20 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hortenskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: vypořádání SJM

I. Ze zaniklého společného jmění účastníků se přikazuje do vlastnictví žalobce závazek ke společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], ze Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet], ze dne 6. 11. 2019.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků částku ve výši 23.751,88 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobním návrhem doručeným k Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 8. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, který by soud vypořádal společné jmění manželů. Ze žalobního návrhu vyplývá, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne 14. 9. 2019 před Magistrátem města Karlovy Vary a bylo následně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 10. 2021, č. j. 15 C 29/2021-22, který nabyl právní moci dne 21. 10. 20121. Žalobce se domáhá vypořádání vzájemných majetkových vztahů vyplývající pouze a jen ze Smlouvy o úvěru pod názvem„ Presto půjčka“ uzavřené dne 7. 1. 2021 na částku výši 409 468 Kč, kterou uzavřel žalobce za trvání manželství u peněžního ústavu [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] s odůvodněním, že finanční prostředky z úvěru sloužily k úhradě výdajů na společné živobytí, k úhradě kauce bytu, k zakoupení vybavení věcí do domácnosti a k úhradě společných výletů. Žalovaná na splátky příslušného úvěru přispívala do července 2021. Ve vztahu k movitým věcem, které účastníci řízení získali za trvání manželství, byla uzavřena dohoda. Současně, za trvání manželství, byla hrazena kauce na nájemní byt v částce 16.500 Kč, která byla žalované vrácena v jedné polovině a to ve výši 8.250 Kč. Žalobce proto navrhuje, aby soud přikázal žalované uhradit částku ve výši 179.273,13 Kč k rukám žalobce, a to jednorázově nebo formou pravidelných měsíčních splátek a současně, aby žalované přikázal doplatit dlužné splátky k rukám žalobce a to od 1. 8. 2021 ve výši 37.770 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 1. 12. 2022 požadovala zamítnutí žaloby. Ve svém podání učinila nesporným, že po dohodě se žalobcem došlo k rozdělení movitých věcí představujících vybavení domácnosti a dále potvrdila, že žalobce k jejím rukám zaslal polovinu vrácené kauce na byt ve výši 8.250 Kč. Žalovaná nesouhlasila s tím, aby byla v rámci vypořádání vzájemných majetkových vztahů vypořádána Smlouva o úvěru ze dne 7. 1. 2021 s odůvodněním, že tuto smlouvu uzavřel žalobce za účelem optimalizace a tzv. konsolidace svých závazků vyplývajících ze třech úvěrových produktů získaných před uzavřením manželství a prostřednictvím této Smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2021 zůstatky těchto třech úvěrů splatil. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že Smlouvu o úvěru ze dne 7. 1. 2021 sjednal žalobce bez jejího vědomí a souhlasu a půjčka ve výši 409.468 Kč skládající se z jistiny ve výši 407.968 Kč a z částky 1.500 Kč, jako poplatek za poskytnutí úvěru, sloužila pouze a jen k zaplacení závazků, které žalobci vznikly ještě před uzavřením manželství účastníků a proto tedy tento dluh není pasivem společného jmění manželů, tedy předmětem majetkového vypořádání.

3. Žalobce ve svém vyjádření prostřednictvím právního zástupce ze dne 17. 1. 2023 uvedl, že předmětem vypořádání společného mění manželů je dluh ve výši 358.540,26 Kč, který představuje zůstatek úvěru z titulu Smlouvy o úvěru, kterou žalobce uzavřel za trvání manželství účastníků dne 7. 1. 2021 s peněžním ústavem [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], a. s , a žalobce se vypořádání obvyklého vybavení rodinné domácnosti žalobou nedomáhá. Žalobce dále uvedl, že není pravdou tvrzení žalované, že tato smlouva byla uzavřena žalobcem za účelem konsolidace a refinancování jeho dřívějších úvěrů, které uzavřel výlučně žalovaný, když ve skutečnosti největší dluh ve výši 294.880 Kč byl společným dluhem žalobce a žalované, neboť účastníci před uzavřením manželství uzavřeli ze dne 4. 6. 2019 s [právnická osoba], Smlouvu úvěru na částku 300.000 Kč s příslušenstvím, s tím, že podle článku 1.3 této smlouvy byli k úhradě úvěru povinni oba společně a nerozdílně. Žalobce dále uvedl, že je pravdou, že Smlouvou o úvěru ze dne 7. 1. 2021 byly tzv. konsolidovány dva další finanční produkty a to spotřebitelský úvěr ve výši 107.100 Kč a revolvingový úvěr ve výši 5.980 Kč. Z vyjádření dále vyplývá, že žalobce uzavřel dne 6. 11. 2019 Smlouvu o úvěru, a to s peněžním ústavem [právnická osoba], na základě které byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 105.000 Kč s příslušenstvím. Tato smlouva byla uzavřena za trvání manželství, a i když tuto smlouvu uzavřel pouze žalobce, je přesvědčen, že tato smlouva je předmětem vypořádání společného jmění manželů, neboť získané finanční prostředky sloužily ke krytí běžných potřeb rodiny. Žalobce dále potvrdil, že dne 8. 8. 2019 uzavřel Smlouvu o revolvingovém úvěru s peněžním ústavem [právnická osoba], na základě této smlouvy byl žalobci poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 5.000 Kč. Tvrzení žalované, že původní solidární dluh zanikl a nový není součástí společného jmění manželů, považuje žalobce za krajně nespravedlivé, neboť kdyby žalobce úvěr u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], a. s , dne 7. 1. 2021 nesjednal, byla by žalovaná povinna uhradit polovinu z dluhu ve výši 300.000 Kč s příslušenstvím. Tím, že tento původní dluh byl nahrazen novým, a to z důvodu mnohem nižšího úročení v případě řádného splácení, vzniká dle vyjádření žalobce žalované neoprávněná výhoda vyjádřená tak, že původní dluh u [právnická osoba], hradit nemusí a nový dluh není jejím dluhem. Žalovaná by se dle názoru žalobce pak v rozporu s dobrými mravy obohatila o částku 150.000 Kč s příslušenstvím. Pokud by soud zastával právní názor, že dluh z titulu Smlouvy úvěru ze dne 7. 1. 2021 není součástí společného jmění manželů, žalobce navrhl, aby v rámci vypořádání společného jmění manželů mezi účastníky byl rozdělen úvěr uzavřený na částku 105.000 Kč s příslušenstvím, který je jednoznačně součástí společného jmění manželů.

4. Při ústním jednání dne 28. 3. 2023 účastníci učinili nesporným, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 14. 9. 2019 a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 10. 2021, čj. 15 C 2019/2021-22, který nabyl právní moci 21. 10. 2021. Dále účastníci označili za nesporné to, že předmětem vypořádání společného jmění manželů nejsou movité věci. Dále učinili nesporným, že Smlouvu o úvěru pod názvem„ Presto půjčka“, uzavřel dne 7. 1. 2021 s peněžním ústavem [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], a. s , pouze žalobce, který výlučně sám jednal ve vztahu k uzavření této smlouvy s bankou. Dále učinili nesporným, že za dobu trvání manželství bylo na tento úvěr uhrazeno celkem 9 měsíčních splátek vždy ve výši 6.201 Kč. 5. [příjmení] mezi účastníky řízení je, zda je předmětem vypořádání společného jmění manželů dluh ve výši 358.540,26 Kč jako zůstatek úvěru z titulu Smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2021 č. 2021 [číslo], která byla uzavřena žalobcem s peněžním ústavem [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], a. s , a zda částka 6.201 Kč, která byla uhrazena z bankovního účtu žalobce dne 21. 10. 2021 byla učiněna jako plnění ze společného jmění manželů a to s přihlédnutím k rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 C 219/2021, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno.

6. Soud nařídil jednání a provedl veškeré účastníky řízení navržené důkazy, které byly zároveň postačující pro rozhodnutí soudu.

7. Soud k důkazu provedl návrh na uzavření Smlouvu o úvěru„ Presto půjčka“ č. 2021 [číslo], kterou uzavřel žalobce dne 7. 11. 2021 s peněžním ústavem [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Z článku II. této smlouvy soud zjistil, že žalobci byl poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 409.468 Kč, sestávající se z částky ve výši 407 968 Kč účelově vázané na úhradu stávajících úvěrů klienta - žalobce a sestávající se z částky ve výši 1.500 Kč představující úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Z článku I. odst. 2 této smlouvy soud zjistil, že částka ve výši 294.889 Kč bude poukázána za účelem splacení úvěru č. [bankovní účet] poskytnutého peněžním ústavem [právnická osoba] dne 4. 6. 2019 ve výši 300.000 Kč, částka 107.100 Kč bude poukázána za účelem splacení úvěru č. [bankovní účet] uzavřeného s [právnická osoba] dne 6. 11. 2019 a částka ve výši 5.980 Kč bude použita k splacení revolvingového úvěru č. [bankovní účet] uzavřeného dne 8. 8. 2019 s [právnická osoba] Z článku V. odst. 1 smlouvy vyplývá, že se žalobce zavázal splatit poskytnutý úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši 6.201 Kč.

8. Soud dále k důkazu provedl listiny označené jako žádost o předčasné splacení úvěrů ze dne 7. 11. 2021 a ze dne 6. 11. 2019, které jsou vedeny u [právnická osoba], pod číslem [bankovní účet] a pod číslem [bankovní účet] a dále povedl jako důkaz listinu označenou jako žádost o předčasné splacení revolvingového úvěru ze dne 8. 8. 2019 č. č. [bankovní účet], který je veden [právnická osoba] Z těchto listin soud zjistil, že žalobce požádal s ohledem na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2021 o předčasné splacení úvěrů v žádosti specifikovaných.

9. Soud dále k důkazu provedl tři smlouvy o úvěrových produktech, které byly konsolidovány Smlouvou o úvěru ze dne 7. 1. 2021 a to Smlouvu o úvěru ze dne 4. 6. 2019, č. [bankovní účet], Smlouvu o úvěru ze dne 6. 11. 2019 č. [bankovní účet] a Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 8. 8. 2019 č. [bankovní účet], všechny uzavřené u [právnická osoba]

10. Soud tedy jako důkaz provedl Smlouvu o úvěru ze dne 4. 6. 2019, č. [bankovní účet], kterou uzavřeli účastníci řízení před uzavřením jejich manželství s peněžním ústavem [právnická osoba], kterou jim byl poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč s tím, že se tento úvěr zavázali hradit společně a nerozdílně v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4.056 Kč.

11. Ze Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] uzavřené pouze žalobcem dne 6. 11. 2019, tedy za trvání manželství, s peněžním ústavem [právnická osoba], soud zjistil, že žalobci byl poskytnut tzv. spotřebitelský úvěr ve výši 105.000 Kč, který se žalobce zavázal hradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1.845 Kč. Z článku [číslo] této smlouvy vyplývá, že použití úvěru je částečně účelově vázané k tzv. konsolidaci úvěru výši 50.502 Kč, který byl sjednán u [právnická osoba], pod číslem [bankovní účet] a zbylá poskytnutá částka úvěru ve výši 54.998,90 Kč není tzv. účelově vázaná. S ohledem na zjištěné, soud k důkazu provedl Smlouvu o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 8. 8. 2019. Z této smlouvy soud zjistil, že smlouva byla uzavřena žalobcem před uzavřením manželství s peněžním ústavem [právnická osoba], za účelem poskytnutí tzv. hotovostního neúčelového a nezajistného spotřebitelského úvěru ve výši 50.000 Kč, který se žalobce zavázal hradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 876 Kč.

12. Dále soud k důkazu provedl Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [bankovní účet], kterou žalobce uzavřel dne 8. 8. 2019, tedy před uzavřením manželství, s peněžním ústavem [právnická osoba] a kterou byl žalobci poskytnut úvěr co do celkové výše úvěrového limitu 5.000 Kč, který se žalobce zavázal hradit v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč.

13. K návrhu žalobce soud provedl jako důkaz výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba], za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019 (viz čl. 108 – 111 spisu), ze kterého zjistil, že dne 6. 11. 2019 byla zaevidována jako příchozí platba pod č. [bankovní účet] částka 54.998,90 Kč, která představuje tzv. neúčelově vázanou část poskytnutého úvěru ze Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 6. 11. 2019.

14. Podle ust. § 693 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, záležitosti rodiny obstarávají manželé společně, nebo je obstarává jeden z nich.

15. Podle ust. § 694 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, v běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně, to neplatí, sdělil-li manžel, který právně nejednal, předem třetí osobě, že s právním jednáním nesouhlasí.

16. Podle ust. § 708 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.

17. Podle ust. § 708 odst. 2 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, společné jmění podléhá zákonnému režimu, smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

18. Podle ust. § 709 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, součástí společného jmění manželů je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství.

19. Podle ust. § 710 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

20. Podle ust. § 740 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

21. Soud konstatuje, že předmětem řízení je určení, zda předmětem vypořádání společného mění manželů je dluh ve výši 358.540,26 Kč, který představuje zůstatek úvěru z titulu Smlouvy o úvěru, kterou žalobce uzavřel za trvání manželství účastníků dne 7. 1. 2021 s peněžním ústavem [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], a. s , když se žalobce a žalovaná se vypořádání obvyklého vybavení rodinné domácnosti nedomáhají a poté způsob vypořádání. Soud je toho názoru, že předmětem vypořádání společného jmění manželů není zůstatek dluhu vyplývající ze Smlouvy o úvěru„ Presto půjčka“ č. 2021 [číslo], kterou uzavřel žalobce dne 7. 11. 2021 s peněžním ústavem [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], kterou byl žalobci poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 409.468 Kč, když bylo prokázáno, že tento úvěr byl poskytnut tzv. účelově ke konsolidaci jiných úvěrů a to spotřebitelského úvěru se zůstatkem ve výši 294.888 Kč, revolvingového úvěru ve výši 5.980 Kč a spotřebitelského úvěru ve výši 105.000 Kč, se zůstatkem 107.000 Kč a to ta jeho část, která opět sloužila k tzv. konsolidaci dluhů vázaných na osobu žalobce. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že úvěrový produkt pod názvem Smlouva o úvěru ze dne 4. 6. 2019, č. [bankovní účet], kterou byl účastníkům řízení poskytnut úvěr v celkové výši 300.000 Kč s tím, že se jej zavázali splatit společně a nerozdílně v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4.056 Kč, byl uzavřen před vznikem manželství a proto zůstatek ve výši 294.888 Kč, je jejich společným dluhem a netvoří tedy tzv. pasiva společného jmění manželů a to s odkazem na ust. § 710 o.z. Dále je soud toho názoru, že není předmětem vypořádání společného jmění manželů ani zůstatek dluhu ve výši 5.980 Kč vyplývající ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [bankovní účet], neboť tuto smlouvu uzavřel žalobce dne 8. 8. 2019, tedy před uzavřením manželství, jedná se tedy o výlučný dluh žalobce a s odkazem na ust. § 710 o.z., nelze požadovat po žalované, aby se na úhradě dluhu, který je výlučným dluhem žalobce a který vznikl před uzavřením manželství, podílela. Současně soud je toho názoru, že není předmětem vypořádání společného jmění manželů ani zůstatek dluhu ve výši 50.502 Kč vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 6. 11. 2019, kterou uzavřel žalobce za trvání manželství, neboť částka ve výši 50.502 Kč byla účelově vázaná k tzv. konsolidaci – úhradě úvěru výši 50.502 Kč, který byl žalobcem sjednán před uzavřením manželství dne 8. 8. 2019 u [právnická osoba], na základě Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 8. 8. 2019.

22. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že předmětem vypořádání společného jmění účastníků řízení je pouze a jen částka ve výši 54.998,90 Kč, která představuje neúčelově vázanou část spotřebitelského úvěru ze Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet], kterou uzavřel žalobce dne 6. 11. 2019 za trvání manželství, kdy tato částka sloužila k uspokojování běžných potřeb účastníků řízení v rámci jejich společného soužití, tak jak bylo prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba], za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019. I když žalovaná Smlouvu o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 6. 11. 2019 společně se žalobcem nesjednala a nepodepsala, tedy nedala k uzavření této smlouvy souhlas, je ale možné toto samostatné jednání žalobce kvalifikovat jako jednání za účelem obstarávání běžných záležitostí a potřeb rodiny, když z provedeného dokazování a to zejména z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalobce bylo zjištěno, že tato částka byla použita k uspokojení potřeb domácnosti rodiny a to k úhradě nájemného a služeb spojených s užíváním bytu apod.

23. S ohledem na shora uvedené soud tedy přistoupil k vypořádání společného jmění tak, že přikázal do vlastnictví žalobce závazek ke [právnická osoba] spořitelna a.s, ze Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 6. 11. 2019 do vlastnictví žalobce, který tuto smlouvu o úvěru sám uzavřel a zároveň stanovil vypořádací podíl, který je žalobkyně povinna žalobci vyplatit a to ve výši 23.751,88 Kč představující jednu polovinu zůstatku dluhu ve výši 54.998,90 Kč poníženého o celkem 9 splátek úvěru za trvání manželství ode dne uzavření smlouvy až do zániku manželství, kdy celková splátka sjednaného úvěru byla ve výši 6.201 Kč a na část konsolidovaného úvěru ve výši 54.998,90 Kč, který je předmětem vypořádání, připadá poměrná část z celkové splátky ve výši 6.201 Kč vyjádřená v procentech a to v poměru 13,43%, což přestavuje částku ve výši 832,79 Kč, tedy stanoveno výpočtem 54.998,90 Kč – 7.495,14 Kč (tj. 9x 832,79), to celé děleno dvěma. Soud přistoupil k zápočtu celkem 9 splátek, které byly uhrazeny za trvání manželství, když další splátka byla uhrazena dne 21.10.2021 z bankovního účtu žalobce, ale byla zúčtována jako pravidelná splátka úvěru až poté, co bylo rozvedeno manželství účastníků řízení. Žalované ke splnění povinnosti byla dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. určena prodloužená patnáctidenní lhůta, běžící od právní moci tohoto rozsudku. Prodloužení lhůty je odůvodněno výší stanovené částky, kterou má žalovaná žalobci uhradit, současně je soud je i toho názoru, že prodloužením lhůty nedojde k zásadnímu zásahu do práv žalobce.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř.. Soud žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo náhrady nákladů řízení, neboť řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků řízení nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože v tomto typu řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci.