106 C 303/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o stanovení výživného zletilého dítěte <b>I. Žalovaný je povinen počínaje dnem 11. 9. 2020 nadále platit na výživu žalobkyně částku 4 500 Kč měsíčně vždy ke každému prvnímu dni v měsíci k rukám žalobkyně s tím, že dlužné výživné za období od 11. 9. 2020 do 31. 3. 2021 ve výši 30 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, přičemž první splátka je splatná do 1. 5. 2021 a další splátka vždy ke každému prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce k rukám žalobkyně až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>Výživné splatné do doručení rozhodnutí je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení rozhodnutí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen platit na výživu žalobkyně od 1. 9. 2020 do 10. 9. 2020 částku 7 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 11. 9. 2020 nadále platit výživné nad částku 4 500 Kč měsíčně, se zamítá.</b> Žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2020 spolu s doplněným podáním ze dne 26. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému stanovení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2020, dále požadovala, aby byly posouzeny výdělky otce a schopnost platit výživné po dobu 3 let zpět od 1. 10. 2020. Žaloba byla odůvodněna tím, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 5. 2014, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2014, bylo žalovanému stanoveno výživné na žalobkyni ve výši 4 000 Kč měsíčně. Tato vyživovací povinnost byla rozsudkem ze dne 6. 5. 2020 č. j. [číslo jednací] zrušena s účinností od 1. 2. 2020. Žalobkyně opět od 11. 9. 2020 studuje magisterský program na ČVUT. Žalobkyně požadovala po žalovaném, aby tento platil výživné 4 000 Kč měsíčně, jak bylo naposledy soudem stanoveno, což ovšem žalovaný odmítl s tím, že je ochoten platiti na výživu maximálně částku 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně studuje v Praze, bydlí zde v podnájmu, kde za bydlení platí 6 500 Kč měsíčně společně s energiemi a internetem. Dále má žalobkyně výdaje na dopravu po Praze a dále cesty domů ve výši cca 500 Kč měsíčně. Další náklady a výdaje má v souvislosti se školními potřebami. Žalobkyně rovněž si hradí náklady na ošacení, drogerii a telefon. Žalobkyně nemá žádný majetek. Matka žalobkyně hradí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný pracuje jako horník na [anonymizována dvě slova], do května roku 2018 žil a pracoval v Irsku. Žalovaný má kromě vyživovací povinnosti k žalobkyni vyživovací povinnost k synovi [jméno], narozenému v dubnu roku 2018. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním doručeným soudu dne 2. 11. 2020 tak, že je ochoten přispívat na výživu žalobkyně částku 2 500 Kč měsíčně od 1. 10. 2020. Žalovaný je zaměstnán u [anonymizováno], jeho měsíční příjem za měsíc září 2020 činil 20 268 Kč a v říjnu 2020 činil 26 197 Kč. Manželka žalovaného je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek. Žalovaný má náklady na bydlení kolem 10 100 Kč měsíčně. Dále má náklady na dopravu do zaměstnání, spoření. Dále má náklady v souvislosti s ošacením, hygienou, stravou, hradí náklady za psa, pojistku a nárazové opravy. U jednání, jenž se ve věci konalo dne 2. 2. 2021, žalobkyně upřesnila žalobní požadavek tak, že se domáhá stanovení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2020 nadále a dále se domáhala zvýšení výživného od 1. 10. 2017 z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, v žádném případě nesouhlasil se zpětným zvýšením výživného od 1. 10. 2017 nadále. Byl ochoten platit na výživu žalobkyně výživné ve výši 2 000 až 2 500 Kč měsíčně od 1. 10. 2020 nadále. Žalobkyně následně svůj požadavek na zvýšení výživného od 1. 10. 2017 z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč měsíčně vzala zpět a soud řízení v této části zastavil ve smyslu ust. § 96 o.s.ř. zastavil. Žalobkyně nadále změnila svou žalobu tak, že se domáhala vůči žalovanému stanovení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2020 nadále. Soud následně usnesením ve smyslu ust. § 95 o. s. ř. připustil změnu žaloby. Žalobkyně dále u jednání doplnila, že v minulosti bylo žalovanému stanoveno výživné na žalobkyni ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně začala studovat vysokou školu ČVUT, obor architektura, kdy ukončila bakalářské studium a následně chtěla pokračovat v magisterském studiu. Na magisterské studium nastoupila v září 2019, ovšem ke konci listopadu 2019 odjela, dále zameškala výuku a nastala situace, kdy neměla splněnou řádnou docházku, proto k poslednímu únoru 2020 po dohodě ve škole ukončila studium a s žalovaným se dohodla na zrušení výživného od 1. 2. 2020, o čemž bylo soudně rozhodnuto. Dále žalobkyně chtěla pokračovat ve studiu, znovu absolvovala přijímací zkoušky a v září 2020 opět nastoupila na ČVUT, obor architektura a urbanismus a od 1. 10. 2020 řádně studuje. Studium zpočátku fungovalo prezenčně, nadále probíhá distanční výuka. Žalobkyně studuje řádně. Při studiu si žalobkyně nepřivydělává. V průběhu měsíců července a srpna si žalobkyně našla brigádu, kdy pracovala brigádně u firmy [anonymizováno] na základě dohody o provedení práce, její výdělek byl 100 až 150 Kč na hodinu. Žalobkyně bydlí v Praze v podnájmu, kde platí za bydlení částku 6 500 Kč měsíčně. Dále si žalobkyně hradí MHD v Praze cca 200 Kč měsíčně, dále má výdaje v souvislosti se studiem cca 1 000 Kč měsíčně a hradí si jízdné domů vlakem v rozsahu 150 Kč měsíčně na jednu cestu tam a zpět. Matka žalobkyně hradí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má běžné výdaje související s ošacením, hygienou a stravou, nemá žádné zvýšené výdaje v souvislosti se zdravím. Žalovaný u jednání dne 2. 2. 2021 doplnil, že byl zaměstnán na [anonymizováno], [obec] [anonymizováno] jako horník, a to od října 2018. K 1. 12. 2020 byl přeřazen na [právnická osoba]. K 31. 1. 2021 byl s žalovaným ukončen pracovní poměr dohodou a od 1. 2. 2021 je nezaměstnaný. Je vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání a v současné době si vyřizuje všechny náležitosti. V době, kdy byl žalovaný zaměstnán na [anonymizováno], měl příjem v rozsahu 21 000 až 25 000 Kč měsíčně, poté, co byl převeden na [anonymizováno], měl zvýšený příjem asi o 5 000 až 6 000 Kč měsíčně, tedy na 31 000 Kč za prosinec. Jiný příjem než mzdu žalovaný nepobíral. Od 1. 2. 2021 je žalovaný veden na úřadu práce, hmotné zabezpečení nedostane za první 3 měsíce. Na úřadu práce absolvuje rekvalifikace, kdy již absolvoval rekvalifikaci na řidičský průkaz C a následně má nastoupit na další rekvalifikace. V souvislosti s rekvalifikací dosud uhradil částku 2 500 Kč za psychologické testy, dále 2 x 200 Kč jako lékařské potvrzení a další náklady bude platit. Žalovaný má kromě žalobkyně vyživovací povinnost k synovi [jméno] ve věku 3 let. Manželka žalovaného je toho času na rodičovské dovolené, pobírá dávku ve výši 7 600 Kč měsíčně. Jiný příjem než mzdu a rodičovský přídavek žalovaný a jeho rodina nepobírá. Žalovaný žalobkyni na výživné ničeho dobrovolně neplatí. Mezi ním a žalobkyní není dobrá situace, špatně spolu komunikují. Žalobkyně pouze sdělila žalovanému, že studuje, poslala mu nějaký dokument o tom, že od 12. 9. 2020 studuje, ale zda opravdu chodí do školy, žalovaný neví. Žalovanému je známo, že žalobkyně byla zaměstnána u firmy [anonymizováno], ale jaký měla příjem, to mu není známo. Žalovaný bydlí v bytě o velikosti 2 + 1, kde nájemné činí 5 320 Kč měsíčně, dále hradí 800 Kč měsíčně za elektřinu, 2 440 Kč plyn, 440 Kč PODA a televizi, 120 Kč SIPO, dále 2 x telefon po 472 Kč měsíčně, dále hradí popelnice, poplatek za psa, pojistku na auto, za bydlení. Dále má žalovaný běžné výdaje na ošacení, hygienu a stravu. Zvýšené výdaje na zdraví nemá. Pravidelně si odkládá na nahodilé výdaje částku kolem 3 000 Kč měsíčně. U jednání, jež se ve věci konalo dne 22. 3. 2021, žalobkyně doplnila, že je zaměstnána na základě dohody o provedení práce v ateliéru [anonymizováno], kde si v průměru vydělá částku kolem 3 000 Kč za měsíc. Za období měsíce ledna do poloviny února 2021 nebyla zaměstnána, neboť měla zkouškové období a zaměstnání nestíhala. Od poloviny února 2021 opět pokračuje v zaměstnání. Pokud jde o náklady na bydlení, pak tyto jsou uvedeny v nájemní smlouvě. Žalobkyně dále hradí zálohově plyn 1 200 Kč, elektřinu 800 Kč a 700 Kč internet. V bytě bydlí celkem 4 spolubydlící, kdy podíl žalobkyně na platbách je 6 500 Kč měsíčně. Celkové náklady na bydlení jsou 21 500 Kč. Jedná se o byt o velikosti 3 + 1 a žalobkyně zde obývá jednu místnost, její spolužačka další místnost a další 2 spolubydlící bydlí spolu, proto jsou výdaje žalobkyně na bydlení 6 500 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje na studium, pak v současné době má žalobkyně výdaje se školou cca 1 000 Kč měsíčně. Výdaje spočívají v různých pomůckách, kreslící podložky, řezací podložky, speciální psací fixy. V současné době probíhá výuka distančně, výdaje nedosahují takové výše, průměrně se jedná o 200 Kč na měsíc. Dále má žalobkyně výdaje na MHD v Praze kolem 150 Kč měsíčně a výdaje na jízdné domů cca 200 Kč měsíčně. Žalovaný dále doplnil, má přislíbeno zaměstnání jako strojník. K tomu potřebuje absolvovat příslušný rekvalifikační kurz, tento má přislíbený od úřadu práce, ale zatím ho neabsolvoval. Do rekvalifikačního kurzu by měl nastoupit 12. 4. 2021. Dále byl žalovanému schválen sociální příspěvek, který by mu měl být vyplácen od dubna 2021. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: z potvrzení o studiu vydaným dne 11. 9. 2020 ČVUT, fakultou architektury, že žalobkyně je studentkou v akademickém roce 2020 2021, tj. od 11. 9. 2020 do 19. 9. 2020 prvního ročníku prezenčního studia. Ze mzdového lístku zaměstnavatele žalovaného za září 2020 vzal soud za prokázáno, že čistý příjem k výplatě činí 9 981 Kč a náhrady mzdy činí 10 113 Kč. Z výplatního lístku zaměstnavatele žalovaného za říjen 2020 vzal soud za prokázáno, že čistý příjem k výplatě činí 19 492 Kč a náhrada mzdy činí 932 Kč. Z výplaty nemocenských dávek České správy sociálního zabezpečení za období od 18. 9. 2020 do 2. 10. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla vyplacena částka 10 155 Kč a za období od 3. 10. 2020 do 11. 10. 2020 byla žalovanému vyplacena částka 6 705 Kč. Z detailu transakce vzal soud za prokázáno, že dne 3. 5. 2020 žalovaný uhradil částku 1 345 Kč představující pojistné domácnosti. Z detailu transakce vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil dne 10. 6. 2020 částku 6 506 Kč jako pojištění automobilu. Z pojistné smlouvy pro Auto pojištění Combi vzal soud za prokázáno, že roční pojistné automobilu bylo žalovanému stanoveno na částku 6 506 Kč. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 15. 6. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný hradí náklady na odpady a psa v celkové výši 1 700 Kč ročně. Z faktury vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil částku 1 080 Kč představující servis a čištění kotle. Z detailu transakce ze dne 14. 10. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný hradí částku 180 Kč představující SIPO za TV a rádio. Z výpisu transakcí žalovaného vzal soud za prokázáno, že na účet žalovaného byla poukázána částka 7 600 Kč jako příchozí úhrada od Úřadu práce, krajská pobočka v Havířově, dne 10. 11. 2020 byla uhrazena částka 350 Kč PODA, dne 5. 11. 2020 částka 800 Kč innogy, dne 5. 11. 2020 částka 2 350 Kč innogy a dne 29. 10. 2020 částka 5 320 Kč Residomo. Z výpisu z účtu vedeného na jméno manželky žalovaného za období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020 vzal soud za prokázáno, že byla uhrazena dne 5. 10. 2020 platba 2 350 Kč plyn, 5. 10. 2020 částka 800 Kč elektřina, dne 29. 10. 2020 částka 5 320 Kč nájemné Residomo, dne 13. 10. 2020 částka 945 Kč T-Mobile, dne 12. 10. 2020 částka 350 Kč PODA internet. Z vyúčtování služeb T-Mobile za období od 6. 10. 2020 do 5. 11. 2020 vedených na jméno žalovaného vzal soud za prokázáno, že náklady na telefon činí 2 x 472,51 Kč měsíčně. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že průměrný příjem žalovaného dle mzdového listu za období od ledna do listopadu 2020 činil 19 721 Kč, průměrná náhrada při nemocenské činila 5 423 Kč měsíčně, tj. průměrný příjem činil 25 144 Kč měsíčně. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného za období od ledna 2020 do prosince 2020 vzal soud za prokázáno, že průměrná čistá mzda žalovaného činila 20 663 Kč, průměrná výše náhrady při nemocenské činila 4 971 Kč, průměrný příjem žalovaného činil 25 633 Kč. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného u firmy [anonymizována dvě slova] podnik, vzal soud za prokázáno, že žalovaný ukončil dne 31. 1. 2021 pracovní poměr. Ve mzdě za leden 2021 obdržel odstupné. Čistý příjem žalovaného za leden 2021 činil 222 789 Kč. Žalovaný obdržel náhradu za dovolenou ve výši 3 645 Kč, dále náhradu za placené svátky ve výši 1 823 Kč, náhradu za jiné překážky placené průměrem 32 808 Kč, VPH 1 050 Kč, odstupné dle ZP 118 873 Kč a odstupné dle KS 118 873 Kč. Jeho hrubá mzda pak činila 277 072 Kč. Ze zprávy úřadu práce ze dne 17. 2. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalovaný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 2. 2021 dosud. Žalovaný má požádáno o 3 zvolené rekvalifikace, a to rozšíření řidičského oprávnění ze skupiny B na C, které již absolvoval, dále vstupní školení k získání profesní způsobilosti řidiče skupiny C, který absolvuje v současné době a strojník – obsluha stavebních strojů, který dosud neabsolvoval. Rekvalifikace mu byly schváleny, postupně po úspěšném absolvování a doložení osvědčení, nebo vystaveného řidičského průkazu, tak úřad práce uhradí cenu kurzu příslušnému vzdělávacímu zařízení. Jediné výdaje, které uchazeč má, jsou výdaje spojené s dopravou a musí si uhradit dopravně-psychologické vyšetření a zdravotní způsobilost ke kurzu. Žalovaný dne 27. 1. 2021 absolvoval kurz na skupinu C, dále termín zkoušky na profesní řidičský průkaz má domluvený na 24. 2. 2021. Žalovaný byl v období od 25. 11. 2020 do 31. 1. 2021 veden v evidenci zájemců o zaměstnání na úřadu práce. Nárok na příspěvek v nezaměstnanosti byl přiznán ve výši 20 075 Kč do 30. 6. 2021, dále do 31. 8. 2021 ve výši 15 815 Kč a do 30. 9. 2021 ve výši 14 234 Kč. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne 16. 2. 2021 vzal soud za prokázáno, že úřad práce přiznává žalovanému podporu v nezaměstnanosti s účinností od 1. 2. 2021 ve výši 20 075 Kč, ve výši 15 815 Kč a ve výši 14 234 Kč. Podpora v nezaměstnanosti bude žalovanému poskytnuta až po uplynutí 3 měsíců ode dne skončení posledního zaměstnání, tj. od 1. 5. 2021 a to z důvodu nároku na odstupné podle § 67 zákoníku práce. Tímto není dotčeno poskytování podpory v nezaměstnanosti po přiznanou podpůrčí dobu. Dle odůvodnění rozhodnutí byla výše podpory v nezaměstnanosti stanovena procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který žalovaný dosáhl v posledním ukončeném zaměstnání a který činil 31 630 Kč. Jednalo se o zaměstnání u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], v období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2021. Z dohody o účasti v projektu ESF č. [anonymizováno] [číslo] [rok], název projektu OUTPLACEMENT ze dne 3. 12. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalovaný a úřad práce se dohodli o účasti žalovaného v projektu ESF OUTPLACEMENT jako podpory účasti účastníka při začleňování na trh práce prostřednictvím zvýšení jeho znalostí, dovedností a kompetence vedoucích k větší možnosti pracovního uplatnění. Z dokladu o úhradě správního poplatku ve výši 700 Kč vzal soud za prokázáno, že Magistrátu města Havířova byl uhrazen dne 24. 2. 2020 správní poplatek ve výši 700 Kč. Z dokladu o úhradě správního poplatku ve výši 200 Kč vzal soud za prokázáno, že Magistrátu města Havířova byl dne 24. 2. 2020 uhrazen správní poplatek za řidičský průkaz. Z dokladu o zakoupení pohonných hmot ze dne 1. 3. 2021 vzal soud za prokázáno, že byla vynaložena částka 1 495 Kč na nákup pohonných hmot. Z poštovní poukázky ze dne 23. 2. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil částku 700 Kč Statutárnímu městu Havířov na zkoušky na profesní řidičský průkaz. Z pracovní nabídky vzal soud za prokázáno, že [ulice] [anonymizována dvě slova], spol. s r. o. učinila pracovní nabídku na pozici strojník zemních strojů se mzdou od 18 000 Kč měsíčně. Z elektronických jízdenek vzal soud za prokázáno, že cena jízdného z Prahy do Havířova dne 7. 10. 2020 činila 81 Kč, z Havířova do Prahy dne 10. 10. 2020 činila 81 Kč, z Havířova do Prahy dne 24. 9. 2020 činila 98 Kč, z Prahy do Havířova dne 1. 9. 2020 činila 394 Kč, z Havířova do Prahy dne 3. 9. 2020 činila 314 Kč. Z účtované položky platební služby platba přes SMS jízdenka vzal soud za prokázáno, že cena činí 72 Kč, xanon -341, 168 Kč, 48 Kč, 608 Kč. Z potvrzení o praxi ze dne 11. 3. 2021 vzal soud za prokázáno, že [titul]. [jméno] [jméno] [příjmení] potvrzuje, že studentka [titul] [celé jméno žalobkyně] je od 1. 8. 2020 přijata na základě dohody o provedení práce do architektonického ateliéru [anonymizováno]. V rámci své odborné praxe zde vykonává jednoduchou návrhovou činnost a grafické práce v oboru architektura. Je ohodnocena částkou 100 Kč na hodinu. Počet odpracovaných hodin se odvíjí od časových možností studentky s ohledem na studijní povinnosti na fakultě architektury ČVUT. Při studiu během semestru dochází do ateliéru jednou až dvakrát týdně. V září 2020 docházela častěji. Od začátku roku 2021 až do poloviny února nepracovala, věnovala se plnění školních povinností a zkoušek. Opět začala pracovat v týdnu od 15. 2. 2021, kdy začal letní semestr. Ze smlouvy o nájmu bytu vzal soud za prokázáno, že pronajímatel [titul]. [jméno] [příjmení] a nájemkyně [celé jméno žalobkyně] uzavřeli dne 2. 7. 2020 nájemní smlouvu ve vztahu k bytu na ulici [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec a číslo] – [anonymizováno], bytová jednotka č. 17 o velikosti 3 +1, od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2021, kdy nájemné činí 16 000 Kč a záloha na náklady spojené s užíváním bytu činí 2 800 Kč. V bytě budou bydlet jako osoby spolubydlící [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z potvrzení o spolubydlení vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdily, že spolu s žalobkyní mají pronajatý byt na adrese [adresa]. Z potvrzení o studiu fakulty architektury pro akademický školní rok 2020 2021 ze dne 12. 3. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně je studentkou ve studijním programu architektura a urbanismus, forma studia prezenční, studium je od 11. 9. 2020 do 19. 9. 2021 [celé jméno žalobkyně] je ke dni vydání potvrzení zapsána v navazujícím magisterském studijním programu. Z přehledu studijních výsledků k 12. 3. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně zahájila studium dne 11. 9. 2020. Žalobkyně v semestru B201 absolvovala zkoušky a zápočty v zapsaných předmětech. Z výpisu z účtu [jméno] [celé jméno žalobkyně] za období prosinec 2020, listopad 2020, říjen 2020, září 2020 vzal soud za prokázáno, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] provádí z účtu odchozí platby ve výši 4 000 Kč a 1 000 Kč (4 000 Kč pouze prosinec 2020). Z výpisu z účtu vedeného u [jméno] [příjmení] [příjmení] vzal soud za prokázáno, že ve prospěch žalobkyně jsou prováděny platby. Z platového výměru [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] vzal soud za prokázáno, že matka žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] má přiznanou tarifní mzdu ve výši 32 180 Kč od 1. 10. 2020, osobní příplatek činí 200 Kč a příplatek za ztížené pracovní podmínky činí 900 Kč. Celková mzda je 33 280 Kč. Z oznámení o schválení příspěvku na zmírnění sociálních dopadů souvisejících s restrukturalizací a útlumem činnosti právnických osob zabývajících se těžbou černého uhlí ze dne 25.2.2021 vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl na základě žádosti schválen příspěvek ve výši 5 300 Kč s účinnosti od 1.4.2021 po dobu 3 měsíců, který bude vyplácen měsíčně pozadu do 20. dne následujícího měsíce. Z potvrzení rekvalifikačního zařízení vzal soud za prokázáno, že cena rekvalifikačního kursu strojník obsluh stavebních strojů je 7 100 Kč a kurs proběhne v období od 12. 4. 2021 do 16. 4. 2021. V daném případě soud po provedeném dokazování činí závěr o tomto skutkovém stavu: žalobkyně je dcerou žalovaného. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 5. 2014, jenž nabyl právní moci dne 3. 7. 2014, bylo žalovanému vůči žalobkyni stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Tato vyživovací povinnost byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 6. 5. 2020 č. j. [číslo jednací] zrušena s účinností od 1. 2. 2020. Žalobkyně studuje na ČVUT, obor architektura, kde ukončila bakalářské studium a pokračuje v magisterském studiu. Od 11. 9. 2020 je studentkou studijního programu architektura a urbanismus pro akademický školní rok 2020 2021, kdy se jedná o prezenční formu studia od 11. 9. 2020 do 19. 9. 2021. Žalobkyně bydlí v Praze, v bytě s celkem třemi spolubydlícími, kdy podíl žalobkyně na placení nájemného a záloh činí částku 6 500 Kč měsíčně. Další výdaje žalobkyně jsou v souvislosti se studiem, kdy výdaje spočívají v různých školních pomůckách, kreslících podložkách, řezacích podložkách, speciálních fixech, tyto výdaje činí cca 1 000 Kč měsíčně. Aktuálně s ohledem na probíhající distanční formu výuky jsou tyto výdaje cca 200 Kč měsíčně. Další náklady má žalobkyně v souvislosti s MHD v Praze kolem 150 Kč měsíčně a výdaje za jízdné domů do Havířova ve výši 200 Kč měsíčně. Žalobkyně v rámci odborné praxe pracuje na základě dohody o provedení práce v architektonickém ateliéru [anonymizováno], kde je ohodnocena částkou 100 Kč na hodinu. Průměrný výdělek v ateliéru činí kolem 3 000 Kč měsíčně, přičemž od ledna do poloviny února žalobkyně žádnou práci nevykonávala, neboť měla zkouškové období. Žalobkyně má dále běžné výdaje související s ošacením, hygienou a stravou. Nemá žádné zvýšené výdaje se zdravím. Matka žalobkyně jí měsíčně přispívá částkou 8 000 Kč, dále jí hradí telefon. Žalovaný kromě žalobkyně má vyživovací povinnost k synovi [jméno] ve věku 3 let. Manželka žalovaného je toho času na mateřské dovolené. Žalovaný byl zaměstnán jako horník na [anonymizována dvě slova], a to od října 2018. K 1. 12. 2020 byl přeřazen na [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. K 31. 1. 2021 byl s žalovaným ukončen pracovní poměr. Od 1. 2. 2021 je žalovaný vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání. V době, kdy byl žalovaný zaměstnán u [anonymizováno], jeho průměrný příjem činil 25 633 Kč měsíčně. Ve výplatě za měsíc leden 2021 žalovaný po ukončení pracovního poměru obdržel odstupné a čistý příjem za leden 2021 tak dosáhl částky 222 789 Kč. Úřad práce přiznal žalovanému podporu v nezaměstnanosti, která mu bude vyplácena až s účinností od 1. 5. 2021 z důvodu nároku na odstupné. Žalovanému bude vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 20 075 Kč do 30. 6. 2021, dále do 31. 8. 2021 ve výši 15 815 Kč a do 30. 9. 2021 ve výši 14 234 Kč. Žalovaný má na úřadu práce požádáno o tři rekvalifikace, a to rozšíření řidičského oprávnění ze skupiny B na skupinu C, které již absolvoval, dále získání profesní způsobilosti řidiče skupiny C, které již absolvoval a dále rekvalifikaci na obsluhu stavebních strojů a strojníka. Tuto rekvalifikaci dosud žalovaný neabsolvoval, rekvalifikačního kurzu se má zúčastnit v období od 12. 4. 2021 do 16. 4. 2021 Cenu rekvalifikačního kurzu po jeho absolvování žalovaným hradí úřad práce, žalovaný má náklady na rekvalifikační kurzy spojené s dopravou a dále dopravně-psychologickými vyšetřeními a zdravotní způsobilostí ke kurzu. Žalovaný má výdaje související s bydlením, kdy hradí nájemné ve výši 5 320 Kč měsíčně, dále 800 Kč měsíčně zálohu za elektřinu, 2 440 Kč zálohu na plyn, 440 Kč PODA, 120 Kč SIPO, dále hradí 2 x 472 Kč měsíčně za telefony. Dále má náklady spočívající v úhradě pojistky za automobil, poplatek za psa, odpady a pojistku za bydlení. Žalovaný má běžné výdaje na ošacení, hygienu a stravu. Zvýšené výdaje v souvislosti se zdravím nemá. Žalovaný má schválený příspěvek ke zmírnění sociálních dopadů, a to ve výši 5 300 Kč, který mu bude vyplácen počínaje dubnem 2021 po dobu 3 měsíců. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného, jež jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda s povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne. V daném případě má soud za to, že je na místě žalobkyni, která dosud není schopna se sama živit, přiznat vůči žalovanému výživné. Žalobkyně je dcerou žalovaného, toho času studuje vysokou školu, čímž se připravuje na budoucí povolání. Žalobkyně současným studiem navázala na ukončené bakalářské studium. Je studentkou pro akademický rok 2020 2021, tedy v období od 11. 9. 2020 do 19. 9. 2021. Studijní povinnosti si žalobkyně plní řádně, její požadavek na výživné je tak oprávněný. Výživné bylo žalobkyni přiznáno od 11. 9. 2020, když od tohoto data je žalobkyně řádnou studentkou vysoké školy. Soud se zabýval výši výživného. Žalobkyně požadovala výživné ve výši 7 000 Kč, žalovaný navrhoval výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Při stanovení výše výživného přihlížel soud k odůvodněným potřebám žalobkyně. Tyto jsou hodnoceny jako běžné, odpovídající potřebám žalobkyně. Náklady na bydlení hodnotí soud jako přiměřené, odpovídající reálným nákladům na bydlení, když žalobkyně sdílí bydlení spolu se spolubydlícími, se kterými se podílí v přiměřeném rozsahu na nákladech na bydlení. I další výdaje žalobkyně jsou zcela přiměřené, jedná se zejména o výdaje na jízdné, MHD, cesty domů. Dále má žalobkyně náklady na studia, které soud opětovně soud hodnotí jako běžné, standardní výdaje. Je zcela běžné mít se studiem výdaje a ty, které má žalobkyně, nepřekračují běžnou míru. Rovněž výdaje na ošacení, hygienu a stravu jsou zcela standartní. Je zřejmé, že žádné výdaje žalobkyně nejsou ničím vymykající se, nejsou nadstandardní. Náklady žalobkyně částečně finančně zajišťuje i matka žalobkyně, která má vůči ní rovněž vyživovací povinnost a která jí hradí výživné. Částečně své náklady žalobkyně financuje i z brigád (s příjmem cca 3 000 Kč měsíčně). U tohoto příjmu je ovšem nutno konstatovat, že prioritou u žalobkyně je studium, proto tento příjem nelze brát jako pravidelný ale pouze doplňující, neboť je vázán na možnosti výkonu práce s ohledem na studijní povinnosti žalobkyně. Soud se rovněž zabýval možnostmi žalovaného platit výživné. Žalovaný byl zaměstnán u [anonymizováno] x [právnická osoba], pracovní poměr byl s ním ukončen dohodou k 31. 1. 2021. Ukončení pracovního poměru s ohledem na situaci na pracovním trhu v hornictví v daném regionu nehodnotí soud jako vzdání se výhodnějšího zaměstnání. Žalovaný u zaměstnavatele dosáhl průměrné mzdy za období od ledna do prosince 2020 ve výši 20 663 Kč a průměrných náhrad nemocenské ve výši 4 971 Kč. Jeho průměrný příjem tak činil 25 633 Kč. Při ukončení pracovního poměru žalovaný obdržel 6měsíční odstupné. Toto odstupné ovšem slouží k pokrytí životních potřeb žalovaného na dobu předpokládaných 6 měsíců, ovšem při řádném hospodaření i po delší dobu. Žalovaný po ukončení pracovního poměru učinil vše, aby si zajistil prostředky na živobytí. Na úřadu práce využil možnosti rekvalifikace, která mu umožní získat zaměstnání i v jiných oblastech pracovního trhu nebo oborech, než kde dosud žalovaný pracoval. Žalovaný se přihlásil do projektu začleňování na trh práce, požádal o přiznání hmotného zabezpečení, které mu bylo přiznáno ve výši 20 075 Kč do 30. 6. 2021, ve výši 15 815 Kč do 31. 8. 2021 a ve výši 14 234 Kč do 30. 9. 2021, ovšem s počátkem výplaty od 1. 5. 2021 s ohledem na vyplacené odstupné. Žalovaný rovněž požádal o schválení sociálního příspěvku, který mu byl přiznán ve výši 5 300 Kč, ale s výplatou až od dubna 2021 po dobu 3 měsíců. Životní úroveň rodiny žalovaného není zvyšována příjmem manželky žalovaného, která je toho času na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč měsíčně. Soud rovněž hodnotil výdaje žalovaného. Tyto jsou zcela běžné, standardní, odpovídající běžným životním nákladům. Náklady spočívají zejména ve výdajích na bydlení, kdy nájem představuje 5 320 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu 800 Kč měsíčně, plyn 2 440 Kč, náklady na PODU, SIPO, ale i náklady na odpady, pojištění hodnotí soud jako zcela běžné. Nelze říci, že by některý z těchto výdajů byl nadstandardní. U žalovaného je rovněž nutno přihlížet ke skutečnosti, že kromě žalobkyně má i další vyživovací povinnost k synovi ve věku 3 let a jeho manželce, která je toho času na mateřské dovolené. Po zhodnocení veškerých příjmů a výdajů žalobkyně, ale i veškerých příjmů a výdajů žalovaného a majetkové situace obou účastníků, má soud za to, že přiměřená částka k výživě žalobkyně je 4 500 Kč měsíčně. Soud stanovil žalobkyni výživné od 11. 9. 2020 nadále. Za období od 11. 9. 2020 do 31. 3. 2021 provedl soud propočet dlužného výživného, ve výši 30 000 Kč. S ohledem na výši dluhu i s ohledem na výši běžného výživného a příjmy žalovaného, umožnil soud žalovanému splácet uvedený dluh ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 5. 2021 spolu s běžným výživným až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Výživné bylo přiznáno od 11. 9. 2020, když od této doby žalobkyně studuje, proto žalobní požadavek na přiznání výživného za období od 1. 9. 2020 do 10. 9. 2020 byl vyhodnocen jako nedůvodný a v této části zamítnut. Rovněž tak byl vyhodnocen jako nedůvodný požadavek na stanovení výživného od 11. 9. 2020 nadále nad částku 4 500 Kč měsíčně. Výživné vyšší než 4 500 Kč měsíčně by žalovaný již s ohledem na svou aktuální majetkovou situaci, veškeré příjmy a výdaje a i s ohledem na skutečnost, že toho času je na úřadu práce, nemá stálé zaměstnání, nebyl schopen hradit. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci se výslovně tohoto práva vzdali.