106 C 102/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o výživné zletilého dítěte <b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna platit výživné na zletilého syna [jméno] [příjmení]</b> <b>-) ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017,</b> <b>-) ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>-) ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2019 nadále do ukončení výplaty příspěvku na úhradu potřeb dítěte Úřadem práce, a to na účet žalobce s tím, že dlužné výživné od 1. 4. 2017 do měsíce, v němž rozsudek nabude právní moci, je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou, jež byla soudu doručena dne 5. 2. 2020, se žalobce domáhal vůči žalované, aby žalovaná byla povinna platit výživné na zletilého syna [jméno] [příjmení], a to ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017, 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018, 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2019 nadále do ukončení výplaty příspěvku na úhradu potřeb dítěte úřadem práce. Žaloba byla odůvodněna tím, že [jméno] [příjmení] byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. 8. 2003 svěřen do pěstounské péče manželů [příjmení]. Úřad práce, Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] vyplácel dle rozhodnutí ze dne 4. 2. 2013 [jméno] [příjmení] příspěvek na úhradu potřeb dítěte od 15. 8. 2012 do 11. 2. 2016. Od 12. 2. 2016 nadále je [jméno] [příjmení] příspěvek na úhradu potřeb dítěte vyplácen kontaktním pracovištěm [obec], a to i po dosažení jeho zletilosti. Podle ust. § 47f zák. č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů, nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte na nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče, nárok se zachovává i po dosažení zletilosti, nejdéle však do 26 roku jeho věku, jde-li o nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího státní sociální podporu, která trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby s osobou, která byla do dosažení jeho zletilosti osobou pečující. Podle ust. § 11 a násl. zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, za zaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 26 roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání na střední škole, a to i v době prázdnin, pokud není výdělečně činné, přičemž podle ust. § 10 zák. č. 117/1995 Sb. se za výdělečnou činnost považuje zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, samostatná výdělečná činnost dle zákona o důchodovém pojištění a výdělečná činnost v zahraničí. Žalobci je známo, že [jméno] [příjmení] se od 1. 9. 2016 soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na Gymnáziu a střední odborné škole [obec], nadále bydlí u manželů [příjmení]. Podle ust. § 961 zák. č. 89/2012 o. z. svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Jelikož otec [jméno] [příjmení] není znám, je možné vymáhat vyživovací povinnost pouze vůči matce – žalované. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 8. 2013, č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 15. 10. 2013, matce výživné na tehdy nezletilého [jméno] stanoveno nebylo, a to z důvodu její nemajetnosti a nedostatečných příjmů. Žalobce se domnívá, že u matky došlo ke změně poměrů. Pokud jde o aktuální možnosti, schopnosti a majetkové poměry matky, tyto jsou podrobně uvedeny v rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 11. 2019, kterým byla [celé jméno žalované] stanovena povinnost platit výživné na nezletilého [jméno] [příjmení], který je rovněž svěřen do pěstounské péče manželů [příjmení], k rukám úřadu práce ve výši 300 Kč měsíčně od 1. 8. 2016 do 31. 1. 2017, od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017, od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 6. 2019 nadále. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 9. 2019 [číslo jednací] byla dále [celé jméno žalované] stanovena povinnost platit výživné na nezletilého [jméno] [příjmení], který byl rovněž svěřen do pěstounské péče manželů [příjmení], a to ve výši 300 Kč měsíčně od 1. 8. 2016 do 31. 1. 2017, od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017, od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 6. 2019 nadále. Z uvedených rozsudků vyplývá, že [celé jméno žalované] byla zaměstnána od 3. 4. 2017 do 31. 10. 2017 u zaměstnavatele [příjmení] – [příjmení] a [anonymizováno] systémy, spol. s r. o., od 16. 5. 2018 do 24. 8. 2018 a od 1. 10. 2018 do 3. 1. 2019 u zaměstnavatele [právnická osoba], dále u [anonymizována dvě slova] od 8. 1. 2019 do 22. 1. 2019 a od 15. 5. 2019 do 31. 10. 2019 u zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice] [obec] [obec]. Zaměstnání u [právnická osoba] a [anonymizováno] [ulice], [obec] [obec] ukončila dohodou bez vážných důvodů. Pokud jde o konkrétní potřeby [jméno] [příjmení], tyto žalobci nejsou známy, ovšem z hlediska vyplácení příspěvku na úhradu potřeb dítěte nejsou relevantní. Žalovaná je povinna přispívat na výživu zletilého [jméno] [příjmení], který byl svěřen do pěstounské péče a je mu vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Tyto skutečnosti přetrvávají i po dosažení zletilosti, jelikož [jméno] je nezaopatřeným dítětem ve smyslu zákona o státní sociální podpoře a po dosažení zletilosti žije nadále s pěstouny a společně hradí náklady na své potřeby. Žalobce požaduje po matce výživné 3 roky zpětně za období, kdy vykonávala výdělečnou činnost a byla objektivně schopna výživné platit, přestože tak nečinila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. U jednání, jež se ve věci konalo dne 2. 10. 2020, žalobce setrval na žalobě v plném rozsahu a doplnil, že se domáhá, aby žalované bylo stanoveno výživné na zletilého syna [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl svěřen do pěstounské péče a je vyplácena sociální dávka – příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Tento příspěvek je vyplácen ve výši 7 260 Kč. [jméno] je zletilý, studuje 2. ročník střední školy a matka na něj dobrovolně žádné výživné neplatí. Již v minulosti bylo jednou rozhodováno o výživném, ale s ohledem na majetkové poměry nebylo matce ničeho stanoveno. U matky nastala změna poměrů, kdy žalobce má za to, že matce je možno stanovit výživné. Bylo navrženo výživné ve výši 300 Kč měsíčně, a to za období, ve kterém byla matka zaměstnána a měla možnost výživné hradit. Výživné ve výši 300 Kč bylo stanoveno i na další dva syny, kteří byli svěřeni do pěstounské péče. Při stanovení výše výživného žalobce vycházel jednak z rozsudků ve vztahu k nezletilým synům žalované, kde byli zjištěni její zaměstnavatelé a dále, že pracovní poměr u posledního zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice] ukončila bez vážného důvodu. Pokud jde o výši příjmů žalované, pak tato žalobci není známa, v rozsudcích bylo vycházeno, že její příjem se pohyboval kolem částky 12 000 Kč. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázáno: z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 25. 7. 2012 č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 15. 8. 2012, že tímto rozsudkem byla zrušena ústavní výchova u nezletilých [jméno] a [jméno] [příjmení], nezletilé děti [jméno] a [jméno] byly svěřeny do společné pěstounské péče manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v [obec], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 4. 2. 2013, vzal soud za prokázáno, že Úřad práce ČR, Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] rozhodl poskytnout dávku pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 6 350 Kč měsíčně od 1. 1. 2013 nezletilé oprávněné osobě [jméno] [příjmení], narozen 16. 10. 2000. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v [obec], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 20. 11. 2018 vzal soud za prokázáno, že Úřad práce ČR, Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] rozhodl zvýšit dávku pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte z částky 6 985 Kč na částku 7 260 Kč měsíčně od 1. 10. 2018 oprávněné osobě [jméno] [příjmení], narozen 16. 10. 2000. Z rodného listu [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázáno, že tento se narodil dne [datum] a jeho matkou je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z potvrzení o studiu vydaného dne 12. 9. 2016 Gymnáziem a střední odbornou školou [obec] vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení], trvale bytem [adresa] ročníku denního studia obor kuchař-číšník. [ulice] rok začíná 1. 9. a končí 31. 8. následujícího roku. Z potvrzení o studiu vydaném Gymnáziem a střední odbornou školou [obec] dne 4. 9. 2017 vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení], trvale bytem [adresa] ročníku denního studia obor kuchař-číšník. Z potvrzení o studiu ze dne 7. 9. 2018 vydaném Gymnáziem a střední odbornou školou [obec] vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] je studentem Gymnázia a střední odborné školy [obec] od 1. 9. 2018. Z potvrzení o studiu ze dne 27. 9. 2019 vydaném [ulice] školou hotelovou a služeb [obec] vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] je studentem [ulice] školy hotelové a služeb [obec] od 1. 9. 2019. Z potvrzení o vyplacení dávek vzal soud za prokázáno, že za období od ledna 2013 do října 2018 byla vyplácena dávka - příspěvek na úhradu potřeb dítěte k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a s účinností od listopadu 2018 byl příspěvek na úhradu potřeb dítěte vyplácen k rukám [jméno] [příjmení]. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v [obec], kontaktní pracoviště [obec] ze dne 28. 11. 2018 vzal soud za prokázáno, že Úřad práce ČR, Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] rozhodl o změně příjemce dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte a přiznává [jméno] [příjmení] dávku pěstounské péče na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč od 1. 11. 2018. Z přehledu evidence u žalované vzal soud za prokázáno, že žalovaná byla vedena jako uchazeč o zaměstnání v období od 6. 11. 2017 do 12. 3. 2018, dále v období od 23. 1. 2019 do 14. 5. 2019 a v období od 25. 11. 2019, pracovní poměr u ní trval v období od 1. 6. 2016 do 2. 2. 2017, zaměstnavatelem bylo [územní celek], dále v období od 3. 4. 2017 do 31. 10. 2017, kdy zaměstnavatelem byla [právnická osoba], v období od 1. 10. 2018 do 3. 1. 2019, kdy zaměstnavatelem byla [právnická osoba] a žalovaná. Dále žalovaná pracovala od 8. 1. 2019 do 22. 1. 2019 u zaměstnavatele [právnická osoba] a další pracovní poměr trval v období od 15. 5. 2019 do 31. 10. 2019 u zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice] [obec] [obec], příspěvková organizace. Z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 9. 2019 č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázáno, že tímto rozsudkem byla provedena úprava výživného pro nezletilého [jméno] [příjmení], kdy matka – žalovaná [celé jméno žalované] je povinna platit výživné pro nezletilého [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2016 do 31. 1. 2017, ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017, ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 a dále ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2019 nadále, a to na účet úřadu práce. V období od 1. 2. 2017 do 31. 3. 2017 od 1. 11. 2017 do 30. 9. 2018 a od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019 se matce výživné nestanovilo a nedoplatek na výživném v celkové výši 6 000 Kč za období od 12. 7. 2016 do 30. 9. 2019 je matka povinna zaplatit v měsíčních splátkách po 200 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že nezletilý [jméno] [příjmení] je dítětem matky [celé jméno žalované] a byl svěřen do pěstounské péče manželů [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 9. 2013 č. j. [číslo jednací] bylo o výživném pro nezletilého [jméno] a [jméno] rozhodnuto tak, že matce výživné nebylo stanoveno. Matka byla zaměstnána u [územní celek] v období od 1. 6. 2016 do 2. 2. 2017, dále byla zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] – [příjmení] a [anonymizována dvě slova] od 3. 4. 2017 do 31. 10. 2017, u zaměstnavatele [právnická osoba] od 16. 5. 2018 do 24. 8. 2018 a od 1. 10. 2018 do 3. 1. 2019, dále byla zaměstnána od 8. 1. 2019 do 22. 1. 2019. V těchto zaměstnáních měla matka kolísavé výdělky. Naposledy byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 23. 1. 2019 do 14. 5. 2019. Nyní je matka zaměstnána od 15. 5. 2019 u zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice]. V posledním zaměstnání měla průměrnou čistou mzdu 9 428 Kč měsíčně za období květen až červen 2019, pracuje na pozici uklízečka. Od 16. 8. 2019 je matka v nemocenském stavu. Matce jsou vypláceny dávky pro tři nezletilé děti, o které pečuje, nepravidelně bývá matce vyplácen z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení. Soud dospěl k závěru, že se změnily poměry matky v tom, že matka mívá zaměstnání, v němž dosahuje pohybujícího se výdělku v rozsahu minimální mzdy, naposledy byl průměrný čistý měsíční výdělek matky v zaměstnání 9 000 Kč. Při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti matky k nezletilému [jméno] bylo přihlédnuto k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům matky a odůvodněným potřebám dítěte, bylo zohledněno, že matka pečuje o další tři nezletilé děti. Proto bylo výživné stanoveno ve výši 300 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 11. 2019 č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázáno, že tímto rozsudkem byla provedena úprava výživného pro nezletilého [jméno] a to tak, že matka – [celé jméno žalované] je povinna platit výživné pro nezletilého [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2016 do 31. 1. 2017, ve výši 300 Kč měsíčně od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017, ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 a dále ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2019 nadále, a to na účet úřadu práce. Nedoplatek na výživném v celkové výši 6 600 Kč byl stanoven od 1. 8. 2016 do 30. 11. 2019. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že matka žije se třemi dcerami, a to nezletilou [jméno], ročník 2008, [jméno], ročník 2008 a [jméno], ročník 2009 na ubytovně. Její manželství bylo rozvedeno v roce 2018 a matka má nezletilé dcery svěřeny do své péče. Na náklady bydlení hradí 11 040 Kč včetně energií. Matka pracuje jako uklízečka v [anonymizováno] důchodců [ulice], [obec] [obec]. Její příjem činí cca 12 000 Kč měsíčně, dále pobírá příspěvek na bydlení 8 000 Kč a přídavky na tři děti, příspěvek na živobytí 4 800 Kč, výživné na každou z dcer 300 Kč měsíčně. Sociální dávky jsou vypláceny v částce, které náležely matce před nástupem do zaměstnání. V minulosti byla matka zaměstnána u [územní celek] od 1. 6. 2016 do 2. 2. 2017. Dále byla zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] – [příjmení] a [anonymizována dvě slova], spol. s r. o. od 3. 4. 2017 do 31. 10. 2017 a u této společnosti byla zaměstnána jako montážní dělnice v třísměnném provozu. Pracovní poměr byl ukončen dobou určitou ze strany zaměstnavatele. Matka měla časté absence a OČR, od 25. 7. 2017 byla v pracovní neschopnosti. V případě řádné pracovní morálky by mohla být zaměstnána na pozici montážní dělnice a pravděpodobný výdělek by v roce 2018 činil 13 635 Kč. V období od dubna 2017 do července 2017 činil průměrný čistý příjem matky 15 289 Kč měsíčně. V období od 19. 8. 2015 do 31. 5. 2016 a od 6. 11. 2017 do 12. 3. 2018 byla matka v evidenci úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání, z evidence byla sankčně vyřazena. Dále byla matka zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] [jméno] od 1. 10. 2018 do 3. 1. 2019, zaměstnání dokončila dohodou bez vážného důvodu. Následně byla zaměstnána od 8. 1. 2019 do 22. 1. 2019 u [právnická osoba] na dohodu o pracovní činnosti, kterou ukončila bez vážného důvodu. V těchto zaměstnáních měla kolísavé výdělky. Naposledy byla matka vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 23. 1. 2019 do 14. 5. 2019, byla jí přiznána podpora v nezaměstnanosti v průměrné výši 6 007 Kč měsíčně. Z evidence byla vyřazena z důvodu nástupu do zaměstnání v [anonymizováno] [ulice] [obec]. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] vykonávala činnost na pozici operátor výroby. Dohoda o pracovní činnosti byla s matkou ukončena ze strany zaměstnavatele s 15denní výpovědní lhůtou, čistý příjem za leden 2019 činil 4 979 Kč. Matka neměla problémy s pracovní morálkou, pouze nebyla schopna fyzicky zvládnout náročné pracovní tempo. Dne 15. 5. 2019 matka nastoupila do pracovního poměru v [anonymizováno] [ulice] na pozici uklízečka. K její pracovní morálce nejsou žádné připomínky. Za období od května do července 2019 dosáhla průměrné mzdy 12 100 Kč a od 16. 8. 2019 je matka v nemocenském stavu, jsou jí vypláceny přídavky na tři nezletilé děti, o které pečuje, na každé z dětí 910 Kč. Do června 2018 byl matce vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 6 380 Kč a od června 2016 byl matce vyplácen příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, v červnu 2019 příspěvek na bydlení činil 3 150 Kč, doplatek na bydlení 9 770 Kč. Soud má za to, že se změnily poměry matky v tom, že matka bývá zaměstnána, v zaměstnání dosahuje příjmu kolem minimální mzdy. Matka pečuje o tři děti, které byly svěřeny do její péče, dále byla zavázána platit výživné pro syna [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně. Soud proto považuje za přiměřené výživné pro nezletilého [jméno] 300 Kč měsíčně. Z potvrzení o studiu vydaném [ulice] školou a služeb [obec] ze dne 27. 9. 2019 vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] je studentem [ulice] školy hotelové a služeb v [obec] od 1. 9. 2019. Ze zprávy [ulice] školy hotelové a služeb [obec] vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] ve školním roce 2019 2020 byl žákem 1. ročníku oboru hotelnictví, jeho studium ukončeno nebylo a nadále trvá. Student postoupil do 2. ročníku. Náklady na studium v 1. ročníku pak představovaly náklady na internát ve výši 1 350 Kč, dále náklady na stravu – celodenní strana 80 Kč na den, náklady na oblečení, seznamovací pobyt 1 100 Kč, učebnice 3 100 Kč, dále náklady na sešity, psací potřeby 1 000 Kč, kopírování cca 500 Kč, USB flash asi 600 Kč, výlet, exkurze 2 000 Kč Náklady na studium ve 2. ročníku představuje internátní ubytování 1 350 Kč měsíčně, internát strava 71 Kč na den, náklady na učebnice 1 600 Kč, kurzy nepovinné 9 000 Kč, sešity a psací potřeby 1 000 Kč, kopírování 500 Kč, SRPŠ 200 Kč, výlety, exkurze 2 000 Kč, lyžařský kurz 4 000 Kč, taneční oblečení a kurzovné 5 000 Kč. Pro výuku je pak nutné mít doma PC s internetem. Z potvrzení o studiu ze dne 11. 9. 2020 vydaném [ulice] školou hotelovou a služeb [obec] vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] je studentem [ulice] školy hotelové a služeb [obec] od 1. 9. 2020. Ze zprávy zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice], [obec], příspěvková organizace, vzal soud za prokázáno, že žalovaná byla zaměstnancem [anonymizováno] [ulice] v období od 15. 5. do 31. 10. 2019, od 16. 8. do 31. 10. 2019 byla v pracovní neschopnosti. K 31. 10. 2019 byl pracovní poměr rozvázán dohodou. Z potvrzení zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice] o výši mzdy vzal soud za prokázáno, že za období od května 2019 do října 2019 průměrný měsíční čistý příjem žalované činil 7 702 Kč. Ze zprávy Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v [obec], kontaktní pracoviště [obec], vzal soud za prokázáno, že žalovaná byla naposledy vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od 25. 11. 2019 do 13. 9. 2020, evidence byla ukončena z důvodu nástupu do zaměstnání. Od ledna 2019 do 13. 9. 2020 nepobírala podporu v nezaměstnanosti a rovněž nepobírala podporu v nezaměstnanosti. Ze zprávy Úřadu práce, Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec], vzal soud za prokázáno, že žalovaná pobírala v období od dubna 2017 do října 2017 dávky státní sociální podpory, a to na Úřadu práce v [obec]. Dále pobírala od října 2018 do prosince 2018 dávky státní sociální podpory na Úřadu práce v [obec] a na kontaktním pracovišti v [obec] ve stejném období dávky nepobírala. Na kontaktním pracovišti v [obec] pobírá dávky od června 2019 dosud. Z platebního rozpisu dávek vzal soud za prokázáno, že příjemcem dávek je žalovaná a tato pobírala od července 2019 přídavky na tři nezletilé děti ve výši 610 Kč na osobu. Dále pobírala v květnu 2020 příspěvek na bydlení ve výši 3 396 Kč, příspěvek na bydlení v květnu 2020 ve výši 5 812 Kč, v červnu 2020 ve výši 5 812 Kč, v červenci 2020 ve výši 5 812 Kč, v září 2020 ve výši 6 237 Kč a v říjnu 2020 ve výši 6 237 Kč. Dále byly žalované vypláceny přídavky na děti v období od října 2018, dále byly žalované vypláceny dávky, a to za období od prosince 2019 do září 2020, a to doplatek na bydlení, rovněž i příspěvek na živobytí, kdy příspěvek na živobytí v září 2020 činil 6 300 Kč měsíčně, tato dávka jí byla vyplacena dne 14. 9. 2020. Dále žalovaná obdržela částku 1 750 Kč poukázkou na nákup zboží nebo služeb dne 9. 9. 2020 a částku ve výši 1 100 Kč poukázkou na nákup zboží nebo služeb a částku 600 Kč rovněž jako poukázku. Ze zprávy [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že žalovaná je zde zaměstnána od 14. 9. 2020 na pozici strojírenský dělník. Její výdělek za září 2020 činil 457 Kč a měla 16 dnů omluvené absence. Za říjen 2020 jí nebyla vyplacena žádná mzda, žalovaná měla omluvenou absenci v zaměstnání v rozsahu 31 dnů. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: zletilý [jméno] [příjmení] je synem žalované, který byl na základě rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 25. 7. 2012 svěřen do pěstounské péče manželů [příjmení]. Úřad práce ČR, Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] a [obec] rozhodl o vyplácení dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve vztahu k nezletilé oprávněné osobě [jméno] [příjmení] ve výši 6 350 Kč od 1. 1. 2013, ve výši 6 985 Kč od 1. 10. 2018 a dále bylo rozhodnuto o změně příjemce dávky pěstounské péče příspěvku na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč, kdy s účinností od 1. 11. 2018 je tento vyplácen k rukám [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl studentem Gymnázia a střední odborné školy [obec] od 1. 9. 2016 obor kuchař-číšník, studentem uvedené školy byl i pro školní rok 2017 2018 a pro školní rok 2018 2019 a od 1. 9. 2019 je studentem [ulice] školy hotelové a služeb [obec], kdy ukončil studium 1. ročníku a nastoupil studium 2. ročníku pro školní rok 2020 [číslo] Náklady na studium souvisí zejména s náklady na internát ve výši 1 350 Kč měsíčně, dále celodenní stravou a náklady na výuku spočívající v školních, psacích a rýsovacích potřebách cca 1 000 Kč měsíčně, náklady na kopírování cca 500 Kč měsíčně, výlety, exkurze 2 000 Kč měsíčně, pro 2. ročník pak náklady na lyžařský kurz a taneční kurz. Žalovaná je od roku 2018 rozvedena, má do výchovy svěřeny tři nezletilé dcery, a to [jméno], ročník 2008, [jméno], ročník 2008 a [jméno], ročník 2009. Dále je matkou nezletilého [jméno], ročník 2005 a [jméno], ročník 2003, přičemž oba synové byli svěřeni do společné pěstounské péče manželů [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 9. 2019 č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] matce stanovena povinnost platit výživné pro nezletilého [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně s účinnosti od 1. 8. 2016 do 31. 1. 2017, dále ve výši 300 Kč měsíčně od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017 a ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 a nadále s účinností od 1. 6. 2019 ve výši 300 Kč měsíčně. Dále jí byl stanoven nedoplatek na výživném za dobu od 12. 7. 2016 do 30. 9. 2019 v celkové výši 6 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 11. 2019 č. j. [číslo jednací] jí bylo stanoveno výživné pro syna [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2016 do 31. 1. 2017, 300 Kč měsíčně od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017 a 300 Kč měsíčně od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 6. 2019 nadále ve výši 300 Kč měsíčně. Nedoplatek na výživném byl vyčíslen na částku 6 600 Kč s povinností jeho úhrady ve splátkách po 200 Kč měsíčně. Žalovaná byla zaměstnána u [územní celek] v období od 1. 6. 2016 do 2. 2. 2017, dále byla zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] – [příjmení] a [anonymizováno] systémy od 3. 4. 2017 do 31. 10. 2017, a to na pozici montážní dělnice v třísměnném provozu, pracovní poměr byl ukončen dohodou ze strany zaměstnavatele, kdy žalovaná měla časté absence a OČR a od 25. 7. 2017 byla v pracovní neschopnosti. V případě řádné pracovní morálky mohla být zaměstnána na pozici montážní dělnice i nadále a předpokládaný čistý výdělek v roce 2018 činil 13 635 Kč. V období od dubna 2017 do července 2017 činil průměrný výdělek 15 289 Kč měsíčně. V období od 19. 8. 2015 do 31. 5. 2016 a od 6. 11. 2017 do 12. 3. 2018 byla žalovaná vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dále byla zaměstnána u zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] [jméno] od 1. 10. 2018 do 3. 1. 2019 a od 8. 1. 2019 do 22. 1. 2019 u [právnická osoba] na dohodu o pracovní činnosti. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] vykonávala činnost operátora výroby, dohoda o pracovní činnosti byla s žalovanou ukončena ze strany zaměstnavatele, její příjem za leden 2019 činil 4 979 Kč, s pracovní morálkou neměla problémy, pouze nebyla schopna fyzicky zvládnout náročné pracovní tempo. V evidenci uchazečů o zaměstnání byla od 23. 1. 2019 do 14. 5. 2019, následně nastoupila k zaměstnavateli [anonymizováno] [ulice], [obec] [obec] na pozici uklízečka, její výdělek za období od května do července činil 12 100 Kč, od 16. 8. 2019 byla v nemocenském stavu a pracovní poměr zde ukončila k 31. 10. 2019 dohodou. Její průměrný měsíční výdělek za období od května 2019 do října 2019 činil 7 702 Kč Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v [obec], kontaktním pracovištěm [obec] a [obec] byly žalované vyplaceny sociální dávky, a to přídavky na tři nezletilé děti ve výši 610 Kč na jedno dítě a dále pobírala i příspěvek na bydlení, který jí byl naposledy vyplacen v říjnu 2020 ve výši 6 237 Kč, a rovněž pobírala příspěvek na živobytí, který jí byl naposledy vyplacen v září ve výši 6 300 Kč a i ve dvou peněžních poukázkách po 1 750 a 1 100 Kč. Od 14. 9. 2020 je žalovaná zaměstnána na pozici strojírenský dělník u zaměstnavatele [právnická osoba] V září 2020 činil její čistý výdělek 457 Kč a měla 16 omluvených absencí, v říjnu 2020 jí pak nebyl vyplacen žádný výdělek, měla 31 dnů omluvené absence. Podle ust. § 961 odst. 1 o. z. svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Podle ust. § 961 odst. 2 o. z. náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a hospodaření s výživným. Podle ust. § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Po provedeném dokazování a ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení dospívá soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, neboť jako orgán státu poskytuje po celou rozhodnou dobu synovi žalované [jméno] [příjmení], který byl umístěn do pěstounské péče, dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Tento příspěvek je vyplácen i po dosažení zletilosti [jméno] [příjmení] k jeho rukám, když tento dosud studuje, připravuje se na budoucí povolání a nadále žije ve společné domácnosti s pěstouny a společně hradí své náklady a potřeby. Nárok na výživné pak ve smyslu ust. § 961 odst. 1 o. z. přešel na stát. Zákon stanoví, že rozsah výživného je stanoven dle možností, schopností a majetkových poměrů rodičů. Žaloba byla uplatněna pouze vůči matce [jméno] [příjmení] – žalované. Již v minulosti bylo rozhodnuto, že z důvodu nemajetnosti a nedostatečných příjmů nebylo výživné žalované na tehdy nezletilého [jméno] [příjmení] stanoveno. Dle žalobce došlo u žalované ke změně poměrů a je na místě výživné stanovit. Žalovaná vykonávala a vykonává výdělečnou činnost a je tak objektivně schopna hradit výživné. Žalobce se domáhal stanovení výživného 3 roky zpětně v rozsahu 300 Kč měsíčně. V období uvedeném v žalobním návrhu. Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žalované nelze výživné s ohledem na celkovou majetkovou situaci stanovit a to ve výši, kterou požaduje žalobce, ale ani v jiné výši. Je pravdou, že v rozhodném období, za které je výživné požadováno, byla žalovaná zaměstnána u různých zaměstnavatelů, zejména v dělnických pozicích. U těchto zaměstnavatelů měla kolísavou mzdu, pohybující se kolem výše minimální mzdy. V mezidobí, kdy nebyla zaměstnána, byla evidována v evidenci úřadu práce, pobírala dávky, a to přídavky na tři nezletilé děti, dále střídavě pobírala doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázáno, že by se žalovaná bez důležitého důvodu vzdala výhodného zaměstnání. K tomuto závěru nedošly ani soudy, které stanovily výživné na nezletilé [jméno] a [jméno] [příjmení]. U zaměstnavatele [anonymizováno] [ulice] ukončila žalovaná pracovní poměr ke dni 31. 10. 2019 dohodou. Průměrný čistý měsíční výdělek, kterého žalovaná dosáhla, činil 7 702 Kč. Přičemž v období od 16. 8. do 31. 10. 2019 byla v pracovní neschopnosti. Následně byla žalovaná v evidenci uchazečů o zaměstnání a od září 2020 je zaměstnána opět na dělnické pozici. Její příjem dosud nelze hodnotit, neboť v měsíci září obdržela výdělek ve výši 457 Kč a měla 16 omluvených absencí. V měsíci říjnu měla 31 dnů omluvených absencí. Výdělek ze strany zaměstnavatele jí nebyl vyplacen. Soud tedy nemá za prokázáno, že by žalovaná za dobu, za kterou žalobce požaduje vůči ní stanovit výživné, se bez vážného důvodu vzdala výhodnějšího zaměstnání. To, že žalovaná je zaměstnána, nezpůsobuje, že je objektivně schopna hradit výživné, je nutné poukázat na skutečnost, že žalovaná má do své péče svěřeny tři nezletilé děti a dále jí byla soudně stanovena vyživovací povinnost na další dvě nezletilé děti po 300 Kč na každé a ještě má povinnost uhradit dlužné výživné v celkové výši 12 600 Kč. Při porovnání příjmů žalované, které jsou vesměs tvořeny příjmy pohybující se okolo minimální mzdy nebo sociálními dávkami, ať příspěvkem na bydlení či příspěvkem na živobytí, pak soud nemá za to, že by žalovaná byla za této situace objektivně schopna hradit další výživné na již zletilého [jméno]. Pokud jsou již státem vypláceny sociální dívky, pak je žalovaná zcela jistě považována za sociálně potřebnou a ani mzda, která jí je případně vyplácena, není v takové výši, aby byla schopna platit další výživné a ještě uhradit případný duh na výživném. U žalované by pak docházelo k nežádoucímu zadlužování, což by jen zhoršilo její sociální situaci. Je zřejmé, že u zletilého [jméno] jsou odůvodněné potřeby, tento stále studuje, připravuje se na budoucí povolání a má zcela jistě výdaje, které odpovídají jednak studiu a jednak jeho věku, ovšem při stanovení výživného se soud zabýval schopností a majetkovými poměry žalované a ty, jak již bylo shora uvedeno, neumožňují žalované hradit výživné ani v minimálním rozsahu. Za této situace soud tedy žalobu zcela zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť objektivně procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.