17 C 183/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na p.p.č 204 v katastrálním území Dalovice, pod adresou [adresa žalované], a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 23.815,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované vyklizení bytu uvedeného ve výrok I. tohoto rozsudku. Uváděl, že je výlučným vlastníkem předmětného bytu. Účastníci jsou bývalí manželé, kteří žili naposledy v uvedeném bytě se svou nezletilou dcerou. V roce 2014 žalobce odpustil společnou domácnost, k rozvodu manželství došlo k 16. 8. 2017 Nezletilá dcera v bytě bydlela s matkou do srpna 2019, od té doby užívá byt žalovaná sama. Následně byla dcera svěřena do péče otce. Žalovaná za užívání bytu dobrovolně nic neplatí. Žalobci byl přiznán nárok na náhradu za užívání s odůvodněním, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu. Ani po vydání rozhodnutí však žalovaná náhradu za užívání bytu neplatí.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalovaný drží veškerá aktiva ze zaniklého společného jmění, a tak si žalovaná nemůže pořídit vlastní bydlení. Žalovaná navrhovala stanovení lhůty pro vyklízení v délce 12 měsíců od pravomocného skončení probíhajícího řízení o zrušení a vypořádání společného jmění účastníků, popř. zřízení věcného břemene užívání bytu na uvedenou dobu (po poučení soudce, že je třeba právo na zřízení věcného břemene uplatnit vzájemnou žalobou, se žalovaná rozhodla uplatňovat pouze obranu ve formě delší lhůty k plnění).

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a žalovaná byli manželé od 10. 11. 2007 do 16. 8. 2017 (manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 16. 8. 2017, sp. zn. 9 C 92/2017).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že v době uzavření manželství účastníci bydleli v bytě č. jednotky [číslo] v k.ú. [obec]; byt byl a v současné době nadále je ve vlastnictví žalobce.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že v roce 2014 společnou domácnost účastníků opustil žalobce; do společné domácnosti se již nevrátil.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že do srpna 2019 žalovaná v předmětném bytě bydlela s (tehdy) nezletilou dcerou účastníků [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], od srpna 2019 žalovaná užívá předmětný byt sama.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 12. 5. 2020, č.j. 56 Co 27/2020-292 bylo rozhodnuto o svěření (tehdy) nezletilé [jméno] do péče otce.

8. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobce navrhl žalované v roce 2017 a 2018 uzavření nájemní smlouvy ohledně předmětného bytu. Žalobce označil k uvedené sporné skutečnosti důkaz korespondencí účastníků, a to dopisem z 9. 10. 2017 (č.l. 73), který byl odeslán poštou 10. 10. 2017 (č.l. 74) a doručen 25. 10. 2017, dopisem z 2. 2. 2018 (e-mail z 2. 2. 2018, č.l. 75) a dopisem z 7. 3. 2018 (e-mail z uvedeného dne, č.l. 76) s přílohou dopisem z 7. 3. 2018 (č.l. 82). Z uvedených listin vyplývalo, že žalobce navrhoval žalované uzavření dohody o nájmu s poloviční výší nájemného a s poloviční výší služeb (s ohledem na užívání bytu s nezletilou dcerou [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození]). Žalovaná uzavření nájemní smlouvy odmítla s tím, že žádá řešení užívání bytu komplexně s vypořádáním veškerých společných práv a povinností. Dopisem z 7. 3. 2018 byl opakován návrh na náhradu za užívání bytu 3.000 Kč měsíčně (1/2 z částky 6.000 Kč obvyklého nájemného) v období od září 2017 do února 2018 a částky nákladů na služby za uvedené období 19.380 Kč. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobce žalované navrhoval v říjnu 2017 uzavření nájemní smlouvy na částku 3.000 Kč (jako ½ obvyklého nájemného). V průběhu řízení žalovaná vyjádřila ochotu na uvedenou nabídku přistoupit, pro žalovaného to již bylo nepřijatelné.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná žalobci za užívání předmětného bytu nic neplatila v období září 2017 – únor 2018, žalobci byla soudem přisouzena náhrada za užívání v částce 18.000 Kč (rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 23. 4. 2019, č.j. 64 Co 1/2019-135). O náhradě za náklady na dodávku služeb v částce 19.380 Kč do předmětného bytu v uvedeném období bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karlových Varech z 21. 7. 2020, č.j. 13 C 98/2018-260.

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná nic nehradí jako náhradu za užívání předmětného bytu ani v období březen 2018 – květen 2021, žalobce uplatňuje náhradu za užívání v částce 216.000 Kč u zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 49/2021.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi účastníky je veden spor o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého rozvodem manželství pod sp. zn. 12 C 242/2020 s tím, že řízení bylo u zdejšího soudu zahájeno k žalobě žalobce dne 11. 8. 2020 (žalovaná uplatňovala samostatnou žalobou vypořádání 13. 8. 2020); o vypořádání společného jmění nebylo dosud rozhodnuto.

12. Soud nepovažoval za podstatná tvrzení žalované, že žalobce drží aktiva zaniklého společného jmění účastníků (bývalých manželů) a o obstrukčním chování žalobce v řízení o vypořádání společného jmění účastníků. Postup při vypořádání společného majetku a jeho výsledky nemají žádný přímý vztah k ochraně vlastnického práva žalobce a k případným podmínkám, za kterých má žalovaná byt vyklidit.

13. Soud neprovedl důkazy žalobce (a žalované, která se k důkaznímu návrhu žalobce připojila) informací o jednotce [číslo] v k.ú. [obec] (č.l. 2), rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 12. 5. 2020, č.j. 56 Co 27/2020-292 (č.l. 3), rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 23. 4. 2019, č.j. 64 Co 1/2019-135 (č.l. 6), rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech z 15. 11. 2018, č.j. 13 C 98/2018-78 (č.l. 8), návrhem žalobce ne vydání elektronického platebního rozkazu (č.l. 55), předvoláním zástupce žalobce ve věci zdejšího soudu sp. zn. 17 C 49/2021 (č.l. 58), elektronickým platebním rozkazem z 8. 12. 2020 pro 163.500 Kč s přísl. (č.l. 57), rozšířením žaloby ve věci 17 C 49/2021 (č.l. 60), protože se uvedené důkazy týkaly skutečností, které byly mezi účastníky nesporné (nad rámec nesporných skutečností z nich nebylo možné zjistit žádné další skutečnosti, které by byly pro rozhodnutí soudu významné). Soud neprovedl důkaz předžalobní výzvou žalobce, protože uvedená výzva neměla na rozhodnutí věci vliv (k vyklizení v průběhu řízení nedošlo), podstatná byla pouze v souvislosti s vyúčtováním nákladů řízení úspěšného žalobce. Soud neprovedl důkaz písemnými vyjádřeními účastníků ve věci zdejšího soudu sp. zn. 12 C 242/2020, protože postup účastníků v řízení o vypořádání společného jmění manželů nepovažoval za významný pro posouzení práva žalobce na ochranu jeho vlastnického práva, popř. podmínek vyklizení předmětného bytu žalovanou. Výslech účastníků (k návrhu žalované) též nebylo třeba provádět s ohledem na rozsah skutečností, které byly mezi účastníky nesporné a s ohledem na prokázání dílčí sporné skutečnosti listinnými důkazy.

14. Soud v rámci skutkového závěru převzal za svá skutková zjištění skutečnosti mezi účastníky nesporné a dále dílčí skutkový závěr, že žalovaný nabízel žalované řešení užívacího vztahu k bytu uzavřením nájemní smlouvy.

15. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 769 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

16. Podle § 767 odst. 1 věta poslední o. z. To neplatí, nelze-li na pozůstalém manželu spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil. Podle § 767 odst. 2 o. z. je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

17. Podle § 768 odst. 1 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.

18. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. Žalobkyni vzniklo dnem 1. 1. 2014 právo bydlení v předmětném bytě dle § [číslo] odst. 2, § 744 o. z. Pokud v roce 2014 žalobce (tehdy manžel) opustil společnou domácnost s žalovanou, nedošlo k zániku jejího práva bydlení, byť vznik práva bydlení je podmíněn existencí rodinné domácnosti (§ 743 odst. 1, odst. 3 věta druhá o. z.). Bylo by absurdní, pokud by osoba povinná k zajištění práva bydlení se mohla svých povinností zprostit vlastním jednáním (opuštěním domácnosti). Rozvodem manželství však již právo bydlení žalované zaniklo ve smyslu § 769 o. z. (a nikdo z účastníků to nerozporuje). Vypořádání práva bydlení se řídí ustanovením § 769 o. z. Zákon počítá jako s pravidelným důsledkem rozvodu manželství s povinností manžela, který má právo bydlení (odvozené od vlastnického práva druhého manžela), s vyklizením bytu. V daném případě je nepochybné, že žalované odpadl právní důvod užívání bytu zánikem manželství. K uvedenému závěru (užívání předmětného bytu bez právního důvodu) dospěli soudy v řízení o náhradách za užívání předmětného bytu žalovanou; současně uzavřely, že s užíváním bytu je vždy spojena náhrada za užívání (ve výši obvyklého nájemného).

20. Žalovaná uplatňovala na svou obranu nevypořádané společné jmění účastníků (jako bývalých manželů) s tím, že mimosoudní jednání účastníků byla neúspěšná, řízení o vypořádání bylo zahájeno nedlouho před uplynutím lhůty tří let od zániku manželství a žalobce v řízení vystupuje podle tvrzení žalované obstrukčně. Ustanovení § 767 odst. 2 o. z., které poskytuje i osobě povinné byt vyklidit dle § 769 o. z. ochranu, uvádí demonstrativní výčet důvodů pro poskytnutí výhody dalšího bydlení (za stanovených podmínek). Žalovaná sice vzájemnou žalobu na zřízení věcného břemene nepodala, uplatňuje však zmiňovaný důvod pro poskytnutí (výrazně) delší lhůty k plnění (vyklizení bytu). Odborná literatura (např. [příjmení], F., [příjmení], P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655 – 975. [obec]: Leges, 2016, 2064 s., str. 812 – 813, odst. 24, 25; [příjmení], Z., [příjmení], M., [příjmení], L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, [číslo] s., odst. 9) připouští výjimečné zamítnutí žaloby„ pro tentokrát“ (§ 2 odst. 3 o.z.), nebo výjimečné poskytnutí ochrany manželu, kterému zaniklo právo bydlení, analogicky dle § 767 odst. 1, popř. § 768 odst. 1 o.z. Poměry žalované neodpovídají důvodům pro ochranu dle § 767 odst. 1, odst. 2 o.z. a dle § 768 odst. 1, odst. 2 o.z. a ani s nimi nejsou srovnatelné. Důvody pro zamítnutí žaloby pro tentokrát (§ 2 odst. 3 o.z.) by musely být závažnější, než jsou zákonem předpokládané důvody pro zřízení věcného břemene bydlení (na dočasnou dobu).

21. Existence nevypořádaného společného jmění není s potřebou zajištění péče o nezletilé dítě (jeho bydlení) srovnatelná. Ochrana výlučného vlastnického práva bývalého manžela nemá s vypořádáním společného jmění bývalých manželů nic společného. Postup žalobce ve vztahu k zaniklému společnému jmění může být předmětem zvláštního řízení (o hospodaření se společnou věcí), nebo může být zohledněn při rozhodnutí o způsobu vypořádání. Manžela nelze sankcionovat pro jeho postup v jiném řízení tak, že by se ochrana jeho vlastnického práva vázala na výsledek jiného nesouvisejícího řízení. Omezení vlastnického práva v případech dle § 767 odst. 2, § 768 odst. 1, odst. 2 o. z. je odůvodněno zpravidla zájmem na řádné péči o nezletilé dítě. Výjimečné zamítnutí žaloby pro tentokrát dle § 2 odst. 3 o. z. by bylo odůvodnitelné výjimečnými okolnostmi v poměrech vyklizované osoby (např. nezaviněná nezaměstnanost, nepříznivý zdravotní stav, péče o blízkou bezmocnou osobu). Obdobné důvody, byť by postačovala jejich nižší intenzita, by odůvodňovaly poskytnutí delší lhůty k plnění (vyklizení). Navíc se vlastníku musí za užívání bez právního důvodu dostat odpovídající náhrady (byť je výslovně náhrada zmiňována pouze ve vztahu k věcnému břemeni, jde o obecnou zásadu dle čl. 11 odst.. 1 Listiny). Žalovaná však přes rozhodnutí soudů o její povinnosti platit náhradu za užívání a za dodávku služeb svou povinnost ani po vydání rozhodnutí (za nejudikované období) neplní; v řízení ostatně nevyšlo najevo, že by svou platební povinnost uhradit judikované pohledávky splnila (popř. za jakých okolností). Žalobce ostatně prokázal, že se pokoušel řešit vypořádání zaniklého práva žalované na užívání předmětného bytu dohodou (uzavřením nájemní smlouvy). Žalovaná uvedenou snahu bez protinávrhu odmítla (poukazem na komplexní dohodu o všech sporných vztazích). Nelze tak hovořit o nemravném uplatňování práv žalobce vůči žalované.

22. Není pravda, že by žalovaná bez rozhodnutí o vypořádání společného jmění neměla možnost zajištění jiného bydlení. Potřebu bydlení lze uspokojovat různými způsoby, ne jen vlastnickým bydlením, které má na mysli žalovaná.

23. Protože u žalované nebyly zjištěny žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro ochranu jejího bydlení v předmětném bytě (zamítnutí žaloby, nebo stanovení dlouhé lhůty k vyklizení v návaznosti na výsledek jiného řízení), soud rozhodl o vyklizení pouze se zohledněním doby, po kterou žalovaná byt užívá, se zohledněním situace na trhu vyklízecích služeb (ovlivněných v minulosti omezením služeb) a se zohledněním doby potřebné pro nalezení odpovídajícího bydlení (nájemního bytu). Uvedené skutečnosti ztěžují vyklizení žalované v zákonné pariční lhůtě. Přestože žalovaná v předmětném bytě bydlí (minimálně aktuálně) bezplatně, je s ohledem na zaniklý rodinný vztah vhodné poskytnout žalované na uspořádání jejích poměrů lhůtu 30 dnů (měsíce).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23.815,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky 2.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 25. 11. 2020, z částky 1.250 Kč za výzvu k vyklizení dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 11. 2020, z částky 2.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 6. 2021, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 7. 2021 a z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 9. 2021 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15.550 Kč ve výši 3.265,50 Kč. Žalobce má právo na úhradu nákladů řízení, byť žalovaná formálně (před rozhodnutím soudu) se svým vyklizením souhlasila (po skončení řízení o vypořádání společného jmění), fakticky však požadavkem dlouhé doby pro vyklizení se žalobou nesouhlasila. Ostatně ve své vyjádření k žalobě uvažovala též o možnosti zamítnutí žaloby (v souvislosti se zřízením věcného břemene). Pokud byl žalobce se svým požadavkem (na v zásadě promptní) vyklizení úspěšný, má se mu dostat plné náhrady nákladů řízení (stanovení třicetidenní lhůty se od požadavku žalobce liší pouze zanedbatelně).

25. Soud však nepovažoval všechny uplatňované náklady za účelně vynaložené (popř. odpovídající průběhu řízení). Výzva k vyklizení bytu z 9. 12. 2019 byla pouhou prostou výzvou k plnění (vyklizení) a přísluší tak odměna pouze dle § 11 odst. 2 a. t.; dopis z 10. 8. 2020 byl ve vztahu k vyklizení pouhou urgencí o reakci a odměna za něj nepřísluší (řešil spíše otázku náhrady za užívání). Pokud v souvislosti s vyjádřením z 4. 6. 2021 žalobce uplatňuje odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za vyjádření k otázce věcného břemene dle § 9 odst. 3 písm. c), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) a. t., pak při jednání soudu dne 26. 7. 2021 žalovaná vysvětlila, že měla v úmyslu požadovat delší lhůtu k plnění (popř. vázanou na podmínky), nikoli podat vzájemnou žalobu o zřízení věcného břemene. Žalobce ve svém vyjádření ostatně věcnému břemenu věnoval pouze jednu, poslední, větu, a tedy právo na odměnu za úkon právní služby ve věci věcného břemene nevzniklo. Za podání z 26. 7. 2021 (chybně ve vyúčtování jako podání 6. 7. 2021) nemůže příslušet odměna, protože nejde o písemné vyjádření ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ale pouze průvodní dopis k předkládaným listinám (které žalobce neměl k dispozici při jednání soudu dne 26. 7. 2021).