16 C 128/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubekem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem

I. Soud zrušuje spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitým věcem, kterými jsou pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba (objekt bydlení) č. p. , Anonymizováno, (, adresa, ), a pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, .

II. Soud nařizuje prodej nemovitých věcí uvedených ve výroku I. ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje nemovitých věcí bude mezi účastníky (spoluvlastníky) rozdělen rovným dílem.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice se vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal na žalované zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Účastníci získali uvedené nemovité věci v době, kdy byly manželé, za společné prostředky do společného jmění. V důsledku rozvodu manželství k 8. 10. 2012 došlo k zániku společného jmění. Společné jmění nebylo ve lhůtě tří let od svého zániku vypořádáno, a proto v souladu s právní úpravou došlo ke vzniku spoluvlastnictví se shodnou výší podílů účastníků. Žalobce se snažil se žalovanou dohodnout na postupu při vypořádání spoluvlastnictví, avšak žalovaná to odmítla (konkrétně odmítla vyplatit žalobci náhradu za jeho podíl pro případ přikázání věci žalované) s poukazem na to, že žalobce údajně jí způsobil v době manželství újmu (kořistil z výnosů žalované z prostituce, popř. jí k ní nutil). Žalobce odmítl, že by žalovanou k prostituci nutil a že by nemovité věci byly pořízeny výlučně z prostředků získaných žalovanou (z prostituce). Žalobce se vyjádřil odmítavě též k vypořádáním spoluvlastnictví zřízením jednotek, protože vztahy mezi účastníky jsou velmi špatné a žalobce uplatňoval nátlakové (výhrůžné) jednání ze strany partnera žalované; je vyloučeno, že by žalovaný v nemovité věci bydlel nebo se i jen v souvislosti s bytovým spoluvlastnictvím s žalovanou stýkal. Žalobce odmítl též přikázání věci do svého spoluvlastnictví, protože nemá finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu (je dlouhodobě závislý na sociálních dávkách).

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že nemovité věci byly nabyty kupní smlouvou za trvání manželství účastníků. Protože však kupní cena byla uhrazena z výnosu z prostituce a protože žalobce z tohoto výnosu kořistil, měla by být smlouva vyhodnocena jako neplatná. I kdyby neplatná nebyla, neměl by žalobci být pro případ přikázání věci žalované žádný vypořádací podíl, protože žalobce nijak k úhradě kupní ceny nepřispěl, kupní cena byla hrazena výlučně z příjmů žalované z prostituce (žalovaná však v průběhu řízení prokazovala svoji schopnost uhradit vypořádací podíl do částky 500 000 Kč). Žalovaná dále v průběhu řízení navrhovala, aby soud zvážil vypořádání spoluvlastnictví zřízením bytového spoluvlastnictví.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že manželství účastníků trvalo od 16. 12. 2000 do 8. 10. 2012 (právní moc rozvodového rozsudku).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že řízení o rozvod manželství bylo zahájeno žalobcem dnem 4. 5. 2012. Jako důvod pro rozvod manželství byl manželem (žalobcem) uváděn vztah manželky k jinému muži. Manželkou (žalovanou), která se k návrhu připojila, bylo uváděno, že navázala vztah k jinému muži (včetně informace o tom, že se žalobce vyhýbal komunikaci a odmítal situaci v manželství řešit). Uvedené skutečnosti vyplývaly též ze žaloby na rozvod manželství z 3. 5. 2012 (č. l. 29), vyjádření žalované z 29. 5. 2012 (č. l. 28), protokolu o jednání z 13. 9. 2012 ve věci zdejšího soudu sp. zn. 13 C 83/2012 (č. l. 26) a rozsudku zdejšího soudu z 13. 9. 2012, č. j. 13 C 83/2012-14 (uvedené listiny byly též založeny ve spise zdejšího soudu sp. zn. 13 C 83/2012, který byl připojen).

5. Pokud žalovaná následně v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uváděla jiné důvody pro rozpad manželství, pak to neodpovídá tomu, že žalovaná a) se k návrhu žalobce na rozvod manželství připojila (aniž by uplatňovala jakékoli okolnosti týkající se provozování prostituce a kořistění žalobcem z něho), b) výslovně uvedla jako důvod pro rozvod manželství vztah k jinému muži, c) zmínila dále, že se žalobce schůzkám ve věci manželství vyhýbá.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci za trvání manželství smlouvou z 3. 9. 2001 nabyli (vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí k 4. 9. 2001) nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku od otce žalované , jméno FO, za kupní cenu 1 023 260 Kč (kupní cena měla být zaplacena ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2001); uvedené skutečnosti byly potvrzovány též kupní smlouvou z 3. 9. 2001 (č. l. 55) a výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 11). Ze smlouvy vyplývalo, že kupující (účastníci) zřídili jako formu svého závazku právo společného doživotního bezplatného užívání bytu o velikosti 1+2 nacházejícího se v I. patře domu pro prodávajícího a jeho manželku , jméno FO, . Sporné mezi účastníky byly právní důsledky uzavření kupní smlouvy; žalovaná ji považovala za neplatnou.

7. Korespondence mezi zástupci účastníků (dopis z 30. 12. 2020, č. l. 14; dopis z 19. 4. 2021, č. l. 15; dopis z 1. 2. 2021, e-mail z č. l. 19 s návrhem č. l. 21, dopis z 18. 3. 2021, č. l. 30, dopis z 28. 3. 2021, č. l. 32, dopis z 1. 2. 2021, č. l. 53) sice svědčí o tom, že se stanovisko žalované k existenci spoluvlastnictví a platnosti kupní smlouvy změnilo, nezměnily se však námitky týkající se soužití účastníků a jejich vlivu na okolnosti nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem a splácení kupní ceny. Stanovisko ke vzniku spoluvlastnictví nic nesvědčí o věrohodnosti žalované, protože jde o otázku právního posouzení tvrzených (uplatňovaných) skutečností.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že kupní cena podle kupní smlouvy z 3. 9. 2021 byla uhrazena ze společných prostředků účastníků (prostředků nabytých jedním z účastníků za trvání manželství od roku 2001 do roku 2010 se specifikací v podání žalobce z 22. 9. 2021, č. l. 61 a v dopise zástupce žalobce z 31. 8. 2010, č. l. 66; nikdo z účastníků netvrdil, že se jednalo o výlučné prostředky jednoho z účastníků). Poskytnutí splátek na účet , jméno FO, u ČSOB a.s. za 10/2001 – 12/2004 vyplývalo z výpisu z účtu (za rok 2001 byla připsána 3x částka 301,66 EUR bez další identifikace, za rok 2022 částky 330 – 336 EUR bez další identifikace, od roku 2003 částky 335 nebo 336 EUR s údajem, že jde o nájemné za dům od , Jméno žalované, . Z potvrzení z 3. 9. 2001 (č. l. 504) vyplynulo, že žalobce předal , jméno FO, částku 73 500 Kč jako splátku kupní ceny podle kupní smlouvy z 3. 9. 2001.

9. Mezi účastníky bylo sporné, zda peněžní prostředky na úhradu kupní ceny (jejích splátek) byly uhrazeny žalovanou z jejích prostředků získaných z prostituce; sporné bylo i to, zda ji provozovala dobrovolně, nebo ji k ní nutil žalobce. Bylo též sporné, zda žalovaná financovala život manželů – účastníků (ze svého příjmu z prostituce, s vědomím žalobce a na základě jeho nátlaku).

10. Úhrada kupní ceny výhradně z prostředků žalované (z prostituce) v řízení prokázána nebyla, nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný žalobkyni k provozování prostituce nutil (z faktu jeho odsouzení v minulosti za trestné činy vůči jiné osobě nelze dovodit, že v trestné činnosti pokračoval v době trvání manželství vůči žalované). Pokud jde o nucení k prostituci, z výpovědí svědkyně , jméno FO, (dne 16. 1. 2023, č. l. 375 p. v.) a z její výpovědí před Policií ve věci č. j. KRPK 29062-9/Č-2021-190371 dne 22. 6. 2021 (č. l. 13 uvedeného spisu) vyplývalo, že šlo o dobrou kamarádku žalované; žalobce žalovanou k provozování prostituce nenutil, žalovaná ji provozovala dobrovolně. Z výpovědi , jméno FO, (dne 22. 3. 2023, č. l. 430) a v uvedené věci Policie z její výpovědi (podaném vysvětlení) ze dne 1. 6. 2021 (č. l. 12 uvedeného spisu) vyplynulo, že v době společných kontaktů do roku 1997 žalovaná provozovala prostituci dobrovolně, o situaci v době trvání manželství však žádné informace neměla. Z úředního záznamu o přednesu žalované z 22. 4. 2021 (č. l. 18, v uvedené věci Policie jako modifikace textu původního trestního oznámení) a z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalované z 20. 5. 2021 vyplývalo, že žalobce žalovanou k provozování prostituce a ke vkládání fotek do reklamního portálu pro erotické služby nenutil (žalovaná uplatňovala nucení nátlakem v době bydlení v domě v Děpoltovicích, což však v řízení prokázáno nebylo); v úředním záznamu o podaném vysvětlení žalobce z 28. 6. 2021 (č. l. 14 v uvedené věci Policie) žalobce popíral nucení žalované, vybírání peněz od svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, . Podle úředního záznamu z 30. 6. 2021 (č. l. 19 ve věci Policie uvedené výše) rodiče žalované potvrdili dovolenou s účastníky v Turecku, při které nic nesvědčilo pro špatné vztahy účastníků (žalovaná se rodičům nesvěřovala). Ze sdělení Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 1. 9. 2021 (č. l. 24 ve zmiňovaném spise Policie) dozorový státní zástupce sdělil Policii, že nucení žalované žalobcem k prostituci prokázáno nebylo. K návrhu policejního orgánu z 12. 11. 2021 (11. došlo k založení věci do AA (protože zjištění skutečnosti zahájení trestního stíhání žalobce neodůvodňovaly). Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , sestry žalované (dne 1. 3. 2023, č. l. 418) vyplývalo, že svědkyně byla přítomna třem či čtyřem fyzickým útokům žalobce na žalovanou; poslední z konfliktů měl souvislost s penězi z prostituce. Svědkyně nepotvrdila nucení žalované žalobcem k prostituci kromě (nejasné) zmínky o výhrůžce žalované v roce 2010 o informování rodičů, pokud přestane prostituci provozovat. Podstatné bylo, že žalovaná se svědkyni se svým životem (a souvisejícími problémy) nesvěřovala; informace sdělovala svědkyni převážně až dodatečně.

12. Žalovaná ve svých tvrzeních a zejména ve své výpovědi uplatňovala nucení ze strany žalobce k prostituci (od roku 2007) a dále závislost žalovaného po skončení jeho práce v , jméno FO, -, jméno FO, na jejích příjmech (z prostituce). S ohledem na to, že uvedené skutečnosti byly potvrzovány pouze žalovanou a svědkyní , jméno FO, (s odkazem na informace od žalované sdělené až na konci soužití účastníků, nebo po jeho skončení), protože svědkyně , jméno FO, a žalobce sdělili informace o odchylné podobě soužití účastníků a protože ani rodiče žalované jako spolužijící osoby v Děpoltovicích nucení k prostituci (a závislosti žalobce na žalované) nepotvrdili, soud nemohl z verze žalované vycházet (ostatně výpověď žalované oproti jejím tvrzením při vymezování sporných a nesporných skutečností představovala posun v tom, že žalovaná ve výpovědi uplatňovala nucení k prostituci až od roku 2007, tedy v období, o kterém v řízení poskytli informace pouze účastníci, v té době bydlící v Děpoltovicích). Pokud žalovaná jako důvod pro provozování prostituce uplatňovala výhrůžky žalobce, že sdělí rodičům, co žalovaná ve skutečnosti dělá, pak s ohledem na předcházející pobyt žalované v SRN bez dlouhodobého osobního kontaktu s rodiči (zejména otcem) a s ohledem na neohlášený odchod z bydliště v Děpoltovicích, nezní uvedený důvod přesvědčivě.

13. Ze smlouvy o postoupení z 30. 11. 2010 (č. l. 106 v jazyce německém s překladem na č. l. 107), podepsané po zaplacení kupní ceny – viz potvrzení z 31. 8. 2010, č. l. 66 -, soud zjistil, že dne 30. 11. 2010 byla účastníky podepsána dohoda v souvislosti s tím, že účastníky jsou vlastníky předmětných věcí. Žalobce uplatňoval hodnotu svého podílu na společných nemovitých věcech ve výši 1 500 000 Kč s tím, že podíl žalobce bude žalované postoupen, jestliže bude uhrazena částka ve výši hodnoty podílu; placení vypořádacího podílu mělo být uskutečňováno sexuálními službami uvedenými v dohodě (v hodnotě uvedené u každé ze služeb); v případě těhotenství žalované s jiným mužem měl být zbytek částky odpovídající podílu splatný do šesti měsíců.

14. Trestní věc pod č. j. KRPK-29062-26/TČ-2021-190372, týkající se oznámení žalované pro kuplířství žalobce, byla podle zprávy z 19. 1. 2021 (č. l. 85 odložena usnesením z 30. 9. 2021 (č. l. 91) dle § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. (právní moc 8. 10. 2021) pro promlčení trestního stíhání (uvažovaného právě s ohledem na dohodu z 30. 11. 2010). To bylo potvrzováno i uvedeným spisem, který byl soudem připojen (vyžádán).

15. Z výpisu z evidence rejstříku trestů České republiky z 16. 12. 2021 (č. l. 126) vyplynulo, že nejsou k dispozici žádné informace o odsouzení žalobce, a to ani v evidenci Spolkové republiky Německo (č. l. 128).

16. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že nemá za prokázané, že by žalobce žalovanou k provozování prostituce (v době úhrady splátek kupní ceny, popř. před uzavřením kupní smlouvy) nutil.

17. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce měl v době trvání manželství a splácení kupní ceny za nemovité věci vlastní příjmy; to potvrdila i svědkyně , jméno FO, (byť pouze po dobu necelých dvou let); potvrzovala to též sama žalovaná, ač její zástupce pravost dokladů o příjmu žalovaného zpochybňoval, svědkyně , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, (práce v obchodu s telefony a v reklamě); žalobce podrobně popisoval svou pracovní kariéru ve své účastnické výpovědi s odkazem na listiny. Pokud šlo o práci pro , jméno FO, -, jméno FO, , pak šlo o: pracovní smlouva z 15. 1. 2002 (bez titulní strany), č. l. 304; pracovní smlouva z 7. 2. 2001 s , jméno FO, – , jméno FO, – , jméno FO, , č. l. 71; dohoda z 15. 2. 2001, č. l. 70 p. v.; doklady o vzdělávání žalobce, č. l. 529 - 535; dopis od , jméno FO, -, jméno FO, z 13. 6. 2003 o zaměstnání od 15. 2. 2001 a zájmu o další působení, č. l. 520; vyúčtování příjmu žalobce za 2/2003, č. l. 129, za 3/2001, č. l. 146, č. l. 305, za 4/2001, č. l. 305 p. v., za 5/2001, č. l. 146 p. v., č. l. 306, za 6/2001, č. l. 147, č. l. 306 p. v., za 7/2001, č. l. 147, č. l. 307, za 11/2002, č. l. 148, č. l. 307 p. v., 10/2002, č. l. 148 p. v., č. l. 308, 8/2002, č. l. 149, č. l. 308 p. v., za 9/2002, č. l. 150, č. l. 309, za 2/2003, č. l. 309 p. v., za 4/2005, č. l. 310 (částky výplaty byly převedeny na konto u Raiffeisenbank s výjimkou výplaty v roce 2005, která byla převedena na účet u Sparda-, jméno FO, ); kvitance o vyplacení částek 799,01 a 200,99 EUR žalobci od , jméno FO, -, jméno FO, . , jméno FO, jde o činnost pro , jméno FO, -, jméno FO, -Night, šlo o: pracovní smlouva z 1. 6. 2005 s , jméno FO, Night, č. l. 57, č. l. 300; dohoda o pracovní odměně z 1. 6. 2005, č. l. 69, č. l. 302; kvitance z 10. 7. 2006 o vyrovnání provize ve výši 2 750 EUR, č. l. 69 p. v., č. l. 299; výpis z účtu u Sparda-, jméno FO, eG z 15. a 16. 8. 2005 o příjmu 2 053 EUR od , jméno FO, jako plat a provize, č. l. 519; pracovní smlouva z 3. 9. 2005 s , jméno FO, Night, č. l. 296 s dohodou o odměně z 3. 9. 2005, č. l. 298; vizitka žalobce týkající se Movieday, Chemnitz, příloha B/; propagační kniha , jméno FO, -, jméno FO, -Night in Berlin z 6. 12. 2005, příloha. Pokud jde o činnost žalobce po práci pro , jméno FO, -, jméno FO, -Night snímek obrazovky Modell-Auskunft, č. l. 536–537 a vizitka žalobce v rámci Modell-Auskunft.com, příloha B).

18. Pokud žalovaná popírala zaměstnání žalobce, je to v rozporu s obsahem svědeckých výpovědí zmiňovaných výše a obsahem listin, které se vztahovaly k pracovní činnosti žalovaného, byť lze připustit, že konkrétní výše příjmů žalobce po roce 2005 známa není. S ohledem na pozdní uplatnění námitek žalované k příjmu žalobce po dobu trvání manželství nebylo možné všechny skutečnosti (např. informace zřejmé z účtů a související s provozováním prostituce) ověřit (ze zprávy Amtsgericht , jméno FO, z 20. 3. 2024, č. l. 639 a ze zprávy Sparda-, jméno FO, z 12. 1. 2024, č. l. 641 vyplývá, že banky již nemají údaje o transakcích do roku 2010 k dispozici, za zprávy Amtsgericht Frankfurt am Main z 2. 8. 2024, č. l. 705 a ze zprávy RTO GmbH z 21. 12. 2023, č. l. 707 vyplývá totéž, pokud jde o evidované transakce, nebyly poskytnuty informace o dotčeném spolupracovníkovi RTO, který si ostatně s vysokou pravděpodobností nic nepamatuje, ze zprávy Postbank z 24. 1. 2025, č. l. 708, že informace o účtu žalobkyně ostatně nelze bez jejího souhlasu sdělit a že žádost procesního soudu neodpovídá žádnému konkrétnímu ustanovení zákona pro poskytnutí bankovní informace). To však nemůže jít k tíži žalobce, který uvedené námitky do řízení nevnesl. Kromě příjmů žalobce ze zaměstnání do roku 2005 vyplývá jeho příjem pro období po 2005 z čestného prohlášení z 7. 2. 2022 (č. l. 130) vystaveného , jméno FO, (č. l. 130) soud zjistil, že žalobce byl v letech 2006–2010 podporován nevlastní matkou a otcem (částkami až 800 EUR měsíčně).

19. Z potvrzení o věznění (vazbě) z 8. 3. 2004, č. l. 522 vyplynulo, že žalobce byl ve vazbě od 23. 6. 2003, konec dvou třetin trestu byl 9. 12. 2004, konec trestu 30. 12. 2005. Z potvrzení o propuštění z 9. 12. 2004 vyplývalo, že žalobce byl vězněn od 23. 6. 2003 do 9. 12. 2004, měl pracovat nadále u , jméno FO, -, jméno FO, a byla mu při propuštění vyplacena částka 1 304,01 EUR. Je tak zřejmé, v jakém období byl žalobce bez příjmu ze zaměstnání, byť na konci věznění měl k dispozici určité prostředky.

20. V řízení žalobce prezentoval listiny, které svědčily o jeho pracovní kariéře před uzavřením manželství s žalovanou (překlad článku z 17. 9. 1993, č. l. 509; přihláška živnosti z 30. 8. 1995, č. l. 511; průkazka žalobce z bezpečnostní služby Conrad et Partners, č. l. 513 přihláška živosti z 13. 1. 1998, č. l. 514; potvrzení průmyslové a obchodní komory Flensburg z 12. 8. 1997, č. l. 516; doklad o vyučování 4. – 8. 8. 1997, č. l. 517; inzeráty / erotika, č. l. 518; povolení z 23. 8. 1996 týkající se podniku Paul-Roosen-Str. 27, , jméno FO, , č. l. 524), aniž by to mělo nějaký význam pro posouzení nároku žalobce a námitek žalované. Je pravda, že žalobce ve své výpovědi uvedl, že měl k dispozici finanční prostředky ze svého předcházejícího podnikání, které využil v době manželství. Uvedené informace o existenci (a využití) takových aktiv neměly žádný odraz v předkládaných (prováděných) listinách o poměrech žalobce významných pro úhrady kupní ceny a úhradu nákladů na opravy a rekonstrukci předmětného domu.

21. Od Amtsgericht , jméno FO, byl k dispozici odsuzující rozsudek z 27. 8. 2002, sp. zn. 616 KLs 15/02 (právní moc 9. 4. 2003, č. l. 675, překlad č. l. 867), kterým bylo rozhodnuto o vině žalobce a jeho odsouzení k odnětí svobody na tři roky a dva měsícem za znásilnění v jednočinném souběhu s kuplířstvím, nebezpečným ublížením na zdraví a převaděčstvím cizinců (ke skutkům došlo v roce 1999), předvolání k nástupu trestu z 4. 6. 2003 (č. l. 695, překlad č. l. 893), usnesení Landgericht , jméno FO, z 3. 12. 2004 (č. l. 696, č. l. 699 právní moc 14. 12. 2004, překlad 899) o podmíněném propuštění k 9. 12. 2004 se zkušební dobou pěti let za podmínek hlášení změn trvalé adresy bydliště, výkon práce a podrobit se soudním předvoláním, usnesení z 3. 5. 2005 vydané Landgericht , jméno FO, (č. l. 702, překlad č. l. 905), které ukládalo žalobci povinnost nejpozději každé tři měsíce informovat písemně probační úřednici a soudu o svých životních poměrech, usnesení z 7. 2. 2007 vydané týmž (č. l. 703, překlad č. l. 908), podle kterého povinnost kontaktovat probační úřednici od konce února 2007 odpadá (s ohledem na ukončení funkce úřednice a dlouhodobý pobyt žalobce v zahraničí), povinnost podávat písemné zprávy o svém životě trvá, usnesení z 22. 1. 2010 vydané týmž (č. l. 910, překlad č. l. 911), podle kterého se žalobce po dobu podmíněného propuštění osvědčil a zbytek trestu odnětí svobody byl žalobci odpuštěn. Z dopisu Amtsgericht , jméno FO, z 10. 10. 2024 vyplynulo, že další informace (týkající se zpráv o životě žalobce) nebudou poskytnuty (s ohledem na uplynutí lhůty od vyřízení původního dožádání).

22. Na poučení žalované soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (o povinnosti označit další důkazy) s ohledem neprokázání, že splátky kupní ceny byly hrazeny výhradně žalovanou z příjmu z provozování prostituce a že z tohoto zdroje byly financovány výhradně též náklady na opravy (a rekonstrukci) předmětných nemovitých věcí, reagovala žalovaná podáním ze dne 9. 12. 2024 tak, že se dovolávala provedených důkazů: a) dopis z 18. 3. 2021 (č. l. 30), ze kterého mělo vyplývat, že další listiny týkající se poměrů účastníků by měly být v držení žalobce; ten však podle svého prohlášení předložil, co měl k dispozici, a nic jiného o držbě listin najevo nevyšlo, t. j. že by zadržoval listiny, b) výslech , jméno FO, , že převážně splácela splátky kupní ceny žalovaná, c) výslech , jméno FO, , že žalovaná se živila během svého pobytu v České republice prostitucí za vědomí žalobce, d) výslech , jméno FO, , že žalovaná provozovala prostituci, zadávala reklamu u RTO; příjem byl od žalované z prostituce, e) výslech , jméno FO, , že žalobce byl zaměstnán pouze u , jméno FO, -, jméno FO, (a informace o jiném zaměstnání svědkyně nemá), žalovaná měla příjmy z prostituce, f) výpisy z účtu , jméno FO, za roky 2001 – 2005, že platby byly prováděny žalovanou (s jednou výjimkou), g) výpis ze svého účtu žalobce nedoložil, není k dispozici, h) zprávy žalobce k německému soudu v době jeho podmíněného propuštění nebyly doloženy; žalobce v té době nežil řádným životem, h) výslech žalované, z něhož vyplynulo nucení k prostituci žalobcem, i) výslech žalobce, že jediným příjmem žalované byl příjem z prostituce. Dále navrhovala důkazy k prokázání této skutečnosti: a) stvrzenky na pronájem bytů, b) korespondence s portálem RTO, která dosud není k dispozici, nepodařilo se ji získat od RTO, c) výpisy z dalších účtů žalobce u bank, d) výslech Jacquese Orthena (pracovník RTO) o průběhu komunikace se žalovanou.

23. Pokud jde o provozování prostituce žalovanou, pak o tom v řízení nebylo sporu (v tomto ohledu nepřinesla žádná nová skutková zjištění hotovostní faktura z 17 5. 2010, týkající se reklamy na služby žalované, č. l. 132, komunikace RTO e-maily z 25. 10. 2010, č. l. 132 p. v., č. l. 133, kvitance z 10. 4. 2008 na částku 450 EUR, č. l. 277, tedy listiny dokládající provozování prostituce žalovanou). Po dobu trvání manželství to byl výhradní zdroj příjmu žalované; ani to nebylo sporné. Dále bylo zřejmé, že žalobce o provozování prostituce (a příjmu z ní) věděl, akceptoval ho. To, že splátky kupní ceny zařizovala (realizovala) převážně (byť ne výhradně) žalovaná, není s ohledem na její příbuzenský vztah k , jméno FO, nelogické (byť z výpisů z účtu , jméno FO, informace o částkách na účet v letech 2001 a 2002 připsaných ve výši splátky kupní ceny neobsahovaly žádné identifikační údaje o osobě plátce a o účelu platby). Zpravidla se o vyřizování záležitosti, pokud je dlouhodobá, stará jeden z manželů, který má k záležitosti bližší vztah. Ostatně svědkyně , jméno FO, potvrdila, že se též podílela na splácení kupní ceny (v době věznění žalobce). K otázce zaměstnání žalobce byly soudem učiněny závěry výše. Je pravda, že příjmy žalobce z výdělečné činnosti nebyly po celou dobu manželství (po roce 2005) zmapovány, to ale nebyly zmapovány a vyčísleny v konkrétní podobě ani příjmy žalované. Žalobce měl ostatně zdroje od svých příbuzných, což žalovaná neměla (s výhradou neprokázané zápůjčky od svědkyně , jméno FO, ). Stvrzenky za pronájem bytů žalovanou nebyly převážně k dispozici, což však nic nemění na skutkovém závěru (žalovaná provozovala prostituci po celou dobu trvání manželství). Komunikace žalované s portálem RTO nebyla (kromě jedné výjimky č. l. 132 p. v., č. l. 133 – e-maily z 25. 10. 2010, tedy po ukončení splácení kupní ceny a uplatňovaných prací na nemovitých věcech) k dispozici, aniž by to pro zjištěné skutečnosti (jejich možnou změnu) bylo podstatné; z dopisu z 18. 3. 2021 (č. l. 30) vyplývá pouze to, že žalobce má některé listiny (a fotografie) k dispozici, aniž by v řízení vyšlo najevo, že některé z těchto listin nepředložil (nevydal) a zadržuje je. S ohledem na to, že se komunikace s RTO GmbH se týkala žalované, měla se pokusit získat k této komunikaci přístup (i pokud se soudu tuto komunikaci nepodařilo získat, byť, jak se zdá, komunikace ani z roku 2010 již k dispozici objektivně u provozovatele není). Výslech Jacquese Orthena proveden nebyl, protože a) nepodařilo se zjistit informace potřebné pro jeho výslech, b) jeho výslech by s ohledem na pravidla komunikace portálu s klientkami (velmi pravděpodobně) nepřinesl pro závěr o aktivitě žalobce ve vztahu k prostituci žalované nic nového (to ostatně, a je to důležité, žalovaná ani netvrdila; ta tvrdila, že písemnou komunikaci s portálem vyřizoval žalobce, což je prakticky vyloučené ověřit a ani žalovaná neuvedla, jakým způsobem by toho bylo možné v tomto řízení dosáhnout). Argumentace žalované po poučení soudu tedy ke změně závěru o neunášení důkazního břemene žalovanou nevedla. Soud si je vědom, že je unášení tohoto břemena obtížné (rodinné prostředí, prostředí provozování prostituce, odstup času), ale bylo věcí žalované, že nechtěla vypořádání s žalovaným řešit dříve (jak vyplývá i z výpovědi svědkyně , jméno FO, ); pokud žalobce svůj spoluvlastnický nárok uplatnil s odstupem času v sociální tísni, pak mu nelze nic vyčítat a konstruovat zlý úmysl (nic žalované nebránilo svá práva uplatnit dříve).

24. Pokud žalovaná (prostřednictvím zástupce) namítala, že manželství bylo pouze fasádou pro kořistění z prostituce žalobcem (tedy že vůbec zde nebyla vůle žalobce manželství uzavřít), neodpovídají tomu dopisy žalované žalobci do vězení (č. l. 311, 312 a přílohy B/, C/) a dále fotografie z dovolených účastníků a návštěv ve vězení (příloha E/) a fotografie s matkou žalované, č. l.

523. Je třeba připustit, že fotografie nemusí svědčit o skutečné náplni vztahu (a motivaci) účastníků, avšak sama žalovaná připouštěla, že ke změně jejich vztahů (změně postoje žalované k žalobci) došlo až v roce 2007. Je tedy zřejmé, že manželství bylo uzavíráno z obou stran z lásky, byť představy o šťastném životě nemuselo manželství pro oba účastníky naplňovat (nebo nikoli po celou dobu trvání manželství).

25. Žalovaná ve své výpovědi uváděla, že odevzdávala žalovanému peníze, od roku 2007 pod nátlakem, což nepřímo potvrzovala pouze svědkyně , jméno FO, (pokud jde o informace získané v roce 2010). Soud tak nemohl z uvedených skutečností jako z neprokázaných vycházet. Pokud jde o údajné hrazení finančních prostředků svědkyněmi , jméno FO, a , jméno FO, žalobci, pak svědkyně to při výslechu před soudem (i před Policií) popřely.

26. K zjištění příjmů účastníků v době trvání manželství a ke zjištění zdroje pro úhradu kupní ceny (splátek kupní ceny) nepřispěly výslechy dalších svědků (rodičů žalované, Antonína Kozáka, , jméno FO, , , jméno FO, ), kteří o podrobnostech soužití účastníků informováni nebyli a pokud informace o soužití měli, zpravidla se (u rodičů žalované) jednalo o zprostředkované informace z doby po ukončení soužití účastníků.

27. Z dopisu z 2. 5. 2005, popř. 3. 5. 2005 (č. l. 145, 313) soud zjistil, že na jméno žalované byla k účtu žalobce u , Anonymizováno, -, jméno FO, eG vystavena platební karta, aniž by to něco svědčilo o přístupu žalované k účtu žalobce (žalovaná popírala, že by uvedenou kartu měla fakticky k dispozici).

28. Z dopisu BKK Gesundheit z 26. 4. 2005 (příloha G/) vyplývalo, že žalovaná byla účastna na nemocenském a pečovatelském pojištění jako rodinný příslušník žalobce (od 15. 12. 2001).

29. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaný měl po dobu trvání manželství vlastní příjem a že úhrada kupní ceny byla realizována z příjmů obou účastníků (ne jen z příjmu žalované z prostituce) a výjimečně též z prostředků další osoby.

30. Mezi účastníky bylo sporné, že žalovaná financovala náklady na rekonstrukci a opravy nemovité věci. Mezi účastníky bylo v této souvislosti nesporné, že s dodavateli prací jednala výhradně žalovaná.

31. Ani uvedená skutečnost nebyla prokázána, byť z povahy věci vyplývá, že žalovaná a její rodiče jednali s řemeslníky, kteří byli činní při činnostech souvisejících s opravami, rekonstrukcí a úpravami nemovitých věcí. Již s ohledem na jazykovou bariéru (v řízení nevyšlo najevo, že by žalobce český jazyk ovládal).

32. Výslechy , jméno FO, , , jméno FO, zahrnovaly podrobnosti o provádění prací a jejich důvodu, avšak rodiče žalované informace o zdrojích pro úhradu nákladů neměly. Z výpovědi svědka , adresa, , který prováděl zhotovení a zateplení fasády včetně faktury z 28. 9. 2008 týkající se vyúčtování nákladů na zhotovení fasády v částce 165 000 Kč (č. l. 143) a příjmového pokladního dokladu na uvedenou částku o přijetí hotovosti , adresa, od paní , jméno FO, (č. l. 143) nevyplynulo nic ke zdroji pro úhradu těchto nákladů; z výpovědi , jméno FO, se podávalo, že náklady na fasádu nehradili , jméno FO, , ale peníze pocházely od dcer, aniž by bylo možné učinit v řízení spolehlivý závěr původu peněz; pokud by se skutečně (v souladu s výpovědí žalované) mělo jednat o peníze poskytnuté účastníkům svědkyní , jméno FO, , pak by se nemohlo jednat o finanční prostředky žalované, které získala z prostituce. Z výpovědi svědka , jméno FO, , švagra žalované a zhotovitele přístavby garáže soud nic konkrétního o úhradě nákladů na přístavbu nezjistil (svědek zmiňoval úhrady od matky žalované a žalované); podle svědkyně , jméno FO, a výpovědi žalované měly být prostředky uhrazeny za částku poskytnutou účastníkům svědkyní , jméno FO, ; i když není informace o okolnostech poskytnutí finančních prostředků účastníkům věrohodná, pak vyvracela informaci žalované o tom, že náklady na rekonstrukce nesla výlučně ze svých prostředků získaných prostitucí (žalovaná dodávala, že údajně z těchto prostředků byly hrazeny též částky na fasádu a malování). Sama žalovaná ve své výpovědi uvedla, že náklady na zhotovení plotu, úpravy spodního bytu a nákup kotle byly hrazeny v době, kdy měl žalobce příjem ze svého zaměstnání (byť žalovaná setrvala na tom, že částky byly hrazeny z jejího příjmu). Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 317 p. v.) nic ve vztahu k rekonstrukčním pracím nevyplynulo.

33. Z dokladů o nákupu věcí nebylo ve vztahu k úhradě nákladů na dům zjistit nic. Zprovoznění z 27. 5. 2005 (č. l. 134) se týkalo se koupě sekačky na jméno žalobce, aniž by se to týkalo úhrady nákladů souvisejících s domem. Z přehledu prací na domě (č. l. 135) v tomto ohledu nevyplývalo nic. Faktura z 9. 11. 2002 na částku 34 562 Kč týkající se úhrady , jméno FO, vůči Schulte s.r.o. za kotel Viadrus (č. l. 374), doklad o nákupu nábytku v OBI na jméno žalované (příloha H/) neprokázaly ve vztahu ke sporné skutečnosti nic. Pokud z faktury z 29. 5. 2002 vyplývalo, že , jméno FO, uplatil vůči žalované částku 73 500 Kč za oplocení rodinného domku (se sloupky, vraty a 2x brankou), pak nebylo zřejmé, z jakých prostředků byla uvedená faktura zaplacena (fakturu měl v držení žalobce).

34. Výslech svědkyně , jméno FO, (č. l. 381), bývalé sousedky domu účastníků, žádná zjištění nepřinesl (svědkyně si na nic nevzpomínala), totéž platilo pro výslech svědka , jméno FO, , realizujícího práce jako topenář – instalatér (výslech č. l. 437 dne 22. 3. 2023).

35. Ze souhlasu s provedením ohlášené stavby z 26. 6. 2007 (č. l. 136, 267) vydaným Městským úřadem Nová Role k ohlášení žalované ohledně přístavy dvou garážových stání nelze dovozovat, že by uvedenou investici provedla (pouze ze svých prostředků) žalovaná; ostatně z ohlášení stavby doručeného 20. 6. 2007 (č. l. 137), vyjádření , jméno FO, (č. l. 137 p.v.), žádosti o stavební povolení z 25. 4. 2007 (č. l. 138) vyplývá, že za stavebníky se označovali oba účastníci. Ze zprávy , právnická osoba, Nová Role z 8. 12. 2022 (č. l. 366) vyplývalo, že spis správního úřadu obsahuje pouze povolení – souhlas s provedením ohlášené stavby z 26. 6. 2007.

36. Z výslechu svědkyně , jméno FO, a žalované (a zprostředkovaně též od , jméno FO, ) mělo vyplývat použití částky 50 000 EUR (převážně na práce týkající se předmětného domu). Protože uvedená částka nebyla vysledovatelná (byla podle svědkyně, žalované a svědkyně , jméno FO, umístěna v pokladničce na půdě domu), protože její poskytnutí nebylo potvrzeno účastníky písemně (v době poskytnutí) a protože poskytnutí uvedené částky nemohlo mít pro rozhodnutí soudu význam (šlo by o pohledávku svědkyně vůči účastníkům), soud se dále těmito skutečnostmi dále nezabýval. Je třeba zdůraznit, že i když poskytnutí finančních prostředků , jméno FO, (v objevu 50 000 EUR) v řízení prokázáno nebylo (byť svědkyně , jméno FO, tuto transakci potvrzovala, nedokázala o ní uvést nic konkrétního), toto přispění by nemohlo ovlivnit nárok žalobce na rovnodílný vypořádací podíl, protože práva třetí osoby vůči spoluvlastníkům se nemohou promítat do vnitřního vztahu mezi spoluvlastníky.

37. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by náklady na opravy a úpravy nemovitých věcí hradila výlučně žalované (za svých příjmů z prostituce).

38. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobce (ne)měl po dobu trvání manželství příjem z výdělečné činnosti.

39. V řízení bylo prokázáno, což je dílčím skutkovým závěrem, že žalovaný po dobu (části) trvání manželství měl příjem z výdělečné činnosti (vyplývá to z výplatních pásek, pracovních smluv a listin týkajících se pracovní činnosti žalobce v době trvání manželství), dále z výpovědi žalobce, která navazovala na předložené listinné důkazy, a z výslechu svědkyně , jméno FO, . Důkazy k těmto otázkám byly vyhodnocovány v souvislosti se spornou skutečností výlučných úhrad kupní ceny z výnosu provozování prostituce žalovanou. Pokud žalovaná výdělečnou činnost žalobce popírala (nakonec v rámci své výpovědi ne zcela) a pokud se žalovaná dovolávala neprůkaznosti listin a nedostatku výpisu z účtů, pak musí jít k tíži žalované, že námitky neuplatnila vůči žalobci dříve (tak aby její námitky a tvrzení mohly být ověřeny); předložené listiny (v kontextu uvedenému žalobcem) se zdají být dostatečné (i s přihlédnutí k nedostatku konkrétních informací o příjmu žalované).

40. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný nemovitou věc neužívá (již od roku 2010, užíval ji od 2005 do 2010) a nemá o ni a její užívání zájem.

41. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci neuzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění (nebylo rozhodnuto ve věci takového vypořádání soudem), neuzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

42. Mezi účastníky byla sporná obvyklá cena společných nemovitých věcí.

43. Uvedená skutečnost měla pouze vedlejší význam s ohledem na způsob vypořádání spoluvlastnictví, který byl s ohledem na dále uvedené skutečnosti zvolen. Mezi účastníky bylo původně nesporné, že žádný z nich není schopen cokoliv zaplatit na vypořádání spoluvlastnictví ke společné věci (žalovaná namítala, že by i v případě existence spoluvlastnictví neměla na vypořádání nic platit s ohledem na důvody pro uplatnění disparity, t. j. jejích zásluh o nabytí nemovitých věcí). Před skončením věci žalovaná začala uplatňovat, že má k dispozici pro úhradu vypořádacího podílu žalobce k dispozici částku 500 000 Kč získanou od své sestry (, jméno FO, ) pro případ přikázání nemovitých věcí žalované (pokud by soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro odepření vypořádacího podílu žalobci). V řízení bylo ze stavu účtu žalované (č. l. 778) a z dokladu o provedení platby z účtu , jméno FO, dne 18. 10. 2024 (č. l. 799) prokázáno, že žalovaná má pro účely úhrady vypořádacího podílu žalobci k dispozici částku 500 000 Kč, t. j. pouze výhradně za účelem vyplacení vypořádacího podílu v případě přikázání nemovitých věcí žalované (do jejího výlučného vlastnictví). Poskytnutí uvedené částky (a účel poskytnutí) bylo potvrzeno výpovědí svědkyně , jméno FO, .

44. Především šlo o vyhodnocení námitky žalované, zda je možné z částky, kterou žalovaná má (měla) k dispozici ve výši 500 000 Kč, uhradit vypořádací podíl žalobce (popř. náklady na úpravy nemovité věci). Soud vycházel z odborného vyjádření realitních kanceláří: Loyd , právnická osoba, . z 25. 3. 2021 (3,2 – 3,5 mil. Kč, č. l. 16), z 11. 11. 2024 (obvyklá cena nemovitých věcí 3,6 až 3,9 mil. Kč bez ocenění práva užívání, č. l. 832), KNECHTL et , právnická osoba, . (6,5 mil. Kč a srážka 20 – 30 % za právo užívání, č. l. 834) s tím, že aktuální zpráva svědčí pro obvyklou cenu v minimální výši (při uvažování minimální ceny a srážky za právo užívání v maximálním rozsahu) ve výši 2,52 mil. Kč (maximální obvyklá cena by přitom činila 5,2 mil. Kč) – uvedené skutečnosti soud považuje za svůj dílčí skutkový závěr.

45. Mezi účastníky bylo nesporné, že v kupní smlouvě zřídili účastníci smluvní právo doživotního užívání předmětných nemovitostí prodávajícím a jeho manželkou. Sporné v této souvislosti bylo, zda uvedené právo vzniklo též manželce prodávajícího (matce žalované).

46. Uvedená skutečnost ujednání o úmyslu dosáhnout vzniku smluvní práva užívání byla prokázána právě kupní smlouvou (t. j. bylo zřízeno obligační právo pro prodávajícího), která kromě zřízení obligačního práva užívat nemovité věci pro , jméno FO, upravovala právo ve prospěch třetího (osobu, která smlouvy účastna nebyla), ve prospěch , jméno FO, ; vznik práva byl faktickým jednáním manželky prodávajícího nepochybně akceptován. S ohledem na zvolené řešení způsobu vypořádání spoluvlastnictví však uvedené skutečnosti nemají (valný) význam. Hodnota obligačního práva byla odhadnuta na 20–30 % (Knechtl et , právnická osoba, .).

47. Nikdo z účastníků neuplatňoval vypořádání společného jmění v širším smyslu (vypořádání nákladů a investic).

48. Mezi účastníky bylo nesporné, že je vyloučené (osobní) soužití účastníků ve společné věci, popř. i v reálně rozdělené věci. Dále je mezi účastníky nesporné, že reálné rozdělení věci (např. na bytové jednotky je komplikováno existencí společného vybavení obou (všech potencionálních, t. j. tří) „bytů“ na jednotlivých podlažích budovy.

49. Žalovaná v průběhu řízení změnila stanovisko k reálnému rozdělení věci a žádala vymezení jednotek v domě (preferovala reálné rozdělení věci jako prioritní způsob vypořádání spoluvlastnictví). Pokud jde o společné soužití, to je (v souladu s prohlášeními účastníků) vyloučeno. Vyloučeno však je i to, že by účastníci komunikovali nadále ve věci správy společné věci. V řízení bylo prokázáno z výpovědi žalobce, že došlo k výhrůžkám vůči žalobci (šlo o výhrůžné jednání před soudní budovou, výhrůžné jednání před domem partnerky žalobce a informace o ohrožení v souvislosti s plánovanou schůzkou mezi účastníky); uvedené ohrožení vyhodnotil žalobce v souvislosti s angažovaností partnera žalované a jejich syna v bojových sportech. Žalovaná nezaujala k uvedeným incidentům stanovisko (byť prostřednictvím svého zástupce se snažila věrohodnost popisu incidentů snížit); teprve v závěrečné řeči odmítla poukaz žalobce na agresivní chování ze strany blízkých žalované. Uvedeným skutečnostem (uplatňovaným v řízení) však odpovídá též chování žalobce v průběhu řízení (který se snažil kontaktům se žalovanou vyhnout s ohledem na vyloučení kontaktu s partnerem žalované); vztah partnera žalované též odpovídá výrazně negativnímu hodnocení společného života účastníků žalovanou (včetně závěrů o společných vztazích obsažených v závěrečné řeči žalované). Je třeba připustit, že výpověď svědkyně , jméno FO, , pokud jde o popis, obsahu telefonátu s , jméno FO, nebyla věrohodná (např. v části, že se nezajímala o to, proč je žalobce varován a proč , jméno FO, nevolala přímo žalobci); přesto je jasné, že setkání žalobce s žalovanou, popř. jejím partnerem bylo plánováno (to potvrdila i žalovaná a v jiné podobě svědkyně , jméno FO, ); je tedy zřejmé, že uvedený plán setkání měl reálný základ a žalobce vysvětlil, proč měl z uvedeného setkání obavu.

50. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že soužití mezi účastníky s ohledem na konfliktnost vztahů mezi nimi (včetně nepřátelského vztahu žalované k žalobci) je vyloučeno.

51. V závěrečném hodnocení věci žalovaná provedla vyhodnocení řady sporných otázek a interpretaci provedených důkazů. V řízení jde o probírání záležitostí, které se staly (odehrály) 10 – 20 let před zahájením řízení. Od zániku manželství (2012) do podání žaloby 2021 žalobcem účastníci vztah k nemovité věci (před soudem, ale zdá se že vůbec) neřešili. Hodnocení společného života účastníků může mít základ ve velmi odchylných pohledech na motivace a chování účastníků (ostatně účastníci osobně společné soužití realizovali). V přednesech účastníků a jejich výpovědích je řada nejasností a nepřesností (zejména se to týká žalobce, který se snažil události v době soužití popsat podrobněji než žalovaná a měl k dispozici z různých důvodů více dokladů), které však lze převážně vysvětlit časovým odstupem. Dokazování je ovlivňováno právními domněnkami, které se týkají hodnot nabytých za trvání manželství; události, které se odehrály v manželství, jsou v zásadě zohlednitelné v majetkové sféře manželů po dobu stanovenou zákonem (tří let od zániku manželství). Jejich promítnutí do doby po uplynutí uvedené doby je zcela výjimečné a musí pro něj být významné důvody, které musí odpovídat jednoznačně prokázaným okolnostem.

52. Žalovaná se dovolávala dlouhodobého zneužívání ze strany žalobce (kořistění z prostituce, parazitický způsob života žalobce atd.), což v případě prokázání, že se žalobce byl odkázán na příjmy žalované (z prostituce), by mohlo vést k uvedenému mimořádnému zohlednění námitek žalované (formou disparity). Uvedená podoba společného života sice je možná, v řízení však prokázána nebyla. Ostatně žalobce, ať již z jakýchkoli důvodů, pro řadu svých tvrzení předkládá listinné důkazy (týkající se např. jeho výdělečné činnosti), žalovaná však k dispozici žádné listiny o výsledcích své činnosti nemá, ač měla též možnost (stejně jako žalobce) pokusit se na podporu svých tvrzení listiny získat (např. tvrzené převody peněz z výdělku žalované, realizace činnosti prostřednictvím RTO atd.). O finanční situaci žalované však svědčí vznik dluhů (dluh za zubní ošetření vyplýval z platebního rozkazu z 29. 10. 2001, sp. zn. , právnická osoba, 1718/01 vydaného Amtsgericht Geesthach soud zjistil, že žalovaná byla uznána povinnou k úhradě částky 909,57 EUR vůči společné praxi zubních lékařů Dr. Kramer a kolegové, dluh na pojistném a penále zdravotního pojištění z usnesení z 12. 9. 2005, č. j. 25 E 889/2005-7, č. l. 141 a odpovídajících platebních výměrů, č. l. 141 p. v., č. l. 142, vznik dluhu na telefonních poplatcích v době věznění žalobce, jak byl potvrzen výpovědí účastníků a svědkyně , jméno FO, ); byť v řízení nebyl vyjasněn postup při vyrovnání dluhů (u dluhu na veřejném zdravotním pojištění úhradu dluhu žalovanou potvrzovala svědkyně , jméno FO, ; podle žalované a svědkyně se žalovaný na vyřízení dluhu žalobce nijak nepodílel), nebylo to pro rozhodnutí soudu podstatné (pouze vznik dluhů zpochybňuje solventnost žalované v době vzniku dluhů). Žalovaná v souvislosti s prokazováním skutečnosti kořistění žalovaného z její prostituce vycházela pouze z výslechů zúčastněných osob s tím, že upřednostňovala výpověď své sestry, jelikož odpovídá její verzi společného života se žalobcem. Soud však musí zohlednit všechny provedené důkazy (tedy i výslechy dalších osob).

53. Řada námitek žalované proti provedeným důkazům je vysvětlitelná hodnocením všech důkazů ve vzájemných souvislostech, namátkou lze uvést a) čestné prohlášení nevlastní matky žalobce v části týkající se smrti otce žalobce (z fotografií z dovolených vyplývá, že ještě v roce 2008 byl otec žalobce naživu, rok úmrtí přichází tak v úvahu spíše v roce 2019, popř. 2009), prohlášení tak nemusí být nepravdivé (není takovým pouze s ohledem na údaj o smrti otce žalobce, který odporuje obsahu prohlášení), b) vystavení čestného prohlášení v roce 2022 nevlastní matkou žalobce není v rozporu s informací žalobce o poslední návštěvě u nevlastní matky žalobce, c) v trestním rozsudku není informace o tom, že by se žalobce s nevlastní matkou nestýkal (pouze že odešel do učení z domova pro rozpory s nevlastní matkou, t. j. v uvedené době), d) to, že nejsou k dispozici zprávy o životě žalobce podle trestního rozhodnutí, neznamená, že by zprávy nebyly podávány; pokud se žalobce osvědčil, je evidentní, že podmínky podmíněného propuštění splnil, e) zasílání výplaty od , jméno FO, na účet, o kterém žalobce nemluvil, neznamená, že by účet neexistoval (žalobce na to ze strany žalované dotazován nebyl), f) způsob podepisování pracovních smluv za zaměstnavatele nebyl předmětem dotazování ze strany žalované (na žalobce) a sám o sobě neznamená, že by uvedená listina byla falzifikát, g) rozpory v informacích o plánované schůzce účastníků (po jejich rozchodu) a o zrušení schůzky ze strany žalovaného mají reálný základ (o plánované schůzce se zmiňuje i žalovaná a V. , jméno FO, ); podstatné je, že žalovaný schůzku zrušil z obav z partnera žalované, h) žalovaná odkazuje na to, že prakticky úplně uhradila ze svého účtu (ze svých prostředků) kupní cenu, aniž by bylo z její strany vysvětleno, jaké pohyby na jejím účtu (v jejích transakcích, pokud by se nejednalo o převod, ale např. poukázku) byly realizovány, i) odstup dohody o postoupení a rozchodu účastníků nebyl sice žalobcem náležitě vysvětlen, avšak problémy v soužití účastníků byly prokázány až v roce 2010; ostatně i pro matku žalované byl rozchod účastníků překvapením, j) rodiče žalované nebyli evidentně o hospodaření účastníků informováni, a tedy se mohou jen těžko vyjadřovat k původu peněz, ze kterých byly hrazeny náklady na splátky kupní ceny a na rekonstrukci domu; pokud byly provedeny investice ze strany třetích osob (byť z rodiny žalované), nemění to nic na vztahu účastníků k nemovitým věcem.

54. Nic nevyplývalo z fotografie bytu účastníků v Děpoltovicích (z roku 2006) a z dokladu o nákupu elektroniky žalobcem u MakroMarkt 7. 5. 2003 (příloha , právnická osoba, titulní strany potvrzení o životním pojištění žalované (č. l. 144), pojistky (příloha K/) a dopisu z 2. 11. 2004 (příloha F/) soud nezjistil ve vztahu k právně významným skutečnostem nic; listina byla překládána s ohledem na informaci, že v případě smrti pojištěné žalované je obmyšlenou osobou žalobce (aniž by to pro rozhodování soud ve věci mohlo mít význam)

55. Soud uvedené nesporné skutečnosti a uvedená dílčí skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

56. Soud dospěl k uvedeném právním závěrům: Nejprve se soud zabýval mezinárodní soudní příslušností a rozhodným právem. Věc týkající se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem má být dle č. l. 24 odst. 1 alienea první Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) vyřizována soudem členského státu, ve kterém se nachází předmětná nemovitá věc, tedy soudem České republiky. Rozhodné právo je právo České republiky ve smyslu § 69 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb.

57. Otázkou je též, jakým právem se řídí majetkové vztahy mezi (bývalými) manžely (účastníky) o vypořádání jejich majetkových vztahů, což je podstatné pro závěr o vzniku spoluvlastnictví účastníků (uplynutím lhůty tří let od zániku manželství bez vypořádání manželského majetkového společenství). Protože manželství bylo uzavřeno v roce 2000 a zaniklo 2012, řídí se rozhodné právo § 21 odst. 1 z. č. 97/1963 Sb. účinným do 31. 12. 2013 (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 723/2015 a z 31. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2909/2012, publikované na www.nsoud.cz). K nemovité věci tak vzniklo spoluvlastnictví podle § 150 odst. 4 z. č. 40/1964 Sb. (jde o závěr s prozatímním odhlédnutím od námitek žalované, že nemovité věci se nemohly stát součástí společného jmění s ohledem na původ prostředků, které sloužily k úhradě kupní ceny za nemovité věci).

58. Podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 588 z. č. 40/1964 Sb. (dále jen „o. z. 1964“) z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

59. Podle § 143 odst. 1 o. z. 1964 společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

60. Podle § 39 o. z. 1964 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

61. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o koupi předmětných nemovitých věcí z 3. 9. 2001 (§ 588 o. z. 1964). Na základě § 143 odst. 1 písm. a) o. z. 1964 měly nabývané věci připadnout do společného jmění účastníků. Pokud se žalovaná dovolává neplatnosti kupní smlouvy (pro rozpor s dobrými mravy) s odkazem na kořistění žalovaného z prostituce, je to námitka s ohledem na obsah obrany žalované nepřiléhavá. Předně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU z 3. 4. 2014, která byla vydána až po uzavření kupní smlouvy a zániku manželství, se nemůže na posouzení platnosti smlouvy vztahovat (s ohledem na zákaz pravé retroaktivity vyjádřené v č. l. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod). V případě že by smlouva měla sloužit k legalizaci finančních prostředků získaných z trestné činnosti, bylo by však nepochybně možné dospět k závěru o rozporu posuzovaného právního jednání s právními předpisy (§ 39 o. z. 1964). Je jasné, že zákon kořistění z prostituce zapovídá (§ 189 z. č. 40/2009 Sb.); to odpovídá i mezinárodním závazkům České republiky k potírání obchodu s lidmi (v Newyorské úmluvě z 21. 3. 1950 o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a Úmluvě Rady Evropy z 16. 5. 2005 o opatřeních proti obchodování s lidmi publikované pod č. 33/2017 Sb. m. s.). Protože nedošlo k prokázání tvrzení, že kupní smlouva měla legalizovat výnos z trestné činnosti (za ten není možné považovat příjem z prostituce jako takový), nemohlo dojít k závěru o neplatnosti smlouvy. V řízení sice vyšlo najevo, že žalovaná měla v době trvání manželství příjem (výlučně) z provozování prostituce, avšak nejednalo se o výlučný zdroj příjmu, společných prostředků účastníků v době trvání manželství (po dobu splácení kupní ceny podle kupní smlouvy). Ostatně na straně prodávající se prodeje účastnil otec žalované, který nebyl o zdroji příjmů žalované (provozování prostituce) vůbec informován; do jeho práv by s ohledem na jeho dobrou víru nemohlo být zasaženo.

62. Je otázka, jaký vliv může mít na platnost právního jednání splnění platební povinnosti podle tohoto jednání z prostředků pocházejících z trestné činnosti. Nepochybně se nemůže dotknout platnosti již učiněného právního jednání, pokud nebylo účelem právního jednání (sledovaného všemi účastníky právního jednání) zastření původu výnosů z trestné činnosti. Nic takového najevo nevyšlo. Ostatně žalovaná se samotným provozováním prostituce trestné činnosti nedopouštěla (byť mohla porušovat právní předpisy regulující podnikání a prostituci); výnosem z trestné činnosti by mohl být pouze příjem žalobce, pokud by byl kořistěním z prostituce žalované (tedy pokud by žil z výnosu žalované z prostituce); uvedená skutečnost by mohla být zohledněna v rámci disparity podílů (kterou ostatně žalovaná eventuálně navrhovala). Nelze přehlédnout ani to, že oba kupující sledovala právní povinnost zaplatit kupní cenu (každý z nich měl povinnost zaplatit celou kupní cenu), a tedy ani zaplacení kupní ceny výhradně žalovanou (z výnosu z její prostituce) by nemohlo vést samo o sobě k závěru o rozporu takového postupu s dobrými mravy, pokud by manželé měli k dispozici též jiné příjmy, které byly v souladu s jejich potřebami spotřebovávány jiným způsobem.

63. Podle § 150 odst. 4 o. z. 1964 nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

64. Žalobce a žalovaná nabývali nemovité věci za trvání manželství ze společných prostředků (příjmů nabytých v době trvání manželství). Zákon žádnou výjimku pro nabývání do společného jmění nestanoví, účastníci odchylnou dohodu neuzavřeli, a tedy ani příjmy žalované z prostituce nejsou výlučnými příjmy žalované ale příjmy jednoho z manželů do společného jmění; věci nabyté za tento příjem jsou součástí společného jmění.

65. Pokud jde o význam skutečností souvisejících s nabýváním nemovitých věcí, pak jsou umenšovány tím, že po zániku manželství nedošlo k vypořádání zaniklého společného jmění (podle § 150 odst. 3 o. z. 1964). Účastníci neprojevili potřebu uplatnit v řízení před soudem skutečnosti, které by vedly k jinému než rovnodílnému rozdělení společného majetku nabytých do společného jmění (konkrétně nemovitých věcí). Pokud došlo ke vzniku spoluvlastnictví uplynutím času (aplikací zákonné fikce dle § 150 odst. 4 o. z. 1964), jen obtížně lze dovozovat přetrvávající význam okolností společného soužití bývalých manželů na výši vypořádacího podílu (některého z manželů); z rozsudku Nejvyššího soudu z 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1500/2019 (dostupného na www.nsoud.cz, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) lze dovodit význam vůle účastníků ve vztahu ke společné nemovitosti (přestože nemusí vždy mít vliv na právní uspořádání vztahů účastníků k nemovitým věcem).

66. Podle § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z. 2012“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

67. Podle § 1140 odst. 1 o. z. 2012 nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. 2012 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

68. Podle § 1143 o. z. 2012 nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

69. Podle § 1144 odst. 1 o. z. 2012 je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1144 odst. 2 o. z. 2012 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

70. Podle § 1147 o. z. 2012 není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

71. Protože ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dochází za účinnosti o. z. 2012, použijí se na toto vypořádání aktuálně účinné právní předpisy. Soudy ve svých rozhodnutích připouštěly výjimečně již za účinnosti o. z. 1964 možnost disparity podílů, teprve s účinností o. z. 2012 je z významu § 2 odst. 3 o. z. 2012 (obecného korektivu dobrých mravů) dovozována obecná přípustnost disparity podílů, byť jde vždy o výjimku, která vychází ze zjištěných skutečností, že náhrada odpovídající podílům spoluvlastníků by vedla k rozporu s dobrými mravy. Judikatura týkající se uvedeného judikaturního přelomu je obsažena v již zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1500/2019; je jednoznačné, že prostřednictvím výkladu pojmu přiměřené náhrady je možné řešit mimořádné okolnosti vyplývající z poměrů konkrétního spoluvlastnictví. Mezi judikaturu týkající se disparity podílů patří i žalovanou zmiňovaná soudní rozhodnutí k otázce dobrých mravů, byť skutky jsou od posuzované věci odchylné (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2371/2014, rozsudek z 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5124/2016: první rozhodnutí se týká nedostatku přičinění jednoho ze spoluvlastníků v souvislosti s nabytím a zvelebením věci, což je nejbližší námitkám žalované v této věci, druhé významu splnění pouze některých povinností ze smlouvy významné pro vznik spoluvlastnictví a třetí rozhodnutí okolnostmi vzniku spoluvlastnictví v důsledku mocenských rozhodnutí v době nesvobody). Vycházet tak lze z obecné přípustnosti zohlednění dobrých mravů (v souvislosti a nabýváním, udržováním a zhodnocováním společné věci) pro výši vypořádacího podílu (včetně vymezení pojmu dobrých mravů); významné by mohly být okolnosti týkající se úhrady kupní ceny (včetně zdroje prostředků pro úhradu kupní ceny); okolnosti vypořádání závazků v souvislosti s investicemi do společné nemovité věci významným mít bez dalšího nemohou, pokud některý z účastníků nenavrhne (výslovně) vypořádání spoluvlastníků v širším smyslu; to se však v tomto řízení nestalo (byť zdroje pro opravy a úpravy nemovité věci byly žalovanou a jí označenými svědky probírány).

72. Protože nebyly žádné překážky pro zrušení spoluvlastnictví a účastníci se o způsobu vypořádání nedohodli, zabýval se soud tímto způsobem v souladu se zákonnými pravidly. Pořadí při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví upravuje v § 1143, § 1144 odst. 1, odst. 2, § 1147, § 1148 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. Reálné rozdělení věcí (zejména hlavní a vedlejší budovy) není pravděpodobně nemožné (vymezením jednotek po provedením stavebních úprav a s doplatkem s ohledem na tři podlaží domu, jak vyplývá z výslechu rodičů žalované a účastníků), vylučují ho však dlouhodobě velmi špatné vztahy účastníků a nátlakové chováním blízkých žalované vůči žalobci (před zahájením řízení i poté); za formu nátlaku lze chápat i trestní řízení vyvolané žalovanou právě v souvislosti se zahájením řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobcem (nakolik je jeho vyvolání bez této souvislosti zcela legitimní). Navíc nikdo z účastníků nemá pro realizaci vymezení a odpovídající úpravu jednotek (zejména jednotky v podkroví) a zařízení týkajících se dodávky tepla do jednotek finanční prostředky (žalovaná má prostředky pouze k vyplacení vypořádacího podílu žalobce v souvislosti s přikázáním věci do výlučného vlastnictví žalované).

73. Pro přikázání věci žalované za náhradu nejsou splněny podmínky, protože žalovaná nemá, s ohledem na odhadovanou výši obvyklé ceny společné věcí vyplývající z odborných vyjádření k výši obvyklé ceny, k dispozici finanční prostředky pro náhradu (vypořádací podíl pro žalobce). Soud musel v této souvislosti též uvažovat i s ohledem na výslovnou námitku žalované s výkladem neurčitého pojmu přiměřené náhrady (§ 1147 věta první o. z. 2012). Ani nabytí podílů ve smyslu § 150 odst. 4 o. z. 1964 účastníky neznamená, že je námitka mimořádných okolností (dobrých mravů) vyloučena, byť se týká doby existence manželství účastníků (a přičinění o nabytí společné nemovité věci) a byť nepochybně dochází k oslabení významu námitky (v důsledku jejího neuplatnění jako požadavku disparity podílů bývalých manželů v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění s ohledem na nezahájení tohoto řízení ve stanovené lhůtě).

74. Námitky žalované vztahující se k požadované disparitě podílů (a rozsah jejich prokázání) nemohou vést k závěru, že by přiměřené náhradě odpovídal redukovaný podíl žalobce (méně než podíl ½ na hodnotě společných nemovitých věcí), nebo dokonce vyloučení jeho práva na takovou náhradu. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalované o úhradě kupní ceny z prostředků získaných žalovanou (výhradě z provozování prostituce), neexistence příjmu žalobce (zejména z výdělečné činnosti) a dále jednání žalobce, kterým žalovanou nutil k prostituci. Prokázána nebyla ani tvrzení žalované o tom, že náklady na opravy a úpravy věci hradila opět výlučně ona z prostředků získaných prostitucí (za současné úhrady potřeb manželů) a bez přispění žalobce na potřeby manželů; již z výpovědi žalované vyplývá ve vztahu k úhradě nákladů na investice jiné obrázek (poukazuje na získání finančních prostředků na významnou část těchto nákladů od sestry žalované). Jediné prokázaná okolnost by mohla mít vliv na hodnocení přičinění žalobce o získání a udržení společné věci: jeho pobyt ve vězení. Byť se nejedná o zanedbatelnou dobu výpadku jeho příjmu, nejde o natolik významnou (mimořádnou) okolnost, která by byla zohlednitelná mimo rámec vypořádání společného jmění (poté, co vzniklo spoluvlastnictví dle § 150 odst. 4 o. z. 1964) v rámci úvaze o redukci (disparitě) podílu žalobce.

75. Je pravda, že sestavení dohody o postoupení z 30. 11. 2010 lze považovat za nemravné a neakceptovatelné a zdá se, podle postupu orgánů činných v trestním řízení, i za hranicí vymezenou trestním právem (ať již okolnosti její akceptace žalovanou byly jaké chtěly). Pokud uvedená dohoda o postoupení vyjadřuje požadavek žalobce na vyrovnání jeho podílu na společných nemovitých věcech (přestože v neakceptovatelném kontextu), nelze z této dohody jako nepochybně rozporné s dobrými mravy (§ 39 o. z. 1964) vycházet, jak v jedné části argumentace požaduje žalovaná. Jen těžko lze oddělit jedno z ujednání dohody o splatnosti vypořádacího podílu žalobce, jestliže dohoda je svou podstatou neakceptovatelná pro ujednání o vyrovnání vypořádacího podílu formou poskytování sexuálních výkonů (ostatně z tohoto důvodu byla předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení). Námitka promlčení (§ 100 odst. 1, odst. 2, § 101 o. z. 1964), které se z této argumentace žalovaná dovozuje, nemůže být důvodná (týká se neplatné smlouvy, včetně všech jejích součástí).

76. Sama o sobě dohoda o postoupení nemůže být důvodem pro vyloučení práva žalobce na vypořádací podíl, protože se sice týká zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, neřeší však otázku nabytí a správy společné věci (např. způsobem, který by způsoboval mezi účastníky ekonomickou nerovnováhu). Redukce vypořádacího podílu má napravovat nespravedlnost ekonomického charakteru, nemůže náležet jako náhrada nemajetkové újmy. Disparita podílů není výrazem sankce, ale vypořádáním mimořádných okolností primárně ekonomického typu (jinak ovšem za horizontem vypořádání práv a povinností v rámci širšího vypořádání). Má zabránit hospodářské nerovnováze, která by byla vyvolána použitím pravidla rovných podílů na společné věci.

77. Protože nepřipadalo v úvahu reálné rozdělení věci (zřízením bytového spoluvlastnictví), protože nepřicházelo do úvahy ani přikázání věcí žalované za přiměřenou náhradu pro nesolventnost účastníků, u žalované relativní (odpovídající ½ obvyklé ceny ve výši minimálně 2,52 miliónů Kč), rozhodl soud o vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje nemovitých věcí. V rámci prodeje dojde též k vypořádání práv třetích osob ke společné věci.

78. Účastníci sjednali v kupní smlouvě v rámci vedlejšího ujednání právo prodávajícího na doživotní užívání bytu v druhém nadzemním podlaží obytné budovy. Uvedené vedlejší ujednání nepochybně kupující váže a ovlivňuje obvyklou cenu nemovité věci. O způsobu vypořádání uvedeného práva bude rozhodnuto exekučním soudem v případě realizace prodeje společné věci. Účastníci byly ve sporu o vznik užívacího práva , jméno FO, (manželce prodávajícího), protože nebyla účastníkem uvedené smlouvy (jednalo se o smlouvu ve prospěch třetího dle § 50 odst. 1 o. z. 1964). Protože uvedená osoba vyslovila s uvedenou smlouvou souhlas již tím, že po uzavření smlouvy v bytě bydlela (§ 50 odst. 2 o. z. 1964), smlouva byla uvedenou osobou přijata a její právo je vůči účastníkům smlouvy vynutitelné. I uvedené právo bude vypořádáno v souvislosti s případným prodejem společné věci.

79. Podle § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu z 13. září 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, že ve věcech o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze uvažovat (zpravidla) o úspěchu jednoho z účastníků (pokud může řízení zahájit kterýkoli ze spoluvlastníků). Protože žalobci byl zástupce z řad advokátů ustanoven, ponese náklady tohoto zastupování stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř., aniž by bylo možné jejich zaplacení ukládat protistraně ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř.).

80. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které nesl podle výsledků sporu. Pokud jde o řízení, ve kterém (zpravidla) nepřichází v úvahu vyhodnocení výsledku řízení jako úspěchu jedné z procesních stran, přicházelo v úvahu rozdělení vzniklých nákladů (týkajících se překladu písemností v německém jazyce) mezi účastníky. U žalobce je uložení zaplacení nákladů vyloučeno s ohledem na jeho osvobození od soudních poplatků (které bylo naposledy přezkoumáno bezprostředně před rozhodnutím ve věci na základě aktuálních dokladů předložených žalobcem). U žalované bylo rozhodnuto o částečném (polovičním) osvobození od soudních poplatků, mohla jí tedy být uložena povinnost k úhradě 25 % těchto nákladů. Před rozhodnutím soudu žalovaná požádala opět o úplné osvobození s ohledem na změnu jejích poměrů (zhoršení stávajícího onemocnění, které jí brání pracovat). Soud, aniž by opět odročoval jednání za účelem rozhodnutí o návrhu žalované, si aktuální poměry vyhodnotil tak, že jsou dány důvodu pro nepřiznání práva státu ve smyslu § 150 o. s. ř., čímž práva žalované nemohla být nijak poškozena. Následně pak soud, po ověření aktuální situace u zaměstnavatele žalované, o návrhu žalované rozhodne.