12 C 267/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 18.068,77 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17.871,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4,51 Kč a zaplacení částky 193 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14.

68. Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18.068,77 Kč s odůvodněním, že žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly výkopové práce pro položení optického kabelu na pozemcích p. [číslo] v k. ú. a obci [obec], dále na pozemcích p. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Žalobkyně po provedení prací v říjnu 2018 práce vyfakturovala fakturou č. 2019 splatnou dne 24.06.2019 znějící na částku 87.000 Kč a tuto fakturu zaslala žalované v příloze e-mailu na adresu [email]. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], vyzvala dopisem ze dne 05.03.2020 žalovanou k úhradě dlužné částky 87.000 Kč v dodatečné lhůtě do 10.03.2020 ve formě předžalobní výzvy a současně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů s výzvou spojených ve výši 12.003,20 Kč, představující náklady za právní službu svého zástupce (advokáta). Žalovaná zaplatila dne 11.03.2020 na účet žalobkyně dlužnou částku 87.000 Kč, avšak bez úroku z prodlení za dobu od 25.06.2019 do 11.03.2020 ve výši 6.065,57 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky výše uvedených. Žalovaná nezaplatila tyto částky ani po obdržení výzvy žalobkyně ze dne 17.03.2020.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné faktury po více než půl roce, aby navýšila částku představující úrok z prodlení, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně navíc upomínala žalovanou na email s doménou„ coprosys“, přičemž objednatelem byla jiná společnost, a++ také předmětnou fakturu žalobkyně zaslala na email jiné společnosti. Žalovaná dále uvedla, že mezi účastníky řízení došlo k ústní dohodě, že pokud bude uhrazena samotná jistina, žalobkyně nebude uplatňovat žádné další nároky. K nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky z předmětné faktury ve výši 12.003,20 Kč žalobkyně uvedla, že takový nárok má základ v procesním právu a vzniká teprve až na základě pravomocného soudního rozhodnutí, které má konstitutivní povahu a poukázala v tomto směru na rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 488/2009 a 29 Cdo 83/2019. I pro případ, že by takový nárok vznikl, žalovaná poukázala na jeho neúčelnost s odůvodněním, že žalobkyně má k dispozici aparát dostatečný k tomu, aby si takovou činnost zajistila sama. Navíc předžalobní výzva k plnění je jednoduchým úkonem, jejíž sepsání advokátem nelze považovat za účelný náklad, poukázala přitom na rozhodnutí VS v Olomouci sp. zn. VSOL 1 Co 524/2013.

3. Mezi účastníky jsou nesporné tyto právně významné skutečnosti: Žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly výkopové práce pro položení optického kabelu na pozemcích p. [číslo] v k. ú. a obci [obec], dále na pozemcích p. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Žalobkyně po provedení prací v říjnu 2018 práce vyfakturovala fakturou č. 2019 splatnou dne 24.06.2019 znějící na částku 87.000 Kč a tuto fakturu zaslala žalované v příloze e-mailu na adresu [email]. [příjmení] [jméno] [příjmení] v e-mailu ze dne 17.06.2019 potvrdila žalobkyni dojití faktury výše uvedené. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], vyzvala dopisem ze dne 05.03.2020 žalovanou k úhradě dlužné částky 87.000 Kč v dodatečné lhůtě do 10.03.2020 ve formě předžalobní výzvy a současně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů s výzvou spojených ve výši 12.003,20 Kč, představující náklady za právní službu svého zástupce (advokáta), konkrétně odměnu za převzetí zastoupení a sepis předžalobní výzvy ve výši 2 x 4.660 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč, tj. ve výši 9.920 Kč plus 21 % DPH ve výši 2.083.20 Kč, celkem 12.003,20 Kč se splatností do 10.03.2020. Žalovaná zaplatila dne 11.03.2020 dlužnou částku 87.000 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně dopisem ze dne 17.03.2020 vyzvala žalovanou o zaplacení úroku z prodlení z částky 87.000 Kč kapitalizovaného za dobu od 25.06.2019 do 11.03.2020 částkou 6.065,57 Kč ve lhůtě do 20.03.2020. Žalovaná v dopise ze dne 20.03.2020 sdělila žalobkyni, že k nezaplacení částky 87.000 Kč došlo pouze nedopatřením, a že po obdržení předžalobní výzvy dne 11.03.2020 dlužnou částku 87.000 Kč uhradila. Žalovaná dále v dopise požádala o prominutí zákonného úroku z prodlení.

4. Soud s poukazem na ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění shora uvedená shodná tvrzení účastníků a poukazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci.

5. Sporná mezi účastníky zůstala skutečnost, zda žalovaná komunikovala se žalobkyní z e-mailové domény„ coprosys“.

6. K této sporné skutečnosti soud provedl dokazování obsahem níže uvedených listin:

7. Z emailu žalované ze dne 08.10.2018 (čl. 4) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jednající za žalovanou objednal u žalobkyně instalaci dle nabídky v příloze emailu, přičemž email odeslal z domény „coprosys.cz“ a u svého jména uvedl firmy [právnická osoba] a [právnická osoba]

8. Z emailu žalobkyně ze dne 14.06.2019 (čl. 36) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na základě telefonické domluvy fakturu za provedené práce emailem na adresu [email].

9. Z dopisu žalované ze dne 20.03.2020 (čl. 38) soud zjistil, že žalovaná fakturu obdržela, omluvila se za opominutí jejího proplacení a po výzvě žalobkyně dlužnou částku 87.000 Kč dne 11.03.2020 zaplatila. Současně žalovaná požádala žalobkyni o prominutí úroků z prodlení.

10. Z výpisů z obchodního rejstříku (čl. 48, 49, 50) soud zjistil, že žalovaná, dále [právnická osoba] [anonymizováno] a společnost [právnická osoba] jsou personálně propojené skrze jednající osoby a společníky.

11. Ze zprávy [právnická osoba] a.s. ze dne 17.01.2022 (čl. 60) a ze dne 02.02.2022 (čl. 64) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou bývalými zaměstnanci [právnická osoba] a.s., první z nich se zabýval výstavbou sítí a druhá z nich ekonomickou agendou. Žalovaná společnost je součástí skupiny [právnická osoba]. Všichni zaměstnanci skupiny [anonymizováno] primárně užívají doménu [webová adresa]“ a jelikož je žalovaná součástí této skupiny, používá také tuto doménu a doplňuje k tomu název své společnosti.

12. Ze zprávy žalované ze dne 04.03.2022 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vykonávali práce pro celou skupinu [anonymizováno], tedy i pro žalovanou.

13. Ze zjištění učiněných z listin v odst. 7 až 13 odůvodnění soud učinil dílčí skutkový závěr: Soud má za zjištěné a prokázané, že prvotní komunikace se žalobkyní ze strany žalované, tj. objednání díla došla od pracovníka skupiny [příjmení] [jméno] [příjmení], jejíž součástí je též žalovaná a žalobkyně poté po provedení díla zaslala fakturu žalované na adresu její pracovnice [jméno] [příjmení], která zajišťovala ekonomickou agendu pro celou skupinu [anonymizováno]. Řádné doručení předmětné faktury je též prokázáno dopisem žalované 20.03.2020, kde se omluvila za prodlení se zaplacením faktury, sdělila, že ji dne 11.03.2020 proplatila a dále v dopise požádala o prominutí úroku z prodlení. Z obsahu tohoto dopisu má soud za vyvrácené tvrzení žalované (prezentované až v průběhu tohoto řízení v rámci obrany proti žalobě) o tom, že mělo dojít k uzavření ústní dohody o prominutí úroku z prodlení za podmínky zaplacení dlužné jistiny dluhu ve výši 87.000 Kč. Z logiky věci vyplývá, že pokud by k takové dohodě mělo dojít, žalovaná by dne 20.03.2020 ve svém dopise po oznámení zaplacení částky 87.000 Kč nežádala žalobkyni o prominutí úroku z prodlení, nýbrž by případně odkázala na tvrzenou ústní dohodu s tím, že jsou tím nároky obou stran vyrovnány. Soud proto k této skutečnosti neprováděl žalovanou navržený důkaz výslechem jednatelů obou účastníků, neboť to považoval za nadbytečné a neekonomické. Na okraj soud poznamenává, že lze důvodně předpokládat, že jednatel žalované by ústní dohodu potvrdil a jednatel žalobkyně vyvrátil.

14. Na základě shora uvedeného posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Podle ust. § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

16. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ust. § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

18. Soud má za prokázané, že mezi účastníky, žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem, došlo v rámci jejich podnikatelské činnosti k uzavření smlouvy o dílo (viz odst. 3 odůvodnění). Žalobkyně po provedení díla vyfakturovala žalované cenu díla ve výši 87.000 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 24.06.2019. Žalovaná fakturu obdržela a zaplatila ji až dne 11.03.2020, čímž se ocitla 261 dnů v prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení (k počátku prodlení došlo v I. pololetí roku 2019) činila k datu 25.06.2019, tj. prvního dne prodlení 9,75 % ročně a kapitalizovaný úrok z prodlení tak za období od 25.06.2019 do 11.03.2020 činí částku 6.061,06 Kč. Soud přiznal žalobkyni dle ust. § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v této výši a ve zbytku co do částky 4,51 Kč žalobu v této části zamítl. Argument žalované, že nárůst úroku z prodlení zapříčinila žalobkyně tím, že žalovanou urgovala až po delší době, což je v rozporu s dobrými mravy, je nepřípadný. Žalovaná tím, že řádně a včas nezaplatila vyfakturovanou cenu díla, porušila svoji smluvní povinnost. Zákonnou sankcí za prodlení se splněním splatného závazku je úrok z prodlení upravený v již citovaném ust. § 1970 o. z. počítaný od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu. Uplatnění tohoto nároku u soudu proto nemůže být považované za rozporné s dobrými mravy. Soud podotýká, že povinností věřitele není dlužníka o zaplacení dluhu upomínat. Dalším nárokem žalobkyně v tomto řízení jsou její náklady spojené s uplatněním své pohledávky za žalovanou mimo soudní řízení spočívající v nákladech právního zastoupení zvoleným advokátem, který vypracoval výzvu ze dne 05.03.2020 ke splnění dluhu, která obsahovala též výzvu k zaplacení nákladů s toto výzvou spojených. Zástupce žalobkyně vyúčtoval žalobkyni v této souvislosti odměnu, hotové výdaje a DPH jak podrobně popsáno v odst. 3 odůvodnění. Soud uzavřel, že tyto náklady tvoří příslušenství (nyní již zaplacené) pohledávky žalobkyně ve výši 87.000 Kč ze shora uvedené faktury obsahující cenu dodaného díla. Tuto pohledávku žalobkyně uplatnila mimo soudní řízení a žalovaná také mimo soudní řízení tuto pohledávku uspokojila. Ve smyslu citovaného ust. § 513 o. z. jsou tyto náklady příslušenstvím pohledávky ve výši 87.000 Kč podle soukromého práva, a žalovaná je povinna je zaplatit. Soud se proto neztotožňuje s argumentací žalované uvedené v její obraně (viz odst. 2 odůvodnění), neboť ta dopadá na jinou situaci, a to na otázku nákladů řízení uplatňovaných v souvislosti se soudním řízením, o kterých soud skutečně rozhoduje podle procesního předpisu, kterým je občanský soudní řád (ust. § 142 a násl.). Proto i odkaz žalované na jí uvedená rozhodnutí NS není v posuzované věci případný, neboť ta se zabývají otázkou nákladů řízení spojených se samotnou žalobou jako procesního nároku závislého na rozhodnutí ve věci samé. Při výkladu žalované by došlo k situaci, kdy žalobkyně by úhrady těchto nákladů nedosáhla, pokud by žalovaná na výzvu žalobkyně reagovala a zaplatila jí dlužnou jistinu 87.000 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, čímž by zabránila vzniku soudního sporu, ve kterém by dle názoru žalované mohla žalobkyně nejdříve tyto náklady uplatnit. Soud se dále zabýval námitkou žalované o účelnosti těchto vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyně. Žalovaná poukázala na právní názor Vrchního soudu v Olomouci obsažený v jeho rozhodnutí výše uvedeném týkající se účelnosti vynaložených nákladů na předžalobní výzvu učiněnou prostřednictvím advokáta. Soud je toho názoru, že ani toto rozhodnutí nedopadá na poměry žalobkyně. V tamním řízení (u VS v Olomouci) byla posuzovanou osobou [právnická osoba], nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], kde Vrchní soud zjistil, že tato společnost disponuje i určitým aparátem zaměstnanců provádějících správu a evidenci pohledávek. Vrchní soud uzavřel, že za tohoto stavu lze po takovém subjektu požadovat, aby jednoduché úkony k ochraně zastupovaných autorů před zahájením soudního řízení učinil sám vlastními silami v rámci plnění svých povinností. V případě žalobkyně v tomto řízení nevyšlo, že by žalobkyně disponovala příslušným odborným aparátem zajišťujícím vymáhání pohledávek a ani žalovaná netvrdila a neprokazovala, že žalobkyně takovým odborným aparátem disponuje. Bylo proto právem žalobkyně uplatnit svoji pohledávku prostřednictvím práva znalé osoby, kterou byl zvolený advokát, který vyúčtoval odměnu a hotové výdaje dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Soud přezkoumal výši tohoto nároku dle citovaného právního předpisu a zjistil, že účelně vynaložené náklady s uplatněním pohledávky tvořily: odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87.000 Kč sestávající z částky 4.580 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a sepis výzvy ze dne 05.03.2020) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.760 Kč ve výši 2.050 Kč, celkem tedy náklady činily částku 11.810 Kč, kterou soud žalobkyni s poukazem na citované ust. § 513 o. z. přiznal a ve zbývající části uplatněného nároku co do částky 193 Kč žalobu v této části zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch 99 %, neúspěch 1 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14.068 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.068,77 Kč sestávající z částky 1.860 Kč za každý z 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy ze dne 17.03.2020, sepis žaloby, sepis podání ze dne 08.12.2021, účast advokáta při ústním jednání soudu dne 05.04.2022) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč za každý z 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.800 Kč ve výši 2.268 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkony právní služby jejího zástupce, konkrétně za sepis podání ze dne 03.01.2022 a ze dne 10.02.2022, neboť nejde o účelně vynaložené náklady řízení. Žalobkyně v těchto podáních doplnila potřebná skutková tvrzení a důkazy na základě výzvy soudu, ačkoliv tak měla učinit již v žalobě.