FO, , nar. , datum, odsouzen pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Skutek spočíval v tom, že , jméno FO, vystupoval pod falešným jménem , příjmení, , využil důvěřivosti spoluobžalovaného , Jméno žalovaného, , jehož trestní stíhání bylo přerušeno ze zdravotních důvodů, od kterého získal informace o jeho majetku, následně ho přiměl slibem, že mu pomůže získat značný finanční prospěch tím, že , Jméno žalovaného, nejprve prodá svůj nemovitý majetek, a poté i nemovitý majetek svého bratra , jméno FO, , který pak právnickou fintou získá opět zpět. , Jméno žalovaného, těmto slibům uvěřil a společnosti , Jméno žalobkyně, . za pomoci a přispění , jméno FO, , který odprodej nemovitostí s firmou , Jméno žalobkyně, . nejprve telefonicky domlouval, poté osobně , Jméno žalovaného, doprovázel a účastnil se podpisů smluv, když se před pracovníky firmy , Jméno žalobkyně, . vydával za vnuka pana , Jméno žalovaného, , nejprve odprodal svůj vlastní nemovitý majetek a poté i nemovitý majetek svého bratra , jméno FO, , což , Jméno žalovaného, učinil tak, že se za svého bratra, , jméno FO, , vydával, přičemž zneužil podobnosti se svým bratrem, zneužil jeho osobní doklady, které použil při ověřování podpisů na kupních smlouvách na pobočkách , právnická osoba, , tyto doklady zneužil rovněž při založení bankovního účtu č. , č. účtu, dne 3. 4. 2022 ve , právnická osoba, v Karlových Varech, a pod touto falešnou identitou uzavřel se společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , smlouvy o podeji nemovitostí uvedených výše. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky v dopise ze dne 3. 2. 2025 odeslaným z pošty Praha 1 dne 3. 2. 2025 pod podacím číslem , číslo, , doručené dne 5. 2. 2025.

4. Sporná zůstala právně významná skutečnost, zda žalovaný v době, kdy se vydával za svého bratra a jeho jménem uzavřel předmětné kupní smlouvy včetně jejich dodatků, kdy založil bankovní účet, na který byly poukázány kupní ceny za prodané nemovitosti, kdy přijal v hotovosti část kupní ceny, kdy nakládal s finančními prostředky získanými z prodeje nemovitostí svého bratra, dokázal na základě svého rozumu rozpoznat protiprávnost jednání a jeho výsledku a zda měl zároveň dostatečné volní schopnosti, aby své jednání ovládl, tj. zda byl schopen řídit své jednání vlastní rozumnou úvahou.

5. Ke sporné právně významné skutečnosti soud provedl důkaz listinami ze spisu zdejšího soudu sp. zn: 2 T 56/2025 (viz odst. 3 odůvodnění) uvedenými v odst. 6 a 7 odůvodnění.

6. Ze znaleckého posudku , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 12. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný se vyznačuje zvýšenou senzitivitou, upřednostňuje svůj vlastní svět a tvorbu, na nichž si zakládá a staví je na odiv (vyzdvihuje počty napsaných knih – poezie, namalovaných obrazů), je přesvědčen o své výjimečnosti a jedinečnosti. Má sklony k pseudofilozofování, ventiluje své obvyklé prožitky mající až psychotický charakter. Je sice osobou zvýšeně senzitivní, ale schopnost porozumění sociálním situacím má významně oslabenou, kdy může snadno podlehnout svodům od druhých osob, přestože je i osobou méně důvěřivou. Na jeho předním místě v životě jsou hodnoty uměleckého charakteru (poezie, malování), kdy ostatní potřeby a sebepéči závažně zanedbává. Schopnost posoudit důsledky svého jednání je u žalovaného významně snížena, zejména v důsledku jeho osobnostních charakteristik, kdy má zejména schopnost vhledu do sociálních situací významně narušenou a může podlehnout svodu druhé osoby, přestože je osobou jinak obezřetnou a ani kognitivní schopnosti nemá forenzně významně narušeny. Schopnost rozpoznat případné manipulativní jednání a projevit nesouhlas či klást odpor proti takovému jednání je snížena zejména na osobnostním podkladě, a to díky snížené schopnosti sociálního porozumění, tj. vhledu. V případě rozpoznání manipulativního jednání by žalovaný měl být schopen projevit nesouhlas či klást odpor proti takovému jednání, tato strategie však nemusí být dostatečně účinná vzhledem k oslabeným sociálním dovednostem žalovaného. V důsledku nemoci je žalovaný snadno manipulovatelný. Pokud bude žalovaný postaven do pozice spolupachatele, je možno konstatovat, že jeho rozpoznávací schopnosti i ovládací schopnosti byly v inkriminované době sníženy, forenzně podstatně, tyto jeho schopnosti ale nebyly vymizelé. Rozpoznávací i ovládací schopnosti lze hodnotit pouze v kategoriích: zachovalé, snížené nepodstatně, snížené podstatně, vymizelé.

7. Ze znaleckého posudku , jméno FO, ze dne 26. 11. 2024, která zpracovávala znalecký posudek pro Okresní soud Plzeň-jih v řízení sp. zn. 11 C 313/2022 o určení vlastnického k dalším nemovitostem ve vlastnictví bratra žalovaného, které žalovaný prodal stejným způsobem jako nemovitosti v tomto řízení, soud zjistil, že žalovaný trpí chronicky probíhající paranoidní schizofrenií s procesuální změnou osobnosti a oslabením kognitivních funkcí. Jsou přítomné poruchy myšlení, představované bludnými domněnkami a chorobnou logikou. Sám již nezvládá nároky běžného života, je vzdálen sociální realitě, nadměrně se zabývá svými fantaziemi, je snadno ovlivnitelný, má naivní úsudek. Duševní porucha se rozvinula v terénu patologicky strukturované osobnosti schizoidního charakteru. Rozpoznávací a ovládací schopnosti žalovaného ve vztahu k právnímu jednání podpisu kupní smlouvy v lednu 2022 a podpisu dodatků v lednu a v únoru 2022 byly sníženy forenzně podstatnou měrou. Nebyl si tak schopen uvědomit důsledky svého jednání spočívající v podpisu kupní smlouvy o převodu nemovitostí a podpisu dodatků obsahujících snížení výše kupní ceny a ujednání potvrzující převzetí kupní ceny v hotovosti. Znalkyně konstatovala, že psychický stav žalovaného neumožňuje, aby samostatně spravoval své jmění a uzavíral smlouvy (kupní, darovací, o půjčkách, úvěrech, leasingové smlouvy, smlouvy týkající se nemovitostí a jiné majetkové povahy).

8. Ke sporné právně významné skutečnosti soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalce , jméno FO, ze dne 30. 7. 2025, který vypracoval pro potřeby řízení o omezení svéprávnosti žalovaného v řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. 27 Nc 3609/2024. Z tohoto posudku soud zjistil, že žalovaný trpí duševním onemocněním, a to chronickou paranoidní schizofrenií s defektem. Toto onemocnění u něj propuklo přibližně od poloviny 90. let. Jedná se o onemocnění léčitelné, avšak nikoliv zcela vyléčitelné. S délkou trvání onemocnění klesá účinnost léčby. Možnosti léčebného ovlivnění tzv. negativních příznaků, tj. emoční oploštělosti, narušení volních mechanismů, kognitivní změny apod. jsou zcela minimální. Schopnosti rozpoznávací a ovládací jsou u žalovaného sníženy podstatnou měrou. Je třeba připomenout, že míra ovlivnění se vždy vztahuje ke konkrétní posuzované skutečnosti a dalším podmínkám. Žalovaný je osobou sociálně naivní, nepraktickou a ovlivnitelnou s narušeným kontaktem s realitou.

9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na dílčí skutkový závěr ve věci.

10. Podle ust. § 2910 škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Soudce poukazuje na právní názor obsažený např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4533/2010, kde uvedl, že „institut bezdůvodného obohacení má subsidiární povahu. Právní vztah může být podle něj posouzen, jen jestliže nárok nevyplývá z jiného zákonného ustanovení, a nárok z odpovědnosti za bezdůvodné obohacení (samozřejmě jen tehdy, jsou-li splněny předpoklady pro vznik této odpovědnosti) může být opodstatněn toliko tehdy, jestliže povinnost vydat přijaté plnění neupravuje jiný právní titul, například náhrada škody.“. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3181/2013 se uvádí, že „Právní teorie přitom již dávno dovodila, že povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nastupuje, jestliže k vrácení neoprávněně získaných majetkových hodnot nemůže dojít v rámci konkrétního právního vztahu mezi účastníky podle příslušných ustanovení, jež se na daný právní poměr vztahují, a nepřichází-li v úvahu ani odpovědnost za škodu.“.

12. Soud proto nejprve posuzoval, zda jsou na straně žalovaného splněny zákonné podmínky odpovědnosti za újmu. Mezi předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu patří: protiprávní čin, vznik újmy, příčinná souvislost mezi protiprávní činem a vznikem újmy. „Zavinění je dalším nutným předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu, a to jak v případě první, tak v případě druhé skutkové podstaty § 2910. Deliktní právo tím sleduje myšlenku osobní odpovědnosti člověka za vlastní jednání. Bez ohledu na zavinění vzniká povinnost nahradit újmu pouze ve výslovně stanovených případech (§ 2895). Zavinění se týká duševního života škůdce; oproti tomu vznik újmy, protiprávní čin a příčinná souvislost jsou objektivními (vnějšími) znaky civilního deliktu. Pojem zavinění nebyl v občanském zákoníku z roku 1964 legálně definován a není vymezen ani v novém zákoníku. Tradičně je zavinění vysvětlováno jako psychický (vnitřní) vztah škůdce k vlastnímu jednání příčícímu se objektivnímu právu a ke škodě jakožto protiprávnímu výsledku tohoto jednání (Švestka, 1966, s. 117), přičemž se hodnotí dle dvou neoddělitelných složek – rozumové a volní. Nutno však učinit poznámku, že toto vymezení selhává zvláště v případě nevědomé nedbalosti, neboť pokud subjekt neví, že může nějaký následek způsobit, těžko lze hovořit o jeho psychickém vztahu k následku. Prvek rozumu (intelektuální složka) spočívá ve vědomosti určitých skutečností; zahrnuje jak vnímání pomocí smyslových orgánů, tak i představy, k nimž škůdce došel svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností (schopnost subjektivní předvídatelnosti). Prvek vůle vyjadřuje chtění nebo smíření se s určitou skutečností. Nechce-li škůdce, aby došlo k rozhodné skutečnosti, ani s tím není smířen, není tu žádný volní vztah.“ (BEZOUŠKA, Petr. § 2910 [Porušení zákona]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1556–1557, marg. č. 111–113.).

13. Soud má za prokázané (mezi účastníky jde o nesporné skutečnosti), že žalovaný zneužil identity svého dvojčete – bratra , jméno FO, k tomu, aby uskutečnil právní jednání představující prodej nemovitého majetku svého bratra, založení bankovního účtu na jméno svého bratra, ke kterému měl dispoziční právo pouze žalovaný, a na který žalobkyně jako kupující zaslala kupní ceny vyjma částky 100 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti. Jde tedy nepochybně o protiprávní jednání, kterým žalovaný zbavil svého bratra jeho nemovitého majetku bez jeho vědomí a souhlasu. Uvedená právní jednání (uzavření kupních smluv) žalobkyně a žalovaného nebyla platná, což zjistil zdejší soud v řízení pod sp. zn. 13 C 448/2022, a určil, že bratr žalovaného , jméno FO, je vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem obou kupních smluv výše již uvedených. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši zaplacených kupních cen v částce 390 000 Kč, a to v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného výše popsaným. Soud zkoumal otázku zavinění žalovaného na vzniku škody a dospěl k závěru, že nelze uvažovat o deliktní způsobilosti žalovaného, tudíž ani o jeho zavinění. Soud má za prokázané znaleckými posudky , jméno FO, a , jméno FO, , dále i znaleckým posudkem , jméno FO, , že žalovaný v době předmětných právních jednání trpěl závažnou duševní poruchou v důsledku které byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti sníženy podstatnou měrou. Znaleckým posudkem , jméno FO, výše uvedeným má soud za prokázané, že u žalovaného byly v důsledku duševní poruchy jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k právnímu jednání - podpisů kupních smluv včetně jich dodatků i v této věci sníženy forenzně podstatnou měrou. Nebyl si tak schopen uvědomit důsledky svého jednání spočívající v podpisu kupních smluv o převodu nemovitostí a podpisu dodatků obsahujících snížení výše kupní ceny a ujednání potvrzující převzetí kupní ceny v hotovosti. Lze proto uzavřít, že odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu tak nepřichází v úvahu pro nesplnění jedné z podmínek vzniku odpovědnosti za vzniklou újmu.

14. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda jsou na straně žalovaného splněny zákonné podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku (dále jen: o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 527/2020 se uvádí, že „obecně se jeví problematickým přijmout kategorický závěr zastávaný dovolatelkou, podle něhož by bylo bezdůvodné obohacení na straně osoby s omezenou svéprávností zcela vyloučeno. Neznemožňuje-li právní řád nabývat majetek člověku s omezenou svéprávností například v rámci dědického řízení (s čímž výslovně počítá např. § 1685 o. z.), nenarozenému dítěti (v důsledku § 25 o. z.) nebo nezletilci (což předvídá § 896 o. z.), přičemž v důsledku správy tohoto majetku opatrovníkem či jinou kompetentní osobou (zákonným zástupcem) může bezesporu dojít i ke vzniku bezdůvodného obohacení, bylo by nelogickým vyloučit potenciální obohacení na svéprávnosti omezeného člověka ve všech případech bez dalšího. Nabude-li taková osoba, byť ne plně svéprávná, majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelným názor o tom, že si jej může ponechat, odůvodněný nedostatkem její svéprávnosti. Ostatně ani judikatuře Nejvyššího soudu není neznámou myšlenka, že bezdůvodné obohacení vzniká, či může vzniknout na základě plnění dle neplatné smlouvy (srov. § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“, a § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z.), přičemž neplatnost takového právního jednání může být důsledkem nedostatku svéprávnosti (v režimu předchozí právní úpravy způsobilosti k právním úkonům) jedné ze stran kontraktu (k tomu viz zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5875/2017, ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2243/2012, a jeho usnesení ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4996/2015). Rozhodovací praxe se totiž konstantně hlásí k závěru, na nějž poukázaly i soudy nižších stupňů v nynější věci, dle kterého v případě bezdůvodného obohacení jde o objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 373/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 443/2014, a ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2998/2014). K námitce dovolatelky, že přitakání názoru krajského soudu, jenž ze shora citované judikatury vychází, by znamenalo pozbytí účinnosti ochrany žalované, jíž má být omezení její svéprávnosti, sluší se poznamenat následující. Nejvyšší soud k problematice omezení svéprávnosti ve svém rozsudku ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 232/2014 (s odkazem na rozsudek téhož soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2351/2013) uvedl, že řečený institut není sankcí, nýbrž opatřením, jehož cílem je protekce člověka, jenž pro svůj duševní stav není schopen s dostatečnou odpovědností právně jednat. Rovněž jde o ochranu osob, které s ním vstoupily do právních vztahů, neboť jednání učiněná subjektem omezeným ve svéprávnosti jsou pro nedostatek její způsobilosti neplatná (k tomu viz též nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, bod 27, a ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3040/16, bod 29, dále pak kupříkladu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2542/2008). Neplatností tak budou stiženy nejen úvěrové smlouvy uzavřené se žalobkyní, nýbrž i následná právní jednání žalované, skrze něž poskytnuté finance spotřebovala (jak uvádí ve svém podání), pročež není vyloučena možnost, aby se dovolatelka s pomocí svého opatrovníka takto pozbytého majetku domáhala nazpět. Námitky žalované o neúčinnosti ochrany, již jí má omezení svéprávnosti poskytovat, tak nelze mít za opodstatněné. Na základě shora řečeného lze shrnout, že stěžejní dovolací námitka o absenci bezdůvodného obohacení žalované pro nedostatek její svéprávnosti postrádá důvodnost, a úvahy odvolacího soudu stran otázky existence neoprávněného majetkového prospěchu v její sféře proto obstojí. Nelze [však] přehlížet specifika nyní projednávané kauzy, na něž zřetelně upozorňuje též dovolatelka. Dle tvrzení žalované (jež bude jistě zapotřebí v dalším řízení důkazně prověřit, kterým však soudy nižších stupňů dosud nepřiznaly odpovídající relevanci) měla pracovnice žalobkyně v době sjednávání smluv ponětí o nedostatku svéprávnosti žalované, čehož mohla zjevně využít ve svůj prospěch (získání provize z prodaných bankovních produktů). Není proto možné pomíjet i nastíněnou rovinu souzené věci, jež by mohla mít odraz v úvaze soudů o souladu uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy v intencích § 2 odst. 3 o. z., eventuálně myšlence, nejde-li o zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.“.

18. Ve světle uvedeného právního názoru dovolacího soudu soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo zjištěno (ba ani tvrzeno), že by žalobkyně v pozici kupujícího mohla mít důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný není ve skutečnosti prodávajícím, že se za něj jako jeho dvojče při zneužití osobních dokladů jen vydává, že telefonická jednání o prodeji nedomlouvá a prodávajícího k podpisu smluv nedoprovází vnuk prodávajícího, nýbrž cizí osoba vystupující pod falešným jménem. Kupující jednal v dobré víře, že jedná se skutečným vlastníkem nemovitostí. Obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že nebyl v době uvedených jednání schopen chápat jejich smysl a účel, že žalovanou částku neobdržel ani s touto nikterak nehospodařil. Tato obrana dle názoru soudu nemůže obstát, neboť i osoba k právnímu jednání nezpůsobilá (viz názor dovolacího soudu výše) se může bezdůvodně obohatit, pokud její právní jednání bude shledáno neplatným. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal část kupní ceny v hotovosti a zbytek na účet svého bratra, který žalovaný za pomoci falešné identity založil. Zprávou banky má soud za prokázané, že žalovaný byl jedinou osobou s oprávněním s účtem nakládat. Bez pochybností tak bylo prokázáno, že žalovanému bezdůvodné obohacení v žalované částce vzniklo a soud proto žalobě vyhověl.

19. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ze žalované částky soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z., přičemž jej přiznal od 7. 2. 2025 s poukazem na ust. § 1958 odst. 2 o. z. Soud vycházel z toho, že výzva ke splnění dluhu ze dne 3. 2. 2025 byla žalovanému doručena, resp. uložena dle relace pošty dne 5. 2. 2025, tj. dostala se do jeho dispoziční sféry. Dne 6. 2. 2025 měl žalovaný dluh zaplatit, v posledně citovaném ustanovení o. z. zákon zakotvil splnění dluhu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto se od 7. 2. 2025 žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od data převzetí části kupní ceny v hotovosti, resp. po jejím připsání na účet prodávajícího. Čas takového plnění však nebyl sjednán ani jinak stanoven (ust. § 1958 odst. 1 o. z.), proto splatnost dluhu nastala až po výzvě žalobkyně. Soud z tohoto důvodu žalobu v části požadovaného úroku do data 6. 2. 2025 zamítl jako nedůvodnou, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši činil částku 157 442,88 Kč.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení po zohlednění zamítnutí nároku představujícího zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 157 442,88 Kč, částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 735,73 Kč, přičemž tato částka představuje 42,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 547 442,88 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 1. 2026 náhrada 3 103,66 Kč za 252 ujetých km v částce 1 903,66 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 903,66 Kč ve výši 9 849,77 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 5. 8. 2025, neboť nejde o podání ve věci samé (ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.).