17 C 358/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno bytem a sídlem Adresa žalovaného pro vyklizení pozemku a odstranění stavby

I. Žalovaný je povinen odstranit stavbu – budovu s číslem popisným 16, stojící na pozemku žalobkyně st. parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 147 630,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou došlou soudu dne 11. 12. 2024 na žalovaném vyklizení pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a dále odstranění stavby č. p. 16 umístěné na uvedeném pozemku v k. ú. , adresa, . Uváděla, že je vlastníkem uvedeného pozemku, žalovaný je vlastníkem uvedené budovy (podnikatelem, který využívá budovu pro účely svého podnikání) a byl též nájemcem pozemku st. p č. , hodnota, , který užíval a užívá ke skladování zemědělské techniky, strojů a materiálu a v souvislosti s užíváním stavby na pozemku. Žalovaný měl s žalobkyní uzavřenou nájemní smlouvu v ústní formě na dobu neurčitou, hradil jí částku 10 930 Kč (5 Kč/m2) ročně. Žalovaný pozemek neudržuje a stejně tak je zanedbávána i stavba. Žalobkyně se rozhodla nájem ukončit a zaslala 22. 7. 2024 žalovanému výpověď nájmu, který žalovanému zaslala do datové schránky (jako podnikající fyzické osoby), následně též prostřednictvím pošty. Výpovědní doba uplynula 31. 10. 2024, žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení pozemku dopise z 4. 11. 2024 (na adresu , adresa, ), žalovaný převzal výzvu, pozemek nevyklidil, stavbu neodstranil. Mezi Agrokombinátem s.p. K. Vary – OZ Toužim a rodiči žalovaného sice byla uzavřena kupní smlouva, nebyla již uzavřena dohoda o odevzdání a převzetí věci (pozemku). Dočasné užívání pozemku se transformovalo k 1. 1. 1992 na nájem, který přešel v souvislosti s pozůstalostním řízením po , jméno FO, na žalovaného.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uváděl, že rodiče žalovaného nabyli budovu č. p. 16 kupní smlouvou z 30. 8. 1990 od Agrokombinátu s.p. K Vary - OZ Toužim. Na základě kupní smlouvy uzavřel uvedený prodávající smlouvu z 31. 8. 1990, kterou , jméno FO, (otci žalovaného) pozemek st. p. č.. 29 v k. ú. , adresa, přenechal do dočasného užívání za náhradu ve výši 656 Kč. ročně. Okresní národní výbor v Karlových Varech rozhodl pod č. j. Fin.3/833/90-SM-Horv. o přidělení pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, k účelu užívání ke stávajícímu rodinnému domku rodičům žalovaného. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem stavby jako dědic, hradil roční nájemné za užívání pozemku, které nebylo sjednáno ústně. Žalovaný pozemek k 28. 1. 2025 vyklidil. Žalovaný dále namítal, že není povinen odstranit budovu, protože vlastnický režim pozemku a stavby se sice v minulosti oddělil, původně však vlastníkem pozemku a stavby byla jediná osoba (v této souvislosti poukazoval na dlouhodobou existenci budovy č. p. 16, po dobu delší než sto let). Žalovaný se dále bránil tím, že nikdy nedošlo k dohodě mezi vlastníkem pozemku a stavby o nájmu předmětného pozemku (byť původní trvalé právo mít stavbu na pozemku zaniklo, nedošlo k ujednání o zřízení jiného dočasného práva užívat pozemek st. p. č. , hodnota, ). Dále žalovaný namítal, že předmětná stavba má pro jeho podnikání ústřední význam, jde o základnu pro jeho podnikání (pokud by pozemek měl odstranit, došlo k likvidaci jeho podnikání).

3. Usnesením z 10. 3. 2025, č. j. 17 C 358/2024-74 došlo k částečnému zastavení řízení s ohledem na vyklizení pozemku žalovaným po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní. Usnesení nabylo právní moci.

4. Na jednání soudu dne 20. 10 2025 se dostavil (pouze) právní zástupce žalovaného a sdělil soudu, že žalovaného (zatím) stále zastupuje, ale učinil kroky k ukončení příkazní smlouvy (výpovědí plné moci); dosud však nemá doručení výpovědi za prokázané; poukázal též na lhůtu dle zákona o advokacii (zastupování i po zániku zastoupení). Soud s ohledem na to, že zástupce neoznámil zánik zastoupení ve smyslu § 28 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), jednal soud se zástupcem žalovaného. Bezprostředně před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé sdělil žalovaný (prostřednictvím datové schránky), že zastoupení žalovaného bylo ukončeno a že žádá o odročení jednání 22. 10. 2025 (které však na tento termín nebylo stanoveno), aby si obstaral jiné právní zastoupení. Soud jednání neodročil (žádost ostatně byla dána až v jeho průběhu před vyhlášení konečného rozhodnutí) a důvod uplatňovaný žalovaným nebyl validní (zástupce žalovaného se k jednání dostavil). Soud nepovažoval za potřebné stanovený termín vyhlášení rozsudku překládat, protože podmínky pro vyhlášení rozhodnutí byly splněny, a tedy vyhlášení rozsudku bylo realizováno v nepřítomnosti žalovaného.

5. Mezi účastníky byly nesporné skutečnosti týkající se dispozic s nemovitými věcmi (pozemkem st. p. č. , hodnota, v k. ú , adresa, a budovou č. p. 16 na témže pozemku), t. j. vydání pozemku v restitučním řízení podle z. č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“) otci žalobkyně a koupě budovy právními předchůdci žalovaného (kupní smlouva mezi prodávajícím Agrokombinátem, státním podnikem Karlovy Vary – OZ Toužim a kupujícími manželi , jméno FO, nar. 29. 1. 1953 a , jméno FO, , nar. 27. 2. 1950 z 30. 8. 1990, č. l. 31) a přechod uvedených nemovitých věcí na účastníky (v rámci pozůstalostního řízení: žalovaný nabyl budovu č. p. 16 v k. ú. , adresa, podle usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 3. 2018, č. j. 30 D 809/2017-88, kterým bylo vypořádáno společné jmění manželů , jméno FO, a též pozůstalostní jmění po , jméno FO, , zemřelému 9. 7. 2017). Nesporné tak byly vlastnické vztahy účastníků k pozemku a uvedené budově (i důvody jejich vzniku); to bylo potvrzováno informacemi o pozemku a stavbě (www.cuzk.cz, č. l. 9, 9 p.v.) a kopií katastrální mapy (č. l. 10).

6. Mezi účastníky bylo nesporné vydání rozhodnutí Okresního národního výboru v Karlových Varech – finančního odboru z 15. 1. 1990, č. j. Fin.3/833/90-SM-Horv o zřízení práva osobního užívání k pozemku (č. l. 30), kterým byl přidělen do osobního užívání pozemek st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jméno FO, a , jméno FO, ke stávajícímu rodinnému domku (se souhlasem Agrokombinátu K. Vary) a na základě kterého měla být uzavřena dohoda s Agrokombinátem K. Vary o osobním užívání pozemku dle § 205 obč. zákona. Následně došlo k uzavření dohody mezi , právnická osoba, s.p., odštěpným závodem Toužim a Karlem , jméno FO, (otcem žalovaného) z 31. 8. 1990 o dočasném přenechání pozemků do užívání (č. l. 30 p. v.), které se týkaly st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (přenechání pozemku jako stavební plochy k čp. 16 , adresa, ) a podle které měl , právnická osoba, platit oprávněnému 656 Kč ročně.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný platil žalobkyni částku 10 930 Kč ročně za užívání pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, podle dohody žalobkyně a právních předchůdců žalovaného (, jméno FO, a , jméno FO, ), tedy podle dohody z roku 2006 (převzaté do soudního smíru ve věci sp. zn. 14 C 295/2005, o jehož schválení bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 11. 2006, č. j. 14 C 295/2005-52, právní moc 15. 11. 2006); žalovaný v užívání pozemku se souhlasem žalobkyně pokračoval (po nabytí stavby v pozůstalostním řízení po smrti , jméno FO, ) a hradil za to uvedenou částku, aniž by se účastníci (žalobkyně a žalovaný) výslovně písemně nebo ústně dohodli na (dalších) podmínkách užívání předmětného pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Mezi žalobkyní a právními předchůdci žalovaného vznikl spor o zaplacení bezdůvodného obohacení/nájemného za rok 2004 a 2005 (do té doby bylo v souladu s ujednáním účastníků plněno za užívání pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ). Smír se týkal části roku 2003, roku 2004 a roku 2005 – roční částka měla činit 10 930 Kč.

8. V souvislosti s uvedeným sporem se účastníci dovolávali listin pořízených v rámci vedení sporu (a použitých slov nájemné, nájem / bezdůvodné obohacení). Účastníci používali různé právní pojmy pro označení platby za užívání předmětného pozemku, aniž by z toho šlo dovodit, že akceptovali právní posouzení vztahu mezi účastníky: v dopise zástupce žalovaných bez data (č. l. 8 spisu 14 C 295/2005), v dopise zástupce žalobkyně z 27. 12. 2005 (č. l. 15 téhož spisu), v dopise zástupce žalovaných z 21. 7. 2006 (č. l. 31 téhož spisu), v návrhu na uzavření smíru z 10. 10. 2006 (č. l. 44 téhož spisu) je používán pojem nájemné, v podání zástupce žalovaných z 7. 11. 2006 (č. l. 51 uvedeného spisu) je pouze návrh z 10. 10. 2006 akceptován bez pojmenování účelu platby, ve smíru je údaj bezdůvodném obohacení žalovaných, v dopise zástupce žalobců z 8. 1. 2007 (příloha 1/), dopise z 29. 5. 2007 téhož z 29. 5. 2007 se hovoří o důsledcích neuzavření nájemní smlouvy (příloha 2/), v dopise z 26. 6. 2007 zástupce žalobkyně hovoří o užívání bez právního důvodu (příloha 3/); v žalobě ve věci zdejšího soudu sp. zn. 14 C 295/2005 zástupce žalobkyně uváděl, že žalobkyně a právní předchůdci žalovaného uzavírali do roku 2003 (včetně) na každý rok ústní nájemní smlouvu, na základě které žalovaní plnili finanční částky za užívání pozemku st. p. č. , hodnota, , pro rok 2004 k dohodě nedošlo (č. l. 92); ze změny žaloby v uvedené věci z 13. 1. 206 (č. l. 93 p. v.) vyplývalo, že žalobkyně uplatňovala vůči právním předchůdcům žalovaného vypořádání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku. Ani jedna ze stran uvedeného sporu nebyla v pojmech konzistentní, dokazování o obsahu vztahu mezi účastníky nebylo v uvedené věci provedeno. Bylo však zřejmé, že účastníci dosavadního užívacího vztahu nepovažovali dohodu o výši úhrady na užívání pozemku od počátku roku 2004 za uzavřenou.

9. Mezi účastníky bylo sporné, kdy byla žalovanému doručena výpověď z nájmu předmětného pozemku. Z výpovědi z nájmu z 22. 7. 2024 (č. l 7) s doručenkou (č. l. 6) soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) zasílala výpověď do datové schránky žalovaného jako podnikající fyzické osoby (a uvedená zpráva byla přečtena oprávněnou osobou 12. 11. 2024). Z dopisu z 14. 8. 2024 s výpovědí v příloze a z obálky poštovní zásilky (č. l. 11) soud zjistil, že žalobkyně odeslala informaci o výpovědi z nájmu opětovně žalovanému poštou 14. 8. 2024 na adresu bydliště žalovaného , adresa, , zásilka byla uložena na poště 15. 8. 2024 (včetně oznámení žalovanému) a zásilka se nepřevzatá vrátila zástupci žalobkyně 6. 9. 2024. Z dopisu k výpovědi z 14. 8. 2024 (s připojenou výpovědí a) se závadou týkající se uvedeného dopisu soud zjistil, že žalobkyně uvědomila žalovaného o doručování výpovědi z nájmu a dále znovu výpověď doručovala žalovanému poštou. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že předmětná výpověď se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 15. 8. 2024.

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovaného k vyklizení pozemku a k odstranění stavby č. p. 16 na st. p. č. , hodnota, .

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný po podání žaloby vyklidil st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, od movitých věcí; stavbu č. p. 16 na tomtéž neodstranil.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že územní plán města Toužim z roku 2013 (po změně č. , hodnota, ) uvádí podmínky využití pozemku jako Rekreace – plochy staveb pro rodinnou rekreaci (max. výška zastavění 8 metrů, minimální procento ozelenění 80 %). Námitka žalovaného týkající se problematičnosti záměru žalobkyně vystavět na pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, rekreační objekty s ohledem na ochranné pásmo lesa byla nakonec žalovaným (jeho zástupcem) vysvětlena tak, že ochranné pásmo lesa naopak nebrání, aby stavba žalovaného byla na místě i nadále, protože je na místě již více než sto let (ve své převažující části). Soud se tedy touto námitkou žalovaného ve vztahu k závěru žalobkyně nezabýval pro nadbytečnost (žalovaný nenamítal, že záměr žalobkyně je z tohoto důvodu nerealizovatelný; ostatně žalobkyně vysvětlila, proč se ochranné pásmo lesních pozemků týká pouze malé části pozemku st. p. č. , hodnota, ). Z územního plánu ostatně omezení týkající se ochranného pásma lesa nevyplývala (pouze omezení zmiňovaná žalobkyní v souvislosti s využitím předmětného pozemku a jeho ozelenění).

13. Z mapy původního katastru č. , hodnota, z let 1841 – , adresa, / , Anonymizováno, již stavba čp. 16 existovala (č. l. 158). K uvedené mapě žalovaný uvedl, že stavba byla zřízena z části před více než 150 lety, z části před méně než 150 lety (část je z roku 1871, část z roku 1878 a část - mezistavba z roku 1960). Uvedené skutečnosti byly potvrzovány znalkyní ustanovenou v této věci v oboru ekonomika (č. l. 210) a odborným vyjádřením statika (č. l. 118).

14. Žalovaný nesouhlasil se svou povinností odstranit stavbu (č. p. 16 v k. ú. , adresa, ) a uplatňoval existenci práva na pozemku žalobkyně nadále mít svou stavbu (vycházejícího z původního vlastnictví pozemku a stavby jednou osobou a následného rozdělení vlastnického režimu). V souvislosti s předběžným hodnocením tvrzených skutečností soudcem účastníci po výzvě soudce uplatňovali:

15. Žalovaný uváděl, že odstranění budovy čp. 16 by pro něj mělo důsledky jednak materiální (ve smyslu ztráty hodnoty majetku a ve smyslu důsledků pro podnikání), jednak osobní. Žalovaný je zemědělcem, podnikatelem a budovu čp. 16 využívá jako svou základnu při podnikání. Žalovaný tvrdil, že nemá žádné jiné (skladovací) prostory, které by při svém podnikání mohl využívat. S ohledem na význam uvedené budovy pobývá v uvedené budově denně. Žalovaný stavbu nabyl v dobré víře v rámci dědického řízení: jedná se o majetek, který podle předběžného ocenění představuje hodnotu v ceně minimálně 500 000 Kč; její stavebně technický stav je dobrý. Povinností odstranit uvedenou stavbu by tedy žalovanému vznikla škoda v této výši. Dále uplatňoval osobní rovinu, protože k budově má silný osobní vztah: do čp. 16 docházel již od dětství. Čp. 16 je na dohled od obytné budovy čp. 26 v Lachovicích, kde sice žalovaný nebydlí, ale používá ji jako sídlo svého podnikání.

16. Žalovaný přes poučení soudu neoznačil žádné důkazy k významu využívání budovy č. p. 16 v k. ú. , adresa, pro jeho podnikání (nesporné bylo, že žalovaný podniká jako zemědělec, viz výpis z evidence, č. l. 12). Hodnota nemovité věci byla pro účely dědického řízení zjišťována z odborného vyjádření Ing. , jméno FO, z 15. 1. 2018 (č. l. 67 spisu zdejšího soudu sp. zn. 30 D 809/2017) a stanovena spolu s pozemky p. p. č. 1053/9 a 1093/5 v k. ú. , adresa, na částku 500 000 Kč (uvedená částka byla převzata usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 3. 2018, č. j. 30 D 809/2017-88). Z e-mailu z 22. 4. 2025 (č. l. 119) vyplývalo, že znalec Ing. , jméno FO, žalovanému odhadl (po místním šetření a po předběžné analýze) pracovní hodnotu obvyklé ceny č. p. 16 (bez pozemku) na 1 600 000 Kč. Ze znaleckého posudku Ing. , jméno FO, Gruntové č. 901/26/2025 vyplývalo stanovení obvyklé ceny budovy č. p. 16 k 15. 8. 2025 na částku 1 150 000 Kč (s ohledem na srovnání nabídkovou cenou dalších staveb v širším okolí); dále ze znaleckého posudku vyplývalo, že budova (sestávající ze tří částí: hlavní, s původní obytnou částí, spojovací novější stodolou a další stodolou ve stáří části hlavní) v době prohlídky znalkyní (15. 8. 2025) sloužila (ve všech částech) jako skladiště (odkladiště) věcí; budova měla zanedbanou údržbu (a to po dobu několika desítek let); ve starší stodole byl garážován starší traktor; okolí budovy bylo zarostlé vzrostlou vegetací; na seníku hlavní budovy bylo uskladněno několik balíků sena.

17. Soud neprovedl výslech znalkyně (ani nerealizoval doplnění znaleckého posudku v písemné podobě), ač námitky žalobkyně byly důvodné (s ohledem na nejasnost stanovení srážek oproti porovnávaným objektům). Pro účely soudního řízení nebylo podstatné, jaká je konkrétní hodnota stavby, navíc v situaci, kdy žalovaný žádné důkazy k významu stavby pro své podnikání neoznačil. Z posudku bylo ostatně zřejmé, že hodnota stavby je vyšší než v době dědického řízení a dále, že stavba jeví minimální známky aktivního užívání a péče o stavbu je zřejmě nedostatečná (vede k degradaci stavby).

18. Z kontroly technického stavu z 20. 4. 2025 , adresa, (č. l. 118) provedené Ing. , jméno FO, (statická a inženýrská kancelář) soud zjistil, že předmětný objekt se neužívá k bydlení, jeho výstavba předchází první světovou válku. Klenuté a tesařské stropy nevykazují známky poruch (tvar nedeformovaný a bez trhlin), krovy bez známek přetížení. Na ocelových konstrukcích patrná povrchová koroze, dřevěné konstrukce nad napadení s výjimkou schodů mezi 2. NP a podkrovím (červotoč). Svislá trhlina je ve zdivu průčelního štítu (v místech okenních otvorů až ke střeše), není narušena únosnost zdiva. Objekty nejsou nebezpečné a nevyžadují neprodlenný zásah údržby.

19. Z fotodokumentace žalobkyně (č. l. 15 – 15D) z doby před vyklizením movitých věcí žalovaného na st. p. č. , hodnota, soud zjistil, že okolí stavby mělo vzrostlou vegetaci a bylo zaplněno nepotřebnými věcmi (včetně obalů, pneumatik), z fotografií č. l. 33, 34 vyplývalo rozbahnění pozemku st. p. č. , hodnota, z použití motorových vozidel (směrem k vratům stodol a hlavní části budovy), z fotografií č. l. 108 – 116, č. l. 246 - 248 existence náletových dřevin bezprostředně u budovy (jejích částí) a rozrušení obvodových stěn hlavní části budovy.

20. I žalobkyně uplatňovala k pozemku osobní vztah, protože pozemek a stavbu vlastnili její prarodiče. Žalobkyně míní po odstranění stavby žalovaným na pozemku vystavět dva rekreační objekty. Ze smlouvy o dílo na zhotovení projektové dokumentace z 11. 4. 2025 (č. l. 232) vyplývalo, že žalobkyně zadala , právnická osoba, . ke zpracování záměr vybudování rekreačních objektů na uvedeném a souvisejících pozemcích. Z katastrálního situačního výkresu z 8/24 , právnická osoba, . (č. l. 205) vyplývalo, že dotčení ochranným pásmem lesa je minimální (pokud jde o případné limity jeho realizace); žalobkyně uvažuje o nahrazení stávající budovy č. p. 16 dvěma rekreačními objekty (celkem plánovány tři).

21. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaný používá předmětnou budovu při svém podnikání jako místo pro uložení věcí, údržba objektu je dlouhodobě zanedbávána a význam objektu pro podnikání žalovaného není zřejmý (většina věcí nejeví známky pravidelného používání). Žalobkyně plánuje využití předmětného pozemku pro výstavbu rekreačních objektů (m. j. i na místě stávajícího objektu žalovaného) s tím, že územní plán limituje novou výstavbu (stanovením poměru ozelenění). Osobní poměry účastníků k lokalitě nejsou pro posouzení věci podstatné.

22. Soud neprovedl dále uvedené důkazy označené účastníky: Mezi účastníky bylo nesporné jednání před podáním žaloby, a proto bylo provedení dopisu z 7. 12. 2024 (č. l. 4), dopisu žalovaného (č. l. 13), dopisu žalobkyně z 4. 11. 2024 (č. l. 14) nadbytečné. Důkaz rozhodnutím Okresního úřadu Karlovy Vary – Okresního pozemkového úřadu z 10. 1. 1997 (č. l. 48) byl nadbytečný s ohledem na nespornost důvodu nabytí pozemku právním předchůdcem žalobkyně, a proto soud tento důkaz neprovedl; obdobně výpis z katastru nemovitostí ohledně st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (č. l. 56) nebylo třeba provádět s ohledem na nespornost vlastnictví pozemku. Důkaz fotografiemi (č. l. 36 – 40) vyklizeného pozemku byl nadbytečný, protože mezi účastníky nebylo sporu, že k vyklizení pozemku došlo po zahájení soudního řízení. Soud nezadal zpracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví, protože pro účely soudního řízení postačovalo odborné vyjádření (č. l. 118), které bylo jako důkaz provedeno, a dále obsah znaleckého posudku z oboru ekonomika (č. l. 215). Soud neprovedl důkaz podacími lístky poštovních poukázek (2021 – 2024 na 10 930 Kč - přílohy č. , hodnota, – 7), protože hrazení částek žalovaným bylo nesporné a samotné úhrady (popř. jejich způsob a osoba konkrétní poukazující osoby) o důvodu tohoto placení nic neprokazovaly.

23. Námitka žalovaného, že stavba podle jeho názoru zasahuje na jeho pozemek, neměla pro rozhodnutí soudu význam. Tato skutečnost nebyla v řízení nijak prokázána (a ani žalovaný nesdělil zdroj poznatku); tato skutečnost sama o sobě neznamená, že by žalovanému z tohoto důvodu mělo svědčit právo i nadále užívat pozemek st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (v souvislosti se stavbou č. p. 16).

24. Soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci skutečnosti mezi účastníky nesporné a dále dílčí skutkové závěry výše.

25. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 1040 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, by ji vydal.

26. Podle § 205 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb. (dále jen „o. z. 64“) ve znění účinném do 31. 12. 1991 rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor. Podle § 205 odst. 2 o. z. 64 ve znění účinném do 31. 12. 1991 na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání podle ustanovení § 135a odst. 2, uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor anebo organizace, které mají pozemek ve správě, anebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství.

27. Podle § 47 odst. 2 o. z. 64 ve znění účinném do 31. 12. 1991 jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. Podle § 47 odst. 3 o. z. 64 ve znění účinném do 31. 12. 1991 Sb. nedošlo-li na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

28. Podle § 9 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 123/1975 Sb. pozemky může zemědělská organizace, které k nim náleží právo užívání a to se souhlasem vlastníka, přenechat do dočasného užívání: státní nebo družstevní organizace k zemědělskému a výjimečně i k nezemědělskému využití. Podle § 9 odst. 2 vyhl. č. 123/1975 Sb. zemědělská organizace může přenechat do dočasného užívání i stavby, k nimž jí náleží právo užívání, popřípadě jejich části, a pozemky, na nichž jsou tyto stavby zřízeny. Podle § 9 odst. 3 cit. vyhl. dočasné užívání vzniká písemnou smlouvou. Ve smlouvě o přenechání pozemku k dočasnému užívání může být dohodnuta přiměřená úplata a způsob majetkového vypořádání po skončení dočasného užívání.

29. Ve věci šlo o posouzení, zda žalobkyně jako vlastník předmětného pozemku (st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ) má právo na odstranění stavby žalovaného na tomto pozemku, nebo zda je povinna (s ohledem na práva žalovaného) uvedenou stavbu na svém pozemku strpět. Je zřejmé, že žalovaný (jeho právní předchůdci) vlastnické právo k předmětném pozemku nenabyl (nenabyli), jak se zdál žalovaný ve svém prvotním stanovisku k žalobě naznačovat. Podmínkou pro vznik práva osobního užívání pozemku dle § 205 z. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991 bylo kromě rozhodnutí správního orgánu o zřízení tohoto práva a dále též uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání (s vlastníkem, státním orgánem, nebo organizací, která má pozemek ve správě). Uvedená dohoda o zřízení práva osobního užívání sjednána nebyla (tím méně schválena státním notářstvím – viz § 47 odst. 2, odst. 3 z. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991).

30. Podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o půdě dnem účinnosti tohoto zákona zanikají tato práva k majetku uvedenému v § 1 odst. 1 právo užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby. Podle § 22 odst. 2 zákona o půdě nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem zemědělského pozemku k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti tohoto zákona nebo dnem, kdy byl pozemek podle části druhé tohoto zákona vydán, mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět k 1. říjnu běžného roku. Výpovědní lhůta činí jeden rok, pokud nebude dohodnuto jinak. V případě, že oprávněné osobě mají být vydány také budovy a stavby nebo poskytnuty náhrady podle tohoto zákona, nemůže výpovědní lhůta u výpovědi dané nájemcem skončit dříve, než tyto nároky vypořádá. V roce 1991 až 1993 mohou vlastníci vypovědět nájemní vztah k 1. říjnu výpovědí doručenou nejpozději do jednoho měsíce před tímto dnem. Po nabytí právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitosti nebo rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti může vlastník vypovědět nájem k této nemovitosti k 1. říjnu výpovědí doručenou nejpozději jeden měsíc před tímto dnem.

31. Pokud právní předchůdce žalovaného , právnická osoba, uzavřel s , právnická osoba, s. p. smlouvu o dočasném přenechání pozemků do užívání z 31. 8. 1990, č. , hodnota, ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b), popř. odstavec 2, odst. 3 z. č. 123/1975 Sb., nešlo k realizaci práva na uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání k pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (podle § 205 odst. 2 o. z. 64); ostatně takové právo svědčilo , jméno FO, spolu s , jméno FO, . Uvedené užívací právo vzniklé , jméno FO, dle § 9 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 123/1975 Sb. zaniklo podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o půdě a současně se podle § 22 odst. 2 zákona o půdě k 24. 6. 1991 (datu účinnosti zákona o půdě) transformovalo na nájemní právo. Podle § 3074 odst. 1 o. z. se nájemní vztah řídil od 1. 1. 2014 o. z.

32. Pokud žalobkyně a právní předchůdci žalovaného (, právnická osoba, a , jméno FO, ) vedli spor o zaplacení částky za užívání předmětného pozemku (v posledku) za roky 2003 – 2005, žalobkyně sice předestřela soudu, že mezi nimi byli vždy na dobu kalendářního roku uzavírány nájemní smlouvy a žalovaní nesouhlasili s uplatněním práva na úhradu (v požadované výši), protože neodpovídalo obvyklému nájemnému. Soud usnesením o schválení smíru autoritativně neřešil vztah mezi účastníky (byť použil ve vymezení předmětu řízení, že šlo o vypořádání bezdůvodného obohacení). Soudu nebylo zpřístupněno, že žalovanému , jméno FO, bylo zřízeno užívací právo dohodou se státním podnikem, který pozemek spravoval. Na povaze vztahu mezi žalobkyní a , jméno FO, se soudním smírem s narovnáním práv a povinností z užívání pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, za určité období užívání pozemku se nic nezměnilo. Bylo tak k vyhodnocení soudu, jaký vliv na vztah mezi žalobkyní (nástupkyní restituenta pozemku st. p. č. , hodnota, a v důsledku též původního vlastníka a uživatele pozemku - státu) a žalovanými (jako osobami, kterým svědčilo užívací právo sjednané se státním podnikem) mělo soudní řízení o zaplacení úplaty za užívání. V uvedeném řízení sice bylo učiněno (žalobkyní) tvrzení, že docházelo k opakovanému uzavírání nájemní smlouvy, avšak nebylo nic tvrzeno o ukončení písemně sjednaného užívacího práva, které bylo transformováno na nájem. Účastníci se neshodli, jaká je výše úplaty za užívání pozemku. V tomto smyslu mezi nimi došlo k ujednání (které bylo následně dodržováno), že výše této úplaty (právně nájemného) je 10 930 Kč, na podstatně vztahu mezi účastníky nájemní smlouvy (nájemního vztahu) se nic nezměnilo.

33. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2231 odst. 1 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Podle § 2231 odst. 2 věta před středníkem o. z. výpověď nemusí být odůvodněna. Podle § 2009 odst. 1 o. z. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Podle § 2009 odst. 2 o. z. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. Zánik nájmu smrtí nájemce vyplývá též ze zvláštních ustanovení o nástupnictví na straně pronajímatele (§ 2221 odst. 1, odst. 2 o. z. a dále zvláštními ustanoveními o nástupnictví na straně nájemce u nájmu bytu v § 2279 a násl. o. z.).

34. Smrtí právního předchůdce žalovaného , jméno FO, (dne 9. 7. 2017) došlo ve smyslu § 2009 odst. 1, odst. 2 o. z. k zániku nájmu předmětného pozemku. Protože žalovaný předmětný pozemek i nadále užíval a platil za to částku 10 930 Kč ročně (která byla stanovena v uvedeném sporu o zaplacení částky na užívání pozemku), nelze to chápat jinak, než sjednání nájmu ve smyslu § 2201 o. z. za nájemné 10 930 Kč ročně; tím spíše, že žalovaný měl k dispozici listiny vztahující se k právu užívat pozemek st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a v souvislosti s nabytím budovy neučinil vůči žalobkyni žádný projev (který by tento vztah vyjasňoval, popř. zpochybňoval), to ale neučinila ani žalobkyně. Pro posouzení ochrany vlastnického práva žalobkyně a též posouzení práv žalovaného užívat pozemek st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ostatně vztah vzniklý po smrti , jméno FO, by byl podstatný pouze tehdy, pokud by bránil prosazení vlastnických práva žalobkyně. Ujednáním mezi právními předchůdci účastníků o zřízení dočasného užívacího práva k předmětnému pozemku (v posledku nájemním právem) bylo nahrazeno právo nabyvatele stavby na jejím zachování na pozemku (trvalé povahy), pokud došlo k rozdělení vlastnických režimů pozemků a stavby.

35. Žalobkyně podle § 2231 odst. 1, odst. 2 o. z. vypověděla nájemní vztah žalovaného dopisem. Nájemní vztah zanikl k 15. 11. 2024, uplynutím tří měsíců od dodání výpovědi do dispoziční sféry žalovaného (na adrese , adresa, ); zpráva zaslaná žalobkyní do oborově nesprávné datové schránky žalovaného (jako podnikající fyzické osoby) byla přečtena oprávněnou osobou až 12. 11. 2024 (tedy by výpovědní doba uplynula až později k 12. 2. 2025). Pokud by skutečně nebyl nájemní vztah mezi účastníky sjednán, bylo by postavení žalovaného jako vlastníka stavby horší (ke kolizi vlastnických práv vlastníka pozemku a vlastníka stavby by nemohlo dojít, protože již právní předchůdce žalovaného sjednal s vlastníkem pozemku právo na dočasné užívání (které se ze zákona přeměnilo na právo nájmu a které zaniklo smrtí , jméno FO, ).

36. Nabývací titul právního předchůdce žalobkyně, kterému vzniklo vlastnické právo rozhodnutím státního orgánu v souvislosti s restitucemi dle § 9 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2002 (a navazující dědické rozhodnutí) již v době rozhodnutí soudu nebyl žalovaným zpochybňován. Ostatně držba vlastnického práva pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, trvala od roku 1997 a z ničeho nevyplývá, že by dobrá víra žalobkyně byla před zahájením řízení zpochybněna (§ 134 odst. 1, odst. 3 o. z. 64).

37. Věc se má tedy tak, že žalobkyně má s ohledem na neexistenci práva žalovaného mít stavbu na pozemku žalobkyně právo na ochranu svého vlastnického práva (§ 1040 odst. 1 o. z. 2012) s tím, že žalovanému by mohla příslušet a) ochrana jako osobě vykazující se oprávněností stavby na základě původně časově neomezeného právního důvodu trvalé povahy), avšak z označených a provedených důkazů nevyplývá, že by tomu tak bylo, b) nebo jen mimořádná ochrana dle § 2 odst. 3 o. z. 2012, avšak k té byly provedeny důkazy pouze ke stavu a ceně nemovité věci (stavby), protože žalovaný k významu budovy pro jeho podnikání v soudem stanovené lhůtě (a ani později do rozhodnutí soudu) neoznačil; osobní hodnota stavby pro žalovaného není pro prosazení vlastnického práva žalobkyně podstatná (a ostatně ani neodpovídá stavu a způsobu využití stavby).

38. K judikatuře zmiňované žalovaným lze uvést následující: Usnesení Nejvyššího soudu z 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1466/2013 (dostupné na www.nsoud.cz, stejně jako další dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu) se týká vypořádání práv mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby na pozemku; neřeší otázku, za jakým podmínek (ne)má vlastník pozemku právo na odstranění stavby jiného vlastníka umístněné na svém pozemku. Rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012 se týká potřeby souhlasu vlastníka pozemku se zřízením stavby na pozemcích sdružených k družstevnímu užívání a s právem družstevního užívání; souhlas vlastníka nebyl potřebný, a tedy zřízená stavba nebyla v uvedeném případě stavbou neoprávněnou.

39. Rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 604/2013 upravuje důsledky koupě stavby se zřízením dočasného právního důvodu pro užívání pozemku cizího vlastníka a podmínky, za nichž lze uvažovat o výjimečné aplikaci dobrých mravů. Uvedené rozhodnutí zdůrazňuje, že oprávněnost umístění stavby se posuzuje po celou dobu její existence; stavba tedy později v důsledku zániku práva mít stavbu na cizím pozemku může vlastnost oprávněnosti ztratit. Na tom nemění nic ani to, že původně mohla být vlastníkem pozemku a stavby jedna osoba. Důvody pro výjimečné odepření ochrany vlastníka pozemku jsou: a) mimořádné, b) vážné poškození vlastníka stavby, c) vlastníkovi pozemku to nepřináší odpovídající prospěch, d) odstranění stavby by se dotýkalo zvlášť závažného zájmu žalovaného.

40. Rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017 ve svém 28. odstavci odůvodnění skutečně (jak zmiňuje žalovaný) uvádí, že zřídil-li na pozemku stavbu stavebník, který byl vlastníkem pozemku v době výstavby, a šlo tak o stavbu oprávněnou, nepřichází do úvahy odstranění stavby ani tehdy, jestliže po vybudování stavby dojde k oddělení vlastnického režimu pozemku a stavby. Vlastník pozemku se proto nemůže domáhat odstranění stavby. Uvedený kategorický závěr (v poměrech uvedené věci) je však třeba vykládat ve světle rozhodnutí uvedeném v předcházejícím odstavci odůvodnění a na něj navazující judikatury.

41. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalovaného (, právnická osoba, ) sjednal s osobou oprávněnou (Agrokombinátem) smluvní vztah odpovídající nájmu (ve který se též transformoval), ač měl možnost k pozemku získat vztah trvalý (na základě rozhodnutí o zřízení práva osobního užívání pozemku). Z tohoto důvodu tak zaniklo z vůle vlastníka stavby č. p. 16 právo trvalé povahy mít na předmětném pozemku svou stavbu. V tomto smyslu je třeba vykládat závěry Nejvyššího soudu, které se týkají oddělení vlastnického režimu pozemku a stavby (ochrana obou vlastnických práv je rovnocenná, ledaže vlastník stavby přikročí ke smluvní úpravě užívání pozemku, na kterém má stavbu).

42. Žalobkyně má právo na vlastnickou ochranu § 1040 o. z. Soud uvažoval o mimořádné ochraně žalovaného, která z rozhodnutí Nejvyššího soudu též vyplývá. Ve sp. zn. 22 Cdo 604/2013 Nejvyšší soud v režimu úpravy účinné do 31. 12. 2013, která je však použitelná i na řízení v této věci (v založení práv a povinností týkajících se kolidujících práv vlastnických). Žalovaný měl povinnost tvrdit skutečnosti, které by umožňovaly splnit kumulativně podmínky (s výjimkou bodu c/ viz dále): a) mimořádný postup (vyplývající z okolností případu), b) vážné poškození uživatele odstraňované věci, c) odstranění věci nepřináší vlastníku pozemku odpovídající prospěch, d) vyhovění žaloby by zasáhlo zvlášť závažný zájem žalovaného. Protože žalobkyni z odstranění stavby vyplývají výhody (v postavení) žalobkyně, měla v této podmínce mimořádné ochrany práva žalovaného jako vlastníka stavby povinnost tvrzení (a důvodu postupu žalobkyně) a povinnost důkazní žalobkyně.

43. Žalovaný tvrdil ústřední význam budovy č. p. 16 pro své podnikání, aniž by tuto skutečnost konkretizoval (byť uvedl některé způsoby užívání budovy) a označil k zásahu do svých poměrů důkazy. Jediná skutečnost, která byla rámcově prokázána, je, že cena budovy bude v rozmezí mezi 500 000 Kč a 1 600 000 Kč (závěr znalkyně byl 1 150 000 Kč), není sama o sobě způsobilá vést k zamítnutí žaloby. Cena odstraňované věci je bez kontextu poměrů žalobce a využití budovy nevýznamná. Pokud žalovaný nemovitosti neudržuje, využívá je ve velmi omezené míře (v zásadě jako skladiště) a stav okolí nemovitých věcí příliš údržbu a užívání nemovitostí nepotvrzuje, není důvod pro mimořádný postup odmítnout ochranu vlastnického práva žalobkyně. Vážné poškození uživatele odstraňované věci lze posuzovat pouze na pozadí poměrů žalovaného (zejména při podnikání), avšak soudu žalovaný takové skutečnosti nezpřístupnil (a neoznačil důkazy k jejich prokázání). Je pravda, že náklad na odstranění stavby a likvidace majetkové hodnoty zasáhnou do poměrů žalovaného, je ale právě otázkou poměrů, jak zásadní tento náklad ve vztahu k poměrům žalovaného je; ostatně sama o sobě by výše nákladů na odstranění stavby nemohla vést k neúspěchu žalobkyně, ale pouze ke korekci lhůty k odstranění stavby.

44. Nelze shledat (bez dalšího) ani zásah do zvlášť závažného zájmu žalovaného z povahy věci, protože , adresa, sice neposkytují (s ohledem na množství budov a územní plán) příliš možností k získání nemovitých věcí k nahrazení účelu sledovaného žalovaným, aktuální způsob užívání budovy č. p. 16 žalovaným však nesvědčí tomu, že by žalovaný vůbec náhradní prostor hledat v obdobném rozsahu musel (v budově jsou uskladněny podle své povahy převážně nepotřebné věci, popř. žalovaný netvrdil a neprokázal, jaké pro něj podstatné věci umístěny v budovách jsou).

45. Žalobkyně prokázala, že územní plán limituje využití pozemku žalobkyní pro plánované rekreační účely, a tedy ponechání stavby (bez prokázaných vážných důvodů na straně žalovaného) by zasahovalo v nepřiměřeném rozsahu právě do poměrů žalobkyně (jejího práva na využití pozemku ve svém vlastnictví). Současně je zřejmé, že po odstranění stavby chce žalobkyně pozemek (a související pozemky) využít k výstavbě (rekreačních objektů). Shrnuto důvody pro mimořádný postup odepření ochrany vlastnického práva žalobkyni soud neshledal.

46. Soud uvažoval o přiměřené lhůtě k plnění. Odstranění stavby ve lhůtě stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. se zdá být nepřiměřené s ohledem na velikost stavby a související povinnosti (včetně vyklizení stavby a odstranění sutin). Soud přihlédl též ke klimatickým podmínkám, které jsou dány vysokou nadmořskou výškou (cca 600 m/n) a nadcházejícím zimním. Lhůta tří měsíců se v tomto ohledu zdá být přiměřenou. Žalovaný v tomto ohledu součinnost neposkytl (nenavrhl žádnou, byť potencionální, lhůtu k odstranění stavby).

47. Podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, protože byla ve věci zcela úspěšná (a nezavinila zastavení řízení ohledně jedné jeho části). Žalobkyni přísluší náhrada soudního poplatku 6 000 Kč (ze zaplacené částky 10 000 Kč byla částka 4 000 Kč na základě částečného zastavení řízení vrácena) a náklady právního zastoupení žalobkyně (soud vypočetl odměnu z praktických důvodů samostatně u každé ze spojených věcí, které byly předmětem řízení, byť dle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. je tarifní hodnotou úkonu, který se týkal obou věcí součet tarifních hodnot věcí spojených). V souvislosti s řízení o vyklizení nemovité věci přísluší žalobkyni náhrada za pět úkonů právní služby: tři úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 1 (tarifní hodnota 10 000 Kč), § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 – převzetí zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy – a za dva úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 1 (tarifní hodnota 30 000 Kč), § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 – vyjádření z 7. 2. 2025 a částečné zpětvzetí žaloby a dále za tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dvě paušální náhrady po 450 Kč ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem za právní zastoupení v řízení o vyklizení částka 10 900 Kč (bez DPH).

48. V souvislosti s řízení o odstranění stavby přísluší za právní zastoupení dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 (tarifní hodnota 500 000 Kč), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 11 odst. 2 písm. g) a. t. za devět úkonů právní služby po 10 300 Kč – převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby, vyjádření z 7. 2. 2025, vyjádření z 13. 3. 2025, vyjádření z 28. 4. 2025, účast na jednání soudu dne 17. 10. 2025 a účast na jednání soudu dne 20. 10. 2025 – a za dva úkony právní služby po 5 150 Kč – účast na přípravném jednání soudu dne 12. 3. 2025 a dne 23. 4. 2025 s tím, že přípravné jednání je bez ohledu na svou délku vždy pouze jedním úkonem právní služby – a dále sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (s odhlédnutím od paušálních náhrad přiznaných již v souvislosti s úkony právní služby za vyklizení pozemku, které se týkaly obou částí předmětu řízení). Celkem 106 150 Kč za právní zastoupení v řízení o odstranění stavby (bez DPH).

49. Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přísluší žalobkyni (jejímu zástupci) náhrada DPH z odměny a hotových výdajů, t. j. z částky 117 050 Kč, ve výši 24 580,50 Kč. Náklady řízení činí celkem částku 147 630,50 Kč (117 050 Kč, 24 580,50 Kč a 6 000 Kč).