106 C 204/2015

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 57 179,82 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje.</b> <b>II. Rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 12. 8. 2015 č. j. 106 C 204/2015-38 se zrušuje.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Zaplacený soudní poplatek v odpovídající části se žalobkyni nevrací.</b> Dne 27. 4. 2015 podala žalobkyně žalobu vůči žalovanému o zaplacení částky 57 179,82 Kč s příslušenstvím. Dne 12. 8. 2015 rozhodl soud ve věci rozsudkem pro uznání pod č. j. 106 C 204/2015-38. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 13. 8. 2015 a žalovanému dne 24. 8. 2015. Rozsudek dosud nenabyl právní moci. Dne 28. 8. 2015 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 76 INS 18401/2015-A-8. Řízení vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 106 C 204/2015-43 bylo dle § 140a zák. č. 182/2006 Sb. přerušeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2020 č. j. MSPH 76 INS 18401/2015-B-37 soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka – [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] a [jméno] [celé jméno žalovaného] (výrok I.). Zároveň bylo rozhodnuto, že dlužníci – manželé [celé jméno žalovaného] byli osvobozeni ve smyslu ust. § 414 odst. 1 – 3 insolvenčního zákona od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny; pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a též pohledávek, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač měly být (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci ve výroku I. dne 9. 11. 2020 a ve výroku IV. dne 25. 11. 2020. Písemným podáním žalobkyně ze dne 14. 1. 2021 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu, že bylo pravomocně skončeno insolvenční řízení a žalovaný byl osvobozen od placení zbytku dluhů. Žalobkyně žádala, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku odpovídající soudnímu poplatku. Žalobkyně dále žádala o vrácení odpovídající části soudního poplatku. Podáním ze dne 5. 2. 2021 žalovaný souhlasil se zpětvzetím žaloby o zastavení řízení. Žalovaný nesouhlasil se zaplacením náhrady nákladů řízení v částce odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, když osvobození žalovaného od placení pohledávek v plném rozsahu dopadá i na náklady soudního řízení. Žaloba byla v dané věci vzata zpět až poté, co soud již ve věci rozhodl, avšak rozhodnutí dosud nenabylo právní moci. Soud řízení ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. pro zpětvzetí žaloby zastavil, zároveň v rozsahu zpětvzetí rozhodl i o zrušení vydaného rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když žaloba byla podána důvodně a řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného, avšak náklady nalézacího řízení představují příslušenství pohledávky, která byla nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení žalovaného a i na toto příslušenství se tedy vztahuje osvobození žalovaného od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Odpovídající část soudního poplatku nelze žalobkyni vrátit, neboť nejsou splněny zákonné předpoklady pro vrácení soudního poplatku. Vrátit soudní poplatek lze dle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v případě zastavení řízení před prvním jednáním, což se v dané věci nestalo, neboť ve věci již byla pohledávka a teprve poté byla žaloba vzata zpět.