17 C 144/2017

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované , Ruská federace zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobkyně, původní účastnice, žalovaného, žalovaného a žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 5. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 6. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobkyně, původní účastnice, žalovaného, žalovaného a žalovaného 8. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, žalovaného a žalované , Ruská federace zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa 9. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, žalovaného a žalované , Ruská federace zastoupená obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa 10. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa 12. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 13. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalobkyně, původní účastnice, žalovaného, žalovaného, žalovaného, původní účastnice, žalovaného, žalované, žalovaného, žalované a žalovaného 14. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 30.800 Kč (náhrada za užívání spoluvlastnického podílu)

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných společného a nerozdílného zaplacení částky 30.800 Kč se zamítá.

II. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaná 3. je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.460 Kč, žalovaný 4. je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaný 5. je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaný 6. je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaní 8. a 9. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 2.920 Kč, žalovaný 10. je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaná 12. je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, žalovaný 13. je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.460 Kč a žalovaná 14. je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.920 Kč, a to vždy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované 1. zaplacení částky 160 Kč, na žalované 2. zaplacení částky 160 Kč, na žalované 3. zaplacení částky 80 Kč, na žalovaném 4. zaplacení částky 160 Kč, na žalovaném 5. zaplacení částky 160 Kč, na žalovaném 6. zaplacení částky 160 Kč, na žalovaných 8. a 9. společného a nerozdílného zaplacení částky 160 Kč, na žalovaném 10. zaplacení částky 160 Kč, na žalované 12. zaplacení částky 160 Kč, na žalovaném 13. zaplacení částky 80 Kč, na žalované 14. zaplacení částky 160 Kč.

IV. Žalovaní 1., 2., 4., 5. 6., 10., 12., 14. jsou povinni, každý z nich, zaplatit žalobkyni částku 11.347,60 Kč na částečné náhradě nákladů řízení, žalovaní 8. a 9. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 11.347,60 Kč na částečné náhradě nákladů řízení, žalovaní 3. a 13. jsou povinni, každý z nich, zaplatit žalobkyni částku 5.673,80 Kč na částečné náhradě nákladů řízení s tím, že výše nákladů řízení bude soudcem stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu náhradu nákladů řízení v rozsahu 5 % těchto nákladů s tím, že o splatnosti a lhůtě k plnění bude rozhodnuto zvláštním usnesením.

VI. Žalovaní 1., 2., 4., 5., 6., 10., 12., 14. jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení, a to každý z nich v rozsahu 9,5 % s tím, že o splatnosti a lhůtě k plnění bude rozhodnuto zvláštním usnesením.

VII. Žalovaní 3. a 13. jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení, a to každý z nich v rozsahu 4,75 % těchto nákladů s tím, že o splatnosti o lhůtě k plnění bude rozhodnuto zvláštním usnesením.

VIII. Žalovaní 8. a 9. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení v rozsahu 9,5 % těchto nákladů s tím, že o splatnosti a lhůtě k plnění bude rozhodnuto zvláštním usnesením.

1. Žalobkyně se původně v rámci sporu mezi spoluvlastníky nemovité věci domáhala zrušení rozhodnutí spoluvlastníků nemovité věci nebytové jednotky (halové garáže) [číslo] v budově [adresa] na pozemcích p. č. st. [číslo] v katastrálním území Doubí u Karlových Varech ze dne 7. 6. 2017, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobkyně na změnu způsobu užívání společné nemovité věci (nebytové jednotky – halové garáže), která vyplynula z koupě podílu na nemovité věci (s konkrétně vymezeným parkovacím stáním). Žalobkyně byla původně v době zahájení řízení spoluvlastníkem věci s podílem [číslo] (odpovídající jednomu parkovacímu stání s [číslo]); v průběhu řízení se stala vlastníkem dalšího podílu [číslo] (odpovídající jednomu parkovacímu stání s [číslo]), tedy se stala spoluvlastníkem společné věci s podílem 1/6.

2. Žalobkyně následně změnila žalobu na požadavek zaplacení částky odpovídající náhradě za (nemožnost) užívání jednoho parkovacího stání (PS 50) za období užívání společné věci od 7. 11. 2018 do 7. 8. 2020 (v této době již byla spoluvlastníkem s podílem 1/6 na věci). Žalobkyně tvrdila, že jedno parkovací stání (ze dvou vlastněných, odpovídajících dvěma podílům po [číslo]) nemohla užívat, popř. mohla užívat pouze za výjimečných podmínek a dalších dodatečných opatření. Protože další spoluvlastníci svá parkovací stání užívat mohou a protože se odmítli podílet na řešení situace, kdy rozsahu užívání společné věci žalobkyní neodpovídá její podíl 1/6 (a tedy dvěma parkovacím stáním), má žalobkyně právo na náhradu na vyloučení z užívání podílu v rozsahu [číslo] (tj. jednoho parkovacího stání). Žalobkyně dále poukazovala na dimenzování parkovacích stání [číslo] – 50 (parkovací stání [číslo] bylo užíváno žalovaným 13. a odpovídalo podílům žalované 3. a žalovaného 13. v rozsahu 2x [číslo]); žádné z uvedených parkovacích stání neodpovídá normě ČSN (na dimenzování parkovacího stání) není možné souběžné využívání všech tří (uvedených) parkovacích stání.

3. Žalovaní 1., 4., 5., 12., 14. nesouhlasili s požadavkem žalobkyně. Poukazovali na to, že žalobkyně si předmětné parkovací stání [číslo] (a následně [číslo]) sama vybrala, měla možnost si ho vyzkoušet. Nesoulad rozměrů parkovacího stání s normou ČSN není podstatný, pokud je možné parkovací stání i tak využívat (což podle informací žalovaných možné je). Dále žalovaní namítali, že případné vady parkovacího místa žalobkyně ([číslo]) měla žalobkyně uplatňovat vůči prodávajícímu (žalované 2.). Ostatní žalovaní se na vzniku podstavení žalobkyně, ze kterého odvozuje své nároky, nijak nepodíleli. Pokud žalobkyně neuplatnila vady parkovacího stání vůči prodávajícímu, nemůže odpovědnost za tyto vady přenášet na žalované.

4. Žalovaná 2. se žalobou nesouhlasila. Poukazovala na to, že žalobkyně si parkovací stání vybrala, měla možnost si ho vyzkoušet. Námitky žalobkyně se žalovaná 2. pokoušela řešit, k dohodě o tomto řešení (výměna za jiné parkovací stání, výměna za venkovní parkovací stání) nedošlo, protože žalovaná s tím nesouhlasila. Halová garáž byla zkolaudována a státní správa neměla s postupem při stavbě a ke způsobu jejího provedení připomínky.

5. Žalovaná 3. a žalovaný 6. se k žalobě nevyjádřili.

6. Žalovaní 8. – 10. se žalobou nesouhlasili a odkazovali na argumentaci žalovaných 1., 4., 5., 12., 14. Dále namítali, že žalovaná si vědomě vybrala parkovací stání [číslo] (se slevou), a tedy nemůže vůči spoluvlastníkům nic uplatňovat.

7. Žalovaný 13. se vyjádřil k žalobě nesouhlasně v rámci svého výslechu v pozici účastníka řízení s odůvodněním, že žalobkyně svá parkovací stání mohla užívat (případné překážky byly subjektivní).

8. Soud ve věci opakovaně rozhodoval o nástupnictví s ohledem převody spoluvlastnických podílů na společné věci a s ohledem na úmrtí spoluvlastníků na straně žalované. O vstupu žalované 14. bylo rozhodnuto usnesením z 11. 10. 2017, č.j. 17 C 144/2017-54, o nástupnictví dědiců (žalovaných 3., 13.) po zemřelých manželech [příjmení] a o zastavení řízení vůči žalované 7., která prodala svůj podíl žalobkyni, bylo rozhodnuto usnesením z 23. 1. 2020, č.j. 17 C 144/2017-919, o nástupnictví žalovaného 10. do postavení žalované 11. bylo rozhodnuto usnesením z 20. 8. 2020, č.j. 17 C 144/2017-1235.

9. O změně žaloby bylo rozhodnuto usneseními z 17. 9. 2020, č.j. 17 C 144/2017-1242 (změna z požadavku na zrušení rozhodnutí spoluvlastníků na přisouzení částky) a z 27. 2. 2021, č.j. 17 C 144/2017-1345 (eventuální petit s rozdělením platební povinnosti podle podílů ostatních spoluvlastníků).

10. Rozsudkem z 2. 6. 2021, č.j. 17 C 144/2017-1426 byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Soud připustil oprávnění vyloučeného (omezeného) spoluvlastníka žádat za náhradu, pokud nemůže svá spoluvlastnická práva vykonávat v rozsahu svého podílu (§ 1122 z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“). Požadavek na společné a nerozdílné plnění náhrady byl odmítnut, protože každý ze spoluvlastníků odpovídá pouze v rozsahu své výhody (oproti znevýhodnění žalobkyně). Soud nepovažoval za důvodný ani dílný požadavek náhrady za užívání společné věci nad rámec spoluvlastnických podílů jednotlivých žalovaných žalobkyni, protože podle provedených důkazů žalobkyně obě svá parkovací stání [číslo] ve společné věci užívat může (byť s omezeními). Soud vycházel dále ze závěru o existenci dohody spoluvlastníků o užívání společné věci (listina, která byla původním vlastníkem celé věci předkládána kupujícím jednotlivých podílů předkládána k podpisu; listina obsahovala vymezení konkrétního parkovacího stání, které měl nabyvatel podílu užívat); soud dále vycházel z toho, že v uvedené listině (dohodě) nebylo nic ujednáno o náhradě za užívání, tedy předpokládal dohodu, která zamýšlela užívání vymezených parkovacích míst bez (případné náhrady) za rozdíly v kvalitě jednotlivých parkovacích míst. Konečně soud dovodil, že uplatnění nároku vůči žalované 3/ nemůže být úspěšné, protože žalobkyně odmítla plnění náhrady v době řízení.

11. Soud II. stupně odmítl řešení soudu I. stupně jako předčasné a nepřesvědčivé (v rozporu s provedenými důkazy). Dosavadní závěry soudu I. stupně o tom, že uživatelnost parkovacího místa jako takového je rozhodující a že je významný způsob nabytí podílu na společné věci žalobkyní odmítl. Soud I. stupně měl realizovat místní ohledání s vyšetřovacím pokusem; byly doporučeny konkrétní parametry pokusů. Podstatné je, zda dosavadní dokazování svědčí tomu, že parkovací stání žalobkyně ([číslo]) je hůře využitelné k parkování, než ostatní parkovací místa (zejména s ohledem na svou menší velikost). Není podstatné I. že si žalobkyně parkovací stání (ne) vyzkoušela, II. že byla garáž ve stávající podobě kolaudována, III. že by mohla za vady parkovacího stání odpovídat žalovaná 2/. Dosavadní postoj ostatních spoluvlastníků ke snaze žalobkyně domoci se rovného postavení (odpovídajícího jejímu spoluvlastnickému podílu) je despektem k rovnosti práv všech spoluvlastníků, a tedy ti mají být odpovědní za případné omezení výkonu práv žalobkyně v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Spoluvlastník má právo užívat společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu; pokud dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci práva neumožňuje a pokud nedošlo k dohodě o vyloučení náhrady, přísluší spoluvlastníku náhrada za nemožnost věc v rozsahu svého podílu užívat (a soud II. stupně implicitně nepovažoval dohodu, která byla spoluvlastníky uzavřena, za dohodu o vyloučení náhrady). Soud I. stupně se pak měl po vyjasnění podmínek užívání parkovacích stání žalobkyní zabývat obvyklou cenou nájmu (úplaty) za užívání parkovacího stání. K otázce vyloučení úspěchu žaloby vůči žalované 3/ se soud II. stupně nevyjádřil.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky jednotky (garáže [číslo] v k.ú. [část obce] u [anonymizována dvě slova]); jejich podíly na věci byly takové, že žalobkyně vlastnila (v rozhodném období, za které je náhrada požadována) 1/6, žalovaní 1., 2., 4., 5., 6., 8. (a 9.), 10., 12. 14. po dvanáctinách a žalovaní 3., 13. po [číslo] (uvedené podíly odpovídaly i období od 7. 11. 2018 do 7. 8. 2020), pouze po část období byla naživu žalovaná 11. (jako vlastník podílu [číslo] spolu s žalovaným 10. v rámci manželského majetkového společenství, a to od 7. 11. 2018 do 13. 5. 2019).

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že vztahy mezi spoluvlastníky (způsob užívání společné věci) jsou uspořádány dohodou, která byla v písemné podobě vyjádřena listinou datovanou (založeno v kopii na č.l. 111 a č.l. 89; jednalo se o různé podoby listiny tak, jak byly k dispozici od žalobkyně a žalované 2.). Účastníci (spoluvlastníci) uvedenou dohodu akceptovali postupně, v souvislosti s uzavíranými kupními smlouvami na bytové jednotky (v té době bylo zřejmé, jaký podíl na věci nabývají a jakému parkovacímu místu podíl odpovídá). Mezi účastníky dále bylo nesporné, že žalobkyně si vybrala parkovací stání [číslo] (viz půdorysný nákres založený mimo jiné na č.l. 1219) nebo půdorysných plánů Ing. [příjmení] z června 2013 (v příloze spisu). Žalobkyně nabyla vlastnické právo k podílu ve výši [číslo] na předmětné nebytové jednotce kupní smlouvou z 25. 11. 2014 od žalované 2. (developera); tato skutečnost byla potvrzována kupní smlouvou z 25. 11. 2014, podle které žalobkyně nabývala podíl na halové garáži s určením konkrétního parkovacího stání ([číslo]); z předávacího protokolu z 5. 12. 2014 (č.l. 1391A) soud zjistil, že 5. 12. 2014 žalobkyně převzala byt č. j. 486/44 a garážové stání [číslo] po jejich koupi; vady uvedené v protokolu se týkaly bytu. Dále bylo nesporné, že následně pak žalobkyně nabyla od žalované 7. kupní smlouvou z 7. 11. 2018 (k uvedenému datu) další podíl na předmětné nemovité věci [číslo] spojený s užíváním parkovacího stání [číslo] (viz půdorysný nákres založený mimo jiné na č.l. 1219).

14. Dohoda o užívání společné věci (halové garáže) byla předložena ve dvou různých verzích: č.l. 89, která byla předložena žalovanou 2., a č.l. 111, která byla předložena žalobkyní. Obě listiny obsahovaly shodný, strojově vytištěný text, týkající se užívání společné věci – nebytové jednotky – halové garáže [číslo] v k.ú. [část obce] pro parkování 12 osobních vozidel (12 parkovacích stání). Bylo konstatováno, že parkovací stání jsou označena čísly podle přílohy dohody, tak že spoluvlastnický podíl každého ze spoluvlastníků odpovídá výlučnému užívání příslušného parkovacího stání. Na listině žalobkyně, která byla datována 15. 8. 2013, byly obsaženy podpisy žalované 12. (parkovací stání [číslo]), právních předchůdců žalovaných 13. a 3. ([celé jméno původního účastníka] a [celé jméno původní účastnice]; parkovací stání [číslo]), žalované 7. (právní předchůdkyně žalobkyně ohledně parkovacího stání [číslo]), žalobkyně (parkovací stání [číslo]), [jméno] [příjmení] (parkovací stání [číslo]), [jméno] [příjmení] (parkovací stání [číslo]), žalovaných 8., 9. (parkovací stání [číslo]), žalovaného 10. (parkovací stání [číslo]), žalovaného 5. (parkovací stání [číslo]). Chyběly podpisy u parkovacího stání [číslo] (žalované 1.), parkovacího stání [číslo] (žalovaná 14.), parkovacího stání [číslo] (žalovaný 6.). Listina z č.l. 89 neobsahovala podpis [celé jméno původní účastnice], žalované 9. a obsahovala podpis u parkovacího stání [číslo] (bez napsaného jména). Z uvedeného je zřejmé, že listina nemohla být podepsána všemi spoluvlastníky v roce 2013, ale že se jednalo o listinu, kterou vytvořil prodávající (developer, žalovaná 2.), aby to odpovídalo jednotlivým kupním smlouvám, kterými byl nabýván podíl na halové garáži s konkrétním vymezením příslušného parkovacího stání. Dohoda pak byla následně po podpisu kupní smlouvy dodatečně podepisována dotčenými osobami (i když ne všemi). V příloze dohody byl půdorysný náčrt halové garáže s označením jednotlivých parkovacích stání (čl. 91), z fotografií halové garáže (viz dále) a z místního ohledání věci dne 7. 2. 2022 (protokol č.l. 1584) je zřejmé vyznačení čísla každého parkovacího stání na podlaze garáže.

15. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaná 2. jako prodávající podílů na společné věci vymezila práva a povinnosti spoluvlastníka s podílem na věci (vymezeného parkovacího stání) v kupní smlouvě, kterou spoluvlastník nabýval bytovou jednotku spolu s podílem na garáži. Souhrnně pak byl přehled spoluvlastníků a jejich práv uveden v dohodě o užívání společné věci, kterou však všichni spoluvlastníci nepodepsali (v řízení to nevyšlo najevo). Nikdo ze spoluvlastníků (ani žalobkyně) však existenci dohody o užívání společné věci nepopíral (žalobkyně vycházela z této dohody a odvozovala z ní svoje nároky na náhradu za užívání). Dohoda neobsahovala žádné informace o rozdílné kvalitě jednotlivých parkovacích míst a o vyloučení náhrady za užívání parkovacího místa, které by nebylo srovnatelné (co do kvality parkování) s jiným parkovacím místem (stáním).

16. Mezi účastníky bylo sporné, že podíloví spoluvlastníci se na základě výzvy žalobkyně ostatním spoluvlastníkům (dopisem ze dne 11. 5. 2017) účastnili schůze spoluvlastníků dne 7. 6. 2017 (s výjimkou [celé jméno původní účastnice] popř. dědiců jejího zemřelého manžela), za žalobkyni vystupoval její právní zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, za žalované 1., 2., 4., 6., 7., 9. – 12. vystupoval zástupce Mgr. [příjmení], advokát, žalovaný 5/ se jednání účastnil osobně. Zástupce Mgr. [příjmení] nesouhlasil s návrhem žalobkyně na změnu dohody spoluvlastníků o užívání společné věci (výměnu parkovacího místa [číslo] za 52), žalovaný 5. se hlasování zdržel, pro byla pouze žalobkyně prostřednictvím svého zástupce. Žalobkyně označila k uvedené sporné skutečnosti důkaz prezenční listinou ze schůzky, pozvánkou a plnými mocemi, které byly vystaveny pro Mgr. [příjmení] výše uvedenými žalovanými (č.l. 1285 p.v. a násl.) a výslechem žalovaného 5. Uvedenými listinami a výslechem žalovaného 5. byla uvedená sporná skutečnost prokázána (což je dílčím skutkových závěrem).

17. Mezi účastníky bylo sporné (s ohledem na tvrzení žalobkyně), že vymezení parkovacího stání [číslo] [číslo] (ne) umožňuje jejich (bezproblémové) užívání (srovnatelné s užíváním jiným parkovacích míst) v případě využití parkovacích stání [číslo] 50 (současně) k parkování aut. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně neužívala (nemohla užívat) obě garážová stání [číslo] najednou v období od 7. 11. 2018 do 7. 8. 2020. Při vymezení uvedených právně významných skutečností šlo o rozlišení mezi objektivní nemožností parkovací stání využívat (při obsazení dalších dvou souvisejících parkovacích stání) a faktickým užíváním parkovacích míst [číslo] (např. v případě neužívání parkovacího stání [číslo] které bylo umístěno společně s [číslo] mezi opěrnými sloupy). V průběhu dokazování vyšlo najevo a žalobkyně to připustila (a upřesnila v tomto ohledu svá tvrzení), že je možné obsazení všech tří parkovacích míst [číslo] – 50 najednou. To bylo zřejmé i z výpovědi žalobkyně, žalované 12., žalovaného 13. a svědka [jméno] [příjmení] a z fotografií z č.l. 1260 – [číslo]. Žalobkyně však uplatňovala výrazné obtíže při parkování s ohledem na nenormové rozměry dotčených stání (a i nedisciplinovanost majitele parkovacího stání [číslo]), a tedy omezení svých práv spoluvlastníka oproti míře práv ostatních spoluvlastníků (ve srovnání s právy ostatních spoluvlastníků).

18. Z výpovědi žalobkyně, žalované 12., žalovaného 13. a svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že parkovací stání [číslo] – 50 bylo možné užívat souběžně (byť žalobkyně a svědek [příjmení] zdůrazňovali s tím spojené obtíže, tj. opouštění parkovacího stání [číslo] přes dveře spolujezdce; žalovaní 12. a 13. ve svých výpovědích obtíže žalobkyně bagatelizovali a přičítali je nedostatku řidičské zdatnosti); žalovaní 4. a 5. se neuměli k využívání parkovacích stání žalobkyně v rozhodném období vyjádřit, žalovaný 5. potvrdil, že při uvedeném setkání 7. 6. 2017 Mgr. [příjmení] vyzkoušel parkování svým vozidlem na parkovacím stání [číslo] nevznikly při tom žádné problémy (aniž by bylo zřejmé, zda parkovací stání [číslo] bylo v době parkování obsazeno). Z fotografií z č.l. 1260 – [číslo] je zřejmé využití parkovacích stání [číslo] – 50 najednou. Z půdorysného nákresu halové garáže s kótami šířek parkovacích stání (čl. 19, č.l. 1305, č.l. 1350, [číslo]) vyplynulo, že parkovací stání [číslo] mají nejužší rozměry ve srovnání s ostatními; méně než 2,5 m na šířku mělo celkem 5 parkovacích stání. Z půdorysného nákresu halové garáže (č.l. 23) soud zjistil, shodné skutečností, dále pak skutečnost, která vyplynula z výpovědi žalobkyně a svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně a fotografií č.l. 1263, [číslo], [číslo] - [číslo], [číslo], [číslo], že za parkovacím stáním [číslo] je umístěn hlavní uzávěr vody. Z fotografií č.l. 1264, [číslo] vyplývá, že mezi zádí vozidla (na parkovacím stání [číslo]) a konstrukcí k ochraně vodního vedení je odstup (fotografie č.l. 1264 však znázorňuje zaparkování automobilu do příjezdové cesty mimo stání, fotografie č.l. 1268 znázorňuje jen záď vozidla bez dalších měřítek zaparkování v rámci stání); z fotografie z č.l. 1269 vyplýval též odstup od parkovacího stání [číslo]. Z výpovědi žalobkyně, žalované 12. a svědka [jméno] [příjmení] a dále též z řady fotografií detailů halové garáže (č.l. 126, č.l. 1255, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]) vyplynulo, že parkování ovlivňuje kryt vedení, který zužuje parkovací stání (umístěný na opěrném sloupu), a ochranu vedení a sloup s hlavním uzávěrem vody na zadním konci parkovacího stání (při obvodové stěně garáže), byť z výpovědi žalované 12., žalovaného 5. a z fotografií č.l. 1266, [číslo], [číslo] vyplynulo, že ochranná konstrukce na boku parkovacího stání otevření dveří nezamezuje (může však omezovat opuštění parkovacího stání, stejně jako vozidlo na parkovacím stání [číslo]). Z odborného posudku Ing. [jméno] [jméno] z 11. 12. 2017 (č.l. 109) vyplynulo že garážová stání [číslo] – 50 neodpovídají normě ČSN 73 [číslo], zejména s ohledem na šířky parkovacích stání a s ohledem na šířku příjezdu k parkovacímu stání (na uvedená parkovací stání chybělo 1,11 m, konkrétně parkovací stání [číslo] mělo s ohledem na zásah boční konstrukce odpadní trubky pouze 2,26 m, místo 2,75 m). Z vyjádření Ing. [jméno] [jméno] (č.l. 1278) soud zjistil, že dotaz na bezpečnost parkování nedává z odborného hlediska smysl, ale menší parkovací stání (než je dimenze dle ČSN) působí problémy. Z vyjádření Magistrátu města Karlovy Vary z 25. 4. 2017 (č.l. 93) bylo uvedeno (na dotaz žalobkyně), že hromadné garáže se navrhují především pro vozidla skupiny 1a (s menšími rozměry 4,75 m x 1,75 m x 1,80 m). Z fotografií č.l. 308 – č.l. 318, č. l. 1365, [číslo] vyplývalo, že užívání parkovacích stání [číslo] [číslo] limitovalo využívání parkovacího stání [číslo] (parkování na dělicí čáře, popř. za ní); fotografie se týkaly doby před nabytím dalšího podílu ([číslo]) žalobkyní. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobkyně mohla užívat (a po část rozhodné doby i užívala) parkovací stání [číslo] [číslo]. Šlo však o to, zda uvedené užívání (jeho omezení) je srovnatelné se způsobem užívání ostatních parkovacích stání (odpovídajících podílu [číslo] na společné věci). Soud II. stupně vymezil, že není podstatná jen objektivní možno parkování (zda je možné fyzicky auto zaparkovat), ale též případné obtíže, které žalobkyni zatěžují více, než ostatní spoluvlastníky. Poukázal na změny v projektu garáže (zvýšení počtu parkovacích míst a zřejmé nedostatky dimenzování parkovacích stání, k v rozporu s normou ČSN).

19. Protože na základě provedených důkazů nebylo jasné, za jakých ověřených (objektivizovaných) podmínek je možné parkovací stání žalobkyně užívat a zda parkovací stání žalobkyně ([číslo] [číslo]) jsou ve svém využití srovnatelná s ostatními, soud podle pokynů soudu II. stupně provedl místní ohledání s vyšetřovacím pokusem. Při místním ohledání dne 7. 3. 2022 (č.l. 1584) bylo zkoumáno, zda lze na parkovací místo zajet popředu, zda lze automobil po zaparkování opustit obejitím automobilu, jaké jsou možnosti opuštění zaparkovaného automobilu a zda automobil zaparkovaný na parkovacím stání [číslo] zasahuje do příjezdové cesty při zachování přiměřeného odstupu od hlavního uzávěru vody. Soudní vykonavatel byl schopen i při obsazení parkovacího stání [číslo] (automobilem umístněným ve středu stání) zaparkovat na parkovacím stání [číslo] pozadu (v menším počtu kroků – 4x couvání) a popředu (s větším počtem kroků 5x couvání); při parkování s autem s menšími rozměry (Toyota Yaris) bylo parkování možné s menším počtem kroků a bylo možné též možné automobil lépe opustit (parkovala zástupkyně žalovaných 8/ - 10/). Místní ohledání potvrdilo faktickou možnost parkování (oběma způsoby, byť oba způsoby byly ztěžovány dimenzováním parkovacího stání parkovacího stání č. [číslo] (počet kroků), možnost opuštění vozidla obejitím vozidla v rámci parkovacího stání [číslo] i před parkovací stání [číslo] zajištění přístupu k hlavnímu uzávěru vody. Soud se ale nezabýval možností užívání parkovacího stání [číslo] v případě obsazení parkovacího stání [číslo].

20. S ohledem na omezení parkování na parkovacím stání [číslo] (zúžení i zkrácení parkovacího stání), které (při vyšetřovacím pokusu) výrazně ztěžovalo zaparkování vozidla žalobkyně, a s ohledem na obtíže způsobené při opuštění vozidla při zaparkování popředu (v případě obsazení parkovacího stání [číslo]), soud považoval za nezbytné zpracování znaleckého posudku z oboru dopravy, který by kromě ověření postupu při parkování na parkovacím stání [číslo] objektivizaci možností upuštění vozidla na parkovacím stání [číslo] srovnal kvalitu parkování na parkovacím stání [číslo] s kvalitou parkování dalších na dalších parkovacích stáních (ve smyslu ověření, zda i další parkovací stání mají výrazné limity užívání, jako je mají parkovací stání žalobkyně). Účelem znaleckého zkoumání bylo též ověření, že organizace parkování je myslitelná způsobem, který by respektoval právo žalobkyně užívat své parkovací stání ve stejném rozsahu jako ostatní spoluvlastníci.

21. Ze znaleckého posudku [číslo] z 1. 8. 2022 soud zjistil, že parkovací stání [číslo] je nevyhovující šířkou (2,38 m), vyhovující délkou (5 m), nevyhovující pro zaparkování jízdou vpřed, pro zaparkování couváním vyhovuje, kvalita parkování je, pokud jde o nájezd, špatná. Parkovací stání [číslo] bylo nevyhovující (kromě šířky 2,26 m) též v délce parkovacího stání 4,56 m (a mělo nejhorší hodnocení ze však parkovacích stání zejména s ohledem na omezení šířky a délky rozvody). Obdobně špatné parkování bylo možné na parkovacím stání [číslo] (nevyhovující šířka, parkování jízdou vpřed). Pokud jde o nástup a výstup po zaparkování vozidla, byly jako nevyhovující (při parkování popředu i pozadu) obě parkovací stání [číslo] [číslo]. Jako špatné kvality bylo vyhodnoceno opuštění vozidla i u parkovacích stání [číslo] – 57. U parkovacího stání [číslo] odpadní roury u sloupu znemožňují řidiči odchod od vozidla podél levého boku vozidla a vozidla (při zaparkování couváním) a stání je třeba opustit přes parkovací stání [číslo]. Jako špatné v obou parametrech byla vyhodnocována parkovací stání [číslo]. Ze znaleckého posudku vyplývala též možnost zlepšení kvality parkování u vícero parkovacích stání (včetně parkovacích stání [číslo] parkovací stání [číslo] mohlo mít výborné hodnocení nájezdu i opuštění vozidla, parkovací stání [číslo] dobré hodnocení v obou parametrech). Z výslechu znalce [celé jméno znalce] při jednání soudu dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že norma upravující navrhování parkovacích míst vychází z možnosti opuštění vozidla řidičem (ne již spolujezdcem). Parkovací stání [číslo] má omezení délky pro zaparkování hlavním uzávěrem vody o 40 cm, tedy při délce vozidla žalobkyně 4,6 m, popř. přesně 4,56 m (konkrétně jsou rozměry vozidla podle obecných informací u vozidla žalobkyně [číslo] mm x 2041 mm / [číslo] mm bez zrcátek/ x [číslo] mm č.l. 1570, soud konstatuje technicky stanovenou odchylka mezi stěnou s hlavním uzávěrem vody a zádí vozidla podle obecných informací je přesně 133 mm při přesném zaparkování na přední hranici parkovacího místa parkovacího stání [číslo]). Je možné zaparkování vozidla v rámci parkovacího stání [číslo] pokud dojde k zaparkování těsně u stěny s uzávěrem (a dochází k omezení možnosti opustit parkovací stání [číslo] obejitím místa k parkovacímu stání [číslo]); u parkovacího stání [číslo] je vhodné parkování pozadu (aby se dveře otevíraly do prostoru mezi sloupy a aby došlo k vhodnějšímu nájezdu).

22. Půdorysné plány 1:50 zpracované Ing. [příjmení] č. A1 [číslo] z června 2013 (v příloze spisu) byly podkladem pro zpracování znaleckého posudku a obsahovaly varianty 10 i 12 parkovacích míst ve společné věci (variantu 10 parkovacích míst potvrzovaly i kopie katastrální mapy se zakresleným 1 NP sekce B3 z č.l. 20.

23. Pokud jde o odchylky ve výsledcích místního ohledání a závěry znalce, jsou vysvětlitelné. Možnost obejití vozidla při zaparkování v rámci parkovacího stání [číslo] se musí zvažovat i s ohledem další parametry parkování (zejména nevybočování do příjezdové cesty a využívání parkovacího stání [číslo]) lze považovat za vyloučenou. Možnost opuštění obsazeného parkovacího stání kolem rozvodů na bodu opěrného sloupu lze považovat za vyloučenou při zvážení využitelnosti parkovacího státní [číslo].

24. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že parkovací stání [číslo] byla znalcem vyhodnocena jako nejhorší v hodnocení možnosti parkování a možnosti opuštění vozidla. Parkovací stání [číslo] lze využívat k parkování a) při zaparkování pozadu, b) zaparkování až u hlavního uzávěru vody, c) s opuštěním stání přes parkovací stání [číslo]. Parkovací stání [číslo] je vhodnější pro parkování popředu a za současné koordinace parkování s parkovacím stáním [číslo]. Existují způsoby organizace parkování, které parkování v garáži výrazným způsobem zlepší (mimo jiné u obou parkovacích stání [číslo]); definitivní řešení problémů je možné jen při redukci počtu parkovacích míst.

25. Žalobkyně uplatňovala jako právně významnou skutečnost to, že za parkovacím stáním [číslo] je umístěn hlavní uzávěr vody. Užívání parkovacího stání brání v přístupu k uzávěru vody a může ztěžovat opravy rozvodů vody a protipožární zásah. Ze sbírky listin Krajského soudu v Plzni, rejstříku společenství vlastníků jednotek ohledně Společenství vlastníků pro dům [ulice a číslo], 487, 488 (č.l. 1306 p.v.) soud zjistil, že společenství spravující dům bylo ustanoveno a z připojeného notářského zápisu z 21. 8. 2014 (č.l. 1307) vyplynulo, že společenství provedlo dne 21. 8. 2014 první schůzi shromáždění s přijetím stanov. Podle stanov měl být k uzávěrům vedení zajištěn volný přístup, jako první členové výboru byli m. j. ustanoveni žalovaná 12., žalovaný 5. a žalovaný 13. Z fotografií č.l. 1264 a [číslo] nelze ohledně přístupu k hlavnímu uzávěru nic zjistit (viz hodnocení výše). Vliv parkování na přístup k hlavnímu uzávěru vody (s důsledky jak s ohledem na požární bezpečnost tak s ohledem na bezpečnost parkování) vyhodnocoval znalec v rámci znaleckého posudku (a svého výslechu). Ze zprávy HZS K. kraje z 9. 3. 2022 (č.l. 1599) vyplývalo, že přístup k hlavnímu uzávěru vody je třeba zajistit (jinak dojde k porušení povinností na úseku požární ochrany); navýšení počtu parkovacích míst vliv na požární bezpečnost nemá. Fotografie žalovaného 4. parkovacího stání [číslo] (č.l. 1720) do řízení nic nového nepřinesla; ze znaleckého posudku je zřejmé, že zaparkování vozidla žalobkyně na parkovacím stání [číslo] omezuje přístup k hlavnímu uzávěru vody, byť uzavření (otevření) uzávěru nevylučuje). Lze uzavřít, že s ohledem na nutnost využití parkovacího stání (prakticky) až ke stěně se dvířky hlavního uzávěru vody dochází k omezení přístupu a též k nebezpečí posouzení takového parkování jako rozporného s protipožárními předpisy (i když obsluha uzávěru by při obvyklém využití parkovacího stání [číslo] k uzavření a otevření měla být zajištěna).

26. Mezi účastníky byla sporná obvyklá cena nájemného za užívání garážového stání ve společné věci účastníků od 7. 11. 2018 do 7. 8. 2020 (21 měsíců). Žalobkyně tvrdila částku 1.400 Kč měsíčně (částka 30.800 Kč však odpovídala měsíční náhradě ve výši 1.467 Kč, nikoli 1.400 Kč) a označila ke svému tvrzení důkazy zprávami o ceně parkovného a znaleckým posudkem z oboru ekonomika. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] [jméno] (č.l. 1284 z 23. 11. 2020 a č.l. 1844 z 21. a 22. 11. 2022) soud zjistil, cenu parkování v podzemní halové garáži na nám. Dr. [jméno] [příjmení] v [obec] ve výši 1.400 Kč měsíčně od 1. 1. 2019 a 1.250 Kč měsíčně od 1. 8. 2018 do 31. 12. 2018). Ze zprávy Hotelu Thermal z 3. 1. 2022 (č.l. 1536) soud zjistil, že cena parkování v areálu hotelu (podzemní i nadzemní garáže) činila 5.800 Kč na 6 měsíců, tj. 967 Kč měsíčně od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a 7.200 Kč na 6 měsíců, tj. 1.200 Kč měsíčně od 1. 1. 2020. Z vyjádření znalce [příjmení] [příjmení] z 15.12. 2022 (č.l. 1847) soud zjistil, že znalec (v rámci odborného vyjádření) konstatoval obtížnost zjištění nájmu starší garáže, odhadl nájem [číslo] – 2.200 Kč na stání a měsíc, výnosová metoda by svědčila o průměrném nájemném [číslo] – 2.000 Kč měsíčně. Soud vycházel zejména ze skutečně vybíraného nájemného v hromadných garážích, s ohledem na vyjádření znalce pak vycházel z horní části zjištěného rozmezí, tj. částky 1.250 Kč do 31. 12. 2018 a 1.400 Kč od 1. 1. 2019. Zpracování znaleckého posudku s ohledem na (konstatovanou) omezenou zjistitelnost reálných nájmů parkovacího stání považoval soud za nadbytečnou (navíc pokud mezi zjištěnými cenami a odhadnutými cenami nebyl zásadní rozpor). Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že za žalované období činí částka náhrady za užívání (nájemné) 29.200 Kč ([číslo] x 1.250 Kč, 1.250 Kč, 19x 1.400 Kč a [číslo] x 1.400 Kč)

27. Žalobkyně uplatňovala jako právně významnou skutečnost též to, že má zdravotní (pohybová) omezení, což ovlivňuje využívání jejích parkovacích stání (za situace jejich nestandardní velikosti). Soud vyhodnotil tuto skutečnost jako právně nevýznamnou, protože výkon práv a povinností spoluvlastníka, který má zdravotní omezení, nemůže být hodnoceno jako omezenější oproti výkonu práv a povinností spoluvlastníka bez zdravotních omezení.

28. Soud dále vymezil k námitce žalovaných 8. – 10. jako právně významné, že žalobkyně pořizovala podíl, který odpovídal parkovacímu stání [číslo] se slevou (u vědomí jeho velikosti). Poté, co soud II. stupně, že okolnosti nabytí podílu žalobkyní (dalšími osobami) nejsou pro posouzení sporu podstatné, se soud touto otázkou dále nezabýval (byť původně prvostupňový soud okolnosti nabytí, i když ne slevu, ve svých závěrech zohledňoval).

29. Kolaudační souhlas Magistrátu města Karlovy Vary z 29. 7. 2013 (č.l. 1573) neměl pro rozhodnutí soudu význam, protože veřejnoprávní rozhodnutí (jiný způsob posouzení věci) o splnění podmínek pro užívání stavby nic nesvědčí o uspořádání spoluvlastnických vztahů. Samo o sobě veřejnoprávní rozhodnutí nebude prokazovat ani to, zda užívání uvedeného počtu parkovacích míst je možné.

30. Soud neprovedl další důkazy, které navrhovala žalobkyně: Soud neprovedl důkaz výslechem manžela žalované [jméno] [příjmení] a e-mailu z č.l. 25, protože se skutečností, které se důkazy týkaly (sleva z kupní ceny podílu na garáži), soud nakonec nezabýval (s ohledem na výsledky dokazování o možnostech parkování žalobkyně). Listinami vyjádřením se-mailem z 11. 11. 2016 (č.l. 21), užíváním podílů v garáži (č.l. 26), informacemi o řízení (č.l. 52), kolaudačním souhlasem (č.l. 92), průvodním e-mailem k dohodě (č.l. 110), korespondencí k náhradě za parkovací stání [číslo] (č.l. 113 – 121, 127, č.l. 305, č.l. 307), půdorysnými schématy domu (č.l. 280), informacemi o protipožárním zabezpečení (č.l. 1305 p.v.), fotografiemi č.l. 123 – č.l. 125, č.l. 128 – č.l. 134, č.l. 319, č.l. 320 - 326 (týkaly se nesouvisejících parkovacích stání) soud důkaz neprovedl, protože z nich nemohly vyplynout žádné právně významné skutečnosti. Důkaz listinami výpisem z katastru nemovitostí z 20. 9. 2017 (č.l. 39) soud neprovedl, protože se týkaly skutečností mezi účastníky nesporných. Soud neprovedl výslech Ing. [jméno], který zpracoval pro žalobkyni odborné vyjádření, protože a) měl být vyslýchán k odborné otázce, ke které se má v zásadě vyjadřovat pouze znalec, b) skutečnost, ke které se měl vyjadřovat (tj. soulad rozměrů parkovacího stání s ČSN), byla prokázána podaným písemným (odborným) vyjádřením (jehož obsah ani nebyl zpochybňován). Fotografie v přílohách podání žalobkyně z 18. 3. 2023 a 20. 4. 2023, které se trvaly excesů spoluvlastníků při užívání společné věci, neměly pro rozhodnutí žádný význam, protože předmětem sporu byla náhrada omezení spoluvlastnických práv v důsledku znemožnění (omezení) užívání parkovacího stání [číslo] podle dohody spoluvlastníků o užívání společné věci.

31. Soud neprovedl důkazy, které navrhovala žalovaná 2., soud neprovedl nákresem skutečného provedení parkovacího stání Ing. [příjmení] (č.l. 94), protože skutečnosti, které měly být prokazovány (dimenzování parkovacího stání, již byly prokázány odborným vyjádřením. Návrhu žalovaných 8. – 10. na provedení důkazů ke slevě z kupní ceny (č.l. 1353, [číslo]) a výslechem Mgr. [jméno] [příjmení] nebylo vyhověno, protože se slevou z kupní ceny s ohledem na zjištění možnosti parkování žalobkyní nebylo třeba zabývat. Soud neprovedl důkazy, které navrhovali žalovaní 1., 4., 5., 12., 14. na provedení důkazu výslechem žalované 1/, jednatele žalované 2., žalované 3., žalovaného 6., žalovaného 8., žalované 9., žalovaného 10., žalované 14., protože skutkový stav věci se podařilo prokázat jinými důkazy (konkrétní podmínky užívání parkovacích stání [číslo] [číslo]). Výslech svědka [příjmení] [příjmení] a důkaz listinami ke slevě z kupní ceny (č.l. 1353, [číslo]) nebylo třeba provádět proto, že okolnosti nabytí podílů nebyly pro rozhodnutí soudu nepodstatné. Z fotografie č.l. 1265 nevyplývalo žádné konkrétní skutkové zjištění.

32. Soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné, a dále dílčí skutkové závěry o sporných skutečnostech.

33. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

34. Podle § 1126 odst. 1 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle § 1126 odst. 2 o. z. při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle § 1127 o. z. z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

35. Účastníci jsou spoluvlastníci nebytové jednotky ve smyslu § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, odst. 2, § 1159 o. z. Účastníci se neshodli na způsobu užívání společné věci, protože žalobkyně mínila, že dohoda o správě společné věci (§ 1126 odst. 1 o. z.) ji oproti ostatním spoluvlastníkům věci znevýhodňuje (neposkytuje jí možnost výkonu práv v rozsahu jejího podílu na společné věci - § 1122 odst. 1 o. z.). Úprava náhrady za vyloučení z užívání společné věci byla komplexně řešena ve stanovisku pléna Ústavního soudu z 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo]. V uvedeném stanovisku je citována podstatná judikatura ve věci náhrady za vyloučení spoluvlastníka z užívání společné věci.

36. V řízení vyšlo najevo, že původní spoluvlastníci společné věci nabývali své podíly na společné věci (halové garáži – nebytové jednotce) postupně od developera, žalované 2., podmínky užívání společné věci (evidentně v režimu běžné správy dle § 1128 odst. 1 o. z.) byly stanoveny v „ písemné dohodě“, která byla (novým) spoluvlastníkům předkládána k podpisu. Podstatou dohody bylo, že každý ze spoluvlastníků měl určeno konkrétní parkovací stání v garáži (označené číslem parkovacího stání), a uvedené stání měl v rámci užívání společné věci k dispozici (12 parkovacích stání odpovídalo 12x 1/12 podílům na věci). Spoluvlastníci tak uzavřeli dohodu o užívání společné věci (zřejmě dle § 137 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb. s ohledem na dataci listiny; pro rozhodnutí soudu to však podstatné nebylo; obě úpravy, z. č. 40/1964 Sb. a z. č. 89/2012 Sb., řeší tuto problematiku obdobně; pro režim uvedené dohody od 1. 1. 2014 je dle § 3028 odst. 2 o.z. podstatný o.z.) s tím, že dohoda došla účinků v okamžiku prodeje prvního podílu na garáží prvnímu ze spoluvlastníků (převodem ze žalované 2. vlastníka celé věci). Další spoluvlastníci vstupovali do dohody nabytím vlastnického práva k příslušnému podílu (kterému dle dohody žalované 2. a příslušného spoluvlastníka odpovídalo konkrétní parkovací stání). Spoluvlastníci sice uzavřeli dohodu o užívání parkovacích stání, ale nijak se nedohodli na otázce případných kompenzacích za kvalitu (nekvalitu) parkovacího stání: např. usnesení Nejvyššího soudu z 8. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016, z 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016. Uvedená dohoda vázala původní nabyvatele podílů a váže i současné spoluvlastníky věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008). Okolnosti, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, zde byly již v době vzniku dohody o běžné správě garáže, popř. vstupu žalobkyně do práv a povinností spoluvlastníka; míra využívání sousedních parkovacích stání změnou okolností není (není tak ani důvod pro odhlédnutí od dohody).

37. Schůze spoluvlastníků dne 7. 6. 2017 byla svolána za účelem projednání návrhu na změnu běžné správy společné věci. Většina spoluvlastníků změnu (oproti vymezení developera) nechtěla a odmítla odpovědnost za užívání společné věci žalobkyní. Ze stanoviska spoluvlastníků k navrhované změně úpravy běžné správy nelze dovozovat odpovědnost (za újmu žalované), protože k újmě žalobkyně v souvislosti s tímto nesouhlasem nedošlo. Jakékoli důsledky rozhodování spoluvlastníků o běžné správě, pokud vede k vyloučení spoluvlastníka, jsou řešitelné v rámci peněžité náhrady (za omezení spoluvlastnických práv).

38. Soud na základě doplněného dokazování (zejména v souladu se znaleckým posudkem) dospěl k závěru, že žalobkyně je oproti ostatním spoluvlastníkům (snad kromě spoluvlastníka, který užívá parkovací stání [číslo]) významně znevýhodněna pro omezení při užívání parkovacího stání [číslo] (rozměry stání a zejména rozvody, který zužují a zkracují parkovací stání). Protože jde o výrazné omezení, které žalobkyni brání zásadně v užívání parkovacího stání [číslo] (pokud má parkovat v rámci stání) tak, že a) nemůže parkovat s přiměřenou časovou dotací, b) nemůže vozidlo opustit po svém parkovacím místě (při zaparkování doporučovaným způsobem pozadu s ohledem na zúžení parkovacích stání [číslo] [číslo] oproti ČSN), c) může vozidlo opustit s výraznými obtížemi (při obtížnějším parkování popředu ze stejného důvodu), d) nemůže vozidlo zaparkovat bez omezení přístupu k hlavnímu uzávěru vody. Oproti názoru některých žalovaných má soud za to, že nelze uvažovat rozsah a kvalitu výkonu spoluvlastnických práv bez srovnání těchto parametrů se způsobem jejich výkonu ostatními spoluvlastníky; ostatně dále citovaná judikatura z takového srovnání (vždy) vychází.

39. V souladu se závěry soudu II. stupně soud uzavřel, že není zásadní, zda lze vůbec na parkovacím stání [číslo] parkovat, ale zda je tak možné činit bez výrazných obtíží a bez zásahu do užívání jiných spoluvlastníků. Není přitom dále podstatné, zda a za jakých podmínek (okolností) žalobkyně podíl (podíly) nabyla. Případné vady parkovacího stání může žalobkyně uplatňovat po prodávajícím, nemá to však žádný vztah k výkonu práv a povinností spoluvlastníka (§ 1922 odst. 1 o. z.).

40. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na velmi omezenou možnost užívání společné věci (v rozsahu podílu žalované [číslo]), je dána povinnost ostatních spoluvlastníků zaplatit žalobkyni náhradu za nemožnost užívat společnou věc jedním ze spoluvlastníků (v rozsahu jeho podílu [číslo], což odpovídá dvěma parkovacím stáním, konkrétně náhrada byla uvažována ohledně jednoho z nich, protože užívání jednoho parkovacího stání žalovaná nepopírala). Podmínky vzniku této povinnosti (existence rozhodnutí spoluvlastníků, které vyloučí (popř. omezí v míře, které neumožňuje plný výkon práv odpovídajících podílu na společné věci) spoluvlastníka z užívání společné věci, byly rozebírány judikaturou (v režimu z. [číslo] i o.z.). Rozsudek Nejvyššího soudu z 4. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, dále usnesení Nejvyššího soudu z 11. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3259/2017 vázaly peněžitou náhradu za omezení spoluvlastnického práva na existenci poměrů (ustavených většinou spoluvlastníků) nebo na většinové rozhodnutí spoluvlastníků, které vedou k nemožnosti výkonu spoluvlastnického práva v míře podílu vyloučeného (omezeného) spoluvlastníka. Pokud by takového rozhodnutí nebylo a některý ze spoluvlastníků svémocně omezil výkon spoluvlastnického práva jiného spoluvlastníka, byla by dána jeho povinnosti k úhradě bezdůvodného obohacení (rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 5. 2017, sp. zn. 28 Co 5386/2016; to však není tento případ, protože rozhodnutí spoluvlastníků (ve vyložené podobě) existuje. Navíc spoluvlastníci odmítli uspořádání užívání společné věci, jak je nastavil investor, změnit. Nelze tedy uvažovat o tom, že žalobkyně se užívání společné věci sama vzdala (to ostatně v řízení ani namítáno nebylo). I když lze přisvědčit námitkám žalovaných, že žalobkyně po omezenou dobu využívala možnost parkování na obou svých stáních, jednalo se o parkování za výrazných omezení, které podle výsledků dokazování trvalé parkování prakticky vylučuje, popř. je natolik omezené, že při úvaze o výši náhrady na nemožnost řádně svůj podíl užívat nehraje roli (usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1071/2014 – soud upozornil na nezbytné posouzení skutkové otázky rozsahu užívání, včetně jeho kvality, které je podkladem pro právní závěr o užívání podílu na společné věci nad rámec, nebo v rámci spoluvlastnického podílu). Žalobkyně nemá možnost užívat obě parkovací stání najednou, aniž by s tím byly spojeny vážné problémy; jedno parkovací stání bez těchto obtíží užívat lze, a tedy se má žalobkyni dostat plné náhrady na užívání podílu (pouze) v rozsahu [číslo] (nikoli v rozsahu 1/6).

41. Znalec dospěl k závěru, že je v moci spoluvlastníků řešit problém s výkonem práv spoluvlastníků (včetně žalobkyně) regulací parkování, a proto s ohledem na neochotu žalovaných obtíže žalobkyně řešit, mají za náhradu odpovídat všichni (ostatní) spoluvlastníci. Ostatně žalobkyně v průběhu řízení nabízela možnost zmenšení počtu parkovacích stání rozšířením [číslo] zrušením [číslo] za náhradu, na které by se ostatní spoluvlastníci, popř. spoluvlastníci domu (jich se přístup k hlavnímu uzávěru také týká) podíleli.

42. Ustanovení § 1127 o. z. je úpravou solidarity spoluvlastníků při jednání navenek (vůči osobám vně podílového spoluvlastnictví). Při vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky je podstatná míra odpovědnosti za vyloučení (tj. kdo se na vyloučení spoluvlastníka podílel). Byť podle soudní praxe není podstatné, co vyloučením užívání ostatní spoluvlastníci získali, ale co mohl získat vyloučený spoluvlastník (rozsudek Nevyššího soudu z 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4756/2010), nejde o odpovědnost na újmu (většinoví spoluvlastníci neporušují žádnou právní povinnost), a tedy neexistuje ustanovení zákona, které by solidaritu většinových spoluvlastníků zakládalo; na náhradě by se vylučující spoluvlastníci měli podílet v míře svých podílů.

43. Pokud žalovaná 3. plnila částku, která odpovídá jejímu podílu na společné věci, žalobkyni a ta uvedené plnění odmítla přijmout, dostala se sice žalobkyně do prodlení, závazek žalované 3. však nepochybně nezanikl (zanikl by složením částky do soudní úschovy v řízení dle § 289 a násl. z. č. 292/2013 Sb. uplatněním možnosti dle § 1953 odst. 1 o.z.). Pokud žalobkyně po odmítnutí plnění žalovanou 3. na svém požadavku setrvala a pokud žalovaná nesplnila svůj dluh náhradním způsobem, má žalobkyně právo na přisouzení náhrady též po žalované 3.

44. Soud zamítl požadavek žalobkyně na společné a nerozdílné zaplacení náhrady za užívání ostatními spoluvlastníky, protože pro solidární odpovědnost žalovaných není opora v zákoně, nebo v dohodě účastníků (§ 1127 o.z. se týká vnějších vztahů mezi spoluvlastníky a třetími osobami; na vnitřní vztahy mezi spoluvlastníky nedopadá). Soud však považoval za důvodný (eventuálně vyjádřený) požadavek žalobkyně na dílnou úhradu celkové (důvodně) požadované částky 29.200 Kč za rozhodné období v poměru podílů žalovaných na společné věci (prakticky odpovědnost 10 % při podílu [číslo] a 5 % při podílu [číslo]). Žaloba byla zamítnuta v části rozdílu mezi dílně požadovanou částkou a přisouzenou částkou odpovídající obvyklé ceně za užívání parkovacího stání (parkovnému, popř. nájemnému).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113.476 Kč, přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 5 %). Tyto náklady ve výši 126.085 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 1.540 Kč (v rozsahu odpovídajícím uplatnění práva na zaplacení částky 30.800 Kč), soudního poplatku za odvolání ve věci samé 1.540 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.800 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze 31 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast na jednání soudu dne 22. 6. 2020 s výší odměny odpovídající předmětu řízení po změně žaloby, změna žaloby, vyjádření ve věci samé 18. 1. 2021, 31. 3. 2021, 16. 12. 2021, 2. 3. 2022, 30. 6. 2022, 14. 11. 2022 a 11. 5. 2021, účast na jednáních soudu dne 18. 11. 2020 po dobu delší dvou hodin, 12. 3. 2021 po dobu delší šesti hodin, 15. 3. 2021 po dobu delší čtyř hodin, 2. 6. 2021, 25. 3. 2022 po dobu delší dvou hodin, 21. 11. 2022 po dobu delší dvou hodin, 17. 4. 2023 po dobu delší dvou hodin, účast na místním ohledání a ohledání věci znalcem, odvolání proti meritornímu rozhodnutí, jednání před soudem II. stupně) a z částky 1.170 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne 24. 4. 2023) včetně dvaatřiceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 11. 2021 náhrada 1.818,06 Kč za 170 ujetých km v částce 1.018,06 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 85.128,06 Kč ve výši 17.876,89 Kč a dále zálohy na náklady spojené s provedením důkazu ze dne 27. 5. 2022 dle § 141 odst. 1 o.s.ř. v částce 20.000 Kč.

46. Soud považoval za účelně vynaložené náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. úkony právní služby do změny žaloby, však pouze v rozsahu odměny za řízení o zaplacení dlužné částky. Převzetí zastoupení, sepsání žaloby i účast na jednání soudu dne 22. 6. 2020 lze považovat za využitelné pro další řízení. I když žaloba směřovala k jinému výsledku, než byl nakonec v řízení skutečně projednán, obsahovala tvrzení, která byla i pro další postup soudu významná. Při jednání soudu dne 22. 6. 2020 již byly probírány skutečnosti týkající se změny žaloby a dalšího (procesně využitelného) postupu v řízení. Náhradu za ztrátu času za účast na osmi odročených jednáních (v důsledku nedostatku účasti účastníků s bydlištěm v zahraničí) soud nepovažoval za účelně vynaloženou. Uvedená jednání byla nařízena k projednání požadavku žalobkyně na zrušení rozhodnutí spoluvlastníků (což byl požadavek, se kterým by žalobkyně byla v posledku neúspěšná). Neúčelně vynaložený byl i úkon právní služby v souvislosti s převzetím zastoupení novým zástupcem žalobkyně (nelze na protistranu přenášet odpovědnost za změnu právního zastoupení).

47. Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, v rozsahu jejich přisouzení žalobkyni byly mezi žalované podle jejich účasti na sporu rozděleny. Stejně jako v případě odpovědnosti za náhradu bylo vycházeno z poměru podílů žalovaných na společné věci. Žalobkyni tak přísluší vůči spoluvlastníkům s podílem [číslo] 10 % přiznaných nákladů řízení (11.347,60 Kč), spoluvlastníkům s podílem [číslo] 5 % nákladů řízení (5.673,80 Kč).

48. Podle § 148 odst. 1, § 155 odst. 1 věta druhá o.s.ř. soud rozdělil co do základu (vyjádřením poměru) mezi účastníky podle jejich úspěch ve věci povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly státu (v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku). Žalobkyni byla povinnost uložena v rozsahu 5 % těchto nákladů, žalovaným 1., 2., 4., 5., 6., 10., 12., 14., každému z nich, v rozsahu 9,5 %, žalovaným 3. a 13. j v rozsahu 4,75 % těchto nákladů a žalovaným 8. a 9. (šlo o manžele, kteří měli podíl na věci ve společném jmění) společně a nerozdílně v rozsahu 9,5 % těchto nákladů s tím, že o splatnosti a lhůtě k plnění bude rozhodnuto zvláštním usnesením (poté, co nabude právní moci usnesení o určení znalečného).