18 C 343/2017

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna , IČO , sídlem adresa vedlejší účastnice , zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 5 000 000 Kč / náhrada škody na zdraví <b>I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu.</b> <b>II. Žalobkyně, žalovaná a vedl. účastník na straně žalované nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Státem zálohované náklady řízení (znalečné a svědečné) v celkové výši 9 235 Kč hradí z ½ tj. částkou 4 617,5 Kč Česká republika a ½ tj. částku 4 617,50 je povinna zaplatit žalovaná, a to České republice do pokladny či na účet Okresního soudu v Karlových Varech, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moc tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Odměnu za zastupování žalobkyně, přiznanou usnesením zdejšího soudu ze dne 19.8.2019 č. j. 18C 343/2017 JUDr. [jméno] [příjmení] a již uhrazenou ze státních prostředků hradí Česká republika.</b> <b>V. Odměna JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta za zastupování žalobkyně v tomto řízení, bude stanovena samostatným usnesením po pravomocném skončení řízení a tuto hradí Česká republika.</b> 1. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 7.12.2017 domáhala na žalované náhrady výše uvedené částky ve výši 5.000.000 Kč představující náhradu škody na zdraví, ztížení společenského uplatnění a nemajetkové újmy.

2. Žalobkyně skutkově uváděla, že se dne 10.11.2015 dostavila do nemocnice Ostrov k objednanému vyšetření na základě doporučení svého gynekologa MUDr. [jméno] [příjmení], a to z důvodu déle trvajících bolestí břicha, kdy měl podezření, že u žalobkyně by se mohlo jednat o endometriózu. Pro případ, že by se jeho podezření potvrdilo, byla doporučena laparoskopická operace, v jejímž rámci by bylo žalobkyni provedeno i tzv. podvázání vaječníků. Dne 11.11.2015 byla žalobkyně zařazena na laparoskopickou operaci, kterou podstoupila. Po této operaci na místo normální rekonvalescence nastoupily komplikace, kdy žalobkyně opakovaně zvracela krev, bylo jí neustále špatně. Žalované trvalo 2 dny, než rozpoznala, jaké komplikace u žalobkyně po operaci nastaly. Pooperační péče u žalobkyně nebyla dle jejího názoru vedena důsledně, když zdravotnický personál v Nemocnici Ostrov ve dnech 11. až 13.11.2015 žalobkyni jako pacientce přistupovali tak, že své problémy zveličuje. Žalobkyně při operaci utrpěla perforaci střeva, v důsledku čehož u ní docházelo k postupnému selhávání orgánů. Až dne 13.11.2015 lékaři žalované rozhodli o transportu žalobkyně do Nemocnice Sokolov, když zdravotní stav žalobkyně byl již kritický. Mimo jiné žalobkyni selhávaly ledviny, ztrácela vědomí, atd. ihned po transportu do sokolovské nemocnice tamní lékaři provedli reoperaci žalobkyně, při které zjistili, že u žalobkyně došlo k perforaci střeva a sepsi organizmu. Žalobkyně na operačním sále prodělala tzv. klinickou smrt a lékaři Nemocnice Sokolov žalobkyni zachránili život. Od 13.11 do 29.11.2015 byla žalobkyně v péči anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Sokolov, přičemž až do 26.11.2015 byla udržována v umělém spánku. Dne 29.11.2015 byla převezena zpět do Nemocnice Ostrov na oddělení JIP, kde byla následně až do 5.12.2015 a 9.12.2015 byla propuštěna do domácího ošetřování.

3. Žalobkyně tak po laparoskopické operaci, kdy byla předpokládaná doba hospitalizace 2 dny, byla v nemocnici hospitalizována téměř měsíc a na místo pomoci od bolestí břicha v důsledku včasného nerozpoznání příčin zhoršujícího se pooperačního stavu dne 9.12.2015 z nemocnice„ odcházela“ jako ležící pacient plně závislý na péči třetí osoby. Žalobkyně po propuštění domů nebyla schopna se bez pomoci posadit, udržet hrneček s pitím, trpěla nespavostí, návaly bolestí. Postupně se žalobkyně rehabilitovala za pomoci rodičů a agentury [jméno]. Od prosince 2015 do dubna 2016 byla žalobkyně v podstatě ležícím pacientem. Jen díky pomoci rodiny a důsledné rehabilitace došlo v prosinci 2016 k určité stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně. Ta byla schopná opět základních úkonů, chůze a určité soběstačnosti. Nadále však u ní přetrvávají problémy s chůzí do schodů, s rovnováhou. Žalobkyně není schopna udělat dřep. V průběhu řízení absolvovala pak další operační zákrok.

4. Žalobkyně je evidována jako uchazečka o zaměstnání, vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je však její pracovní uplatnění značně ztíženo.

5. Žalobkyně uváděla, že se pokoušela se žalovanou mimosoudně dohodnout na výši odškodnění za způsobenou škodu na zdraví – bolestné a ztížení společenského uplatnění, byly zpracovány znalecké posudky, nejprve MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], která vyčíslila bolestné na 1815 bodů dle vyhlášky č. 276/2015 Sb. Vzhledem k tomu, že do jednání vstoupila následně [anonymizováno], pojišťovna a.s., byl na její žádost vypracován i ústavní znalecký posudek znaleckým ústavem Fakultní nemocnice Olomouc, kdy lékaři oproti předchozímu posudku shledali výši bolestného pouze ve výši 576 bodů, kdy jeden bod ohodnotili částkou 256,86 Kč, tedy žalobkyni by přiznali z titulu bolestného pouze 147.951 Kč. Co se týče odškodnění ztížení společenského uplatnění, pak zde lékaři neměli k dispozici aktuální informace o zdravotním stavu žalobkyně, a proto tuto částku v posudku nestanovovali s tím, že toto by bylo možné stanovit až po vyšetření žalobkyně.

6. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci mimosoudních jednání jí byl ze strany žalované předložen návrh dohody o narovnání, avšak tato dohoda byla koncipována pro žalobkyni jednoznačně nevýhodně, kdy žalobkyni žalovaná nabízela pouze na odškodnění posudkem stanovenou částku 147.951 Kč a dále náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši stanovené v budoucnu zpracovaným posudkem s tím, že se žalobkyně vzdává všech dalších nároků a navíc se žalobkyně zavazuje dodržovat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se týkají předmětné situace, a pro případ porušení této povinnosti by žalobkyně byla povinna žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 500.000 Kč za každé jednotlivé porušení. Tuto zcela jednostranně postavenou dohodu o narovnání žalobkyně nemohla akceptovat, a proto k mimosoudnímu vyřešení věci nedošlo. Z tohoto důvodu se žalobkyně obrátila na soud.

7. Žalovaná od počátku navrhovala zamítnutí žaloby. Poukazovala na ustanovení § 2956 ve spojení s ust. § 2958 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy při uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví musí být žalující stranou tvrzeno a prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou stranou, existence újmy žalobce a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy. Z žádných důkazů předložených žalobkyní však protiprávnost jednání žalované nevyplývá. Žalovaná poukazovala na závěry znalců uvedené ve znaleckém posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Olomouc a v jeho doplňku s tím, že je zřejmé, že při operaci i při pooperační péči bylo lékaři žalované postupováno v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, resp. v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy obvyklými a správnými metodami, tedy lege artis.

8. K újmě na zdraví žalobkyně dle stanoviska žalované tedy nedošlo v důsledku postupu non lege artis lékařů žalované, ale v důsledku komplikace při laparoskopické operaci. V takovém případě se nejedná o protiprávní jednání operatéra, ale o komplikaci, která může nastat kdykoliv i při nejpečlivějším provádění operace a která je pokládána za přípustné riziko při výkonu profese. Žalobkyně byla na možné komplikace operace upozorněna a podepsala informovaný souhlas s jejím provedením. V rámci informovaného souhlasu byla žalobkyně poučena, že„ i přes pečlivou operační techniku může dojít během operace k náhodnému a neúmyslnému poškození okolních orgánů, např. močového měchýře, močovodu, a tlustého střeva„ ukončit“.

9. Skutečnost, že výkon je provázen komplikací, ale automaticky neznamená, že byl prováděn protiprávně, resp. non lege artis. Předpokladem k zachování lege artis postupu při vzniku komplikace ovšem vždy je, že komplikace je včas rozpoznána a správně řešena, i tento požadavek byl lékaři žalované dle znaleckého posudku splněn. Lékaři žalované v případě žalobkyně vzniklou komplikaci do 48 hodin od operace identifikovali a učinili vše, co bylo v danou chvíli a v daném pracovišti objektivně možné učinit tak, aby následky komplikace byly co nejmenší. Žádný výkon při poskytování zdravotní péče není prostý rizika komplikací, diagnostické, stejně tak i léčebné výkony jsou provázeny komplikacemi, které se mohou projevit během výkonu, krátce po něm, či s delším odstupem času. V této souvislosti tak žalovaná odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR.

10. K otázce mimosoudního jednání účastníků žalovaná uvedla, že požadavek žalobkyně na náhradu újmy nebyl od počátku konstantní, různě se měnil a rozšiřoval. Žalobkyně protiprávnost jednání žalované žádným odborným posouzením nedoložila. Žalovaná uplatněné nároky žalobkyně neuznala, neboť měla zato, že nejsou splněny zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za újmu, když na straně žalované v souvislosti s poskytováním zdravotní péče primárně nedošlo k porušení jakékoliv povinnosti, která se k operaci a pooperační péči o žalobkyni váže. I přes protichůdné názory účastníků na otázku existence protiprávnosti jednání a odpovědnosti se žalovaná se souhlasem vedlejšího účastníka pokusila se žalobkyní jednat o mimosoudním narovnání. Tento postup je ve zdravotních kauzách preferován ve snaze vyhnout se dlouholetým a nákladným soudním sporům. Institut narovnání umožňuje, aby práva, která jsou mezi stranami sporná, byla nahrazena právy novými, což umožňuje vyřešit situaci, kdy každá ze stran zastává odlišný názor na jejich existenci, aniž by bylo nezbytné podstupovat soudní spor. K uzavření dohody o narovnání mezi účastníky řízení však bohužel nedošlo, neboť zde byly zásadně rozdílné názory na výši úplaty za narovnání a způsob jejího určení.

11. Znalecký posudek zpracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] neposuzoval postup lékařů žalované při péči o žalobkyni a byl vyhotoven pouze jako možné vodítko pro mimosoudní vypořádání účastníků. Bolestné vyčíslené dle tohoto posudku se oproti vyčíslení bolestného v posudku znaleckého ústavu liší, neboť MUDr. [příjmení] [příjmení] vycházela z nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zatímco znalecký posudek znaleckého ústavu vycházel při vyčíslení z metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR tak, jak je s cílem sjednocení soudní praxe v civilních sporech doporučováno. Proto v návrhu dohody o narovnání bylo při jednání o výši úplaty za narovnání vycházeno ze znaleckého posudku znaleckého ústavu.

12. Jako vedlejší účastník na straně žalované do řízení vstoupila [pojišťovna]. Ve svém písemném vyjádření odkázal vedlejší účastník na obsah a závěry vypracovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu a další doložené dokumenty a výsledky vyšetření. Odkázal taktéž na ust. § 2910 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, a konstatoval, že z doložených dokumentů, výsledků vyšetření a vypracovaného znaleckého posudku byl postup lékařů žalované lege artis, tj. že zdravotní výkon a následné péče byly poskytnuty v souladu s medicínskými poznatky a výsledky lékařské vědy, respektovaly konkrétní okolnosti případu a byly správně provedeny odborně připravenými zdravotnickými pracovníky.

13. Mezi účastníky řízení byly nesporné následující skutečnosti: Dne 10.11.2015 se žalobkyně dostavila do Nemocnice Ostrov k objednanému vyšetření na gynekologické oddělení, a to na základě doporučení svého ambulantního gynekologa MUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 11.11.2015 podstoupila žalobkyně laparoskopickou operaci na základě vyšetření z předchozího dne. Dne 13.11.2015 byla žalobkyně na základě rozhodnutí lékařů Nemocnice Ostrov převezena do Nemocnice Sokolov, když v předchozích dnech došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Dne 13.11.2015 ihned po převozu žalobkyně došlo v Nemocnici Sokolov k její reoperaci, přičemž bylo zjištěno, že u žalobkyně došlo k perforaci tlustého střeva a sepsi organizmu. V období od 13.11.2015 do 29.11.2015 byla žalobkyně umístěna v péči anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Sokolov a v době od 13.11.2015 do 26.11.2015 byla udržována v umělém spánku. Dne 29.11.2015 byla žalobkyně propuštěna z Nemocnice Sokolov a převezena zpět do Nemocnice Ostrov na interní oddělení – jednotku intenzivní péče a následně na oddělení následné péče, kde pobývala až do 9.12.2015, kdy byla propuštěna do domácího ošetřování. V době operace v Nemocnici Ostrov i následné reoperace v Nemocnici Sokolov a po dobu následné léčby nebyla žalobkyně v pracovní neschopnosti, nepobírala nemocenské dávky a netrval její pracovní poměr, když byla v uvedené době na mateřské dovolené. V r. 2009 byl žalobkyni přiznán částečný invalidní důchod a toto rozhodnutí bylo v r. 2017 potvrzeno bez změn.

14. Mezi účastníky řízení byly sporné následující skutečnosti: 1/ Zda laparoskopická operace provedená dne 11.11.2015 žalobkyni v nemocnici v Ostrově a následná pooperační péče byla tzv. lege artis. 2/ V případě, že postup lékařů v Nemocnici Ostrov byl non lege artis, jaká výše bolestného náleží žalobkyni, jaká výše ztížení společenského uplatnění náleží žalobkyni a jaká jí náleží výše případné nemajetkové újmy. 3/ [příjmení] je vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje.

15. Ke sporným skutečnostem byly provedeny tyto důkazy: Účastnický výslech žalobkyně, fotokopiemi lékařských zpráv, fotokopií znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], znaleckým posudkem znaleckého ústavu vypracovaného Fakultní nemocnicí v Olomouci ze dne 3.1.2017 a jeho doplňkem ze dne 12.9.2017, návrhem dohody o narovnání mezi účastníky řízení, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně], MUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a výslech znalců- zástupců zpracovatelů znaleckého posudku MUDr. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., a prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Z těchto důkazů bylo zjištěno následující:

16. Dne 10.11.2015 žalobkyně nastoupila do nemocnice v Ostrově na základě doporučení jejího ambulantního gynekologa MUDr. [příjmení]. Ten jí poslal do nemocnice proto, aby jí provedli vyšetření s následnou hospitalizací, zda se jedná o onemocnění endometriózou. Žalobkyně v nemocnici řekla, že pokud by musela absolvovat operaci z uvedeného důvodu, žádala by současně o provedení sterilizace, neboť ze zdravotních důvodů nemůže užívat antikoncepci. Podepsala tzv. informovaný souhlas, který se týkal laparoskopického zákroku, a také podepsala souhlas s provedením sterilizace. Pochybení žalované vidí v tom, že údajně jí před operací nebyla provedena vyšetření, která by endometriózu potvrdila. Další pochybení spatřuje žalobkyně v přístupu žalované po vlastní operaci, kdy nebyl dostatečně rychle vyhodnocen její zhoršující se zdravotní stav. Poukazovala na to, že jí bylo zle, špatně se jí dýchalo, zvracela krev, bolelo ji břicho. Toto zaznamenala její rodina, která ji přišla navštívit. Ze strany zdravotního personálu, že zvracení a další projevy jsou následky narkózy atd. Má za to, že zdravotnické zařízení pochybilo v tom, že hned po operaci neřešilo její neutěšený zdravotní stav, její bolesti a potíže. Průběh následujících dnů 12.11 a 13.11.2015 si již nepamatuje. Má informace pouze zprostředkované od rodičů a přítele. Její stav byl takový, že již nevnímala. Následně byla převezena do nemocnice v Sokolově, to již byla v kómatu a podstoupila zde reoperaci. Pochybení žalované vidí žalobkyně také v tom, že jí nebyla poskytnuta pomoc v souvislosti s pooperačními potížemi včas, že situaci začali řešit, až když její stav byl opravdu velmi vážný a selhávaly jí všechny orgány. Z nemocnice v Sokolově pak byla převezena opět do Ostrova na oddělení JIP a na oddělení tzv. následné péče. K tamní péči žalobkyně vznesla opětovné výhrady, kdy o ní nebylo náležitě pečováno a postaráno. Musela využívat pomoci rodiny. Žalobkyně uvedla, že pochybením lékařů žalované při operaci bylo to, že jí způsobili perforaci střeva. Je pravdou, že před operací podepsala tzv. informovaný souhlas, kde bylo uvedeno, že se takováto věc při operaci může stát, avšak nebylo tam uvedeno, že pak může žalobkyně„ tři dny umírat“.

17. Žalobkyně popsala, že v souvislosti s operací má nadále potíže, nemůže zvedat těžké věci, ani svého syna, při zvedání jí bolí břicho, nemá v rukách sílu, nemá sílu ani v nohách, v důsledku operace zakopává, problémem jsou schody. Proto musela prodat svůj dům, ve kterém bydlela od 6 let. Její byt byl v patře a po schodech se jí špatně chodilo. V přízemí pak bydleli její rodiče. Vzniklý problém nebylo dle žalobkyně možné řešit tím, že by si s rodiči vyměnili byty, a to proto, že byt rodičů byl rekonstruovaný. Dům prodala svému bratrovi a koupila dům jiný v přízemí bez schodů, který musela nechat upravit jako bezbariérový. Žalobkyně uváděla, že v důsledku operace má rovněž neurologické problémy, které popsala. Má i psychické problémy, kromě bolestí břicha, má i bolesti nohou, vč. kyčlí, trpí bolestmi hlavy, potíže s dýcháním, píchá jí u srdce, jedná se o psychické potíže. Dýchací potíže pak mívá v souvislosti s rozrušením a stresem. Její zdravotní stav jí neumožňuje pečovat o dům, jak by bylo potřeba. V souvislosti s operací, kterou podstoupila, nemůže cvičit, zejména plavat, když plavání v minulosti ráda provozovala, skákala na trampolíně, atd. Má potíže s klekem či sedem do dřepu, nemůže běhat, má potíže s koordinací pohybů, nemůže nosit boty na podpatku, nemůže se věnovat tanci jako dříve, nemůže koordinovat své pohyby, problém jí dělá výstup z vany. V listopadu 2017 jí skončila mateřská dovolená. Od té doby je v evidenci úřadu práce, nedaří se jí však najít zaměstnání, nemůže pracovat jako prodavačka, protože nevydrží stát 8 hodin na nohou, rovněž z tohoto důvodu nemůže pracovat na čerpací stanici. Ucházela se o zaměstnání v Lidlu, nebyla přijata, protože práce nespočívala pouze v sezení u kasy, ale je třeba i vybalovat zboží, vkládat je do regálů a vozit zboží na paletách, což by žalobkyně nezvládla.

18. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v době operace žalobkyně byl přítelem její sestry, tento vztah trval v letech 2008 2016. Uváděl, že prvé dny, kdy žalobkyně pobývala v Nemocnici Ostrov a absolvovala operaci se dění nějak neúčastnil, bral to jako běžnou věc. Věci se změnily ve chvíli, kdy se dozvěděl, že je žalobkyně v nemocnici v Sokolově, že je v bezvědomí, selhaly jí všechny orgány a je třeba za ní jet. Svědek pak jezdil do sokolovské nemocnice s rodinnými příslušníky žalobkyně, jednak řídil a jednak rodinným příslušníkům dělal doprovod, byl jim oporou, neboť situace pro ně byla velice náročná. Byl také tím, kdo komunikoval s lékaři, protože nebyl na věci příliš citově zainteresován, byl schopen racionálního jednání. Do nemocnice v Sokolově jezdil po dobu 2-3 týdny, každý den či obden, celkem tam byl asi 10krát. Vozil tam maminku žalobkyně, někdy jejího otce a sestru, někdy s nimi jel i bratr žalobkyně se svojí přítelkyní. Žalobkyně byla na oddělení ARO umístěna 2-3 týdny, pak byla převezena zpět do nemocnice v Ostrově na interní oddělení. Svědek uváděl, že od lékařů v sokolovské nemocnici, že příčinou stavu žalobkyně je perforace střeva, ke které došlo pravděpodobně při operaci v Ostrově, a také sdělili, že se to může stát, že se nejedná o nic neobvyklého. Více se k operaci v Ostrově či k postupu lékařů v sokolovské nemocnici nikdo nevyjadřoval. V době kdy byla žalobkyně v umělém spánku, uváděl svědek, že rodinní příslušníci dostávali informace o jejím zdravotním stavu, od tamních lékařů. Prvotní vyhlídky nebyly dobré, později se zlepšily. Po propuštění ze Sokolova byla žalobkyně převezena do nemocnice v Ostrově na interní oddělení. I zde jí svědek občas navštěvoval. Její propuštění nebylo jednoduché, protože nemohla chodit, a nebyla ve stavu se sama o sebe starat, pečovala o ni rodina, docházela za ní kamarádka zdravotní sestra, která jí pečovala o nohy, a trvalo několik měsíců, než se žalobkyně mohla o sebe opět postarat. Teprve po několika týdnech doma se začala znovu učit chodit. Nohy byly problémem již v Sokolově, bylo řečeno, že má nekrotickou tkáň, nohy jí zčernaly, byla hrozba, že jí budou muset být amputovány, nakonec k tomu nedošlo.

19. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], sestra žalobkyně uvedla, že jí žalobkyně informovala o nutnosti podstoupit operaci v Nemocnici Ostrov z důvodů gynekologických potíží. Po operaci žalobkyně svědkyni volala, že je vše v pořádku a že druhý den půjde asi domů. Druhý den telefonicky říkala, že má nějaké potíže, není jí dobře a má snad i teploty. Svědkyně v té době byla nemocná, proto do nemocnice za ní nechtěla jít a navštěvovat ji chodila matka. Následně se žalobkyni přitížilo, což se svědkyně dozvěděla od matky. Další den se dozvěděla, že špatně dýchá, nemůže ani mluvit, má potíže po gynekologické operaci a měla absolvovat operaci novou. Byla přeložena na oddělení JIP. Svědkyně šla žalobkyni navštívit, tam ji ale nepustili. Hovořila s tamním lékařem, jehož jméno si již nevybavuje, který jí říkal, že žalobkyně simuluje, má potíže z léků, které užívá, vymýšlí si, musí se hlídat. Následně se svědkyně od matky dozvěděla, že žalobkyni museli převézt do Sokolova, kam za ní svědkyně se svým tehdejším přítelem panem [příjmení] jezdila. Ten se o vše staral, zajišťoval informace od sester a lékařů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o sestru svědkyně, nebyla ve stavu s lékaři komunikovat, proto žádala svého tehdejšího přítele. Do Sokolova rovněž jezdila maminka a bývalý přítel žalobkyně [jméno] [příjmení], někdy rovněž otec a starší dcera žalobkyně. V Sokolově byla žalobkyně cca 3 týdny, za tu dobu svědkyně hovořila s lékařem jednou a bylo jí sděleno, že zdravotní stav žalobkyně je velmi vážný a je třeba vyčkat, jak se z toho dostane. Ze Sokolova byla následně převezena do Ostrova a poté propuštěna do domácí péče. Doma se žalobkyní matka cvičila, pomáhala jí, krmila, učila ji chodit, také jí pomáhala společná kamarádka zdravotní sestra. Trvalo však týdny až měsíce, než žalobkyně začala relativně normálně chodit. Měla velké otoky nohou, na nohách puchýře a boláky, neudržela se na nohou, chodila s dopomocí či s chodítkem, stále seděla.

20. Z výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně], matky žalobkyně, soud zjistil, že o provedené operaci v nemocnici v Ostrově ji zpravila žalobkyně telefonicky. Druhý den po operaci jí byla svědkyně navštívit, následně obdržela informaci od přítele žalobkyně pana [příjmení], že žalobkyni není dobře, že mluvil s lékařem, ale ten mu řekl, že žalobkyně pouze simuluje. Teprve další den přišla svědkyně do nemocnice na návštěvu. Žalobkyně ležela, špatně mluvila, chvílemi podřimovala, bylo jí špatně rozumět, během návštěvy 2x zvracela, stěžovala si na špatné dýchání a nešlo jí mluvit. Tentýž den večer žalobkyně svědkyni volala, že jí převážejí na jednotku intenzivní péče nemocnice v Ostrově a že další den nemá chodit na návštěvu. Následující den se svědkyně od přítele žalobkyně dozvěděla, že se žalobkyni přitížilo, a že ji budou převážet do Sokolova. Tam svědkyně následující den volala a bylo jí sděleno, že leží na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Společně se svým synem se vydali do sokolovské nemocnice. Od lékařky se dozvěděli, že stav žalobkyně je velmi vážný. Vyšetřením byla zjištěna perforace střeva. Žalobkyně absolvovala operaci, v rámci níž jí bylo nutné oživovat. Žalobkyně v té době byla v umělém spánku. Na oddělení ARO byla po dobu 2 týdnů. Poté byla převezena zpět do nemocnice v Ostrově na interní oddělení – JIP. Poté byla přeložena na rehabilitační oddělení. Zde s ní však minimálně cvičili, byla zde několik dní a pak si jí svědkyně vzala domů, protože rodina nebyla s péčí o žalobkyni spokojena. Při příchodu domů žalobkyně jen ležela, nemohla chodit, měla zčernalé prsty u nohou. Nohy ošetřovala žalobkyni její kamarádka zdravotní sestra, převazovala jí je, koupala. Za žalobkyní rovněž chodili z pečovatelské agentury, které jí nohy mazaly a převazovaly. Protože žalobkyně nebyla schopná sebeobsluhy, musela jí svědkyně pomáhat se vším, musela se starat i o děti žalobkyně, které byly v té době ještě malé. Za několik týdnů se začala žalobkyně učit znovu chodit s dopomocí, s chodítkem, teprve za delší dobu vyšla ven. Nadále má s chůzí potíže, nohy jí bolí, špatně se jí chodí do kopce, nemůže dělat dřepy, má obavy z pádu v důsledku zakopnutí.

21. Svědek [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, uvedl, že po operaci společně s manželkou, matkou žalobkyně, žalobkyni navštívil, stěžovala si, že je jí špatně, zvracela. Sestra je informovala o tom, že se tak děje v důsledku narkózy. Později se od přítele žalobkyně dozvěděli o tom, že žalobkyni přeložili na oddělení JIP, nemocnice v Ostrově, a poté byla převezena do Sokolova. Dnes si již nevzpomíná, jak dlouho v sokolovské nemocnici pobývala. Svědek jí tam navštívil jednou, kdy byla umístěna na oddělení ARO. Jeho manželka však za žalobkyní jezdila denně. Svědek žalobkyni nenavštěvoval, protože hlídal jejího malého syna a rovněž měl zprávy od rodinných příslušníků, kteří ji v Sokolově navštěvovali. Svědkovi je známo, že ze Sokolova byla žalobkyně převezena zpět do Ostrova, tam jí ale nenavštěvoval. Od manželky ví, že se k žalobkyni zde nechovali dobře, byli na ní sprostí, např. jí sebrali i zvonek, na který zvonila, když něco potřebovala. To proto, aby prý neotravovala. Jak dlouho na následné péči v Ostrově žalobkyně pobývala, svědkovi již není známo, ale žalobkyni se zde vůbec nestarali, necvičili s ní. Žalobkyně byla v hrozném stavu, a proto jí nechali převést k sobě domů. Žalobkyně nemohla chodit, jenom ležela, měla úplně černé nohy a manželka svědka, tedy matka žalobkyně, se o ni starala. Začala docházet zdravotní péče a zdravotní sestra z Nemocnice Ostrov, kamarádka žalobkyně, která jí nohy ošetřovala. Následně se žalobkyně začala učit chodit, nejprve s dopomocí a chodítkem, pak s oporou nábytku. Velmi dlouho trvalo, než začala chodit ven. Nejprve chodila před dům, často jí bolely nohy, i nadále má žalobkyně s chůzí problémy, obtížně chodí do kopce, nohy jí bolí, problémem je i delší chůze po rovině, musí všude jezdit autem. Nemůže pomáhat s pracemi okolo domu, nemůže se starat o otop. Často si také stěžuje na bolesti břicha.

22. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobkyně, uvedla, že předmětnou operaci žalobkyně proběhla v době, kdy studovala střední školu v Praze. Z nemocnice svědkyni posílala fotografie, před operací byla v dobrém stavu, veselá. Druhý den po operaci šla svědkyně spolu s babičkou a dědou, tedy rodiči žalobkyně, žalobkyni navštívit. Žalobkyně nebyla v dobrém stavu, stěžovala si, že je jí špatně. V průběhu návštěvy byla žalobkyně malátná, ospalá, stěžovala si na bolesti břicha a na to, že je jí celkově špatně. Následně se od p. [příjmení] dozvěděli, že žalobkyni budou z Ostrova převážet do Sokolova, že má něco se srdcem, resp. s břichem. Druhý den svědkyně s babičkou volaly do sokolovské nemocnice a zjistili, že žalobkyně leží na oddělení ARO. Svědkyně jezdila žalobkyni do sokolovské nemocnice navštěvovat, byla tam několikrát, žalobkyně byla v umělém spánku, nebyl na ní příjemný pohled. S lékaři hovořil zejména p. [příjmení] a také matka žalobkyně. Informace zněly tak, že žalobkyně není v dobrém stavu, a její prognóza není příliš dobrá. Po probuzení nemusí být v pořádku a může mít trvalé následky. Po 14 dnech byla žalobkyně převezena na oddělení JIP ostrovské nemocnice a následně na běžné interní oddělení. Zde ale péče nebyla dobrá. Následně byla žalobkyně propuštěna domů, starala se o ní její matka, tedy babička svědkyně. Po příchodu domů žalobkyně ležela, nemohla chodit, vyžadovala péči druhého člověka, špatně snášela, že není soběstačná, měla ve velmi špatném stavu nohy, stále si stěžovala na jejich bolest, rovněž na bolest pooperační jizvy. K žalobkyni docházela zdravotní péče, která jí pečovala o nohy. Teprve po několika měsících byla schopná žalobkyně dojít si na záchod s dopomocí. Žalobkyni rovněž pomáhala její kamarádka zdravotní sestra, která ji navštěvovala a starala se jí o nohy. Po několika měsících začala žalobkyně vstávat, později zkoušela chodit za pomoci chodítka, neměla žádnou stabilitu a sílu v nohách, učila se chodit od začátku jako malé dítě. Asi rok trvalo, než mohla vyjít ven. Dodnes má problémy s chůzí, chodí svým vlastním stylem, je psychicky slabá a stav, ve kterém se nachází, nedělá dobře. Kromě toho, že styl chůze žalobkyně je nepřirozený, rovněž nemůže žalobkyně běhat, to ji omezuje v péči o malého syna, problémy jí dělá i delší chůze, delší stání, nohy jí bolí, otékají, problémem je i chůze v nerovném terénu, chůze do kopce, chůze ze schodů, nohy má také špatně citlivé.

23. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že gynekologicko-porodnické oddělení ostrovské nemocnice ukončilo svoji činnost k 30.6.2018. Pracoval zde od 14.5.2007, do atestace v r. 2012 působil na pozici sekundárního lékaře, poté se stal zástupcem primáře. Od července 2015 do konce října 2015 byl pověřen vedením tohoto oddělení jako zastupující primář a následně opět působil ve funkci zástupce primáře. Žalobkyně absolvovala operaci 11.11.2015, operatérem byla MUDr. [příjmení] a asistentem primář [příjmení]. Svědek byl ošetřujícím lékařem žalobkyně. Svědek uvedl, že v průběhu operačního výkonu u žalobkyně nebylo referováno, že by byly nějaké komplikace. Osobně viděl žalobkyni kolem 7 hodiny ráno, poté probíhal operační program. V průběhu kterého se dostala na sál, pak jí viděl po výkonu okolo 13 hodiny. V rámci těchto návštěv svědek neshledal žádné známky komplikací. Druhý den, tedy 12.11.2015, svědek ráno v rámci ranního hlášení se dozvěděl, že v ranních hodinách okolo 5:30 hod. si žalobkyně stěžovala na bolesti břicha a konečníku. Viděl jí primář [příjmení], který měl noční službu. Žalobkyni byly provedeny laboratorní odběry a výsledky byly v pořádku. Při ranní vizitě byl její zdravotní stav zlepšen, to svědek viděl. Kolem 9. hodiny byla z monitorovaného lůžka žalobkyně přeložena na standardní pokoj. Kolem 10:30 hod. se její zdravotní stav zhoršil, udávala bolesti břicha, těžce se jí dýchalo a celkově se necítila dobře. Následně se podrobila klinickému (vyšetření pohmatem) i ultrazvukovému vyšetření, které svědek osobně prováděl. Při vyšetření měla žalobkyně břicho citlivější na pohmat, poté svědek provedl vyšetření ultrazvukovou vaginální sondou, kdy zjistil, že když žalobkyně nesoustředila pozornost na vyšetřování břicha, došlo k uvolnění stahu břišní stěny a k volnému pohmatu bez známek peritoneálního dráždění. Svědek také ordinoval vyšetření EKG, zda se nejednalo o nějaký srdeční problém vzhledem k tomu, že se jí špatně dýchalo v raném pooperačním období. Při tomto vyšetření nebyla shledána žádná patologie, svědek dále uváděl, že následně byla žalobkyně na standardním pokoji bez nějakých větších problémů. Ze zdravotní dokumentace vyčetl, že jí viděla MUDr. [příjmení] kolem 18. hodiny. Po této vizitě nebyly shledány žádné známky náhlé příhody břišní a byly jí naordinovány léky proti bolesti. Z dokumentace dále vyplynulo, že po 22. hodině viděl žalobkyni [příjmení] [příjmení] a byl shledán opět standardní pooperační průběh. Okolo půlnoci byl sestrou zavolán lékař s tím, že se žalobkyně necítí dobře, má nízký tlak, byla přeložena na monitorované lůžko a bylo svoláno koncilium, kterého se účastnila primářka oddělení ARO. Svědek rovněž uvedl, že poté, kdy kolem 22. hodiny viděl žalobkyni [příjmení] [příjmení], bylo provedeno laboratorní vyšetření, které zjistilo zvýšené zánětlivé markery, a žalobkyni byla nasazena antibiotika. Po přeložení žalobkyně na monitorované lůžko a po výše uvedeném konciliu byly doporučeny infúze. Dále žalobkyni hlídat tlak a puls a ráno bylo doporučeno další vyšetření CT, počítačovou tomografií. Zbytek noci do rána proběhl u žalobkyně klidně. Další den, tj. 13.11.2015, svědek přišel ráno na denní službu, žalobkyni viděl na ranní vizitě, shledal zhoršení jejího stavu, tvrdila sice, že se jí ulevilo, ale že ji stále bolí břicho. Byla provedena počítačová tomografie a čekalo se na výsledek vyšetření. V mezičase se svědek pokoušel domluvit vyšetření lékařem internistou vzhledem k nejasné příčině obtíží žalobkyně. Následně vykonával operační program, který ten den měl a v mezičase zjišťoval výsledky vyšetření. Po interním vyšetření bylo doporučeno žalobkyni přeložit na jednotku intenzivní péče vyššího typu, která se nachází v Sokolově. Jedná se o mezioborovou jednotku intenzivní péče. Během dopoledne byly dále shromažďovány výsledky a zajišťování přeložení žalobkyně, k čemuž pak došlo okolo 13. hodiny. Svědek žalobkyni viděl ještě okolo 12:30 hod., kdy mu říkala, že by nejraději šla domů. Říkal jí, že v takovém stavu to není rozumné, že je třeba dovyšetřit příčiny tohoto stavu. Následně zjistil příčinu pooperačních potíží žalobkyně, což byla perforace, tedy proděravění v oblasti konečníku.

24. Svědek dále uvedl, že laparoskopický výkon má to riziko, že při zavádění nástroje trokar do dutiny břišní přes pupík, při něm není vidět do dutiny břišní, komfort je však v rychlejším návratu pacienta do běžného života. Žalobkyně před operací podepsala tzv. informovaný souhlas. Laparoskopické operace mají rovněž rizika perforací a o tom byla žalobkyně informována. Po návratu žalobkyně z nemocnice v Sokolově do nemocnice v Ostrově, svědek již nebyl jejím ošetřujícím lékařem, byli v telefonickém kontaktu a rovněž v následném období jí nabízel možnost různých dovyšetření, resp. zařízení těchto dovyšetření, nabízel jí pomoc.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že byla zaměstnána v Nemocnici Ostrov od r. 1991 do r. 2018. V době hospitalizace žalobkyně pracovala jako porodní asistentka na gynekologicko-porodnickém oddělení této nemocnice, konkrétně na lůžkovém oddělení gynekologie – šestinedělí, pracovala ve směnném provozu a pamatuje si, že v době hospitalizace žalobkyně měla noční službu v den před překladem žalobkyně. Jak to bylo ve dnech předchozích, si nevybavuje. Ze své služby si vybavuje, že při příchodu do služby jí kolegyně předávala informace o pacientech, bylo to před 19. hodinou. Pokud jde o žalobkyni, byla svojí kolegyní upozorněna na to, že v průběhu dne probíhala nějaká její kontrolní vyšetření, protože si stěžovala na bolest. Dodala, že vyšetřeními nebyla zjištěna žádná příčina, žádný důvod, pro který by její problémy měly být. Následně došlo k osobnímu setkání svědkyně se žalobkyní. Žalobkyně se jí nezdála v pořádku, a proto o tom svědkyně informovala lékaře. Lékařkou, která měla službu, byla MUDr. [příjmení], kterou tedy informovala. Pokud si svědkyně pamatuje, byly provedeny kontrolní odběry krve. Výsledky přišly neprodleně, a pokud si pamatuje, nevykazovaly žádné odchylky od normálu. Dále se provádělo kontrolní ultrazvukové vyšetření, ke kterému byl přivolán další sloužící lékař, a to MUDr. [příjmení]. Vyšetření proběhlo po čas noční služby svědkyně. Výsledek tohoto vyšetření si svědkyně již nepamatuje, dále si vybavuje, že okolo půlnoci byla přivolána primářka z oddělení ARO MUDr. [příjmení] ke konzultaci zdravotního stavu žalobkyně. Následně po tomto vyšetření byla žalobkyně předána na monitorovací pokoj, kde je možné sledovat vitální funkce pacienta. Předáním žalobkyně na pooperační pokoj také žalobkyně přešla do péče kolegyně svědkyně, která ji měla na starosti. Svědkyně dodala, že o žalobkyni pečovala od 19 hodin do půlnoci. Zda dělala nějaké záznamy do zdravotní dokumentace, si dnes již nepamatuje. Rovněž si nepamatuje, zda žalobkyni podávala nějaké léky. Její směna skončila v 7 hodin ráno následujícího dne a její kontakt se žalobkyní skončil již o půlnoci předchozího dne předáním žalobkyně do péče kolegyně pečující o pooperační pokoj.

26. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že byl po dobu 2,5 roku partnerem žalobkyně. K jejich rozchodu došlo krátce poté, kdy se žalobkyně dostala z následků komplikace po operaci, a to po jejich vzájemném rozchodu. Svědek uvedl, že žalobkyně podstoupila operaci v nemocnici v Ostrově v polovině listopadu, byl jí druhý den navštívit. Nejprve mu volala ihned po zákroku s tím, že vše dopadlo dobře. Druhý den dopoledne svědek v nemocnici zjistil, že žalobkyni není dobře, byla zelená, zvracela, stěžovala si na nějaké bolesti. Lékař, se kterým svědek hovořil, říkal, že žalobkyni operoval a že si myslel, že při operaci žalobkyni propíchli střevo, ale že jí pak vzali na sono, a toto vyloučili, nic tam nenašli. Také říkal, že žalobkyni všichni moc dobře znají a že si občas vymýšlí, jinou příčinu toho, proč žalobkyni není dobře, mu neřekl. Po rozmluvě s primářem šel svědek zpátky na pokoj k žalobkyni, které bylo stále špatně, a zvracela, nemohla vstát z postele. Na pokyn sestry jí pak svědek sbalil věci s tím, že má být převezena do Sokolova, a čekal s ní až do odjezdu sanity. Druhý den ráno jel svědek do nemocnice v Sokolově, kde se dozvěděl, že žalobkyně je na oddělení ARO, žalobkyně již byla po operaci a v kómatu. Od té doby jezdil do Sokolova do nemocnice za žalobkyní společně s jejími rodiči a jejím bratrem. Každý den hovořili s lékaři. V době, kdy byla v umělém spánku, dávali lékaři žalobkyni malé šance, dostávala velmi silná antibiotika a další léčiva, pak nastal problém s jejími nohama, které zčernaly a bylo uvažováno i o amputaci, jak sdělil lékař. Pak se její stav začal zlepšovat, po 14 dnech byla probuzena z umělého spánku a byla převezena zpět do Ostrova. Nejprve na oddělení JIP, pak na oddělení následné péče odkud byla propuštěna domů. Svědek uvedl, že na oddělení ARO v sokolovské nemocnici se od lékařky dozvěděl, že při sonografickém vyšetření byla objevena díra ve střevě, což způsobilo prudkou otravu celého organismu žalobkyně. V domácím ošetřování se stav žalobkyně zlepšoval, ale nohy jí stále nesloužily, cvičil s ní svědek, matka žalobkyně, její sestra a také s péčí pomáhala zdravotní sestra, kamarádka žalobkyně. Teprve v březnu následujícího roku začala žalobkyně trochu chodit, mohla se postavit na nohy, byla schopna se svépomocí pohybovat, ale ušla pouze malý kousek. V létě pak začala chodit ven, styl její chůze byl hrozný, nohy se jí stáčely dopředu, předcházely tělo, chůze byla nekoordinovaná, měla velké problémy s rovnováhou, tehdy hůl či berle jako oporu nepoužívala, nezkoušeli to. Svědek má však za to, že by se na berlích rukama ani neudržela. Jako oporu používala druhého člověka, kromě potíží s chůzí si žalobkyně stěžovala na bolesti nohou a dále na bolesti v kříži. Tyto bolesti měla při pohybu i v klidu.

27. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že u žalované byla zaměstnána od r. 2011 do 31.1.2017. Po celou dobu pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení ve funkci staniční sestry. Byla přítomna v době, kdy žalobkyně na tomto oddělení absolvovala operaci. Svědkyně si žalobkyni pamatuje ze dne, kdy o ni pečovala, což byl druhý den po operaci. Tehdy měla svědkyně denní službu, která začínala v 7 hodin ráno a končila v 19 hodin večer. Mnoho si z celého dne nepamatuje vzhledem k dlouhému časovému odstupu. Pamatuje si však, že z takto neukázněnou pacientkou se za dobu své 36 leté praxe, ještě nesetkala. Má tím na mysli, že žalobkyně neustále manipulovala s infuzemi, pouštěla je, zastavovala, byla sprostá a vulgární vůči zdravotnickému personálu, i přes doporučení lékaře nejíst a nepít se napila, chvílemi jí bylo dobře, chvílemi špatně, stěžovala si na bolest břicha. Svědkyně si vzpomíná, že si chvílemi stěžovala na intenzivní bolest břicha, také si vybavuje, že se u žalobkyně prováděly různé odběry a vyšetření, podrobnosti však již dnes neví. Vybavuje si, že se žalobkyni dělalo CT břicha, že u ní byl na konciliu interní lékař, že u ní byl MUDr. [příjmení], lékař z gynekologicko-porodnického oddělení. Svědkyně si vybavuje, že se u žalobkyně střídali i s primářem MUDr. Koudelou. Zdravotní potíže žalobkyně se zvyšovaly a na základě toho pak byla po obědě převážena do nemocnice v Sokolově. Předpokládá, že to bylo pro zvyšující se bolesti břicha a také na základě výsledků vyšetření. Svědkyně rovněž dodala, že si vybavuje, že při ranním předávání služby ji kolegyně z noční služby informovala o potížích žalobkyně s tím, že tyto začaly už v noci a nadále se stupňovaly. Svědkyně uváděla, že se nezakládá na pravdě, že by ze strany lékařského personálu bylo na žalobkyni nahlíženo jako na simulanta, či na pacienta, který zveličuje své potíže. Svědkyně u ní byla prakticky po celou dobu své služby od rána až do doby, kdy byla převážena do Sokolova. Samozřejmě, vyjma doby, kdy svědkyně odbíhala k dalším pacientům. Svědkyně dále upřesnila, že pokud hovořila o tom, že žalobkyně se vulgárně vyjadřovala, tak tím měla na mysli, že používala sprostá slova, byl to způsob mluvy žalobkyně, nepoužívala vulgární výrazy ve vztahu ke zdravotnickému personálu, nenadávala jim. Vybavuje si, že i pacienta na vedlejším lůžku žalobkyni sama okřikovala, aby toho už nechala, že to nebude poslouchat. Svědkyně připustila, že je možné, že vulgarita žalobkyně mohla pramenit z její zdravotní nepohody. Svědkyně dále uvedla, že jí není známo, zda a případně jaká příčina zdravotních potíží žalobkyně byla zjištěna vyšetřeními, která absolvovala, to je věcí lékaře. Na základě zhoršujících se potíží a zřejmě výsledků vyšetření a na základě rozhodnutí lékaře byla žalobkyně transportována do sokolovské nemocnice. Úkolem svědkyně bylo ji na transport připravit, to spočívalo v tom, že měla za úkol zajistit kanylu žalobkyně a také permanentní katetr, měla zabalit její osobní věci. To byl obecný postup, když se pacienti převáželi jinam. Nejsou jí známy a nemá žádné další informace o průběhu léčby žalobkyně v Sokolově.

28. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že od listopadu 2015 do 30.6.2018 působil jako primář gynekologicko-porodnického oddělení žalované nemocnice. Na gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice v Ostrově podstoupila žalobkyně laparoskopickou operaci – sterilizaci. Před výkonem pacient podepisuje tzv. informovaný souhlas, možná rizika zákroku jsou zde uvedena většinou obecně, protože není možné obsáhnout všechny možnosti tak, aby pokryly přijatelný formát. Komplikace, se kterou se žalobkyně potkala, tedy perforace konečníku, je při gynekologických operacích prováděných formou laparoskopie málo častá, pohybuje se v jednotkách procent. Svědek uvedl, že u pacientů, kteří v minulosti již prodělali zákrok v dutině břišní, a to laparoskopický, i laparotomický (otevřenou formou), je riziko možných komplikací při laparoskopickém zákroku vyšší. Je to tím, že v dutině břišní mohou být různé srůsty. V některých případech se laparoskopické operace vůbec neprovádějí, např. když má pacient jizvu po operačním výkonu ve středu břicha, kdy se jedná o místo, kde se právě provádí laparoskopie. Svědek dále na dotaz soudu, zda v případě, že by žalobkyně nepodstoupila očistné klyzma v rámci přípravy k operaci a v rámci operace došlo k perforaci konečníku, byly následky sepse, která se rozvinula, menší. Svědek uvedl, že na tuto otázku nelze dobře odpovědět, jednalo by se o spekulaci. K dotazu soudu co bylo příčinou toho, že v rámci laparoskopické operace žalobkyně došlo k perforaci konečníku, svědek uvedl, že toto neví, příčiny mu nejsou známy, ale při laparoskopických operacích se uvádějí 3 nebo 4 důvody, z nichž může dojít k perforaci. Z hlediska laparoskopické operace je nejrizikovější její první část, kdy dochází k proděravění břicha v oblasti pupíku, toto se děje ve dvou fázích, nejprve dlouhou jehlou, a to proto, aby se dutina břišní naplnila inertním plynem, aby se břišní dutina nadzvedla a vznikl v ní prostor pro zavedení dalších nástrojů, tedy optiky. Následně dochází k zavedení optiky do břicha druhým vpichem v pupku na stejném místě, jako byl předchozí. Od okamžiku od zavedení optiky je do břišní dutiny vidět. První možnost poranění je tedy při vpichu dlouhou jehlou, druhá možnost poranění je při zavádění trokaru – trubičky, skrz kterou se pak zavádí do břišní dutiny optika. Další možností poranění je poranění způsobené jakýmkoliv dalším zaváděným nástrojem z dalšího vpichu v podbřišku. Čtvrtá možnost je poranění v břiše nástrojem, kterým se pracuje. V případě žalobkyně nemá svědek žádné vysvětlení proto, jak k poranění konečníku došlo. V rámci operace žalobkyně byl svědek asistentem, operatérem byla MUDr. [příjmení], o jejím současném působení mu není nic známo. Svědek dále uváděl, že dle jeho názoru operace žalobkyně proběhla bez komplikací a pooperační vývoj byl zprvu normální. Odchylky od běžného pooperačního vývoje vidí v záznamech ze zdravotní dokumentace žalobkyně 12.11.2015 ve 21 hodin večer. Ze záznamů svědek uvedl, že v 18 hodin proběhla večerní vizita s normálním výsledkem, žalobkyně si stěžovala na bolesti břicha, ale vyšetřením nebyly zjištěny žádné anomálie. V 18 hodin dostala běžné standardní analgetikum. Zápis ve zdravotní dokumentaci provedl mladší sloužící lékař. Ve 21 hodin je v dokumentaci záznam staršího lékaře, který byl mladším lékařem přivolán. Opět je zaznamenáno, že si pacientka stěžuje na bolesti břicha, opět byl zjištěn normální nález, byly provedeny krevní testy, a tyto prokázaly zvýšené tzv. zánětlivé markry. Na základě toho byla žalobkyni naordinována antibiotika a dostala infuzi, k tomu došlo ve 22:30 hod. na základě laboratorních výsledků. Podle dokumentace tu noc měli službu MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení]. Po nasazení antibiotik se žalobkyni neulevilo, a ani po infuzi. Dle dokumentace sloužící lékař MUDr. [příjmení] prováděl ještě gynekologický ultrazvuk. Výsledky ultrazvuku nenaznačovaly žádné abnormality, jedná se rovněž o zápis v dokumentaci z 22:30 hodin. Dále je v dokumentaci záznam těsně po půlnoci z 12. na 13.

11. Lékař byl sestrou přivolán pro nízký krevní tlak žalobkyně a zrychlený puls, obtíže pacientky zůstaly beze změny. Sloužící lékař se rozhodl pro koncilium s lékařkou z ARO, což je lékařka intenzivní medicíny. Ve službě byla primářka [příjmení] [jméno] konciliu je v dokumentaci celostránkový zápis, závěr koncilia byl: Stav po laparoskopické sterilizaci bez aktuálních známek náhlé příhody břišní. Zpráva dále zmiňuje běžný stav, hodnoty bílých krvinek bez extrémních výkyvů. Dále je zde poznámka o normálním tlaku krve, nižší teplotě a o tom, že psychiatrická medikace je řízena pouze pacientkou (pacientka nevydala léky a brala si je sama). Ve zprávě je dále soubor doporučení: infuze, ráno zopakovat a doplnit odběry, přeložit pacientku na pooperační pokoj, ráno provést CT břicha přednostně. Svědek tehdy sloužil denní služby, přišel do práce následující den ráno. Ve zdravotním záznamu následuje vizita provedená 13.11., ráno. Ze záznamů vyplývá, že žalobkyně se subjektivně cítila o něco lépe a ze záznamu objektivně vyplývá, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že se v břiše žalobkyně něco děje. Ráno se pokračovalo v infuzní terapii na doporučení, také byla nabrána žalobkyni kompletní laboratoř, bylo plánováno CT vyšetření a plánováno interní koncilium ke všem zjištěným výsledkům. Posloupnost byla taková, že při vizitě v 7 hodin bylo naordinováno vyšetření CT, které žalobkyně během dopoledne absolvovala. Mezi 6. a 7. hodinou ranní byla nabrána laboratoř, odběry se kolem 8. hodiny začaly zpracovávat. Během dopoledne byly výsledky. Do oběda měly být všechny výsledky kompletní. V dokumentaci je záznam primáře interního oddělení MUDr. [příjmení] a v 12:18 hod. je tedy zřejmé, že interní koncilium proběhlo někdy před 12. hodinou. Primář interny zhodnotil, všechny výsledky vyšetření odběrů z rána poukázalo na možnost selhání ledvin, dále na možnosti poruchy srážlivosti krve a vyšetření CT nález na plicích. Nebylo možné vyloučit bronchopneumónii. Výsledkem interního koncilia bylo doporučení přeložit žalobkyni na multioborovou jednotku intenzivní péče. Žalobkyně byla tedy připravována k transportu do sokolovské nemocnice, kde se takové pracoviště nachází. K jejímu překladu došlo kolem 13. hodiny. Svědek uvedl, že o tom, co bylo příčinou pooperačních komplikací žalobkyně, se dozvěděl poté, kdy byla propuštěna ze sokolovské nemocnice a umístěna na jednotku intenzivní péče interního oddělení nemocnice v Ostrově, a to od některého z kolegů.

29. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] z 30.10.2015 soud zjistil, že tento lékař požádal žalovanou pro potíže uvedené ve zprávě k provedení laparoskopie, resp. v jejím rámci provedení sterilizace na žádost pacientky. V rámci příjmu se žalobkyně podrobila gynekologickému vyšetření při přijetí, jak vyplývá z lékařské zprávy ze dne 13.12.2015, zpracované ošetřujícím lékařem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a primářem oddělení MUDr. [jméno] [příjmení]. V této zprávě je rovněž popsán průběh hospitalizace s tím, že žalobkyně byla přijata na doporučení MUDr. [jméno] [příjmení]. Byla provedena operace, pooperační průběh byl po gynekologické stránce bez komplikací, subjektivně bez potíží, do 48 hodin po laparoskopickém výkonu dochází u žalobkyně k selhání ledvin, současně rozvoj jasného plicního infiltrátu (pneumónie) a také se nachází volná tekutina v dutině břišní. Žalobkyně je výrazně anemická, provedeno opakované sono břicha s ohledem na výsledky a zhoršující se stav žalobkyně, je domluven překlad na multioborový JIP nemocnice v Sokolově.

30. Z překladové zprávy Nemocnice Sokolov ze dne 13.11.2015 a následných lékařských zpráv soud zjistil, že žalobkyně zde byla hospitalizována od 13.11 do 29.11.2015. Byla přijata s proběhlým septickým šokovým stavem, proběhla těžká septická a možná i poléková rhabdomyolýza. Etiologicky se jednalo o nejspíše protrahovanou peritonitidu po laparoskopickém gynekologickém výkonu. Žalobkyně se podrobila operaci. Ve zprávě popsané mezi 7. a 8. dnem hospitalizace byla zastavena progrese sepse, došlo k ústupu septického vasokostrikčního šoku, dlouho přetrvávala těžká septická rhabdomyolýza. V dalších dnech docházelo k pozvolné regresi septické vasoparalýzy, k pozvolné regresi ischemických hypoperfusních ložisek na pokožce trupu a akrech. Dále docházelo ke zlepšování vědomí, nastal pozitivní vývoj, k 29.11.2015 byla žalobkyně plně kompenzována a její stav stabilizován. Byla přeložena v uvedený den a do další péče Nemocnice Ostrov.

31. Znalecký posudek vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] znalkyní v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, vyčíslil bolestné žalobkyně pro komplikace po laparoskopickém výkonu ze dne 11.11.2016 hodnotou 1815 bodů. Bolestné bylo vyčísleno v souladu s vyhláškou č. 276/2015 Sb.

32. Ve věci byl vypracován znalecký posudek znaleckým ústavem, a to Fakultní nemocnicí v Olomouci dne 3.1.2017.

33. Znalecký posudek uvádí, že žalobkyně byla odeslána svým ošetřujícím gynekologem na gynekologické oddělení žalované nemocnice s doporučením laparoskopie a sterilizace pro chronický PPS (pánevní syndrom). Sterilizace byla schválena na základě žádosti podané 3.11.2015. Laparoskopie byla provedena 11.11.2015. V operačním protokole je popsán normální nález v malé pánvi a celé dutině břišní. Provedený výkon byl popsán jako rutinní, bez komplikací. Prvý pooperační den žalobkyně proběhl bez výraznějších komplikací. 12.11.2015 byla přeložena na standardní oddělení. Zde si začala postupně stěžovat na zhoršující se bolesti břicha, byla opakovaně vyšetřovaná lékaři, nebyly popsány známky náhlé příhody břišní. Situaci komplikovala i skutečnost, že žalobkyně byla dlouhodobě léčena na psychiatrii a brala sama bez kontroly psychiatrickou medikaci. Druhý pooperační den, tj. 13.11.2015 byla přeložena pro zhoršující se stav na oddělení JIP, bylo provedeno CT vyšetření, které prokázalo přítomnost plynu v dutině břišní. Současně vzestup markerů v zánětu, selhávání ledvin s rozvojem DIK (diseminovaná intravaskulární koagulace). Byla indikována akutní laparotomická revize na začátku komplikována hypotenzí s následnou KPR (kardiopulmonální resuscitací), které byly zvládnuty během dvou minut. Při laparotomické revizi byla nalezena difusní peritonitida v důsledku perforace na přední stěně rektosigmoidea (část tlustého střeva na přechodu esovité kličky sigmoidea a konečníku rekta) ošetřeno suturou (sešitím). Současně byla prokázána rozsáhlá rektoperitoneální rhabdomyolýza. Následně byla žalobkyně přeložena na anesteziologicko-resuscitační oddělení nemocnice v Sokolově a zde hospitalizována do 29.11.2015 s postupnou úpravou zdravotního stavu. Dne 29.11.2015 byla přeložena zpět na interní oddělení nemocnice v Ostrově a 7.12.2015 pak na oddělení následné péče. Do domácího ošetřování byla propuštěna 9.12.2015.

34. K otázce co bylo příčinou perforace střeva žalobkyně znalecký posudek, uvádí: K poranění střeva při laparoskopických výkonech dochází dle literárních údajů v 1- 2 %. Mechanismus vzniku těchto poranění může být dán následujícími mechanismy a/ při zavedení trokaru nebo Veresovy jehly, tj. ostrého nástroje do dutiny břišní, které se provádí na začátku operace„ naslepo“, tedy bez kontroly zraku, b/ poranění ostrým laparoskopickým nástrojem zejména v terénu komplikovaném srůsty, c/ tepelným působením elektrokoagulací nástrojů, d/ natržením střeva tahem kovového tupého nástroje při oslabení stěny břišní. V tomto konkrétním případě nelze jednoznačně stanovit, jakým způsobem došlo k poranění stěny střeva.

35. Na otázku jaká je nejpravděpodobnější příčina perforace, v případně že není možné určit příčinu perforace střeva žalované, znalecký posudek uvedl, že jak již bylo uvedeno v odpovědi na otázku předchozí přesnou příčinu poranění střeva nelze jednoznačně stanovit. Jako nejpravděpodobnější se jeví možnost uvedená pod písmenem a).

36. Na dotaz zda bylo včas reagováno na subjektivní obtíže žalobkyně, znalecký posudek uvedl, že nemocná byla opakovaně vyšetřována lékaři, jak je uvedeno ve zdravotnické dokumentaci. Situace byla komplikovaná skutečností, že se jednalo o polymorbidní pacientku, která byla léčena pro psychickou poruchu psychiatrem a brala nekontrolovaně antidepresivní a sedativní léčbu. Při zhoršení stavu, zejména na základě vzestupu markerů zánětu a na podkladě CT vyšetření byla indikována správně k laparotomické revizi. Výkon byl proveden druhý pooperační den, což je doba při obdobných komplikacích, dobou obvyklou.

37. Na otázku pokud nebylo, kdy později mělo být na subjektivní potíže žalobkyně reagováno, jaké diagnostické prostředky měly být využity a jaký měl být léčebný postup, znalecký posudek uvedl: Tato otázka byla již odpovězena v odpovědi na otázku předchozí.

38. Na dotaz pokud perforace střeva byla nebo s největší pravděpodobností mohla být způsobena jednáním žalované nemocnice stanovit bolestné, a to dle metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR. Znalecký posudek uvedl: Ocenění 480 body se současným navýšením o 20 %, tj. na částku 576 bodů, kdy hodnota 1 bodu je 256,86 Kč a celková částka bolestného tedy byla vyčíslena na 147.951 Kč.

39. K žádosti pokud je zdravotní stav žalobkyně ustálen, stanovit datum ustálení zdravotního stavu určil posudek den 13.11.2016.

40. K žádosti stanovení ztížení společenského uplatnění žalobkyně (dle výše uvedené metodiky), tj. zhoršení zdravotního stavu souvisejícího s pochybením žalované (perforací střeva s následnými komplikacemi). Znalecký posudek uvedl, že aktuální stav žalobkyně není znám, ztížení společenského uplatnění lze určit až po vyšetření nemocné vzhledem k rozsahu poranění a jeho bezprostředním následkům lze očekávat výrazný zásah do kvality života nemocné a samotná částka ztížení společenského uplatnění vyjádřena podle metodiky se může pohybovat až v řádu šestimístných čísel. V doplňku znaleckého posudku ze dne 12.9.2017 znalecký ústav uvedl následující odpovědi na zadané otázky: 1/ Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že postup lékařů žalobkyně při operaci a následné pooperační péči o ni byl podle pravidel lékařské vědy a uznávaných medicínských postupů. Prvotní operace byla správně indikována a dále provedena na žádost žalobkyně. Operace byla provedena na pracovišti s odpovídajícím technickým a personálním vybavením. Dle operačního záznamu byla operace provedena technicky správně. V průběhu operace došlo k proděravění tlustého střeva, což je jedna z možných komplikací uvedeného operačního výkonu a lze ji ze znaleckého hlediska hodnotit jako lékařský nezdar. Na obtíže žalobkyně v pooperačním období bylo správným způsobem reagováno. Perforaci tlustého střeva se podařilo zdiagnostikovat a operační revizi vyřešit dva dny po prvotním operačním výkonu, což je doba obvyklá u tohoto typu komplikace. Znalecká komise hodnotí postup žalované jako lege artis.

41. Proděrování tlustého střeva při laparoskopickém operačním výkonu je přípustným rizikem provedené operace, jak bylo uvedeno v předchozím znaleckém posudku, dle literatury se tato komplikace objevuje u 1 až 2 % operovaných pacientů.

42. Na otázku zda v případě, že žalovaná nepostupovala lege artis a za předpokladu, že je zdravotní stav žalobkyně již ustálen, lze stanovit ztížení společenského uplatnění (dle metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované na internetových stránkách NS), s přihlédnutím ke ztížení společenského uplatnění před operací, tj. stanovit zhoršení zdravotního stavu související s pochybením žalované, znalecký ústav uvedl, že vzhledem k zadání otázky a k názoru znalecké komise, že žalovaná postupovala lege artis, neprováděla komise ohodnocení ztížení společenského uplatnění. V důsledku nepříznivého vývoje zdravotního stavu po proděravění tlustého střeva při prvotní operaci, došlo u žalobkyně k poškození periferního nervového systému s částečnou parézou dolních končetin na rozmezí lehkého až středně těžkého postižení. V době podání tohoto doplňku znaleckého posudku nejsou jeho zpracovatelům známy žádné další pro posouzení předmětné věci relevantní okolnosti či skutečnosti. Pokud by se tyto vyskytly později, vyhrazují si znalci právo na pozměnění nebo doplnění svého znaleckého posudku.

43. Zpracovatelé znaleckého posudku a jeho doplňku, resp. jejich zástupci pověření znaleckým ústavem – Fakultní nemocnicí v Olomouci byli vyslechnuti prostřednictvím videokonference dne 17.5.2019, a to za účasti znalců [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Tito zástupci zpracovatele znaleckého posudku měli před svým výslechem rovněž k dispozici aktuální lékařské zprávy poskytnuté žalobkyní a předané jim soudem.

44. Zástupci zpracovatele znaleckého posudku v rámci svého výslechu setrvali na závěrech zpracovaného znaleckého posudku a jeho doplňku. Obsah a závěry znaleckého posudku a jeho doplňku stvrdili. Nad rámec tam uvedených skutečností v rámci svého výslechu uvedli následující skutečnosti důležité pro řízení:

45. Dle názoru zástupců zpracovatele znaleckého posudku nic nesvědčí tomu, že by výkon provedený žalobkyni nebyl proveden technicky správně nebo úmyslně nebo neúmyslně bylo něco přehlédnuto. Každý operační výkon v dutině břišní jak laparotomický (tzn. z otevřeného břišního přístupu), tak laparoskopický (z vpichů) má své obecné a konkrétní možnosti komplikací. Poranění střeva během zavádění trokaru v dutině břišní nebo při manipulaci se střevem v dutině břišní nebo při používání různých termokoagulací nebo jiných technologií, které jsou k dispozici, je známou a možnou komplikací tohoto typu operačního výkonu. To znamená, není to nic překvapivého, nic mimořádného, tento způsob komplikace, pooperační komplikace, je možný a známý. Každý z přítomných lékařů s ním má zkušenost. Někdy se tento technický problém odhalí během vlastní operace, někdy a zejména za situace, jak bylo popisováno, těch drobných poranění nebo poranění termických, tzn. nikoliv fyzikálně mechanických, ale fyzikálně způsobených působením tepla se projeví často až s odstupem několika hodin nebo několika dnů od vlastního operačního výkonu a nejsou brána jako pochybení. Nikdo z lékařů úmyslně neporaní střevo nebo nesnaží se způsobit nějakou škodu v dutině břišní, ale každý operační výkon, ať se lékař snaží sebevíc a sebelíp, má svá rizika a má své možné komplikace, a lékaři věří, že každý s tím má zkušenost, že každý z nich se s tím trápí stejně tak, jako to byla nepříjemnost pro toto konkrétní zdravotnické zařízení, pro konkrétního lékaře. Ale komplikace operačního výkonu jsou, byly a budou a toto je jedna z nich a jedna z možných komplikací. K dotazu v kolika % počtu laparoskopických operací k popsaným komplikacím dochází, zástupci zpracovatele znaleckého posudku uvedli: Jedná se o velmi složitou otázku. V ČR neexistuje žádný registr nežádoucích událostí, který by byl kontrolován vládou, Ministerstvem zdravotnictví ČR, kde by byla konkrétní čísla. Samozřejmě každý má tendenci spíše tyto komplikace přehlížet, neuvádět je nebo nezavádět je. Byť každé zdravotnické zařízení má určitý systém kontroly, který je požadován zákonem o zdravotnických službách a hlášení nežádoucích událostí je jednou z těch náležitostí, které by měly být hlášeny. Nikdo z lékařů nemá objektivní a opravdu zjistitelnou statistiku o tom, kolik takových komplikací nastane. Řada z nich není ani hlášena, protože jsou prostě vyřešeny během vlastního operačního výkonu a nikde se ani nezaznamenávají. Nikdo se o nich v podstatě ani nedozví, pokud po nich pacient nepátrá. To znamená, že lze vycházet pouze z literárních údajů, kde toto číslo je okolo 1- 2 %. Nicméně je třeba zdůraznit, že ve světě nebo tam, kde se statistiky udávají, hodnocení a zjišťování péče je někdy na mnohem horší úrovni než v ČR. To znamená, že toto číslo, které je z pohledu dotaz zodpovídajícího lékaře nízké a zavádějící a vlastní počty takových nehod a neštěstí pro operatéra bude podstatně větší. Pokud je uváděn literární údaj mezi 1- 2 % tak, jak z vlastních zkušeností, tak ze zkušenosti odborníků v těchto jednotlivých oborech, lze říci, že toto číslo bude větší a to podstatně.

46. K indikaci, tedy důvodu provedení operace, zástupci zpracovatele znaleckého posudku uvedli, že indikací k operaci byly chronické bolesti žalobkyně v oblasti pánve a její žádost o provedení sterilizace. To byly dva důvody k provedení této operace. Operace byla provedena laparoskopicky, což je obvyklý postup a námitka žalobkyně, že výkon měl být proveden klasicky laparotomicky není jednoznačně zdůvodněná nebo nutná, poněvadž laparoskopický přístup je operaci podobného typu obvyklý a i reoperační nález, tzn. oblast v malé pánvi byla popsána v podstatě bez jakýchkoliv jiných komplikací, či-li indikace k operaci byla správná. Dále bylo doplněno, že představa, že pokud člověk prodělá nějakou laparoskopickou operaci nebo i laparotomickou operaci, že ta absolutní kontraindikace, to znamená zákaz provedení dalšího laparoskopického výkonu je mylná. Naopak dnes řada pracovišť preferuje výkon laparoskopický, tzn. z vpichů a to i několikrát po sobě. Samozřejmě pokud by tam byly nějaké technické problémy, které by tento výkon neumožňovaly, tak by se konvertovalo na výkon klasický. V dnešní západní Evropě je situace taková, že např. ve Švédsku se pořádají odborné konference nikoliv na laparoskopie, jak tomu bylo dříve, ale na otevřenou chirurgii, protože 80 % chirurgů umí operovat laparoskopicky a někteří z nich nejsou schopni operovat otevřeně. I laparotomická operace nese stejná rizika a stejné možné komplikace jako vlastní laparoskopická operace. Během laparotomické operace při rozrušování srůstů, při používání koagulace, může dojít ke stejným komplikacím, tzn. k perforaci střeva, a to ani třeba nepoznané během vlastního operačního výkonu, stejně jako při operaci laparoskopické. To znamená, že v dané chvíli se měla provést laparotomická operace, protože před sebou měla nějakou historii laparoskopických výkonů, u žalobkyně je interpretace zcela mylná. K příčinné souvislosti mezi následky bylo dále uvedeno, že se jedná o jednu z možností vysvětlení, ale nikoliv na 100 %. Jednoznačnou příčinnou souvislost určit nelze. K aseptické nekróze tam nebo ve kterékoliv jiné části může dojít i bez toho, že by člověk musel prodělat takovouto vážnou komplikaci během operačního výkonu. Objevuje se při různých postiženích na periferních cévách, na periferních nervech, u cukrovky a diabetu. Nelze tedy se 100 % jistotou říci, že prodělání těžkého septického šoku vedlo k vyvolání aseptické nekrózy, nicméně následky, které byly dány, se mohly spolupodílet na rozvoji tohoto poškození. Je však třeba si uvědomit, že žalobkyně do nemocnice nešla zcela zdravá, v její anamnéze lze vyčíst, že má např. atopickou dermatitidu, tzn. že má poškození kůže, která často bývá spojená i s postižením jiných orgánových soustav, zejména zvýšená porucha osobnosti, tzn., že pacientka ještě předtím, než šla do nemocnice, tak byla psychicky ne úplně stabilizovaná, je popisována výrazná somatizace, zvýšený strach, tendence k projevení psychických potíží k jejímu somatickému statusu, tzn. tělesných potíží. Předtím než šla do nemocnice, nadužívala léky, nicméně určitý stav psychické či emoční nestability byl u ní ještě předtím, než přišla do nemocnice, stejně tak bolesti břicha či nepravidelná menstruace, a to byla vlastně indikace k provedení tohoto výkonu. V těchto projevech se lze velmi těžko orientovat, a proto odpověď zpracovatele znaleckého posudku zní, ano, mikroangiopatie, tzn. postižení těch periferních cév nebo postižení těch periferních nervů v důsledku septické komplikace se mohlo spolupodílet, mohlo být jedním z příčin faktorů k rozvoji této septické nekrózy. Nelze však říci, že to byla jediná nezbytná a 100 % příčinná souvislost k tomuto rozvoji. K tomuto typu onemocnění totiž dochází i u pacientů, u kterých není nalezena vůbec žádná historie těchto komplikací, které měla žalobkyně.

47. K dotazu proč u žalobkyně musela situace dojít až do krajní meze, kdy byla ohrožena na životě, zástupci zpracovatele znaleckého posudku uvedli, že posouzení stavu nežádoucí události na tlustém střevě je vysoce individuální, u konkrétních osob je velmi obtížné reprodukovat potíže, které mají. Lékaři je zdůvodňovali v dané chvíli i něčím jiným, než možnou komplikací, protože během operačního výkonu, tak jak z operačního protokolu vyplývá, nic nenasvědčovalo, že by k takovému poranění mělo dojít, tzn. nebylo to to, na co lékaři pomýšlejí jako první. Z pohledu znalců výkon byl proveden včas, kdy proto svědčil klinický nález, klinická vyšetření, kdy došlo k ohrožení života pacientky. K ohrožení života dochází vždy při tomto druhu komplikací pooperačních. Je velmi málo perforací, které by se zahojily spontánně, ale jsou takové typy. V některých případech zjištění perforací, ať už spontánních, bez jakéhokoliv zásahu nebo způsobených např. endoskopickými výkony, je postupováno bez operačního výkonu. Nicméně toto byl stav, který si vyžádal již operační revizi.

48. Na dotaz zda zdravotní potíže žalobkyně jsou v příčinné souvislosti s následky perforace střeva (konečníku) při gynekologické operaci, zpracovatelé znaleckého posudku uvedli, že toto nikdo na 100 % spolehlivě nemůže zodpovědět, ale tato souvislost je velmi málo pravděpodobná. Z gynekologického hlediska lze konstatovat, že poškození nervového systému takového typu jako je u žalobkyně, mohlo být způsobeno, jak obecným onemocněním, tak komplikací operačního výkonu. Tady nelze indikovat časovou souvislost s operačním výkonem, tady lze předpokládat jiný původ vzniku, než souvislost s touto infekcí. Zcela spravedlivě je třeba říct, že tato velmi vážná komplikace určitě nezlepšila zdravotní stav žalobkyně, samotný průběh komplikací byl velmi dramatický a skutečně byl v některých chvílích život ohrožující, což samozřejmě s sebou muselo nést následky do dalšího života a jedná se s velkou pravděpodobností o souvislost s pooperačními komplikacemi. Je třeba říci, tak jako v odpovědích na předchozí otázky, že každý operační výkon sebou nese určité riziko a určitý risk, kdy jsou dokonalé přístroje, dokonalí lékaři, každý z lékařů má snahu udělat svůj operační výkon co nejlépe, každý z lékařů s určitou mírou procentuálního vyjádření má pooperační nebo operační komplikace a perforace střeva nechtěná, neúmyslná, v dané chvíli nevědomá, je prostě jednou z možných komplikací se všemi důsledky, které u žalobkyně nastaly. Znalci uvedli, že v žádném případě nezlehčují stav, který se stal a nemají z něj radost, stejně jako jejich kolegové v předmětném nemocničním zařízení. Nicméně byť se lékaři snaží minimalizovat toto riziko a každý z lékařů se snaží dělat to nejlepší, co umí, aby toto riziko snížili, každý z chirurgů, gynekologů, urologů a všech, kteří se pohybují v dutině břišní, tento typ poranění zná a tyto komplikace zná a má, a pokud je nemá, či to někdo tvrdí, tak nemůže operovat.

49. Zástupci zpracovatele znaleckého posudku taktéž uvedli, že ze zdravotnické dokumentace nic nenasvědčuje a také není známo a nic nesvědčí proto, že by pooperační péče žalobkyně nebyla řádná. To že žalobkyně překlenula velmi vážný zdravotní stav, tuto velmi vážnou komplikaci, je z pohledu znalců tím nejlepším důkazem toho, že tento výkon, resp. tato pooperační péče, rehabilitace byla řádná. Nejsou známy žádné skutečnosti o tom, že by v péči o žalobkyni neproběhlo něco řádně, mimo zcela běžně zavedený standard. Zda-li, konkrétně žalobkyně, nebyla subjektivně s něčím spokojena, to nelze znalecky posoudit. Ve výsledku, v globále, nic nesvědčí o tom, že by došlo k nějakému závažnému pochybení, k opomenutí, nekonání, co by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu a k nějakým trvalým následkům.

50. Zástupci zpracovatele znaleckého posudku dále uvedli, že příčinou současného zdravotního stavu žalobkyně je stav po prodělání velmi těžkého septického šoku, tzn. šokového stavu vyvolaného v důsledku celkové infekce, otravy organismu, se všemi následnými způsoby poškození. To znamená poškození periferních nervů, poškození drobných cév na periferiích, tj. v podstatě příčinou současného stavu a co bylo příčinou, byla komplikace při laparoskopickém gynekologickém výkonu, komplikace která je známá a která je dobře zadokumentovaná. Znalci uvedli, že každý z nich má větší či menší zkušenosti a tato komplice během operačního výkonu byla příčinou vlastní komplikace následující, tzn. zánětlivého septického šoku. A septický šok, který žalobkyně následně překlenula, má důsledky do současnosti.

51. K otázce poučení o rizicích operačního zákroku, který žalobkyně podstoupila, zástupci zpracovatele znaleckého posudku uvedli, že nikdo z nich nedokáže objektivně posoudit, jaký byl rozsah tohoto poučení. V rámci osobního kontaktu mezi lékařem a pacientem, mohou vycházet pouze z písemného záznamu a písemné komunikace. Informovaný souhlas s operačním výkonem byl žalobkyní podepsán, byly v něm vymezeny určité typy komplikací, které mohou nastat. Nicméně žádný informovaný souhlas nemůže být úplný a vyčerpávající. Lékaři prostě nejsou schopni, nemají prostor a často dojde k takové komplikaci, kterou člověk nepředpokládá ani v největší své představivosti a fantazii a nelze tedy detailně vyjmenovat všechny typy komplikací. V daném případě byla jednoznačně dána podmínka pro provedení tohoto výkonu, tzn. Že žalobkyně měla potíže, jednalo se o chronické bolesti v oblasti malé pánve, které byly podloženy diagnostickým závěrem a při neurčitosti tohoto diagnostického závěru, už neměli lékaři jinou možnost a neviděli jinou možnost, než přímo nahlédnout, což je přirozený a známý postup, nejen diagnostický, ale terapeutický, do dutiny břišní a ohledat gynekologické orgány. To znamená, že z hlediska znalců byla indikace zcela správně a jasně postavena. Žalobkyně s tímto závěrem a postupem udělila svůj souhlas a byla zcela seznámena s určitým typem možné komplikace. Vždy přichází pacientovi nabídka nějakého terapeutického návrhu. Pacient s ním vysloví souhlas a bere na vědomí možné komplikace, které mohou v souvislosti s tímto výkonem nastat. Zda byly vyjmenovány komplikace, které jsou opravdu velmi časté a četné, to není známo a rovněž není známo, zda je to dostatečné či nikoliv. Znalci sami si nedokáží představit, že by pacientovi vysvětlovali všechny možné drtivé, přesvědčivé, počty komplikací, které při tomto výkonu mohou nastat. Vždy je to prostě určitý díl, určitá souhra, nabídka lékaře a tu nabídku pacient přijímá s určitým souhlasem, který stvrzuje svým podpisem. Lékař má vždy nejlepší vůli objasnit příčinu stavu pacienta a tuto příčinu adekvátně řešit.

52. Zástupci zpracovatele znaleckého posudku se rovněž vyjádřili k dotazu, zda z předložené kompletní zdravotnické dokumentace žalobkyně, by bylo možné určit, které zdravotní obtíže žalobkyně jsou v souvislosti s prodělaným septickým šokem a které jsou degenerativními změnami organismu. Na tento dotaz uvedli, že žalobkyně byla vyšetřena a měla příležitost uvést všechny své potíže, které byly všechny, bez výjimky, neurologického charakteru. Bylo zjištěno, že žalobkyně trpí reziduálními potížemi po středně těžkém zánětu periferních nervů a v tu dobu se jednalo o všechny potíže v souvislosti s proběhlou komplikací. Pokud se objeví jakékoliv nové dokumenty nebo dokumentace, ve které se objeví jiná diagnóza, popř. zhoršení, tak už to není následek této operační komplikace. Jakékoliv onemocnění, které se dále projeví, už nebude důsledkem komplikace, která nastala při operačním výkonu. I např. polyneuropatie, pokud se zhorší, tak zhoršení bude v důsledku existence nových faktorů (např. cukrovky či jiné metabolické choroby, zhoršení funkce ledvin), nikoliv však v důsledku prodělané operace.

53. Znalecký ústav vyjádřením z 5.5.2020 zodpověděl další dotazy účastníků řízení, konkrétně uvedl:

54. Jak je uvedeno ve znaleckém posudku, je perforace střeva při laparoskopii možnou komplikací tohoto výkonu a dochází k němu z důvodů ve znaleckém posudku rovněž uvedených. Na otázku, zda k poranění došlo chybou operatéra, nemůže znalecká komise jednoznačně odpovědět, poněvadž vychází jen z doložené zdravotnické dokumentace, kde je výkon popsán jako nekomplikovaný a provedený rutinním způsobem zkušeným operatérem.

55. Provedení laparoskopické operace, stejně jako každé jiné operace, závisí na erudici a zručnosti operatéra, a proto jsou podmínky pro provádění operací stanoveny příslušnými předpisy. Operace může provádět jen atestovaný lékař nebo lékař bez atestace s dohledem atestovaného lékaře. V daném případě byly tyto podmínky splněny. K otázce psychického stavu operatéra v době operace se komise nemůže vyjádřit.

56. Odpověď na otázku, zda může mít počet laparoskopických operací realizovaných v minulosti operatérem vliv na úspěšnost/neúspěšnost operace je dána již odpovědí na předchozí otázku, a proto je zohledněna v podmínkách na splnění kvalifikační atestace.

57. Znalecký ústav se dále vyjádřil k námitce žalobkyně, a to ke skutečnosti, že znaleckým ústavem vypracovaný znalecký posudek neobsahuje doložku o tom, že znalci, kteří jej za znalecký ústav zpracovali, jsou si vědomi následků vědomě nepravdivého posudku, a to na rozdíl od doplnění znaleckého posudku, který tuto doložku obsahuje. Znalecký ústav k tomuto uvedl, že po prověření udává, že v původním posudku absentuje zmíněná doložka. Tímto druhým doplňkem tedy znalecký ústav doplňuje samotný posudek, jeho text, tak že:„ Znalci jsou si vědomi podle § 110a trestního řádu následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku a podle ust. § 106 trestního řádu jim nic nebrání v této věci podat znalecký posudek. Znalci jsou povinni oznámit bez odkladu skutečnosti, pro které by byli vyloučeni nebo které by jim jinak bránili, být ve věci činní jako znalci. Podepsaní znalci byli poučeni o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku.“ 58. Znalecký ústav se dále vyjádřil k námitce žalobkyně o tom, že znalecký posudek zpracoval i MUDr. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který se ale nepodílel na vypracování doplnění znaleckého posudku a současně ani nebyl slyšen v řízení před soudem (když nebyl znaleckým ústavem k dotazu soudu navržen mezi osoby pověřené obhajobou znaleckého posudku a jeho doplňku). Znalecký ústav k tomuto uvedl, že MUDr. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. se spolu s prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a prof. MUDr. [jméno] [příjmení] účastnili dne 17.5.2019 ústního jednání před Okresním soudem v Karlových Varech formou videokonference. Pokud jsou dotazy v rámci doplnění posudku cíleny oborově pouze na některého z odborníků vícečlenné znalecké komise, pak je zodpoví a vypracuje doplněk posudku právě tento odborník s tím, že je vždy v doplňku přiložena znalecká doložka podepsaná osobou oprávněnou jednat za znalecký ústav, kterým je ředitel.

59. Výše uvedená zjištění, získaná z provedených důkazů vzal soud za základ zjištěného skutkového stavu věci.

60. Po právní stránce posoudil soud podanou žalobu takto:

61. Podle ustanovení § 2956 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

62. Podle ust. § 2958 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka k lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

63. Podle ust. § 2638 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

64. Podle ust. § 2642 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba. Odmítne-li ošetřovaný souhlas, potvrdí to poskytovateli na jeho žádost v písemné formě.

65. Podle § 2645 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

66. Podle ust. § 2643 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

67. Dle § 2913 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

68. Povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni plyne taktéž přímo ze zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (§ 4 odst. 5, § 28 odst. 2) a její porušení zakládá i povinnost k náhradě dle § 2910 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník.

69. Dle § 2910 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovenou na ochranu takového práva.

70. Žalobkyně uplatnila na žalované nárok na náhradu škody, kterou dle svého názoru utrpěla v důsledku laparoskopické operace, provedené na tehdejším gynekologicko-porodnickém oddělení žalované dne 11.11.2015. Jako předpoklady odpovědnosti za škodu je třeba chápat a/ porušení právní povinnosti – protiprávní stav, b/ škodu jako majetkovou újmu, c/ příčinnou souvislost mezi porušením povinností a škodou, d/ v případech stanovených zákonem pak zavinění (úmysl či nedbalost) nebo naopak zákonem založenou odpovědnost bez zřetele na zavinění, založenou na objektivním principu. Škodu je třeba chápat jako újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Příčinnou souvislost je třeba spatřovat v tom, aby mezi protiprávním úkonem a vznikem škody byl vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost musí být řešena konkrétně, v každém jednotlivém případě, přičemž musí být zhodnoceny všechny okolnosti objasňující, co bylo příčinou nastalého důsledku.

71. Také třeba uvést, že v oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni postupovat podle smlouvy (je-li uzavřena) s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 občanského zákoníku). Pojem péče řádného odborníka užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lege artis (tzv. náležitá odborná úroveň podle zákona o zdravotních službách). Péče řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně s potřebnou pečlivostí a odpovídající znalostí. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním – jedním z předpokladů odpovědnosti podle § 2913 ve spojení s § 2645 občanského zákoníku. Odpovědnost podle § 2645 ve spojení s § 2913 občanského zákoníku není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Nejde o deliktní odpovědnost (odpovědnost za porušení zákona), ale o odpovědnost za porušení smlouvy, která je postavena na objektivním principu, zavinění se nezkoumá. Základní předpoklady pro vznik odpovědnosti podle § 2913 občanského zákoníku jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody, a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody.

72. V projednávané věci bylo zjištěno, že k perforaci tlustého střeva žalobkyně, jež vedla ke škodě na zdraví, došlo v rámci laparoskopické operace, kterou žalobkyně ve zdravotnickém zařízení žalované podstoupila. V daném případě soud z provedených důkazů, zejména ze stěžejního důkazu, a to znaleckého posudku, vypracovaného znaleckým ústavem a jeho doplňku, stejně tak i výslechu zástupců zpracovatele znaleckého posudku zjistil, že operační výkon, který žalobkyně dne 11.11.2015 v Nemocnici Ostrov podstoupila, měl zcela standardní průběh, byl popsán jako rutinní, bez komplikací. Přesto však při výkonu došlo k proděravění tlustého střeva žalobkyně, a vzniku následných pooperačních komplikací od druhého pooperačního dne, při níž byla nalezena difusní peritonitida (těžké zánětlivé postižení pobřišnice) v důsledku perforace na přední straně rektosigmoidea (část tlustého střeva na přechodu esovité kličky sigmoidea a konečníku rekta). Došlo k ošetření šitím, současně byla prokázána rozsáhlá rektoperitoneální rhabdomyolýza (závažný syndrom nastávající v důsledku přímého či nepřímého poranění svalů). Žalobkyně byla přeložena na anesteziologicko-resuscitační oddělení nemocnice v Sokolově, kde byla hospitalizovaná do 29.11.2015 s postupnou úpravou zdravotního stavu a dne 29.11.2015 byla přeložena zpět na interní oddělení nemocnice v Ostrově. Dne 7.12.2015, pak na oddělení následné péče, odkud byla propuštěna do domácího ošetřování 9.12.2015.

73. Znalecký posudek konstatuje, že k poranění střeva při laparoskopických výkonech dochází dle literárních údajů v 1- 2 % (v rámci výslechu znalci uvedli, že reálně je toto číslo mnohonásobně vyšší). Mechanismus vzniku těchto poranění může být dán těmito mechanismy: a/ při zavedení trokaru nebo Veresovy jehly, tj. ostrého nástroje do dutiny břišní, které se provádí na začátku operace„ na slepo“, tedy bez kontroly zraku, b/ poranění ostrým laparoskopickým nástrojem zejména v terénu komplikovaném srůsty, c/ tepelným působením elektrokoagulací nástrojů, d/ natržením střeva tahem kovového tupého nástroje při oslabení stěny břišní. V tomto konkrétním případě žalobkyně nelze jednoznačně stanovit, jakým způsobem došlo k poranění stěny střeva. Jako nejpravděpodobnější se jeví možnost uvedená pod písmenem a/ to je že k poranění došlo při zavedení trokaru nebo Veresovy jehly, tj. ostrého nástroje do dutiny břišní, které se provádí na začátku operace naslepo, tedy bez kontroly zraku. Ve znaleckém posudku je dále konstatováno, že operace byla indikována zcela správně a zcela správně byl zvolen laparoskopický zákrok. Žalobkyně jako pacientka byla opakovaně vyšetřována lékaři, jak vyplývá ze zdravotnické dokumentace, situace byla komplikovaná skutečností, že se jednalo o polymorbidní pacientku, která byla léčena pro psychickou poruchu psychiatrem, a brala nekontrolovaně antidepresivní a sedativní léčbu. Při zhoršení stavu, zejména na základě vzestupu markerů v zánětu a na podkladě CT vyšetření byla indukována správně k laparotomické revizi. Výkon byl proveden druhý pooperační den, což je doba při obdobných komplikacích dobou obvyklou. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že postup lékařů žalované při operaci a následné pooperační péči o žalobkyni byl podle pravidel lékařské vědy a uznávaných medicínských postupů (tzv. lege artis). Prvotní operace byla správně indikována a dále provedena na žádost pacientky, operace byla provedena na pracovišti s odpovídajícím technickým a personálním vybavením. Dle operačního záznamu byla operace provedena technicky správně. V průběhu operace došlo k proděravění tlustého střeva, což je jedna z možných komplikací uvedeného operačního výkonu a lze ji ze znaleckého hlediska hodnotit jako lékařský nezdar. Na obtíže žalobkyně v pooperačním období bylo správným způsobem reagováno, perforaci tlustého střeva se podařilo zdiagnostikovat a operační revizi vyřešit dva dny po operačním výkonu, což je doba obvyklá u tohoto typu komplikací. Proděravění tlustého střeva při laparoskopickém operačním výkonu je přípustným rizikem provedené operace, jak již bylo konstatováno. V důsledku nepříznivého vývoje zdravotního stavu po proděravění tlustého střeva žalobkyně při prvotní operaci došlo u ní k poškození periferního nervového systému s částečnou parézou dolních končetin na rozmezí lehkého až středně těžkého postižení. Žalobkyně před samotným výkonem podepsala tzv. informovaný souhlas, v rámci něhož byla seznámena s nejběžnějšími riziky takového výkonu, mezi nimiž je právě perforace uvedena. Ze zdravotnické dokumentace i znaleckého posudku vyplývá, že v případě žalobkyně se jednalo o minimální poranění, které bylo obtížně zjistitelné při vlastní operaci. Dle znaleckého posudku nic nesvědčí proto, že by výkon nebyl proveden technicky správně. Dle znaleckého posudku došlo k pooperační komplikaci v důsledku náhody. Tento nechtěný škodlivý následek v případě žalobkyně v podobě perforace střeva nebyl vyvolán chybným postupem lékařů, ale nejpravděpodobněji přímým působením charakteristických vlastností nástrojů použitých při vlastním výkonu. Znalci použitý lékařský termín nezdar je pojem, který se nevztahuje pouze k jednání či opomenutí, ale popisuje nežádoucí situaci, událost, ale nelze z něj dovozovat, co je příčinou nechtěného výsledku, který se stal při lékařském zákroku. Jak bylo již výše uvedeno, znalci potvrdili, pokud jde o pooperační péči, pro to že by se mohlo jednat v první fázi o poranění střeva, nesvědčily výsledky klinických ani laboratorních testů. Výsledky vyšetření poukazovaly na selhání ledvin a k nálezu na plicích bez akutních známek náhlé příhody břišní, když u žalobkyně nebyly typické příznaky pro perforaci střeva, a tedy nebyla indikována ani dřívější zjišťovací operace. Následně byla perforace zjištěna v minimálním rozsahu, což také potvrzuje její těžkou zjistitelnost při vlastní operaci.

74. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti podepsaný soud konstatuje, že v daném případě nenese žalovaná odpovědnost za škodu, kterou žalobkyně utrpěla a nelze jinak, než podanou žalobu zamítnout. Konkrétní výši jednotlivých nároků žalobkyní vznesených (výše bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění a přiznání nemajetkové újmy) soud neposuzoval, když odpovědnost žalované v daném případě není dána.

75. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

76. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

77. V daném případě žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované byli v tomto řízení úspěšní s ohledem na předmět tohoto řízení, povahu sporu, a zejména skutečnost, že rozhodnutí záviselo do značné míry na znaleckém posudku, rozhodl soud tak, že žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované nemají vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

78. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

79. V řízení bylo ze státních prostředků uhrazeno svědečné ve výši 3.938 Kč a znalečné v částce 5.297 Kč, celkem tedy 9.235 Kč. Soud rozhodl tak, že ½ této částky, tj. 4.617,50 Kč uhradí Česká republika a druhou ½ stanovil k náhradě žalované, právě s ohledem na výše uvedenou skutečnost, že rozhodnutí záviselo do značné míry na znaleckém posudku a soud neshledal důvody tuto povinnost k náhradě nákladů řízení dosud státem zálohovaných, stanovit žalobkyni, která byla osvobozena od úhrady soudních poplatků a rovněž s ohledem na povahu řízení a předmět sporu.

80. Obdobně pak ze stejných důvodů rozhodl soud o tom, že odměnu za zastupování žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která byla již v průběhu řízení přiznána a odměnu za zastupování žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátem, která bude stanovena samostatným usnesením po pravomocném skončení řízení, hradí Česká republika.