12 C 359/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 85 293,49 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 293,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 452 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 454,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 853 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1211035925, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 85 293,49 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 16. 9. 2022 Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně dne 16. 9. 2022 žalované poskytla částku 100 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu ve výši 64 514 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 70 452 Kč, smluvního úroku ve výši 4 138 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 1 800 Kč, poplatků za upomínání ve výši 5 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 591,50 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2022, č. , číslo, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 60měsíčních splátkách po 4 709 Kč zahrnujících sjednaný obchodní úrok ve výší 39 % ročně a administrativní poplatek za správu úvěrového účtu ve výši 900 Kč měsíčně. První splátka byla splatná 1. 11. 2022 a poslední dne 1. 10. 2027. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši uvedené v sazebníku žalobkyně a dále poplatky za upomínání ve výši stanovené tamtéž. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky dle splátkového kalendáře za dobu delší 30 dnů bylo sjednáno oprávnění žalobkyně zbývající dluh zesplatnit.

4. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná měla dluh začít splácet v měsíčních splátkách počínaje dnem 1. 11. 2022 a konče 1. 10. 2027, přičemž ve splátkovém kalendáři byla uvedena splátka ve výši 4 709 Kč tvořená částí jistiny, částí úroku a administrativním poplatkem.

5. Ze sazebníku žalobkyně soud zjistil, že měsíční poplatek za správu úvěrového účtu činí částku 900 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 39 % ročně, smluvní pokuta za prodlení do doby zesplatnění úvěru ve výši 0,5 % denně a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru. Náhrada nákladů za upomínání ve výši 350 Kč v prvním měsíci prodlení a ve výši 750 Kč v druhém měsíci prodlení.

6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 10. 9. 2025 a od té doby je již v prodlení. Dlužná jistina činila částku 64 514 Kč, obchodní úrok částku 4 138 Kč, administrativní poplatek částku 1 800 Kč, smluvní pokuta do zesplatnění částku 6 342 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazených splátek částku 534,67 Kč.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a informovala ji, že pokud nezaplatí dlužnou částku 11 042,62 Kč do 25. 10. 2025, bude ke dni 26. 10. 2025 zbývající dluh zesplatněn a bude požadována jeho okamžitá úhrada.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomenula jednoduchou výzvou k zaplacení dluhu.

9. Z čestného prohlášení žalované ze dne 13. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná deklarovala, že je zaměstnána na dobu neurčitou, její měsíční výdaje na splátku půjček včetně hypotéky činí 6 500 Kč, náklady na bydlení včetně energií činí částku 4 500 Kč, její průměrné měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení činí částku 6 000 Kč, že je svobodná a v domácnosti žijí celkem 2 osoby.

10. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet žalované níže uvedený dne 16. 9. 2022 částku 100 000 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil, že v období od 13. 5. 2022 do 12. 8. 2022 pobírala měsíční mzdu ve výši cca 39 000 Kč, a její měsíční zůstatky na účtu se pohybovaly v částkách od 60 000 Kč do 80 000 Kč.

12. Z výplatní pásky žalované za měsíc 06/2022 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil částku 39 678 Kč.

13. Z výpisu z databáze ARAD ČNB soud zjistil, že banky poskytovaly v září 2022 spotřebitelské úvěry s dobou splatnosti od 1 do 5 let s obchodním úrokem ve výši 14,64 % p.a.

14. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

17. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, kterou měla vrátit v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem.

20. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

21. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

22. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

23. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Vrchního soudu v Praze sp. zn. 87 ICm 1841/2017). Sjednaný smluvní úrok ve výši 39 % p. a. je odpovídající citované judikatuře (činí necelý trojnásobek průměrné úrokové sazby bankovního sektoru), a proto soud žalobě v této části vyhověl.

24. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

25. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 350 Kč, resp. 450 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl.

26. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl.

27. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, soud proto žalobě v této části vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 454,34 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 265 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 293,49 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu) a z částky 2 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 1. 2026 náhrada 3 954,08 Kč za 294 ujetých km v částce 2 154,08 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 644,08 Kč ve výši 4 545,26 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 9. 12. 2025, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení. Žalobkyně v tomto podání doplnila skutková potřebná skutková tvrzení a důkazy na základě výzvy soudu obsažené v usnesení ze dne 5. 12. 2025, č.j. 12 359/2025-9, ačkoliv tak byla povinna učinit již v žalobě.

29. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 853 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.