106 C 329/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6 600 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 7 400 Kč</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 350,15 Kč,</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 971,04 Kč,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 400 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž byl soudu doručen dne 23. 7. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným došlo dne 3. 12. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 3. 2018. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil 3 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, kdy žalovaný byl dotazován na jeho rodinné, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka a dospěl k závěru o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 14 000 Kč a sestávala z dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného úroku 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 827,64 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 172,36 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - dlužné částky půjčky ve výši 10 000 Kč, - dlužné částky poplatku ve výši 4 000 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 350,15 Kč - kapitalizovaných úroků ve výši 6 971,04 Kč - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši ve výši 8,05 % z dlužné jistiny 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Podáním ze dne 26. 11. 2020 žalobkyně doplnila své žalobní tvrzení o skutečnost, že žalovaný dne 22. 3. 2017 uznal písemně svůj dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] zavázal se jej zaplatit. Celková uznaná částka činila 14 400 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 2. 12. 2020, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud jednal a rozhodl ve věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě vzal soud za prokázáno, a to ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 2. 12. 2015, že uvedeného dne žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný si zároveň zvolil hotovostní inkaso splátek, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Zároveň se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 7 400 Kč, představující součet úroku ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Celková dlužná částka představující půjčku a poplatek činí 17 400 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní režim splátek a zavázal se zaplatit celou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kdy dle čl. 1 výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy a činí 23,72 %. Z karty zákazníka žalovaného ze dne 2. 12. 2015 vzal soud za prokázáno, že žalovaný sdělil osobní údaje, datum narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], adresu výběru [ulice a číslo], [obec] [část obce], jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále žalovaný sdělil, že je zaměstnán u firmy [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [obec] jako dělník s příjmem 10 800 Kč. Zaměstnání bylo dle karty zákazníka ověřeno. Dále byly sděleny příjmy domácnosti mzda 10 800 Kč, další příjem 8 500 Kč – přítelkyně, přídavky 1 900 Kč, celkový příjem 21 200 Kč. Výdaje domácnosti nájem 8 350 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 810 Kč, výdaje na telefon 200 Kč. Celkové výdaje 19 360 Kč, použitelný příjem 1 840 Kč. Byly předloženy dokumenty k ověření, a to občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva, SIPO, výměr státní podpory. Žalovaný stvrdil správnost údajů svým podpisem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že smluvní strany uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaného ze smlouvy [číslo] ve výši 14 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 14 000 Kč s výzvou k plnění. Z podacího lístku vzal soud za prokázáno, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesíláno žalobkyní dne 7. 1. 2020. Z uznání dluhu ze dne 22. 3. 2017 vzal soud za prokázáno, že žalovaný uznal svůj dluh vůči [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ve výši 14 400 Kč ke dni 16. 3. 2017, který vznikl z důvodu nesplacení celkové částky smlouvy o půjčce [číslo] zavázal se dlužnou částku uhradit. Uznání dluhu stvrdil svým podpisem dne 22. 3. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k plnění pohledávky ze smlouvy [číslo] ve lhůtě do 14. 5. 2020. Z poštovního podacího lístku vzal soud za prokázáno, že korespondence byla žalovanému odesílána dne 10. 5. 2020. Po provedeném dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 12. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty v hotovosti peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal zaplatit spolu s poskytnutou půjčkou částku 7 400 Kč, jenž představuje úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 17 400 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaného ze smlouvy [číslo] v celkové výši 14 000 Kč postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 odesílanou dne 10. 5. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] ve lhůtě do 14. 5. 2020. Písemným uznáním dluhu ze dne 22. 3. 2017 žalovaný uznal dluh ve výši 14 400 Kč ke dni 16. 3. 2017, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] zavázal se jej zaplatit. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 7 400 Kč, tj. celkem částku 17 400 Kč během 58 týdnů ve splátkách po 300 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. a současně je nutno na danou věc aplikovat i zák. [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost věřitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitelským úvěrem se myslí v souladu s ust. § 1 zák. č. 145/2010 Sb. i zápůjčka. Tím není dotčeno subsidiární použití občanského zákoníku v otázkách, které zákon o spotřebitelském úvěru neupravuje, protože platí, že zákon o spotřebitelském úvěru je vůči občanskému zákoníku ve vztahu speciality a použití právních norem zde obsažených, má přednost před použitím právních norem obsažených v občanském zákoníku. Žalobkyně v řízení tvrdila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předložila soudu zákaznickou kartu, dle které žalovaný sdělil osobní údaje, datum narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], adresu výběru [ulice a číslo], [obec] [část obce], jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále žalovaný sdělil, že je zaměstnán u firmy [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [obec] jako dělník s příjmem 10 800 Kč. Zaměstnání bylo dle karty zákazníka ověřeno. Dále byly sděleny příjmy domácnosti mzda 10 800 Kč, další příjem 8 500 Kč – přítelkyně, přídavky 1 900 Kč, celkový příjem 21 200 Kč. Výdaje domácnosti nájem 8 350 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 810 Kč, výdaje na telefon 200 Kč. Celkové výdaje 19 360 Kč, použitelný příjem 1 840 Kč. Byly předloženy dokumenty k ověření, a to občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva, SIPO, výměr státní podpory. Žalovaný svým podpisem stvrdil správnost údajů. Soudu v řízení nebyly předloženy doklady, které měly být dle zákaznické karty ověřeny. Skutečnosti, které žalobkyně tvrdila ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, nebyly řádným způsobem ověřeny. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, nemohla být poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání tvrzení ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Poučovací povinnost soudu se váže toliko na soudní jednání. Soud má proto za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. hodnotí soud smlouvu [číslo] jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 odst. 1 o. z. č. 89/2012 Sb.). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání o placení poplatků a příslušenství. Žalobkyně dále doplnila svá skutková tvrzení tak, že žalovaný dne 22. 3. 2017 uznal písemně dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zavázal se jej zaplatit, přičemž uznaná částka činila 14 400 Kč. Žalobkyně předložila soudu uznání dluhu ze dne 22. 3. 2017, dle kterého žalovaný uznal svůj dluh vůči [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ve výši 14 400 Kč ke dni 16. 3. 2017, který vznikl ze smlouvy o půjčce [číslo]. Soud má za to, že nebyly splněny podmínky ust. § 2350 o. z., když žalovaný sice uznal dluh co do výše, nikoliv co do důvodu, neboť není zřejmé, z čeho se jednotlivý dluh skládá, tedy čím je tvořena dlužná částka, které se uznání týká. Uznání soud vyhodnotil jako neurčité. Pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč dne 2. 12. 2015 a žalovaný ji v hotovosti převzal, pak v této výši se žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. Ve smyslu ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by to byl platný závazek, má právo na to, co plnila. V případě peněžitého plnění je tak na soudu, aby toto plnění sám při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení zúčtoval. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3 400 Kč. Žalobkyně pak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 600 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný zavázán. Splatnost pohledávky nastala na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění nejpozději do 14. 5. 2020, přičemž výzva k plnění byla odesílána žalovanému dne 10. 5. 2020. Žalovaný byl zavázán k úhradě pohledávky a zároveň k příslušenství od 15. 5. 2020 ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. Výše příslušenství byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II., byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta s ohledem na právní názor soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro rozpor se zákonem a posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady řízení nevznikly.